Diochi vyrábí ryze české přípravky propagující zdravý životní styl. Zjistěte, jak nahlížíme na vaše zdraví.
Unikátní stimulující doplněk stravy Lipodestron jsou přírodní bioinformační kapsle s vlastnostmi přírodního tonika a životabudiče. Lipodestron harmonizuje především energetickou dráhu – meridián řídící, jater, tenkého střeva, žaludku, plic, osrdečníku, močového měchýře a další meridiány.
Podle TČM jsou v LISTOPADU jsou nejvíce ohroženy a oslabeny plíce. Jsou křehkým orgánem, nesnáší chlad a horko. Leží ze všech orgánů nejvýše, rozkládají se nad nimi jako ochrana, proto dostaly ve starých medicínských textech přezdívku „stříška“. Jsou hlavním orgánem, který obhospodařuje pohyb a výměnu čchi (základní životadárná a hybná síla) v celém těle.
Veškerá krev lidského těla prochází plícemi, proto jsou plíce také nazývány dvoranou všech cév. Řídí pokožku a ochlupení. Nos je vnějším vývodem čchi plic. Hleny, které mají zvlhčovat nosní dutinu, jsou ovládány plícemi. Plíce mají vliv i na hlas, jelikož jej řídí, jsou branou hlasu. Z pěti základních emocí elementů se k plicím váže zármutek a žal. Orgánové hodiny nám prozrazují, že plíce nejvíce pracují v době mezi 3. – 5. hodinou ranní.
Plíce podporují, doplňují a regulují čchi všech vnitřních orgánů.
Jak poznáme oslabení plic?
Práce celého dýchacího ústrojí závisí na dobrém stavu plic. Když nejsou v pořádku, nejsou v dobrém stavu ani průdušky a průdušnice. Příčinu různých poruch dýchání, kašle, zánětu průdušek, astmatu, dušnosti a dalších potíží vidí čínská medicína v oslabení plic a jejich čchi (resp. i ledvin, které zajišťují nasávání čchi). Pokud je porušena funkce plic v řízení pohybu vody, dochází k zahušťování hlenů a vzniku měkkých vodnatých otoků. Poruchy dušnosti, bušení srdce, zmodrání rtů a jazyka vyvolává oslabená čchi plic, která nedostatečně plní funkci řízení krevního oběhu a doplňování krve. Zdravé plíce se projevují zdravou pokožkou a silnou obrannou čchi zajišťující obranyschopnost těla. Pokud je čchi plic oslabená, zhoršuje se kvalita kůže, ochlupení, potních žláz a snižuje se obranyschopnost. Má také velký vliv na změny v kvalitě hlasu.
Jak získat rovnováhu a jak posilovat plíce?
Je to velmi jednoduché, buďme spojeni s přírodou, bedlivě ji pozorujme, napodobujme a naše plíce budou silné. Důležité je chodit spát časněji, vstávat brzy ráno, nejlépe s východem slunce, abychom si zajistili duševní klid. Tak jako se stromy uchylují do svého nitra, i my shromažďujme duševní i fyzickou energie na zimní měsíce, obracejme svou pozornost k nám samotným, nikoliv na vnější svět. Pobývejme hodně času na čerstvém vzduchu, naučme se správné techniky dýchání, kterými zajistíme pro tělo dostatek kyslíku. Nejlepším lékem pro plíce i tlusté střevo je pohyb. Vyhýbejme se zakouřenému prostředí, častým nočním aktivitám. Nádech a výdech v sobě zahrnuje schopnost brát a dávat. Dýchání musí být harmonické, tak i braní a dávání v životě musí být v harmonii.
Jaké potraviny pomohou ke zdraví plic?
Podzim je obdobím sucha, proto bychom měli plíce více zvlhčovat. Sucho jim škodí. Vhodnou potravinou je celozrnná rýže, jež zásobuje orgány čchi a chrání je před vysoušením. Také jemné bílé druhy zeleniny, jako je celer, květák a černý kořen mají příznivý vliv na orgány kovu. Dobrými pomocníky jsou ředkev, pór, cibule, křen a ostré koření. Chuť elementu Kovu je ostrá. Tyto potraviny posilují plíce a zvyšují imunitu. Chceme-li se vyhnout nachlazení, konzumujme masové vývary a zeleninové polévky s luštěninami, dostatkem pórku, cibule a koření. Ze zeleniny doporučujeme bílé zelí, kedluben, mrkev, česnek i kvašenou zeleninu. Z ovoce jsou vhodné hrozny, hruška, meruňky, jablka, datle. Z koření nás zahřeje skořice, anýz, fenykl, lékořice, zázvor a mnoho dalších. I v bylinách hledáme pomocníky, jsou jimi jitrocel, mateřídouška, plicník, kopřiva, měsíček. Vhodné jsou v podobě čajů. Snažíme se zcela vynechat potraviny, které vnáší do těla chlad a zahleňují nás, jako jsou mléčné výrobky a bílá mouka. Omezujeme konzumaci kávy a černého čaje.
Purkléřka islandská je lišejníkem s lupenatě křovitou, zelenohnědou až hnědou stélkou, laloky žlábkovitě svinutý, téměř rourkovými, na okrajích s krátkými brvami, viditelnými nejlépe pod lupou.
Roste zpravidla na zemi, v příkopech, na pastvinách, na lesních cestách, na mechem obrostlých skalách a balvanech.
Drogou je stélka, sbíraná po celý rok, nejkvalitnějším sběrem je sběr májový.
Obsahuje tzv. membránový sliz, složený především z polysacharidů (lichenin, isolichenin a další). Dále obsahuje tzv. lišejníkové kyseliny jako kyselinu fumaroprotocetrarovou, usinovou, cetrarovou a další. Dále se v ní nacházejí pektiny, vitamín A řady B a jod.
Svými účinky je lišejník (jeho stélka) mimořádně vzácný. Sliz je skvělým protektivním prostředkem sliznic. Podávání je namístě při zánětlivých procesech v ústní dutině, v horních cestách i v trávicím traktu. Zlepšuje trávení a vstřebávání živin, působí výrazně fytoncidně, a t v poměrně širokém spektru účinků, které zahrnují i některé nebezpečné viry. Léčí žaludeční a střevní vředy.
Vhodnou lékovou formou je především macarát, před použitím mírně přihřívaný. Ideální lékovou formou je i bylinkářský čaj a čaj homeopatický.
Islandský mech, jak se lišejníku říká, je ideální drogou vhodnou pro podávání samostatné i ve směsích. Mucilaginozní účinek potencuje kombinace s kostivalem nebo proskurníkem, či lněným semenem nebo slézem. Hořké působení můžeme posílit kombinací s puškvorcem, omanem, kořenem anděliky, natí čubetu benediktu apod.
Vyšší překročení rozumné dávky může vyvolat nevolnost, jinak nejsou známy žádné vážnější vedlejší účinky ani kontraindikace. Naopak, je velmi vhodný pro jakkýkoliv věk – pro pediatrickou a geriatrickou praxi. Pokud je ovšem chuť zahořklá nebo nepříjemná, můžeme jej korigovat např. medem.
Lnice obecná je trvalka s přímou, kulatou lodyhou, vysokou asi kolem půl metru, porostlou střídavými, čárkovitými listy. Špinavě žluté květy jsou v jícnu oranžově zbarvené a vytvářejí hustý konečný hrozen. Plodem je vejčitá, dvoupouzdrá, vícesemenná tobolka.
Lnice květel vyniká v rostlinném společenství už na dálku, protože vytváří dojem štíhlé, ztepilé svíčky. Je známá tím, že si vybírá s oblibou místa poměrně znečištělá, takže ji nacházíme většinou v příkopech a v prachu polích cest, na skládkách nebo železničních náspech. Naštěstí ji nacházíme také ve velkém množství na podhorských pastvinách, zejména na kamenitém podkladu, například v podhůří Jeseníků a Beskyd.
Předmětem sběru je kvetoucí nať, sbíraná od června do srpna, nejlépe brzy ráno do 9h. Protože spodní část byliny bývá velmi tvrdá a navíc obyčejně vězí ve znečištěném terénu, sbíráme spíše jen kvetoucí vrcholky, které odřezáváme asi 15 cm od země.
Obsahuje hořké flavonoidové glykosidy linarin a linaricin, neolinarin, alkaloid peganin, organické kyseliny oxyglutanovou, antirinovou, mravenčí, octovou, askorbovou, dále třísloviny, sacharidy, fytosteroly, řadu minerálních solí a pektiny.
Podle našeho názoru patří lnice květel mezi zásadně nedoceňované byliny, protože její účinky jsou zcela mimořádné v mnoha oblastech. Především působí neobyčeně výrazně jako spasmolytikum – tlumí křečovité bolesti při průjmech a při jiných kolikách nejrůznějšího původu, například při záchvatech žlučníkových nebo ledvinových kamenů. Také se velmi dobře osvědčila při dyskinezi žlučníku s nadýmáním. Působí také močopudně, podporuje funkci ledvin a jater.
Při zevní aplikaci droga velmi příznivě ovlivňuje cévní systém, takže napomáhá léčbě varixů, bércových vředů, hemoroidů, infikovaných kožních defektů, ale také praskání cévek nebo fragilitě čili lámavosti cév. Může být použita také i k očním výplachům při zánětu spojivek, očních víček nebo rohovky.
Tinktura ze lnice mírně zvyšuje krevní tlak, avšak poměrně výrazně prohlubuje srdeční činnost.
K samotnému užití ve formě čaje se příliš nedoporučuje, díky jeho nepříznivé chuti.
Nepříjemným nežádoucím účinkem může být nevolnost, pocit ošklivosti u některých jedinců. Není vhodná k dlouhodobému užívání, ani při těhotenství a při laktaci.
Lopuch větší je dvouletá bylina s přímou, rýhovanou lodyhou, dorůstající do výšky přes jeden metr. Lodyha je vyplněná dření, bohatě větvená přímo odstátými větvemi, listy s plnými, dlouhými řapíky, čepele listů má srdčitě vejčité, většinou celokrajné nebo velmi jemně chrupavčitě zubaté, na líci tmavozelené, na rubu světlejší. Listy jsou velké a proto si je mnoho lidí pletou s listy devětsilu. Plodem jsou nažky. Kvete převážně v červenci a v srpnu.
Lopuch je typická rostlina opuštěných nepoužívaných skládek, hradních zřícenin, pustých míst, plotů palouků a lučin, typické jsou i okrajové části silnice.
Předmětem sběru je převážně kořen, sbíraný na podzim nebo na jaře. Semena sbíráme po úplném dozrání koncem léta. Občas sbíráme i listy, a to během celé vegetační doby.
Kořen obsahuje především polysacharid inulín, dále polyacetylenové složky jako tridekadientetrain se silně fytoncidním a fungicidním působením, dále sliz, třísloviny, silice, minerální látky, hořčiny, glykosidně vázané látky a minerální soli.
Droga podporuje látkovou výměnu a patří k nejlepším vnitřním léčivům v dermatologii. Je močopudná, uplatní se tudíž i v urologii, podporuje činnost ledvin a odstraňování zplodin z těla a růst vlasů.
Lopuchové drogy můžeme podávat v různých kombinacích i samostatně. V dermatologii lopuch kombinujeme s natí zemědýmu a oddenkem pýru, s čekankou a pampeliškou.
Nejsou známé žádné kontraindikace a vedlejší účinky. Lopuchový olej je výborným dermatologickým prostředkem, obzvlášť při mazotoku a kožních afekcích.
"Podle bylinkáře unikátní Vymítač tuků!"
Lotos patří k nejuctívanějším květinám naší planety. Pro hinduisty a buddhisty je symbolem čistoty, svatosti, dobra a krásy. Lotosovému květu připisovali zvýšení plodnosti, prohloubení vnitřní krásy a vnímavosti k vyšším energiím.
Produkty firmy Diochi jsou ve formě tekuté a tuhé. Podle současné terminologie v tomto státě patří produkty Diochi pod souhrnný název doplňky stravy. Léčiva léčí, doplňky doplňují a tělo se léčí samo. Znamená to, že doplněk stravy nám do těla doplňuje něco, co mu schází. A zcela jistě uznáte sami, že v dnešní „příliš rychlé“ době techniky a chemie chybí člověku kdeco. Právě kvůli rozvinuté civilizaci ztrácíme kontakt s přírodou a doplácíme na to svým zdravým. Není to ale škoda?
Kapky
Jedná se o extrakty z rostlin a dalších látek, které jsou macerovány za studena v lihovodném roztoku. Tím dochází k velmi šetrné extrakci. V roztoku se rozpustí jak látky rozpustné v lihu, tak rozpustné ve vodě. Voda a kvasný líh jsou dvě nejlepší přírodní rozpouštědla. Líh je navíc univerzální a dosud ničím nepřekonaná přírodní konzervační látka, která se v přírodě běžně vyskytuje. To věděli již mniši v klášterech, kteří zjistili, že to znásobuje jejich účinek. Alkohol nejen že dokáže vytáhnout více účinných látek, ale díky němu se tyto látky v těle lépe vstřebávají. Pár kapek vodněalkoholového extraktu o lihovosti 22,5%, který se užívá 3x denně může posílit náš organizmus natolik, že se sám dokáže zregenerovat a odbourat toxickou zátěž.
Pozitiva alkoholu
Pár kapek alkoholu napomůže po ránu k uvolnění napětí cév a snižuje riziko vzniku aterosklerózy. Působí proti srážení krve a vzniku trombů a tím i ucpávání cév. Upravuje hladinu cholesterolu, podporuje správný HDL cholesterol. Pár kapek alkoholu rychle napomůže odstranit trému, stres a psychické napětí. Alkohol urychluje vstřebávání rostlinných látek a zvyšuje účinnost přípravků. Například když budete mít na regeneraci cév a mozku přípravek tekutý a tuhý o stejném obsahu látek, pak tekutým přípravkem tento okruh zregenerujete rychleji. Fruktóza obsažená v kapkách naopak zase urychluje samotné odbourávání alkoholu. Malá množství mají celkově prospěšný vliv na organizmus. Navíc jsou vodněalkoholové extrakty velmi stabilní, a dokonce jejich kvalita s časem roste. Člověk si sám také vytváří ve střevech malé množství alkoholu, když jí cukr, který následně miniaturní kvasinky ve střevech rozloží a přetvoří na alkohol. Díky alkoholu může být extrakt náležitě koncentrovaný.
Samozřejmě jsou i jiná rozpouštědla a konzervační látky, a dokonce přípravky bez konzervace a alkoholu, ale jejich stabilita a kvalita jsou daleko za horizontem našich přípravků. Též jejich cena je vysoká, navíc se musí uchovávat v chladu a nejrychleji spotřebovat. Bakterie číhají všude a takový produkt je pro ně pochoutkou, rozkládají napadený produkt a mění jeho chemické vlastnosti. Alkohol je prověřen tisíciletým používáním, je součástí velkých darů přírody, ale musí se s ním umět zacházet. Vše je jed i lék zároveň, záleží na dávkování.
Kapky mají velkou sílu
Směs vody a alkoholu je pro naindukované informace nejlepší nosné médium. Též pro různě rozpustné látky z rostlin. Roztok si udržuje svoji dynamiku, která se dá občasným protřepáním aktivovat. Každá rostlina je důležitou a dobře promyšlenou součástí celku, jako by byl celek samostatnou rostlinou. Jednotlivé byliny a informace se navzájem synergicky doplňují. Tím nám vznikne vysoce biologicky aktivní komplex. Když jej užíváme pravidelně, tělu jsou předkládány informace různých látek, a pokud najdou v těle odezvu, díky biorezonanci nastartují samoregulační proces.
Dalo by se říct, že každý produkt se chová jako „inteligentní bytost“.
Lihovodné bioinformační produkty a nejen ty, můžete zakoupit osobně na klubech Diochi po celé ČR nebo z pohodlí domova zde na eshopu.
Kniha Mateřství a seberealizace, neotřelá prvotina autorky Lucie Nobis
Deset inspirujících, niterně nahých zpovědí českých žen. Kniha o hledání a nacházení souvislostí v životě.
Klasický recept na oblíbený drobenkový koláč lze použít na všechny druhy sezónního ovoce. Zvláště chutný je se šťavnatými švestkami a tvarohovou nádivkou.
Potřebujeme:
na drobenkovou směs:
• 250 g hladké nebo polohrubé mouky
• 1 zarovnaná lžička kypřícího prášku do pečiva
• 100 g krupicového cukru
• 100 g másla
• 1 vejce
• + plátek másla na vymazání pečící formy
na tvarohovou nádivku:
• 250 g měkkého tvarohu
• 1 sáček vanilkového cukru
• 1 lžíce moučkového cukru
• 1 vejce
a čerstvé švestky, vypeckované a pokrájené na menší kousky
Postup přípravy:
V míse smícháme mouku s kypřícím práškem do pečiva, přidáme cukr, kostičky chladného másla a přidáme vejce. Prsty promneme tak, abychom získali drobivou směs, tzv. drobenku. Z celého množství odebereme jednu třetinu a dáme ji stranou na posypání koláče. Zbylé dvě třetiny drobenkové směsi použijeme na vytvoření spodní vrstvy koláče. Formu nejprve vymažeme plátkem másla a poté vysypeme drobenkou směsí, kterou rovnoměrně rozhrneme po celé ploše dna. Přidáme tvarohovou nádivku. Měkký tvaroh smícháme s cukrem a vejcem, dobře rozmícháme. Hladký tvarohový krém nalijeme na spodní vrstvu drobenkové směsi a poklademe ovocem. Švestky vypeckujeme a podle potřeby nakrájíme na menší kousky. Na švestky nasypeme zbylou drobenkovou směs a koláč vložíme do rozehřáté trouby na 180 °C. Pečeme na střední příčce horkovzdušné trouby cca 35 minut.
Další inspirace z kuchyně Šárky Škáchové na www.gurmanka.cz
Láska a sex
Možná budete počátkem roku v takovém zápřahu a zápalu práce, že budete trochu zapomínat na svého partnera. Důsledkem toho jsou možné rozkoly a hádky. Nemělo by to být nic zásadního, bude ale dobré těmto zbytečným nesrovnalostem předejít. Duben, červen, srpen a říjen budou měsíce, kdy byste si měli lásky, zamilovanosti a sexu užívat plnými doušky. Vaše charisma bude velké a opačné pohlaví na vás bude velmi vstřícně reagovat. Ti nezadaní budou mít hlavně v letních měsících velkou šanci potkat lásku. V září pozor na sklony k úletům. Koncem roku jsou možné přírůstky.
Zdraví
Tento rok by měl být pro vás velice motivační. Drobné zdravotní problémy by vás měly nutit k většímu zamyšlení nad vaším způsobem života a prevencí. Budou sice drobné, bude jich ale dost. Jarní měsíce byste měli mít dostatek energie a také byste se měli více setkávat s možnostmi a nabídkami něco pro své zdraví udělat, tak toho využijte. V létě se věnujte hlavně sportu a během podzimních měsíců si najděte činnost, které se budete věnovat cíleně a dlouhodobě. Energie a výdrže byste na to měli mít dost. V listopadu pozor na úrazy hlavy. Prosinec by měl být bez větších komplikací.
Peníze
Začátek roku až do třetího měsíce, červen a říjen by měly být časem kdy by se vám mělo dařit velmi dobře. Bude to čas, kdy můžete bez obav investovat a rozjíždět nové projekty. Je také možné, že přijdete k nějakým nečekaným a snadným ziskům. Možná je i výhra. Naopak letní měsíce budou trochu problematické. Hlídejte si výdaje a veškeré smlouvy dobře pročítejte, ať vás někdo nenapálí. Budete mít sklony k důvěřivosti a možnost předvést svoji moc by vás mohla stát víc, než by se vám později líbilo. Koncem roku si budete moci dopřát trochu více, ale stále si hlídejte výdaje s příjmy.
Kariéra a práce
Pracovně by se vám mělo v tomto roce dařit. Možné jsou pracovní postupy, ocenění ze strany spolupracovníků i úspěchy. Pokud budete uvažovat o změně místa, budou k tomu dobré měsíce březen, červen, červenec a listopad. Tento čas bude též vhodný pro osamostatnění, pokud to máte v plánu. V srpnu pozor na podvody a podrazy, pokud budete mít něco svého k vylepšení. Zachovejte tajemství a s nikým se o to moc nedělte. V září počítejte s tím, že na vás budou kladeny větší nároky a vy tak můžete zažívat větší pracovní tempo. Konec roku budete pravděpodobně těmi, kdo bude žádán o rady.
Lymská borelióza je onemocnění přenášené gramnegativní spirochetou Borrelia burgdorferi sensu lato. Má tenký spirálovitě vinutý tvar a dále bičíky, které jí umožňují poměrně dobrý pohyb.
Borelií existuje dalších několik druhů: B. burgdorferi sensu stricto, B. afzelii, B. garinii, B. japonica, B. turdi, B. tunuki, B. sinica, B. valaisiana, B. lusitaniae, B. andersonii, B. bissettii a B. miyamotoi. Liší se od sebe genotypem, fenotypem i různým stupněm patogenity. Některé jsou rezistentní vůči přirozeným baktericidním účinkům lidského séra. Postupným pasážováním přes hostitele se vyvíjejí, mění a roste i jejich rezistence vůči imunitnímu systému i antibiotikům. Osídlují i místa, do kterých špatně pronikají protilátky, jako jsou mozek, synoviální membrána, periferní nervy. Dokážou přilnout k povrchu krevních destiček, červených krvinek, k buňkám endotelu (výstelka cév). Dokážou aktivovat typy bílých krvinek, které produkují látky, díky nimž se borelie mohou pohodlně rozšířit do celého organismu. Borelie patří, stejně jako původce syfilisu Treponema pallidum, do rodu spirochet. S treponemou má spoustu podobných vlastností.
Jediným přenašečem podle klasické medicíny je klíště rodu Ixodes. Borelie rostou a vyvíjejí se ve střevě klíštěte, mění se podle přijímané potravy, kterou je krev a míza hostitele. Rezervoárem jsou hlodavci a ptáci. U nich ale nikdy nedojde k onemocnění. Naproti tomu onemocní psi, skot a koně, stejně jako člověk. Aby klíště mohlo infikovat, musí se dostat do slinných žláz klíštěte, kde jich musí být minimálně sto. Infekci je schopna předat pouze jedna třetina infikovaných klíšťat. I nakažená klíšťata jsou nemocná. Díky množení patogenních borelií se rozpadají jejich střevní buňky, což může být příčinou smrti klíšťat. Podle klasické medicíny izolace borelií z jiného hmyzu není důkazem, že je přenášena komáry, neboť na jeho těle může ulpět borelie při sání krve nakaženého hostitele. Borelie jsou schopny proniknout neporušenou kůží z výkalů klíšťat – odstraňováním klíšťat nechráněnou rukou. Pronikají i placentární bariérou.
Borelie mohou infikovat lidi a zvířata po měsíce i roky bez ohledu na imunitní obranu hostitele. Borelie mají určité antigeny, pomocí kterých mohou unikat aktivnímu imunitnímu systému.
Hostitel může začít produkovat v časné fázi infekce protilátky typu IgM proti bičíku a vnějšímu proteinu povrchu borelie. Tyto protilátky ale také reagují kromě borelií s myozinem (svalová bílkovina) a nervovými vlákny. Další protilátky třídy IgG pak mohou napadat svalovinu a nervovou tkáň a být tak příčinou autoimunitních pochodů v organismu nebo přímo chronického zánětu kloubů. Vznik autoimunitního problému je velmi závažný pro hostitele. Vnímavost k infekci u lidí je všeobecná, klinický průběh je závislý na individuálních faktorech.
Některé studie ukazují, že k přenosu borelie zřídka dochází prvních 24–36 hodin po přisátí. Pravděpodobnost roste s délkou sání. Regurgitace střevního obsahu nebo zanesení trusu klíštěte do rány se považuje za potenciální způsob. Inkubační doba se udává 1–300 dní, třetina nemocných udává 7–14 dní, druhá třetina zhruba 60 dní.
Největší výskyt nakažených klíšťat v naší republice vykazují kraje Středočeský, Pardubický a Karlovarský. Republikový průměr převyšují okresy Frýdek-Místek a Příbram. Nejčastější lokality jsou podél vodních toků a v nízké nadmořské výšce. Dříve se udávalo, že nad 700 m se klíšťata nevyskytují. Dnes byla prokázána i v nadmořských výškách nad 1200 m.
Klinické projevy boreliózy
1. dermatologické – erythema migrans, boreliový lymfocytom
2. muskuloskeletální – bolesti a záněty kloubů a svalů
3. neurologické – bolesti hlavy, meningitida, meningoradikulitida, encefalitida, encefalomyelitida, obrna lícního nervu
4. psychiatrický lymský syndrom (porucha vnímání a paměti, afektivní poruchy až těžké deprese, organické psychózy až demence)
5. další onemocnění
– chronický únavový syndrom
– postižení srdce
– postižení: oka, sluchu, respiračního systému, urogenitálního systému, hepatálního systému
Nejčastěji jsou postižení po 30. roce života, vrchol nastává mezi 45.–49. rokem. Ženy oproti mužům jsou postiženy v poměru 1 : 1,17. Sérologický průzkum u zdravé populace ukázal, že antiboreliové protilátky IgG lze zjistit u 10 % naší populace. To znamená, že určitá část populace neonemocní nebo infekce probíhá skrytě. V některých případech naopak nejsou protilátky prokazatelné vůbec, jindy k jejich absenci vede užití antibiotik. Borelie přežívá v organismu v privilegovaných tkáních (nervová, oční, svalová...), existuje v organismu i změněná, aby ji nemohl zasáhnout imunitní systém. Vytváří i imunokomplexy, je schopna spustit imunitní reakce, které způsobí další poškození organismu. Spirochety působí na organismus vlivem svého těla a zánětlivých mediátorů, které produkují, zkříženou reaktivitou mezi spirochetami a tkáněmi organismu (spuštění autoimunitní odpovědi za přítomnosti spirochet), dále způsobují imunopatologické reakce, avšak již bez jejich přítomnosti v organismu a toxické reakce borelií spojené s přítomností borelií v organismu.
Prevence spočívá především v ochraně před klíšťaty, jejich časném odstranění a dezinfekci místa přisátí.
Laboratorní diagnostika se dělí na nepřímé metody – zahrnuje zjišťování specifických antiboreliových protilátek imunoenzymatickou metodou ELISA na nepřímou imunofluorescenci IFA. Tyto metody prokazují protilátky IgM a IgG v séru, mozkomíšním moku a synoviální tekutině. Po metodě ELISA se ještě použije metoda Western blot, vysoce senzitivní pro konfirmaci protilátek pozitivních a hraničních (IgG, IgM). Mezi přímé metody patří mikroskopie v zástinu, přímá kultivace borelií a PCR metoda ke kvantifikaci DNA borelií.
Onemocnění způsobená borelií
Onemocnění kůže
– erythema migrans – 85 % všech projevů, v průměru za sedm dní se vytváří v místě přisátí klíštěte červená okrouhlá skvrna s centrálním výbledem, který nemusí být vždy přítomen
– boreliový lymfocytom – červená až fialová barva – na uchu, špičce nosu, dvorci prsní bradavky či na skrotu, výskyt v 5 %
– acrodermatitis chronica atroficans – červené skvrny na koncových částech těla – nárty, kolena, lokty, hřbety ruky
– morfea, lichen sclerosus et atrophicus, granuloma anulare, difuzní reverzibilní alopecie
Onemocnění kloubů
– bolesti kloubů, záněty kloubů – bolesti kloubů jsou stěhovavé, doprovázené velkou únavou, někdy jsou přítomny subfebrilie i teploty, noční poty. Postihují kolena, ramena, hlezna, zápěstí, jeden nebo několik kloubů najednou
– záněty šlach, šlachových pochev, tíhových váčků, svalových úponů, kloubních pouzder, synoviální membrány
– typickým projevem je např. periarthritis humeroscapularis – zánětlivé změny v oblasti ramenního kloubu, podobným případem je syndrom karpálního tunelu
– záněty svalů
Borelie destruují buňky kloubní chrupavky i pod ní ležící kosti. Jsou zdrojem vzplanutí zánětu nebo perzistující infekce či přechodu do chronického stadia.
Postboreliový syndrom
Vzniká u malého procenta pacientů léčených antibiotiky. U těchto pacientů jsou i nejsou prokázány protilátky. K nejčastějším projevům patří únava, bolesti kloubů, svalů, brnění, poruchy nálady, paměti, bolesti vazů. Antibiotická léčba u těchto pacientů již opakovaně nezabírá a nepodává se. Postižené ale omezuje v normálním životě.
Neuroborelióza
Jde o postižení nervového systému. Svůj podíl zde mají i individuální dispozice a autoimunitní pochody. Autoimunita odpovídá za podobnost boreliózy s revmatickými a demyelinizačními chorobami (projevy roztroušené sklerózy). Potíže se mohou vyvinout akutně nebo po neléčeném prvním stadiu (kožní projevy).
– meningitida, meningoencefalitida
– radikulitida
– neuritida
– zánět nervů (zejména očního)
– obrny periferních nervů
– obrna n. facialis (lícní nerv), ochrnutí končetin, poruchy svěračů
– poruchy vědomí (podobnost s alkoholickou psychózou či drogovým postižením)
– poruchy vnímání, paměti, psychické potíže (neurózy, deprese) Postižení nervového systému se může projevit v kterékoli jeho oblasti, včetně útrobních nervů. Imitují roztroušenou sklerózu, Alzheimerovu chorobu, mozkový nádor, myastenii, abúzus psychoaktivních látek a jiná onemocnění.
Postižení srdce
– lymeská karditida – projevuje se poruchami srdečního rytmu, perikarditidou, myokarditidou až dilatovanou kardiomyopatií, srdečním selháním. Ne vždy se postižení srdce spojuje s boreliózou.
Postižení oka
– zánět spojivek, otok víček
– zánět rohovky
– uveitida
– odchlípení sítnice
– městnavá papila
– neuropatie optického nervu
– obrny okohybných nervů
Borelióza a těhotenství
Byl popsán i transplacentární přenos infekce na plod. Adekvátně léčená borelióza před těhotenstvím by neměla mít vliv na budoucí vývoj plodu. Pokud dojde k infekci v graviditě, pak záleží na stáří plodu a způsobu léčby. Léčba těhotné vyžaduje antibiotickou terapii antibiotiky vhodnými k podávání v těhotenství. Otázka, zda borelie může způsobit vážné poškození plodu nebo jeho odúmrť, je nezodpovězena.
Léčba boreliózy
Borelióza má tendenci k samovolné úzdravě v časném lokalizovaném i diseminovaném stadiu. Léčba antibiotiky je však nutná. Zkracuje dobu klinických potíží a zabraňuje přechodu do chronicity. Antibiotika používaná k léčbě: doxycyklin, amoxicilin, erythromycin, azithromycin, ceftriaxon, cefotaxim, penicilin G, metronidazol.
Borelióza z pohledu celostní medicíny
Pomocí EAV či jiných alternativních diagnostických metod se testuje přítomnost borelie v organismu velice často. Naměříme ji téměř v 90 % u chronických onemocnění, se kterými pacienti přicházejí. Nedetekujeme protilátky, ale přímo borelii, informaci o tom, že borelie se v organismu nachází. Můžeme dokonce stanovit, ve kterém orgánu nebo tkáni je přítomná, a dokonce zdali vytváří ložiska.
Borelióza může zahrnovat přes tři stovky různých příznaků. Akutní stadium je potřeba vždy zaléčit antibiotiky! Nicméně chronická borelióza je pak doménou detoxikační celostní medicíny. Do ordinace nejčastěji přicházejí lidé, kteří boreliózu prodělali a mají následky, dále ti, u kterých z krve nebyla diagnostikována, proto jim nikdy nebyla stanovena diagnóza boreliózy. K nejčastějším projevům patří chronický únavový syndrom, bolesti hlavy, bolesti kloubů, ale borelii naměříme i u kožních postižení, zrakových, sluchových potíží, u depresí, neuróz, poruch paměti, autoimunitních chorob. Borelie může prakticky atakovat jakoukoli tkáň či orgán v organismu, včetně dýchacích, trávicích, močopohlavních orgánů. Téměř za každou chronickou nemocí může stát právě borelióza.
Pokud máme štěstí, zachytíme boreliózu po proběhlém akutním stadiu, kdy nejsou vytvořena ložiska. Jakmile borelie vytvoří ložiska (jde o určitý počet bakterií nebo jen o část genetického materiálu, jehož genetický kód je schopen replikace), je detoxikace mnohem obtížnější. Ložisko chrání borelie proti účinkům imunitního systému. Jakmile ale imunita poklesne, např. vlivem infekce nebo stresu, pak se ložiska začnou rozpadat a borelie invaduje dále do různých míst organismu. Proto se může stát, že člověk přeléčený antibiotiky a bez potíží může znovu onemocnět stejnými (např. kloubními problémy) příznaky. A protilátky se už objevit v krvi nemusí. Navíc organismus je poškozován i toxickými látkami, jež borelie produkuje. Informace či toxin ovlivňují cílovou tkáň, kterou připraví k invazi borelií. Každý mikroorganismus se totiž snaží zničit makroorganismus.
Klasická medicína nedokáže, na rozdíl od celostní, řešit postboreliový syndrom, zejména pokud chybí přítomnost protilátek. Nikdy netvrdí, že člověk nemá boreliózu poté, co byl přeléčen antibiotiky. U každého člověka se i po přeléčení antibiotiky borelióza pomocí EAV vytestuje. Další odlišnost spočívá i v tom, že z hlediska celostní medicíny je téměř jistý transplacentární přenos, ať už mikroorganismů, nebo informace pasážované generacemi.
Léčba boreliózy metodami alternativní medicíny
Borelie napadá a ničí imunitní systém. Vytváří ložiska, má tendenci ke chronicitě či perzistenci v organizmu. Z tohoto důvodu je vždy potřeba posílit imunitní systém a zlepšit jeho fungování. Spravit narušené imunitní pochody. Vzhledem k tomu, že má sklony k přetrvávání v organizmu a k tvorbě ložisek, není její odstranění jednoduché. Ložiska musíme důkladně vytestovat, to znamená zjistit, ve kterých tkáních se nacházejí, a podle toho tyto tkáně cíleně detoxikovat. Ve své ordinaci využívám preparáty Diochi, Joalis a homeopatii. S výhodou je vzájemně kombinuji. Vzhledem k tomu, že téměř všichni pacienti s vytestovanou boreliózou mají i psychické potíže, zejména typu depresí a neuróz, používám i Bachovu květovou terapii. Pokud je organismus bez stresu, toxické látky uvolňuje podstatně ochotněji. Budeme-li si myslet, že na boreliózu vystačíme jedním preparátem, budeme velmi zklamaní. Stejně tak je potřeba informovat pacienty, že léčba je dlouhodobá. Pokud tito lidé vydrží, zejména ti, kteří jsou již po přeléčení antibiotiky a mají tzv. postboreliový syndrom (viz výše), během několika měsíců zaznamenají obrovskou úlevu. Nejprve začíná ustupovat únava, pak postupně mizí i bolesti kloubů, svalů, vazů. Je to běh na dlouhou trať. Může trvat rok i dva. Záleží na tom, kolik ložisek borelie vytvořila a jak moc poškodila imunitní systém, zda spustila autoimunitní reakce nebo zda poškozuje organismus toxiny.
Na podporu a detoxikaci imunitního systému doporučuji bioinformační preparáty s beta-glukany VIRAIMUN nebo DELTAVIR (Diochi). Po celou dobu je vhodné detoxikovat lymfatický systém – preparát Diocel nebo Gerocel kapky (Diochi). Z preparátů Diochi jediným, který účinně zabírá na borelie, je SAGRADIN. Ale ani tento preparát nedokáže zbavit člověka všech potíží, zvláště vzhledem k výše uvedeným skutečnostem. Sagradin dokáže biorezonančními schopnostmi rozkládat ložiska, navíc působí analgeticky. Další volba preparátů závisí na vytestování orgánů, které jsou postižené. Můžeme použít například Detoxin na detoxikaci jater, oka, Diocel na detoxikaci močového ústrojí. Vždy záleží na postiženém orgánu. Na klouby působí ALFA ARTRIZONE kapsle, GEROCEL kapsle nebo kapsle VISTA CLEAR. Velmi ráda využívám homeopatické preparáty, jako jsou Rhus toxicodendron, Ruta graveolens, Kalmia latifolia, Sanguinaria canadensis, Rhododendron, Ledum palustre a jiné. Nikdy nenajdeme jeden zázračný preparát, jak se obvykle domnívají pacienti. Takže na dotaz, poraďte mi, jaký mám užívat preparát, když mám chronické potíže po prodělané borelióze, odpovídám, že nejlepší je cílená detoxikace po diagnostice v ordinaci. Je potřeba borelii odstraňovat systematicky spolu s reparací imunitního systému.
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 08/2011
„Informace o prospěšnosti stravy založené na kompletních rostlinných potravinách je nejzásadnějším odhalením v dějinách západní medicíny,“ píše v Nové Čínské studii její hlavní autor T. C. Campbell a dodává: "Žádný lék nebo léčebný postup nemůže zajistit tak pevné zdraví jako výživa. Nemocem, které nás pomalu zabíjejí, je možné předcházet, a můžeme je pomocí správné stravy i léčit.“
V knize Čínská studie (ČS) profesor T. Colin Campbell, jedna z nejrespektovanějších autorit na výživu, rozebírá omyly soudobé medicíny, uspěchaného životního stylu, a hlavně stravu. Kniha popisuje, co zjistila více než 30 let probíhající dietologická studie – Čínská studie, která porovnávala, co jedí Američané, s jídlem v tradiční Číně, kde se už staletí konzumují stejné suroviny, převážně rostlinného původu. Stravu pak dává do souvislostí s nemocemi, které jsou v USA a v Číně časté.
Díky výzkumům ČS máme takové množství výsledků potvrzujících výhody přírodní rostlinné stravy jako nikdy. Jsou popsány v knize. Přitom za své zdraví platíme hned dvakrát: když jako daňoví poplatníci přispíváme na dotovanou výrobu potravin s velkým množstvím živočišných bílkovin, a pak, když platíme za léky a ošetření.
Výživa na lékařských fakultách a na zdravotních školách
Mezi 26 oficiálně uznávanými lékařskými obory v USA výživa nefiguruje. Jen okrajově je zmiňovaná v rámci jiných přednášek, a to jen na některých univerzitách. (U nás situace není lepší.)
Časté je, že lékaři nevzdělaní v oblasti výživy předepisují obézním diabetikům mléčné nápoje s vysokým obsahem sacharidů, pacientům, kteří chtějí zhubnout, stravu s vysokým obsahem masa a tuků a pacientům s osteoporózou doporučují větší konzumaci mléka. Lékařská neznalost v oblasti výživy způsobuje mnohá poškození. Už jen slova o tom, že pacient má zdraví ve svých rukou, lékaře popudí. Léčba stravou je např. u srdečních nemocí (jak dokazuje ČS) opravdu účinná, ale představte si odborníka na výživu, jak školí kardiochirurga!
Jednou z nejzávažnějších příčin syndromu vyhoření u lékařů je pocit, že jejich léčba nepomáhá pacientům tak, jak doufali. Podle výzkumů 50 % amerických lékařů syndrom vyhoření zažívá. A medicína odhazuje svou největší zbraň – změnu stravování a životního stylu.
Zajímavá výzva autora ČS
Dr. Campbell v Nové Čínské studii kromě jiného vyzývá úřady a instituce placené z veřejných prostředků, aby přestaly podporovat nesmyslné reklamy na léčiva ve veřejnoprávní televizi. Pokud to není možné, pak by měl být vyhrazen stejný vysílací čas diskusím o vlivu výživy na lidské zdraví. Tyto instituce by měly jednat v souladu se zájmy daňových poplatníků.
Změníme se?
Většina z nás však žije v nevyvratitelné víře, že tabletky a lékařské zákroky jsou jediným způsobem léčby našich nemocí. A navíc člověk většinou netouží po změně – 99 % lidí (v USA) se stravuje nesprávně. Je pro ně obtížné dívat se na to 1 % a říci: „Ano, oni mají pravdu, my se mýlíme“. I tihle lidé ale budou nemocní…
Čerpáno z 2. vydání Čínské studie T. C. Campbella, vydalo nakladatelství Svítání (www.svitani.eu).
Máčka ladní je léčivá bylina a trvalka z čeledi miříkovitých, vytvářející kulovitou strukturu, má světlou, šedozelenou barvu a je často zaměňována za obyčejný bodlák. Je suchomilná, dekorativní rostlina, nepříliš hojná. Vyskytuje se v teplejších oblastech, typická pro Balkán a západní Asii.
Hlavním cílem pro sběr je nať, sbíraná na začátku léta, specifická pro sběr mezi čtrnáctou a patnáctou hodinou. Sbírá se i kořen, který je ale vykopáván už na jaře ve stejném čase jako nať.
Je málo prozkoumaná a nepříliš obvyklá, obsahuje třísloviny, silici, saponiny, inulin, éterický olej, sacharozu, kaučuk, flavonoidy, organické kyseliny a zřejmě i stopy neznámého alkaloidu, glykosidu a soli.
Má v několika směrech velmi obohacující účinky např. výborný prostředek pro vykašlávání, a to i v těžkých stavech, je výrazně močopudná a patří mezi bylinky, které výrazně snižují soudržnost močových kamenů. To pochopeně prospívá k jejich rozpadu a následnému odchodu přirozenou formou. Zároveň má v močových cestách i protizánětlivé účinky, a to nejen v močovodech a močovém měchýři, ale také v prostatě. Užívá se i na některé kožní problémy a problémy s ledvinami. Uplatňuje se také jako dobré afrodiziakum. Působí ovšem také jako stimulant slabé nebo nepravidelné menstruace.
Při obvyklém dávkování nejsou známy jakékoli vedlejší a nežádoucí účinky. K opatrnosti se přikláníme pouze u těhotných a kojících žen, kdy bylina není vhodná k dlouhodobému užívání
Magnolie pro krásu i zdraví
Kdo by neznal nádherné a líbezně vonící květy magnolií? Tyto keře i stromy u nás nacházíme zejména v městských zahradách a parcích, kde na sebe upozorňují velkými exotickými květy. Jejich barva se mění od čistě bílé přes nejrůznější odstíny žluté a růžové až po téměř červenou. Botanický rod Magnolia je zástupcem starobylé čeledi magnoliovitých (Magnoliaceae) obývající Zemi již déle než 100 milionů let (od období křídy). Kdysi se tyto rostliny vyskytovaly přirozeně i u nás, dnes však rostou jen v mírném až tropickém pásmu oblastí Nového světa a jihovýchodní Asie.
Do rodu Magnolia patří kolem 120 druhů dřevin, z nichž v Asii (od Himálají po Čínu, Japonsko, Tchajwan a Malajsii a v jižní Indii) rostou asi dvě třetiny, zbylé druhy jsou americké. Asijské druhy upoutávají svou krásou, protože zpravidla mají velké květy objevující se ještě před olistěním. Americké druhy mírného pásma jsou většinou stromovité a kvetou až po olistění, takže jejich květy tolik nevynikají. Magnolie u nás dorůstají do výšky 4 až 6 metrů a rozkvétají na přelomu dubna a května velkými vonnými, jednotlivě postavenými květy.
Léčitelství
Magnolie nejsou jen krásné, ale mohou být i užitečné. Zatímco v Evropě a v Americe se tyto dřeviny pěstují v parcích a zahradách jen pro ozdobu, ve východní Asii jsou zdrojem velmi dobře známé a v lidovém léčitelství oblíbené drogy saiboku-to a hange-koboku-to, používané již po celá staletí jako mírný uklidňující prostředek. Zdrojem drogy jsou především dva blízce příbuzné druhy – čínská Magnolia officinalis (kara-koboku) a japonská Magnolia obovata (nazývaná zde wa-koboku). Droga byla poprvé popsána v díle Shennong Bencao Jing vydaném asi 100 let před naším letopočtem. Je to usušená a rozdrcená kůra magnolie, ze které se připravuje odvar. Její používání v lidovém léčitelství je rozšířeno i v Číně, a to pod názvem Hsiao-cheng-chi-tang. Droga se používá jako přírodní anxiolytikum, ale také při léčení astmatu. Pod označením saiboku-to je tato droga také součástí tradiční japonské herbální medicíny Kampo. Uplatnění nachází rovněž i v mnoha oblíbených čínských recepturách, jako je např. Shanghan-lun nebo Jingui-yaolue. Snad žádná část rostlin není toxická, největší koncentrace farmaceuticky významných látek je v kůře.
Věda a farmacie
V kůře a listech magnolií byla nalezena řada fenolických látek, zejména kyselina gallová, sennosidy A a B, naringin, hesperidin, emodin, honokiol a magnolol. Farmakologicky nejvýznamnějšími obsahovými látkami drogy saiboku-to a hange-koboku-to jsou honokiol a magnolol, dva izomerní dihydroxy-diallyl-bifenyly ze skupiny lignanů. Jejich anxiolytický účinek je 5000x silnější než účinek samotné drogy Saiboku-to a je srovnatelný s účinky benzodiazepinů. Experimenty na laboratorních zvířatech i klinické pokusy na zdravých dobrovolnících prokázaly, že tyto látky nemají nežádoucí účinky benzodiazepinů, jako jsou deprese a amnézie, a při jejich podávání nevzniká závislost. Obě látky jsou také velmi účinná centrální myorelaxancia, vykazují mírný tlumivý účinek na CNS a jsou rovněž účinnými vychytavači hydroxylových radikálů. Mají silné antioxidační účinky, 1000x vyšší než alfa-tokoferol. Významný je i účinek obou látek na centrální cholinergní nervový systém. Zvyšují syntézu acetylcholinu v mozku a stimulují uvolňování tohoto neuromediátoru na synapsích. Tím by se mohla posilovat cholinergní inervace a zlepšovat kognitivní funkce stárnoucího mozku. Některé klinické studie ukazují, že magnolie a její biologicky účinné látky by mohly být bezpečnými fytofarmaky v psychofarmakologii.
Majoránka zahradní je letnička s přímou nebo někdy vystoupavou lodyhou, dorůstající běžně do výšky půl metru. Listy jsou vejčité až elipsovitě kopišťovité, celokrajné. Drobné květy jsou bílé, růžové až fialové. Kvete během letních prázdnin. Plodem je hnědá tvrdka. Synonymum byliny je dobromysl majoránka.
Je to pěstovaná rostlina, ojediněle zplaňující v teplejších částech našeho území.
Sbíranou částí je nať, která se sklízí těsně před rozkvětem byliny, nejlépe kolem desáté hodiny dopoledne.
Hlavní účinnou látkou je silice s obsahem citralu, eugenolu a alfaterpinelolu, linalolu, terpinenu a sabinenu. Dále jsou v ní obsaženy třísloviny, enzymy, kyselina askorbová a další látky.
Majoránka je spíše známá než jako bylina, ale jako výtečné a téměř nenahraditelné koření. Podporuje trávení, tlumí nadýmání a křečovité břišní bolesti, působí protizánětlivě, dezinfekčně, močopudně, potopudně a mírně uklidňuje. Používáme ji na mnoha místech, například při tzv. dyspepsiích, doprovázených nadýmáním a případnými kolikami.
Tlumí průjmová onemocnění, ale i menstruační bolesti. Lze ji dokonale využít i zevně , například jako kloktadlo nebo při léčbě kožních zánětů a zánětlivých ekzému.
Může také sloužit jako kosmetická maska na obličej, kupříkladu při akné.
Z majoránky samostatně připravujeme především nálev. Samostatná silice bývá rovněž podávána při dávkování 3 až 5 kapek. Při zevním použití můžeme zesílit koncentraci použitím většího množství a delší doby vylouhování.
Podáváme samostatně i ve směsích. Chuťově i léčebně je vynikající trojkombinace stejných dílů květu vřesu, nati tymiánu a nati majoránky, kterou můžeme využívat ve všech indikacích, platných pro jednotlivé součásti směsi.
Nemá žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace, ale při předávkování může dojít k podráždění sliznic, zejména sliznic v oblasti žaludku a obecně trávicího ústrojí, případně i k bolestem hlavy.
Silicí můžeme parfémovat měsíčkovou mast, čímž nevylepšíme jen aromatickou vlastnost masti, ale i její antiseptické a hojivé vlastnosti. Taková mast je pak vhodná zejména na ošetření zevně dostupných sliznic, například nosních, ústních nebo poševních.
Nepoužíváme ji tedy jen jako koření, ale i v homeopati, kdy se zpracovává čerstvá nať.
Vlasy – krása i ochrana naší hlavy
Vlasy jsou tvořené především bílkovinou nazývanou keratin, který svou strukturou určuje pevnost, tažnost a pružnost vlasu. Dále vlas obsahuje melanin, který mu dodává barvu, vodu, stopové prvky, tuky a další bílkoviny.
Na průřezu je vlas tvořen třemi základními vrstvami. První vrstvou je kutikula, vnější vrstva vlasu, funguje jako ochranná bariéra proti mechanickým a chemickým vlivům z vnějšího prostředí. Druhou vrstvou je vlasová kůra složená z protáhlých buněk tvořících dlouhá vlákna, která jsou spojena mezibuněčným tmelem. Díky tomu je vlas elastický a pevný v tahu. Třetí vrstvou je vnitřní část, dřeň. Dobrý stav vlasů si vyžaduje kvalitní krevní zásobení vlasových váčků (folikulů), ze kterých celý vlas vyrůstá.
Víte, že průměrný počet vlasů v mládí je kolem 100 000? Lépe jsou na tom světlovlasí, ti mají 140 000 a zrzaví mají nejméně (80 000). Tloušťka vlasu je 42-95 mikrometrů. Vlasy narostou za měsíc průměrně o jeden centimetr, v létě je to i více, v zimě naopak méně. Každý člověk denně ztrácí velké množství vlasů, až 100 za den. Tento stav je přirozenou výměnou a nejedná se o nemoc. Vlas roste přibližně 2 - 6 let a poté vypadává. Když jeden vypadne, vyroste na jeho místě druhý. Každý vlasový kořínek má v průběhu existence postupně až 12 vlasů.Základními funkcemi vlasů je termoregulace, čili chránit pokožku hlavy před nadměrným UV zářením, izolovat před horkem a zimou. Nesmíme však zapomenout také na funkci estetickou, jelikož bohatá, lesklá a zdravá hříva zvyšuje naše sebevědomí. V dnešní době si na pěkně upravené vlasy potrpí nejenom ženy, ale i pánové.
Lidé od pradávna pečovali o svůj celkový vzhled. Nejprve používali kostěných a bronzových ozdob, později věnovali velkou pozornost i účesům a zdobení vlasů. Délka a úprava vlasů se odvíjela od společenského postavení, náboženství a tehdejší doby. Ve starověkém Řecku byly dlouhé vlasy symbolem bohatství a moci, zatímco krátké vlasy znamenaly podřízenost. Staří Řekové měli několik hrdinů, kteří nosili dlouhé vlasy, včetně nejvyššího boha Dia, Achillea a Hectora. Ženy v římské době si svých dlouhých vlasů považovaly, poukazovaly na svobodu, zdraví a majetnost. Každá doba s sebou nesla jinou kulturu vlasů. Ani historie se neobešla bez potíží s vlasy. V dlouhých vlasech a honosných účesech se rády držely různé nečistoty a vši. Proto ve starověkém Egyptě nosili lidé vyholené hlavy z hygienických důvodů.
Jak poznáme zdravé vlasy?
Zdravé vlasy rostou ze zdravé pokožky, pokud je zajištěno optimální prokrvení a zásobování vlasové cibulky živinami. Zdravé vlasy jsou husté, lesklé, pružné, a vypadávají jenom v přirozené míře. Pokud máte takové vlasy, zřejmě máte v pořádku i všechny orgány v těle. Pokud se však lámou, nadměrně padají, jsou suché nebo naopak mastné ukazují pravděpodobně na možné zdravotní problémy. Tradiční čínská medicína vlasy spojuje s dráhou ledvin a jater. Husté, lesklé vlasy ukazují na zdravou čchi energie ledvin a jater.
Vypadávání vlasů
Padání vlasů je přirozeným procesem, nesmí jich však být mnoho. Nadměrné vypadávání je velmi častým problémem. Mnohdy nám vlasy padají i při častém barvení, nešetrném mytí a fénování vlasů. Také stahování do culíku a nesprávné česání nás může stát více vypadaných vlasů, než je třeba. Proto je nutná šetrná a jemná péče. Příčinou může být dlouhodobý stres, hormonální nerovnováha u žen po porodu i závažná onemocnění. Pro zlepšení problému s padáním vlasů se doporučuje do stravy zařadit oves, amarant, červenou řepu, mrkev, špenát, červené hrozny, třešně, švestky, meruňky, sezamová a slunečnicová semínka. Cílem léčby padání vlasů je odstranění příčiny, podpora imunity, detoxikace organismu, doplnění živin, vitaminů a minerálů. Tradiční čínská medicína popisuje, že jde většinou o nedostatečnost krve v játrech nebo nedostatek esence ledvin, proto podporou a vyrovnáním nedostatečnosti navrátíme vlasům zdravý vzhled.
Alopecie neboli plešatost je náhlá ztráta vlasů, které vypadávají obvykle v celých chomáčích. Příčiny mohou být různé, většinou dědičné, dlouhodobý stres, nesprávné stravování.
Autor : Petra Strmišková
Celý článek najdete v tištěné Sféře 2/2017
Biotin ze skupiny vitaminů B označovaný jako B7 není příliš známý, protože jeho nedostatek je poměrně vzácný. Relativně malý požadavek na dodávky biotinu u zdravého člověka je snadno zajišťován potravou; kromě toho biotin syntetizují bakterie ve střevech. Lidské tělo biotin účinně recykluje, a nedochází tak k jeho ztrátám stolicí.
V současné době je však nabízen a doporučován jako potravinový doplněk pro své účinky zejména na vlasy a kůži – německá slova „Haar und Haut“ dala vznik označení biotinu jako vitamin H. Ačkoliv je tedy avitaminóza biotinu u člověka velmi vzácná, firmy vyrábějící potravinové doplňky se nás snaží přesvědčit, že mnoho lidí trpí jeho menším či větším nedostatkem. Podívejme se proto na úlohu biotinu a jeho vztah k lidskému zdraví.
Historie objevu ve vodě rozpustného biotinu jako složky potřebné pro udržení zdraví není nezajímavá. Začíná náhodným zjištěním Steinitze v roce 1898, který pozoroval, že psi krmení syrovým vaječným bílkem zvrací a mají průjem. Protože vejce jsou běžnou součástí lidské stravy, byly Steinitzovy experimenty zopakovány i na jiných zvířatech, aby se zjistilo, zda nemohou mít nepříznivý účinek i na lidské zdraví. U myší, potkanů, králíků i psů bylo pozorováno, že při určitém podílu syrového bílku v jejich stravě zvířata strádají, hubnou, ztrácí ochlupení, objevují se u nich kožní záněty a nervosvalové dysfunkce. Tento syndrom vešel do historie medicíny pod označením „syndrom vaječného bílku“. Když byl bílek tepelně opracován, k žádným poruchám nedocházelo.
Tímto zajímavým problémem vlivu syrových vajec na zdraví savců se začal zabývat anglický fyziolog W. G. Bateman na Univerzitě v Yale a v roce 1916 publikoval vědeckou studii, ve které prokázal, že za „syndrom vaječného bílku“ je odpovědný jeden z vaječných proteinů, bazický glykoproteid zvaný avidin. Syndrom však nevyvolává avidin přímo, ale zprostředkovaně tím, že na sebe váže biotin produkovaný bakteriemi v tlustém střevě i biotin přijímaný běžnou potravou, a tím z něj vytvoří biologicky neúčinnou látku, která nevyužita odchází z těla stolicí. Podávání syrového vaječného bílku je dodnes používaný laboratorní postup, jak uměle navodit extrémní nedostatek biotinu a způsobit tak jeho avitaminózu. Syndrom vaječného bílku tedy může být léčen biotinem.
Biochemie biotinu
Biotin má důležitou funkci v metabolismu cukrů, tuků a aminokyselin. Působí jako kofaktor v reakcích cyklu kyseliny citronové. Je tedy důležitý jak pro vznik energie, tak pro transformace metabolitů. Je nezbytný pro přenos oxidu uhličitého a pro udržení stálé hladiny krevního cukru. Biotinylační reakce, při kterých se biotin váže na různé aminokyseliny, jsou důležité pro růst a obnovu buněk a tkání. Silná afinita biotinu k aminokyselinám je i příčinou symptomu „vaječného bílku“. Podle nejnovějších výzkumů hraje biotin významnou roli také při expresi genů na transkripční a translační úrovni a podílí se i na replikaci DNA. Projevy nedostatku biotinu u člověka Projevy nedostatku biotinu u člověka se vyskytují převážně v souvislosti s nadměrnou konzumací syrových vajec. Tato dřívější pozorování byla potvrzena i současnými studiemi. Avšak zároveň bylo prokázáno, že konzumace čtyř vajec týdně neohrozí zdraví dospělých ani kojenců a malých dětí. Při normální stravě se příznaky nedostatku biotinu objevují jen vzácně při závažných poruchách střeva, jako je „syndrom krátkého střeva“, nebo při parenterální výživě.
Nedostatek biotinu se projevuje vyrážkou v oblasti obličeje, vypadáváním vlasů, nerovnoměrným rozvrstvením obličejového tuku, ale také některými neurologickými projevy (mravenčení končetin) a depresemi či halucinacemi. U dětí se mohou vyskytnout i závažnější neurologické poruchy a opoždění vývoje.
Medicínský výzkum posledních let však napovídá, že vzácné případy biotinové avitaminózy vůbec nemusí být způsobeny nedostatkem biotinu, ale mohou být důsledkem dědičné metabolické poruchy, kdy tělo nedokáže znovu použít – tedy recyklovat tento vitamin, přestože je ho v těle dostatečné množství. Tato porucha je klasifikována nedostatečnou činností či úplným deficitem některých karboxyláz, zejména tzv. biotinidázy, tedy enzymů, které fungují jen v přítomnosti biotinu.
Příznaky a projevy deficitu biotinidázy se obvykle objevují během několika prvních měsíců života, ale věk nástupu se liší. Děti s velkým deficitem trpí často záchvaty, mají slabý svalový tonus (hypotonii), problémy s dýcháním a je u nich pozorován opožděný vývoj. Pokud se neléčí, může to vést k onemocnění sluchu, k vývoji očních abnormalit a ke ztrátě zraku. Tyto dětí trpí ataxií, kožními vyrážkami a ztrátou vlasů. Jsou také náchylné k plísňovým infekcím. Okamžitá léčba a celoživotní strava s biotinovými doplňky může zabránit mnohým z těchto komplikací.
Incidence deficitu biotinidázy v běžné populaci je relativně nízká, asi 1 dítě na 60 000 novorozenců, ale v některých částech světa může být i vyšší. Například nedávný výzkum v Maďarsku prokázal, že výskyt této autosomálně recesivní genetické vady je v západní části státu asi třikrát vyšší než v jiných částech Evropy. Pro autosomálně recesivní typ dědičnosti je typické, že postižení se nevyskytuje v každé generaci, ale spíše „ob generaci“. Geneticky postižení jedinci se tak rodí fenotypově zdravým rodičům.
Závěrem
Přes neúplné znalosti o biologických účincích biotinu se dnes uznává, že tento vitamin může svým působením ovlivňovat stav pokožky, vlasů a nehtů a že příznivě ovlivňuje i nervovou soustavu. Zdá se však, že zdravý a dobře živený člověk avitaminózou biotinu netrpí. Biotin může mít význam i pro nemocné diabetem a možná má i další pozitivní účinky. Ty jsou však zatím ve stadiu výzkumu a nebyly dosud přesvědčivě prokázány.
Po chemické stránce je biotin organická bicyklická sloučenina se dvěma heteroatomy dusíku a jedním atomem síry. Atomy dusíku jsou součástí imidazolového jádra a atom síry je součástí thiofenového jádra. Obě jádra jsou spolu spojena (kondenzována) a je na ně navázán zbytek kyseliny valerové. V místě vazby kyseliny valerové na kondenzovaný imidazolo-thiofenový skelet je chirální centrum biotinu. Teoreticky existuje osm stereoizomerů biotinu, osm možných prostorových uspořádání jeho molekuly. V přírodě se však vyskytuje pouze jediný stereoizomer, d-(+)-biotin, který je také jako jediný biologicky aktivní. Jeho biologická aktivita je realizována tak, že se váže na volnou aminoskupinu lysinu v karboxylázách. Karboxylázy tvoří velkou rodinu životně důležitých enzymů a biotin je jejich kofaktorem, bez něhož nemohou plnit svou fyziologickou funkci. Z toho pak plynou některé zdravotní problémy. |
autoři: Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 10/2010
Obchodní podmínky Reklamační řád Reklamační protokol
Copyright © 2018 DIOCHI SPOL. S R.O, Žampiónová 2, 104 00 Praha 10 - Pitkovice, Česká Republika, Česká republika