Diochi vyrábí ryze české přípravky propagující zdravý životní styl. Zjistěte, jak nahlížíme na vaše zdraví.
Chrupavka je pojivová tkáň, která se skládá z chondrocytů, kolagenních a elastických vláken a amorfní mezibuněčné hmoty. Je pevná, přesto poměrně pružná a plní funkci jakéhosi tlumiče. Funkci chrupavky můžeme přirovnat k mycí houbě – při působení tlaku dochází k vytlačování vody z chrupavky, v klidu je voda nasávána zpět do tkáně spolu s jistým množstvím látek obsažených v kloubním mazu – synoviální tekutině. Ta chrupavku vyživuje a zajišťuje pevné přilnutí ploch k sobě a zmírňuje tření. Nedostatek této tekutiny poškozuje kloubní chrupavku, zhoršuje se její výživa i regenerace a to vede k omezení funkčnosti a odolnosti kloubů a následně k rozvoji osteoartrózy. Proto je důležité, aby synoviální tekutina obsahovala dostatek potřebné výživy. Pokud se však synoviální tekutiny tvoří nadbytek např. při úrazu, infekci nebo jiné degenerativní změně, může zaplavit kloubní prostor, způsobí otok a vyvolá ještě větší bolest. V tomto případě je zapotřebí odstranit z vnitrokloubního prostoru nahromaděnou tekutinu tzv. punkcí, lidově tomu říkáme „tahání vody z kloubu“.
Pokud se začne objevovat bolest kloubů, na vině může být celá řada faktorů, a tím nejčastějším je degenerativní onemocnění kloubu, tzv. artróza, artritida nebo revmatoidní artritida. Chrupavky jsou během života velmi namáhány – obzvláště potom u aktivních sportovců nebo fyzicky těžce pracujících jedinců. Na opotřebení našich kloubů má také zásadní vliv věk, po třicítce může docházet k prvním příznakům opotřebení kloubů, a mohou se objevit první bolesti a začíná se rozvíjet degenerativní zánětlivé pochody, které ničí kloubní tkáně.
Není zcela jasné, co artritické potíže vyvolává, ale známe několik nepřímých příčin, které stav chrupavek a kloubů ovlivňuje. A tím je úraz, ať už náhlý a silný nebo postupně nahromaděné účinky mnoha drobných poranění, např. při sportu. Dále to mohou být různé infekce např. borelióza, autoimunitní onemocnění – revmatoidní artritida nebo metabolické onemocnění – dna. Dále pak obezita, zatěžování kloubů, svoji roli také hraje dědičnost. Ve zkratce lze říci, že základem artritických obtíží je hlavně poškození kloubní chrupavky, a tím i zhoršený kluzný pohyb kloubních ploch vůči sobě.
Základem zdravých kloubů je dostatečná výživa. Příroda nám nabízí mnoho možností a jednou z nich je kurkumin obsažený v kurkumě. Kurkuma neboli indický šafrán je koření ze sušeného mletého oddenku kurkumovníku dlouhého (Curcuma longa). Jeho podstatnou a nejvíc zmiňovanou složkou jsou antioxidanty a polyfenoly, z nichž je hlavní kurkumin. Tato sloučenina rozpustná v tucích má prokazatelné pozitivní schopnosti týkající se pohybového aparátu. Funguje jako antioxidant a působí protizánětlivě. Kromě kurkuminu dále kurkuma obsahuje sacharidy, proteiny, vlákninu, dále vitamíny C, E, K, B1, B2, B3, B6, kyselinu listovou a z minerálů vápník, železo, hořčík, draslík, sodík, mangan, zinek, měď, selen nebo fosfor.
Účinky kurkuminu jsou velmi známé především v jeho působení na klouby a chrupavky. Kurkuma pomáhá udržovat normální stav kloubů, pozitivně ovlivňuje jejich pohyblivost, pevnost chrupavek a tkání. Kurkuma prospívá i zdraví našich kostí. Tyto a další účinky však dokáže zajistit jen dostatečně vysoké množství kurkumy podávané v pravidelných dávkách po dobu několika týdnů.
Pokud chcete plně využít blahodárných účinků kurkuminu, bohužel nebude stačit jednoduše zařadit kurkumu do každodenní stravy. Kořen kurkumy obsahuje asi 3 % kurkuminu a pro lidský organizmus je složité ho v přírodní podobě absorbovat, protože se nerozpouští ve vodě. V syrové formě dokáže lidské tělo vstřebat pouze 1 % kurkuminu. Tím pádem pouze kořenit kurkumou nestačí. Pro efektivní užití kurkuminu a jeho přirozené působení v organizmu je nejlepší užívat extrakt z kurkumy nebo přípravek, který ho obsahuje spolu s jinými prospěšnými látkami.
Výzkum zveřejněný v časopise Molecules upozorňuje na to, že se kurkumin obtížně vstřebává do krevního oběhu. Nemá-li jeho konzumace tedy přijít vniveč, je dobré zlepšit biologickou dostupnost. Zkombinujte kurkumu třeba s černým pepřem! Obsažený piperin zvyšuje vstřebávání kurkuminu až o 2000 procent. Proto kapsle ALFA ARTRIZONE obsahují spolu s velkým podílem kurkuminu i piperin, pro výraznější vstřebávání. Zároveň obsahuje i extrakt kaštanu koňského s obsahem aescinu, který farmaceutický průmysl využívá pro výrobu léků při cévní nedostatečnosti, křečových žilách nebo těžkých nohou.
ALFA ARTRIZONE v 1 kapsli obsahuje:
300 mg kurkumin – 95% suchý extrakt
155 mg pupečník asijský (podporuje normální činnost cévní soustavy, kardiovaskulární systém a prokrvení, zároveň udržuje normální funkci imunitního systému)
20 mg lékořice lysá (působí jako antioxidant a tím podporuje imunitní systém, pomáhá udržovat normální stav kloubů)
10 mg pelargónie vonná (pomáhá udržovat normální stav kloubů)
10 mg kaštan koňský - aescin (působí hlavně proti otokům a zánětům)
5 mg pepřovník černý – 95% piperin (podporuje vstřebávání kurkuminu, beta-karotenu nebo koenzymu Q10)
Studie publikovaná v magazínu Journal of Traditional and Complementary Medicine prokázala, že kurkumin podporuje zdraví kloubů tím, že inhibuje molekuly, které se velkou měrou podílejí na zánětech. Z jejích poznatků také vyplynulo, že kurkumin jako velice silný antioxidant neutralizuje volné radikály, čímž napomáhá regeneraci a poškození kloubů předchází.
Zdroje: www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2225411016302528, www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26007179/, www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/9619120/
Cítíte se na podzim unavení a zpomalení? Pokud ano, není to pravděpodobně nic nenormálního. Celá příroda kolem nás zpomaluje a chystá se k odpočinku. Odhaduje se, že až 20 % populace trpí na podzim a v zimě mírnou formou útlumu a zhoršené nálady. Pokud ale každý rok s příchodem podzimu totálně ztrácíte energii, jste abnormálně nevýkonní a ospalí, přejídáte se, nic vás nebaví… a na jaře vás to samo přejde, pak možná trpíte sezónní afektivní poruchou.
Miliony let byl člověk synchronizován s přírodou a řídil se podle jejích cyklů. V létě byl aktivnější, v zimě spoustu času prospal.
Moderní doba nás nutí, abychom tyto přirozené rytmy ignorovali a fungovali stále stejně, ať je teplo nebo zima, světlo nebo tma.
A moderní technika nám to umožňuje. Umíme si vzduch ohřát i ochladit, v noci si posvítíme, v zimě můžeme jíst pomeranče a vesele porušujeme fyzikální zákony, když létáme vzduchem tisíce kilometrů. Mohli bychom si myslet, že nás přírodní cykly vlastně nemusejí zajímat. Až naše tělo nám připomene, že pořád jsme na přírodu napojeni víc, než si myslíme.
Jak nás světlo synchronizuje
Fotosenzitivní (tj. na světlo citlivé) buňky měly pravděpodobně už „nejnižší“ prehistorické organizmy. Mají je rostliny i všichni živočichové. Proč se vyvinuly? Evolučním smyslem biorytmů je připravit se na pravidelné změny vnějšího prostředí a přizpůsobit se jim. Nejvýraznější cyklickou změnou je cyklus dne a noci, tedy střídání světla a tmy. Podle něj se řídí rytmus aktivity a odpočinku, energetického výdeje a opotřebovávání (den) a klidu (noc), které subjektivně vnímáme. Ve spánku se odehrává řada hormonálních, metabolických a buněčných změn, např. syntéza bílkovin a regenerace buněk.
Hlavním neurohormonem, který dává vnitřním hodinám informaci o zevním prostředí, tj. synchronizuje nás se skutečným trváním dne a noci, je melatonin.
Melatonin má u člověka hypnotický, tj. uspávací efekt. Noční tvorové to mají naopak, melatonin u nich zvyšuje aktivitu a bdělost.
Melatonin je něco jako přirozený spánkový hormon a jeho vylučování závisí na množství světla.
Jakmile se začne stmívat, melatonin stoupá a my začínáme být ospalí. V noci jsou hladiny melatoninu 10–100x vyšší než ve dne. K ránu, jak světla přibývá, sekrece melatoninu klesá a my se probouzíme. (Tedy v ideálním případě. Umělé osvětlení a moderní životní styl tyto tisícileté biorytmy potlačují a nutí nás fungovat v době, kdy má náš organizmus vlastně noc. Není pak divu, že poruch spánku dramaticky přibývá.)
Melatonin a světlo
Informace o množství světla vstupuje do mozku očima a nervovými dráhami vede až do tzv. šišinky (epifýzy), která je místem produkce melatoninu.
Zrak má tedy dvě funkce: vidění, ale také přizpůsobení se rytmu dne a noci.
Stejně jako sluchové ústrojí neslouží jen k slyšení, ale i k udržování rovnováhy. Velmi zjednodušeně řečeno, světlo projde okem do mozku, utlumí produkci melatoninu a my jsme (nebo bychom měli být) bdělí a aktivní. Ve tmě není sekrece melatoninu světlem blokována a my jsme ospalí, v ideálním případě usínáme.
Podobně to funguje i u střídání ročních období. Čím delší den (v létě), tím méně melatoninu se vylučuje. Na podzim a v zimě, kdy se dny zkracují, začínají hladiny melatoninu stoupat. Tato informace je důležitá pro načasování sezónního chování (rozmnožování, tvorba zásob, zimní spánek apod.).
Zimní spánek?
Některá zvířata, třeba medvědi, to mají vymyšleno dobře. Neplýtvají silami a ukládají se k zimnímu spánku. O tom, kdy to udělat, je informuje právě množství denního světla prostřednictvím melatoninu. Homo sapiens dostává tutéž světelnou informaci jako medvěd brtník, bohužel ale neumí zimu v klidu prospat. Dříve jsme se přece jen více řídili přírodními cykly.
V létě lidé vstávali s východem slunce a celý den fyzicky pracovali, v zimě spali mnohem déle a příliš se nehonili.
Jak to máme my dnes? Vstáváme podle své pracovní doby (a ta se ještě mění vlivem střídání „zimního“ a „letního“ času. Spát chodíme, jak se nám chce. O nějakém zpomalování a odpočívání v zimních měsících nemůže být řeč. Naopak. Pořídili jsme si předvánoční stres, různé uzávěrky a podobné zátěžové situace ke konci roku, tj. přesně v době, kdy je množství slunečního svitu nejnižší a máme nejmíň energie. S tím příroda nepočítala a některým z nás to celoživotně dělá problémy.
Stále méně spíme. Může za to Edison?
Kromě toho, že nerespektujeme roční přírodní cyklus, neřídíme se ani rytmem dne a noci. Stále méně spíme. Žárovka je tu s námi teprve něco přes 100 let, konkrétně od r. 1879. Teprve zhruba na přelomu 19. a 20. století elektřina „rozsvítila“ svět. A od té doby se celková doba spánku neustále zkracuje. Univerzální rozšíření elektrického osvětlení je hlavním důvodem, proč většina lidstva ve vyspělých zemích trpí chronickou spánkovou deprivací.
Lidé, kteří nedostatečně spí, mají např. i zvýšenou tendenci ukládat tuk.
Může za to hormonální a metabolická nerovnováha, kterou nedostatek spánku působí (změny ve vylučování inzulínu, ghrelinu, růstového hormonu, kortizolu a dalších). Především ve spánku probíhají regenerační pochody, „oprava buněk“ nebo imunitní reakce. Co všechno se může stát, když trvale málo spíme, si z toho každý odvodí sám.
SEZÓNNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA
Také ji známe pod jménem SAD (Seasonal Affective Disorder).
Upadáme do zimního spánku?
Většinou však jde o mnohaletý průběh, než si člověk uvědomí cyklický charakter potíží v závislosti na ročním období. Problémem také je, že mu okolí (a často i on sám sobě) vytýká lenost, slabou vůli apod. Někteří lidé se SAD přiberou za zimní období i 6 a více kilo, protože nejsou schopni ovládnout nutkavou potřebu jíst. Kdyby to šlo, dotyčný by zalezl do postele se zásobami jídla (hlavně sladkostí) a vylezl odtamtud až na jaře. Takhle to praktikují některá zvířata např. jezevec. Kromě pravého zimního spánku (hibernace) existuje i nepravý zimní spánek, kdy zvířata zůstávají neaktivní v úkrytu, ale jejich tělesná teplota se nesnižuje. Občas se z tohoto stavu probouzejí a vycházejí ven. Takto přečkávají zimu například jezevci.
Člověk si ovšem nemůže dovolit to co jezevec. Je tedy nucen svoji zimní depresi řešit a předcházet jí. Účinná a bezpečná léčba je fototerapie neboli léčba jasným světlem.
________________________________________________________________
Příznaky sezónní afektivní poruchy
1. Celodenní únava a nedostatek energie. Člověk jen obtížně zvládá své běžné rutinní úkoly, funguje automaticky a bez zájmu.
2. Zvýšená chuť k jídlu, hlavně abnormální potřeba sladkostí. Následkem toho samozřejmě přírůstek na váze, obvykle více než 6 kg. Někteří pacienti dokážou během jara a léta zhubnout, často však jen částečně, takže jejich hmotnost rok od roku narůstá.
3. Zvýšená potřeba spánku. Problém s ranním probouzením, spavost a útlum během dne.
4. Pokles libida (nezájem o sex).
5. Zpomalené myšlení a reakce, zhoršené soustředění.
6. Anhedonie: dotyčného nic nebaví a netěší.
7. Nechuť k sociálním kontaktům: uzavírá se do sebe, nekomunikuje nebo je podrážděný.
Tyto příznaky se objevují na podzim (říjen/listopad) a samy od sebe mizí na jaře (březen).
____________________________________________________________
Co dělat s (pod)zimní depresí?
Lehčí formy podzimního útlumu jsou vlastně přirozenou reakcí na změnu ročního období. Tělo nám signalizuje: „Přibrzdi, chci si odpočinout.“
Zvolněte…
Zkuste lépe vnímat svoje tělo a akceptovat jeho potřeby. Koneckonců, proč bychom nemohli na podzim a v zimě trochu zvolnit a chodit dřív spát, když cítíme, že to potřebujeme? (Jezevec určitě ví, co dělá ☺.) Znamená to ovšem trochu se přizpůsobit. Nestihneme asi všechno, co bychom teoreticky rádi. Můžeme také ignorovat některá lákadla, která se nám v tomto období nabízejí (prodejní akce a posezónní slevy všeho možného, vánoční trhy, televizní programy atd. atd.). Pokud to někdo radostně stíhá, je to jeho věc. Vy se řiďte svým vlastním rytmem.
Opatrně se stimulanty
Jsou samozřejmě různé nezdravé způsoby, jak ze sebe potřebnou energii vydolovat – megadávky kávy, energydrinky, sladkosti, stimulanty. Určitou dobu to funguje, takže si člověk může začít myslet, že jeho energetické zásoby jsou bezedné. Nejsou. Jednoho dne nám dojdou jako fosilní paliva a může se to pak projevit třeba pod obrazem chronického únavového syndromu, syndromu vyhoření, psychickou poruchou nebo nějakou tělesnou nemocí.
Životospráva
Jelikož musíme chtě nechtě fungovat i v zimě, nemůžeme nechat věcem úplně volný průběh. Pohyb venku, správná strava a dostatek světla jsou podstatně lepší variantou, než 10 kafí s čokoládovou tyčinkou denně.
Choďte ven
Zkuste strávit každý den na denním světle minimálně 30 minut, nejlépe ráno. Kdykoliv je jasný den a slunce svítí, využijte toho a „akumulujte“ si sluneční energii jako solární článek. Ještě před sto lety pracovalo 90 % lidí venku. Dnes trávíme většinu dne v uzavřených prostorách a sluneční světlo k nám přichází filtrované přes okenní sklo, což není totéž jako plnospektrální světlo venkovní.
Jídlo jako lék
Přejídání a zvýšená chuť na sladké jsou pro sezónní afektivní poruchu charakteristické. Pokuste se odolávat tomuto nutkání. Krátkodobě vám sice čokoláda nebo kobliha udělá dobře, ale úleva nevydrží dlouho. Přijde znovu hlad (po sacharidech velmi rychle, protože rozkolísají hladinu cukru v krvi) a k tomu budete mít výčitky svědomí. Snažte se jíst celozrnné výrobky a hodně bílkovin. Omezte „prázdné kalorie“ – pečivo, těstoviny, brambory, sladkosti, sladké nápoje. Budete po nich ještě více unavení. Serotonin (hormon dobré nálady) zvyšují některé potraviny (luštěniny, banány, avokádo, ořechy, lněné semínko, listová zelenina).
Vitamíny a výživové doplňky
Pomůžou, ale obvykle nestačí. Můžete zkusit např. vitamín B, omega 3 (esenciální mastné kyseliny), hořčík a koenzym Q.
Rozsviťte!
Víme, že hlavním zdrojem sezónní deprese je nedostatek světla. Prosvětlete si proto byt i pracoviště, jak nejvíc můžete. Vpusťte si do bytu co nejvíc denního světla, závěsy a záclony nechte přes den roztažené. Sviťte silnými žárovkami (raději silnější žárovku a pečlivě za sebou zhasínat než šetřit tím, že použijeme žárovku slabou.) Nejdůležitější z hlediska sezónní deprese je ranní světlo: sviťte si ráno co nejvíc a na dobře osvětleném místě i snídejte.
Není světlo jako světlo. Kupte si žárovky s plnospektrálním „zdravým“ světlem. Klasické žárovky vyvíjejí nejvíce světla ve žluté, červené a infračervené oblasti spektra. UV (ultrafialové) záření, důležité pro některé fyziologické pochody, zcela chybí. Převaha červené spektrální části zneklidňuje a vyvolává stresovou pohotovost. Podobně působí i zářivky. Jejich světlo vlastně nepozorovaně bliká – zapíná se a vypíná stokrát za minutu, což náš mozek registruje a udržuje ho to v napětí. Tyto negativní vlivy si po většinu času neuvědomujeme, ale působí na náš organizmus negativně. Plnospektrální žárovky a svítidla jsou sice dražší, ale nejvíce se podobají přirozenému světlu.
FOTOTERAPIE – léčba jasným světlem
Pro výraznější sezónní afektivní poruchy je vhodná intenzivní léčebná fototerapie. Provádí se pomocí speciálních osvětlovacích těles, která dodávají bílé světlo o vysoké intenzitě (přibližně 10 000 luxů). Pro srovnání: zatažená zimní obloha dává osvětlení 3000 luxů, za slunečného letního dne je osvětlení až 120 000 luxů. Běžné osvětlení vnitřních prostor se pohybuje kolem 300–500 luxů. Světelná terapie nejlépe účinkuje v ranních hodinách. Dnes je i u nás na trhu celá řada cenově dostupných přístrojů – lamp, „světelných skříňek“ (light boxes) i simulátorů svítání (od nastavené hodiny začnou svítit se vzrůstající intenzitou, takže nás probudí podobně jako sluníčko v létě.)
Na bábovku budeme potřebovat:
3 banány
200g pohankové mouky + vysypání formy
120g mletých vlašských ořechů
250ml sójového mléka
2 vejce
2 lžičky kypřícího prášku bez fosfátů
2 lžíce medu
30g rozpuštěného kokosového oleje + na vymazání formy
100g hořké čokolády
+ jakékoliv sušené ovoce
Troubu předehřejeme na 160 stupňů. Formu na bábovku vymažte olejem a vysypte moukou. Banány rozmixujte nebo rozmačkejte vidličkou v míse. Postupně k nim přidejte pohankovou mouku, vlašské ořechy, mléko, vejce, sušené ovoce, vlašské ořechy, med a rozpuštěný kokosový olej. Spojte hladké těsto a přidejte nastrouhanou čokoládu. Těsto nalijte do formy a pečte 40-50minut, až špejle zapíchnutá do těsta vyjde ven čistá nebo jen s pár drobnými vlhkými drobky, je bábovka hotová.
Půjčili byste svého partnera jiné ženě či jinému muži?
Žárlivost je jedna z nejrozšířenějších duševních oblastí, kde se lidé vůči sobě a ostatním, a to zejména ve vztazích, chovají nevědomě. Lidé si myslí, že ví, co je to láska. Neví. A z toho, jak lásku chápou, pak vzniká žárlivost. „Láskou" lidé myslí určitý druh výhradního práva, určitý druh vlastnictví, a nechápou jednoduchou životní skutečnost: v okamžiku, kdy si přivlastníte nějakého člověka, zabili jste ho. Život nelze vlastnit. Nemůžete ho sevřít v pěsti. Pokud ho chcete mít, musíte nechat dlaně otevřené.
Ale po této nesprávné cestě lidé kráčejí už dlouhá staletí. Máme to v sobě tak hluboce zakořeněné, že nedokážeme oddělit lásku od žárlivosti. Jsou téměř jako jedna energie. Když jde vaše láska za jinou ženou, můžete žárlit. Jste tím rozrušená, ale rád bych řekl, že pokud žárlivost nepocítíte, budete mít mnohem větší problém – budete si myslet, že ho nemilujete, protože kdybyste ho milovala, budete žárlit.
Lidé se naučili žárlivost a lásku často zaměňovat. Ale ve skutečnosti jsou to naprosté opaky.
"Mysl, která žárlí, nemůže milovat, a naopak mysl, jež miluje, nedokáže žárlit." (OSHO)
Žárlivost vzniká z nedostatku vědomí vlastní hodnoty, strachu ze ztráty „milované" osoby, ale především nedostatku sebelásky. Začíná od lehkých zákazů a proseb (omezování styku s opačným pohlavím) a může dojít až k naprosté paranoii, kdy váš protějšek bude monitorovat váš pohyb, nahrávat telefonní hovory, montovat odposlechy...
Žárlivost ničí krom partnerství především žárlivce. Permanentní vytváření domněnek a scénářů, kterým po čase uvěří, ho vedou s naprostou jistotou do vlastní záhuby. Deprese, neadekvátní reakce v běžných situacích, podezírání a další emoční jedy začnou pomalu, ale jistě poškozovat i tělo. Asi nemusím zdůrazňovat, že orgán, který nejvíce trpí, jsou ledviny. K blokaci 2. a 5. čakry dochází téměř ve všech případech.
Jak pomoci žárlivému partnerovi?
Nedávat žárlivci to, co vyžaduje, ale jen to, co vy sami vnímáte jako součást zdravého vztahu. Pokud žárlivci dáte přesně tolik, kolik od vás požaduje, odsoudíte svůj život k trvalé nesvobodě a omezování. Žárlivec bude chtít stále více vaší pozornosti, více a více informací, slibů, gest z vaší strany, která se budou stále stupňovat a která se po čase stanou natolik vysilující, že vám seberou veškerou chuť a radost ze života. Budete neustále analyzovat své chování tak, aby se druhý necítil dotčený, jakkoli opomenutý či ublížený.
Žárlivost vychází ze strachu, který je silnější než člověk, který jím trpí.
„Vypozoroval jsem také, že když se jeden z partnerů začne chovat správně, dříve nebo později ho následuje i ten druhý. Protože oba prahnou po lásce, ale nevědí, jak jí dosáhnout. Na žádné univerzitě se neučí, že láska je umění, že jste život pouze nedostali, ale že se všechno musíte učit od nuly. Je dobře, že vlastními silami musíme objevit každý poklad, který je v životě ukrytý. Láska je jedním z největších pokladů existence. Ale místo toho, aby spolu lidé putovali a hledali lásku, krásu a pravdu, plýtvají časem v hádkách a žárlení. Buďte jen trochu obezřetní a začněte se změnou u sebe; neočekávejte to od druhé strany. Na druhé straně se to začne dít také. Úsměv nic nestojí, láska nic nestojí; když budete sdílet své štěstí s někým, koho milujete, nic to nestojí." (OSHO)
A nyní odpověď na úvodní otázku. Pokud jste na ni odpověděli „Ano!" nebo „Ne!", nepotěším vás. Právě jste vyjádřili svůj vlastnický vztah k partnerce, partnerovi. A on/ona přece není vaší věcí. Na tuto otázku lze odpovědět jen to, že vám nepřísluší o tom rozhodovat. To je pak opravdová Láska.
Přeji nám všem, abychom prožívali partnerství naplněná Svobodou a Láskou!
Podzim láká k procházkám. Stromy se barví do červené, žluté, zlaté, radost pohledět. Zkuste si nasbírat krásné listy a složit svoji kytici. A pro dovršení domácí pohody uvařit i polévku v barvách podzimu. Naše tělo v toto roční období uvítá teplé jídlo.
Skvělá je kořenová zelenina třeba přinesená v košíku z některého z Farmářských trhů.
Mrkev má v sobě vitamín A, abychom lépe viděli. Celer? To je skvělý pomocník na trávení, čistí ledviny, má spousty minerálů a vitamínu B. Nevadí mu vaření! Petržel dodá draslík, vápník na kosti, vitamín A, vitamín B. A zlatou tečku: dýni, to je barva podzimu! Navíc je přímo šampión v obsahu užitečných látek. Posiluje imunitu, což je právě teď potřebné, všude létají chřipkové viry. Má v sobě víc draslíku než banány, betakaroten, lutein na oči a velkou dávku železa pro dobré vytváření červených krvinek. A nezapomenout na olivový olej, protože bez pomoci nějakého tuku lidské tělo neumí využít vitamín A.
Budeme potřebovat:
2 mrkve
2 petržele
½ většího celeru
1 menší dýni Hokaido
listovou petržel
3 lžíce olivového oleje
hrst dýňových semínek
Kořenovou zeleninu umyjte, oškrábejte, nakrájejte na kolečka. Dýni pečlivě omyjte, nakrájejte na kostičky i se slupkou. Vařením krásně změkne a bylo by jí škoda vyhodit, má v sobě vitamíny. Vložte do kastrolu, zalejte vodou a vařte na velmi mírném ohni 30 min.
Polévku na talíři ozdobte dýňovými semínky a posypejte nakrájenou zelenou petrželkou.
Polévka bude voňavá a stejně barevná jako kytice z podzimního listí, kterou si můžete ozdobit stůl.
Tak trochu první civilizační nemoc
Obrna byla do padesátých let 19. století (resp. do přelomu 19. a 20. století) poměrně vzácným onemocněním, a teprve s nástupem soudobé západní „civilizace“ dostala šanci se naplno projevit. Ano, je to paradoxně přesně obráceně, než by člověk čekal. Zvýšená hygiena, sanitární podmínky a životní úroveň vedla k omezení výskytu viru. To je samozřejmě pozitivní, řeklo by se. Na jednu stranu tomu tak určitě je, ale pověstná odvrácená strana mince odráží trochu jiný příběh.
V dobách, kdy lidé o hygienu tolik nedbali, byl výskyt původce nemoci (poliovirů) poměrně běžný. Většina dětí tak virus dostala do těla ještě během těhotenství, tedy skrze matku, jejíž protilátky zároveň dítě ochránily. Tím si malé tělíčko vytvořilo imunitu. Šlo vlastně o jakousi přirozenou prenatální vakcinaci, jak bychom to mohli nazvat. Snížený výskyt viru díky zlepšeným hygienickým podmínkám ale způsobil, že stále větší počet dětí neměl možnost se s virem během vývoje v děloze setkat a prvotní setkání s patogenem proběhlo až během prvních měsíců či let po narození. A právě tehdy virus napáchal největší škody. Právě zvýšená hygiena a „civilizovanost“ tedy dala viru šanci zhatit mnoho lidských životů. Teprve vyvinutí efektivní vakcíny přineslo kýžený ústup poliovirů.
Koloběh nemoci
Název poliomyelitida pochází z řečtiny – poliós znamená šedý, myelós mícha nebo dřeň a přípona itida značí zánět. Viry způsobují tuto nemoc u lidí a některých primátů. Vylučují se stolicí infikovaného člověka. K přenosu dochází fekálně-orální cestou. Šíří se, jak již bylo zmíněno, díky nedostatečné hygieně. Zdrojem může tedy být posléze kontaminovaná voda či potraviny. Kapénkový přenos nákazy (orálně-orální cesta) je výjimečný, nicméně možný. Inkubační doba nákazy je 6-20 dní (max. 3-35 dní). Virus je nejvíce infekční cca 7-10 dní před a 7-10 dní po projevení prvních symptomů, ale přenos je možný i později, dokud virus zůstává ve stolici či slinách. V 90 % případů nákazy se neobjeví žádné příznaky a nemoc proběhne zcela asymptomaticky. Pokud se virus dostane do krve, objeví se (některé) příznaky. U jednoho procenta nakažených se virus dostane do centrálního nervového systému, kde napadá neurony mající na starosti motoriku. To vede ke svalové slabosti až paralýze. Pravděpodobnost paralýzy, tedy ochrnutí, se zvyšuje s věkem. U dětí je nejčastějším projevem ataku poliovirů na CNS neparalytická meningitida. Ochrnutí se objeví asi v jednom případu z tisíce. U dospělých je tento poměr daleko drastičtější, a to 1:75. Jenže dospělí jsou zpravidla proti viru imunní, ať již předchozím očkováním, nebo proděláním nemoci (jak již bylo zmíněno, infekce proběhne zpravidla asymptomaticky, takže dotyčný o tom nemusí vůbec vědět). A dětská obrna ve své paralytické formě právě proto udeří nejčastěji (více než 50 % případů) na děti mladší 3let. U dětí pod pět let je nejčastější ochrnutí jedné dolní končetiny. U dospělých bývá situace horší, dochází i k ochrnutí všech čtyř končetin. Podle toho, kterou část CNS virus napadne, se rozlišují tři typy nemoci. Nejčastější je, že virus napadne míchu. Dochází k destrukci motorických nervů, svaly nedostávají z mozku či míchy „instrukce“ a dochází k ochabnutí až celkové paralýze svalu. Progrese je velmi rychlá, přichází horečka a bolest postižených svalů, během 2-4 dnů dosahuje paralýza vrcholu. Protože virus napadá motorické nervy, není postižena schopnost cítit. Končetiny tedy ochabnou, nicméně jsou pořád citlivé (oproti třeba některým úrazům, kdy se zcela přeruší veškeré nervové spojení). Postižena může být jakákoliv končetina nebo jejich kombinace. Většinou je postižení asymetrické. Virus se může dostat také do oblasti bulbárních nervů, které jsou zodpovědné za mnoho životních funkcí. To se stává asi ve 2 % případů paralytické poliomyelitidy. Příznaky jsou podobné encefalitidě. Ohroženo je dýchání, polykání a mluvení. Ale nejen to, napadené nervy vedou také k srdci, plicím, svalům pohybujícím s krkem či mimickým svalům. Mezi příznaky patří dvojité vidění, potíže s polykáním, abnormální dechová frekvence, hloubka. Pokud virus zasáhne právě tuto oblast – tedy nervy ovládající plíce – může nastat šok, edém, nebo plíce zcela zkolabují. Tyto důsledky mohou být fatální. Asi 19 % všech paralytických poliomyelitid vykazuje jak bulbární, tak míšní symptomy. Může vést až k paralýze srdce, končetin a často ohrožuje dýchání tak, že je nemožné bez dýchacích přístrojů. Mnoho paralytických případů je pouze dočasných. I u trvalých postižení je možné nějaké zlepšení zejména v počátcích léčby. Paralýzy po 12 měsících však bývají trvalé, ačkoliv mírných zlepšení bylo dosaženo i po 12-18 měsících. Smrtnost mezi postiženými paralytickým průběhem nemoci se uvádí 2-10 %. Při některých epidemiích ale přesahovala i 15 % (V českých zemích byla nejvyšší v roce 1945, se smrtností 13,5 %).
Historie
Na jedné egyptské desce pocházející z období 1580-1350 př. n. l. je vyobrazen mladý muž s ochrnutou nohou, opírající se o hůl. Je pravděpodobné, že jde o (první) zobrazení muže postiženého dětskou obrnou. Tato nemoc byla tedy známa již velmi dávno. První pokus o její klinické popsání byl proveden v roce 1789, kdy Michael Underwood napsal druhé vydání knihy Dětské nemoci, ve kterém popsal dětskou obrnu jako ochablost a ochrnutí dolních končetin u dětí. První zaznamenaná epidemie byla hlášena v roce 1835 z Worksopu (Anglie) a první systematický popis a vyšetřování nemoci bylo provedeno v Německu Jacobem von Heinem v r. 1840. V USA se první zaznamenaná epidemie datuje do roku 1843. Na přelomu století se z vzácné nemoci stala rozšířená choroba, která za sebou nechávala zejména ochrnuté děti. A to právě v nejrozvinutějších zemích té doby, zejména v USA a Skandinávii. Velká epidemie v New Yorku r. 1916 zanechala na 2 500 mrtvých. V roce 1905 Ivan Wickman ze Stockholmu identifikoval infekční povahu patogenu. O tři roky později ve Vídni objevili rakouští vědci Karl Landsteiner a Erwin Popper, že patogen je virového původu. Později, ve třicátých letech, americký vědec Simon Flexner úspěšně provedl experimentální nákazu z opice na opici, ale nepodařilo se mu odhalit způsob přenosu u člověka. Díky jeho omylu se v USA ve třicátých letech věřilo, že virus se šíří vzduchem, a tak se utratily mnohé peníze za vývoj neúčinných nosních sprejů. Navíc to stálo vědce cenný čas, než se dostali ze slepé uličky. Nejobávanější dětskou nemocí se dětská obrna stala právě v této době, kdy udeřila zpravidla ve městech, a to v letních měsících. V letech 1940-1950 dosahovaly epidemie poliomyelitidy vrcholu. V této době zanechala celosvětově půl milionu ochrnutých nebo zemřelých ročně. Než se vrátíme zpět k časové ose příběhu poliomyelitidy, dovolte tři menší odbočky. Není totiž možné nezmínit, že zachránit mnoho životů nemocných postižených (nejen) paralytickou poliomyelitidou pomohl umělý dýchací přístroj „železné plíce“. Tento první přístroj pomáhající člověku dýchat, pokud selže jeho vlastní tělo, vynalezli harvardští vědci Philip Drinker, Louis A. Shaw a James Wilson v roce 1928. John H. Emerson jej o tři roky později zdokonalil, a používal se dalších 40 let. Mezi lety 1928 a 1940 vypracovala zdravotní sestra Elizabeth Kenny v Austrálii systém fyzioterapeutických cvičení, který pomáhal ulevit od bolesti a křečí v obrnou postižených končetinách. A když už jsem krátce zmínil dva důležité lékařské objevy, zastavme se u postavy, jež sehrála v „popularizaci“ dětské obrny asi největší roli. Byl jí prezident USA Franklin D. Roosevelt. Toho v roce 1921 (tedy ve věku 39 let) postihla nemoc, která jej nechala od pasu dolů zcela ochrnutého. (Ač byla tehdy diagnostikována jako poliomyelitida, dnes se ukazuje, že se s největší pravděpodobností jednalo o jinou nemoc – Guillain-Barrého syndrom; nicméně tehdy byli lékaři i sám Roosevelt přesvědčeni, že jde o dětskou obrnu.) Roosevelt se léčil ve Warm Springs v Georgii (USA). Nadace Warm Springs byla založena v roce 1926 a z ní se za prezidentova přispění o 12 let později stala Národní nadace pro dětskou obrnu, spíše známá pod názvem March of Dimes („pochod/tažení desetníků“). Její filozofie byla odlišná od ostatních nadací té doby zaměřených na velké dary od malého počtu bohatých přispěvatelů. March of Dimes zkusili opačný postup – sbírat malé dary od velkého počtu lidí. Nepochybně i díky Rooseveltově (jehož popularita byla obrovská) podpoře celému projektu se podařilo nadaci vybrat více peněz než kterékoliv jiné humanitární organizaci té doby (s výjimkou Červeného kříže). Odvrácenou stranou celého projektu je fakt, že poliomyelitida se stala (nebo již díky médiím byla) nejobávanější dětskou nemocí. Jenže dětská obrna nikdy nebyla největším „zabijákem dětí“. Posuďte sami – např. v pro Spojené státy nejhorším roce 1952 bylo v USA hlášeno téměř 60 000 případů obrny, z nichž přes 21 000 bylo případů s trvalým lehkým až těžkým postižením. Toho roku ve Spojených státech na obrnu zemřelo 3 145 osob, z toho 1 873 dětí. Téhož roku v USA zemřelo asi 200 000 lidí na rakovinu (z toho 4 000 dětí), 20 000 na tuberkulózu (z toho 1 500 dětí). Kritika zdůrazňovala, že March of Dimes dramatizovala nebezpečí obrny, a také odmítala spolupracovat s ostatními nadacemi. Ale vraťme se po nikoli nezbytných odbočkách zpět k historické ose příběhu, který poliomyelitida napsala. V roce 1948 byli John Enders a jeho tým z Harvardu úspěšní v kultivaci polioviru, za což následně obdrželi Nobelovu cenu (ale o tom až později). Tento objev vedl k úspěšnému vyvinutí vakcíny.
Souboj vakcín
První vakcínu proti dětské obrně vyvinul Jonas E. Salk (1914-1995). Jednalo se o inaktivovaný virus („zabitý“ roztokem formaldehydu). Po laboratorních a klinických zkouškách označovaných za nejkomplexnější v lékařské historii se vakcína dostala mezi obyvatele. Psal se rok 1955 a v USA začalo masivní očkování, jehož úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Oproti roku 1954, kdy se zde vyskytlo 13, 9 případů na 100 000 obyvatel, to bylo v roce 1961 už jen 0,5 případu na 100 000 obyvatel. Druhou vakcínu vyvinul Albert B. Sabin (1906-1993). Jednalo se o živé zeslabené viry. Tato vakcína nebyla již tak megalomansky testovaná a začala se koncem 50. let hojně využívat v Sovětském Svazu a zemích východní Evropy. Výhody nové vakcíny byly hned dvě: aplikuje se orálně, není tedy třeba žádných invazivních prostředků (injekční jehly apod.), a také díky orálně-fekální cestě (bakterie se dostávají do střev) poskytuje „lavinově“ imunitu i lidem, kteří očkovaní nebyli. Tato vakcína vytlačila svoji starší „injekční“ sestřičku i v USA na počátku 60. let. Ale o výhodách a nevýhodách obou typů se vedou spory dodnes, a doposud jsou obě využívány.
Současnost a vyhlídky do budoucna
V ČR se od jara roku 1960, kdy bylo plošně naočkováno 94 % dětí do 15 let, nevyskytl jediný smrtelný případ poliomyelitidy, ba dokonce se neuvádí žádný případ paralytického průběhu nemoci (s výjimkou zavlečených). Tím jsme se stali první zemí na světě, které se de facto podařilo dětskou obrnu vymýtit. Např. v USA se poslední výskyt poliomyelitidy (z přirozeného prostředí) datuje až do roku 1979. O devět let později spustila WHO kampaň k celosvětovému vymýcení dětské obrny. Plán byl vymýtit ji do roku 2000, což se nepodařilo. Ve zmíněném roce 1988, kdy byla spuštěna kampaň, bylo třeba rozhodnout, která z vakcín bude k tomuto účelu použita. WHO rozhodlo, že bude použita Sabinova vakcína z živých oslabených virů. Důvody spočívaly v jejích přednostech – tato vakcína poskytovala gastrointestinální imunitu, a k její aplikaci nebylo třeba jehel. Úspěch vakcíny se objevil záhy. Z odhadovaných 350 000 případů celosvětově v roce 1988 se např. v roce 2006 vyskytlo jen 1 874 případů. Jenže virus se nepodařilo zcela eliminovat. Proč? Orální vakcína z živých oslabených virů je totiž geneticky nestabilní a může u výjimečných případů poliomyelitidu dokonce vyvolat. Stává se to zřídka – asi v jednom případu z 2,5 milionu očkovaných, ale děje se to. Kromě toho může virus z tohoto „neúspěšného“ očkování způsobit epidemii. To se stalo v roce 2000 v Haiti a Dominikánské republice. Tyto nevýhody vedly zpětně k příklonu k injekční inaktivované verzi vakcíny. Např. v USA se jí výhradně očkuje od roku 2000. V Německu toto opatření přijali již v roce 1998. Protože orální vakcína může vyvolat onemocnění a šíření nemoci, vědci se přiklání k tomu, že pokud je cílem úplné vymýcení nemoci, je nyní třeba očkovat injekčně inaktivovanou formou vakcíny. To ovšem naráží na finanční i logistické překážky. I po případném vymýcení dětské obrny bude třeba v očkování nějakou dobu pokračovat, aby se zabránilo znovuzavlečení viru např. z přirozeně se vyskytujících „zatoulaných“ virů či laboratorních vzorků, popř. bioterorismu. Podle odborníků by nemělo proočkování obyvatel klesnout (i po vymýcení) pod 80-85 %. U nás je v současnosti proočkováno 98 % obyvatel. Spory vědců o použití té či oné vakcíny se dají shrnout do kompromisu – orální vakcína je skvělá pro rychlé/levné snížení počtu výskytu nemocí, ale inaktivovaná je nezbytná pro její celkové vymýcení. Otázkou je, zda nezastavit očkování ihned a případné nemoci řešit léčbou antivirotiky. To by ovšem muselo být k dispozici účinné antivirotikum proti poliovirům, a vzhledem k tomu, že v západních zemích se nemoc de facto nevyskytuje, pochybuji, že by farmaceutické společnosti investovaly finance do vývoje takového léku, který na trhu vlastně prakticky nenajde (tržní) uplatnění. Poznamenejme, že v ČR se situace má takto: od r. 1960 se zde očkovalo živou vakcínou, podávanou orálně (na lžičce). Od roku 2007 se nově očkuje kombinovanou hexavakcínou. Ta kromě obrny poskytuje ochranu před záškrtem, černým kašlem, onemocněním vyvolaným původcem Haemophilus influenzae b, žloutenkou typu B a tetanem. Očkování stanoví vyhláška, je tedy povinné. Provádí se celkem v pěti dávkách (přičemž tři stihne dítě do prvního roku věku, další pak do 18. měsíce a poslední mezi 10. - 11. rokem věku). Součástí zmiňované hexavakcíny je i Imovax polio, inaktivovaná injekční forma vakcíny. Dá se tedy říci, že souboj, alespoň v západních zemích nakonec vyhrál Jonas E. Salk.
Dnes je tedy situace následující. Všechny evropské země dosáhly „čistoty“ do roku 2003. V roce 2007 bylo celosvětově hlášeno 1 310 případů dětské obrny. Největší podíl na nemocech má dodnes Nigérie, která se podílí cca na polovině všech případů. V roce 2008 zůstaly jen 4 země s endemickým výskytem obrny – Nigérie, Afghánistán, Indie a Pákistán. Nigérie dokonce v roce 2009 měla výskyt v některých oblastech několikanásobně vyšší než v roce 2008. Stálý výskyt nemoci v určitých oblastech navíc zvyšuje riziko jejího zavlečení do jinak již polia zbavených zemí. Tak např. mezi lety 2003 a 2005 bylo 25 předtím „čistých“ zemí znovu infikováno zavlečeným poliovirem. A ještě dvě zajímavosti na závěr. Orální vakcína dramaticky snížila výskyt dětské obrny v Indii. Přesto pouze ve dvou oblastech – Uttar Pradesh a Bihar – se vyskytuje dodnes 96 % všech případů poliomyelitidy v Indii. Zdá se, že zde jsou děti zřejmě nějak geneticky „odolné“ vůči vakcíně, která nezabírá tak, jak by měla. Zřejmě by i zde situaci vyřešila inaktivovaná vakcína. Jak již bylo zmíněno, v roce 1954 dostali Nobelovu cenu za medicínu vědci John Enders, Thomas Weller a Frederick Robbins za objev kultivace polioviru v laboratorních podmínkách. Ten nepochybně přispěl k pozdějšímu vývoji vakcíny proti dětské obrně. Byla to však jediná Nobelova cena, která byla v souvislosti s dětskou obrnou udělena. Zůstává otázkou, proč byli opomenuti Salk i Sabin, kteří oba vyvinuli velmi úspěšné vakcíny. Vakcinace proti poliomyelitidě totiž zůstává, po vakcíně proti pravým neštovicím, nejúspěšnějším vakcinačním programem v historii lidstva.
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 02/2010
Sójová pomazánka
Na sójovou pomazánku budeme potřebovat:
200g uvařených sójových bobů
5 stroužků česneku
polévková lžíce slunečnicového oleje
špetka kmínu
špetka soli
Všechny suroviny utřeme a propasírujeme. Ozdobíme libečkem a podáváme s plackami nebo jakýmkoliv pečivem.
Makovomedová pomazánka
Na makovo medovou pomazánku budeme potřebovat:
150g máku
100g medu
Med pouze utřeme s rozemletým mákem. Je li med zcukernatělý, pomazánku zředíme trochou vody.
Pikantní pomazánka
Na pikantní pomazánku budeme potřebovat:
200g naklíčeného obilí
0,5 dl slunečnicového oleje
kávová lžička mletého kmínu
kousek nastrouhaného křenu
sůl podle chuti
Smícháme všechny suroviny dohromady a mixujeme 3-5 minut. Podáváme s plackami nebo jakýmkoliv pečivem.
Bylinková pomazánka
Na bylinkovou pomazánku budeme potřebovat:
200g naklíčeného obilí
0,5dl slunečnicového oleje
mladé lístky smetanky lékařské
řebříček obecný
červený jetel
sůl podle chuti
Smícháme všechny suroviny dohromady a mixujeme 3-5 minut. Podáváme s plackami nebo jakýmkoliv pečivem. Můžeme podávat s rajčaty.
Mrkvová pomazánka
Na mrkvovou pomazánku budeme potřebovat:
200g naklíčeného obilí
0,5dl slunečnicového oleje
jemně nastrouhaná mrkev
polévková lžíce citronové šťávy
Smícháme všechny suroviny dohromady a mixujeme 3-5minut. Podáváme s plackami nebo jakýmkoliv pečivem.
Popenec břečťanovitý je trvalka, dorůstající asi třiceticentimetrové výšky, s plazivým, kořenujícím oddenkem. Lodyha je lysá nebo pýřitá, vystoupavá, větvená, na bázi listnatá, s dlouhými výhonky. Listy jsou řapíkaté, vstřícné, ledvinovité až srdčité, hrubě vroubkované. Drobné fialové květy sedí v úžlabí středních a horních listů. Zřídka nacházíme i jedince s květy modrými, růžovými nebo i bělavými. Plody jsou tvrdky. Kvete od dubna do poloviny července.
Je hojná, nenápadná bylina, častá v lužních lesích, v křovinách, na lukách a stráních podél cest. Předmětem sběru je kvetoucí nať, sbíraná v době květu, nejlépe mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Má aromatickou vůni a balzamickou, značně nahořklou chuť.
Popencový květ především tříslovinná. Dále obsahuje hořčinu glechomin. Menší množství silice, pryskyřice, cholin, saponiny, organické kyseliny a minerální soli, zejména draselné.
Má jemné, ale důrazné adstringentní neboli svíravé působení. Výborně tlumí průjmy, zlepšuje trávení a celkově podporuje látkovou výměnu. Působí silně protizánětlivě, zejména v trávicím, dýchacím a vyměšovacím ústrojí. Detoxikuje játra a působí ochranně na jaterní parenchym. Tlumí zánětlivé a svědící projevy při kožních onemocněních. Zevně můžeme drogu použít formu obkladů nebo koupelí na špatně se hojící rány, ekzémy nebo jako kloktadlo a podobně.
Na zevní použití volíme koncentrovanější prostředky. Popenec je také vhodný jako bylina do různých čajových směsí. V terapeutických dávkách nevykazuje podání žádné nežádoucí účinky a jednoznačné nejsou ani kontraindikace. Z veterinárního hlediska ovšem nepodáváme, proto raději nedoporučujeme k dlouhodobému užívání. Má využití i v potravinářském průmyslu jako přídavek do pomazánek či salátů.
Poradce Diochi jsou fyzické či právnické osoby, které prodávají výrobky Diochi přímým prodejem. Je zcela možné, že poradcem Diochi je někdo ve Vašem okolí. Zeptejte se.
Ano můžete.
Ne, nucen prodávat není.
Finanční odměna se vztahuje pouze na uskutečněné prodeje.
Staňte se členy Sféra Klubu Diochi.
Získáte podobné výhody jako poradce:
Cena vstupního balíčku je 525Kč
V ceně získáváte:
Za uskutečněné nákupy získáváte slevu na nákup v následujícím měsíci
Slabikář tradiční čínské medicíny
Podle starověké čínské filozofie je všechno tvořeno jin–jangem a jin–jang také vytváří. Když říkám všechno, myslím tím VŠECHNO! Je to tedy každá molekula, celý vesmír, koloběžka vašeho syna, jarní vítr, myšlenky, vy i já.
Co z toho vyplývá pro člověka, tedy pro vás i pro mne? Že jsme každý trochu jin nebo jang, a to v poměru, který není stálý a obvykle jedna složka převažuje. Jedinec, v jehož konstituci převládá mužský princip jang, působí na své okolí jako přetopený kotel, z něhož sálá síla, rozhodnost, vůdcovství, ale i agresivita, rozpínavost, dravost. Je to statný člověk, ruměných lící, se silným hlasem. Může jím být samozřejmě také žena, vždyť i současná věda potvrzuje přítomnost většího či menšího množství mužských hormonů v ženském těle a ženských hormonů u mužů. Chutě jangu jsou slaná, hořká, pražená. Nemoci akutní, horečnaté. Ztělesněním jangu je dítě, živé, aktivní, neposedné. Jang je nutným předpokladem k tomu, aby stihlo vše okoukat, ohmatat, vyzkoušet a naučit se.
Ženskou jin charakterizuje umírněnost, pasivita, odpočinek až lenost i sklon potlačovat vývoj a vracet jevy na samý počátek bytí. Přebytek jin zodpovídá za hromadění vlhkosti v těle provázené nadváhou, tvorbou hlenů, celulitidou. Chutě jin jsou kyselá, sladká, pikantní. Nemoci spíše chronické. Představitelem jin je soumrak života, mudrc, jehož ctností je skromnost, protože poznal pomíjivost věcí.
Uvedené charakteristiky nemůžeme chápat doslova a je třeba je vnímat jako „převážně“ či „spíše“ jin nebo jang a brát v úvahu, že jsme smíšení s převahou jedné či druhé složky. Po bujném silvestrovském veselí následuje těžká a stagnující kocovina, obávaný šéf, před jehož brutálním hromobitím se všichni zaměstnanci choulí strachy, může být doma poslušným tichošlápkem pod pantoflem. Nemůžeme také říci, že jin nebo jang je dobrý nebo špatný. Špatný je extrémní stav, příliš mnoho nebo příliš málo jednoho či druhého. Žádoucí je vyváženost, která zaručuje zdravý život.
Chorobné stavy
Život se skládá z energie a hmoty, pokud jedna z nich přebývá nebo nedostačuje, vzniká nemoc. Chybí-li jedna složka úplně, nemůže život existovat. Jestliže se energie a hmota od sebe oddělí, nastává smrt. Energie, kterou Číňané označují jako čchi, má charakter jang, hmota jin. Čchi a hmota jsou jako oheň a voda, které se navzájem kontrolují. Oheň může vodu odpařit, voda může oheň uhasit. Harmonie obou pólů znamená zdraví, nerovnováhou rozumíme přílišné horko nebo přílišný chlad, přílišné sucho nebo přílišné vlhko, přílišnou rychlost nebo přílišnou pomalost.
Jang těla znamená čchi a teplo, to co udržuje organismus naživu, také pocity, myšlenky, tedy vše neviditelné, co patří k živoucí existenci. První stupeň nedostatečnosti v oblasti jangu je nedostatek čchi. Projevuje se únavou, nesoustředěností. Nedostatek čchi a tepla je horší a je nazýván nedostatkem jangu. Má všechny příznaky nedostatku čchi, a navíc se přidružují pocity chladna, mrazení, chladu nohou, duševní a tělesné vyčerpání. Nadbytek neboli přebytek jangu, způsobuje pocit horka, výbuchy hněvu, nadměrnou aktivitu, červené tváře. Nerovnováha jangu tedy znamená buď jeho přebytek, či nedostatečnost, nebo nedostatek čchi. (Přebytek čchi neexistuje, protože čchi je vždy přínosem.) První případ bývá označován jako „jang je v přebytku“, v ostatních případech „jang nebo čchi jsou oslabeny“ nebo zcela obecně můžeme říci „kořen jangu člověka je poškozen“.
Jin těla. Pro jin používáme pojmy krev, šťáva a hmota, tedy vše viditelné, čeho se můžeme dotknout – tělesné tekutiny, krev, kosti, tkáně, svaly, mozek a podobně. Jestliže je „kořen jin poškozen“, dochází k nedostatečnosti krve či jin nebo přebytku jin. Přebytek jin znamená nahromadění vlhkosti v těle, kterou nelze srovnávat s dobrými tělesnými šťávami. Vlhkost znamená, že během trávení se vylučuje méně odpadních látek a dochází ke hromadění škodlivin. Trvá-li dlouho, může se vlhkost proměnit na tužší hlen, který je doprovodným jevem zánětlivých a chronických procesů.
Prvním stupněm nedostatku kořene jin je nedostatečnost krve. (Tato diagnóza znamená v čínské medicíně něco jiného než v našem lékařství.) Je to nejenom úbytek množství krve, ale také zhoršení její kvality a funkce. Závažnější je nedostatečná jin. Projevuje se hlavně citlivostí očí na světlo, sklony ke křečím, bledostí obličeje. Vyznačuje se suchem, protože tělesné šťávy jsou vyčerpány. Člověk je neklidný, nervózní, někdy hubený, kůži a vlasy má suché, trpí nočním pocením, poruchami spánku a horkostí v nohou. Nedostatečnost jinu začíná nedostatkem tělesných šťáv a může se vystupňovat až k poškození hmoty, což se projevuje výraznou vyhublostí, vypadáváním vlasů, osteoporózou.
Oslabení kořene jangu
Pokud je dostatečné množství čchi a tepla, nemůže dojít k nadměrnému posílení jin, tedy k jejímu přebytku. Budou-li čchi a teplo zredukovány vlivem chladu, nadměrnou zátěží nebo potravinami se zchlazujícími účinky, dojde k oslabení kořene jangu. Následuje nedostatek čchi, nedostatek jangu či přebytek jin.
Nedostatek čchi
Nedostatek čchi je oslabení kořene jangu, kořen jinu v normě. Příznaky: únava, únava po jídle, nesoustředěnost, nutkavá chuť na sladké, pocity přeplněnosti, nadýmání, nechutenství, řídká stolice, snížená imunita, studené ruce.
Nedostatečnost jangu
Kořen jangu je velmi oslaben, kořen jinu je v normě. Příznaky: vyčerpání, duševní únava, netečnost, strachy, nutkavá chuť na sladké, potřeba kávy nebo koly, spánek bez potřebné relaxace, pocity chladu, studené nohy, kolena, boky, zadek, průjmy, světlá moč, časté močení, noční močení, pocity přeplněnosti, nadýmání, menstruační křeče ustupující působením tepla, ranní bolesti zad ustupující při pohybu, nechuť na studené pokrmy a nápoje, impotence.
Přebytek jin
Kořen jin je nadměrně posílen, kořen jangu oslaben. Příznaky: těžké ruce a nohy, těžkopádnost, nemotornost, otupělost, skleslost, náchylnost k nachlazení, zvýšená sekrece hlenu, velmi malá žízeň, studené ruce, nadýmání, pocit přeplněnosti, potřeba kávy, hromadění vody v obličeji, v pažích či nohou, nadváha.
Oslabení kořene jin
Nedostatek jin – nedostatek tělesných šťáv – vzniká v důsledku vysychání. Nedostatečnost krve se týká oblasti jater a srdce, nedostatečnost jin se týká oblasti jater, srdce, žaludku, plic, tlustého střeva nebo ledvin. Přebytek jin je třeba léčit v souvislosti s poruchami kořene jangu, protože jeho oslabení tvoří základ pro tento typ nerovnováhy. Přebytek jangu lze vyrovnat posílením kořene jin, protože často souvisí s jejím oslabením, ať už jako příčinou či následkem.
Nedostatečnost krve
Kořeny jin a kořen jangu jsou oslabeny, neboť krevní nedostatečnost vzniká nedostatkem čchi. Příznaky: citlivost očí na světlo, šeroslepost, mžitky před očima, ochablé, ztuhlé či brnící končetiny, svalové křeče, bledé tváře, psychická zranitelnost, emocionální nevyrovnanost, vysílenost po duševní zátěži, špatné usínání.
Nedostatek jin
Kořen jin je velmi oslaben, kořen jangu je oslaben, neboť nedostatek jinu bývá základem nedostatku čchi. Přesto se vyskytují na základě suchosti projevy horka. Příznaky: noční pocení, horké nohy hlavně večer a v noci, žízeň, sucho v ústech, poruchy spánku, vnitřní horkost, neklid, nervozita, stres, nízká odolnost vůči zátěži, malá výdrž, závratě, hubnutí.
Přebytek jangu
Kořen jangu je posílen, kořen jinu oslaben, neboť horko jin vyčerpává; pocity horka v těle. Příznaky: červené tváře, hyperaktivita, dominantní osobnost, silný hlas, poruchy spánku, velká žízeň, potřeba studených nápojů a pokrmů, podrážděnost, zlostnost, nenasytný hlad.
Při některém z těchto stavů se mohou vyskytnout všechny příznaky nebo jen některé nebo se mohou vzájemně prolínat. I u zdravého člověka se občas některé z nich objeví a opět vymizí. V žádném případě však podle uvedeného nemůžeme stanovit diagnózu sami sobě ani ostatním. Úkolem diagnostiky je stanovit nevyváženost mezi jin a jangem v každém orgánu, zda má příliš mnoho či málo jin nebo jangu, nebo jestli stagnuje čchi. Protože jsou všechny orgány mezi sebou propojeny a na sobě závislé, mohou dočasný přebytek či nedostatek jednoho vyrovnat ostatní orgány zásobením či odčerpáním čchi nebo šťáv a zajišťovat tím zdravý chod celého organismu.
Ideální kombinace, kdy se jin–jang nacházejí v absolutně stejném poměru, bychom v běžném životě obtížně hledali. Příkladem takové harmonické bytosti by mohli být Ježíš či Buddha.
(S použitím knihy B. Temelie: Výživa podle pěti elementů)
autor: Ivana Karpenková
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 08/2010
Slabikář tradiční čínské medicíny
Počet čtyř prvků, kterými jsou oheň, vzduch, voda a země, není nahodilý. Odpovídá čtyřem světovým stranám. V čínském taoismu, jihosibiřském, mongolském, čínském a korejském šamanismu je však těchto prvků pět. Dřevo, oheň, země, kov a voda.
V buddhismu je pátým elementem „prázdno“. Platon k původní čtveřici přidal element éter (aithér), stoici pátý element ztotožňovali s duchem (pneuma) a podle Aristotela jsou čtyři pozemské elementy kombinace vlastností – teplo, chlad, sucho a vlhko, a ty společně pocházejí z „páté esence“, nebeského éteru. Jak je z toho vidět, motiv pěti stavebních kamenů se objevuje v myslích mágů i učenců celé věky ve všech koutech Země.
Je však třeba vzít na vědomí, že pět prvků, které známe z čínské filozofie, je zcela odlišného charakteru než ostatní. Nepředstavují žádné materiální protějšky svých názvů, ale vyjadřují především vlastnosti různých vývojových stupňů a vztahů mezi nimi. Měli bychom tedy hovořit o pěti fázích, ale pojem prvek, případně element, je již v našem povědomí příliš zabydlen. Protože pět prvků a také šest energií nacházíme všude, kam se podíváme, a ve všem, na co pomyslíme, znamená to tedy, že i my jsme dřevění, ohniví, zemití, kovoví i vodnatí. Pozorného čtenáře, který přetrpěl minulé lekce našeho jednoduchého slabikáře snad ani nemůže překvapit – a možná už i znudí – poznámka o tom, že v každém jednotlivci je z toho všeho jisté množství v neustále se proměňujících poměrech a vztazích, ale něčeho přece jenom bývá vždycky více.
Konstituce a kondice
Konstituce je náš základní typ, který je vrozený a nedá se s ním příliš mnoho nadělat. I když do určité míry ano. Nemůžeme změnit výšku své postavy nebo barvu očí, ale ztloustnout, zhubnout, zkrotit výbušnost, zbavit se strachu, zesílit či zeslábnout v posledku můžeme. Záleží na způsobu života. Ale naše vrozená konstituce zůstává stejná, i když na první pohled překrytá vnějšími vlivy. Kondice je naopak stav, v jakém se nacházíme v dané době, a může se změnit snadno. Robustní jangový atlet může být po prohýřené noci ve velmi špatné kondici a poloprůsvitný jinový křehký mladík nacházející se v prvotní fázi zamilovanosti by mohl na svých útlých bedrech nosit celý svět. Nás bude samozřejmě zajímat především to naše pravé já, a tím je konstituce. To znamená, jestli jsme jin, nebo jang, ke kterému prvku patříme, jaká energie na nás bude nejvíce působit a který orgán postihne. Nejjednodušší základní údaj nám může poskytnout následující tabulka, ve které podle posledního čísla letopočtu, v němž jsme se narodili, poznáme, kam patříme. To je ovšem jen základní údaj. K přesnějšímu určení bychom měli zjistit ještě vliv měsíce, dne, hodiny, a dokonce i minuty narození. I podle populárního čínského horoskopu, v němž figuruje dvanáct zvířat – krysa, buvol, tygr, zajíc, drak, had, kůň, koza, opice, kohout, pes, vepř – bychom měli znát alespoň tři, protože jejich odlišné vlastnosti mohou oslabit či posílit působení základního znamení. Může se samozřejmě také stát, že ve všech třech aspektech se opakuje zvíře jediné. Tak jeden tatínek vítal svou dcerku po návratu ze školy slovy: „Á, naši tři vepři přišli.“
Prvek | Poslední číslo v roce narození |
jang dřevo | 4 |
jin dřevo | 5 |
jang oheň | 6 |
jin oheň | 7 |
jan země | 8 |
jin země | 9 |
jang kov | 0 |
jin kov | 1 |
jang voda | 2 |
jin voda | 3 |
Tabulka je převzata z knihy našeho kolegy MUDr. Radomíra Růžičky, CSc., Učení o pěti prvcích. Pan doktor zde také uvádí názorný příklad, jak mohou člověka utvářet jeho konstituční předpoklady. „Osoba narozená v roce 1947 bude více ohrožená jinovým ohněm a bude trpět zánětlivými projevy zejména srdce, oběhového systému, ale i nervovými potížemi vyvolanými nadměrným teplem (jangem). Podle vzájemných vztahů pěti prvků lze předpokládat další postup na onemocnění žaludku, eventuálně sleziny a dýchacího systému, tlustého střeva či kůže. Naopak jí bude prospívat chlad. Bude se cítit lépe v letech končících na 2 nebo 3. Ke zhoršení stavu nebo k novému vzplanutí choroby může dojít v letech končících 6 nebo 7.“
Dřevo
K prvku dřevo přiřazujeme játra a jejich partnerský orgán žlučník. Pod jejich vliv spadají i oči, šlachy, svaly, nehty, hněv. Příznaky poruchy: nevolnost, slabé trávení, migrény, křečovité záškuby, menstruační potíže, žárlivost, agrese, křik.
Oheň
K prvku oheň přiřazujeme srdce a jeho párový orgán tenké střevo. Patří sem také mozek, nervový systém, cévy a krev, jazyk (hlavně jeho špička), radost. Příznaky poruchy: záněty, krvácení, horečky, silné pocení, metastázy, infarkt myokardu, trombózy, hemoroidy, smích či nedostatek humoru, koktání.
Země
K prvku země přiřazujeme slezinu, slinivku, žaludek. Pod jeho vliv spadají také ústa, rty a prsa, starostlivost. Převaha prvku země v astrotypu se projevuje hromaděním vody, tvorbou otoků i hromaděním kilogramů. Příznaky poruchy: těžké končetiny, únava po jídle, problémy s klouby nebo s páteří, neustálé přemýšlení, lenost, vzlykání, chrápání.
Kov
K prvku kov přiřazujeme plíce a jejich párový orgán tlusté střevo. Jejich úkolem je „oddělení čistého od nečistého“ neboli vylučování odpadních látek. Pokud svou funkci nezvládají dostatečně, protože je jejich činnost oslabena či zátěže na ně kladené jsou nepřiměřeně vysoké, může dojít k poškození kůže, v čínské medicíně označované jako „třetí plíce“ a rovněž přiřazené k elementu kov. Patří sem i nos, tělesné ochlupení, smutek. Příznaky poruchy: dušnost a únava při tělesné námaze, tichý hlas, snížená imunita, kašel, lupénka, ekzémy, deprese, zármutek, apatie.
Voda
K prvku voda přiřazujeme ledviny a jejich párový orgán močový měchýř. Patří sem i kosti, uši, vlasy, strach. Příznaky poruchy: únava, zapomnětlivost, osteoporóza, ztráta zubů, šedivění vlasů, inkontinence, potíže s koleny, problémy s krevním tlakem, kruhy nebo váčky pod očima.
Potíže či onemocnění zapříčiněné poruchou rovnováhy jin-jangu a pěti prvků řeší tradiční čínská medicína různými metodami, jako je například akupunktura, akupresura, léčení bylinami, speciálními cviky, ale jako léčebný prvek využívá i potraviny. Protože poslední zmíněný způsob nám může být nejdostupnější, zaměříme se příště na čínský pohled na stravování. Moudrost čínského dávnověku nám také sděluje: „Ať už bylo otcem nemoci cokoli, její matkou byla špatná strava.“
autor: Ivana Karpenková
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 09/2010
Dovedou nás afirmace, vizualizace a pozitivní mysl k vytouženému cíli?
Češi bývají skeptičtí vůči americkým úsměvům a zjednodušeným receptům na štěstí. Čteme a slýcháme jak správně myslet, afirmovat, jak si do svého života přitáhnout hojnost a lásku. Zkoušíme to, abychom zjistili, že dobře míněné rady často nefungují. A pak často rezignujeme a vklouzneme do vyježděných kolejí naší staré mysli, která nám říká, že stejně nic nezměníme. Wayne W. Dyer je nejen pro spoustu Američanů, ale i lidí z celého světa, dokladem a inspirací, že lze žít smysluplný a naplněný život. Jeho myšlenky jsou pro mnohé inspirací. Čtenářům Sféry přinášíme jeho posleství:-)
Opravdu může každý z nás vytvořit takovou realitu, po které touží?
Všichni máme schopnost vytvořit a přitáhnout do své reality to, co potřebujeme a po čem toužíme. Nejprve si ale musíme uvědomit, že svoji realitu utváříme svými myšlenkami. A pak přijmout následující tvrzení: Mám božskou schopnost zhmotňovat a do své reality přitahovat vše, co potřebuji a po čem toužím.
Většina z nás vyzkoušela afirmace, vizualizace, pozitivní myšlení, ale moc toho nedosáhla, jak je možné tuto schopnost v sobě probudit?
Tato schopnost začíná s uvědoměním si svého Vyššího já. Uvědomujeme si, že jsme nejen fyzickým tělem v materiálním světě, ale i nehmotnou bytostí, která má schopnost spojit se s vyšší úrovní. Vnímáme a uvědomujeme si Vyšší já jako rozměr naší bytosti, která přesahuje omezení fyzického světa. Naše tvůrčí schopnost, zhmotňování, materializace, se rodí za hranicí fyzického světa. Začíná v neviditelném světě vln a energií. Stejný původ mají planety, hvězdy, květiny, zvířata, skály, my sami, náš majetek, naše výtvory. Existují dva světy, viditelný a neviditelný, a v obou jsme neustále přítomni.
Co bývá pro nás nejčastějším problémem či překážkou? Pouhé uvědomění si svého Vyššího já patrně nestačí?
Ano, když se učíme vědomě utvářet svoji realitu a ovládat okolnosti našeho života, většina z nás čelí stejnému problému: ztratili jsme schopnost oscilovat mezi světem forem, materiálním světem, a neviditelným světem. Jsme vychováni ve víře, že patříme pouze do materiálního světa. Uvědomme si: Máme myslschopnost zhmotňovat a do své reality přitahovat vše, po čem toužíme. Tato schopnost nedřímá pouze uvnitř naší bytosti. Doslova jsme jí my sami. Překonejme náš starý systém přesvědčení a dejme sami sobě svolení ke vstupu do neviditelného světa. Součástí naší bytosti je Vyšší já. Toto Vyšší já si můžeme uvědomovat jak ve světě materiálním, tak i ve světě neviditelném.
Ano, ale přesto spousta z nás jednoduše neví, jak svému Vyššímu já přiblížit. Poradíte?
Nořte se do klidu a obklopujte se jím. Vaše Vyšší já po vás pouze chce, abyste byli v klidu. Nesoudí, neporovnává, nechce po vás, abyste někoho porazili, nebo byli lepší než někdo jiný.
Jděte za hranici, jež vymezuje naši fyzickou pláň. Vyšší já vám v tom pomůže, je to jeho smyslem a úkolem. Vytvořte si svoji vnitřní svatyni, která se stane prostorem, který náleží pouze vám. Vstupujte do tohoto vnitřního útočiště tak často, jak budete moci a nechávejte odejít a odevzdávejte všechny připoutanosti k vnějšímu světu a egu.
Neobhajujte a nebraňte sebe ani svá stanoviska ani cokoliv z pozemské pláně. Zůstávejte ve spojení s energií Vyššího já. Používejte vnitřní světlo a energii k tomuto spojení. Ponechte těm, kteří s vámi nejsou zajedno, jejich vlastní názor a úhel pohledu. Odevzdejte se a důvěřujte moudrosti, která vás stvořila. Tato důvěra je pilířem vaší svobody a vždy bude vaší.
A tři konkrétní rady na závěr?
Přestaňte odsouvat nepříjemné věci. Neodevzdávejte kontrolu nad svým životem ostatním. A ta nejdůležitější: Dobře o sobě smýšlejte, jste úžasná lidská bytost, mějte se rádi.
Namaste
Wayne
zprostředkovala Hanka Němcová
Povaha pěti prvků
„Pět prvků je látkou (hmotou) jin-jangu, jin-jang je čchi (energií)pěti prvků; energie bez hmoty by se nemohla ustálit, hmota bez energie by se nemohla pohybovat.“
Pojem pět prvků nebo také pět elementů, kterými jsou dřevo, oheň, země, kov, voda, není zcela přesný. V západní literatuře zdomácněl zřejmě pod vlivem starořeckého učení o čtyřech prvcích – vzduchu, ohni, zemi a vodě, které tvoří veškerý existující svět. Význam původního čínského slova sing je „hýbat se“, „činit“, „konat“. Jde tedy o pět hybných sil, jejichž vzájemným spolupůsobením vznikají všechny formy bytí. Jelikož je termín element hluboce zažitý, budeme jej používat i my, přestože vhodnější by bylo méně často se vyskytující označení „pět fází“ přesněji vystihující pohled na svět jako trvalé prolínání pěti přeměňujících se prvků. Každá z těchto fází má svou povahu a předpověditelnou souvislost s ostatními. Stejně jako jsou všechny věci více jinového nebo jangového charakteru, i když jsou ve skutečnosti vždy jinjangové, tak v sobě také obsahují převahu jednoho z prvků a současně i čtyři zbývající.
Vlastnosti jednotlivých prvků
Dřevo
Dřevu přináleží východ, barva modrozelená, chuť kyselá, jaro, vítr atd. Dřevo se může ohýbat a napřimovat, proniká do svého okolí, rozšiřuje se. Forma dřeva je podlouhlá, jeho přirozenost teplá. Souvisí také s tím, co je křehké, slabé, právě se rodící, a představuje vše rostlinné povahy. Čchi východu proniká do jater a vychází očima. Její esence se uchovává v játrech, a chorobné stavy, které způsobuje, vyvolávají lekavost. Jarní čchi se koncentruje v hlavě, nemoci jí způsobené se projevují na šlachách a vazivu. „Utajená přítomnost dřeva (v dalších prvcích) je takováto: dřevo se rodí z vody, vyrůstá ze země, bují ohněm a formuje se kovem. Všechna čchi plodící život se transformuje ze dřeva. Když si vezmeme jako příklad život člověka, pak vše, co si člověk obléká a co požívá, pochází ze dřeva; získat dřevo znamená žít, ztratit ho znamená zahynout. Proto mezi pěti prvky ani jeden nemůže neobsahovat dřevo.“
Oheň
Ohni přináleží jih, barva rudá, chuť hořká, léto, horko atd. Oheň šlehá směrem nahoru, jeho funkcí je ohřívat a vysušovat, jeho forma je zaostřená, přirozenost horká. Představuje dorůstání, nárůst. Čchi jihu vniká do srdce a vychází ušima. Její esence se uchovává v srdci, a proto nemoci jí způsobené se odrážejí na pěti orgánech cang (játra, srdce, slezina, plíce, ledviny), jelikož srdce je vládcem cangů. Nemoci jí způsobené se poznají na cévách. „Utajená přítomnost ohně (v dalších prvcích) je takováto: když je provrtáváno dřevo, objeví se; když se udeří na kov, objeví se; když se křeše kamenem, objeví se; o ohni ve vodě lidé většinou ani nevědí, a přitom olej může rodit oheň, líh může rodit oheň, za velkého deště se rodí blesky, a z vlhkosti také může vzniknout horkost. Oheň představuje základ pro tvorbu jangu; i když zdánlivě nemá žádný tvar, ve skutečnosti není místa, kde by nebyl přítomen. Nic z toho, co je produktem transformace čchi, by se bez ohně nemohlo zrodit. Proto mezi pěti prvky ani jeden nemůže neobsahovat oheň.“
Země
Ze stran zemi přináleží střed, barva žlutá, chuť sladká, jejím ročním obdobím je pozdní léto, vytváří vlhko atd. Země plodí, pěstuje, zmnožuje. Její forma je oblá a přirozeností je zapařování se. Čchi středu vniká do sleziny, vychází ústy, její esence se uchovává ve slezině a nemoci jí zapříčiněné se odrážejí na kořeni jazyka. „Utajená přítomnost země (v dalších prvcích) je takováto: dřevo bez země by nemohlo růst, kov bez země by nemohl vznikat, voda bez země by se nemohla shromažďovat. Zrod žádné z myriád věcí se neobejde bez podpory země, proto mezi pěti prvky ani jeden nemůže neobsahovat zem.“
Kov
Kovu přináleží západ, barva bílá, chuť pálivá, podzim, sucho atd. Podléhá změnám, dá se formovat, jeho funkcí je svírat, stahovat, forma kovu je hranatá a přirozenost čistá. Představuje dozrání. Čchi západu vniká do plic a vychází nosem, její esence se uchovává v plicích a nemoci, které způsobuje, se projevují na zádech. „Utajená přítomnost kovu (v dalších prvcích) je takováto: (kov) je produkován z horských minerálů, rodí se ze země, je promýván v říčním písku a ukrývá se ve vodě. V rostlinách je rtuť, dřevo obsahuje cín a olovo – to je utajená přítomnost ve dřevě; (Kov) může spojovat rozptýlené a měkké učinit tvrdým – to jsou jeho přeměny v ohni. Užitečnost kovu je v tom, že je pevný a neničí se… Žádná z věcí stvořených proměnami čchi by nemohla být pevná a tvrdá, kdyby se jí nedostávalo čchi kovu. Proto i kůže nebo skořápka, jež jsou zvnějšku (věcí) a vytvářejí jejich ochranu, získávají pevnost díky tomu, že se jim dostává čchi kovu. Takže mezi pěti prvky a myriádami věcí ani jedna nemůže neobsahovat kov.“
Voda
Prvku voda patří sever, barva černá, chuť slaná, zima, chlad atd. Voda je vlhká, prosakuje směrem dolů, svlažuje, její forma je plochá a přirozenost má studenou. Uschovává, konzervuje. Čchi severu vniká do ledvin, vychází přes konečník a močovou rouru, její esence je uchovávána v ledvinách a nemoci jí způsobené se projevují na úponech a kostech. „Ve dřevě jsou šťávy, to je voda v dřevě; v zemi jsou prameny, to je voda v zemi; v kovu jsou tekutiny, to je voda v kovu; v ohni jsou rozpustné látky, to je voda v ohni. Voda je zdrojem tvoření, a počátek zrodu všech věcí je ve vodě. Proto mezi pěti prvky ani jeden nemůže neobsahovat vodu.“
(Text vznikl s použitím knihy V. Ando, Klasická čínská medicína, 1995)
autor: Ivana Karpenková
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 04/2010
Šungit je 2 miliardy let stará polyminerální uhlíková hornina, neprůsvitný černý kámen s více či méně výrazným kovovým leskem. Nachází se na jediném místě na planetě, v Karélii na břehu Oněžského jezera v severozápadním Rusku.
Jeho hlavní složkou jsou uhlík a silikáty (asi 27% uhlíku a 57% silikátů). Celkově obsahuje vyváženou skladbu koloidních minerálů v organické formě, které tělo dokáže maximálně využít. Koloidní minerály jsou nejdokonalejší formou minerálů, jejichž vstřebatelnost se blíží 100%. Koloidní minerály jsou jednotlivé molekuly určité látky rozptýlené ve vodě. Rozptýlené částice mají záporný elektrický náboj, zatímco střevní stěna má náboj kladný, a to má za následek, že tyto minerály jsou vstřebatelné z 98%. Organominerály napomáhají udržovat acidobazickou rovnováhu organizmu.
Fullereny
Celá řada schopností šungitu a šungitové vody se spojuje s přítomností fullerenů. Je to základní znak šungitu. Jedná se o negrafitizovaný, téměř čistý nekrystalický uhlík, vzniklý pravděpodobně z mikroskopických řas. Nejčastější, nejstabilnější a také nejvíce prozkoumanou formou je fulleren C60. Je to molekula s největší možnou symetrií - tvoří ji fragmenty s pětinásobnou symetrií (pentagony), na jakou nikde jinde v neživé materii nenarazíme; pro neorganické sloučeniny jsou přírodou "zakázány". Z toho vyplývá závěr, že molekula fullerenu je molekulou organickou a krystal z takových molekul - tzv. fullerit - se jeví jako přechodná forma mezi organickými a anorganickými látkami. Proto se o šungitu často hovoří jako o živém kameni. Někteří dokonce považují šungit za prarodiče organického života na naší planetě.
Má neobyčejné složení, strukturu, fyzikální i chemické vlastnosti, proto má široké spektrum využití. Dokáže čistit vodu, obohacovat ji o minerály, měnit její energetickou a informační strukturu směrem k pozitivitě. Čistí a harmonizuje atmosféru v místnostech, odrušuje geopatogenní zóny a elektromagnetické záření, dodává energii a životní sílu.
Nejčastější aplikací je šungitová voda, ale využití má daleko širší: poblíž postele, nošením, přikládáním, jako amulet – všude, kde potřebujete očistit, probudit k životu. Jedná se o uhlíkovou horninu s příměsí snad všech prvků periodické tabulky. Na první pohled se podobá aktivnímu uhlí a také byl tak tradičně využíván k čištění vody na vodu pitnou. Jenže bohatost dalších příměsí z něj dělá mnohem zajímavější kámen. Dokáže stínit emise elektromagnetického záření. Odstraňuje škodlivé mikroorganismy a znečišťující látky, ale nejen to, vodu mění v biologicky aktivní.
Diochi Diocel Biominerál je bioinformační doplněk stravy, který obsahuje macerát šungitu v červeném vinném octě. Díky tomuto spojení vznikl doplněk stravy, který má velmi široké pozitivní působení na organizmus. Pomáhá harmonizovat meridián ledvin, močového měchýře, dále pak tlustého a tenkého střeva. Ocet je již od starověku známý a používaný jako pochutina i jako lék. Staří Babylóňané používali ocet ke zmírnění otoků a k čištění ran. Starověký řecký lékař Hippokrates používal ocet také k podpoře trávení i jako přírodní antibiotikum a antiseptikum. Starověkým japonským samurajům mělo pití octa dodat sílu a odolnost. Ocet podporuje trávicí enzymy, čímž zlepšuje stravitelnost syrového i vařeného jídla, brání vzniku kvasných hnilobných procesů ve střevech.
Proto spojení červeného vinného octa s účinky macerátu šungitu dalo vytvoření doplňku stravy, který pomáhá řešit mnoho problémů, spojených s vodním hospodářstvím organizmu.
Obchodní podmínky Reklamační řád Reklamační protokol
Copyright © 2018 DIOCHI SPOL. S R.O, Žampiónová 2, 104 00 Praha 10 - Pitkovice, Česká Republika, Česká republika