Regenerace ve sféře Diochi

Láska a sex
Možná budete počátkem roku v takovém zápřahu a zápalu práce, že budete trochu zapomínat na svého partnera. Důsledkem toho jsou možné rozkoly a hádky. Nemělo by to být nic zásadního, bude ale dobré těmto zbytečným nesrovnalostem předejít. Duben, červen, srpen a říjen budou měsíce, kdy byste si měli lásky, zamilovanosti a sexu užívat plnými doušky. Vaše charisma bude velké a opačné pohlaví na vás bude velmi vstřícně reagovat. Ti nezadaní budou mít hlavně v letních měsících velkou šanci potkat lásku. V září pozor na sklony k úletům. Koncem roku jsou možné přírůstky.
Zdraví
Tento rok by měl být pro vás velice motivační. Drobné zdravotní problémy by vás měly nutit k většímu zamyšlení nad vaším způsobem života a prevencí. Budou sice drobné, bude jich ale dost. Jarní měsíce byste měli mít dostatek energie a také byste se měli více setkávat s možnostmi a nabídkami něco pro své zdraví udělat, tak toho využijte. V létě se věnujte hlavně sportu a během podzimních měsíců si najděte činnost, které se budete věnovat cíleně a dlouhodobě. Energie a výdrže byste na to měli mít dost. V listopadu pozor na úrazy hlavy. Prosinec by měl být bez větších komplikací.
Peníze
Začátek roku až do třetího měsíce, červen a říjen by měly být časem kdy by se vám mělo dařit velmi dobře. Bude to čas, kdy můžete bez obav investovat a rozjíždět nové projekty. Je také možné, že přijdete k nějakým nečekaným a snadným ziskům. Možná je i výhra. Naopak letní měsíce budou trochu problematické. Hlídejte si výdaje a veškeré smlouvy dobře pročítejte, ať vás někdo nenapálí. Budete mít sklony k důvěřivosti a možnost předvést svoji moc by vás mohla stát víc, než by se vám později líbilo. Koncem roku si budete moci dopřát trochu více, ale stále si hlídejte výdaje s příjmy.
Kariéra a práce
Pracovně by se vám mělo v tomto roce dařit. Možné jsou pracovní postupy, ocenění ze strany spolupracovníků i úspěchy. Pokud budete uvažovat o změně místa, budou k tomu dobré měsíce březen, červen, červenec a listopad. Tento čas bude též vhodný pro osamostatnění, pokud to máte v plánu. V srpnu pozor na podvody a podrazy, pokud budete mít něco svého k vylepšení. Zachovejte tajemství a s nikým se o to moc nedělte. V září počítejte s tím, že na vás budou kladeny větší nároky a vy tak můžete zažívat větší pracovní tempo. Konec roku budete pravděpodobně těmi, kdo bude žádán o rady.

Lymská borelióza z pohledu klasické a celostní medicíny

Lymská borelióza je onemocnění přenášené gramnegativní spirochetou Borrelia burgdorferi sensu lato. Má tenký spirálovitě vinutý tvar a dále bičíky, které jí umožňují poměrně dobrý pohyb.

Borelií existuje dalších několik druhů: B. burgdorferi sensu stricto, B. afzelii, B. garinii, B. japonica, B. turdi, B. tunuki, B. sinica, B. valaisiana, B. lusitaniae, B. andersonii, B. bissettii a B. miyamotoi. Liší se od sebe genotypem, fenotypem i různým stupněm patogenity. Některé jsou rezistentní vůči přirozeným baktericidním účinkům lidského séra. Postupným pasážováním přes hostitele se vyvíjejí, mění a roste i jejich rezistence vůči imunitnímu systému i antibiotikům. Osídlují i místa, do kterých špatně pronikají protilátky, jako jsou mozek, synoviální membrána, periferní nervy. Dokážou přilnout k povrchu krevních destiček, červených krvinek, k buňkám endotelu (výstelka cév). Dokážou aktivovat typy bílých krvinek, které produkují látky, díky nimž se borelie mohou pohodlně rozšířit do celého organismu. Borelie patří, stejně jako původce syfilisu Treponema pallidum, do rodu spirochet. S treponemou má spoustu podobných vlastností.

Jediným přenašečem podle klasické medicíny je klíště rodu Ixodes. Borelie rostou a vyvíjejí se ve střevě klíštěte, mění se podle přijímané potravy, kterou je krev a míza hostitele. Rezervoárem jsou hlodavci a ptáci. U nich ale nikdy nedojde k onemocnění. Naproti tomu onemocní psi, skot a koně, stejně jako člověk. Aby klíště mohlo infikovat, musí se dostat do slinných žláz klíštěte, kde jich musí být minimálně sto. Infekci je schopna předat pouze jedna třetina infikovaných klíšťat. I nakažená klíšťata jsou nemocná. Díky množení patogenních borelií se rozpadají jejich střevní buňky, což může být příčinou smrti klíšťat. Podle klasické medicíny izolace borelií z jiného hmyzu není důkazem, že je přenášena komáry, neboť na jeho těle může ulpět borelie při sání krve nakaženého hostitele. Borelie jsou schopny proniknout neporušenou kůží z výkalů klíšťat – odstraňováním klíšťat nechráněnou rukou. Pronikají i placentární bariérou.

Borelie mohou infikovat lidi a zvířata po měsíce i roky bez ohledu na imunitní obranu hostitele. Borelie mají určité antigeny, pomocí kterých mohou unikat aktivnímu imunitnímu systému.

Hostitel může začít produkovat v časné fázi infekce protilátky typu IgM proti bičíku a vnějšímu proteinu povrchu borelie. Tyto protilátky ale také reagují kromě borelií s myozinem (svalová bílkovina) a nervovými vlákny. Další protilátky třídy IgG pak mohou napadat svalovinu a nervovou tkáň a být tak příčinou autoimunitních pochodů v organismu nebo přímo chronického zánětu kloubů. Vznik autoimunitního problému je velmi závažný pro hostitele. Vnímavost k infekci u lidí je všeobecná, klinický průběh je závislý na individuálních faktorech.

Některé studie ukazují, že k přenosu borelie zřídka dochází prvních 24–36 hodin po přisátí. Pravděpodobnost roste s délkou sání. Regurgitace střevního obsahu nebo zanesení trusu klíštěte do rány se považuje za potenciální způsob. Inkubační doba se udává 1–300 dní, třetina nemocných udává 7–14 dní, druhá třetina zhruba 60 dní.

Největší výskyt nakažených klíšťat v naší republice vykazují kraje Středočeský, Pardubický a Karlovarský. Republikový průměr převyšují okresy Frýdek-Místek a Příbram. Nejčastější lokality jsou podél vodních toků a v nízké nadmořské výšce. Dříve se udávalo, že nad 700 m se klíšťata nevyskytují. Dnes byla prokázána i v nadmořských výškách nad 1200 m.

Klinické projevy boreliózy

1. dermatologické – erythema migrans, boreliový lymfocytom

2. muskuloskeletální – bolesti a záněty kloubů a svalů

3. neurologické – bolesti hlavy, meningitida, meningoradikulitida, encefalitida, encefalomyelitida, obrna lícního nervu

4. psychiatrický lymský syndrom (porucha vnímání a paměti, afektivní poruchy až těžké deprese, organické psychózy až demence)

5. další onemocnění

– chronický únavový syndrom

– postižení srdce

– postižení: oka, sluchu, respiračního systému, urogenitálního systému, hepatálního systému

Nejčastěji jsou postižení po 30. roce života, vrchol nastává mezi 45.–49. rokem. Ženy oproti mužům jsou postiženy v poměru 1 : 1,17. Sérologický průzkum u zdravé populace ukázal, že antiboreliové protilátky IgG lze zjistit u 10 % naší populace. To znamená, že určitá část populace neonemocní nebo infekce probíhá skrytě. V některých případech naopak nejsou protilátky prokazatelné vůbec, jindy k jejich absenci vede užití antibiotik. Borelie přežívá v organismu v privilegovaných tkáních (nervová, oční, svalová...), existuje v organismu i změněná, aby ji nemohl zasáhnout imunitní systém. Vytváří i imunokomplexy, je schopna spustit imunitní reakce, které způsobí další poškození organismu. Spirochety působí na organismus vlivem svého těla a zánětlivých mediátorů, které produkují, zkříženou reaktivitou mezi spirochetami a tkáněmi organismu (spuštění autoimunitní odpovědi za přítomnosti spirochet), dále způsobují imunopatologické reakce, avšak již bez jejich přítomnosti v organismu a toxické reakce borelií spojené s přítomností borelií v organismu.

Prevence spočívá především v ochraně před klíšťaty, jejich časném odstranění a dezinfekci místa přisátí.

Laboratorní diagnostika se dělí na nepřímé metody – zahrnuje zjišťování specifických antiboreliových protilátek imunoenzymatickou metodou ELISA na nepřímou imunofluorescenci IFA. Tyto metody prokazují protilátky IgM a IgG v séru, mozkomíšním moku a synoviální tekutině. Po metodě ELISA se ještě použije metoda Western blot, vysoce senzitivní pro konfirmaci protilátek pozitivních a hraničních (IgG, IgM). Mezi přímé metody patří mikroskopie v zástinu, přímá kultivace borelií a PCR metoda ke kvantifikaci DNA borelií.

Onemocnění způsobená borelií

Onemocnění kůže

– erythema migrans – 85 % všech projevů, v průměru za sedm dní se vytváří v místě přisátí klíštěte červená okrouhlá skvrna s centrálním výbledem, který nemusí být vždy přítomen

– boreliový lymfocytom – červená až fialová barva – na uchu, špičce nosu, dvorci prsní bradavky či na skrotu, výskyt v 5 %

– acrodermatitis chronica atroficans – červené skvrny na koncových částech těla – nárty, kolena, lokty, hřbety ruky

– morfea, lichen sclerosus et atrophicus, granuloma anulare, difuzní reverzibilní alopecie

Onemocnění kloubů

– bolesti kloubů, záněty kloubů – bolesti kloubů jsou stěhovavé, doprovázené velkou únavou, někdy jsou přítomny subfebrilie i teploty, noční poty. Postihují kolena, ramena, hlezna, zápěstí, jeden nebo několik kloubů najednou

– záněty šlach, šlachových pochev, tíhových váčků, svalových úponů, kloubních pouzder, synoviální membrány

– typickým projevem je např. periarthritis humeroscapularis – zánětlivé změny v oblasti ramenního kloubu, podobným případem je syndrom karpálního tunelu

– záněty svalů

Borelie destruují buňky kloubní chrupavky i pod ní ležící kosti. Jsou zdrojem vzplanutí zánětu nebo perzistující infekce či přechodu do chronického stadia.

Postboreliový syndrom

Vzniká u malého procenta pacientů léčených antibiotiky. U těchto pacientů jsou i nejsou prokázány protilátky. K nejčastějším projevům patří únava, bolesti kloubů, svalů, brnění, poruchy nálady, paměti, bolesti vazů. Antibiotická léčba u těchto pacientů již opakovaně nezabírá a nepodává se. Postižené ale omezuje v normálním životě.

Neuroborelióza

Jde o postižení nervového systému. Svůj podíl zde mají i individuální dispozice a autoimunitní pochody. Autoimunita odpovídá za podobnost boreliózy s revmatickými a demyelinizačními chorobami (projevy roztroušené sklerózy). Potíže se mohou vyvinout akutně nebo po neléčeném prvním stadiu (kožní projevy).

– meningitida, meningoencefalitida

– radikulitida

– neuritida

– zánět nervů (zejména očního)

– obrny periferních nervů

– obrna n. facialis (lícní nerv), ochrnutí končetin, poruchy svěračů

– poruchy vědomí (podobnost s alkoholickou psychózou či drogovým postižením)

– poruchy vnímání, paměti, psychické potíže (neurózy, deprese) Postižení nervového systému se může projevit v kterékoli jeho oblasti, včetně útrobních nervů. Imitují roztroušenou sklerózu, Alzheimerovu chorobu, mozkový nádor, myastenii, abúzus psychoaktivních látek a jiná onemocnění.

Postižení srdce

– lymeská karditida – projevuje se poruchami srdečního rytmu, perikarditidou, myokarditidou až dilatovanou kardiomyopatií, srdečním selháním. Ne vždy se postižení srdce spojuje s boreliózou.

Postižení oka

– zánět spojivek, otok víček

– zánět rohovky

– uveitida

– odchlípení sítnice

– městnavá papila 

– neuropatie optického nervu

– obrny okohybných nervů

Borelióza a těhotenství

Byl popsán i transplacentární přenos infekce na plod. Adekvátně léčená borelióza před těhotenstvím by neměla mít vliv na budoucí vývoj plodu. Pokud dojde k infekci v graviditě, pak záleží na stáří plodu a způsobu léčby. Léčba těhotné vyžaduje antibiotickou terapii antibiotiky vhodnými k podávání v těhotenství. Otázka, zda borelie může způsobit vážné poškození plodu nebo jeho odúmrť, je nezodpovězena.

Léčba boreliózy

Borelióza má tendenci k samovolné úzdravě v časném lokalizovaném i diseminovaném stadiu. Léčba antibiotiky je však nutná. Zkracuje dobu klinických potíží a zabraňuje přechodu do chronicity. Antibiotika používaná k léčbě: doxycyklin, amoxicilin, erythromycin, azithromycin, ceftriaxon, cefotaxim, penicilin G, metronidazol.

Borelióza z pohledu celostní medicíny

Pomocí EAV či jiných alternativních diagnostických metod se testuje přítomnost borelie v organismu velice často. Naměříme ji téměř v 90 % u chronických onemocnění, se kterými pacienti přicházejí. Nedetekujeme protilátky, ale přímo borelii, informaci o tom, že borelie se v organismu nachází. Můžeme dokonce stanovit, ve kterém orgánu nebo tkáni je přítomná, a dokonce zdali vytváří ložiska.

Borelióza může zahrnovat přes tři stovky různých příznaků. Akutní stadium je potřeba vždy zaléčit antibiotiky! Nicméně chronická borelióza je pak doménou detoxikační celostní medicíny. Do ordinace nejčastěji přicházejí lidé, kteří boreliózu prodělali a mají následky, dále ti, u kterých z krve nebyla diagnostikována, proto jim nikdy nebyla stanovena diagnóza boreliózy. K nejčastějším projevům patří chronický únavový syndrom, bolesti hlavy, bolesti kloubů, ale borelii naměříme i u kožních postižení, zrakových, sluchových potíží, u depresí, neuróz, poruch paměti, autoimunitních chorob. Borelie může prakticky atakovat jakoukoli tkáň či orgán v organismu, včetně dýchacích, trávicích, močopohlavních orgánů. Téměř za každou chronickou nemocí může stát právě borelióza.

Pokud máme štěstí, zachytíme boreliózu po proběhlém akutním stadiu, kdy nejsou vytvořena ložiska. Jakmile borelie vytvoří ložiska (jde o určitý počet bakterií nebo jen o část genetického materiálu, jehož genetický kód je schopen replikace), je detoxikace mnohem obtížnější. Ložisko chrání borelie proti účinkům imunitního systému. Jakmile ale imunita poklesne, např. vlivem infekce nebo stresu, pak se ložiska začnou rozpadat a borelie invaduje dále do různých míst organismu. Proto se může stát, že člověk přeléčený antibiotiky a bez potíží může znovu onemocnět stejnými (např. kloubními problémy) příznaky. A protilátky se už objevit v krvi nemusí. Navíc organismus je poškozován i toxickými látkami, jež borelie produkuje. Informace či toxin ovlivňují cílovou tkáň, kterou připraví k invazi borelií. Každý mikroorganismus se totiž snaží zničit makroorganismus.

Klasická medicína nedokáže, na rozdíl od celostní, řešit postboreliový syndrom, zejména pokud chybí přítomnost protilátek. Nikdy netvrdí, že člověk nemá boreliózu poté, co byl přeléčen antibiotiky. U každého člověka se i po přeléčení antibiotiky borelióza pomocí EAV vytestuje. Další odlišnost spočívá i v tom, že z hlediska celostní medicíny je téměř jistý transplacentární přenos, ať už mikroorganismů, nebo informace pasážované generacemi.

Léčba boreliózy metodami alternativní medicíny

Borelie napadá a ničí imunitní systém. Vytváří ložiska, má tendenci ke chronicitě či perzistenci v organismu. Z tohoto důvodu je vždy potřeba posílit imunitní systém a zlepšit jeho fungování. Spravit narušené imunitní pochody. Vzhledem k tomu, že má sklony k přetrvávání v organismu a k tvorbě ložisek, není její odstranění jednoduché. Ložiska musíme důkladně vytestovat, to znamená zjistit, ve kterých tkáních se nacházejí, a podle toho tyto tkáně cíleně detoxikovat. Ve své ordinaci využívám preparáty Diochi, Joalis a homeopatii. S výhodou je vzájemně kombinuji. Vzhledem k tomu, že téměř všichni pacienti s vytestovanou boreliózou mají i psychické potíže, zejména typu depresí a neuróz, používám i Bachovu květovou terapii. Pokud je organismus bez stresu, toxické látky uvolňuje podstatně ochotněji. Budeme-li si myslet, že na boreliózu vystačíme jedním preparátem, budeme velmi zklamaní. Stejně tak je potřeba informovat pacienty, že léčba je dlouhodobá. Pokud tito lidé vydrží, zejména ti, kteří jsou již po přeléčení antibiotiky a mají tzv. postboreliový syndrom (viz výše), během několika měsíců zaznamenají obrovskou úlevu. Nejprve začíná ustupovat únava, pak postupně mizí i bolesti kloubů, svalů, vazů. Je to běh na dlouhou trať. Může trvat rok i dva. Záleží na tom, kolik ložisek borelie vytvořila a jak moc poškodila imunitní systém, zda spustila autoimunitní reakce nebo zda poškozuje organismus toxiny.

Na podporu a detoxikaci imunitního systému doporučuji preparáty Viraimun (Diochi), Imun a Cranium (Joalis). Po celou dobu je vhodné detoxikovat lymfatický systém – preparát Lymfatex (Joalis), Diocel nebo Gerocel kapky (Diochi). Z preparátů Diochi jediným, který účinně zabírá na borelie, je Sagradin. Ale ani tento preparát nedokáže zbavit člověka všech potíží, zvláště vzhledem k výše uvedeným skutečnostem. Sagradin ráda kombinuji s preparátem Spirobor, který dokáže borelie vylučovat z organismu. Sagradin dokáže biorezonančními schopnostmi rozkládat ložiska, navíc působí analgeticky. Další volba preparátů závisí na vytestování orgánů, které jsou postižené. Můžeme použít například Detoxin na detoxikaci jater, oka, Diocel na detoxikaci močového ústrojí. Vždy záleží na postiženém orgánu. Na klouby působí Gerocel kapsle, Vista Clear, ArtiDren. Velmi ráda využívám homeopatické preparáty, jako jsou Rhus toxicodendron, Ruta graveolens, Kalmia latifolia, Sanguinaria canadensis, Rhododendron, Ledum palustre a jiné. Nikdy nenajdeme jeden zázračný preparát, jak se obvykle domnívají pacienti. Takže na dotaz, poraďte mi, jaký mám užívat preparát, když mám chronické potíže po prodělané borelióze, odpovídám, že nejlepší je cílená detoxikace po diagnostice v ordinaci. Je potřeba borelii odstraňovat systematicky spolu s reparací imunitního systému.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 08/2011

Máčka ladní je léčivá bylina a trvalka z čeledi miříkovitých, vytvářející kulovitou strukturu, má světlou, šedozelenou barvu a je často zaměňována za obyčejný bodlák. Je suchomilná, dekorativní rostlina, nepříliš hojná. Vyskytuje se v teplejších oblastech, typická pro Balkán a západní Asii.

Hlavním cílem pro sběr je nať, sbíraná na začátku léta, specifická pro sběr mezi čtrnáctou a patnáctou hodinou. Sbírá se i kořen, který je ale vykopáván už na jaře ve stejném čase jako nať.

Je málo prozkoumaná a nepříliš obvyklá, obsahuje třísloviny, silici, saponiny, inulin, éterický olej, sacharozu, kaučuk, flavonoidy, organické kyseliny a zřejmě i stopy neznámého alkaloidu, glykosidu a soli.

Má v několika směrech velmi obohacující účinky např. výborný prostředek pro vykašlávání, a to i v těžkých stavech, je výrazně močopudná a patří mezi bylinky, které výrazně snižují soudržnost močových kamenů. To pochopeně prospívá k jejich rozpadu a následnému odchodu přirozenou formou. Zároveň má v močových cestách i protizánětlivé účinky, a to nejen v močovodech a močovém měchýři, ale také v prostatě. Užívá se i na některé kožní problémy a problémy s ledvinami. Uplatňuje se také jako dobré afrodiziakum. Působí ovšem také jako stimulant slabé nebo nepravidelné menstruace.

Při obvyklém dávkování nejsou známy jakékoli vedlejší a nežádoucí účinky. K opatrnosti se přikláníme pouze u těhotných a kojících žen, kdy bylina není vhodná k dlouhodobému užívání

Magnolie pro krásu i zdraví
Kdo by neznal nádherné a líbezně vonící květy magnolií? Tyto keře i stromy u nás nacházíme zejména v městských zahradách a parcích, kde na sebe upozorňují velkými exotickými květy. Jejich barva se mění od čistě bílé přes nejrůznější odstíny žluté a růžové až po téměř červenou. Botanický rod Magnolia je zástupcem starobylé čeledi magnoliovitých (Magnoliaceae) obývající Zemi již déle než 100 milionů let (od období křídy). Kdysi se tyto rostliny vyskytovaly přirozeně i u nás, dnes však rostou jen v mírném až tropickém pásmu oblastí Nového světa a jihovýchodní Asie.

Do rodu Magnolia patří kolem 120 druhů dřevin, z nichž v Asii (od Himálají po Čínu, Japonsko, Tchajwan a Malajsii a v jižní Indii) rostou asi dvě třetiny, zbylé druhy jsou americké. Asijské druhy upoutávají svou krásou, protože zpravidla mají velké květy objevující se ještě před olistěním. Americké druhy mírného pásma jsou většinou stromovité a kvetou až po olistění, takže jejich květy tolik nevynikají. Magnolie u nás dorůstají do výšky 4 až 6 metrů a rozkvétají na přelomu dubna a května velkými vonnými, jednotlivě postavenými květy.

Léčitelství

Magnolie nejsou jen krásné, ale mohou být i užitečné. Zatímco v Evropě a v Americe se tyto dřeviny pěstují v parcích a zahradách jen pro ozdobu, ve východní Asii jsou zdrojem velmi dobře známé a v lidovém léčitelství oblíbené drogy saiboku-to a hange-koboku-to, používané již po celá staletí jako mírný uklidňující prostředek. Zdrojem drogy jsou především dva blízce příbuzné druhy – čínská Magnolia officinalis (kara-koboku) a japonská Magnolia obovata (nazývaná zde wa-koboku). Droga byla poprvé popsána v díle Shennong Bencao Jing vydaném asi 100 let před naším letopočtem. Je to usušená a rozdrcená kůra magnolie, ze které se připravuje odvar. Její používání v lidovém léčitelství je rozšířeno i v Číně, a to pod názvem Hsiao-cheng-chi-tang. Droga se používá jako přírodní anxiolytikum, ale také při léčení astmatu. Pod označením saiboku-to je tato droga také součástí tradiční japonské herbální medicíny Kampo. Uplatnění nachází rovněž i v mnoha oblíbených čínských recepturách, jako je např. Shanghan-lun nebo Jingui-yaolue. Snad žádná část rostlin není toxická, největší koncentrace farmaceuticky významných látek je v kůře.

Věda a farmacie

V kůře a listech magnolií byla nalezena řada fenolických látek, zejména kyselina gallová, sennosidy A a B, naringin, hesperidin, emodin, honokiol a magnolol. Farmakologicky nejvýznamnějšími obsahovými látkami drogy saiboku-to a hange-koboku-to jsou honokiol a magnolol, dva izomerní dihydroxy-diallyl-bifenyly ze skupiny lignanů. Jejich anxiolytický účinek je 5000x silnější než účinek samotné drogy Saiboku-to a je srovnatelný s účinky benzodiazepinů. Experimenty na laboratorních zvířatech i klinické pokusy na zdravých dobrovolnících prokázaly, že tyto látky nemají nežádoucí účinky benzodiazepinů, jako jsou deprese a amnézie, a při jejich podávání nevzniká závislost. Obě látky jsou také velmi účinná centrální myorelaxancia, vykazují mírný tlumivý účinek na CNS a jsou rovněž účinnými vychytavači hydroxylových radikálů. Mají silné antioxidační účinky, 1000x vyšší než alfa-tokoferol. Významný je i účinek obou látek na centrální cholinergní nervový systém. Zvyšují syntézu acetylcholinu v mozku a stimulují uvolňování tohoto neuromediátoru na synapsích. Tím by se mohla posilovat cholinergní inervace a zlepšovat kognitivní funkce stárnoucího mozku. Některé klinické studie ukazují, že magnolie a její biologicky účinné látky by mohly být bezpečnými fytofarmaky v psychofarmakologii.

Vlasy – krása i ochrana naší hlavy

 Vlasy jsou tvořené především bílkovinou nazývanou keratin, který svou strukturou určuje pevnost, tažnost a pružnost vlasu. Dále vlas obsahuje melanin, který mu dodává barvu, vodu, stopové prvky, tuky a další bílkoviny.

Na průřezu je vlas tvořen třemi základními vrstvami. První vrstvou je kutikula, vnější vrstva vlasu, funguje jako ochranná bariéra proti mechanickým a chemickým vlivům z vnějšího prostředí. Druhou vrstvou je vlasová kůra složená z protáhlých buněk tvořících dlouhá vlákna, která jsou spojena mezibuněčným tmelem. Díky tomu je vlas elastický a pevný v tahu. Třetí vrstvou je vnitřní část, dřeň. Dobrý stav vlasů si vyžaduje kvalitní krevní zásobení vlasových váčků (folikulů), ze kterých celý vlas vyrůstá.

Víte, že průměrný počet vlasů v mládí je kolem 100 000? Lépe jsou na tom světlovlasí, ti mají 140 000 a zrzaví mají nejméně (80 000). Tloušťka vlasu je 42-95 mikrometrů. Vlasy narostou za měsíc průměrně o jeden centimetr, v létě je to i více, v zimě naopak méně. Každý člověk denně ztrácí velké množství vlasů, až 100 za den. Tento stav je přirozenou výměnou a nejedná se o nemoc. Vlas roste přibližně 2 - 6 let a poté vypadává. Když jeden vypadne, vyroste na jeho místě druhý. Každý vlasový kořínek má v průběhu existence postupně až 12 vlasů.Základními funkcemi vlasů je termoregulace, čili chránit pokožku hlavy před nadměrným UV zářením, izolovat před horkem a zimou. Nesmíme však zapomenout také na funkci estetickou, jelikož bohatá, lesklá a zdravá hříva zvyšuje naše sebevědomí. V dnešní době si na pěkně upravené vlasy potrpí nejenom ženy, ale i pánové.

Lidé od pradávna pečovali o svůj celkový vzhled. Nejprve používali kostěných a bronzových ozdob, později věnovali velkou pozornost i účesům a zdobení vlasů. Délka a úprava vlasů se odvíjela od společenského postavení, náboženství a tehdejší doby. Ve starověkém Řecku byly dlouhé vlasy symbolem bohatství a moci, zatímco krátké vlasy znamenaly podřízenost. Staří Řekové měli několik hrdinů, kteří nosili dlouhé vlasy, včetně nejvyššího boha Dia, Achillea a Hectora. Ženy v římské době si svých dlouhých vlasů považovaly, poukazovaly na svobodu, zdraví a majetnost. Každá doba s sebou nesla jinou kulturu vlasů. Ani historie se neobešla bez potíží s vlasy. V dlouhých vlasech a honosných účesech se rády držely různé nečistoty a vši. Proto ve starověkém Egyptě nosili lidé vyholené hlavy z hygienických důvodů.

Jak poznáme zdravé vlasy?

Zdravé vlasy rostou ze zdravé pokožky, pokud je zajištěno optimální prokrvení a zásobování vlasové cibulky živinami. Zdravé vlasy jsou husté, lesklé, pružné, a vypadávají jenom v přirozené míře. Pokud máte takové vlasy, zřejmě máte v pořádku i všechny orgány v těle. Pokud se však lámou, nadměrně padají, jsou suché nebo naopak mastné ukazují pravděpodobně na možné zdravotní problémy. Tradiční čínská medicína vlasy spojuje s dráhou ledvin a jater. Husté, lesklé vlasy ukazují na zdravou čchi energie ledvin a jater.

Vypadávání vlasů

Padání vlasů je přirozeným procesem, nesmí jich však být mnoho. Nadměrné vypadávání je velmi častým problémem. Mnohdy nám vlasy padají i při častém barvení, nešetrném mytí a fénování vlasů. Také stahování do culíku a nesprávné česání nás může stát více vypadaných vlasů, než je třeba. Proto je nutná šetrná a jemná péče. Příčinou může být dlouhodobý stres, hormonální nerovnováha u žen po porodu i závažná onemocnění. Pro zlepšení problému s padáním vlasů se doporučuje do stravy zařadit oves, amarant, červenou řepu, mrkev, špenát, červené hrozny, třešně, švestky, meruňky, sezamová a slunečnicová semínka. Cílem léčby padání vlasů je odstranění příčiny, podpora imunity, detoxikace organismu, doplnění živin, vitaminů a minerálů. Tradiční čínská medicína popisuje, že jde většinou o nedostatečnost krve v játrech nebo nedostatek esence ledvin, proto podporou a vyrovnáním nedostatečnosti navrátíme vlasům zdravý vzhled.

Alopecie neboli plešatost je náhlá ztráta vlasů, které vypadávají obvykle v celých chomáčích. Příčiny mohou být různé, většinou dědičné, dlouhodobý stres, nesprávné stravování.

Autor : Petra Strmišková

 Celý článek najdete v tištěné Sféře 2/2017

Biotin, málo známý vitamin

Biotin ze skupiny vitaminů B označovaný jako B7 není příliš známý, protože jeho nedostatek je poměrně vzácný. Relativně malý požadavek na dodávky biotinu u zdravého člověka je snadno zajišťován potravou; kromě toho biotin syntetizují bakterie ve střevech. Lidské tělo biotin účinně recykluje, a nedochází tak k jeho ztrátám stolicí.

V současné době je však nabízen a doporučován jako potravinový doplněk pro své účinky zejména na vlasy a kůži – německá slova „Haar und Haut“ dala vznik označení biotinu jako vitamin H. Ačkoliv je tedy avitaminóza biotinu u člověka velmi vzácná, firmy vyrábějící potravinové doplňky se nás snaží přesvědčit, že mnoho lidí trpí jeho menším či větším nedostatkem. Podívejme se proto na úlohu biotinu a jeho vztah k lidskému zdraví.

Historie objevu ve vodě rozpustného biotinu jako složky potřebné pro udržení zdraví není nezajímavá. Začíná náhodným zjištěním Steinitze v roce 1898, který pozoroval, že psi krmení syrovým vaječným bílkem zvrací a mají průjem. Protože vejce jsou běžnou součástí lidské stravy, byly Steinitzovy experimenty zopakovány i na jiných zvířatech, aby se zjistilo, zda nemohou mít nepříznivý účinek i na lidské zdraví. U myší, potkanů, králíků i psů bylo pozorováno, že při určitém podílu syrového bílku v jejich stravě zvířata strádají, hubnou, ztrácí ochlupení, objevují se u nich kožní záněty a nervosvalové dysfunkce. Tento syndrom vešel do historie medicíny pod označením „syndrom vaječného bílku“. Když byl bílek tepelně opracován, k žádným poruchám nedocházelo.

Tímto zajímavým problémem vlivu syrových vajec na zdraví savců se začal zabývat anglický fyziolog W. G. Bateman na Univerzitě v Yale a v roce 1916 publikoval vědeckou studii, ve které prokázal, že za „syndrom vaječného bílku“ je odpovědný jeden z vaječných proteinů, bazický glykoproteid zvaný avidin. Syndrom však nevyvolává avidin přímo, ale zprostředkovaně tím, že na sebe váže biotin produkovaný bakteriemi v tlustém střevě i biotin přijímaný běžnou potravou, a tím z něj vytvoří biologicky neúčinnou látku, která nevyužita odchází z těla stolicí. Podávání syrového vaječného bílku je dodnes používaný laboratorní postup, jak uměle navodit extrémní nedostatek biotinu a způsobit tak jeho avitaminózu. Syndrom vaječného bílku tedy může být léčen biotinem.

Biochemie biotinu

Biotin má důležitou funkci v metabolismu cukrů, tuků a aminokyselin. Působí jako kofaktor v reakcích cyklu kyseliny citronové. Je tedy důležitý jak pro vznik energie, tak pro transformace metabolitů. Je nezbytný pro přenos oxidu uhličitého a pro udržení stálé hladiny krevního cukru. Biotinylační reakce, při kterých se biotin váže na různé aminokyseliny, jsou důležité pro růst a obnovu buněk a tkání. Silná afinita biotinu k aminokyselinám je i příčinou symptomu „vaječného bílku“. Podle nejnovějších výzkumů hraje biotin významnou roli také při expresi genů na transkripční a translační úrovni a podílí se i na replikaci DNA. Projevy nedostatku biotinu u člověka Projevy nedostatku biotinu u člověka se vyskytují převážně v souvislosti s nadměrnou konzumací syrových vajec. Tato dřívější pozorování byla potvrzena i současnými studiemi. Avšak zároveň bylo prokázáno, že konzumace čtyř vajec týdně neohrozí zdraví dospělých ani kojenců a malých dětí. Při normální stravě se příznaky nedostatku biotinu objevují jen vzácně při závažných poruchách střeva, jako je „syndrom krátkého střeva“, nebo při parenterální výživě.

Nedostatek biotinu se projevuje vyrážkou v oblasti obličeje, vypadáváním vlasů, nerovnoměrným rozvrstvením obličejového tuku, ale také některými neurologickými projevy (mravenčení končetin) a depresemi či halucinacemi. U dětí se mohou vyskytnout i závažnější neurologické poruchy a opoždění vývoje.

Medicínský výzkum posledních let však napovídá, že vzácné případy biotinové avitaminózy vůbec nemusí být způsobeny nedostatkem biotinu, ale mohou být důsledkem dědičné metabolické poruchy, kdy tělo nedokáže znovu použít – tedy recyklovat tento vitamin, přestože je ho v těle dostatečné množství. Tato porucha je klasifikována nedostatečnou činností či úplným deficitem některých karboxyláz, zejména tzv. biotinidázy, tedy enzymů, které fungují jen v přítomnosti biotinu.

Příznaky a projevy deficitu biotinidázy se obvykle objevují během několika prvních měsíců života, ale věk nástupu se liší. Děti s velkým deficitem trpí často záchvaty, mají slabý svalový tonus (hypotonii), problémy s dýcháním a je u nich pozorován opožděný vývoj. Pokud se neléčí, může to vést k onemocnění sluchu, k vývoji očních abnormalit a ke ztrátě zraku. Tyto dětí trpí ataxií, kožními vyrážkami a ztrátou vlasů. Jsou také náchylné k plísňovým infekcím. Okamžitá léčba a celoživotní strava s biotinovými doplňky může zabránit mnohým z těchto komplikací.

Incidence deficitu biotinidázy v běžné populaci je relativně nízká, asi 1 dítě na 60 000 novorozenců, ale v některých částech světa může být i vyšší. Například nedávný výzkum v Maďarsku prokázal, že výskyt této autosomálně recesivní genetické vady je v západní části státu asi třikrát vyšší než v jiných částech Evropy. Pro autosomálně recesivní typ dědičnosti je typické, že postižení se nevyskytuje v každé generaci, ale spíše „ob generaci“. Geneticky postižení jedinci se tak rodí fenotypově zdravým rodičům.

Závěrem

Přes neúplné znalosti o biologických účincích biotinu se dnes uznává, že tento vitamin může svým působením ovlivňovat stav pokožky, vlasů a nehtů a že příznivě ovlivňuje i nervovou soustavu. Zdá se však, že zdravý a dobře živený člověk avitaminózou biotinu netrpí. Biotin může mít význam i pro nemocné diabetem a možná má i další pozitivní účinky. Ty jsou však zatím ve stadiu výzkumu a nebyly dosud přesvědčivě prokázány.

autoři: Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 10/2010

Ztráta zraku je bezesporu velká životní tragedie. Nevidomý John Hull přednášející na jedné z britských univerzit o tom říká: „Když jsem přišel o zrak, zhroutil se mi svět. Měl jsem pocit, že nemám tělo, připadal jsem si svlečený, nahý a v nekonečné temnotě. Teprve postupně jsem si vytvořil nový svět, ve kterém žiji.“

Po oslepnutí často nastupují deprese, alkoholová či léková závislost, nebo dokonce až sebevražedné jednání. Většina z takto postižených lidí se však s touto skutečností dokáže až obdivuhodně vyrovnat. Podle představ vidících žijí nevidomí v neustálé neproniknutelné tmě, či v jakémsi mlhavém světě stínů. Naštěstí se v tom v mnoha případech mýlíme. Nevidomí se nacházejí v jiném světě, ve světě zvuků, vůní, doteků, které vnímají přesněji a citlivěji než ostatní. Rovněž se jim zlepšuje paměť, kterou více potřebují.

Neví, co je tma, ani co je světlo.

Pokud člověk, který je nevidomý od narození, získá zrak – třeba po úspěšném léčebném zákroku, je po určitou dobu stejně dezorientovaný a stresovaný, jako ten, kdo oslepl náhle. I když to zní paradoxně, znovunabytím zraku se svět nevidomého poněkud zúží. Slovo „tma“ popisuje nevidomost nepřesně, protože oči člověka slepého od narození nevidí nic. Světlo je pro něj stejně abstraktní pojem, jako je pro vidoucího zemský magnetizmus, o jehož existenci sice nepochybujeme, ale nevnímáme ho. Přitom se podle něj orientují stěhovaví ptáci.

Je proto absurdní se takového člověka ptát, jaké to je být slepý a co vlastně vidí? „Vidíš jenom tmu?“ Oni neví, co je tma a ani, co znamená výraz „vidět“. Ten, kdo oslepne teprve během života, si vzpomínky na světlo uchová a ve snech vidí. Ale i v bdělém stavu „vidí“ něco, co v okolí není. Krajiny, tváře, světelné úkazy, schodiště i nejrůznější předměty. Typické je, že se tyto přízraky opakují, nejsou závislé na žádných spouštěcích mechanizmech a vypadají velice reálně, jsou plastické, zářivé a příliš krásné, než aby mohly být skutečné.

Francouz Jacques Lusseyran oslepl následkem úrazu v sedmi letech v roce 1932. „Viděl“, jak z místa, které neznal, vychází záření. Jakmile však pocítil vztek, strach nebo netrpělivost, iluze se vytratila. Díky tomu si chlapec osvojil vlídnost, odvahu a trpělivost, protože si přál, aby ho světlo stále provázelo.

Viděl modré vysavače, zlaté jiskry a vznášející se mosty.

Americký spisovatel a karikaturista James Thurber byl zrakově postižený a v polovině dvacátého století, kdy mu bylo něco přes padesát let, oslepl úplně. Poté se dostavily fantastické, surrealistické iluze. Viděl modré vysavače, zlaté jiskry, sněhové vločky, tekoucí sliny nebo také veselou postarší paní, jak prochází skrz nákladní auto, nebo jak se po ulici kutálí kočka v pestře pruhované bečce a jak kamenné mosty stoupají vzhůru. Tyto představy ho nijak nesužovaly, ale naopak obohatily jeho tvorbu.

Co můžeme dodat k mírně provokativnímu názvu textu? Snad jenom to, že náš soucit je rozhodně na místě, ale bylo by dobré vědět také to, že někteří nevidomí nám o něj ani příliš nestojí a spíše jim dokonce vadí. O své situaci sami dokážou někdy až drsně žertovat. Více než naši lítost potřebují spíše ohleduplnost či případnou pomoc. Ale víme pokaždé, jak si počínat? Mohu proto uvést několik rad z brožurky Hermanna van Dycka „Ne tak, ale tak“.

Oslovení

Pokud chceme nevidomému pomoci, měli bychom se nejprve ujistit, zda o to vůbec stojí. Nejdříve ho oslovíme a zeptáme se, jestli naši pomoc potřebuje. Může se totiž stát, že si umí poradit sám a naše dobře míněná snaha by ho mohla obtěžovat. Jestliže jeho odpověď bude kladná, nabídněte paži a řekněte: „Prosím, přidržte se mne nad loktem.“ Není příliš účelné, abychom ho sami uchopili a postrkovali před sebou. Všimněte si prosím pořadí. Nejprve oslovit, a teprve potom fyzický kontakt. Je to důležité, protože při opačném postupu je to podobné, jakoby vám nečekaně někdo skočil na záda. Upozorněte ho na případné překážky. Stačí říci: „Chodník nahoru,“ nebo: „chodník dolů,“ není třeba se proto zastavovat, on stejně svou hůlkou situaci zvládne.

Dopravní prostředky

Zkušený nevidomý, který chodí samostatně, umí i cestovat. Stačí ho přivést k vozu a položit mu ruku na držadlo dveří. Stejně tak i při vystupování. Když nastupujete nebo vystupujete současně s ním, jděte první, ukažte držadlo, nebo podejte ruku. Můžete upozornit, jestli je schod vysoký, nebo nízký. Nabídnout místo sezení je samozřejmé, ale nechte na něm, zda se chce opravdu posadit. Jestliže ano, ukažte mu sedadlo tak, že mu položíte ruku na opěradlo a řeknete: „Zde je sedadlo.“

 Na toaletě

Především odložte rozpaky, jestliže vás nevidomý požádá o pomoc. Věřte tomu, že pro něho je to mnohem těžší než pro vás. Jestliže jste stejného pohlaví, na toaletu vstupte společně a vysvětlete, o jaký typ zařízení se jedná (kabinka, mušle, žlábek). Ukažte, kde je toaletní papír, splachovadlo, umyvadlo, mýdlo, ručník nebo osušovač. Můžete ho také upozornit, že ručník je nápadně špinavý, ať raději použije svůj kapesník. Chovejte se taktně a poodstupte od pisoáru. Pokud jste jiného pohlaví, požádejte o pomoc personál či jiného zákazníka. Když nikdo takový v okolí není, pomozte i na toaletě pro opačné pohlaví, klidně a bez rozpaků.

Jak informovat

Neříkejte: „Židle je tady,“ nebo „támhle u zdi je volný stůl.“ Ale: „Ke stolu je to asi tři metry“ a „židle je před vámi.“ U stolu můžete sdělit: „Sklenice je před vaší pravou rukou.“ Problémem může být pomoc při hledání odloženého kabátu nebo zavazadla, zvláště když nevidomý neví barvu. Proto je vhodné, aby si své věci umístil sám.

Jak mluvit

Nebojte se je oslovit a popovídat si s nimi. Také mají rádi společnost a necítí se sami nejlépe. I když se znáte dobře a víte, že vás mohou poznat po hlase, raději vždycky připomeňte, kdo jste, odkud se znáte nebo kdy jste se „viděli“ naposledy. Není třeba se vyhýbat výzvám, jako „podívejte se na tento předmět“ a vložit mu ho do ruky, ale ani slovům „nevidomý“, „slepota“ a podobně. Rozhodně se také vyhněte tomu, abyste v jejich blízkosti říkali „jaké je to hrozné“, „a to je nejhorší, co člověka může potkat …“. I když jenom mluvíte potichu, nezapomínejte, že ani úplně slepí nejsou úplně hluší, alespoň bohudík ve většině případů. Jejich sluch je citlivější, než ten náš.

Na rušné ulici, nebo v místnosti, kde hraje rádio, či ve společnosti více lidí, se nevzdalujte od nevidomého, aniž byste ho na to neupozornili, a sdělte také, že se vrátíte. Také nemusíte bez přestání mluvit a mluvit, to unaví každého. I ticho má svůj význam. Není nutné dělat reportáž o tom, co se děje či nachází kolem. On své okolí poznává lépe, než si myslíme a pokud si přeje popis, zeptá se. Při schůzkách dodržujte čas. Minuty čekání jsou pro nevidomé mnohem delší, než ty naše.

Užitečné informace

Sdílíme-li společný prostor, je důležité udržovat pořádek a přesnost, aby si mohli zachovat samostatnost. Každá věc musí mít své stálé místo, společně užívané předměty vracejte tam, odkud jste je vzali, a když si nejste jisti, zeptejte se. Dveře místností musí být buď zcela zavřené, nebo úplně otevřené, dvířka skříněk i zásuvky vždy zavřené (mohly by být nepříjemným překvapením i pro vidoucího). A nenechávejte ležet na zemi žádné předměty.

Co dodat na závěr? Snad jen to, že „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ (A. de Saint-Exupéry)

Petr Michler běhá maratony už více než třicet let, s nikým nesoutěží a běhá, jak říká, „na pohodu.“ Lví podíl mají na tom pohodovém běhání i bioinformační preparáty DIOCHI.

Kdy jste běžel svůj první maraton?

Od mládí jsem běhal kratší tratě a běhal i na lyžích – 50 km při Jabloneckém maratonu, potom několikrát Krušnohorskou padesátku. Hodně a rád jsem běhal v přírodě a postupně se dopracoval až k maratonům. Ten první jsem běžel 9. 5. 1985 v Děčíně, pravidelně je běhám od svých třiceti let.

Kolik jich máte na svém kontě?

V současné době mám za sebou 117 maratonů a stále se připravuji na další výzvy atraktivních závodů.

Jak vypadá vaše příprava na maraton?

Příprava je celkem jednoduchá – spočívá v pravidelném běhání klidným tempem s dvoudenní regenerační výlukou během týdne.  Ráno vyběhnu třeba v devět a pohodovým tempem běžím až do tří. Dospěl jsem tak postupně do takového systému běhu, kdy mám i po doběhu ještě fyzické rezervy. Při závodě to znamená to, že běhám takové průběžně časy, při kterých jsem pouze příjemně unaven. Tedy jsem nikdy nesledoval prvotně nejlepší čas v cíli, ale jen dosažení časů v rozmezí po 5 km, tj. za jak dlouho jsem měl doběhnout k metě 5 km, 10 km, 15 km, 20 km, ½ maratonu, atd., až do cíle. Tedy při maratonském závodě mám vždy pouze jeden cíl – doběhnout v časovém limitu doběhu pro 35 km, pokud byl tento limit stanoven, a dále v limitu doběhnout celý maraton.

Mám pouze jediný cíl – doběhnout pohodovým tempem v časovém limitu.

Takže se při závodě netrápíte?

Ne, tento systém běhu přechází do takové meditativní činnosti. Naučil jsem se běhat tak, že z principu nesoutěžím ani s časem, ani s jinými běžci na trati. Někdy na trati stihnu i fotit:-).

Sám si stanovuji časy, dávky v měsíci apod. Neměl jsem proto nikdy kondičního, ani jiného trenéra. Tento přístup nejlépe odpovídá mé nesoutěživé povaze.

Maratonů máte již za sebou více než stovku, startoval jste v různých koutech světa – kde jste byl nejdál a které místo vás nejvíce okouzlilo?

Nejkrásnějšími místy z mého pohledu, ale také současně hodně vzdálenými, jsou Havajské ostrovy a Nový Zéland, tím ale nechci říci, že by krása švýcarské, rakouské a italské přírody a památek byla menší.

Co byste doporučil někomu, kdo chce začít s běháním a s během nemá zkušenosti?

Při běhání je třeba věnovat zvláštní pozornost problematice doplňování tekutin, minerálů a dodržovat známé principy tělesné regenerace sil. V neposlední řadě je nutno sledovat životosprávu pro docilování přiměřené tělesné hmotnosti.

Jde principiálně o osobní rozhodnutí trénovat výše uvedeným způsobem tak dlouho, až člověk doběhne celých 42 km a 195 m. Individuální přístup bude každý volit tak, jak dalece do té doby sportoval, např. pěstoval turistiku, jezdil na kole nebo na běžkách po rovině nebo v horách, což byl i můj případ.

Jak je to s „opotřebováním“ těla u maratonců?

Při dodržování správné životosprávy a pohybu, který tělo kladně přijímá, je možné zmenšit zátěžový systém kloubních problémů.

Vím, že Vám pomáhají i preparáty DIOCHI – jaké a jakou máte zkušenost?

Přírodní potravinové doplňky a bylinné čaje jsou skvělou volbou pro tělo i psychickou pohodu. V souladu s doporučením pana Ďuriny na moji běžeckou aktivitu užívám v tabletách Tromboserin a Levamin kapky. Moje zkušenost je velmi dobrá ve srovnání s obdobím, kdy jsem tyto preparáty neužíval. Musím potvrdit, že tyto přírodní prostředky zvyšují energetické účinky těla i jeho psychickou odolnost.

Po doporučení pana Ďuriny užívám Tromboserin a Levamin a mám s nimi vynikající zkušenost.

 Dovedete si představit život bez běhání?

Běhání mi přináší mimo radosti ze života i psychickou pohodu a s tím i spojené poznávání mnoha krásných míst po celém světě. Je to možnost sledovat, vidět, fotografovat a poznávat místa památek, jejich historii a tím vstřebávat hodně neuvěřitelných, někdy i neopakovatelných zážitků, které dávají životu smysl a vedou k dalším výzvám, jak si splnit vytoužená přání.

Jaký závod Vás v nejbližší době čeká?

V září se běží maraton v Sydney v Austrálii. Pokud na tom budu zdravotně dobře, tak bych si ho rád zaběhl a přitom si prohlédl světoznámou operu a prozkoumal zákoutí a taje této oblasti.

Navíc připravujete novou knihu. Na co se čtenář může těšit? Pro koho je určena?

Když jsem oslavil šedesátku, říkal jsem si, že už mám naběháno přes sto deset maratonů a vzpomínky je třeba nějak utřídit a vypracovat nějaký dokument o mém hobby běhání. Tak vlastně vznikla myšlenka napsat knihu Maratonská turistika, která bude v následujícím období vydána a bude ji možné zakoupit v knihkupectvích. Je to i něco zeměpisu. V knize uvádím výběr třiceti, pro mne nejatraktivnějších maratonů na světě a s tím spojené poznání památek, krásných přírodních míst a scenérií. Čtenář se dozví i o zajímavých osobnostech a o historii  těchto míst.

V rámci běžeckého sportu jsou zde uvedena podrobně místa, celkové trasy maratonů a k tomu i informace, kde lze na internetových stránkách najít veškeré dostupné informace k závodu. Kniha je určena pro širokou veřejnost, která má ráda sportovní vyžití, cestování do krásných míst po celém světě. Cestovatelské a běžecké poznatky doplňují fotografie z těchto závodů a navštívených míst.

Hodně štěstí do dalšího běhání!

Vedoucí Sféra Klubu Diochi Český Těšín

Mezi lány 271, Český Těšín 

Otevírací doba: Po 8-20, Út-Ne dle telefonické dohody

T: 608 278 573, 608 827 791

Jak vlastně koučink vrcholových sportovců nebo manažerů probíhá? Jste vždycky na telefonu nebo přítomen zápasu, turnaji?

Samozřejmě se snažím být vždycky k dispozici, ale rád bych upřesnil jednu věc – lidé si obvykle myslí, že koučink znamená, že je někdo na telefonu a v krizových situacích něco řeší. Já ale používám techniky, které vedou k tzv. self koučinku. Cílem je, aby mě dotyčný po roce nebo roce a půl už vůbec nepotřeboval. Snažím se ho naučit techniky, aby on sám byl sobě tou největší oporou. Držím se Břetislava Kafky, který říkal, že tu největší sílu máme v sobě. Před 15 lety jsem používal klasické koučovací techniky, ale problémem je, že se může stát, že je na vás klient pak fixovaný nebo závislý. Posledních pět let pracuji spíše se self koučovacími metodami.

Tyto techniky jste vyvinul či poskládal?

Ano, dá se to tak říci.  Něco jsem převzal z logoterapie, něco z klasického koučinku. Hovořím o nich v knize Vnitřní svět vítězů.

Jaký je vlastně vnitřní svět vítězů, žijeme ve velmi výkonovém světě – nemůže být vítězstvím třeba i prohra?

Nejdříve bychom si museli vydefinovat pojmy jako vítězství, úspěch, a to nejen z hlediska sportovního, ale především z hlediska životního. Často obsah těchto pojmů je vnímán pouze pod optikou vnějších faktorů a výsledků našeho života. Jsem-li úspěšný, bohatý, mám medaile, a přitom jsem vnitřně prázdný a nešťastný – to pro mě není úspěch. Pro mě je úspěchem harmonie mezi vnitřním, subjektivním a vnějším, explicitním světem. Z hlediska vnějších parametrů života existuje spousta úspěšných lidí, ale vnitřně jsou „rozsekaní“, např. mnohdy berou antidepresiva či prášky na spaní, nebo mají zbytečnou nadváhu, bypassy, potřebují litry alkoholu denně, v horším případě i drogy, aby to zvládli. Úspěch je bipolární – to znamená, že musí mít nějakou racionální složku, která souvisí s motivy. Proč nemít hezké auto, když si na něj vydělám, proč nemít hezký dům, jezdit na dovolené? Ale existuje ještě druhý pól – stav mého subjektivního světa. Tady je důležité se snažit o určitou harmonii mezi emoční investicí do procesu a investicí racionální. Řeknu to jinak:

Milujme život a chtějme od něj co nejvíce.

Častým problémem je, že chceme „co nejvíce“, ale zapomínáme na emoční vazbu, tedy milovat činnost, kterou děláme.

Milovat činnost, kterou dělám a zároveň chtít i výsledek – dá se vůbec nakoučovat „milovat život“?

No, to je krásná otázka. Také jsem si ji kladl. Můžu vůbec s emocí něco dělat? Ani emoci se nedá nakázat. Koučovat není úplně vhodné slovo, ale emoci mohu probudit. Mohu s ní pracovat. Zamyslete se sami nad sebou, třeba najdete spoustu věcí, které jste kdysi neměli rádi a najednou je rádi máte. Nebo naopak.  Nerodíme se s emoční vazbou k něčemu. Emoční vazbu získáváme na bázi podmínek. Musíme se tedy zabývat podmínkami, které vytvářejí emoční vazbu. I vztah mezi mužem a ženou vzniká na bázi podmínek. Pozdravení, představení, popovídání, podání ruky, oční kontakt, mimika… „pozor, něco se děje“. Pokud by tyto podmínky nebyly naplněné, emoční vazba nemůže vzniknout. Proto jsem si začal uvědomovat, že něco jiného je racionální uvědomění a něco jiného je emoční ovlivnění člověka. Například pokyn: „Musíš to mít rád“, je sice racionálně správný, ale nefunkční, emočně neplatný … Podobně se často říká: Nesmíš se bát – to je rada nad zlato. Ale jak na to?

Koučink historicky vznikl v hokeji?

Koučink pochází z basketbalu, resp. byl ve sportovních hrách vždy. Znamená to vedení týmu v zápase. Do byznysu se dostal v 70. letech minulého století. Nějaký pan Whitmore si začal uvědomovat paralely mezi koučováním týmu basketbalistů a koučováním týmu manažerů. Paralel je celá řada – v obou odvětvích potřebujete u týmu například výkon, synergii, kohezi, hodnotovou homofilii. Musíte řešit krizové situace, neboli situace pod stresem. V současné době je koučů v byznyse více než těch sportovních, otočilo se to. V české asociaci koučů je asi 350 lidí, ale mezi nimi není ani jeden sportovní kouč.

V knize zmiňujete trénink malých hokejistů v tom smyslu, že je nejprve potřeba vypěstovat lásku ke hře, aby to kluky bavilo, a teprve potom požadovat výkon.

Pozor, odpusťme mi, pletete si trénink s koučinkem. To jsou dvě odlišné věci. Koučovat znamená pracovat se subjektivním světem hráče nebo člověka a vést ho – koučovat ho během utkání. Trénování je něco jiného. Je rozdíl mezi trenérem a koučem. Ale zpět k dětem – ano, jsem zastáncem toho, že do určitého věku, řekněme sedmi let, je pro mě dobrým trenérem ten, který je schopný vytvořit v dítěti silnou emoci k té dané aktivitě. V tomto období není prioritní, jakých výsledků dítě dosahuje. Je důležité, aby ho to extrémně bavilo. A potom samozřejmě postupně přecházíte na ty racionální investice, aby chtělo vyhrávat, aby chtělo dát gól.

Takto se vyvíjel i Jarda Jágr?

V jeho sedmi letech jsem s ním nebyl. Ale vím, že Jarda extrémně miluje hru jménem lední hokej a chce od ní extrémně hodně. To je právě rovnováha úspěšných. Harmonie, ve které se najdou.

To se ale dá asi aplikovat na jakoukoliv činnost?

Ano, a znovu opakuji – miluj život a chtěj od něj co nejvíc.

Mluvil jste o emocionální složce naší bytosti, ale ráda bych se dotkla i spirituality. V knížce popisujete slona (naše emoce), které jsou řízeny jezdcem (mysl, racio). Někdy slona neudržíme a emoce nás přemůžou. Vrcholový sportovec může trénovat, ale pak díky emocím „projet“ zápas. Slona můžeme „kočírovat“ k tomu, aby neubližoval maximálnímu výkonu. Je tu ale ještě složka, která nás přesahuje, říkáme jí duchovno, spiritualita… Také s ní pracujete?

Určitě. Jenom se o té složce hůř hovoří, protože věda kolem ní našlapuje a nebereme ji ještě úplně v potaz, ale skoro všichni ji nakonec respektujeme. Třeba Einstein, Nicola Tesla, Hawking – všichni uznávaní vědci s Bohem nakonec začnou koketovat. Určitě je tu něco, co náš rozum zatím není schopen poznat a možná to věda časem pozná.  Deepak Chopra řekl krásnou větu: „Věda postupně poznává Boha“. Možná i věci, které nám teď připadají spirituální a duchovní, budou v nebližších letech objeveny a stanou se normalitou. Přesto tady asi vždycky bude něco, co objeveno nebude, a to často schováváme pod pojem spiritualita a duchovno. Na druhou stranu si myslím, že tyto věci existují a snažím se s nimi pracovat. Na toto téma jsem napsal i druhou doktorskou práci, která se zabývá nefyziologickými energiemi našeho těla – což třeba mohou být akupunkturní dráhy, čakerní systémy, aurální těla. Reálně žádné nenajdeme, krevní řečiště ano – ale přesto už víme, že existují. Jednoduše řečeno, určitě v nás a mimo nás existují síly a energie, které jsme ještě dostatečně nepochopili, neumíme je ovládat, natož s nimi cíleně pracovat, a to ještě nehovoříme o složité problematice duše.

Zmiňoval jste, že self koučink je postavený na různých technikách…

Self koučink je postavený především na sebepoznání. „Zlatým hattrickem“ mého koučinku jsou tři techniky: řízený vnitřní dialog s vnitřním dvojčetem, vizualizace a dechová cvičení. Tyto tři věci kombinuji dohromady.

Je i člověk, který je obrovský trémista, schopen díky těmto technikám svoji trému zvládnout?

Netvrdím, že to funguje na 100%, když nevím, o jakého trémistu jde, ale myslím si, že stojí za to se těmito technikami zabývat. Plno strachů, obav a úzkostí se mi podařilo u mnoha lidí odbourat, respektive je přijmout a transformovat.

Pokud je to něco závažného, tak pak je potřeba se obrátit na psychologa nebo psychiatra…

Samozřejmě!

Zmiňoval jste, že důležité je milovat to, co dělám a chtít maximum. To určitě platí i o vás.

Určitě, snažím se o to a hlavně je tam ten vrchol – milovat život. K životu patří nějaká pracovní role – jestliže milujete život, k tomu patří i milovat pracovní roli a milovat lidi. Jsem přesvědčený o tom, že si tu emoci můžeme z velké míry hlídat, rozvíjet, pracovat na ní. Třeba radost – proč by se člověk nemohl ráno probudit a říci si, proč bych nemohl mít dnes radost? Proč bych měl čekat na to, že mi tu radost někdo nebo něco udělá? Z tohoto úhlu pohledu to vypadá, že by mohla být radost rozhodnutím.

Je to něco jiného než radost z nové kabelky nebo auta…

Takováto radost trvá chvilku, proto hovoříme o potěšení. Potěšení vyprchává. Vnitřní radost jako rozhodnutí může být daleko dlouhodobější, nakonec všichni dobře známe výrok: „Ten má radost ze života.“ Provokuji často na Ministerstvu školství a jinde a říkám, že jsme na ten sebepoznávací prvek pozapomněli. Naivně bych byl rád, kdyby existoval předmět, který by učil děti pracovat se sebou, se svými emocemi. Aby učil člověka pracovat např. s neúspěchem, se stresem. Naopak se dnes učíme poznávat explicitní věci našeho života. Lítáme na Mars, ale neznáme sami sebe. Na jedné straně žijeme v blahobytu, ale na druhé straně nám přibývá spotřeba antidepresiv, nebo lidí, kteří potřebují prášky na spaní. Máme 4,1 sebevraždy denně a snižuje se věk lidí, které sebevraždy páchají. Proč? Vždyť žijeme v nejlepší době lidstva, lepší doba nebyla, přesto nám přibývá problémů v našich subjektivních světech. Pokud nebudu o subjektivní svět pečovat, musím si uvědomit, že honbou za vnějšími prvky tuto péči nenahradím. Např. jestliže budeme mít honosnější domy…neznamená to, že budeme mít lepší mezilidské vztahy nejen v rodinách.

Pole sportu je v tomto velmi extrémní, tlak na výkon apod., nezažíváte v tom rozpor?

Právě je to krásná laboratoř. Potřebuje super výsledky. A vidíte, že ty super výsledky mají jen ti lidé, kteří extrémně milují svou činnost a zároveň chtějí od ní co nejvíc. Federer, Jágr…

Opravdu tomu tak je?

Samozřejmě všechny neznám. Ve sportu i v byznyse máte spoustu lidí, kteří se vydají neetickou cestou – doping, podplácení… Vrcholový sport je vlastně jako sportovní průmysl, a taky se tak chová. Zaznamenáte v něm podvody a jiná neetická jednání, jde v něm především o peníze. Ve vrcholovém sportu jsem už 28 let a věřte mi, že neetičnost v něm bohužel vidíte a vnímáte. Dopingové skandály, podvody při jednáních, kde se budou konat olympijské hry, kde bude MS ve fotbale – je to byznys. Něco jiného je ale zájmový a výkonnostní sport. Když se bavíme o sportu, je velmi důležité toto rozlišovat. Nechci, aby rodiče malých dětí vnímali, že je sport obecně neetický. V zájmovém sportu nejde tolik o peníze a ta etičnost je tam na jiné úrovni. S mírou financí se bohužel zvyšuje i míra rizika neetického jednání.

Přednášíte i na vysokých školách.

Ano, má domovská univerzita je Newton College, ale přednáším i na jiných univerzitách. Vyučuji především psychologii, koučink a behaviorální management.

Učíte studenty i koučovací techniky, se kterými pracujete?

Ano, poskytuji nástroje a neustále hledám nové. Nelze ustrnout v rovině určitého poznání, techniky se neustále vyvíjejí. Teď proběhlo už čtvrté vydání knihy Vnitřní svět vítězů rozšířené o nové poznatky. Poznání neustále „upgraduji“ a jdu dál. Knihu, kterou jsem napsal před pěti lety, bych už dnes napsal jinak.

Kolik máte vlastně klientů?

Sportovců mám vždy maximálně 15. Víc nezvládnu.

Hned v úvodu jsem se ptala, zda jste k dispozici na telefonu. Jak vlastně s klientem pracujete?

Samozřejmě, jsem i na telefonu. První dvě, tři sezení preferuji osobní setkání, abychom se poznali, ale protože jsou klienti rozlítaní po celém světě, pak už využíváme sociální sítě. V dnešní době to ani nelze jinak. I teď díky koronaviru jsme byli více on-line. Ale někdy musím skočit do letadla a přesunout se přes půl světa.

Jak dlouho trvá proces self koučinku? Za jak dlouho vás klient přestane potřebovat? Je to vůbec cíl? Jste rád, že vás nepotřebuje?

Je to pro mě odměna, když se po roce, roce a půl naučí techniky, které mu pomáhají. Musí mu ale sedět. Není to tak, že bychom se pak úplně přestali stýkat nebo si volat. Je úžasné, když zavolá a podělí se o to, jak zvládl náročné situace. Je to skvělá zpětná vazba. Vlastně si takto doplňuji koučovací techniky o nové situace, kterými klienti prošli. Třeba technika zabrala v situaci, kterou jsme nikdy neřešili, protože v ní nikdy ani nebyl.

Je to taková cesta sebepoznání přes hraniční situace?

Ano, přes prožitek té situace, a především jak s tou situací naložit.

Stává se vám někdy, že se s klientem nedomluvíte, protože tam není sympatie?

Určitě. Proto máme úvodní kafe a tam se může stát, že se z nějakého důvodu nedomluvíme, nesedneme si. Většinou, když už pak začneme spolupracovat, tak spolupráce trvá. Popíšu klientovi, jak pracuji a on se nějak vyjádří.  Člověk ale někdy cítí, že koučink potřebuje víc maminka s tatínkem, než dorůstající sportovec. Do takové spolupráce pak nejdu.

Vyměnili jsme strach o život za strach o ego.

Opakují se určité strachy či vzorce chování u vašich svěřenců častěji?

Samozřejmě, máme strachy o život, ty jsou v nás všech, jsou intuitivní a archetypální. Strachy z fyzické destrukce a bolesti. S těmi ale tolik nepracuji. Ale strach, že prohraji zápas a přijdu o peníze, že se nedostanu na olympiádu…tak v těchto případech nejde o destrukci našich těl ani o život. Strach o život jsme zaměnili za strach o ega. Strach o ego a strach o život, to je něco jiného. Obecně lze říci, že pracuji se strachy o ego. S těmi se dá pracovat velmi dobře. Strach o život je něco jiného, každý máme také jinou odolnost vůči bolesti, různým strachům a podobně.  Někdo má například strach se přiblížit na okraj propasti, jiný má potřebu skočit bangee jumping. V těchto případech hraje důležitou roli i genetika – udělat z poseroutky někoho extrémně odvážného je trošku složitější.

 Ve sportu a v byznyse se převážně jedná o strachy ze selhání – že nesplním očekávání. Jsou tam různé úzkosti, že nebudu respektován skupinou lidí, že se mi budou smát. Když se ale zamyslíte, je to všechno strach a atak ega. Přece mi nikdo za to, že prohraji zápas, neuřízne ruku. Nikdo mě neoběsí, že se nedostanu na olympiádu. Ale ego tam dostává na zadek, a ještě navíc v digitální době, kdy možnosti ranit ego jsou daleko větší. Proto je velmi důležité vychovávat člověka, který je vůči těmto věcem odolný. Ranit člověka a jeho ego je v dnešní době daleko snazší než před třiceti lety. Zjednodušeně se dá říct, že jste ho musel potkat v hospodě a před lidmi mu něco říct. V současnosti ho zkritizujete na facebooku nebo ho pomluvíte a 5000 lidí si to přečte.

 Žijeme v blahobytu a hojnosti, nemusíme bojovat o přežití…

„Když nám jde o život, není čas na deprese.“, se traduje desetiletí mezi psychology. Na to řešit ego, když člověk bojuje o přežití, nejsou myšlenky ani čas. Ale dnes? Proměnili jsme strach o život za strach o ego.

Co tedy s tím?

Myslím si, že bychom měli zvýšit psychickou odolnost, tzv. rezilienci, a já věřím, že k tomu nám může pomoci právě self koučink.  Ego je dobrý pomocník, ale špatný pán.

Kdo je Marian Jelínek:

Marian Jelínek vystudoval FTVS UK v Praze, působil jako hokejový trenér a kouč – s týmem hokejistů získal v roce 2005 titul mistra světa, spolupracoval např. i s Jaromírem Jágrem.  Jeho hlavní oblastí je psychologie sportu, na toto téma publikoval řadu knih a získal doktorát z filozofie. V současné době individuálně pracuje s vrcholovými sportovci a manažery. Působí také jako pedagog na pražské i brněnské Newton College, kde je garantem oboru Management a psychologie.

Máta peprná je trvalka, která má dřevnatý oddenek s vysokými, čtyřhrannými ochlupenými nebo lysými lodyhami. Všechny listy jsou dlouze řapíkaté nebo kopinaté a nahoře větvené. Plodem jsou vejčité tvrdky. Celá rostlina voní svým charakteristickým mentolem.

Speciálně její druh peprná, je křížencem máty vodní a máty klasnaté. V přírodě se vyskytuje spíše výjimečně, obvykle poblíž míst, kde bývala dříve pěstována.
Nejbližším příbuzným druhem máty peprné je lesní máta.
Předmětem sběru je především list, případně kvetoucí nať, kterou sbíráme zpravidla na začátku květu v červnu až v srpnu, nejlépe kolem desáté hodiny.

Hlavní účinnou složkou je mentolová silice (mentol a ester). Obsahuje menton, sabinen, mentofuran, piperiton a také třísloviny, hořčiny, flavonové glykosidy.

Důvodem účinnosti látky a směr použití určuje především mentol svými silnými antiseptickými vlastnostmi. Místním drážděním citlivých receptorů vyvolává pocit chladu, který je schopen překrýt slabší nepříznivé podněty jako například úporné svědění. Tohoto efektu je možno léčebně využít vnitřně i zevně.

Můžeme ji vídat jako mentolové bonbony, pokud se nezaměříme na léčebnou složku. V léčebném podání výrazně tlumí nadýmání a křečovité bolesti v trávicím ústrojí, zlepšuje trávení a příznivě ovlivňuje funkci žlučníku. Mírně snižuje krevní tlak a mírně stimuluje centrální nervovou soustavu. Při kataru horních cest dýchacích můžeme s úspěchem využít aromaterapii, tedy formu inhalace. Výrazně se též osvědčili mátové koupele, které přispěli uvolnění psychického vypětí.

Běžnou lékovou formou je nálev, ale je též známý i bylinný balzám a Kloudův homeopatický čaj v potencích. Pokud provádíme inhalace neměla by doba překročit déle jak 10 minut. Pro mátové koupele není nutná vysoká koncentrace, takže příprava může být úsporná.

Běžnou dávkou tinktury je 40 kapek pro jednotlivou dávku. Užíváme li koncentrovanou silici, postačí dávka 3 až 5 kapek, doporučujeme však raději silici ředit destilovanou vodou.

Máta peprná je naprosto nevhodná pro dlouhodobé užívání, zvláště pak při vyšších dávkách. Působí totiž jako mírné anestetikum, ale tato jinak kladná vlastnost posléze projevuje poklesem citlivosti organismu vůči jinému působení bylin. Zvláště děti jsou na mentol velmi citlivé.