Diochi vyrábí ryze české přípravky propagující zdravý životní styl. Zjistěte, jak nahlížíme na vaše zdraví.
– exotické ovoce i léčivá rostlina Kdouloň obecná (Cydonia oblonga) je rozvětvený keř nebo stromek s pokroucenými větvemi, vysoký až kolem 5 metrů, původem ze Střední Asie. Koncem jara kvete atraktivními a nápadně velkými květy (asi 5 cm), které mají obvykle bílou nebo světle růžovou barvu. Kdouloň má tmavozelené listy dlouhé 5–10 cm, které jsou na mladých výhonech na spodní straně bělavě plstnaté. Plodem je plstnatá, kulovitá až hruškovitá malvice známá jako kdoule.
Plody jsou výrazně aromatické, ale velmi tvrdé i při plné zralosti, kdy mají žlutou dužninu. Syrové jsou téměř nejedlé. Vyvolávají pocit drsného jazyka a špatně se polykají. Pro špatnou stravitelnost v syrovém stavu se využívají převážně k výrobě marmelád nebo kompotů. Takto zavařené jsou vynikající. V poslední době se v řadě zemí stává různě upravená kdoule kulinářskou záležitostí a mnohé restaurace ve Spojených státech se pyšní pestrou nabídkou jídel a nápojů z tohoto u nás málo známého ovoce.
Původ
Kdouloň obecná je jednou z nejstarších kulturních rostlin. Její pravlastí je oblast Íránu, Střední Asie, Zakavkazí a jihu Arabského poloostrova. Plody kdouloně byly známy jako ovoce již ve starověkém světě. Vědecké jméno rostliny Cydonia je odvozeno od názvu starověkého města Cydonia (Kydonia, Kydon) na Krétě, odkud se kdoule přivážely. Ve starověkém Řecku patřila k rostlinám přiřčeným Afroditě a byla symbolem lásky a plodnosti. Věřilo se, že kdoule účinkují jako afrodiziakum. Na svatbách se předávaly snoubencům jako symbol zdraví a plodnosti. Byly však také oblíbeným prostředkem v lidové medicíně. Žvýkání sušené kdoule se doporučovalo při žaludečních potížích a bolestech v krku, při průjmech a krvácení. Abatyše Hildegarda z Bingenu se domnívala, že časté podávání kdoulí v různých podobách je nejlepší prevencí revmatismu.
S výjimkou Austrálie kdouloň zdomácněla po celém světě. V Evropě se začala pěstovat již ve středověku – zejména v klášterních a zámeckých zahradách. U nás najdeme kdouloň spíše vzácně ve starších zahradách, kde působí exoticky jak svým vzhledem, tak i plody. Na některých místech naší vlasti kdouloň zplaněla (jižní Morava, okolí Roudnice nad Labem, okolí Prahy) a můžeme ji objevit nejlépe na jaře podle nápadných květů nebo na podzim podle neméně nápadných hruškovitých plodů, které mohou na délku měřit až 15 cm.
Kapky mají vliv na regeneraci těla zejména při chronických stavech, nedostatku energie a různých disharmoniích. Pronikají rychle do těla a jsou vynikajícími nosiči bioinformací. Lze je přesně dávkovat.
Tuhá forma je mocnější po všech stránkách. Proniká pomaleji, ale má více rostlinných výtažků a několikanásobně vyšší účinnost při harmonizaci. Hodí se pro hlubší regeneraci, nebo tam, kde potřebujeme rychle stabilizovat organizmus.
Tuhou a tekutou formu můžeme navzájem kombinovat. Následující text se zabývá používáním tekuté formy přípravků, ale vše se dá použít i pro formu tuhou.
V případě kapslí dávkujeme 1 - 3 kapsle 1x až 3x denně.
Tím dojde k dynamizaci a účinnost přípravku se tak zvýší.
řídíme se pravidlem, čím starší a horší stav, tím menší dávkování a větší rozestupy mezi jednotlivými dávkami. Ten, kdo má hodně zdravotních problémů nebo trpí chronickým onemocněním, začne vždy s nižší dávkou a bude ji postupně zvyšovat. Například 5 kapek 1x denně. Platí to zejména pro ty, kteří trpí nějakou chronickou nemocí, například dlouhodobým ekzémem. Dávkování a rozestupy mezi jednotlivými dávkami mohou být i menší. Neobjeví-li se přechodné zhoršení, zvýšíme po týdnu dávkování na 10 kapek 2x denně. Přechodným zhoršením je myšleno například rozšíření ložisek ekzému. Když se po dalším týdnu neobjeví žádná výrazná reakce, opět zvýšíme dávku a užíváme maximální dávkování 3x denně 20 kapek.
Vždy po třech týdnech užívání udělejte 1 týden pauzu. Tím završíte měsíční cyklus. Při maximálním dávkování a s týdenní pauzou vám 50 ml přípravku vydrží asi jeden měsíc. Týdenní pauza je vhodná, je totiž známo, že tělo si postupně na podávání jakéhokoliv přípravku zvykne. Abychom pak zachovali stejnou účinnost, museli bychom například zvyšovat dávky. Přechodné zhoršení, nebo-li reverzní reakce je pouze pozitivní regenerační efekt.
Čerstvá orgánová disharmonie si žádá vyšší okamžitou dávku a více opakování. Užívejte 3 x 20 kapek za den. Dále pak v akutních případech, například při chřipkovém onemocnění. A také tehdy, když nově získaná nemoc překryje chronickou. V tom případě bez obav opět užíváme maximální dávky, aniž by byla vyvolána silná reverzní reakce u chronického onemocnění. Je to jako při olupování slupek cibule. Abychom se dostali na spodní vrstvu, nejdříve musíme odstranit vrchní slupku. Jakmile akutní problém vymizí, přistoupíme na původní nižší dávkování přípravku, který jsme užívali před tím. Opět se zabýváme chronickým stavem.
Kdo se cítí zdráv, může začít rovnou s maximálním dávkováním. Pokud se objeví reverzní reakce, která ho bude výrazně obtěžovat, sníží dávkování na minimum, tj. na 1 čajovou, nebo 1 mocca lžičku denně, nebo na pár kapek denně. Je-li reverzní reakce vyšší, prodlužte si intervaly mezi jednotlivými dávkami, například 1 kapku denně, nebo 1 kapku obden, příp. 1 kapku 1x za tři dny, nebo i 1x týdně i za 14 dní. Zde musíte již přihlížet k individuálnímu dávkování, podle toho, jak vaše tělo reaguje na bioinformace. Platí pravidlo: Čím větší je odezva organismu, tím menší jsou dávky a rozestupy mezi jednotlivými dávkami jsou větší. Pravidelnost dávkování však zůstává zachována. Tak si můžete svůj regenerační postup sami regulovat. Je to jako v autě, když šlapete na plyn.
Detoxikace a celková regenerace probíhá většinou bez reverzních příznaků. Jakákoliv shodná informace, která vyvolá biorezonanci, může vyvolat rychlejší odplavování toxinů z těla z uložených depozit. Jedná se o takzvanou reverzi. Regenerace postupuje ze shora dolů a zevnitř ven.
Každý z nás je individuální, a tak i reverze může mít mnoho podob. Je to reakce organismu na shodné bioinformace. Vaše obranné mechanismy se začínají aktivovat a z těla odcházejí toxické zplodiny.
* Může se projevit například vyrážkou nebo jejím přechodným zhoršením, náznaky problémů souvisejících s již prodělanými onemocněními. Mohou to být různé výtoky z tělních otvorů, například zhoršení rýmy, u žen z pochvy, vzácněji i z prsou, výtok se slabým pálením na konci močové trubice u mužů a další. Veškerá mikrobiologická vyšetření takových falešných výtoků jsou negativní.
* Objeví-li se některé projevy reverze, je to dobrou známkou rychlé a kvalitní regenerace.
Pokud si nejste jisti, že se u vás jedná o reverzi, konzultujte svůj stav s některým lékařem-homeopatem. Seznam spolupracujících lékařů získáte na příslušném distribučním místě vašeho regionu.
Ve všech případech, kdy reverze přetrvává déle než 14 dní, přípravek vysaďte a nechte bioinformace doznít. To se projeví celkovým vylepšením stavu. Po vymizení reverzní reakce můžete začít opět dávkovat po kapkách s většími, ale pravidelnými časovými rozestupy a po čase dávku zvyšujte.
Týká se lidí s extrémní citlivostí na bioinformační přípravky, u nichž se již po jedné kapce určitého přípravku dostaví nepřiměřená reakce. Tam raději začněte přípravkem, který je sousedem jeho pozice ve sféře a nemá tak silný harmonizační vliv. Změnou postupu docílíme toho, že reakce již není silná, protože došlo k předčištění organismu z jiné strany. Po jeho využívání uděláme nový test, nebo pokračujeme původním přípravkem, který vyvolával větší citlivost. Jestliže se opakuje opět silná reverze, můžeme přistoupit pouze na pití bylinného čaje, například této bylinné směsi v poměru: 4 díly Smetánky lékařské, 4 díly Krvavce totenu, 5 dílů vřesu a 2 díly fenyklu.
Čtyři prvky zdravé chrupavky – kolagen, proteoglykany, chondrocyty a voda – se společně podílejí na zajištění hladkého, bezbolestného pohybu. Pečlivou týmovou práci může bohužel narušit několik činitelů a způsobit tak nemoc a bolest. Není zcela jasné, co vyvolává primární osteoartritidu, ale víme, že sekundární osteoartritida je často způsobena traumatem.
Trauma může být náhlé a silné, jako je rána do kyčle při fotbalu. Existuje také trauma pomalé a postupné, jako například nahromaděné účinky stovek nebo tisíců drobných poranění. Obezita může rovněž klouby poškodit, neboť je nutí nosit příliš těžkou zátěž. Klouby se také mohou narušit jednoduše proto, že člověk zdědil tělo, které se „opotřebovává“ nešťastným způsobem. Ať je důvod jakýkoli, trauma má za následek postupné poškozování kdysi zdravé chrupavky.
Povrch takové chrupavky je pak odřený a poďobaný, nakonec úplně ošoupaný s dírami, takže vypadá jako svetr rozežraný od molů. Kosti se bez zdravé a celistvé chrupavky, své ochrany, o sebe odírají, což způsobuje velkou bolest. V chrupavce se mohou vytvořit i drobné praskliny. Tělo na to zpravidla reaguje zvýšenou produkcí chrupavky, aby poškozená místa „ucpalo“, ale náhradní chrupavka je často podřadné kvality, neschopná chránit konce kostí před vlivem nárazů. Výsledkem je, že se konce těchto kostí mění, ztrácejí schopnost „ohýbat se“ při tlaku a působit jako tlumiče otřesů. Ve snaze vyřešit tento problém tělo vytváří více kostního materiálu, což ale mívá za následek hrbolatý povrch kloubu. Poškození chrupavky nebo kosti vede k potížím. Narušená, nerovná chrupavka je jako starý odřený koberec a nadbytečná kost funguje jako plocha s ostrými kamínky. V každém případě už kloub nemá hladký povrch a nadále není možný snadný, bezbolestný pohyb.
Když kloub degeneruje, kloubní nitroblána (synovium) se často zanítí. Synovium má mnoho nervových zakončení a receptorů bolesti, proto zánět nepochybně vysílá sdělení o bolesti do mozku. Synovium se tento problém snaží vyřešit produkováním stále většího množství synoviální tekutiny (kloubního mazu), lepkavé vodnaté substance, která promazává a vyživuje chrupavku. Vypadá to na skvělé řešení, ale nadbytečná tekutina nakonec zaplaví vnitrokloubní prostor, způsobí otok a vyvolá snad ještě větší bolest. Synovium se může i zanítit a vylučovat látku podobnou hnisu. To se děje uvnitř nemocného kloubu. Ale vy si uvědomujete pouze skutečnost, že vás koleno bolí, stěží ho ohnete a nechcete ho zatěžovat. A to všechno začalo nějakou událostí, která celý proces vyvolala.
Teorie vzniku primární formy osteoartritidy
Víme, že fyzický stres je jednou z příčin sekundární osteoartritidy, ale přesnou příčinu primární osteoartritidy musí vědci teprve určit. Bylo vysloveno několik teorií vysvětlujících vznik tohoto bolestivého a záhadného onemocnění.
1. Změny v základní hmotě chrupavky. Chondrocyty odpovídají za udržení normálního složení základní hmoty chrupavky tvořené kolagenem, proteoglykany a vodou. Z neznámých důvodů se může „recept“ poplést a poměry se změní. Tělo se pokusí problém odstranit produkováním většího množství chondrocytů, a ty zase vychrlí větší množství kolagenu a proteoglykanů. Naneštěstí se zvětšuje i množství přebytečné kapaliny a ta „odplavuje“ nově vytvořené molekuly – a možná i ty starší, takže jich postupně ubývá.
2. Neukázněný enzym v chrupavce se vymkl kontrole. Chondrocyty produkují kolagen a proteoglykany, a tak se tělo může pokusit napravit problémy chrupavky tvorbou většího množství chondrocytů. Ale chondrocyty se neomezují na produkci stavebního materiálu chrupavky – vytvářejí i enzymy, které ničí starý kolagen a proteoglykany. Větší množství chondrocytů znamená více látky na „stavbu chrupavky“ a více „chrupavku ničících“ enzymů. Konečným výsledkem se může stát opak toho, co bylo zamýšleno. Je zničeno více chrupavky, než bylo vytvořeno. Zaplavení kloubu těmito chrupavku požírajícími enzymy vede ke zmenšení počtu kolagenových vláken v chrupavce a k prořídnutí původně husté sítě vytvářené těmito vlákny. Proteoglykany, které za normálních okolností drží kolagen na místě, se začnou pohybovat a mizet. Chrupavka bez dostatečného množství proteoglykanů přitahujících a zadržujících vodu vysychá, stává se náchylnější na popraskání a zbrázdění a podléhá stále většímu opotřebování.
Chrupavku požírají enzymy, které produkují chondrocyty. Ty udržuje za normálního stavu pod kontrolou stejné množství enzymů podporujících chrupavku. Narušení rovnováhy spojené s tvorbou příliš velkého množství ničivých enzymů může mít katastrofální následky.
3. Problém může vyvolat traumatické postižení subchondrální kosti. Část kosti přímo pod chrupavkou může být zničena úrazem nebo opakovaným tlakem, což vede k nadměrnému růstu kosti a poškození kloubu.
4. Viníkem může být nemoc kosti. Nedostatečné zásobování kosti krví ji může oslabit, což vede k drobným frakturám a osteonekróze neboli „odumírání kosti“. Mezi viníky takového scénáře patří alkoholismus, infekce a akutní trauma.
5. Příčinou může být abnormální funkce jater. Játra (zdroj mnoha hormonů, růstových faktorů a látek, které pomáhají vytvářet chrupavku a kosti) nemusí správně fungovat. Výsledkem pak je nadměrný růst kosti a zničení chrupavky.
Doporučené řešení z přírody
Sepiová kost (Sepia officinalis) obsahuje vyvážené množství vápníku, hořčíku, sodíku a fosforu, dále chitin a řadu stopových prvků. Používá se jako antacidum při překyselení organismu a jako zdroj důležitých minerálů pro kosti, chrupavky, zuby, nehty a vlasy. Harmonizuje činnost žaludku a dvanáctníku. V Asii ji užívají při žaludečních a dvanáctníkových vředech, chronických průjmech a zevně v prášku na nehojící se kožní vředy. Podle tradiční čínské medicíny je vhodnou volbou při problémech s kostmi a klouby, koneckonců je to logické. Kde jinde brát vhodné látky pro naše kosti než z „kosti“? Obsažený chitin navíc pomáhá odbourávat tuky.
Pískavice řecké seno (Trigonella foenum-graecum) obsahuje až 30 % slizu, silici, hořčiny, alkaloid trigonelin 0,1–0,4 %, methylbetain a amid kyseliny nikotinové – vitamin PP – 3,5 mg ve 100 g, triterpenové saponiny, lecitin, dusíkatý cholin, flavonoidy, steroidní sapogeniny – diosgenin, gitogenin a trigogenin. Používá se při menstruačních potížích, jako ženské afrodiziakum, při neplodnosti, návalech, snižuje hladinu krevního cukru, podporuje tvorbu mateřského mléka, povzbuzuje trávení, upravuje činnost štítné žlázy, usnadňuje odkašlávání, zvyšuje obranyschopnost organismu a pomáhá spalovat tuky. Byla nalezena i v Tutanchamonově hrobce. Ve starém Egyptě byla ceněnou rostlinou věčného mládí. Díky svému působení může rovněž pracovat ve prospěch kloubů a kostí a také přispívá k tomu, aby si tělo samo pomocí nastartovaných procesů pomohlo vyřešit potíže týkající se těchto oblastí.
Rdesno mnohokvěté (Polygonum multiflorum) obsahuje resveratrol – antioxidant, který je obsažen i v tmavých vinných hroznech (více viz Sféra 03/2011), antrachinové deriváty chrysofanol, emodin, rhein, dále lecitin a minerály. Používá se při hučení v uších, nespavosti, bolestech kloubů, chronické hepatitidě a zácpě. Má antioxidační a tonizační účinek. Posiluje kosti, šlachy a svalstvo. Snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak, podporuje krevní oběh a brání srážení krve. Zpomaluje stárnutí a chrání vlasy před šedivěním, vrací do nich pigment. Tato bylina má sílu podpořit klouby, šlachy i svaly. To vše je velmi důležité.
Kadidlovník pravý (Boswelia serrata) obsahuje kyselinu alfa- a beta-boswelovou, arabovou, olibanoresin, bassorin, pinen, dipenten a alfa- a beta-felandren. Omezuje množení řady virů – například hepatitidy C, grampozitivních a gramnegativních bakterií a plísní. Pozitivně působí na bolest kloubů při polyartritidě, artrózách a zlepšuje činnost srdce, jater a sleziny. Účinné látky pryskyřice zpomalují růst různých typů nádorů – leukemie HL-60, melanomu, mají pozitivní vliv při asthma bronchiale, kolitidě, Crohnově chorobě, různých zánětlivých stavech a podporují obranyschopnost organismu. Tato velmi ceněná látka byla ve starém Egyptě vyvažována zlatem. I vědci potvrzují protizánětlivé schopnosti organických kyselin obsažených v kadidlovníku a jeho vliv na bolestivé stavy.
Další variantou jsou rostlinné silice, např. anethol, cineol a limonen. Ale o tom zase někdy příště.
autor: Vladimír Ďurina
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 07/2011
Často se stává, že tyto názory nejsou naše. Přejali jsme je od lidí ve svém okolí, jsou to osobní zkušenosti našich rodičů, učitelů, autorit. Uvěřili jsme jim. Ba co víc, řídíme se jimi. Je to náš navigační systém – „autopilot". Tento „autopilot", kterému nevěnujeme mnohdy ani pozornost, nás veze životem. Vozí nás bezpečnými, známými, vyzkoušenými cestami. Je spolehlivý. Ovšem nepřemýšlí, nerozhoduje, neinovuje. Drží se toho, co zná a dosud bylo ověřeno jako funkční, jisté.
A to je opravdu úžasné – ověřeno praxí, nestojí nás to skoro žádnou námahu a energii. Jen to má dva malé háčky. Autopilot funguje spolehlivě pouze tehdy, když se chceme dostat tam, kam jsme se dostávali vždy. Představte si to například jako trasu z práce domů. Stokrát už jste jí šli, stokrát už jste ji jeli. Myšlenkami můžete být kdekoliv a přesto dojedete bezpečně na místo určení. Mnohdy si ani nepamatujeme, kudy jsme šli či jeli. Z našeho snění nás probouzí až hlas kolegy, jeho pozdrav a nám dochází, že už jsme v zase práci.
Silva je dynamický člověk, spolehlivý s velkým smyslem pro povinnost. Je matkou dvou dětí, dospělého syna (25 let) a dcery v pubertě (12 let). Její manžel podniká a ona mu pomáhá. Dohlíží na účetnictví a pokud je potřeba někam zajít a něco vyřídit, udělá to. Miluje ho. Ona sama je spolumajitelkou realitní kanceláře. Stará se o marketing a obchod. Baví ji to. Taky se musí postarat o velký dům. Zrovna dělají nutné opravy. Dohlíží na ně. Dál je tady zahrada. Hodně sil jí v poslední době bere nemocný tatínek. Zlobí se na celý svět od té doby, co maminky před půl rokem náhle zemřela. A Silva? Už nemůže. Je unavená a přesto neusne bez prášku. Ač je kolem ní kupa lidí, je na všechno sama. Nikdo jí nepomůže... Snad... kdyby tady byla maminka... Silva je – jak vidíte - velmi schopný člověk, nadaný, pracovitý. Stará se o všechno a o všechny. Je v tom opravdu nepřekonatelná. A má z toho dobrý pocit. Vadou na kráse je jen to, že je vyčerpaná...
Silva má řadu dobrých návyků. Mohlo by to takto fungovat do nekonečna, „ale" nesmělo by se nic změnit. Nesmí do hry vstoupit žádná nepředpokládaná událost, žádná změna. Jenže to by život nebyl životem. Máme své limity. V takovém případě je na nás vzít si „řízení" opět do svých rukou. Je to logické, ale upřímně, děláme to? Častěji máme osvojený jiný zvyk. Začneme brblat: představte si, že jdete známou ulicí, vaše mysl je zaměstnaná tím, co vás dnes čeká. Máte opět náročný den. Možná se zaměstnáváte tím, jak vše stihnout či jak uspět v náročném rozhovoru s kolegou nebo šéfem. A najednou! Prásk!! Padáte k zemi. Ještě včera, když jste tudy šla, byl chodník v pořádku. A dnes? Je tady pár kostek vyndaných. Zkrátka díra. A vy? Samozřejmě v ní. Dost možná s vyvrknutým kotníkem. Dost možná jste se jen lekla. Většina z nás začne nadávat na nepořádek, šlendriánství druhých lidí. Obvinit druhé nebo se litovat je snazší než si přiznat fakt, že jsem byla „duchem nepřítomná". Že jsem si zvykla nechat vše na svém „autopilotovy". Přestala jsem zkrátka vnímat realitu. A ta? Se změnila... Nic víc? Ne, jen to vyžaduje moji plnou pozornost a kreativitu. Bez ohledu na to, co kdo měl a nebo neměl, udělal či neudělal, tu zůstává fakt, že je na mne dostat se z díry ven. Postarat se o sebe, pokud nestojím o to být obětí daných okolností.
Smrt maminky a starost o tatínka přidala Silvě další „batoh na záda". Není divu, že pod svým nákladem tato téměř padesátiletá žena padá. Nevidí to, zatím. Stará se o všechny a všechno. Kdo se stará o ni?
Vidíme Svět takový jací jme my a ne takový jaký je...
Když se k nám dostane nová informace, náš mozek se zpravidla začne chovat jako „policajt". Okamžitě ji začne prověřovat a srovnávat s našimi dosavadními zkušenostmi a závěry. Pokud daná informace zapadne, vyhovuje nám, je přijata – bez důkazů. Dokážeme se pro ni nadchnout. Jakmile je to myšlenka či informace, která vybočuje, začneme s ní bojovat. Stává se našim nepřítelem a je vyhoštěna. Mnohdy nepomohou ani sebesilnější důkazy. Náš mozek zpravidla nemá rád nevysvětlitelné a neznámé věci. Zneklidňují ho, stojí energii a úsilí. Potřebuje tedy čas. To je také důvod proč některé naše návyky zastarávají. Obrazně řešeno, neaktualizujeme svého „autopilota" a on jezdí spolehlivě, ale podle zastaralých map. Není tedy divu, že se občas ocitáme ve slepé ulici a nevíme, jak jsme se sem dostali... Jsme v pasti.
Silva je hospodyní, uklízečkou, podnikatelkou, obchodnicí, asistentkou ve firmě svého manžele, matkou, zahradnicí, vede stavebné dozor při opravách domu, je pečovatelkou svému tatínkovi, hromosvodem, poradkyní svému muži, zpovědnicí své dceři a učitelkou, kulturní referentkou pro své přátele, organizátorkou pracovních a mimo pracovních večírků, akcí.... Nikdy, opravdu nikdy není sama. Odpočinek? Ani nepamatuje, kdy měla chvilku pro sebe. Nic nedělat? Tak to v žádném případě... To je zakázané.
Pokud se spoléháme jen na naše zkušenosti, na autopilota, bude se nám zkrátka stávat, že přestaneme od života dostávat to, co chceme. Silviina strategie, její návyky – pokud se je nerozhodne aktualizovat – vedou k vyhoření, vyčerpání. Silnější prášky na spaní, více kávy možná ten okamžik oddálí...
www.alenajachimova.cz
Špalda je zdravější alternativou klasické pšenice, není přešlechtěná, proto má vyšší podíl minerálních látek i bílkovin, je lehce stravitelná. Chutná lehce oříškově.
Na 4 porce špaldových palačinek si připravte:
250 g celozrnné špaldové jemně mleté mouky (koupíte i v řetězcích)
250 ml mléka
3 vejce
3 lžíce slunečnicového oleje
½ lžičky soli
slunečnicový olej na pánev
listový špenát (čerstvý nebo zmražený např. Bonduelle, nekupujte protlak)
2 stroužky česneku
2 plátky sušené šunky
30 – 50 g pikantního sýra na posypání (kozí, Parmazán, Peccorino....)
sezónní zelenina na oblohu
V míse promíchejte mouku, mléko, vajíčka, olej a sůl. Těsto našlehejte, aby v něm nebyly hrudky.
Na pánvi rozpalte olej, stačí malé množství a pečte palačinky. Pěkně tenoučké. Prokládejte je ubrousky, aby se zbavily přebytečného oleje.
Na druhé pánvi na troše oleje a plátcích česneku krátce orestujte špenát, dosolte a plňte palačinky. Pokládejte do zapékací misky, posypte směsí sýra a pokrájené šunky a nechte ve vyhřáté troubě zapéct.
Dobrou chuť!
Magnolka, nebo také lidově řečená Klanopraška je vytrvalá, dřevnatější a opadavá liana s větvícími se lodyhami, silnými až 1 cm. Dorůstá do délky kolem 10 metrů. Vždy se kolem opory ovíjí ve směru hodinových ručiček.
Listy jsou střídavé s červenohnědými řapíky a světle zelenými, na okraji drobně zubatými čepelemi. Rostlina je dvoudomá, květy jsou pohlaví oddělené, jsou však i jedinci jednodomí. Okvětí je korunovité s bílými, uvnitř růžovými lístky. Hroznovité plodenství má asi 30 šťavnatých jasně červených bobulí o průměru 7 až 8 mm. Celá rostlina příjemně voní po citrónech, a proto se jí také říá limoník nebo citronovník čínský.
Rostlina je původem z Dálného východu, ale naše klimatické poměry snáší dobře. Její kořenový systém je ovšem mělký, a proto jí hrozí vymrznutí. Musí se chránit před jarním sluníčkem, je vhodné ji pěstovat na severně orientovaných místech.
Léčivé látky jsou obsaženy ve všech částech rostliny, nejvíce ovšem využíváme listy, a to čerstvé i sušené, a také plody, sbírané brzy na podzim, po úplném dozrání.
Klanopraška je poměrně dobře prozkoumaná. Plody mají hodně organických kyselin, vitamin C, látky podobné rutinu, antokyany a sacharidy. Semena obsahují mastný olej se silicemi, vitamin E, nenasycené mastné kyseliny a steroly. V celé bylině je přítomno velké množství minerálních látek, lignany a celá řada stimulujících látek, například schizandrin a jeho deriváty.
Všechny drogy, získané z magnolky čínské, mají mimořádně širokou škálu použití. Působí protihorečnatě, protibolestivě, uvolňují svalstvo, prohlubují dýchaní, působí spasmolyticky, příznivě ovlivňují funkci jater a působí antistresově. Kromě toho zvyšují celkovou výkonnost organismu, odstraňují pocit únavy, posilují po dlouhodobých nemocech, stimulují krevní oběh, zlepšují kvalitu i intenzitu vidění, chrání játra, léčí žaludek i střeva a působí antiskleroticky.
Míchání magnolky s jinými drogami se považuje téměř za zbytečné, protože se tak velmi silné účinky magnolky oslabují. Magnolka sice není toxická, ale dlouhodobé užívání by mohlo vést k předávkování. Léčení by nemělo být kratší než 21 dní avšak ne delší než 6 týdnů.
V současné době nejsou u nás výrobky z magnolky dostupné a proto se doporučuje vlastní pěstování. Nejčastěji se používá tinktura či prášek ze sušených plodů.
Uňa de gato je gigantická peruánská liána, která dosahuje délky 20-30 m, je také známá pod názvem vilcacora či cat´s claw (tj. kočičí dráp - podle trnů, které vypadají jako háčky). Roste v amazonských pralesích ve výšce 600 -2000 metrů nad mořem, kde obrůstá ostatní stromy. Rostlina je zralá teprve po 20 letech, kdy je kůra vilcacory již zdřevnatělá. Jako droga se používá kůra, kořeny i listy této dřevité liány (Uncaria tomentosa). Stejné účinky má velmi podobná Uncaria guianensis, která se liší více zahnutými trny a červenooranžovými květy, zatímco Uncaria tomentosa má květy nažloutlé.
Podle legendy tuto liánu kdysi objevil zoufalý lovec, jenž dlouho nemohl nic ulovit. Náhle uviděl jaguára, který rozdrápal liánu a lízal šťávu, která z ní vytékala. Lovec jaguára napodobil a ochutnal také. Hned měl pocit, jako by omládl. Další den se probudil plný síly a štěstí v lovu jej už neopustilo.
Vilcacora má antiseptické, protizánětlivé a protinádorové účinky. Je to výtečný antioxidant a imunostimulant, který se v Peru používá více než 2000 let. Současná věda ji ale objevila teprve nedávno. Indiáni s ní léčili astma, záněty močového ústrojí, hluboké rány, artritidu, revmatismus, žaludeční vředy a nádorová onemocnění.
Konopice bledožlutá je letnička s měkce pýřitou lodyhou, dorůstající do výšky kolem půl metru. Vstřícné listy jsou podlouhle vejčité, na okrajích zoubkované. Květy mají pětizubý kalich a žlutobílou korunu. Kvete od června do začátku září. Plodem jsou čtyři tvrdky.
Konopnička je nepříliš rozšířená plevelní rostlina, vyskytující se na písčitých půdách, v remízcích a na suchých místech. Občas se také pěstuje. Rod konopice je rozsáhlý a jednotlivé odrůdy jsou značně proměnlivé.
Předmětem sběru je kvetoucí nať, sbíraná od června až do srpna. Důležitými obsahovými látkami jsou zejména kyselina křemičitá a křemičitany, dále třísloviny, saponiny, hořký glykosid, menší množství silic, pektinové látky, éterický olej, flobafen a hojnost minerálních látek.
Je to bylina mimořádného působení. Obsah křemičitých solí silně podporuje regenerační změny v organizmu, zejména pak v pojivu, a může sloužit jako léčivo při volby kolagenózách, které se jinak léčí velmi obtížně. Kromě konopice pomáhá hojivým procesům v plicích, sliznicích a v pokožce.
Pro svůj obsah je i vynikajícím zdrojem minerálních látek, což je zvlášť výhodné u starších lidí. Tlumí rozvoj sklerotizačních procesů a pomáhá rozpadu močových konkrementů. Dosud nejasným způsobem reguluje krevní tvorbu, takže je vhodným pomocným léčivem při těžších chorobách, jako je třeba leukémie. Lze ji využít i v gynekologii, kde tlumí výtok. V tomto případě se ale musí použít kombinovaná aplikace, a to vnitřní pitná i zevní ve formě koupelí.
Ikdyž nebyly prokázány toxické účinky, přesto doporučujeme určitou opatrnost s ohledem na širokou účinnost drogy.
Kontryhel žlutozelený je trvalka s dvoudomými květy, dorůstající do výšky kolem 20 cm. Přízemní listy mají dlouhou stopku, kulatou čepel, rozeklanou do jedné třetiny v 7 až 9 pilovitých laloků. Lodyžní listy jsou většinou přisedlé nebo krátce stopkaté a mají kulaté a hluboce pilovité palisty, které tvoří kolem lodyhy jakýsi pohár. Celá rostlina je mírně ochlupená. Květy jsou velmi drobné a mají žlutozelenou barvu. Plodem jsou nažky.
Je to poměrně hojná bylina, vyskytující se zejména v horských a podhorských oblastech. Roste v mnoha nepatrně se odlišujících variantách, což ovšem nemá na použití žádný vliv.
Předmětem sběru je kvetoucí nať, sbíraná od května do září, nejlépe kolem deváté hodiny dopoledne.
Obsahuje převážně třísloviny, hořčiny, malé množství kyseliny salicylové, silici, organické kyseliny a minerální látky. Dosud se nepřišlo na to, která obsahová látka je příčinou převážně určujícího gynekologického působení.
Tlumí právě proto gynekologické krvácení, zejména menstruační a současně tlumí i bolesti spojené s menstruací – křeče, tlaky v podbříšku a podobně. Tím samozřejmě ovlivňuje příznivě i psychiku a je vhodný i při klimakterických potížích. Pokud se současně aplikuje i zevně ve formě výplachů nebo sedacích koupelí, působí příznivě i na bílý výtok. Prospěšný je i proti zaníceným hemeroidům, zánětům, svědivosti, zejména u sliznic v oblasti pánve. Jinak působí močopudně, prohlubuje spánek, uklidňuje křečovité bolesti v trávicím ústrojí a působí i proti krvácení z nosu. U žen zpevňuje podbříšek, což může velmi příznivě ovlivňovat při náchylnosti k potratům a výhřezům dělohy. Významně je rovněž použití jako kloktadla a jako léčivého klyzmatu, zejména při zánětu tlustého střeva.
Není toxický, nejsou známy žádné škodlivé účinky a ani kontraindikace. Při mírném dávkování je vhodná i pro dlouhodobé podání.
Obchodní podmínky Reklamační řád Reklamační protokol
Copyright © 2018 DIOCHI SPOL. S R.O, Průmyslová 1306/7, 102 00 Praha 10, Česká republika