+420 222 764 004 po - čt 8-16, pá 8-14
Hledat - pripravky
Hledat - nemoci
Hledat - organy
Hledat - symptomy
Hledat - meridiany
Hledat - ostatní
Hledat - časopis Sféra
Search - K2
Hledat - poradna
Hledat - akce
+420 222 764 004 Diochi vyrábí ryze české přípravky propagující zdravý životní styl. Zjistěte, jak nahlížíme na vaše zdraví.
Bioinformační doplněk stravy vyrobený z extraktů rostlin, posilující meridián tenkého střeva a meridián opasku, který je ve středu těla, spojuje všechny dráhy a je regulátorem ostatních drah. Ovlivňuje orgány v oblasti solar plexus. Obsahuje dračí krev - latex ze stromu croton lechleri, který hojně využívají peruánští indiáni jak zevně, tak vnitřně. Dále obsahuje byliny pomáhající upravovat trávení a čistit střeva.
Bioinformační doplněk stravy Intocel kapsle z rostlin harmonizujících především meridián opasku, který energeticky ovlivňuje orgány v oblasti solar plexus. Obsahuje humáty, mízu ze stromu Croton lechleri - tzv. dračí krev nebo kadidlovník a celou řadu výtažků z dalších rostlin. Obsažené extrakty bylin pomáhají upravovat trávení a čistit střeva.
Jste vystudovaná mikrobioložka, proč se vaším posláním stala právě výživa?
Tělo mě fascinuje celý život. Už jako malá jsem si malovala výhradně postavičky, které měly krásně štíhlou siluetu těla. V dospělosti jsem začala poznávat a chápat, že naše tělo dokážeme nejlépe ovládat přes jídlo. Studovala jsem biologii, biochemii, molekulární biologii, genetiku a mikrobiologii na Masarykově universitě v Brně a to bylo velice důležitým základním kamenem pro mé další studium a pro pochopení všech možných souvislostí tykajících se těla a jeho fungování. Ale teprve až studium západní a východní dietologie mně zapadlo do celé té veliké tajenky jménem LIDSKÉ TĚLO.
A vaše osobní zkušenost? Mám na mysli redukční diety či různé směry.
Já sama jsem nikdy žádné dietě nepodlehla. Taky asi proto, že jsem celý život byla štíhlá a svou váhu 58 kg si držím již od svých 18 let. U nás doma bylo jídlo velmi důležité, protože tatínek byl velkou část svého života diabetik. Když maminka servírovala připravené jídlo, celá rodina se musela sejít za stolem a v klidu si jídlo vychutnat. Večeře a sobotní i nedělní obědy byly pro mě už od mládí malou společenskou událostí. Tento krásný vztah k jídlu a stolování mi zůstal až do dospělosti. Jídlo pro mě nikdy nebylo strašákem, naopak skvělým partnerem, jak získat opět sílu a energii. Dlouho jsem nechápala, proč ženy kolem mě neustále řeší svou váhu, proč si ordinují všemožné diety, které nefungují. Bylo pro mě velmi fascinující se dopracovat k poznání, že štíhlosti a přirozené váhy lze dosáhnout pouze opravdovým plnohodnotným jídlem. Už od pravěku je tělo postaveno na uspokojování potřeb výživnými potravinami. Jakékoliv živinové omezení – nedostatek jídla – vedl u pravěkého člověka k tvorbě zásob. Tělo si ukládalo živiny na horší časy. Tento fenomén ukládání se zachoval až do současnosti. Moderním hladověním se nazývají všemožné diety, které vždy a zákonitě povedou k jo-jo efektu, jelikož tělo hladovění nemá rádo.
V dnešní době existuje tolik výživových doporučení – jak se v nich zorientovat, jak zjistit, která cesta je ta moje? Někomu vegetariánství svědčí a někdo naopak potřebuje šťavnatý steak...
Výživových doporučení je tolik, že běžný člověk nemá šanci se v nich vyznat. Myslím si, že nastal čas uvést informace o všemožných stravovacích směrech na pravou míru. Pravda o tom nevhodnějším a nejzdravějším je naprosto jednoduchá a obyčejná. Uspokojování potřeb těla jídlem je totiž velmi individuální záležitost. Nadarmo nemáme každý z nás jiný obličej a stejně tak nemáme ani úplně shodné spalování a metabolismus. Je důležité poznat sám sebe! Po kterém jídle se cítím dobře zasycený, plný energie, nedojídám se sladkým? Podle mého soudu je zbytečná nějaká podrobná metabolická typologie, stačí si jen všímat svých chutí – které jídlo nás nejvíce uspokojí a zasytí, je pro nás to nevhodnější. Může se stát, že člověk s rychlým spalováním, který se nadchne pro jídelníček bez masa, po čase dojde k poznání, že je stále nedojedený, že chutě na sladké jsou větší a větší a jeho energie a výkonnost jdou dolů. Naopak pro člověka s pomalým spalováním je jídelníček bez živočišné bílkoviny naprosto vyhovující a je v souladu s jeho metabolismem. U takového člověka může tento stravovací směr přispět k posílení jeho zdraví a štíhlosti.
Už chápete tu individualitu svého těla? Navíc, pro mě jako odborníka na výživu každý stravovací směr představuje riziko živinového omezení. A to rozhodně není cesta ke zdraví. Já osobně si vybírám ze všech moderních stravovacích směrů to nejlepší a učím tomu i své klienty. Na veganství se mi líbí myšlenka zařazovat do jídelníčku více luštěnin, ořechů a semen, na nízkosacharidové dietě se mi zase líbí zaměřovat se ve stravě na dostatek zdravých nasycených tuků , na paleo mě zaujalo zamýšlet se nad bezpečnou konzumací příloh, kterými může být třeba jen zelenina. Myslím si ale, že právě obilniny mají v naší kultuře velmi prastarou tradici, nehledě na spoustu živin, které obsahují. Proto přicházím s inspirací, jak si obiloviny či luštěniny připravovat tak, aby byly bezpečné pro naše trávení. Protože, jak popisuji ve své knize DEJ TĚLU ŠANCI, zdravé střevní prostředí je základem našeho celkového zdraví.
Jak se tedy zdravě stravovat a přitom se nestát otrokem zdravé výživy a shánění těch správných potravin? Spousta lidí argumentuje, že na to prostě nemá čas.
Je mi velmi líto, když někdo použije tyto argumenty jako důvod proč nejíst zdravě. Každý chodíme nakupovat a každý prostě musíme jíst. Tak proč to jednoduše nedělat správně. Stejný čas strávíme nakupováním průmyslových potravin, anebo naopak základních potravin. Tak prostě hoďme do košíku ty správné potraviny! A z nich si potom připravme svačinu do práce anebo večeři. Myslím si, že spíš problém je v neinformovanosti. Většina populace si vůbec nepřipouští, jakou roli v našem životě jídlo hraje. Že dům, aby dlouho stál, musíme postavit z kvalitních cihel, stejně tak naftové auto na benzín nepojede, to ví asi každý. Stejně je to i s naším tělem. Je potom velmi smutné sledovat, jak lidé přistupují ke svým nemocem, často s otázkou, proč právě já? To, že ale na nich dlouhé roky pracovali svým životním stylem, si odmítají připustit. Předcházet všem těmto pohromám v podobě zákeřných, vleklých a chronických nemocí je jednodušší, než si umíme jen představit. Stačí jíst tak, jak tělo od pradávna potřebuje. To je jednoduše, obyčejně a hlavně výživně. A otroky rozhodně nebudeme, protože na rozdíl od našich předků, kteří si museli vše vypěstovat sami, my zajdeme do marketu anebo k farmáři a vše potřebné nakoupíme.
Pořádáte kurzy vaření podle pěti elementů, podle tohoto principu učíte vařit i restaurace. Je pro „našince” čínská filozofie a čínská dietetika aplikovatelná? Kde si můžeme dát takový oběd?
Vaření podle pěti elementů sice vychází z učení tradiční čínské medicíny, ale je naprosto aktuální i pro nás. Především proto, že je postavené na respektování zákonitostí přírody v souladu s lidskými biorytmy. Jak tomu má běžný konzument rozumět? Jednoduše! Jelikož nežijeme v harmonii s přírodou a po celý rok si můžeme koupit v marketech stále stejný sortiment potravin, ztrácíme přehled o sezónnosti a střídání ročních období, pod jejichž vlivem je i naše tělo. Potom se lehce stane, že v zimě, kdy potřebujeme prohřívat, zásobujeme tělo pokrmy, které naopak ochlazují a výrazně snižují naši imunitu.
Pětielementová kuchyně nás učí to, co přirozeně dělaly už naše praprababičky.
Hlavními principy pětielementové kuchyně jsou sezónnost, regionálnost a vaření ze základních potravin v co nejlepší dostupné kvalitě. To, že tato kuchyně vysvětluje, jak jídlem o pěti chutích harmonizovat naše tělo a uvádět ho do rovnováhy, která je základem zdraví, je jen jaká si další přidaná hodnota této kuchyně. Je docela jedno, jestli principům pětielementové kuchyně porozumíme, ale mohu vás ujistit, že naše tělo takovému pokrmu rozumí vždy. Navíc pětielementová kuchyně úžasně chutná a naučí vařit i ty, kteří si mysleli, že se nikdy vařit nenaučí. Mezi ně jsem patřila i já. Ráda bych ještě k pětielementové kuchyni dodala, že se nejedná o žádný další moderní stravovací směr, jde jen přirozený způsob vaření, jakým si pokrm připravíme. Pětielementově si může připravit pokrm jak vegan, tak i zastánce paleo směru.
Pětielementově vařit učím nejen své klienty na kurzech, ale se svým projektem Vitální kuchyně do gastronomických zařízení oslovuji již více jak 9 let různé hotely a restaurace na jižní Moravě, odkud také pocházím. Z těch známějších je to např. wellness hotel Resort Svatá Kateřina v Počátkách nebo hotel ITVV na Hatích ve Znojmě nebo sanatorium pro ženy Helios v Brně.
Jste autorkou „MMR” – metody metabolické rovnováhy – můžete nám ji přiblížit? Je to jeden z dalších trendů či směrů ve výživě?
Právě naopak, tato metoda vysvětluje, jak se naprosto přirozeně a vyváženě stravovat bez ohledu, jaký stravovací směr preferujeme. Cílem této metody je vysvětlit, proč je správně sestavený pokrm na talíři základním předpokladem pro bezchybný chod našeho těla. Jídlo totiž není jen souborem makro a mikroživin, jídlem také ovládáme a nastavuje hladinu metabolických hormonů. Základem pevného zdraví a celoživotní štíhlosti je jejich rovnováha. A právě naše pokrmy mohou metabolickou rovnováhu budovat, nebo ji naopak bořit. Nerovnováha po čase vede ke zdravotním potížím, nadváze či obezitě a nemocem. Metoda MR učí jíst pro zdravou hormonální odezvu.
Jste i zastánkyní přerušovaného hladovění – jaké jsou jeho benefity?
Jak už jsem zmínila, nejsem příznivcem hladovění. Hladovění nejvíce poškozuje játra, která vedle detoxikační činnosti vykonávají stovky dalších. Bez vitamínů skupiny B, bez minerálů, esenciálních aminokyselin a omega-3 tuků játra nemohou detoxikační činnost vykonávat. Proto dlouhodobé hladovky vedou pouze k nekontrolovanému vyloučení toxinů z buněk do krve a díky nedostatku živin pro játra nemohou být toxiny vyloučeny v krátkém časovém horizontu z těla ven. Takový způsob hladovění napáchá v těle více škod a vede k velmi nepříjemným detoxikačním projevům.
Přerušovaná hladovka donutí tělo spalovat tuky.
Ale je tu jistý druh hladovění, který naopak tělu extrémně prospívá hned na několika úrovních. Tento způsob hladovění se nazývá Přerušované hladovění. Jde o krátkou 16 hodinovou hladovku, při které tělu dochází zásoby glukózy, a je nuceno přepnout na ketony, které vznikají rozkladem tuků. Ano, tato hladovka doslova přinutí každé tělo začít spalovat tuky. Už jenom to je skvělá zpráva, protože začít spalovat tuky namísto cukrů u velké části populace vůbec nefunguje. I když lidé drží nízkosacharidovou dietu, nemusí zhubnout ani kilo, jestliže tělo nedokáže tuky využít jako hlavní zdroj energie. Proč právě ženy nemohou spálit své zásoby tuků přesto, že dělají všechno správně, je také mimo jiné i námětem mé další knihy, kterou věnuji výhradně ženám a na které brzy začnu pracovat. Ale zpět k přerušované hladovce, tedy vedle rozběhnutého spalování, dalším benefitem přerušované hladovky je recyklace buněčného odpadu, zvýšení citlivosti buněk na inzulín, ozdravění střevního mikrobiomu, posílení imunity, dokonce věda hovoří i o prevenci nádorových chorob. To vše nám může přinést přerušovaná hladovka. Jde o program, kdy v průběhu 24 hodin, 16 hodin hladovíme a 8 hodin máme prostor pro kvalitní a vyvážené jídlo. Pozor u této hladovky nejde o to, snížit příjem živin za den!!! Diety, ani chybné hladovění nás ke štíhlosti a zdraví nikdy neposunou. Více o přerušované hladovce se můžete dočíst v mé knize.
Ano, v nakladatelství Smart Press vám vyšla kniha Dej tělu šanci a kromě odborných informací v ní čtenáři najdou spoustu lákavých receptů, které vychází z principů TČM. Jsou pokrmy stejně chutné jako zdravé? Pochutná si gurmán na zdravém vaření?
Je veliká škoda, že zdravá výživa má nálepku nechutné stravy. Já si myslím, že je to právě naopak. Jídlo z poctivých základních ingrediencí je chutné už jenom tím, že obsahuje kvalitní potraviny. A když se k těmto kvalitním potravinám přidá kvalitní koření a bylinky, jídlo se stane hotovou delikatesou. To je také podstata mých pětielementových receptů. Zjistila jsem, že snad největším problém při vaření ze základních potravin je dochucování pokrmů. A principy pětielementové kuchyně učí, že jídlo musí obsahovat pět chutí. Takové jídlo je chuťově naprosto vyvážené a vždy skvěle chutná. Ten, kdo podlehne dodržování těchto jednoduchých zásad při pětilementovém vaření, vaří vždy zaručeně chutné a skvělé jídlo. Myslím, že tady by se mnou souhlasili všichni mí klienti a příznivci Vitální kuchyně. Vyzkoušejte!
Rádi!
Koželužská 140, Tábor
Otevírací doba: Po-Čt 10-16, nebo dle tel. dohody
T: 381 258 109
Jablečník obecný je trvalka s běloplstnatou, zpravidla odspodu rozvětvenou lodyhou, která je přímá, čtyřhranná a obyčejně dutá. Dorůstá do výšky kolem půl metru. Široce vejčité listy jsou vstřícné, vroubkovaně pilovité, zespodu šedě plstnaté. Bělavé až nafialovělé drobné květy sedí po čtyřiceti v úžlabních nepravidelných přeslenech. Koruny květů jsou typicky pyskaté, horní rozeklaný pysk směruje vzhůru, dolní širší, trojitě laločný a ohýbá se dolů- Plodem je lesklá a hladká tvrdka. Čerstvá rostlina a někdy i droga mají příjemnou jableřnou vůni.
Roste v teplejších oblastech českého území na kamenitých stráních, na rumištích atd. Pro léčivé účely se pěstuje a je světlomilný.
Užívanou částí je kvetoucí nať, sbíraná od června do srpna seřezáváním, nejlépe kolem třinácté hodiny. Droga má nahořklou, ostřejší chuť. Při zpracovávání její jemný prach často dráždí dýchací cesty.
Hlavními obsahovými látkami jsou diterpenové hořčiny, s hlavním laktone, marrubiiem, dále třísloviny, silice, saponiny, sliz, tanin, lilipidy atd.
Jablečník má velmui univerzální použití, protože příznivě ovlivňuje funkci všech hlavních orgánových okruhů – tedy dýchací cesty, srdce, cévy a krevní oběh, trávicí trakt i objekt vyměšování. Droga dále ovlivňuje tvorbu žluči, působí spasmolyticky v trávicím traktu a lze ji využít i jako poměrně účinné antiarytmikum. Podporuje jaterní funkce a neznámým mechanisme, příznivě ovlivňuje i činnost sleziny. Dovede tlumit průjmová onemocnění a užívá se rovněž při zánětech lymfatických žláz. Zevně se používá na nehojící se rány a na různá kožní onemocnění. Užívá se i při chronickém kašli, doprovázejícím těžší formy bronchitidy. Podporuje příliš slabou menstruaci.
Kombinuje se zpravidla s řepíkem, fenyklem, vachtou, řebříčke, mátou, meduňkou a kostivalem.
Nemá absolutní kontraindikace, ale doporučuje se raději pracovat s menším množstvím, protože předávkování může vyvolat nežádoucí reakce.
Mám ráda ten lidský dotyk, vůni člověčiny, která jahodám dá duši už při sázení a potom je laskavě opečovává až do časů sklizně. Co si nevypěstuji sama, koupím od místních pěstitelů, ale ještě raději jdu a přiložím ruku k dílu. Nejhezčí a nejvoňavější jahody rostou na naší jahodové plantáži. A když rostou na té naší, nebude o ně nouze ani na té vaší.
Jahodárny se shodují, že samosběr přetrvává jako oblíbená a stále populárnější forma prodeje. Každý si sám natrhá, kolik unese, a čerstvé si odnese domů. Kdo nemá vlastní zahrádku, zaručeně čerstvější jahody nikde jinde nesežene.
Z jahodové historie
O konzumaci jahod se mnoho dozvídáme z archeologických nálezů, kdy je zřejmé, že lidé doby kamenné jedli planě rostoucí jahody. První zmínky o léčivých schopnostech jahod se nacházejí ve spiscích řeckého lékaře Hippokrata. Staří Římané jahody řadili ke gurmánským pokrmům a byly tedy skutečnou ozdobou tabule.
Ve středověku se jahody pěstovaly v klášterních zahradách a odtud se dostávaly na stoly šlechty. První odrůdy byly drobné a připomínaly lesní jahody. Až dovezené jahodové sazenice z Ameriky to změnily a začala éra šlechtění velkoplodých jahod. Oblíbil si je též francouzský král Ludvík XV., kterému je pěstoval a předkládal dvorní zahradník. Jahody patřily k nejoblíbenějšímu královskému ovoci a věřilo se, že dokážou zvýšit libido.
Na území Čech a Moravy se pěstování jahod ve velkém počíná dařit až v 19. století, zejména na Neveklovsku. Prvním pěstitelem velkoplodých jahodníků se stal Rudolf Strimpl. Na statku Chlistov v obci Teletín u Krňan začal roku 1896 s úspěchem křížit americké odrůdy.
Pojďme si užít pravé jahodové potěšení!
Ovocné knedlíky s jahodovou merendou
pro 2 osoby potřebujeme:
• 500 g měkkého polotučného tvarohu
• 1 plný čtvrtlitrový hrnek polohrubé mouky
• špetku soli
• 2 čerstvé žloutky
• misku čerstvých jahod
• přímo do talíře: plátek rozpuštěného másla, lžíce strouhaného tvrdého tvarohu, moučkový cukr na posypání
Postup přípravy:
Měkký tvaroh smícháme v míse s moukou, se špetkou soli a žloutky. Vypracujeme hladké a tvárné těsto, které se nelepí. Pod utěrkou necháme ještě chvilku odpočinout a na kamna postavíme velký hrnec s vodou, do které se budou knedlíky zavářet. Těsto podsypeme moukou a rozválíme na obdélníkový plát. Vykrajujeme přiměřeně velké čtverce. Doprostřed každého posadíme jednu jahodu, dobře ji zabalíme a v dlani zakulatíme do tvaru knedlíku. Ihned zaváříme do vroucí vody a mírným varem vaříme cca 8 minut. Do této doby zpravidla vyplavou na hladinu a je čas je děrovanou naběračkou vyjmout a posadit na nahřáté talíře. Před podáváním každý knedlík propíchneme vidličkou, aby z něj vyšla pára. Knedlíky tak budou kypré a nesrazí se. Na talíři je přelijeme rozpuštěným máslem, posypeme strouhaným tvarohem a ocukrujeme.
U nás doma si ještě přilepšíme jahodovou omáčku, tzv. merendou.
Jahodová omáčka – merenda
Merenda je rozmačkané ovoce se smetanou a cukrem. Nejčastěji to jsou jahody, ale mohou to být i borůvky nebo meruňky. Merendu podáváme studenou či přímo vychlazenou, ale k ovocným knedlíkům ji vždy trochu zahřeji.
Nezbývá než popřát :"Dobrou chuť!"
Znáte někoho, kdo zhubnul pomocí nějaké diety a i po několika letech si svou sníženou váhu v pohodě a bez dalších diet udržel? Určitě někdo takový existuje, ale těchto lidí bude pravděpodobně velmi malé procento a štíhlé, vysportované tělo bude jejich hlavním životním tématem. Proč tedy valná většina hubnoucích znovu a znovu „bojuje" se svou nadváhou, snaží se cvičit, hlídat si jídelníček, počítat kalorie a vytoužený výsledek se dostavuje jen na krátkou chvíli?
Odpověď je poměrně jednoduchá. Trvalé snížení váhy není o počítání kalorií, o mučení se denně ve fitness, ale o změně myšlení, životních postojů, o změně vnitřních přesvědčení, protože v našem životě neexistuje nic, co by nejdříve neprošlo naším mozkem a naším myšlením. Co člověka nutí se zvednout a jít se najíst nebo jít si zacvičit? Jedině mozek. Mozek a mentální programy v něm uložené v podobě neuronových drah určují to, co si vybíráme k jídlu nebo v jakou dobu jíme. Lidská psychika je určující pro to, jak bude vypadat tělo a vůbec celý život.
Metoda NLP – neurolingvistické programování je psychologickou metodou, která pracuje s myšlením, s podvědomím a vnitřními přesvědčeními. Pomocí jednoduchých technik umí pomoci člověku rozpoznat a následně změnit, tzv. přeprogramovat mozek a jeho programy. Hubnutí musí začít v hlavě, protože cokoliv vychází jen z vůle, může fungovat jen chvilku a pak se znovu obnoví staré podvědomé programy a dochází k jo-jo efektu. Lze to přirovnat k počítači a tiskárně. Pokud se vám nelíbí výstup na tiskárně, nebudete přeci pracně gumovat a přepisovat písmenka na vytištěném papíře, ale jednoduše změníte obsah v počítači.
Metoda NLP – neurolingvistické programování má řadu účinných technik, pomocí kterých lze nahlédnout do podvědomí daného člověka a velmi efektivně nežádoucí programy, vedoucí k nadváze změnit. Jestliže chodíte denně kolem zrcadla a pokaždé se při pohledu do něj otřesete hrůzou, jak tlusté je vaše tělo, je to již zvyk, který je pevně usazen v podvědomí a jen změnou jídelníčku nebo cvičením ho neodstraníte. Nebylo by jednodušší, nejdříve změnit tento zlo-zvyk a teprve potom nechat tělo, aby se měnilo samo?
NLP umí přeprogramovat váš vztah k jídlu, ke cvičení, ale především sami k sobě a k životu. Jakmile se přestanete prát s vaším mozkem pomocí vůle, půjdou kila dolů prakticky sama a uvolníte velké množství energie, které jste až doteď vynakládali na boj s programy ve vašem mozku a jeho myšlením. Uvědomte si, že mysl ovládá tělo, takže naučit se ovládnout svou mysl, je v hubnutí to nejdůležitější. Nemusíte pak již nikdy držet žádné diety.
www.vedomehubnuti.cz
Květa Exnerová
Pokud jste zdraví a netrpíte závažnějšími chorobami, například metabolickými poruchami, jako je cukrovka druhého typu či sklon k obezitě, pak je pravděpodobné, že jsou vaše hodiny v pořádku. Asi tušíte, že jde o naše vnitřní, orgánové hodiny, nesmírně složitý a jemně vyvážený systém, jehož výzkum je stále v počátcích.
Lidé odpradávna toužili po nekonečném životě. Podle současných názorů to samozřejmě není možné. Ale trochu si život prodloužit určitě možné je. Jak na to a co k tomu aktuálně říká současná věda?
Vědci zjistili, že výrazně urychlit stárnutí dokážou některé nízkokalorické potraviny. Obvinili široce používané přísady do potravin – kyselinu fosforečnou a její soli. Myslí si, že stejně, jako krátí život hlodavcům, činí totéž i nám. Kyselinu fosforečnou obsahuje mimo jiné i světově rozšířený nápoj Coca-Cola.
Chipsy a limonády jsou balastem zkracujícím život. Taková prohlášení slýcháme často. Vždy se u toho zatím argumentovalo přebytkem kalorií, který dává srdci zabrat. Ve zprávě publikované Federací amerických společností experimentální biologie (FASEB) jde nyní o něco zcela jiného. Vedoucí výzkumného týmu Mohamed Shawkat Razzaque z Harvard School of Dental Medicine označil za škodlivinu něco, bez čeho se potravinářský průmysl již neobejde. Tím, co poškozuje srdce, jsou i nekvalitní ztužené tuky, které se používají pro výrobu různých levných čokoládových polev. Objevují se i jako náplně v různých sušenkách a proteinových tyčinkách. Obsahují tzv. „trans kyseliny“, a tak u některých pochutin můžeme zkonzumovat maximálně jednu denně, abychom dostáli normám a nepoškozovali si takovými pamlsky svá srdce. Kromě toho i rafinovaný cukr zvyšuje v těle hladinu škodlivého cholesterolu, což také srdci neprospívá. Pro posílení srdce a cév je dobrá kombinace doplňků stravy Venisfér a Vista clear, které obsahují rostliny prospěšné pro srdeční činnost a cévnímu zdraví. Závorník lékařský, jmelí bílé, kurkuma a další rostliny přispívají organismu k udržování normálního krevního tlaku, mají prospěšné účinky na srdeční a cévní činnost.
Co nového o dlouhověkosti?
Japonští vědci nedávno objevili gen, který se u myší projevuje typickými lidskými příznaky stárnutí. Protein, jehož syntézu má tento gen na starosti, souvisí s citlivostí buněk na inzulin. Při pokusech na zvířatech se ukázalo, že zvýšení hladiny proteinu vede k prodloužení života o celou jednu třetinu. Myši, které mají tento gen poškozený mutací, se jeví zpočátku normální a zdravé, ale jen do věku 3–4 týdnů. Poté se u nich začnou objevovat znaky stáří – atrofuje jim kůže, řídnou kosti, vytrácí se pružnost cév a začíná se projevovat rozedma plic. Umírají předčasně ve věku okolo dvou měsíců. Když vědci zjistili, co tento poškozený gen, a tím i nízká produkce dotyčné bílkoviny dokáže, snažili se přijít na to, co se stane, když si organismus začne sám produkovat více tohoto proteinu. Vytvořili mutantní kmen myší, který si dokázal proteinu tvořit více, než kolik ho mají normální jedinci. Ukázalo se, že tito myší mutanti žili o 19–31 % průměrného normálního „myšího času“ déle. Protein zpomalující stárnutí Vědci tvrdí, že pomocí konkrétního proteinu umí u mušek zabránit patologickým změnám spojeným s předčasným stárnutím. Jeho obdobu máme v buňkách i my, lidé. Protein sestrin chrání buňky při stresových situacích a zabraňuje předčasnému stárnutí organismu. Badatelé se o sestrin zajímají nejen z důvodu dlouhověkosti blanokřídlého hmyzu, ale také proto, že při jeho nedostatku v buňkách začne tělo akumulovat triglyceridy, dochází k srdečním arytmiím a svaly degenerují. To vše postihne i mladé mušky. Jde tu tedy o překvapivou podobnost s lidskými projevy předčasného stárnutí a s ději, které postihují osoby s nadváhou.
To vedlo vědce z Kalifornské univerzity a z Burnham Institute in La Jolla k dalšímu pokusu. Muškám se sklonem k předčasnému stárnutí začali do žrádla přidávat syntetickou látku s účinkem sestrinu. Doufali, že jim tím zpozdí nástup jejich smutného údělu. Podařilo se. Synteticky ošetřené mušky žily déle.
Tolik pro zajímavost. Z produktů Diochi je pro dlouhověkost vhodné užívat například doplňky stravy Levamin, Gerocel kapsle a Viraimun, který obsahuje výtažky z hub, jež se v Číně už od nepaměti používají k prodloužení lidského života. Výtažky pomáhají organismu posilovat imunitní systém, což je pro stárnoucího člověka nesmírně důležité. Všechny tyto přírodní produkty obsahují byliny pomáhající zpomalovat procesy stárnutí.
autor: Vladimír Ďurina
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 06/2011
Lidé odpradávna toužili po nekonečném životě. Podle současných názorů to samozřejmě není možné. Ale trochu si život prodloužit určitě možné je. Jak na to a co k tomu aktuálně říká současná věda?
Vědci zjistili, že výrazně urychlit stárnutí dokážou některé nízkokalorické potraviny. Obvinili široce používané přísady do potravin – kyselinu fosforečnou a její soli. Myslí si, že stejně, jako krátí život hlodavcům, činí totéž i nám. Kyselinu fosforečnou obsahuje mimo jiné i světově rozšířený nápoj Coca-Cola.
Chipsy a limonády jsou balastem zkracujícím život. Taková prohlášení slýcháme často. Vždy se u toho zatím argumentovalo přebytkem kalorií, který dává srdci zabrat. Ve zprávě publikované Federací amerických společností experimentální biologie (FASEB) jde nyní o něco zcela jiného. Vedoucí výzkumného týmu Mohamed Shawkat Razzaque z Harvard School of Dental Medicine označil za škodlivinu něco, bez čeho se potravinářský průmysl již neobejde. Tím, co poškozuje srdce, jsou i nekvalitní ztužené tuky, které se používají pro výrobu různých levných čokoládových polev. Objevují se i jako náplně v různých sušenkách a proteinových tyčinkách. Obsahují tzv. „trans kyseliny", a tak u některých pochutin můžeme zkonzumovat maximálně jednu denně, abychom dostáli normám a nepoškozovali si takovými pamlsky svá srdce. Kromě toho i rafinovaný cukr zvyšuje v těle hladinu škodlivého cholesterolu, což také srdci neprospívá. Pro posílení srdce a cév je dobrá kombinace doplňků stravy Venisfér a Vista clear, které obsahují rostliny prospěšné pro srdeční činnost a cévnímu zdraví. Závorník lékařský, jmelí bílé, kurkuma a další rostliny přispívají organismu k udržování normálního krevního tlaku, mají prospěšné účinky na srdeční a cévní činnost.
Co nového o dlouhověkosti?
Japonští vědci nedávno objevili gen, který se u myší projevuje typickými lidskými příznaky stárnutí. Protein, jehož syntézu má tento gen na starosti, souvisí s citlivostí buněk na inzulin. Při pokusech na zvířatech se ukázalo, že zvýšení hladiny proteinu vede k prodloužení života o celou jednu třetinu. Myši, které mají tento gen poškozený mutací, se jeví zpočátku normální a zdravé, ale jen do věku 3–4 týdnů. Poté se u nich začnou objevovat znaky stáří – atrofuje jim kůže, řídnou kosti, vytrácí se pružnost cév a začíná se projevovat rozedma plic. Umírají předčasně ve věku okolo dvou měsíců.
Když vědci zjistili, co tento poškozený gen, a tím i nízká produkce dotyčné bílkoviny dokáže, snažili se přijít na to, co se stane, když si organismus začne sám produkovat více tohoto proteinu. Vytvořili mutantní kmen myší, který si dokázal proteinu tvořit více, než kolik ho mají normální jedinci. Ukázalo se, že tito myší mutanti žili o 19–31 % průměrného normálního „myšího času" déle.
Protein zpomalující stárnutí
Vědci tvrdí, že pomocí konkrétního proteinu umí u mušek zabránit patologickým změnám spojeným s předčasným stárnutím. Jeho obdobu máme v buňkách i my, lidé. Protein sestrin chrání buňky při stresových situacích a zabraňuje předčasnému stárnutí organismu. Badatelé se o sestrin zajímají nejen z důvodu dlouhověkosti blanokřídlého hmyzu, ale také proto, že při jeho nedostatku v buňkách začne tělo akumulovat triglyceridy, dochází k srdečním arytmiím a svaly degenerují. To vše postihne i mladé mušky. Jde tu tedy o překvapivou podobnost s lidskými projevy předčasného stárnutí a s ději, které postihují osoby s nadváhou.
To vedlo vědce z Kalifornské univerzity a z Burnham Institute in La Jolla k dalšímu pokusu. Muškám se sklonem k předčasnému stárnutí začali do pokrmu přidávat syntetickou látku s účinkem sestrinu. Doufali, že jim tím zpozdí nástup jejich smutného údělu. Podařilo se. Synteticky ošetřené mušky žily déle.
Tolik pro zajímavost. Z produktů Diochi je pro dlouhověkost vhodné užívat například doplňky stravy Levamin, Gerocel kapsle a Viraimun, který obsahuje výtažky z hub, jež se v Číně už od nepaměti používají k prodloužení lidského života. Výtažky pomáhají organismu posilovat imunitní systém, což je pro stárnoucího člověka nesmírně důležité. Všechny tyto přírodní produkty obsahují byliny pomáhající zpomalovat procesy stárnutí.
Jak posílit imunitu a odolnost těla před nemocemi?
Zdravý životní styl je tou nejlepší prevencí před vznikem různých onemocnění. Možná si ani neuvědomujeme, kolika škodlivým vlivům je naše tělo každý den vystaveno. Imunitní systém musí reagovat na množství virů a bakterií z prostředí, ve kterém se nacházíme, a to nejen během chřipkového období. K tomu, aby nás každodenně chránil, můžeme přispět i my a podpořit jeho činnost zdravým životním stylem.
Imunitní systém
Lidské tělo má svůj samostatný systém, jehož úkolem je bojovat proti všem škodlivým vlivům a udržovat zdraví člověka. Imunitní systém sestává z orgánů, tkání, buněk a proteinů, které společně ochraňují organismus před bakteriemi, viry nebo parazity, které mohou způsobit onemocnění nebo infekci. Tento systém je neustále aktivní a pořád zjišťuje, zda buňky patří do našeho organismu nebo ne. V případě, že zachytí hrozbu, spustí imunitní reakci a zničí ji. Při imunitní reakci systém uvolní protilátky, které se navážou na patogeny a zabijí je.
Imunitní systém můžeme rozdělit na dvě základní formy:
1. Přirozená imunita - je to ochrana organismu, kterou získáme při narození, a jde o první ,,linii" v obraně a boji proti infekci. Při infekci reaguje na škodlivý patogen rychle a pokusí se ho vyplavit produkcí hlenu nebo spálením pomocí horečky.
2. Získaná imunita - jde o typ imunity, kterou získáváme během života očkováním nebo tím, že jsme vystaveni onemocněním. Adaptivní systém používá ke zničení nepřítele protilátky, jejichž úkolem je zničit a zbavit se útočníka.
Spolupráci obou forem imunitního systému můžete vidět například při řešení problému. Adaptivnímu systému může rozpoznání a tvorba protilátek pro zničení útočníka trvat 5 - 10 dní. Během této doby se o hrozbu postará přirozená imunita, která ji udrží na uzdě a zabrání jejímu šíření.
Horečka a zánět
Horečka a zánět jsou nástroji imunity v boji proti škodlivým patogenům, tyto projevy jsou nepříjemné a vám se může zdát, že jde o něco špatného. Opak je však pravdou, vznik zánětu nebo horečky je dobré znamení, protože to signalizuje, že tělo reaguje tak, jak má. Účelem zánětu je omezit vliv dráždivé látky. Poškozené buňky uvolňují histamin, který způsobuje zvětšení buněčných stěn. Výsledkem je typické zarudnutí, bolest a otok při zánětu. Při horečce dochází k uvolnění bílých krvinek, zvýšení metabolismu, a také zabránění šíření organismů v těle člověka.
Imunitní systém je komplex typů buněk, které působí na různé mikroby. Vědci zatím neznají odpověď na to, které a kolik imunitních buněk je potřeba posílit. Je však známo, že organismus neustále vytváří imunitní buňky s názvem leukocyty (bílé krvinky) a lymfocyty. Přirozený a získaný imunitní systém potřebuje pro fungování správné typy buněk, ve vhodném množství. Je potřeba se ještě hodně dozvědět o propojení a složitosti imunitní reakce, ale na to, aby správně fungoval systém, je potřeba rovnováha a harmonie. Co tedy můžete pro správné fungování imunitního systému udělat? Nejrozumnější cestou je získání zdravých návyků, které budou prospěšné pro celý organismus a zároveň imunitní systém.
Podpora imunitního systému
Svému organismu a imunitnímu systému nejlépe pomůžete osvojením si zdravého životního stylu a správných návyků. Díky nim může být imunitní systém lépe připraven na boj například i proti virům. Patří mezi ně:
• konzumace ovoce, zeleniny a celozrnných obilovin
• pravidelné cvičení
• pití alkoholu s mírou
• omezení kouření
• udržování zdravé tělesné hmotnosti
• dostatek spánku
• mytí rukou
• redukce stresu
Potraviny pro podporu imunity
Váš imunitní systém můžete podpořit příjmem vhodných živin, které zlepší schopnost organismus bojovat se škodlivými mikroby.
1. Borůvky - v borůvkách se nachází důležitý flavonoid antocyanin, který se vyznačuje antioxidačními vlastnostmi a významem pro imunitní systém. Extrakt z borůvek najdete v kapslích Vista clear.
2. Citrusové ovoce - patří mezi ně citrón, limetka, pomeranč, mandarinka nebo grapefruit. Skoro všechny citrusové plody jsou bohaté na vitamín C, což je důvodem, proč jsou známým bojovníkem proti nachlazení.
3. Zázvor - má antioxidační vlastnosti a může pomáhat snižovat hladinu cholesterolu. U nás ho najdete v Gerocel kapkách.
4. Kurkuma - koření žluté barvy je díky obsahu kurkuminu prospěšné v podpoře imunity. Kurkumin má podle výzkumu z roku 2015 také protizánětlivé a antioxidační účinky. V Diochi produktech ho najdete v kapslích Alfa Artrizone nebo kapkách Gerocel a Venisfér.
5. Červená paprika (red bell peppers) - vyznačuje se vysokým obsahem vitamínu C a beta-karotenu. Možná vás to překvapí, ale červená paprika obsahuje 2x více vitamínu C než citrusové plody.
6. Mandle - důležitým vitamínem pro zdravý imunitní systém není pouze vitamín C, ale i vitamín E. Jeho skvělým zdrojem jsou mandle, které mimo jiné obsahují i zdravé tuky.
7. Ryby - mastné ryby, jako například tuňák, losos nebo sardinky, jsou bohaté na omega-3 mastné kyseliny. Jejich konzumace má pro člověka mnoho výhod a jednou z nich jsou jejich protizánětlivé účinky.
8. Drůbež - kuřecí polévka během nemoci není pouze teplá voda do žaludku. Ochraňuje a snižuje příznaky nachlazení. Kuřecí a krůtí maso má vysoký obsah vitamínu B6, který se podílí na několika procesech v lidském těle, například při tvorbě červených krvinek. Kromě toho je kuřecí vývar zdrojem chondroitinu, želatiny a dalších živin prospěšných pro trávicí trakt a imunitu člověka.
Vitamíny a minerály, které podporují obranyschopnost
Ideálním řešením je získávat vitamíny a minerály ze stravy, pokud si však nejste jisti, zda jste jich přijali dostatek, zvažte doplňky výživy. Pokud už se rozhodnete zlepšit imunitu pomocí jednosložkových nebo komplexních suplementů, přinášíme vám tipy na vitamíny a minerály, které podporují fungování imunity:
• vitamín C - zřejmě nejznámější vitamín na podporu imunity, který organismus potřebuje pro tvorbu neurotransmiterů a kolagenu. Kromě toho, že se nachází v ovoci a zelenině, je dostupný i ve formě výživových doplňků, u nás v Diochi ho najdete v kapslích CDF nebo v šumivých tabletách Citrus, Tropic a Cassis, který navíc obsahuje i betaglukany.
• vitamín A - má antioxidační vlastnosti, nachází se v zelenině bohaté na karotenoidy, například na beta karoten. Organismus je přemění na vitamín A, a použije v ochraně před infekcemi, pro správné fungování očí a jiných orgánů.
• vitamín D - nachází se v mastných rybách jako losos nebo tuňák, vitamín D můžeme také získat ze slunce, případně suplementů. V Diochi se nachází v kapslích CDF. Kromě podpory imunity je také potřebný pro vstřebávání vápníku a růst kostí.
• vitamín E - je antioxidant, který chrání buňky před jejich poškozením oxidačním stresem. Vitamín E najdete například v mandlích, arašídech nebo slunečnicových semínkách.
• vitamín B6 - je potřebný v mnoha biochemických reakcích a je důležitý i pro podporu imunity. Pyridoxin, což je jiný název pro vitamín B6, najdete ve stravě, ale i ve formě suplementu jako samostatný vitamín, např. v kapslích CDF
• vitamín B9 (kyselina listová) - jeden z důležitých vitamínů typu B, který je užitečný při tvorbě DNA a tvorbě červených krvinek. Nachází se v hrášku, luštěninách a listové zelenině.
• železo - minerál, který pomáhá doručovat kyslík do buněk a při tvorbě některých hormonů.
• zinek - minerál důležitý pro zdravý růst, imunitní systém nebo hojení ran. Zinek najdete v drůbeži, cizrně nebo jogurtu.
• selen - důležitý pro obranu před oxidačním stresem nebo pro zdravou štítnou žlázu. Najdete ho v brokolici, česneku nebo ječmeni.
Mnoho výše uvedených vitamínů je obsaženo v bioinformačních kapslích Tromboserin. Svými protizánětlivými účinky jsou známé i zázvor a kurkuma, které jsou obsaženy v kapslích Alfa Artrizone nebo v bioinformačních kapkách Venisfér.
Imunitní systém člověka je komplexní stroj na ochranu před neviditelnými nepřáteli, s nimiž se můžeme setkat prakticky kdekoliv. Dokáže se vypořádat s mnoha bakteriemi nebo viry, ale pro své fungování potřebuje dostatek živin, spánku nebo důkladnou hygienu. Určitě se mu bude lépe pracovat, pokud ho podpoříte zdravým životním stylem a vyhýbáním se alkoholu.
Přejeme Vám hodně zdraví
Diochi
„Každý den je nový začátek. Pokud se vám něco nepovedlo... NADECHNĚTE SE. A začněte znovu!"
Navažme spolupráci, která může pozitivně ovlivnit vaše blízké i tisíce dalších lidí.
Do Sféra Klubu Diochi mohou vstoupit
Výhody spolupráce
SLEVA až 30% na všechny přípravky DiochiDalší slevy v produktových akcích vyhlašovaných v Infolistech a v časopise SféraÚčast na vzdělávacích akcích Předplatné časopisu Sféra na 12 měsíců ZDARMA DALŠÍ SLEVY dle objemu realizovaných nákupů
Pro koho je spolupráce vhodná:
pro všechny, kdo chtějí být zdravípro všechny, kdo chtějí pomáhat ostatnímlékaři, homeopatévýživoví poradciterapeuté, kosmetičky, maséři, atd
Jak se stát členem Klubu Diochi
Více informací o členství se dočtete v Blogu - Výhody členství v Diochi klubu
Za kosmetiku utrácíme měsíčně nemalé částky. Ze zkušenosti víme, že nám některá pomáhá, jiná méně. Některá naší pleti dokonce škodí. Ptáme se, zda je lepší přírodní kosmetika než ta běžná, zda výrobky obsahují také nějaká svá „éčka" jako potraviny, na co si dávat pozor apod. Pro lepší porozumění světu kosmetiky jsme pro vás připravili nový seriál.
Kosmetika se rozděluje na mnoho druhů. Obecně je to zkrátka věc, která slouží ke zkrášlení těla nebo jeho ochraně. Dá se tak ale označit i třeba obyčejné mýdlo a mnoho dalších mycích prostředků. Zvláštním případem je potom autokosmetika či kosmetika pro psí miláčky. Nás ale bude zajímat kosmetika určená hlavně pro člověka. Autokosmetika možná příště, pánové jistě prominou.
Obecně můžeme kosmetiku rozdělit na přírodní nebo biokosmetiku, kosmetiku přírodní s obsahem syntetických látek, syntetickou s obsahem přírodních látek, a nebereme-li v potaz vodu obsaženou ve výrobku, i kosmetiku čistě syntetickou. Je možné se částečně orientovat podle certifikátů, jako je kupříkladu Ekocert, BDIH, CPK, CPK Bio, NaTrue a další. Ne všechny firmy si ale z různých důvodů nechávají své výrobky certifikovat (nejčastěji z důvodu velké finanční nákladnosti), proto nám spotřebitelům nezbývá nic jiného, chceme-li mít komplexní přehled, než se naučit pár základních pravidel, jak zdravou kosmetiku rozpoznat. K tomu je třeba trochu zabrousit do základů kosmetické technologie, jako jsou funkční složky jednotlivých přípravků, jejich výroba a zdroje.
Můžeme začít například krémem. Jakýkoliv krém obyčejně musí obsahovat tři základní složky a těmi jsou: vodní fáze, olejová fáze a emulgátor. Olejová fáze se skládá, jak název napovídá, z látek rozpustných v tucích. Snaha výrobců je samozřejmě ceny stlačovat co nejníže, proto raději volí ropné deriváty. Jelikož rafinací ropy lze získat produkty od lehkého oleje (paraffinum liquidum) až po velmi tuhé vosky (microcristaline wax, cera microcristallina), najdeme je v mnoha výrobcích. Krém také musí být pocitově hebký. Zde přichází na řadu emolienty. Jsou to naprosto neutrální látky bez vůně a velmi lehce roztíratelné bez zanechání mastného pocitu. Jsou to ty látky, které vytváří dojem „sametové" pleti. Jedná se o sloučeniny mastných kyselin a alkoholů (estery). Mastné kyseliny pocházejí většinou z rostlinných nebo živočišných olejů. Alkoholy se vyrábí synteticky z ropy.
Olej a voda jsou za běžných podmínek nemísitelné. Proto do hry vstupují emulgátory, což jsou látky, které umožňují spojení oleje a vody do formy krému. Zde jsou to nejčastěji tzv. PEG deriváty (PolyEthylenGlykol), které mají nízké výrobní náklady. Navíc takový emulgátor se dá vyrobit na míru, aby splňoval všechny nároky výrobce. PEG deriváty se ale také nepřímo vyrábějí z ropy. Ethylenglykol se používá například jako nemrznoucí kapalina do aut.
Zbývá nám ještě zmínit vodní část. Voda se naštěstí synteticky vyrábět nemusí, ale její kvalita pro výrobu kosmetiky musí být velmi dobrá, jinak by krém nedržel pohromadě. Voda se tedy používá destilovaná, případně demineralizovaná.
Jak sami vidíte, nahradit všechny tyto složky surovinami pocházejícími pouze z obnovitelných zdrojů či ekologického zemědělství není snadný úkol. Navíc přírodní kosmetika mnohdy ani zdaleka nevypadá jako její ropný protějšek. To situaci výrobcům ještě ztěžuje. V poslední době ale došlo v oblasti přírodní kosmetiky k velkému vývoji a tento rozdíl se rychle smazává.
Ropné tuky se do kosmetiky dostaly téměř omylem. „Surovina pro vazelínu byla objevena v roce 1859 v Titusville v Pensylvánii, na některém z prvních ropných vrtů v zemi. Pracovníci neměli rádi parafinovitý materiál, který se ve vrtech tvořil, protože způsoboval poruchy. Používali ho však na rány a popáleniny, neboť urychloval hojení. Mladý chemik Robert Chesebrough, jehož dřívější práce na destilaci paliv z tuku vorvaňů byla překonána využitím ropy, přišel do Titusville, aby viděl, které nové materiály mají komerční potenciál. Vzal nerafinovaný černý „tyčový vosk", jak ho naftaři nazývali, do své laboratoře k rafinaci a ke zjištění potenciálního využití. Chesebrough objevil, že destilací lehčích, řidších olejových produktů z tohoto vosku by mohl vytvořit světle zbarvený gel. Tento proces výroby vazelíny si v roce 1872 nechal patentovat. Proces zahrnuje vakuovou destilaci surového materiálu s následnou filtrací destilačního zbytku přes živočišné uhlí. Chesebrough cestoval v okolí New Yorku, kde předváděl produkt a doporučoval ho k nákupu. Leptal kvůli tomu svou kůži kyselinou a pálil otevřeným plamenem, potom tato místa pokryl novou mastí, a nakonec je ukazoval vyléčená, jak hlásal, svým zázračným výrobkem. První továrnu si otevřel v roce 1870 v Brooklynu. Chesebrough původně doporučoval vazelínu primárně jako mast na rány a popáleniny. Lékaři však prokázali, že vazelína nemá žádný lékařský účinek (ani proti puchýřům) ani není pohlcována kůží. Její účinnost při zrychlování hojení ran a popálenin spočívá v utěsnění proti průniku mikrobů do rány a proti vysychání rány." (zdroj: wikipedia.org)
Pravděpodobně se tato surovina spolu s „tyčovým olejem" – parafínem stala velkou módou a zůstala dodnes běžnou součástí kosmetiky – tradicí, bez ohledu na následná zjištění. Jak již bylo uvedeno, ropné oleje jsou nevstřebatelné, jsou to dlouhé řetězce uhlovodíků, které vytvářejí na pokožce povlak či vrstvu. To, že pokožka vypadá lépe, je důsledkem toho, že tento povlak má efekt jako make-up či nátěr, jak ho známe z ošetření nábytku. Kůže nevypadá ani suchá a ani se v danou chvíli neodlupuje. Neobsahuje ale nic vstřebatelného. Parafínový olej neobsahuje ani minerály, ani mastné kyseliny, enzymy, vitaminy, prostě jakoukoliv látku použitelnou pro pokožku, čímž jsou přesným protikladem k rostlinným olejům. Ropné a syntetické tuky díky tomu, že vytvářejí neproniknutelnou vrstvu, jsou báječnou ochranou např. pro ruce automechaniků. Každý den však v pokožce zamezují buněčnému dýchání, pocení, vyměšování mazu z mazových žláz a obecně přirozeným procesům. Jsou dokonce podezřelé z toho, že bývají častou příčinou chronicky mastné či suché pokožky a jiných potíží.
Ropné a syntetické tuky jsou pro výrobce dokonalou surovinou, neboť jsou mnohonásobně levnější než přírodní rostlinné tuky. Mají také téměř neomezenou trvanlivost a nemohou způsobit alergii (stejně tak jako PET láhev nebývá příčinou alergie při běžné manipulaci s ní). Jsou totiž látkami téměř inertními (nereaktivními).
Potíž je v tom, že podráždění pleti, pupínky a přecitlivělost mohou být zapříčiněny ucpanými póry a potními žlázami, což právě umělé tuky způsobují. Nebo tím, že je kůže schovaná pod „igelitovou" vrstvou, což vytváří nepřirozené podmínky. Narušení kteréhokoli přirozeného procesu se samozřejmě projeví (u jakéhokoliv živého organismu nebo systému), a to různými způsoby, které nabývají individuálního charakteru. Avšak to, že nemohou způsobit alergii (ale pozor, mohou být její prvotní příčinou – spouštěčem), je výrobci vyzdvihováno a využíváno jako argument, proč ropné tuky používat. Snad už základním protiargumentem by mělo být, že o kůži z pohledu funkčního orgánu mluvíme jako o „druhých plicích", proto bychom neměli jakýmkoli způsobem zabraňovat jeho přirozeným funkcím. Již na základní škole jsme se naučili, že buňka potřebuje dýchat, vylučovat, přijímat potravu. U přírodní kosmetiky je možnost reagovat na olejovou složku také minimální. Spotřebitel by musel mít alergii na sezam, mandle, avokádo atp. Navíc často, existuje-li tato alergie, je tomu tak jen v případě kontaktu s poškozenou pokožkou nebo u vnitřního užití.
Alergie
Obecně je vhodné se konkrétním alergenům vyhýbat, a ne používat obecná tvrzení iracionálně, jako důvod, proč zavrhnout přírodní kosmetiku. Dobrým příměrem by nám mohlo být: Máme-li alergii na papriku, také se nezačneme vyhýbat jakékoliv zelenině. Nahradíme ji igelitem, parafínovými svícemi, plastovými láhvemi a jiným běžným vybavením domácnosti? Samozřejmě, jíst takové věci je představa absurdní. Zamyslíme-li se stejně nad výživou pro naši pokožku, musí se nám zákonitě začít jevit ropné složky kosmetiky, které mívají většinou majoritní podíl, stejně absurdní a nevhodné. U jídla na první pohled poznáme jablko od láhve, ale u kosmetiky musíme číst titěrné nápisy na obalu a naučit se pár latinských názvů, abychom rozpoznali potřebné a nenechali se výrobcem uvádět v omyl, jak je jeho kosmetika přírodní a ekologická.
Silikony a voda
Poslední často používanou složkou bývají silikony. Jedná se v podstatě o „tekutý křemen". Pokud si uvědomíme obecné užití silikonu v jiných oborech, jako například stavební materiál nebo třeba umělá ňadra, opět se dobereme obdobných vlastností jako u ropných tuků. Používá se jako izolační materiál, který nepropouští ani vzduch nebo vodu a je biologicky nenarušitelný. Jinak by se nám implantáty vstřebaly do těla.
Vodní fáze bývá stejná u všech kosmetik, většinou se jedná o vodu demineralizovanou kvůli stabilitě emulze, ionty by narušovaly spojení mezi vodou a olejem a krém nebo mléko by se oddělovaly na dvě a více vrstev podle hustoty tekutin. V přírodní (či bio) kosmetice se jako vodní fáze může vyskytovat hydrolát neboli květová voda, která je výsledkem parovodní destilace esenciálních olejů. Obsahuje malý podíl esence a má účinky dané vlastnostmi bylin nebo květů, ze kterých pochází.
Málokdy se v přírodní kosmetice setkáme s vodami minerálními nebo s obsahem soli ve vodní fázi kvůli velké náročnosti na emulgátor. Syntetické jsou v emulgačních schopnostech samozřejmě mnohem výkonnější, jelikož jsou vyvinuty přímo k tomuto účelu. Příroda sama o sobě něco tak výkonného, jako je kosmetický emulgátor, k ničemu nepotřebuje (přírodní jsou např. lecitin, cholesterol, kefalin, encefalin – ty jsou však nepoužitelné a nedostačující). Tuky bývají ochranou před vodou (peří ptáků, srst), a není tedy důvod vytvářet něco, co by způsobovalo v podstatě poruchu, tedy mísitelnost tuku s vodou. Proto i přírodní emulgátory pocházejí sice z rostlinného zdroje, avšak při jejich výrobě se účastnila nějaká syntetická složka, která buď zcela zreaguje a promění se, nebo je odstraněna v následných krocích. Běžnými zástupci takových přírodních emulgátorů jsou třeba cetearyl alkohol, který pochází z kokosového oleje, nebo polyglyceryl-3-oleát, který se vyrábí z glycerinu a rostlinného oleje. Na obalech výrobků se také můžete setkat s látkou nazvanou polyglyceryl-3-matylglucose distearate, který kromě glycerolu a mastné kyseliny obsahuje také glukózu.
Nebyly u nich zjištěny jakékoliv vedlejší nebo neblahé účinky na pokožku. Některé přírodní emulgátory se také používají v potravinářství, například u margarínů, mléčných a tukových krémů a různých druhů omáček. U „běžné" kosmetiky se používají nejčastěji tzv. PEG deriváty, poznáme je podle koncovky -th/-eth (ceteareth) nebo PEG- ve spojení s číslem (např. PEG-100 Stearate, Ceteareth-33, Steareth-21) nebo též časté bývají: polyglykol, polysorbát či kopolyol. Jsou podezřelé z toho, že způsobují větší pronikavost pokožky, čímž ztrácí na své hlavní funkci potřebného orgánu, ochranného pláště celého těla. Taková pokožka často přehnaně reaguje na běžné vnější vlivy, jako je chlorovaná voda, slunce, vítr. Má sklony k infekcím, olupování, lupům, pupínkům, alergiím a dalším nezdravým projevům.
Dalšími složkami krému bývají účinné látky, konzervanty, parfemace a různé další regulátory konzistence, toku, viskozity a vlastností výrobku. Pokud výrobek obsahuje vodu, je nutné jej konzervovat. Voda vytváří vhodné podmínky pro růst bakterií. Jako konzervanty mohou sloužit i jiné složky výrobku, např. alkohol (může být obsažen třeba měsíčkový výluh v ethanolu), extrakt z grepového jádra, některé bylinné extrakty, kyseliny a esence. Dají se použít i potravinářské konzervanty benzoan sodný a sorban draselný.
Formaldehyd deriváty
Tyto látky jsou schopné postupně uvolňovat formaldehyd, a tak udržovat jeho stálou hladinu ve výrobku. O dezinfekčních účincích formaldehydu, který se například používá pro moření dřeva, netřeba pochybovat. O těchto sloučeninách je ale známo, že způsobují předčasné stárnutí pokožky a mohou způsobit rakovinu.
Parabeny
Dalšími běžně používanými konzervanty jsou tzv. parabeny. Jsou to látky s biocidními vlastnostmi, zabíjí tedy prakticky vše. Jsou podezřelé z karcinogenity a byly nalezeny ve vysoké koncentraci v karcinomu prsu. Někteří lékaři již začali doporučovat především těhotným ženám, aby se vyhýbaly kosmetice a lékům obsahujícím tyto konzervanty. Obzvláště parabeny bývají častým zdrojem alergických reakcí a jsou více než podezřelé z hormonálního působení. Výrobci si je však nemohou vynachválit. Jsou spolehlivé, a navíc velmi levné. Co se týče konzervantů v kosmetice, existuje o nich mnoho mýtů.
Tvrdí se, že přírodní kosmetika nemůže vydržet déle než pár měsíců. Není to pravda. Spíše je to reklamním trikem výrobce, který se chce zviditelnit.
Pokud je například pleťový olej složený z jojobového oleje a esence, není ho třeba vůbec konzervovat a jeho trvanlivost je v podstatě neomezená. Jojobový olej totiž patří mezi tekuté vosky a nežlukne. Stejné je to s olejem kokosovým nebo karité máslem, které je přirozeně konzervováno kyselinou skořicovou a obsahuje malý podíl vody. Z toho vyplývá, že i naprosto přírodní krém může být konzervovaný a mít trvanlivost dva roky i více let. Výrobek konzervovaný šetrným způsobem je samozřejmě mnohem lepší než líheň bakterií, plísní a jiných choroboplodných zárodků.
Alkoholy
Často se tvrdí, že alkohol pokožku vysušuje a je škodlivý. Je však třeba si povšimnout, jaký výrobce toto prohlašuje. Většinou sám používá celé série parabenů v jednom výrobku. Alkohol je pokožce i celému tělu prospěšný, ovšem v malých dávkách. Každý ví, že sklenička piva nebo vína je lékaři doporučována. Celá láhev nebo několik piv již nikoliv, a stejné je to s pletí. Výrobky s obsahem alkoholu do 13 % pokožku dezinfikují, tonizují, prokrvují a upravují mazotok. Pokud je pokožka velice citlivá a i přes tak malý obsah alkoholu se vysuší, pak jen na několik málo minut. Následně se přirozeně vyloučí dostatečné množství tuku.
Výrobci je většinou alkohol haněn, jelikož jeho pořizovací cena jako suroviny je poměrně vysoká a nahrazením alkoholu syntetickou konzervací ušetří velké firmy v rozpočtech miliony dolarů. Pokud někdo tvrdí, že má alergii na alkohol, nebývá to na alkohol jako takový, ale na možnou přítomnost denaturační přísady (alcohol denat). Přidávají se do etanolu proto, aby se stal chuťově nepoživatelným. Alkohol zná náš organismus už od nepaměti a byl využíván v mnoha souvisejících oborech, jako je tomu dnes. Je nezastupitelný při maceraci bylin. Některé látky jsou ve vodě nebo oleji nerozpustné, a proto není lepšího rozpouštědla, než je alkohol, který díky konzervačním vlastnostem udrží extrakt téměř po neomezenou dobu v perfektní kvalitě. Ve složení (INCI) se objeví heslo alkohol i v případě, je-li zde i ve výši 1 % zastoupen alkoholový extrakt třeba měsíčku. Dále se přidávají různé extrakty, vitaminy a další.
Parfemace
Nyní snad pár řádků o parfemacích. Parfemace nám proniká nejen skrze kůži, ale také sliznicí dýchacích cest přímo do těla. Proto i v případě, že nanášíme parfém na látku oblečení, jak někteří lidé činí, přesto pronikne do těla a do krevního oběhu. Cesta přes plíce je jednou z nejrychlejších možných cest. Vdechnuté látky jsou téměř okamžitě transportovány do krevního řečiště. Původně, stejně jako dodnes v přírodní kosmetice, se používaly esenciální oleje. Ty se vyrábějí parní destilací nebo metodou zvanou enfleurage. Je možné se setkat i s moderními postupy, jako je vakuová destilace nebo extrakce oxidem uhličitým, avšak zatím jen vzácně.
Syntetické náhražky vznikly z důvodu potenciální úspory, která je obzvláště v této oblasti značná. Například pro jeden litr esenciálního oleje z růže či jasmínu potřebujeme minimálně asi tři a půl tuny květů, což je samozřejmě velice nákladná záležitost. Kdybychom porovnali cenu, přírodní esence může stát několik set tisíc korun za litr, zatímco syntetická jen pár desítek či stovek korun. Bohužel, velká úspora s sebou nese svá negativa. Na syntetickou parfemaci se vyskytují častěji alergie než na přírodní a směsi mohou často obsahovat nitro- nebo polycyklické mošusové sloučeniny podezřelé z hormonálního působení a karcinogenity. Oproti tomu přírodní esence nejen, že nejsou škodlivé, ale mají také aromaterapeutické účinky. Takový sprchový gel s grepy či citrusy vás zaručeně po ránu probere, stejně jako jasmín či ylang-ylang zbaví splínu. Cvičený nos prostý otupělosti běžnými parfémy nejen, že syntetickou náhražku rozezná, ale většinou se mu jeví minimálně nelibou, na rozdíl od přírodních, jež hodnotí jako libé a některé přímo lahodné, podle svého individuálního cítění.
Pár tipů na závěr
Tímto můžeme uzavřít kapitolu pleťových krémů, balzámů, mlék a jejich složení. Pár tipů závěrem ke krémům. Pokud nám vyhovuje spíše lehčí konzistence, na pokožku nemusíme nutně kupovat mléko, tedy v podstatě vodu s malým obsahem ostatních složek, ale můžeme krém nanášet na vlhkou kůži. Podle poměru vody ke krému získáme námi požadovanou konzistenci a vstřebatelnost. Pozorný uživatel by si měl povšimnout, jaké rostlinné oleje mu svědčí a které nikoliv. To se však, obzvláště u žen, může měnit v různých obdobích jejich života spolu s hormonálními fázemi. Proto nemůžeme o nějakém krému hovořit jako o dobrém a o jiném jako o špatném. Jedná se o individuální záležitost s tím, že některé věci bývají platné obecně (například že kvalitní zastudena lisovaný olej bude mít lepší vlastnosti a kosmetický efekt než druhořadý rafinovaný, nebo dokonce ropný olej). Mimochodem, o vlastnostech olejů vyšla báječná kniha s názvem Tekuté slunce.
|
Poradna |
Ke stažení |
Nejbližší akce |
Aktuality - blog |
Obchodní podmínky Reklamační řád Reklamační protokol
Copyright © 2018 DIOCHI SPOL. S R.O, Průmyslová 1306/7, 102 00 Praha 10, Česká republika
