Regenerace ve sféře Diochi

Achnatonovo vizionářství i jeho posvátné prorocké texty ohromily nejednoho křesťanského učence, který se nechal tímto „amarnským” obdobím egyptských dějin inspirovat. Lze atonismus považovat za předzvěst budoucího křesťanství, za vizi božské jedinečnosti, která našla svoji podobu v pozdějším monoteismu?

„Ptáte se, kdo jsou ti, co nás vedou do tohoto Království? Ptáte se, zda toto Království je na nebesích? Ptáci, co poletují ve vzduchu, a všichni živí tvorové, kteří žijí pod zemí i na zemi, i ryby v moři vás tam dovedou, neboť Království nebeské je ve vás samých.“
                                                                                                                                       Slova Ježíše Krista, Papyrus z Oxyrhynchu

Achnaton a Ježíš
Ježíš svými slovy v záhlaví této kapitoly dává svým učedníkům na srozuměnou, že božská podstata je obsažena v přírodě samé. Tím, že člověk přírodu vnímá a navazuje s ní spojení, odhaluje tajemství života ukryté v jeho vlastním nitru. O stejné pochopení skutečnosti usiloval svými náboženskými teoriemi i sám Achnaton, ale již o 1500 let dříve. Je tedy možné, že se mladý Ježíš seznámil s Achnatonovým učením například tehdy, když pobýval u sekty Esénů, kteří žili v Kumránu nedaleko Mrtvého moře? Někteří odborníci tvrdí, že nalezené Ježíšovo evangelium ve svitcích od Mrvého moře či z Nag Hammádí je vlastně učením samotného Achnatona. Je možné uvést i další křesťanské texty, které byly inspirovány Achnatonovým učením a přímo z něj vycházejí. Asi nejznámějším z nich je Žalm 104, jehož některé části jsou dokonce překladem Velkého chvalozpěvu na Atona! S tím souhlasí i významný německý egyptolog Jan Assmann: „Stopa vede od Achnatonova velkolepého opěvování Slunce až k 104. žalmu z bible.“ Verše 20 – 30 ze 104. žalmu jsou překladem z hebrejštiny a jakýmsi shrnutím Achnatonova Chvalozpěvu na Atona. Achnatonův úžasný hymnus začíná v egyptštině slovy: ´Jak přenádherné je tvé zjevení na nebeském obzoru, rozptýlíš i temnotu, u nohou ti leží svět takový, jaký jsi ho stvořil, sám jsi věčný a jen tebou jsou lidé živi.´ Ve třiceti verších Achnaton chvalořečil svého boha Slunce, bez kterého by nic neexistovalo. Je tento chvalozpěv dílem božského krále a filozofa?“ Lze říci, že bible zajistila Achnatonovu učení nesmrtelnost.

Achnaton a Mojžíš
Počínaje starověkem se četní autoři pokoušeli spojit Mojžíše s Achnatonem, jenž prosazoval uctívání jediného boha Atona, což byl pro ně zřejmý monoteismus. Přísný monoteismus však poprvé vyžaduje na Izraelitech Mojžíš. Přesto v Druhé knize Mojžíšově, která se považuje za nejstarší verzi známého příběhu, nehraje monoteismus nijak významnou úlohu. Podle mnohých domněnek i důkazů postavil Achnaton sluneční chrámy zasvěcené Atonovi nejen v Egyptě, ale i za jeho hranicemi. Existují spekulace, že jeden z nich byl založen i na návrší Moria v Jeruzalémě. Lze snad předpokládat, že na tomto posvátném návrší stál Atonův chrám založený samotným Achnatonem dříve, než zde byl později vystaven králem Šalamounem Chrám archy?

Spojení mezi Achnatonem a Mojžíšem lze nalézt už v díle egyptského kněze Manetha (kolem 300 př. Kr.). Tvrdil, že zakladatel monoteismu, jehož nazýval Osarsif (Osarséf), přijal jméno Mojžíš a za Achnatonovy vlády vyvedl své přívržence z Egypta. Manetho pravděpodobně chtěl, aby Egypťané byli zproštěni „falešného“ monoteistického učení, které, jak jsem již uvedl několikráte, vlastně nebylo monoteismem v pravém slova smyslu. „Jediný“ bůh Aton byl vlastně syntézou všech dosud uznávaných bohů. Dalšími polemickými texty v souvislosti s Achnatonem a Mojžíšem se rovněž zabývali autoři jako Lýsimachos, Tacitus či Strabón. Mojžíš byl prorok vychovaný v Egyptě a nejspíše zasvěcený samotným Achnatonem do nového náboženství jednoho boha. Některé prameny dokonce udávají, že Mojžíš byl pravděpodobně veleknězem Atonova chrámu v Achetatonu. Naproti tomu zase jiné teorie tvrdí, že Achnaton odchází z Egypta jako Mojžíš, obklopen svými věrnými do země zaslíbené, aby tam naplno realizoval svoji celoživotní vizi o jediném bohu Atonovi.

„´Adonai´, hebrejský výraz pro ´můj vládce´, bylo totéž jako egyptský výraz pro ´Atona´ a ´mos´je egyptské, a nikoli hebrejské slovo pro ´dítě´.“
                                                                                                                                                                                                                          Dr. Karl Abraham

Dr. Karl Abraham, předchůdce psychoanalytika Sigmunda Freuda, se zabýval zkoumáním uctívání „jednoho boha“ a domníval se, že faraon Achnaton byl „předchůdcem mozaikového monoteismu“. Studoval i Starý zákon a zjistil, že ten přičítal velký symbolický význam době kolem roku 1394 př. Kr., kdy Mojžíš, zakladatel židovské víry, vzal korunu egyptskému faraonovi. Abraham se domníval, že Mojžíš, otrocké dítě, byl ve skutečnosti Achnaton, potomek faraona Amenhotepa III.

Tomuto tématu, které se dnes dostává čím dál více do popředí všeobecného zájmu, se již kdysi věnoval i Sigmund Freud ve své působivé studii o Mojžíšovi a monoteismu. On byl tím, který prohlašoval, že Mojžíš a Achnaton byli v úzkém kontaktu. Hloubal nad tím, že Mojžíš byl Egypťan a kdysi zastával postavení rádce faraona Achnatona. Freud usuzoval, že po Achnatonově smrti dalo Amonovo kněžstvo v Thébách, které Achnaton neuznával a opustil je, volný průchod zášti proti jeho osobě. Víra v Atona byla zakázána a Achnatonovo hlavní město Achetaton srovnáno se zemí. Freud věřil, že se Mojžíš obracel k Achnatonovi a očekával od něj inspiraci a vůdcovské schopnosti. Zklamán a osamocen ve víru událostí se pak Mojžíš obrátil k Izraelitům pobývajícím v Egyptě. Hledal u nich náhradu za ztrátu, kterou utrpěl, když Achnaton zemřel a jeho náboženská filozofie byla nemilosrdně pošlapána. Freud posléze přišel s novými argumenty, že Achnatonova vláda v Achetatonu skončila, když byl sesazen a poslán do vyhnanství na Sinaj kolem roku 1361 př. Kr., ale později se vrátil, aby se pokusil zmocnit se vlády za Ramesse I. Když neuspěl, přemluvil skupinu hebrejských otroků, aby jej následovali do pouště, kde mohl konečně uskutečnit svoji vizi a stvořit skutečné náboženství jediného boha: Atona.

Velice odvážný a nekonformní pohled na Mojžíše a Achnatona přinesl nedávno známý egyptolog, Egypťan Ahmed Osman. Ten ve svých knihách Stranger in the Valley of the Kings (Cizinec v Údolí králů), Moses: Pharaoh of Egypt (Mojžíš: Egyptský faraon) a Moses and Akhenaten (Mojžíš a Achnaton) identifikuje Mojžíše s faraonem Achnatonem. Osman tvrdí, že byl Achnaton vyhnán na konci 17. roku své vlády společně se Semity z Egypta do vyhnanství na Sinaj.
Průzkum a vykopávky v dnešní Amarně, které vedl William Matthew Flinders Petrie, zakladatel egyptské archeologie, a nálezy, které nashromáždil, odhalily mnohé o historii, náboženství, umění a způsobu Achnatonovy vlády. Zajímavá je ta skutečnost, že Petrie nalezl na Sinaji v egyptské hrobce důkaz, že poté, co byl Aton v Egyptě oficiálně „zapomenut“, v těchto končinách jej velebili. Kromě dalších uměleckých předmětů tu Petrie objevil i hlavu sošky královny Teje, Achnatonovy matky.

Zajímavé podněty a spekulace kolem Mojžíše a Achnatona přináší i další současník, spisovatel Ralph Ellis, ve své knize: Jesus, Last of the Pharaohs (Ježíš, poslední z faraonů). Ellis zde Mojžíše ztotožňuje s prvorozeným synem Amenhotepa III. a královny Teje Tuthmosem (Tuth-Moses / Moses?), který byl Achnatonovým bratrem a mimo jiné i héliopolským knězem a který se snad měl stát i faraonem, ale náhle zmizel ze scény. Rovněž Arthur Weigall ve svých článcích spojoval hromadný odchod Židů z Egypta s Achnatonovým převratem a věřil, že ke konci Tutanchamonovy vlády vyhnal Izraelity z Egypta generál Haremheb, který se později prohlásil za faraona.

Achnaton a židovská mystika
Je nepopiratelné, že kabala, židovská mystika, má kořeny v mystice egyptské, ze které vychází. Kdo zpřístupnil tyto staré pravdy Židům? K povznášejícím a záhadným textům starých Židů nepatřily jen spisy a knihy jako tóra a midraš, ale i kabala, sbírka starých tajných textů. Od 12. století je kabala souhrnným pojmem ezoterických směrů Židů. Pojem je odvozen z hebrejského QBLH (= to, co přijímáme). Ve své podstatě je kabala učením o psychoenergetické podstatě člověka a jeho místě v holograficky upořádaném vesmíru. Její nauka o hierarchii světů zcela odpovídá staroegyptskému hermetismu. Zde nacházíme důkaz, že kabala byla převzata ze staroegyptské mystiky. Tomu odpovídá i skutečnost, že kabalisté dál kabalu nevyvíjejí. Nejvýznamnějším kabalistickým dílem je Zóhar (plným názvem Šéfer-ha-Zóhar, Kniha slávy), o němž se většinou udává, že vznikl kolem roku 1290 po Kr. Vzhledem k mnoha dalším indiciím je zřejmé, že Zóhar musel vznikat průběžně po dlouhé období jako kompilát různých textů sebraných v hluboké minulosti. Jeho skutečné počátky se však ztrácejí kdesi hluboko v egyptské minulosti jako informace, které si s sebou odnesli Achnatonovi následovníci z Egypta… To, co se z egyptské mystiky uchovalo v židovské kabale, ale i v řeckém hermetismu, uchovalo se nejspíše zásluhou Manetha, velekněze héliopolského chrámu. A je pravděpodobné, že se na transformaci staroegyptských posvátných textů podíleli i další dva egyptští učenci Petosiris, rádce panovníka 30. dynastie faraona Nektaneba, a Bytis. Tyto texty dnes nesou název hermetické dle pořečtěného jména Hermés (Trismegistos), kterým nebyl nikdo jiný než egyptský bůh písma a vzdělanosti Thovt.

Achnaton a Knihy Mojžíšovy
O kabale se hovoří jako o učení, které bylo ústně předáváno pokoleními před tím, než bylo zaznamenáno. Můžeme se tedy domnívat, že kabala byla předmětem Knih Mojžíšových, které byly původně napsány staroegyptsky. Jejich autorem mohl být s největší pravděpodobností sám Achnaton, který měl údajně ve svém dvacetipětiletém sinajském vyhnanství dost času na to, aby vše, co znal, zapsal. Teprve když nastaly příznivé politické okolnosti, což bylo pravděpodobně v rozmezí období po smrti faraona Haremheba až po první vládce 19. dynastie, vyvedl své následovníky z Egypta poté, co se mu nepodařilo se znovu zmocnit vlády nad Egyptem. O Knihách Mojžíšových, které jsou obsaženy v bibli, je nezbytné zmínit následující skutečnosti. Zejména v prvních dvou se v nápadně vysokém počtu objevují egyptská slova. Zdá se tedy logické, že právě tyto první dvě lze autorsky připsat Mojžíšovi – Achnatonovi. Výskyt těchto slov, jež mají hebrejské ekvivalenty a jichž nebylo třeba užívat, kdyby původní texty nebyly v egyptštině, podporuje teorii, že tyto knihy byly skutečně napsány egyptsky.

Nag Hammádí – tajemství papyrových kodexů
Nag Hammádí je egyptská lokalita, v níž v roce 1945 Muhammad Ali Samman nalezl tzv. gnostickou knihovnu. Jedná se o celkem třináct koptských papyrových kodexů, které byly uloženy v hliněné nádobě. Část textů byla vzápětí nenávratně ztracena, když některé listy byly omylem použity na zátop. Nicméně valná většina textů se díky knězi jménem Al-Qummus Basiliyus Abd el Masih nakonec přece jen dostala do rukou vědců. Třináct papyrových kodexů obsahuje převážně spisy s gnostickým učením. Toto učení bylo do té doby známo výhradně ze spisů jeho odpůrců, především církevních otců, kteří proti gnózi neúprosně bojovali. Kodexy z Nag Hammádí jsou prvním materiálem svědčícím o tomto učení přímo, a mají tak pro studium gnóze nesmírný význam. Spisy, jež už byly dávno považovány za ztracené či za pouhý výplod fantazie „zvrhlých” archeologů, ukázaly světu, že některé věci mohou být docela jinak. Křesťanští gnostici, intelektuálně založená menšina v rámci křesťanské sekty, se tak zasloužili o to, že existuje i alternativní výklad ke kanonizovaným biblickým evangeliím. Onen historický paprsek světla představují hlavně tyto čtyři apokryfní čili nekanonizované texty: Tomášovo evangelium, Rozhovor se Spasitelem, Filipovo a Mariino evangelium. Každý ze spisů, stejně jako notoricky známá kanonická evangelia, reprezentuje určitou raně křesťanskou školu, kterých bylo v době vzniku prvních křesťanských textů jako hub po dešti. Originály těchto apokryfních textů pocházejí zhruba ze stejné doby jako kanonizovaná evangelia, tedy z konce druhého století, a byly zaznamenány buď řecky, nebo aramejsky. Jejich překlady nalezené v Nag Hammádí v mnohem zachovalejším stavu jsou psány v koptštině a vznikly o dvě století později. Některé jsou velmi staré a mohou uchovávat staré tradice nezávislé na kanonických evangeliích (např. Tomášovo evangelium), jiné se naopak snaží o reinterpretaci kanonických textů či o nový, alternativní pohled na Ježíše jako gnostického spasitele. Autory a opisovači těchto textů jsou gnostici pocházející pravděpodobně z blízkého kláštera sv. Pachomia, kteří je ukryli před jejich ničením horlivými zastánci oficiální víry.

„Království boží je v tobě a všude kolem tebe. Nikoliv jen v budovách ze dřeva a kamene. Rozštípni kus dřeva, já tam budu, nadzvedni kámen a nalezneš mě…“
Apokryfní Evangelium sv. Tomáše

V roce 1945 byl v Nag Hammádí objeven svitek, který je popisován jako tajemná slova Ježíše Krista. Svitek obsahující apokryfní Evangelium sv. Tomáše byl vědci z celého světa prohlášen za autentický záznam Ježíšových slov. Vatikán odmítá toto evangelium uznat a označuje ho za blud (z angl. slova heresy), neboť by to podkopalo autoritu církve a zpochybnilo její pilíře, stanovené Nicejským koncilem. I Achnaton je dnes obdobně nazýván některými odborníky, kteří čerpají informace z nemnoha zachovaných pozůstatků ze strany Amonova kněžstva a také prvních panovníků 19. dynastie (Sethiho I. a Ramesse II.), neboť od této doby je zaznamenáno systematické ničení textů a veškerých památek a odkazů na Achnatona. Zmíněné apokryfní Evangelium sv. Tomáše, někdy nazývané též Skutečné Ježíšovo evangelium, se některými badateli dává do souvislosti s faraonem Achnatonem, žijícím o čtrnáct století dříve než Ježíš. I tím, že je mnohými historiky pokládán za zakladatele monoteismu, je rovněž považován za výjimečnou bytost, jež dala světu filozofii, na kterou ve své době svět ještě nebyl připraven. A tak se mohlo stát, že se jeho textů o čtrnáct století později nechopil nikdo jiný než samotný Ježíš...

Úryvek z autorovy knihy Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce

Měsíc a jeho fáze neovlivňují jen příliv a odliv moří a oceánů, růst rostlin, ale i záležitosti a konání lidí. Většina z nás ale jeho vliv podceňuje. Zkuste se s fázemi Měsíce sladit - uvidíte, že vaše snažení bude úspěšnější.

Když Měsíc přibývá

Období přibývající Luny trvá zhruba dva týdny, začíná novoluním a končí dnem před úplňkem. Tento čas je nejvíce příznivý pro duchovní a materiální růst. Je tou nejvhodnější dobou pro svatbu, začátek nové práce, nového projektu nebo třeba pro pořízení si nového mazlíčka. Všechno, co je počato v tomto období, bude báječně růst a prosperovat. I růst rostlin koresponduje s fázemi Luny, toto období je tedy nejlepší pro sázení a zakládání nové zahrádky.
První část přibývajícího měsíce je první čtvrť. Trvá přibližně sedm dnů. Tato doba je extrémně potentní a příznivá pro nové začátky, zejména noc, kdy se poprvé objeví malilinkatý srpeček Měsíce. Druhá čtvrť od osmého do posledního dne před úplňkem je také příznivá pro začátky nových aktivit, setí, sázení, investování, počátky nových přátelství a partnerství.

Když Měsíc ubývá

Období počínající úplňkem a končící dnem novoluním je obdobím ubývajícího Měsíce. Trvá také přibližně dva týdny. Je nejvýhodnější dobou k odstranění všeho, co ve svém životě nechceme. Můžeme se například zbavit nemocí, které nás trápí. Začněte tedy proces léčení právě s ubývající Lunou. Je příznivým obdobím takových aktivit jako sklizeň, úklid, zbavení se parazitů, odstranění bradavic.

Zajímavé je, že rostliny mající léčivé účinky rostou právě nejlépe za svitu Luny. Na lunární fáze jsou někteří z nás citliví více, někteří méně. Jedinci, jejichž tělo obsahuje větší množství vody, podléhají vlivu Měsíce obvykle více.

V osmadvacetidenním cyklu Luny jsou čtyři důležité dny, během kterých můžeme zlepšit své zdraví. Úplněk, novoluní, desátý a jedenáctý den. Každá z fází má specifický efekt na vnitřní fungování organizmu. Například jedenáctý den lunárního cyklu je optimální k ovlivnění žláz s vnitřní sekrecí. Tento den jsou žlázy nejlépe čistitelné a stimulovatelné. Je tedy optimálním dnem dát tělu pauzu a postit se.
Pokud své tělo sladíte s lunárním cyklem, sladíte se s přirozeným léčivým rytmem sluneční soustavy.

Přerušovaný půst volím namísto večeře vždy, když vnímám, že si mé tělo žádá pauzu a malý restart. Ať už ve chvílích akutní infekce, ve dnech nadměrného vyčerpání a únavy, či jen občas, kdy jednoduše nemám na jídlo chuť. Přerušovaný půst se stal mým životním průvodcem a pomocníkem. Stav lehkosti, kvalitního spánku a čerstvého probuzení, síly a zdraví na těle i mysli, který se po něm dostavuje, stojí za to.

Primární prevence zdraví je zodpovědností každého z nás. MUDr. Jan Vojáček zmiňuje v úvodu své nové knihy Umění být zdráv, že: „Umění být zdráv neleží vně nás, nýbrž v nás. Být zdráv ve 21. století znamená zvědomit si důležité aspekty našeho života.“
Zodpovědnost za své zdraví nese každý z nás sám a záleží čistě na nás, jaké nástroje si zvolíme. Pozitivní je, že tyto nástroje máme většinou všichni na dosah, jen se pro ně natáhnout… Občas to může znamenat vykročit mimo zaběhnutou rutinu a komfortní zónu, učinit krok do neznáma.
V rámci preventivní a laskavé péče o své tělo i ducha bychom si měli uvědomit následující oblasti a prvky svého života a případně je obnovit či osvěžit. Patří mezi ně zdravý pohyb respektující možnosti a případná omezení celého organizmu, zdravé návyky (např. kvalitní spánek, otužování, duševní hygiena a zdravé vztahy) a v neposlední řadě zdravá strava.

Co je zdravá strava? Počítá se nejen CO, ale také KDY.
V dnešní době máme na výběr mezi mnoha směry stravování: strava v bio kvalitě, vegetariánství, veganství, vitariánství, makrobiotika, paleo stravování… Nejdůležitější však je zaměřit se na vědomou volbu primárních kvalitních a výživných potravin s dostatečným obsahem mikro a makroživin. Při výběru vhodného stravovacího režimu je třeba zvážit svůj zdravotní stav, charakter každodenních činností a celkový energetický výdej.
Mnohé studie dokázaly, že zásadní roli v tom, jak se cítíme a jakou máme odolnost a funkční imunitu hraje vedle toho, CO JÍME, také ČAS, KDY JÍME.
V současné době se fenomén TRE (Time Restricted Eating – časově omezeného stravování) a tedy přerušovaného půstu šíří po celém světě a získává na stále větší popularitě. V odborných lékařských časopisech se objevují stále častěji zprávy, jež potvrzují, že občasné snížení příjmu anebo dokonce úplné vynechání pevné stravy může mít velmi pozitivní vliv na kvalitu a délku života.

Proč půst?
V celé živé přírodě jde o hluboce zakořeněný jev. Jako zažíváme pravidelné střídání aktivity a odpočinku, bdění a spánku, tak je našemu tělu i mysli vlastní a blahodárné respektovat čas jídla a čas půstu. Během půstu tělo nepřijímá žádnou pevnou stravu, hojně ho však zásobujeme tekutinami (voda, bylinné čaje, minerální vody…). Půst může trvat od několika hodin, tehdy hovoříme o přerušovaném půstu, až po několik dní či týdnů.
Staré čínské přísloví praví: „Večeři dej svým nepřátelům.“

Co rozumíme pod pojmem přerušovaný půst?
Přerušovaným půstem rozumíme stravovací vzorec, kdy se střídají fáze půstu a fáze jídla. Pravidla jsou: 16/8 (16 hodin půstu a osmihodinové okno pro jídlo), který Margit Slimáková doporučuje spíše pro muže a 14/10 (14 hodin půstu a desetihodinové okno pro jídlo), který doporučuje ženám.
Důležité je mít na zřeteli, že v okně pro jídlo konzumujeme dvě až tři jídla a dodržujeme mezi těmito jídly dostatečné pauzy, asi 4 až 5 hodin. Současně také objem pokrmů zůstává stejný, tedy se nezvyšuje jejich kalorická hodnota.

Jak prázdný žaludek uzdravuje?
Celkově bychom mohli lékařsky ověřené přínosy přerušovaného půstu shrnout takto:
- Přerušovaný půst v kombinaci s pravidelným pohybem přispívá k dosažení ideální váhy, tělesné síly a odolnosti, k mentální síle a duševní radosti. Dle Dr. Karin Manteové z knihy Přerušovaný půst tělo může odbourávat tuky pouze v přestávce mezi jídly, protože při vylučování inzulínu tento proces nefunguje. Proto by se měly mezi jídly dodržovat alespoň čtyř až pěti hodinové přestávky. Pokud pauzu mezi jídly prodloužíme (až na 12 či 16h), tělo pokračuje ve spalování tuků dále. Současně by měla být pravidelná i doba příjmu potravy.
 - Dodržování pauz mezi jídly chrání cévy před aterosklerózou, normalizuje krevní tlak a hladinu cholesterolu.
 - Podporuje metabolismus, játra, žlučník a ledviny pracují účinněji. Vylučovací a detoxikační funkce se zrychlují.
 - Normalizuje se hladina krevního cukru.
 - Střevní sliznice má prostor pro regeneraci a střevo se coby centrální imunitní orgán opět ujímá své imunitní funkce.
 - Vědecké studie dokonce potvrdily blahodárný účinek přerušovaného půstu v prevenci zdraví na buněčné úrovni. Podle autorů knihy Přerušovaný půst podporuje sekreci tzv. neurotrofních činitelů. Jsou to faktory, které zodpovídají za růst, diferenciaci a kondici nově vzniklých nervových buněk a současně chrání všechny buněčné membrány i DNA.

Dodržováním pauz mezi jídly zabraňujeme degeneraci a předčasnému stárnutí buněk celého organizmu.
 - Přerušovaný půst má velmi blahodárný vliv na produkci hormonů (ghrelin, serotonin, melatonin). Tím mimo jiné přispívá k prevenci deprese a udržuje dobrou náladu.
 - Prázdný žaludek před spaním zlepšuje kvalitu spánku a prospívá mozku a nervům. U hormonu růstu a melatoninu bylo prokázáno, že přerušovaným půstem, zvláště, je-li zahájený večer, se oba hormony vylévají efektivněji a mohou lépe využít své omlazující působení.
 - Celkově tělu pauzy mezi jídly odlehčují a organizmus se pak daleko lépe vyrovnává s občasnými nemocemi, stresem a dalšími zatěžujícími faktory.

S přerušovaným půstem máme lepší náladu, prožíváme více radosti a spokojenosti. Čím tomu tak je? Díky produkci hormonů dobré nálady – ghrelinu a serotoninu. Pojďme se na tyto i další hormony související s přerušovaným půstem podívat důkladněji.

Ghrelin – hormon hladu a štěstí
Když nepřijímáme potravu, začne se vyplavovat řídící hormon ghrelin. V hypotalamu vyvolává zvýšené nutkání jíst a stimuluje sekreci žaludeční kyseliny, aby bylo tělo připravené na příjem potravy. Krátce před konzumací jídla dosáhne hladina ghrelinu svého maxima.
Sekrece ghrelinu podporuje mimo jiné uvolňování pocitu štěstí. Tento efekt označujeme jako antidepresivní nebo anxiolytický účinek. Jakmile se žaludek naplní, klesne hodnota ghrelinu na nejnižší bod. V současné době bohužel přibývá lidí, kteří neustále jedí, mají tedy nízkou hladinu ghrelinu a jsou tedy i náchylnější ke strachu a depresím. Tím, že budeme dodržovat delší pauzy mezi jídly a necháme žaludek skutečně plně dotrávit předchozí pokrm, aniž bychom ho zatěžovali další náloží živin, udržíme si pocit štěstí delší dobu.
Vedle řízení pocitu hladu má ghrelin ještě další velmi důležitou úlohu. Funguje jako přenašeč regulující růstový hormon v hypofýze. Podporuje tedy růst, ke kterému dochází především během spánku. Děti se zdravými spánkovými návyky využívají svůj růstový potenciál lépe než ty, které neřízeně jedí a nemají pravidelný režim bdění a spánku.

Leptin – hormon sytosti
Leptin hraje důležitou úlohu při ukojení pocitu hladu a současně při metabolismu tuků. Jakmile se nasytíme dostatkem živin, dá tento hormon signál k pocitu sytosti a potlačuje chuť na další jídlo. Stává se ovšem, že mozek na jeho signál nereaguje (často tím, že je ho v těle příliš), a dokonce se domnívá, že hladovíme. V tu chvíli hovoříme o leptinové rezistenci. Ta vede k přejídání a nadváze až obezitě. Mezi spouštěče leptinové rezistence patří jídlo bohaté na tuky a stres. Zvýšená hladina leptinu také stimuluje aktivitu sympatického nervového systému, což často vede k vysokému krevnímu tlaku, bušení srdce a nespavosti. To se děje u lidí pod stále přítomným tlakem a stresem. Hladinu leptinu v organizmu je třeba normalizovat správnou životosprávou a zdravým snižováním hmotnosti. Přerušovaný půst je jedním z účinných nástrojů.

Serotonin – hormon dobré nálady
Serotonin známe jako hormon štěstí a dobré nálady, plní však také důležitou úlohu neurotransmiteru střevního, nervového a oběhového systému. Po uvolnění do krevního řečiště se uchytí na některých orgánech a vyvolá tam následnou reakci. U člověka je doposud známo 14 různých serotoninových receptorů. Například signalizuje embryu v těle matky bezpečí, jistotu a blízkost. Přítomnost prenatálních pocitů štěstí je klíčovým faktorem pro pozitivní přístup k životu v dospělosti. Dostatek serotoninu nám pomáhá vyrovnat se se strachem a starosti lépe zvládnout, jeho nedostatek naopak vede k depresi. Serotonin také přijímá důležité funkce od vegetativního nervového systému a opětovně doplňuje potřebnou energii. Coby součást melatoninu, který se z něj vytváří, pečuje o blahodárný, výživný a regenerující spánek. Trvalý stres, přetěžování organizmu a akutní i chronický zánět negativně ovlivňují tvorbu serotoninu. Nadměrný dlouhodobý výkon vede často k burn-out efektu, úplnému vyhoření. Tehdy potřebuje organizmus jediné: klid a dostatek odpočinku pro obnovení tvorby serotoninu. V období infekce organizmus upřednostní tvorbu jiných přenašečů podporujících imunitní a ochranný systém a tvorba serotoninu je dočasně omezena.
Serotonin vzniká téměř výhradně ve střevě. Je tedy nasnadě domyslet si vztah mezi zdravou střevní mikroflórou, celkovou kondicí střeva, produkcí serotoninu a duševní pohodou.

Melatonin – Za zdravý spánek odpovídá hormon melatonin, který v noci produkuje epifýza (šišinka). Každou noc snižuje tělesnou teplotu a uvádí tělo do stavu podobného hibernaci. Jeho působením je omezena sekrece pohlavních hormonů, kůra nadledvinek a pohlavní žlázy pracují pomaleji, krevní tlak klesá. Díky snížené teplotě miliony buněk našeho těla pracují pomaleji, a jsou tedy méně zatěžovány. Tělo získá dostatek času pro vnitřní opravy na úrovni buněk, tkání i orgánů. Melatonin mimo jiné chrání mozek před škodlivými vlivy, např. účinky elektromagnetického záření.

Závěrem:
Mezi nemoci, jimž se dá přerušovaným půstem předejít nebo jejich průběh alespoň zmírnit, patří:
- Nadváha, vysoký krevní tlak, zvýšené hodnoty krevního tuku a močoviny
- Nemoci kardiovaskulárního systému
- Diabetes 2. typu
- Revmatismus a artróza
- Fibromyalgie
- Chronické bolesti zad a hlavy, migrény
- Nemoci žaludku a střev
- Neurodermitida, ekzémy a zarudnutí pokožky, lupénka
- Alergie
- Potíže v přechodu
- Zvýšená náchylnost k infekcím
- Deprese a únava
- Za určitých okolností může přerušovaný půst zvýšit účinky chemoterapie. Zatímco zdravé buňky se při půstu dostanou do klidového stavu, rakovinné buňky se nedostatku živit nedokáží přizpůsobit. Nemohou dále růst a citlivěji reagují na buněčné jedy. Předpokladem je, aby konstituce pacienta přerušovaný půst dovolovala.

Vědomý přístup ke stravování a přerušovaný půst vytváří dokonalé epigenetické prostředí pro rozvíjení samoléčebných schopností těla. Dodržovat dostatečné pauzy mezi jídly, nejíst více než tři jídla denně a dopřávat si pravidelně přerušovaný půst je minimum, co pro své zdraví v rámci celostního přístupu můžeme učinit.
Přeji vám pevné odhodlání a dostatek disciplíny pro vaše první krůčky směrem k přerušovanému půstu. Výsledky, které se dostaví, věřím, budou dostatečnou motivací k tomu, abyste na této cestě setrvali.

Autorka: Mgr. Lucie Vybíral Pastrňáková, instruktorka jógy a jógové terapie, spoluautorka uzdravujících meditací Light Soul Meditations, www.light-soul.eu

Fenykl obecný je dvouletá bylina, dorůstající do výšky až dva metry. Na dlouhých stopkách rostou lístky s blanitými stopkami. Čepel listu je čtyřikrát peřenodílná, s čárkovitými úkrojky. Žlutavé květy rostou v okolících, složených z 15 až 20 okolíčků. Plodem je šedožlutavá dvounažka s pěti žebírky.

Je pěstovaná bylina, má ráda teplé, nepříliš suché podnebí, s dobrou, na živiny bohatou půdou. Svým výskytem přibližně sleduje oblasti pěstování vinné révy.  Roste planě ve Středomoří, kde se užívají jak listy, tak i plody. Dále se s ní setkáme kolem Černého moře a v asijských státech. V České republice se vyskytuje na jižní Moravě.

Fenykl je sbíraný v srpnu druhého roku. Nejvhodnější pro sběr je ráno za rosy.

Obsahuje silici s terpeny anetholem, fenochonem, feniculinem, metylchavikolem, karvolem a mnoha dalšími látkami. Dále obsahuje sacharidy, bílkoviny, mastný olej, pektin, škrob a estragol.

Je výborným karkaminativem a spasmolytikem – tlumí nadýmání a bolestivé křeče v trávicím ústrojí. Hořký fenchom též zlepšuje vylučování trávicích fermentů a povzbuzuje správnou činnost střev. Malý obsah látek podobných ženským hormonům, má vliv na zvýšení tvorby mateřského mléka.

Při zevním použití má silice fenyklu velice blahodárný vliv a dobře se vstřebává do pokožky, což má značný desinfekční účinek. Fenyklový čaj je také výborným výplachovým prostředkem při očních zánětech nebo při únavě očí.

Fenykl je také velmi vhodný pro užití v ophtalmologii, v pediatrii a porodnické praxi pro kojící ženy a pro staré a zesláblé jedince.

Své účinky podporuje i při odtučňovací kůře. Doporučení na dávkování při tinktuře je 21 dní ráno a večer a poté 5 dní vynechat.

Když ředitel botanické zahrady v Herenhausenu Hermann Wendland popisoval latinsky nově objevenou rostlinu, kterou mu z oblasti dnešní Tanzanie poslal přítel Walter von Saint Paul Illaire, jistě netušil, jak populární se zanedlouho stane a jak dlouho jí to vydrží. Tehdy se psal rok 1892. Již příští rok byla rostlina vystavena v belgickém Gentu, kde doslova zazářila, a týž rok se začalo s jejím šlechtěním. Její jméno je Saintpaulia.

Saintpaulie u nás známe spíše pod označení africké fialky, i když s našimi fialkami (Viola) nic společného nemají. Ani čeleď. Africké fialky společně s dalšími stovkami, možná tisícovkami rodů patří do rozsáhlé čeledi podpětovitých (Gesneriaceae). Jedná se především o tropické rostliny. Většina pěstitelů zná achimenesy – honzíky, gloxinie, streptokarpy – tořivky, eschynanty, episcie a další. Z této čeledi bychom v Evropě na několika posledních lokalitách našli pouze zástupce tří rodů Haberlea, Ramonda a Jankaea. Rostliny z prvních dvou rodů se vzácněji pěstují na stinných partiích skalek. Vraťme se ale k „fialkám".

Dvacet tisíc kultivarů
Jak je patrné v úvodu, první cesta nově objevené Saintpaulia ionantha vedla do Evropy. Zde se sice saintpaulie začaly šlechtit a množit, ale pravé fialkové šílenství propuklo ve dvacátých letech ve Spojených státech. Vznikaly zde nejenom nové kultivary, ale také četné kluby pěstitelů této pokojové rostliny. Ty přibývaly hlavně s rostoucím množstvím atraktivních kultivarů. Šlechtitelé do křížení zapojili i další druhy rodu Saintpaulia, kterých bylo postupně objeveno kolem dvaceti. V roce 1946 vznikla Americká společnost pěstitelů afrických fialek (AVSA), která zastřešila nejenom kluby vzniklé v Americe, ale na celém světě. Až v současné době se objevují snahy vytvořit určitý protipól v Evropě.
Z Ameriky se fialkové šílenství přesunulo do tehdejšího Sovětského svazu. Ruští, ukrajinští, běloruští a další šlechtitelé z této oblasti dnes poměrně výrazně zasahují do každoročních kolekcí novinek.
Africké fialky není třeba představovat. Jejich popisy najdeme ve všech knihách o pokojových rostlinách. Zdobily okenní parapety již našim prababičkám, ovšem tehdy převládaly rostliny s fialovými, růžovými nebo bílými jednoduchými květy. Z původně drobných, modro- až fialovokvětých rostlinek vzniklo do současnosti na dvacet tisíc kultivarů. Pěstují se rostliny tvořící listovou růžici i rostliny převislé s olistěnými stonky. Existují kultivary miniaturní, standardní velikosti i poměrně velké. Z původního tvaru květu, který nám asi nejvíce připomíná naše fialky nebo macešky, byly vytvořeny i další tvary – kulatý, hvězdovitý, zvonkovitý apod. Některé zůstaly jednoduché, ale přibyly i poloplné a plné květy. Co se týče barev, zatím chybí snad jenom žlutá, ale i na té se intenzivně pracuje a ne bez úspěchu. Běžné jsou květy různě zkadeřené, dvoubarevné, ale výjimkou nejsou ani tříbarevné květy. Ani listy nezůstaly stranou. Liší se nejenom tvarem a zoubkováním okraje, ale také barvou. Oblíbené jsou kultivary pestrolisté.

Pěstování a množení
Pěstování a množení těchto nenáročných rostlin je velmi jednoduché. Připomeňme snad jen několik zásad, které vycházejí z prostředí v jejich domovině. Vyžadují dostatek světla, ovšem pouze rozptýleného. Přímé sluneční paprsky by je poškodily. Ideální jsou parapety na severním, případně východním okně. Na západním a jižním okně lze fialky rovněž pěstovat, ale musíme je důsledně stínit žaluziemi. Substrát musí být především velmi propustný. Rostliny nesnesou přemokření. Proto do běžného substrátu na pokojové květiny přidáváme agroperlit, vermikulit a další vylehčující složky. Zaléváme vždy vodou o pokojové teplotě a do další zálivky necháme substrát vyschnout. Fialky snesou lépe přísušek než přemokření, ale samozřejmě každý extrém rostlinu poškozuje. Mezi pěstiteli se vžilo, že zalévat lze jen do misky. Není to pravda, zálivka do květináče mimo „srdíčko" rostliny je naprosto v pořádku. Navíc splavuje zpět vzlínající soli, které mohou poškozovat listové řapíky. V zimě pozor na větrání. Studená zálivka a ledový vzduch způsobují nepěkné skvrny na listech. Hnojíme pravidelně, ale mnohem slabším roztokem než ostatní pokojové rostliny.
Množení listovými řízky je obecně známé. Snadno koření ve vodě nebo v agroperlitu. Pokud se nám rostlina rozroste v květináči a vytvoří více růžic, rozsadíme je, jinak si konkurují a málo kvetou. Řízkovat lze rostliny celoročně kromě období od listopadu do poloviny února, kdy špatné světelné podmínky celý proces znesnadňují.

Kde je získat
Pokud těmto rostlinám propadneme, což se při jejich obrovském sortimentu snadno může stát, brzy zjistíme, že v našich zahradních centrech a květinářstvích se objevuje nabídka desítky, možná dvou, komerčně množených kultivarů dovezených zpravidla z Holandska. I u nás však existují specializovaní pěstitelé, kteří se pěstováním afrických fialek zabývají a v jejich sbírkách jsou stovky kultivarů. Před deseti lety také u nás vznikla specializovaná organizace Saintpaulia (www.saintpaulia.cz), která sdružuje všechny zájemce o africké fialky a příbuzné rostliny. Funguje při Českém zahrádkářském svazu. Pořádá setkání pěstitelů, burzy a výstavy. Brzy pak zjistíme, že jediné, co nám chybí, je další parapet.
Jan Stanzel
Foto autor

Na obrázku je Saintpaulia Darling Blue Trail – převislá
 

Bylinný přírodní doplněk stravy v kapslích. Obsahuje výtažky z humátů a proteolytických enzymů v chelátové formě a další významné bioaktivní látky a výtažky z bylin a kalifornských dešťovek, které ovlivňují trávení. Harmonizuje meridián tří zářičů, srdce, osrdečníku, sleziny a slinivky, ledvin a plic.

Granát si obvykle spojujeme s tzv. českým granátem a jeho temně rudou barvou. Kromě modré ale hýří všemi barvami a  dovede nás vyvést z pesimistických nálad. Seznamte se se hessonitem, tsavoritem, andraditem a demantoidem a dalšími.

Vedoucí Sféra Klubu Diochi Písek

Tř. národní svobody 21, Písek

Otevírací doba: Po-Pá 07.00 - 17.30, So 08.00 - 11.00 

T: 737 484 081

Vedoucí Sféra Klubu Diochi Rožnov

Pod křiby 5630/C, 760 05 Zlín

Otevírací doba: dle telefonické dohody

T: 608 811 708