Regenerace ve sféře Diochi

Možná jste vyzkoušeli různé „klíče" a návody, jak zlepšit svůj život. Stačí si jen přát, vizualizovat, afirmovat a pozitivně se vylaďovat a veškeré cíle a přání se dříve či později stanou realitou. Americký psychoterapeut Robert Rosenthal nabízí ve své Cestě k zázrakům hlubší pohled. Celkem netradičně duchovní cestu, zázraky a splněná přání spojuje se známým příběhem Mojžíše.

Existuje nepřeberné množství knih, které interpretují bibli a její skryté poselství. V čem je vaše kniha odlišná?
Cesta k zázrakům nehledá šablonu ukrytou za slovy, ani žádný druh tajného kódu, zabývá se příběhem jako takovým – konkrétně známým příběhem Mojžíše a Faraona z biblického Exodu. Zachází s ním jako s podobenstvím, poučným příběhem, podobně jako Ježíš v Novém zákoně. Tajemství, jak porozumět Exodu, je relativně přímočaré. Faraon a Mojžíš představují dva odlišné aspekty lidské mysli – ego a Ducha. Příběh tedy není jenom příběhem Hebrejců, kteří uprchli z otroctví, je také o osvobození našich myslí z otroctví.

Tvrdíte, že postavy Mojžíše a Faraona symbolizují části mysli. Ale nebyli to skuteční lidé?
Možná že byli nebo také nebyli. Ať už to bylo tak nebo onak, podobenství mluví jasně. Pokud chápeme Faraona jako ztělesnění ego-mysli a Mojžíše jako naše věčné spojení s Duchem, pak cesta Hebrejců se stává modelem naší duchovní cesty, která nás vede zpět k Bohu. Všichni jsme Hebrejci, nehledě na naše náboženské vyznání, a pokud následujeme vedení Mojžíšovy mysli, můžeme uniknout z tyranství ega a dostat se do Zaslíbené země, do stavu hlubokého a trvalého klidu, ve kterém mysl setrvává v harmonii s Bohem a Duchem.

Podle podobenství Exodu jsme tedy všichni zotročeni, můžete to blíže vysvětlit?
Římský filozof Seneca to vyjádřil přesně, když napsal: „Ukaž mi člověka, který není otrokem; jeden je otrokem touhy, druhý lakomství, další ambic, všichni jsou otroky strachu." Můžeme být také otroky majetku, peněz, času, fyzického těla, vztahů, víry a rolí, které hrajeme. Hlavní příčinou všech forem otroctví je naše ego - mysl. Dovolujeme jí, aby ruinovala naše životy a aby nás oddělila od našeho opravdového já, jež je za hranicí času, je bezhraniční a nic nepotřebuje. Stali jsme se otroky ega a stavíme si opevnění z plánů a cílů, honíme se za iluzorními sny a přáními, ale nic z toho nám neumožňuje najít trvalý klid nebo štěstí.

Zmínil jste duchovní cestu. Můžete vysvětlit souvislost s Exodem?
Exodus mapuje cestu z egyptského otroctví ke svobodě v Zaslíbené zemi. Prostřednictvím podobenství se stává duchovní cestou – z nadvlády ega k důvěrnému vztahu s Duchem. Exodus podává jasný popis jednotlivých úseků cesty: narození Mojžíše a „Mojžíšovy mysli", nebezpečí impulsivních, pošetilých činů, když Mojžíš zabíjí Egypťana, zázrak hořícího keře, jenž nás znovu přivede k Bohu a na Cestu, deset morových ran, které zkrotí Faraona (ego), zázračné překročení Rudého moře, pustina, která nás zbaví všech starých vzorců ega, hrozivé setkání s Bohem na Sinaji, jež má za následek obdržení zákona, nebezpečí, jež zákon sebou přináší - uctívání zlatého telete a vlastní Mojžíšův vztek.

V Exodu trestá Bůh Faraona deseti morovými ranami. Jak mohou být morové rány součástí duchovní cesty?
Rány představují utrpení, které zažíváme, když se nepřestáváme ztotožňovat s egem. Nejsou ale trestem, jsou učebními nástroji, které nám poskytují nezbytnou zpětnou vazbu. Vlastně můžeme říci, že z perspektivy našeho opravdového já to jsou zázraky. Rány postihují pouze Faraona a Egypťany, tedy ego. Jejich cílem je zbavit nás naší identifikace s ním a donutit ho vzdát se vlády, kterou má nad naší myslí.

A co zázraky? Jakou hrají na duchovní cestě roli?
Bojácné ego se zoufale snaží mít pod kontrolou všechno, co má nastat. S Duchem vše jednoduše plyne k výsledku, ze kterého mají prospěch všichni zúčastnění. Naším úkolem je uvolnit cestu – nechat věci být a nechat konat Boha. Když tak učiníme, začnou se dít zázraky. Mohou se jevit jako něco celkem běžného nebo opravdu výjimečného. V každém případě je vnímáme jako něco, co přichází z duchovní roviny, ne od nás.

Zmínil jste Kurz zázraků, knihu, která je známá duchovním hledačům po celém světě a která byla nedávno přeložena do Češtiny. Jaké jsou vaše zkušenosti s Kurzem?
Když jsem studoval univerzitu, řízením osudu jsem se ocitl v New Yorku a žil jsem v bytě, ve kterém bylo připravováno první vydání Kurzu, bylo to v červnu roku 1976, znal jsem Helen Schucman a Billa Thetforda, zapisovatele, díky nimž spatřil Kurz světlo světa. Bill se stal mým blízkým přítelem a mentorem. Už dvacet let jsem členem rady nadace Foundation for Inner Peace, vydavatele Kurzu. Ačkoliv jsem studoval různé metafyzické systémy, Kurz byl vždy základem mého duchovního světonázoru. Je přímou a příkrou cestou na horu Pravdy, která je bezpečná, ale v žádném případě jednoduchá, a určitě není vhodná pro každého. Bez učení Kurzu bych nebyl nikdy schopen vidět Exodus jako mapu, která nás vyvádí z otroctví ega do Zaslíbené země Ducha.

Co dalšího vás inspirovalo a přivedlo k myšlenkám prezentovaných ve vaší knize?
Určitě velkou roli sehrál Buddhismus. Buddhova první vznešená pravda o tom, že život je jen utrpení, je určitě jen jiný způsob vyjádření našeho otroctví. Ale nejvíc mě ovlivnila má psychoterapeutická praxe. Pracoval jsem se spoustou lidí a pomáhal jim na jejich duchovní cestě, ať se vědomě považovali nebo nepovažovali za hledače. Bylo pro mě velmi inspirující sledovat, jak se jejich cesty odvíjejí a být svědkem jejich transformačních změn, které ve svých životech uskutečnili. Několik příběhů je v knize.

Myslíte si, že psychoterapie hraje na duchovní cestě důležitou roli?
Na jednu stranu ano, psychoterapie nám totiž pomáhá uvědomit si naše strachy a omezení daná naším egem a na druhou stranu ne. Nemusíme podstoupit psychoterapii, abychom našli Boha. Podívejme se na to asi takhle: Na duchovní cestě se posouváme dopředu, kdykoliv se zbavujeme jakékoliv formy připoutanosti ega, i když můžeme zůstat zotročeni v jiných oblastech. Přestaňte pít, opusťte manžela násilníka, zbavte se strachů ve svém milostném životě nebo finančních strachů a pokročíte. Pokud jste opravdově a významně změnili jedinou oblast svého života, pak jste změnili všechno. Už nejste tím stejným člověkem.

Kdybyste měl dát jednu jedinou radu spolucestujícím na cestě Exodu, jaká by to byla?
Všichni si myslíme, že víme, co chceme od života, ať už se jedná o bohatství, slávu, lásku, moc, krásu nebo cokoliv dalšího. Věříme, že tyto věci existují někde kolem mimo nás a že pouze skrze odhodlané snažení a konání jich můžeme dosáhnout. Ale je to přesně obráceně. Co potřebujeme, se nachází uvnitř nás. Co opravdu chceme, co nás opravdu učiní šťastnými, je rozpomenout se, kdo opravdu jsme. Rozpomenout se na naši duchovní podstatu. Nic jiného nás neuspokojí. Když to pochopíme, zbytek se o sebe postará sám. Věci se upraví a dostane se nám přesně to, co potřebujeme – ne vždy ve formě, kterou očekáváme, protože z naší omezené lidské perspektivy nemůžeme vždy znát pro nás nejlepší výsledek, ale vždy je garantováno, že nás překvapí a uspokojí. A to je tím zázrakem.

Řekl jste, že to jediné, co doopravdy přejeme, co nás učiní šťastnými, je rozpomenutí se, kdo doopravdy jsme. Ale jak to udělat? Jak najdeme, kdo jsme a jak se zbavíme ega?
Co mi připadá nejvíce užitečné je pamatovat na to, že pouze pravda je skutečná, nic jiného. A ta nám říká, že Bůh nebo Duch je vždy s námi. Vždy byl a vždy bude. To je naše přirozenost. Jediná opravdová identita. A nic pro to nemusíme dělat. Jsme ale natolik ztotožněni s egem a fyzickým tělem, že nám nezbývá kapacita rozeznat naši vlastní duchovní realitu. Je jako vzácná perla zahrabaná někde hluboko pod nánosem špíny, že už nerozeznáváme její hodnotu. Místo abychom ji zbavili nánosu a objevili její lesk, vyhodíme ji jako bezcennou věc. Abychom mohli odhodit ego a rozpomenout si, kdo opravdu jsme, musíme nejprve stočit naši cestu k Duchu. Což znamená přijmout, že nevíme, co nás na cestě před námi čeká. Nevíme, co je pro nás nejlepší. Ego nás podvádí, nemůže nás vést. Potřebujeme vedení z jiné části naší mysli, z té, kterou jsme zavrhli, když jsme se identifikovali s egem, a které jsme dovolili, aby nás zotročila. Náš úkol tedy není z oblasti konání, ale spíše nekonání – trpělivého budování naší schopnosti rozlišovat, abychom byli schopni rozeznat, kdy jsme řízeni operačním systémem ega a uměli ho zastavit, a následně učinit jinou volbu. Kdykoliv je naše mysl zahlcena plánováním, strachováním se, toužením nebo se oddává vzpomínkám či představám (řekněme si to upřímně – takto tráví většina z nás 99 % času), pak se nenacházíme ve správné mysli. Jsme zotročeni egem. Potřebujeme se osvobodit a znovu nastolit vládu Ducha. Pokud se toto stane přirozenou automatickou odpovědí na každého člověka a situaci v životě – bez výjimek – pak se ocitneme v Zaslíbené zemi.

Užijte si Cestu k zázrakům Roberta Rosenthala, www.ibalance.cz

Jméno Miloš Matula je většině čtenářů SFÉRY známé. Nicméně pro ty ostatní - mohl byste stručně představit sebe a své aktivity?

Absolvoval jsem FAMU, jsem původně filmovým a hudebním producentem, reklamním a PR specialistou, ale v současnosti jsem především spisovatelem, žurnalistou, duchovním učitelem, koučem, terapeutem, cestovatelem a badatelem. Dlouhá léta se zabývám starověkým Egyptem, alternativní medicínou, spiritualitou a meditací, kterou rovněž učím na svých seminářích v rámci své šamansko-ezoterické školy Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla v České republice, na Slovensku i v zahraničí.

 Jak se z filmového producenta stal duchovní učitel? Neláká vás propojit světy a třeba natočit duchovní film?

 To je dlouhá historie. V roce 1990 se rozpadlo Filmové studio Barrandov, které bylo výrobcem/producentem českých filmů i zakázek ze zahraničí  a transformovalo se jen na Ateliéry Barrandov, Laboratoře atd... Začal jsem dostávat od mých kamarádů - včetně režiséra Milana Cieslara - nabídky na natáčení reklam. Bral jsem to v té době jako přechodnou zkušenost. Jelikož jsme potřebovali produkční zázemí, založil jsem filmovou, produkční a reklamní agenturu, v které jsem nakonec setrval dvacet let. V průběhu této doby - někdy v polovině 90.let - tedy několik let poté, co jsem sám začal studovat různé směry z oblasti alternativní medicíny, sebepoznání, magie a ezoteriky - jsem organizoval různé semináře z oblasti spirituality, alternativní medicíny a ezoteriky na jedné chatě v Krkonoších. A na jednom ze seminářů, kde jse měl vždy 2-3 lektory včetně mé dobré přítelkyně - legendy české astrologie Zoši Kinkorové, se stala taková humorná příhoda, ač se mi v tom okamžiku humornou moc nezdála. Nimcéně o co šlo: přišel jistý kabalista, který byl lehce podnapilý, sedl si a řekl všem asi 25 účastníkům, že kabala je tak tajná, že o ní nemůže vůbec vyprávět, zvedl se a odešel (smích). V tu chvíli mě Zoša přinutila za něj zaskočit a odpřednášet vše, co jsem se do té doby naučil včetně meditací, alternativní medicíny, starověkého Egypta a Barbry Streisandové. A jelikož mělo mé asi čtyřhodinové vystoupení velký ohlas, přišla za mnou opět Zoša s tím, že ať se vykašlu na ostatní lektory, založíme si svou vlastní školu a budeme jezdit jen my dva spolu. Což se také stalo. To byl přelom let 1999-2000. A tak jsem založil šamansko-ezoterickou školu DUCHOVNÍ CESTA POKOJNÉHO BOJOVNÍKA SVĚTLA. Se Zošou jsme jezdili společně asi první čtyři roky a jelikož jí pak už cestování začalo zmáhat (v té době jí bylo již kolem 80let!), začal jsem pokračovat sám. Občas s nějakými hosty. Letos už moje škola funguje 19.rokem.

A co se týká propojení duchovní výuky a filmu... proč ne!? Přineste 50 milonů a jdem na to! (smích) Ale vážně: není to tak jednoduché. Dokonce jsem napsal i filmovou povídku a jednal i v Los Ageles, ale za vším hledejme kapitál. Když si uvědomím, jakou práci mi občas zabere sehnat sponzory-reklamní partnery na mé knihy, kde se pohybujeme většinou v rozmezích 120-200.000Kč, tak se zatím věnuji psaní a učení. Ale nikdy neříkej, nikdy, že!?? (smích) Pravdou je, že bych se k filmu rád vrátil, ale už ne jen jako producet, ale jako režisér s vlastními projekty a vizemi...

 Píšete knihy o Egyptě, je tam asi silné propojení...co vás na něm přitahuje nejvíce?

 Když jsem byl malý, bylo mi asi tak osm až deset let, dostala se mi do ruky kniha o faraonu Tutanchamonovi a jeho, Carterem objevené, úžasné hrobce se všemi těmi poklady. Byl jsem fascinován úžasnými artefakty z dávné země, která mně, dítěti, připadala jako z jiného světa, ale zároveň mi byla velmi, až intimně blízká. Od této doby, od kontaktu s touto knihou, na kterou jsem nikdy nezapomněl, započal můj zájem o vše, co se týkalo starověkého Egypta, jako by se přede mnou, ale i kdesi uvnitř mě samotného začalo „něco“ pomalu odvíjet a rozkrývat. Poslední silný impulz přišel při mé návštěvě Egyptského muzea v Káhiře v polovině devadesátých let v oddělení exponátů z amarnského období, kde na mě hleděla kolosální socha faraona Achnatona, z níž jako by vyzařovalo určité světlo. Tehdy jsem dostal impulz, který mne přivedl k práci na projektech, týkajících se faraona Achnatona. Má láska k této starověké civilizaci a všemu, co je s ní spjato, vyústila nakonec v knize Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce, kde jsem shrnul své více jak třicetileté bádání.

 Vydal jste Thovtovy hermetické karty, povězte nám o nich něco víc.  Spousta z nás si vybaví klasické tarotové karty...jak se liší? Jaké poselství nám Thovt přináší? O co se vlastně opírá Thovtovo učení?  Avizovaná kniha již vyšla?

 THOVT, hermetické meditační karty jsou mými prvními vykládacími kartami a vydal jsem je v roce 2016. Šestnáct let vedu svoji šamansko-ezoterickou školu Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla, kde s meditačními kartami pracujeme. Za ta léta jsem jich vyzkoušel celou řadu a toužil jsem mít vlastní. Tím, že moje rozepsaná kniha Učení boha Thovta mi dá ještě trochu zabrat, co se času týče, vybral jsem některá témata, které byly vhodné právě pro meditační karty. Texty jsem pochopitelně musel uzpůsobit, zjednodušit a opatřit nadpisy. Dárková sada obsahuje sadu 32 karet s hermetickým učením egyptského boha Thovta, brožurku a dárkovou krabičku. Nádherně zpracované karty obsahují léčivé fotografie, které jsem pořídil jako ilustrace ke svým knihám během mnoha cest do Egypta, na které se jejich prostřednictvím mohou vydat i uživatelé karet. Jak na ty skutečné, tak i na ty mimosmyslové. Právě zmíněné karty totiž tvoří společně s přiloženou brožurkou stezku zasvěcení v 32 krocích. A co je cílem této stezky? Vidět srdcem... Texty k jednotlivým tématům na kartách jsou autentickými texty boha Thovta a obsahují klíčová slova s poselstvím, jež Thovt, tento nebešťan, přinesl lidstvu na planetu Zemi.

K čemu karty THOVT slouží a pro koho jsou určeny?

 Hermetické meditační karty THOVT jsou určeny všem duchovně hledajícím. Nacházíme se ve velmi zajímavé době intenzivních změn kolem nás, i v nás. Tato transformace je doprovázena změnou cyklů, jak už o tom učili starověcí Egypťané či Mayové. Jsme na prahu Věku Vodnáře. Podle starověkých Egypťanů opouštíme Věk 5. Slunce s názvem Amon a vstupujeme opět do Věku 1. Slunce s názvem Cheprer. Toto nadcházející období značí zrození nového Věku, zrození nového dne, zrození zcela nového cyklu. Stále více lidí se vydává cestou uvědomění, duchovní cestou hledání sebe sama.

Jak se karty THOVT vykládají?

 Hermetické karty obsahují poselství, která mohou pomoci transformovat každou oblast našich životů. Sada 32 karet THOVT nám usnadní komunikaci s duší, Vyšším Já, duchovními ochránci, anděly, Thovtem i samotným Bohem a umožní nám získat od nich rady během meditací i na duchovní cestě. Pomocí obrázků a textů na hermetických meditačních kartách THOVT se můžeme ponořit do dvaatřiceti různých energií s učením egyptského boha Thovta. Vnímáním a prociťováním energií jednotlivých obrázků i textů se dokážeme propojit s energií boha Thovta. Tím začíná proudit energie... – může dojít k uvolnění bloků, rozproudí se energie a nová životní síla, vědění a skryté schopnosti. Hermetické meditační karty THOVT lze využívat k meditaci i k objasnění určitých otázek či situací z vašeho života. Přiložená příručka, která je součástí tohoto dárkového kompletu, obsahuje srozumitelný návod, jak s těmito kartami pracovat.

 Zamiloval jste si i Střední Ameriku...

 Ano, poprvé jsem ji navštívil v roce 2008, abych poznal potomky Mayů a seznámil se s učením a moudrostí jejich předků, které jsem zúročil ve své další knize 2013: Hvězdná brána k Novému věku, která se zabývá nejen učením a tradicemi starověkých Mayů i jejich kalendářem, ale rovněž časovým zrychlením, starověkými civilizacemi a transformací vědomí v období let 1997-2026.

 Co z učení Mayů vás nejvíce oslovilo, nejsilněji na vás zapůsobilo?

 Nepředpokládal jsem, že někdy nějakou knihu o Mayích napíšu, ale jak už to tak bývá... (smích). Zkrátka mi to vyvěštil jeden šaman ve Střední Americe a bylo! Ale vážně: když jsem do Střední Ameriky začal jezdit, překvapilo mne, že zdejší šamani, indiáni, léčitelé či mayští stařešinové učili o mayském kalendáři či o mayských kodexech úplně něco jiného, než se běžně publikovalo u nás či na západě. A to mne začalo zajímat. Jde o učení cyklů, nejedná se tedy jen o učení o kalendáři, který skončí, ale o cyklech, které sahají až někam  900 milionů let do hitorie. Tou dobou už jsem měl za sebou studium dvou směrů orální tradice starověkého Egypta a všechno to začalo zapadávat a to mne nakonec pohltilo... Nehledě na mayské monumenty, orientované dle hvězd, na mayské panovníky, kteří vypadají špíše jako Mongolové či Číňané, na pyramidy, které jsou obestaveny dalšími pyramidami a které jakoby tam někdo snesl jeřábem. A nemluvě ani o mayských bozích, soškách, na které jsem narazil při svých cestách, které ukazovaly, že je všechno zkrátka jinak...

 Vaším zatím posledním počinem je kniha Moudrost pokojného bojovníka světla, se kterou se čtenáři mohli setkat i na stránkách  Sféry - co v ní čtenáři najdou?

 Moje nová kniha Moudrost pokojného bojovníka Světla je skutečnou knihou moudrostí na každý den. Před téměř jedenácti lety založil na Facebooku stejnojmennou komunitní stránku své šamansko-ezoterické školy Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla, kde jsem začal publikovat denní myšlenky a moudrosti jak své, tak dalších moudrých lidí - duchovních učitelů, spisovatelů, filozofů, vědců, mudrců, ale také hvězd showbyznysu, které se spiritualitě věnují. Zájem o tyto myšlenky byl obrovský, a tak jsem se rozhodl nejlepší myšlenky vybrat a vydat knižně. Vznikla kniha výjimečná - doslova věčná kniha Moudrost pokojného bojovníka Světla - moudrosti na každý den. Tyto moudrosti byly přiřazeny ke každému jednotlivému dni, takže čtenář má možnost každým dnem od 1.ledna až do 31.prosince projít cestou duchovního probuzení. A dalším rokem opět od začátku...

Nalaďte nás, vyberte několik „perel“ a podělte se o ně s námi.

 Hned úvodní citát, který jsem dal do knihy jako motto, je od Eliphase Léviho a zní:

„Všechna náboženství a všechny vědy se spojují s jednou jedinou vědou, která je vždy skrytá před masami lidí, a přenáší se od věku k věku, od zasvěcení k zasvěcení, pod závojem mýtů a symbolů.“ Nebo další od Osha: „Jestli přijde meditace, musí přijít i láska. Jestli láska nepřijde, znamená to prostě jen to, že ještě nepřišla meditace. Odevzdejte se lásce.“ Případně od dr. Marty Foučkové: „Pravda Boží je jedna, všichni ji hledáme. Někteří usilovně, jiní jen tehdy, když jsou přinuceni. Hledáme všichni. Někteří čekají, jiní mají rychlý úspěch. Tato potřeba prostupuje každou duší, každý slyší toto volání, jen ho uposlechnout. Čas dozrál tak, že už většinu lidí nutí k zamyšlení, proč neodložit těžkosti života a neustálou nevědomost. Nacházíme se ve zlomovém čase mezi dvěma věky, a tak nastupující Nový věk nás nutí k zamyšlení o smyslu práce na sobě. Nalézt pravé hodnoty života.“ Nebo od mystika Omraama Mikhaela Aivanhova:„Svět potřebuje více a více lidských bytostí schopných oddat se práci se Sluncem, protože jen Láska a Světlo mohou změnit lidstvo.“ A poslední ode mne: „Jsi starý jen natolik, nakolik se cítíš. Nezapomeň, že duše nezná tvůj rodný list, ten zná pouze tvá mysl.“

 Kde si mohou čtenáři Vaše knihy koupit?

U dobrých knihkupců či na mém e-shopu zde: www.milosmatula.cz. 

 Mimo psaní knih a vydávání meditačních CD také pořádáte různé expedice a zahraniční cesty. Mohou s Vámi naši čtenáři vycestovat i v letošním roce a kam?

Pořádám a vedu mnoho expedic, meditačních cest, předprázdninových či prázdninových pobytů s duchovním programem, vycházející z mé šamansko-ezoterické školy Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla. Ta je zase založena na práci s energií podle mysterijních chrámových škol starověkého Egypta, kam se vypravíme ještě koncem března. Cesta má název Po čakrách Egypta a po stopách bohů a faraonů Slunce. Letos to budou ale i další cesty:  například v září cesta do Kolumbie nejen Za indiány Arhuacos do pohoří Sierra Nevada de Santa Marta. Listopad 2019 bude opět ve znamení cesty za mým kamarádem šamanem Augustinem Grefou do Ekvádoru s názvem Za šamany do Ekvádoru, kde navštívíme i multidimenzionální jeskyni Cueva de los Tayos. Kromě standardních předprázdninových a prázdninových cest na řecké ostrovy v květnu a červnu (letos je to Rhodos) a do Tyrolska (přelom června/července) nemohu zapomenout na dvě novinkové cesty s kolegyní naturopatkou Alishiou Gajič Za pyramidami do Bosny koncem dubna a začátkem května to budou Megality na Menorce. Chtěli bychom taky připravit letos spolu do třetice cestu v říjnu do jihozápadní Francie Za Katary do Carcassonne, tak držte palce!

 Kromě zahraničních cest a expedic pořádáte přednášky a workshopy na „domácí“ půdě. Prozradíte nám svůj program pro nejbližší období?

Zrovna odpovídám na vaše otázky těsně před odjezdem na téměř měsíční slovenské přednáškové turné, které se koná 2-3x ročně. Mezitím mám povinnosti i u nás v České republice, kde přednáším tam, kam mě pozvou. Jedná se vždy o dvou až tříhodinové přednášky/workshopy, které jsou takovou ochutnávkou na moji šamansko-ezoterickou školu Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla. A kdo by chtěl navštěvovat tuto moji školu, má příležitost se přihlásit do nového cyklu - na základní stupeň "1", který se koná 17. - 19.5. v Hamrech na Šumavě. Přehled všech mých termínů najdou čtenáři na mém webu www.milosmatula.cz

Dýňová polévka, láska na první pohled, závislost po prvním soustu. Polévka ve velkém stylu a přitom je hotova během chvilky a bez větší námahy. Polévky z dýně jsou rafinované a určitě jsou předurčeny k tomu, aby naplňovaly rčení, že polévka je grunt a maso špunt! Každá z nich krásně vypadá a na každý pád je i velmi lahodná.

 Věděli jste, že dýně je jednou z předních nejzdravějších potravin?

Dýně je bohatá na antioxidanty a vitaminy A, C a E. Dále obsahuje vitamin K, celou řadu minerálních látek, jako je hořčík, draslík, železo, fosfor, zinek, vápník a měď.

Kromě toho je dýně bohatá na polyfenolové flavonoidní sloučeniny, jako jsou beta-karoteny, Zea-xanthin, a další. Dýně se pyšní nízkým obsahem kalorií, tuku a cholesterolu (100 g dýně obsahuje pouze 26 kalorií!), a vysokým obsahem vlákniny.

Dýňová semena mají zase jiné zdravotní výhody, obsahují proteiny, aminokyseliny, vlákninu, železo, měď, fosfor a hořčík, vápník, zinek, draslík, kyselinu listovou a niacin.

 Dýňová polévka se smetanou a česnekem

• 1 menší dýně
• zeleninový vývar
• sůl
• čerstvě mletý pepř
• sladká smetana podle chuti
• několik česnekových stroužků
• dýňový olej pro stylové dochucení (nic se nestane, když bude mít absenci)
• pražená dýňová semínka jsou slušivou bižuterií v polévkovém talíři
Dýni rozpůlíme, oloupeme, odstraníme semínka a dužinu nakrájíme na větší kostky. Některá semínka si schovejte, protože se do polévky určitě zamilujete. Takto připravenou dýni dáme do polévkového hrnce, zalijeme vývarem a přiměřeně osolíme. Zvolna vaříme do změknutí cca 30 min. Tyčovým mixérem umixujeme a přidáme jemně postrouhaný česnek. Dochutíme solí, špetkou pepře a polévku zjemníme smetanou. Jako slušivou bižuterií ozdobíme naservírovanou polévku hrstičkou pražených dýňových semínek.

Polévka z pečené dýně s ricottou a tymiánem

• 1 středně velká dýně Hokkaidó
• zeleninový vývar
• 100 g ricotty
• tymián
• pancetta
• sůl
• pepř

Dýni upečeme na másle v předehřáté troubě na 180 °C po dobu cca 20 až 30 minut. Měkkou dýni vložíme do hrnce, zalijeme vývarem, povaříme, rozmixujeme, přidáme přes jemné sítko propasírovanou ricottu, osolíme, opepříme. Na talíři ozdobíme snítkou tymiánu a nasucho osmahnutou pancettou.

Dobrou chuť přeje
Šárka Škachová

Z pohledu východní medicíny mají orgány v porovnání se západní medicínou obšírnější význam. Orgány nejsou z pohledu „východu“ pouze „anatomické formy“ s omezenými tělesnými funkcemi, ale vytváří, řídí a určují duševně-emoční kvality v člověku. Proto jsou nazývány také tělesně-duševními orgány. Klíč k porozumění orgánům z pohledu čínské medicíny nalezneme v přiřazeném principu každého elementu, který působí specifickou energií skrze přiřazený orgán.

 Játra jsou označována jako vládce energie čchi a dům duše. Společně se žlučníkem řídí průběh procesů týkajících se elementu dřeva. Kontrolují množství a kvalitu krve, oči a sílu zraku, svaly a pohyblivost, kvalitu nehtů na rukou a nohou.

Játra řídí průchodnost
Tato funkce zabezpečuje, aby vše, co se v organismu má pohybovat – čchi, krev, výživné látky apod. –, mohlo volně a bez překážek plynout, dostávat se na místo určení nebo se i vylučovat mimo tělo. Jejich úkolem je udržovat přiměřenou vnitřní uvolněnost a průchodnost. Dojde-li k narušení této funkce, dochází k různým chorobným změnám.

Narušení se může projevovat dvěma způsoby:

Nedostatečná průchodnost
V takovém případě se čchi jater zahrazuje a sráží, což fyzicky způsobuje například pocity tlaku pod žebry a v hrudi nebo nechutenství. V psychice se zahrazení jaterní čchi projeví stavy deprese, pochybovačnosti, neveselými náladami, negativismem, plačtivostí a vzdycháním.
Přílišná průchodnost
Projevuje se předrážděností, nervozitou, hněvivostí, rozpínavými bolestmi v hlavě, potížemi s usínáním a množstvím snů, nespavostí, zrudnutím tváře a očí, a ve vážnějších případech až určitými poruchami psychiky – pomateným nadáváním, výbuchy agrese, nekontrolovatelným pobíháním a podobně.
Játra se z hlediska účasti na psychickém životě považují za energetický orgán, a proto jsou obrazně nazývána vrchním velitelem, z něhož vycházejí rozhodnutí.

Játra a menstruace
Biologické zvláštnosti žen – menstruace, těhotenství, rození apod. – souvisejí s činností více orgánů, ale zvláště důležitou roli při nich hrají játra. Proto se také říká, že „prenatální základ u žen představují játra“. Je to proto, že určují vztah k regulování množství krve (která je nevyhnutelná pro chod zmíněných funkcí), a proto, že ženy v důsledku pravidelného krvácení, živení plodu i porodu jsou náchylné trpět nedostatkem krve. Stav jater proto ve velké míře určuje celkový zdravotní stav žen.

Játra řídí šlachy a vazivo
Činnost šlach je podle čínské medicíny podřízena játrům, neboť šlachy dostávají výživu od jaterní čchi. Podílejí se na stahování a uvolňováni svalstva, a tím i na pohybu kostí a kloubů čili na celkovém pohybu těla.
Jestliže jsou játra v dobrém stavu, mají dostatek krve a vyrovnanou energii, jsou i šlachy a vazivo vláčné a pružné, což tělu dává živou a přirozenou pohyblivost.
Není-li tomu tak, chorobné stavy v játrech často nepříznivě ovlivňuje funkčnost šlach a vyvolávají různá onemocnění s tím spojená. Při nedostatku energie a krve v játrech ani šlachy nemají potřebnou výživu, což způsobuje celkovou ochablost, dřevěnění údů, potíže s ohýbáním končetin, chvění rukou a nohou. Při horečnatých onemocněních zůstávají pak šlachy bez výživy, což může vést až ke křečovitým záchvatům, zkroucení končetin, ztuhlosti šíje, zatínání čelistí, napružení páteře apod.

Játra a únava
V souvislosti s funkcí řízení šlach se o játrech říká, že jsou „zdrojem odolnosti vůči únavě“. Vitalita pohybů závisí na stavu šlach, a ten je pak podmíněn přísunem živin z jater. Proto mají-li játra dostatek krve a šlachy jsou dobře zásobovány výživou, organismus je pak pohybově vysoce výkonný a nepodléhá snadno únavě. Při disharmonii nastává opačná situace a člověk se pak rychleji unavuje. I únava a zhoršení pohyblivosti ve stáří souvisejí s tím, že s postupujícím věkem se oslabuje čchi a krev jater, a proto už ani šlachy nejsou tak pružné a dochází k rychlejší únavě.

Játra a nehty
Podle čínské medicíny jsou nehty „zbytkem šlach“. Jsou vnějším pokračováním stejného materiálu, z jakého jsou v těle tvořeny šlachy. Je tedy jasná souvislost. Když je vše v pořádku, nehty jsou pevné, hladké, lesklé a mají červenou barvu. V případě oslabení jater se mění i kvalita a vzhled nehtů. Jsou pak lámavé, křehké, vysušené a bezbarvé. Díky spojitosti mezi vzhledem nehtů a stavem jater je možné do jisté míry tuto znalost využít i při určování diagnózy.

Játra a oči
Oči mají spojení se všemi orgány v těle. Největší spojení však mají s játry. Z dráhy jater vede odbočka ke spoji (očnímu nervu) mezi zadní stranou oční koule a mozkem, a touto cestou přichází k očím i výživa z krve jater nutná pro jejich činnost. Stav jater proto rozhodující měrou ovlivňuje i kvalitu zraku a různé oční nemoci jsou často způsobeny právě chorobnými poruchami jater. Nedostatek energie v játrech způsobuje rozmazané vidění anebo šeroslepost, vyčerpání jater se projevuje pocitem suchých očí a oslabením zraku. Nadbytek a zablokovaná energie v játrech může vést k zákalu rohovky a zánětu očí s bolestivými otoky.

Játra a slzy
Slzy vytékají z očí, jež jsou vnějším vývodem jater. V normální situaci slzy zvlhčují prostředí očí, pomáhají ho udržovat čisté a zbavovat se přidaných vzniklých nečistot. Při chorobných poruchách jater však může docházet i k některým anomáliím ve vylučování slz. Nedostatek energie způsobuje sníženou tvorbu slz a následný pocit sucha v očích, přebytek a zablokování vyvolává zvýšené slzení.

Abychom měli játra v pořádku, je třeba se o ně dobře starat.
Tak jako ledviny, je to orgán, který když začne bolet, bývá onemocnění již fatální. Proto je třeba si všímat toho, co nám naše tělo naznačuje již dopředu, podle souvislostí s orgány.

Je třeba dodávat tělu dostatek minerálů a vitamínů, ať už pestrou stravou či v podobě potravinových doplňků.

Chceme-li játra podpořit přípravky Diochi, doporučila bych:
Při oslabení – přípravky zelené: (Detoxin kapky, Vista Clear, čaj Smilax Officinallis, v kombinaci s přípravky modrými (Diocel Biominerál, Diocel, Androzin kapky).
Při nadbytku – přípravky fialové ( Baktevir, DiNAvir, Deviral).

Při energetickém vyhodnocování historického jádra Trnavy, na něž jsem byl pozván badatelským spolkem Trnavská trojruža, nebylo možné vynechat některé zajímavosti nacházející se v jejím okolí – právě o nich si dnes budeme povídat.

Začněme například významným keltským a slovanským hradištěm Smolenice – Molpír. Jeho energeticky nejvydatnější místo se nachází v poslední, až třetí části akropole před vysokým srázem. Sousední smolenický hřbitov má kromě hrobky Pálffiů (osou vstupních dveří prochází vydatná energetická linie), ještě jednu zajímavost. Na několika kamenných náhrobcích v řadě najdeme ukřižované ženy. 

Nedaleký Smolenický hrad patřící Slovenské akademii věd je jejím reprezentačním sídlem, proto není volně přístupný. Zpustlý jej koupil v roce 1777 hrabě Ján Pálffi. Jeho opravu a obnovu dokončenou až ve 20. století řídil však až hrabě Josef Pálffi. Je přestavěn do románské novogotiky a postaven na energeticky vydatném místě, což je zřetelně patrné také na jeho parkovém okolí.

A teď se už přesuňme k hradu Červený Kameň, který se nachází na jihovýchodním svahu Malých Karpat a jehož dominantou jsou jedinečné bateriové věže. Patří mezi nejzajímavější hrady Slovenska. Je znám pod několika dalšími jmény: Vöröskö, Rothenstein, Pipersburg,  Bibersburg, což v češtině znamená Bobří hrad. Pojmenování odkazuje na jeho sklepní základ. Hrad nechala postavit kolem roku 1230 dcera uherského krále Bély III. a manželka českého krále Přemysla Otakara I. Byl součástí řetězce karpatských strážních hradů. Při vojenském tažení na východ král železný a zlatý Přemysl Otakar II. obsadil nakrátko také hrad Červený Kameň. Hrad byl před přestavbou zbourán a v jeho místě byla vybudována v letech 1535 až 1537 renezanční pevnost, kterou v roce 1588 dostavěl hrabě Pálffy. Pevnost se poté stává honosným renezančním sídlem s hodnotnými uměleckými interiéry. Dvanáct let po přestavbě, 23. 4. 1600, hrabě Mikuláš II. z Erdödu  v jeho zdech zemřel.

Hrad má neobvykle velká sklepení. Největší z nich je 70 metrů dlouhé, 7 metrů široké a neuvěřitelných 9 m vysoké. Má převelice neobvyklou studnu. Jejím středem neprochází pramen jak to je u studní obvyklé. Je totiž propojena s podzemním jezírkem. Druhá na nádvoří je nad pramenem. Hradní renezanční pevnost patří pod správu Slovenského národního muzea v Bratislavě a je celoročně přístupná.

Hani, dej to pls do boxu

Co nám o hradu Červený Kameň říká pověst? Vypráví, že se dvanáct mudrců radilo, kde hrad postavit. Jedenáct jich navrhlo vrch Kukla nacházející se proti hradu. Přesto na něm nestojí.  Nejmladší z nich prohlásil, že se na protějším vrchu Kukla scházejí duchové a strašidla, proto by se tam nemělo stavět. Ostatní mudrcové ale na jeho slova nedali a na vrchu Kukle započali stavět. V místě se ale v noci děly viditelně divné věci. Jakmile se vykopaly základy a část zdí, tak dobré víly nedokončenou stavbu přenesly na druhý kopec. Mimo dosah zlých duchů a démonů. Dělníci nevycházeli z údivu. Ze stavby na Kukle totiž nezůstal na místě ani jeden kámen.

Pod hradem se nachází nevelká obec Píla pojmenovaná původně Nová Ves (1602). Její nové pojmenování odkazuje na vodní pilu, kvůli níž vznikla tato osada. Zpracovávala především jedlové dřevo a patřila majitelům hradu.  Nedaleká vinařská obec Dubová je písemně zmiňovaná už v roce 1287. V blízkosti hradu, ve středu obce Častá, stojí kostel sv. Imricha s gotickými freskami. V roce 1578 se stává městečkem, do něhož se přistěhovali kolonisté z Chorvatska. Na jejím okraji najdeme největší a nejstarší kaštan jedlý na Slovensku. Obvod jeho kmene je 8,3 metru.

Rovněž nelze opominout jedno z center malokarpatského vinařství, kterým je Modra. Jeho možné počátky spadají do doby rozkvětu Velkomoravské říše. Za panování císaře Rudolfa II., v roce 1607, se stává svobodným královským městem. Známá je jeho pestrobarevná habánská keramika. Uvnitř zbytků hradeb najdeme nejenom dva kostely a kapli, ale také Modranský protestantský sirotčinec (1912), který je Národní kulturní památkou Slovenska.   Nemohu ještě nevzpomenout, že v okolí hradní renezanční pevnosti je několik menších přírodních rezervací s původním zalesněním.

Bylo by možné ještě zmínit mnohé další zajímavosti z okolí hradu Červený Kameň. My se ale v dalším pokračování budeme zabývat tímto výjimečným hradem. Z dálky téměř neviditelným. Je totiž hluboko zapuštěný do skály a ještě k tomu obklopený vysokými hliněnými valy.  V jeho nejspodnější části jsou sklepení s vysokými klenebními stropy. A zvláštní studnou. Před hradem je dlouhá kaštanová (jírovce maďalu) alej. Stromy jsou nestejně silné. Podobně jako tomu je u všech alejí. Místy stromy nenarostou ani po opakovaném vysazení. Viditelně nám totiž ukazují, kde se jim daří a kde nikoli. O tom rozhoduje dostatek či nedostatek energie prasíly v místě růstu každého stromu. Většina kaštanů v předhradní aleji je objemem kmene mohutná. Některé z nich mají spodní část kmene silnější a horní výrazně slabší. Pouze jeden z nich, prolezlý dřevokaznou chorobou, se roky trápí na místě pro něj energeticky zcela nevhodném.

Když jsem Červený Kameň navštívil, po celou dobu prohlídky mně „vrtalo hlavou“ jediné: Nikde jsem totiž na červený kámen nenarazil. Ani při obhlídce hradu příkopem, kolem čtyř bateriových věží, tak při následné prohlídce uvnitř hradu. Teprve až na konci prohlídky, když jsme vycházeli ze sklepení, byla, napravo od schodiště, odkryta část kamenné omítky. A tam na mne konečně vykoukl červený kámen.

Hrad byl postaven na vyvřelé hornině ignimbrit, známější pod pojmenováním křemenný porfyr. Což je hornina nestejnorodé struktury a různého zabarvení. A podobně jako všechny vyvřelé horniny je porfyr energeticky někdy až velmi vydatný. Železitý červený je nejvydatnější. Proto také renezanční pevnost Červený Kameň jako celek je i po veškerých pozdějších stavebních úpravách stavbou, v níž je dobré přebývat, protože pobyt v ní energeticky posiluje lidské tělo – upevňuje zdraví a prodlužuje lidský věk. A i přes pověst, kterou jsem zmínil, se v místě hradu neobjevují duchové ani strašidlaJ.

Co dodat závěrem? Snad jenom to, že Slovensko má na svém území historický stavební skvost Červený Kameň, který nemá v Evropě obdoby. O smolenickém hradu jsem se zmínil v úvodu. Jenom bych rád ještě připomenul další, po přestavbě nepoměrně mladší slovenskou stavbu, kterou je Bojnický zámek. Protože také na třetí stavbě, jinak zajímavé, a o poznání méně významné, se podílel šlechtický rod Pálffyů. Tentokráte je zastoupen hrabětem Jánem Františkem Pálffim. I když svým úmrtím nestačil přestavbu zámku dokončit, tak to je přesto úžasný romantický novogotický zámek, obklopený vodním příkopem. Údajně nejkrásnější ve střední Evropě.

Význam vydatné vyzařovací energie si Pálffiové po celá staletí velmi dobře uvědomovali a podle toho náležitě vybírali místa pro stavby svých hradů. Místa s dostatkem životní energie účelně zakomponované také staveb (totéž platí dokonce i pro výběr místa pro jejich hrobku), což se dnes neděje ani náhodou. Právě z toho důvodu se dokonce staví na mnoha místech odebírajících životní energii z lidského těla. I z toho důvodu v Česku postihuje téměř třetinu našich občanů rakovinové onemocnění.

Estrozin kapky jsou bioinformační doplněk stravy, který celkově harmonizuje ženský organizmus a navrací tělu sílu a svěžest. Obsahuje speciální koktejl z bylin s vysokým procentem přírodních fytohormonů s příznivým vlivem na menstruaci, menopauzu a hormonální komfort. Harmonizuje meridián tří zářičů.