Slabikář tradiční čínské medicíny
Pět orgánů cang, šest orgánů fu
„Pozorný čtenář bude v dalším na rozpacích, neboť místo pěti základních prvků budeme mluvit o šesti. Je to jako u Alexandra Dumase a jeho mušketýrů – zatímco v názvu knihy se mluví o třech mušketýrech, spolu s d'Artagnanem jsou čtyři. Podobně tomu je i v našem případě u pěti základních prvků.“ MUDr. Radomír Růžička, CSc.
Proč je tomu tak, se můžeme dočíst v jedné z nejstarších knih čínské medicíny, v Knize složitých otázek, Nan-ťing, v kapitole 38, kde se dozvíme, že „je pět orgánů cang, avšak šest orgánů fu, neboť je k nim přiřazován i trojitý zářič“. Také tři ohřívače, tři ohně nebo tři části těla – to vše znamená totéž. Co si pod tímto pojmem můžeme představit, není příliš jednoduché vysvětlit. Nejedná se totiž v pravém slova smyslu o žádný z tělesných orgánů. Podle nejstarších teorií je zářič beztvarý orgán. V knize Nan-ťing se také říká, že zářič „má jméno, ale nemá tvar“. Je pravděpodobné, že z hlediska starších představ je tento „orgán“ podobný (anebo shodný?) s tím, čemu se v józe říká čakry, tj. určitá energetická centra nacházející se právě v oblastech, kam čínská medicína umisťuje tři zářiče. Konkrétním projevem tří zářičů je dosti komplikovaná akupunkturní dráha.
Podle novějších představ zde svou roli sice určité orgány hrají, jedná se však spíše o model, který vysvětluje, jak v organismu funguje hospodaření s teplem a vodou. Tento systém je založen na existenci dvou vzájemně se ovlivňujících energií. První z nich, prenatální čchi, je vrozená, určuje naši konstituci, nelze ji nijak doplnit a závisí na ní délka lidského života. Skládá se z genetického základu po rodičích, který ovlivňuje náš vzhled i povahové vlastnosti, a takzvané kosmické čchi, božského nebo kosmického původu. Je uložena v ledvinách a představuje dolní ohřívač. Prenatální čchi slouží jako základní výživa pro všechny orgány a jejich funkce. Druhá, postnatální čchi, určuje naši okamžitou kondici a je též tvořena dvěma složkami: potravní čchi získávanou z potravy a dýchací čchi získávanou ze vzduchu pomocí orgánu horního ohřívače, jímž jsou srdce a plíce. Tyto energie můžeme průběžně doplňovat a šetřit tak výdej vzácné energie prenatální. Záleží přitom na způsobu našeho života. Činnost tří zářičů probíhá z fyziologického hlediska tak, že dolní ohřívač – ledviny – vytváří s pomocí prenatální a postnatální čchi vlhký vyživující jin ledvin a zahřívající i aktivizující jang ledvin, které jsou základem jinu a jangu celého těla. Stoupající oheň zahřívá a aktivizuje střední ohřívač – slezinu se žaludkem – a ten pomocí tohoto tepla získává ze stravy jednak čchi, kterou posléze dodává celému tělu, a jednak šťávy, které tělo ochlazují a zvlhčují. Při správné funkci stoupá potravní čchi do horního ohřívače, aby zásobila jeho orgány – srdce a plíce. Plíce získávají ze vzduchu čchi dýchací a ta se v horním zářiči smísí se čchi potravní, čímž se vytváří postnatální čchi, kterou tělo přeměňuje do všech forem čchi – do krve, šťáv i do hmoty.
Patologické stavy
Protože čchi trojitého zářiče podporuje proudění celkové čchi a tekutin po celém těle, projevují se poruchy jeho vyváženosti různými stavy stagnace a zahrazování, jakými jsou například pocity plnosti, nadýmání nebo měkké vodnaté otoky. Kromě toho mohou vznikat i poruchy jeho jednotlivých částí. Onemocnění horního zářiče je většinou provázeno kašlem, dušností, narušením funkce srdce a plic. Poruchy středního zářiče mívají za následek zažívací potíže. Při napadení horkostí dochází k nadýmání a zácpě, v případě chladu ke špatnému trávení, kručení ve střevech nebo průjmům. Při horkosti ve spodním zářiči dochází k potížím s močením, v moči se může objevit krev, nebo dochází k těžkostem při vytlačování stolice. Při chladu a prázdnotě je naopak hojné močení až pomočování, stolice je řídká, objevují se průjmy.
V psychické oblasti na sebe může nerovnováha trojitého zářiče upozornit nedostatkem vstřícnosti a přehnanou starostlivostí o sebe i své blízké.
Podle tradiční čínské medicíny je dráha jangových tří zářičů energeticky na vrcholu mezi 21. až 23. hodinou, spadá pod element oheň, orgánem podléhajícím jeho vlivu jsou tepny a příslušnou emocí radost.
V pozdější době byl k trojitému zářiči přiřazen také jeho jinový protějšek, osrdečník (perikard) neboli obal srdce – blána, ve které je srdeční sval uložen. Jeho úkolem je ochránit srdce před vlivem zhoubných energií (horkost, chlad a podobně) a zabránit jejich přímému vniknutí do něj. Srdce je v čínské medicíně považováno za vládce všech ostatních orgánů a za sídlo ducha. Osrdečník je jeho strážcem, který jako první zastavuje a zachycuje chorobné činitele. Proto se říká, že „všechna škodlivost, jež je v srdci, nachází se v obalu srdce“. Jestliže však pronikne přímo do srdce, nikdo nemůže přežít. Jinový osrdečník přísluší, stejně jako jeho párový „orgán“ tři zářiče, k elementu oheň, a energetické maximum jeho dráhy je mezi 19. a 21. hodinou. S osrdečníkem se v textech čínské medicíny nesetkáváme příliš často, jen občas ve spojitosti s chorobnými stavy způsobenými narušením duševní funkce srdce, jako jsou pomatenost, poruchy vědomí, nesouvislé blábolení a podobně. V těchto případech se říká, že „horkost vstoupila do obalu srdce“.
Vnitřní orgány se v čínské medicíně rozdělují do tří skupin: je pět orgánů cang – játra, srdce, slezina, plíce, ledviny; šest orgánů fu – žlučník, tenké střevo, žaludek, tlusté střevo, močový měchýř, trojitý zářič; a zvláštní orgány fu – mozek, dřeň kosti, cévy, žlučník, děloha (jichž je šest nebo pět podle toho, zda počítáme žlučník, který patří také k orgánům fu). To jsou základní počty. Někdy se však setkáme s tím, že orgánů cang je šest, pokud jsou ledviny počítány jako dva orgány anebo když se za samostatný orgán považuje osrdečník. O orgánech fu zase můžeme uvažovat jako o pěti, nepočítáme-li trojitý zářič, což není anatomický orgán.
Trochu zmatené? To uvádíme jenom pro představu složitosti celého pohledu. Základní počet je však skutečně pět orgánů cang, šest orgánů fu.
(S použitím knih: V. Ando, Klasická čínská medicína I, 2005, B. Temelie, Výživa podle pěti elementů, 2002)
autor: Ivana Karpenková
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 06/2010