Regenerace ve sféře Diochi

Balíček obsahuje přípravky Baktevir a Astofresh tablety.

Bylinná směs (doplněk stravy) harmonizující  především meridiány ledvin  a močového měchýře, které energeticky ovlivňují kosti, klouby, páteř, urogenitální orgány, uši nebo kůži.

Bylinná směs (doplněk stravy) harmonizující  především meridián jater a žlučníku, dále pak žaludku, ledvin  a močového měchýře, které energeticky ovlivňují játra, žlučník, trávení, slinivku, urogenitální orgány, kyčle, svaly, šlachy, oči.

Maskné. Alergická reakce na kůži po respirátoru nebo roušce dostala své jméno

Rozhovor redaktorky z Českého rozhlasu s MUDr. Zuzanou Nevoralovou z jihlavské nemocnice.

Akné, ekzémy a podobná onemocnění trápí čím dál více lidí. Všimli si toho i dermatologové jihlavské nemocnice. Problémy se podle nich nevyhýbají ani lidem, kteří dosud podobné obtíže s pletí řešit nemuseli. Důvodem by podle lékařů mohlo být i povinné nošení ochranných pomůcek, informuje Český rozhlas Vysočina.
Potíže s pokožkou na obličeji teď potkává čím dál více lidí, jak potvrzuje kožní lékařka z jihlavské nemocnice Zuzana Nevoralová, která na souvislost s ochrannými prostředky proti šíření koronaviru sama upozorňuje.

„V podstatě, když máte roušku nebo respirátor, tak vás může mechanicky dráždit, druhá věc je, že pod ní vzniká teplo a vlhko, a také se pod tím potíme. Tím pádem může dojít k různým trhlinkám, a také se tam mění v tom vlhku a teplu počty bakterií a počty plísní. No a z toho vlastně vyplývají ty zdravotní důsledky.“

Takzvanému maskné, jak problémům s pletí v důsledku nošení respirátorů a roušek, začali odborníci říkat, je ale možné předcházet. Jen to podle lékařky vyžaduje správnou péči.
„Určitě ráno běžně opláchnout. Pacienti, co už vědí, že mají akné, tak mohou použít ten správný čistící prostředek, micelární vodu. Rozhodně se nedoporučují alkoholové přípravky, protože ty vysušují. Správně očistit a promazat, ten krém vám tvoří takovou bariéru mezi tou kůží a tím respirátorem. Je důležité ho dát 15 minut předtím, než si vezmete respirátor.“

Zapomínat ale lidé nesmí ani na ošetření po sundání respirátoru nebo roušky, připomíná Zuzana Nevoralová: „Obecně i jakmile sundá tu roušku a ví, že ten člověk už bude doma, tak tu pleť opravdu očistit hezky a zase jí řádně promazat, už to může být krém jenom hydratační, anebo kdo trpí na akné, tak si potom dá ten krém speciální.“

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/maskne-alergicka-reakce-po-respiratoru_2103251407_btk

Bioterapeut p. Vladimír Ďurina doporučuje tyto dva jednoduché kroky, které vaší pleti uleví:

1. Ráno před nasazením respirátoru

naneseme malé množství DETOXIN krému (muži - ženy),ESTROZIN krému (ženy) nebo VENISFÉRu u (všichni, zejména s větším výskytem žilek v obličeji) v kombinaci s krémem DIOLIFT HYDROGEL.

Na vlhké ruce naneseme malé množství krému Detoxinu, Estrozinu nebo Venisféru a smícháme s Diolift hydrogelem. Vzniklou hmotu naneseme na celý obliček s důrazem na tváře, nos a bradu. Pokožka vstřebá bylinné extrakty obsažené v krému, zejména pak aktivní kyslík a vybrané přírodní oleje a pokožka zůstane po celý den chráněná a hydratovaná.

2. Večer před spaním nebo po sundání respirátoru

pak všichni použijeme ozónový krém DIOZON CLEAR, který pleť po celodenní námaze ošetří, vydezinfikuje, promastí a připraví opět na denní zátěž. Obsažený ozón úspěšně ničí bakterie, viry vč. herpesvirů, které způsobují opary a plísně, a urychluje regeneraci a hojení pokožky

Venisfér krém je bioinformační, regenerační a relaxační krém s extrakty bylin příznivě ovlivňujících stav pokožky, její prokrvení nebo stav křečových žil

Diolift Hydrogel je bioinformační hydratační liftingový hydrogel z lilií a Aloe Vera s ,,Oxyminerály“. Vhodný je pro všechny typy pleti, včetně velmi citlivé a unavené se sklonem k vráskám. Poskytuje silnou hydrataci díky kyselině hyaluronové. Extrakt z Aloe vera podporuje stav pokožky, zmírňuje napětí a únavu. Extrakt z kaštanu koňského posiluje pokožku a její prokrvení.

 Diozon clear je bioinformační čistící krém z ozonu a olivového oleje. Je vhodný na praskající kůži, na které je narušena její struktura. Z krému se uvolňuje reaktivní kyslík, který přispívá ke zpomalení stárnutí buněk a omezení tvorby vrásek. Ozón je silně dezinfekční, ozonace brání zánětům - akne, opary, strupy, podporuje regeneraci pokožky.

Estrozin krém je ioinformační, liftingový, regenerační krém s ozonizovanými oleji a fytoestrogeny, které zlepšují stav pokožky, pomáhají proti vráskám a strijím, navrací pokožce tonus a regenerují ji.

Diolift Hydrogel je bioinformační hydratační liftingový hydrogel z lilií a Aloe Vera s ,,Oxyminerály“. Vhodný je pro všechny typy pleti, včetně velmi citlivé a unavené se sklonem k vráskám. Poskytuje silnou hydrataci díky kyselině hyaluronové. Extrakt z Aloe vera podporuje stav pokožky, zmírňuje napětí a únavu. Extrakt z kaštanu koňského posiluje pokožku a její prokrvení.

 Diozon clear je bioinformační čistící krém z ozonu a olivového oleje. Je vhodný na praskající kůži, na které je narušena její struktura. Z krému se uvolňuje reaktivní kyslík, který přispívá ke zpomalení stárnutí buněk a omezení tvorby vrásek. Ozón je silně dezinfekční, ozonace brání zánětům - akne, opary, strupy, podporuje regeneraci pokožky.

Detoxin krém je bioinformační regenerační krém s obsahem koloidních minerálů a ozonu. Posiluje meridián jater a žlučníku, které energeticky ovlivňují stav pokožky, svalů a šlach, kloubů, očí a další.

Diolift Hydrogel je bioinformační hydratační liftingový hydrogel z lilií a Aloe Vera s ,,Oxyminerály“. Vhodný je pro všechny typy pleti, včetně velmi citlivé a unavené se sklonem k vráskám. Poskytuje silnou hydrataci díky kyseliněhyaluronové. Extrakt z Aloe vera podporuje stav pokožky, zmírňuje napětí a únavu. Extrakt z kaštanu koňského posiluje pokožku a její prokrvení.

Diozon clear je bioinformační čistící krém z ozonu a olivového oleje. Je vhodný na praskající kůži, na které je narušena její struktura. Z krému se uvolňuje reaktivní kyslík, který přispívá ke zpomalení stárnutí buněk a omezení tvorby vrásek. Ozón je silně dezinfekční, ozonace brání zánětům - akne, opary, strupy, podporuje regeneraci pokožky.

Achnatonovo vizionářství i jeho posvátné prorocké texty ohromily nejednoho křesťanského učence, který se nechal tímto „amarnským” obdobím egyptských dějin inspirovat. Lze atonismus považovat za předzvěst budoucího křesťanství, za vizi božské jedinečnosti, která našla svoji podobu v pozdějším monoteismu?

„Ptáte se, kdo jsou ti, co nás vedou do tohoto Království? Ptáte se, zda toto Království je na nebesích? Ptáci, co poletují ve vzduchu, a všichni živí tvorové, kteří žijí pod zemí i na zemi, i ryby v moři vás tam dovedou, neboť Království nebeské je ve vás samých.“
                                                                                                                                       Slova Ježíše Krista, Papyrus z Oxyrhynchu

Achnaton a Ježíš
Ježíš svými slovy v záhlaví této kapitoly dává svým učedníkům na srozuměnou, že božská podstata je obsažena v přírodě samé. Tím, že člověk přírodu vnímá a navazuje s ní spojení, odhaluje tajemství života ukryté v jeho vlastním nitru. O stejné pochopení skutečnosti usiloval svými náboženskými teoriemi i sám Achnaton, ale již o 1500 let dříve. Je tedy možné, že se mladý Ježíš seznámil s Achnatonovým učením například tehdy, když pobýval u sekty Esénů, kteří žili v Kumránu nedaleko Mrtvého moře? Někteří odborníci tvrdí, že nalezené Ježíšovo evangelium ve svitcích od Mrvého moře či z Nag Hammádí je vlastně učením samotného Achnatona. Je možné uvést i další křesťanské texty, které byly inspirovány Achnatonovým učením a přímo z něj vycházejí. Asi nejznámějším z nich je Žalm 104, jehož některé části jsou dokonce překladem Velkého chvalozpěvu na Atona! S tím souhlasí i významný německý egyptolog Jan Assmann: „Stopa vede od Achnatonova velkolepého opěvování Slunce až k 104. žalmu z bible.“ Verše 20 – 30 ze 104. žalmu jsou překladem z hebrejštiny a jakýmsi shrnutím Achnatonova Chvalozpěvu na Atona. Achnatonův úžasný hymnus začíná v egyptštině slovy: ´Jak přenádherné je tvé zjevení na nebeském obzoru, rozptýlíš i temnotu, u nohou ti leží svět takový, jaký jsi ho stvořil, sám jsi věčný a jen tebou jsou lidé živi.´ Ve třiceti verších Achnaton chvalořečil svého boha Slunce, bez kterého by nic neexistovalo. Je tento chvalozpěv dílem božského krále a filozofa?“ Lze říci, že bible zajistila Achnatonovu učení nesmrtelnost.

Achnaton a Mojžíš
Počínaje starověkem se četní autoři pokoušeli spojit Mojžíše s Achnatonem, jenž prosazoval uctívání jediného boha Atona, což byl pro ně zřejmý monoteismus. Přísný monoteismus však poprvé vyžaduje na Izraelitech Mojžíš. Přesto v Druhé knize Mojžíšově, která se považuje za nejstarší verzi známého příběhu, nehraje monoteismus nijak významnou úlohu. Podle mnohých domněnek i důkazů postavil Achnaton sluneční chrámy zasvěcené Atonovi nejen v Egyptě, ale i za jeho hranicemi. Existují spekulace, že jeden z nich byl založen i na návrší Moria v Jeruzalémě. Lze snad předpokládat, že na tomto posvátném návrší stál Atonův chrám založený samotným Achnatonem dříve, než zde byl později vystaven králem Šalamounem Chrám archy?

Spojení mezi Achnatonem a Mojžíšem lze nalézt už v díle egyptského kněze Manetha (kolem 300 př. Kr.). Tvrdil, že zakladatel monoteismu, jehož nazýval Osarsif (Osarséf), přijal jméno Mojžíš a za Achnatonovy vlády vyvedl své přívržence z Egypta. Manetho pravděpodobně chtěl, aby Egypťané byli zproštěni „falešného“ monoteistického učení, které, jak jsem již uvedl několikráte, vlastně nebylo monoteismem v pravém slova smyslu. „Jediný“ bůh Aton byl vlastně syntézou všech dosud uznávaných bohů. Dalšími polemickými texty v souvislosti s Achnatonem a Mojžíšem se rovněž zabývali autoři jako Lýsimachos, Tacitus či Strabón. Mojžíš byl prorok vychovaný v Egyptě a nejspíše zasvěcený samotným Achnatonem do nového náboženství jednoho boha. Některé prameny dokonce udávají, že Mojžíš byl pravděpodobně veleknězem Atonova chrámu v Achetatonu. Naproti tomu zase jiné teorie tvrdí, že Achnaton odchází z Egypta jako Mojžíš, obklopen svými věrnými do země zaslíbené, aby tam naplno realizoval svoji celoživotní vizi o jediném bohu Atonovi.

„´Adonai´, hebrejský výraz pro ´můj vládce´, bylo totéž jako egyptský výraz pro ´Atona´ a ´mos´je egyptské, a nikoli hebrejské slovo pro ´dítě´.“
                                                                                                                                                                                                                          Dr. Karl Abraham

Dr. Karl Abraham, předchůdce psychoanalytika Sigmunda Freuda, se zabýval zkoumáním uctívání „jednoho boha“ a domníval se, že faraon Achnaton byl „předchůdcem mozaikového monoteismu“. Studoval i Starý zákon a zjistil, že ten přičítal velký symbolický význam době kolem roku 1394 př. Kr., kdy Mojžíš, zakladatel židovské víry, vzal korunu egyptskému faraonovi. Abraham se domníval, že Mojžíš, otrocké dítě, byl ve skutečnosti Achnaton, potomek faraona Amenhotepa III.

Tomuto tématu, které se dnes dostává čím dál více do popředí všeobecného zájmu, se již kdysi věnoval i Sigmund Freud ve své působivé studii o Mojžíšovi a monoteismu. On byl tím, který prohlašoval, že Mojžíš a Achnaton byli v úzkém kontaktu. Hloubal nad tím, že Mojžíš byl Egypťan a kdysi zastával postavení rádce faraona Achnatona. Freud usuzoval, že po Achnatonově smrti dalo Amonovo kněžstvo v Thébách, které Achnaton neuznával a opustil je, volný průchod zášti proti jeho osobě. Víra v Atona byla zakázána a Achnatonovo hlavní město Achetaton srovnáno se zemí. Freud věřil, že se Mojžíš obracel k Achnatonovi a očekával od něj inspiraci a vůdcovské schopnosti. Zklamán a osamocen ve víru událostí se pak Mojžíš obrátil k Izraelitům pobývajícím v Egyptě. Hledal u nich náhradu za ztrátu, kterou utrpěl, když Achnaton zemřel a jeho náboženská filozofie byla nemilosrdně pošlapána. Freud posléze přišel s novými argumenty, že Achnatonova vláda v Achetatonu skončila, když byl sesazen a poslán do vyhnanství na Sinaj kolem roku 1361 př. Kr., ale později se vrátil, aby se pokusil zmocnit se vlády za Ramesse I. Když neuspěl, přemluvil skupinu hebrejských otroků, aby jej následovali do pouště, kde mohl konečně uskutečnit svoji vizi a stvořit skutečné náboženství jediného boha: Atona.

Velice odvážný a nekonformní pohled na Mojžíše a Achnatona přinesl nedávno známý egyptolog, Egypťan Ahmed Osman. Ten ve svých knihách Stranger in the Valley of the Kings (Cizinec v Údolí králů), Moses: Pharaoh of Egypt (Mojžíš: Egyptský faraon) a Moses and Akhenaten (Mojžíš a Achnaton) identifikuje Mojžíše s faraonem Achnatonem. Osman tvrdí, že byl Achnaton vyhnán na konci 17. roku své vlády společně se Semity z Egypta do vyhnanství na Sinaj.
Průzkum a vykopávky v dnešní Amarně, které vedl William Matthew Flinders Petrie, zakladatel egyptské archeologie, a nálezy, které nashromáždil, odhalily mnohé o historii, náboženství, umění a způsobu Achnatonovy vlády. Zajímavá je ta skutečnost, že Petrie nalezl na Sinaji v egyptské hrobce důkaz, že poté, co byl Aton v Egyptě oficiálně „zapomenut“, v těchto končinách jej velebili. Kromě dalších uměleckých předmětů tu Petrie objevil i hlavu sošky královny Teje, Achnatonovy matky.

Zajímavé podněty a spekulace kolem Mojžíše a Achnatona přináší i další současník, spisovatel Ralph Ellis, ve své knize: Jesus, Last of the Pharaohs (Ježíš, poslední z faraonů). Ellis zde Mojžíše ztotožňuje s prvorozeným synem Amenhotepa III. a královny Teje Tuthmosem (Tuth-Moses / Moses?), který byl Achnatonovým bratrem a mimo jiné i héliopolským knězem a který se snad měl stát i faraonem, ale náhle zmizel ze scény. Rovněž Arthur Weigall ve svých článcích spojoval hromadný odchod Židů z Egypta s Achnatonovým převratem a věřil, že ke konci Tutanchamonovy vlády vyhnal Izraelity z Egypta generál Haremheb, který se později prohlásil za faraona.

Achnaton a židovská mystika
Je nepopiratelné, že kabala, židovská mystika, má kořeny v mystice egyptské, ze které vychází. Kdo zpřístupnil tyto staré pravdy Židům? K povznášejícím a záhadným textům starých Židů nepatřily jen spisy a knihy jako tóra a midraš, ale i kabala, sbírka starých tajných textů. Od 12. století je kabala souhrnným pojmem ezoterických směrů Židů. Pojem je odvozen z hebrejského QBLH (= to, co přijímáme). Ve své podstatě je kabala učením o psychoenergetické podstatě člověka a jeho místě v holograficky upořádaném vesmíru. Její nauka o hierarchii světů zcela odpovídá staroegyptskému hermetismu. Zde nacházíme důkaz, že kabala byla převzata ze staroegyptské mystiky. Tomu odpovídá i skutečnost, že kabalisté dál kabalu nevyvíjejí. Nejvýznamnějším kabalistickým dílem je Zóhar (plným názvem Šéfer-ha-Zóhar, Kniha slávy), o němž se většinou udává, že vznikl kolem roku 1290 po Kr. Vzhledem k mnoha dalším indiciím je zřejmé, že Zóhar musel vznikat průběžně po dlouhé období jako kompilát různých textů sebraných v hluboké minulosti. Jeho skutečné počátky se však ztrácejí kdesi hluboko v egyptské minulosti jako informace, které si s sebou odnesli Achnatonovi následovníci z Egypta… To, co se z egyptské mystiky uchovalo v židovské kabale, ale i v řeckém hermetismu, uchovalo se nejspíše zásluhou Manetha, velekněze héliopolského chrámu. A je pravděpodobné, že se na transformaci staroegyptských posvátných textů podíleli i další dva egyptští učenci Petosiris, rádce panovníka 30. dynastie faraona Nektaneba, a Bytis. Tyto texty dnes nesou název hermetické dle pořečtěného jména Hermés (Trismegistos), kterým nebyl nikdo jiný než egyptský bůh písma a vzdělanosti Thovt.

Achnaton a Knihy Mojžíšovy
O kabale se hovoří jako o učení, které bylo ústně předáváno pokoleními před tím, než bylo zaznamenáno. Můžeme se tedy domnívat, že kabala byla předmětem Knih Mojžíšových, které byly původně napsány staroegyptsky. Jejich autorem mohl být s největší pravděpodobností sám Achnaton, který měl údajně ve svém dvacetipětiletém sinajském vyhnanství dost času na to, aby vše, co znal, zapsal. Teprve když nastaly příznivé politické okolnosti, což bylo pravděpodobně v rozmezí období po smrti faraona Haremheba až po první vládce 19. dynastie, vyvedl své následovníky z Egypta poté, co se mu nepodařilo se znovu zmocnit vlády nad Egyptem. O Knihách Mojžíšových, které jsou obsaženy v bibli, je nezbytné zmínit následující skutečnosti. Zejména v prvních dvou se v nápadně vysokém počtu objevují egyptská slova. Zdá se tedy logické, že právě tyto první dvě lze autorsky připsat Mojžíšovi – Achnatonovi. Výskyt těchto slov, jež mají hebrejské ekvivalenty a jichž nebylo třeba užívat, kdyby původní texty nebyly v egyptštině, podporuje teorii, že tyto knihy byly skutečně napsány egyptsky.

Nag Hammádí – tajemství papyrových kodexů
Nag Hammádí je egyptská lokalita, v níž v roce 1945 Muhammad Ali Samman nalezl tzv. gnostickou knihovnu. Jedná se o celkem třináct koptských papyrových kodexů, které byly uloženy v hliněné nádobě. Část textů byla vzápětí nenávratně ztracena, když některé listy byly omylem použity na zátop. Nicméně valná většina textů se díky knězi jménem Al-Qummus Basiliyus Abd el Masih nakonec přece jen dostala do rukou vědců. Třináct papyrových kodexů obsahuje převážně spisy s gnostickým učením. Toto učení bylo do té doby známo výhradně ze spisů jeho odpůrců, především církevních otců, kteří proti gnózi neúprosně bojovali. Kodexy z Nag Hammádí jsou prvním materiálem svědčícím o tomto učení přímo, a mají tak pro studium gnóze nesmírný význam. Spisy, jež už byly dávno považovány za ztracené či za pouhý výplod fantazie „zvrhlých” archeologů, ukázaly světu, že některé věci mohou být docela jinak. Křesťanští gnostici, intelektuálně založená menšina v rámci křesťanské sekty, se tak zasloužili o to, že existuje i alternativní výklad ke kanonizovaným biblickým evangeliím. Onen historický paprsek světla představují hlavně tyto čtyři apokryfní čili nekanonizované texty: Tomášovo evangelium, Rozhovor se Spasitelem, Filipovo a Mariino evangelium. Každý ze spisů, stejně jako notoricky známá kanonická evangelia, reprezentuje určitou raně křesťanskou školu, kterých bylo v době vzniku prvních křesťanských textů jako hub po dešti. Originály těchto apokryfních textů pocházejí zhruba ze stejné doby jako kanonizovaná evangelia, tedy z konce druhého století, a byly zaznamenány buď řecky, nebo aramejsky. Jejich překlady nalezené v Nag Hammádí v mnohem zachovalejším stavu jsou psány v koptštině a vznikly o dvě století později. Některé jsou velmi staré a mohou uchovávat staré tradice nezávislé na kanonických evangeliích (např. Tomášovo evangelium), jiné se naopak snaží o reinterpretaci kanonických textů či o nový, alternativní pohled na Ježíše jako gnostického spasitele. Autory a opisovači těchto textů jsou gnostici pocházející pravděpodobně z blízkého kláštera sv. Pachomia, kteří je ukryli před jejich ničením horlivými zastánci oficiální víry.

„Království boží je v tobě a všude kolem tebe. Nikoliv jen v budovách ze dřeva a kamene. Rozštípni kus dřeva, já tam budu, nadzvedni kámen a nalezneš mě…“
Apokryfní Evangelium sv. Tomáše

V roce 1945 byl v Nag Hammádí objeven svitek, který je popisován jako tajemná slova Ježíše Krista. Svitek obsahující apokryfní Evangelium sv. Tomáše byl vědci z celého světa prohlášen za autentický záznam Ježíšových slov. Vatikán odmítá toto evangelium uznat a označuje ho za blud (z angl. slova heresy), neboť by to podkopalo autoritu církve a zpochybnilo její pilíře, stanovené Nicejským koncilem. I Achnaton je dnes obdobně nazýván některými odborníky, kteří čerpají informace z nemnoha zachovaných pozůstatků ze strany Amonova kněžstva a také prvních panovníků 19. dynastie (Sethiho I. a Ramesse II.), neboť od této doby je zaznamenáno systematické ničení textů a veškerých památek a odkazů na Achnatona. Zmíněné apokryfní Evangelium sv. Tomáše, někdy nazývané též Skutečné Ježíšovo evangelium, se některými badateli dává do souvislosti s faraonem Achnatonem, žijícím o čtrnáct století dříve než Ježíš. I tím, že je mnohými historiky pokládán za zakladatele monoteismu, je rovněž považován za výjimečnou bytost, jež dala světu filozofii, na kterou ve své době svět ještě nebyl připraven. A tak se mohlo stát, že se jeho textů o čtrnáct století později nechopil nikdo jiný než samotný Ježíš...

Úryvek z autorovy knihy Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce

Vznik nového života, vývoj plodu v době těhotenství i celkový růst a vývoj člověka je velká alchymie, nesmírně dokonalý a do posledních detailů promyšlený proces. Jak na vše pohlíží tradiční čínská medicína? Co má hlavní vliv? V dnešním článku zaměříme pozornost nejvíce na děti, jejich harmonický vývoj a i na specifické zdravotní potíže spojené s dětským věkem.

Není možné začít jinak, než na úplném začátku. Čínská medicína shledává fungování těla a mysli jako výsledek spolupráce určitých životních substancí. Jedná se o energii čchi, mysl šen a esenci jing. Tak jak můžeme předpokládat, ledviny jsou tradiční čínskou medicínou považovány za jeden z nejdůležitějších orgánů těla a bude o nich řeč i v souvislosti s dětmi. Říká se o nich, že jsou kořenem jin-jangu všech vnitřních orgánů a pramenem života. Jejich významnost vyplývá z toho, že v ledvinách se uschovává vrozená životní síla i hmota, z níž se člověk rodí a žije, a díky níž může i sám plodit další potomstvo. Proto ledviny dostaly přívlastek prenatální základ člověka. Je nám tedy zřejmé, že bez správné esence ledvin by to nešlo. Nevznikl by nový život, nevyživoval by se plod a nevyrostlo by dítě do dospělého jedince.

Vezmeme to ale pěkně popořadě.  Ledviny uchovávají esenci ťing. Ta je považována za „kořen těla“, tj. za základní substanci, z níž se formuje budoucí zárodek, budoucí tělo po spojení esencí muže a ženy (z rozmnožovací esence). Této zárodečné substanci říkáme prenatální esence ťing nebo také vlastní esence ledvin. Je vrozená a vyživuje plod v těhotenství. Určuje osobnost každého člověka, jeho sílu, vzhled, vitalitu a konstituci. Po narození je uschovávána v ledvinách, kde se stává základem pro zmiňovanou rozmnožovací esenci a umožňuje člověku plodit děti. Prenatální esence určuje délku života, je fixně dána před narozením, nemůže být jakkoliv zvětšována a po celý život už jenom ubývá. Ke zpomalení jejího úbytku je vhodné se snažit o harmonii životních aktivit, což znamená rovnoměrně pracovat, odpočívat, stravovat se a cvičit. Prenatální esence je během života částečně nahrazována postnatální esencí, jelikož by prenatální byla velmi rychle vyčerpána. Obě jsou od sebe neoddělitelné, jedna bez druhé by nemohla existovat, jsou na sobě závislé. Aby postnatální energie (zdroj výživy těla) mohla vzniknout, musí existovat prenatální energie.

Prenatální esence určuje délku života a je fixně dána před narozením.

Je vhodné si tedy shrnout, proč je esence ledvin (prenatální i postnatální) přínosná. Hraje velmi důležitou roli v lidské fyziologii - určuje růst, reprodukci, vývoj, sexuální zralost, plodnost a těhotenství. Řídí růst kostí, zubů, vlasů a rozvoj mozkových funkcí. Její oslabení se projeví opožděným růstem u dětí, špatným rozvojem kostí, duševní zaostalostí u dětí, u dospělých pak kostními obtížemi (výrůstky), neplodností, opakovanými potraty, vypadáváním zubů a vlasů nebo předčasným šedivěním.

Zajímavostí je i fakt, že čínská medicína vysledovala u mužů 8letý cyklus proudění esence ledvin, u žen pak cyklus 7letý. V 7 letech se ledvinná esence u dívek zvětšuje, mléčné zuby jsou vyměněny za trvalé a vlasy houstnou. Ve věku 14 let se probouzí plodotvorná látka, funkční kanál se stává průchodným, promývací kanál zesílí a přichází pravidelná menstruace. U chlapců ve věku 8 let dochází k narůstání jeho čchi ledvin, k obnově trvalého chrupu a růstu vlasů, v 16 letech pak ke tvorbě spermatu a již je možno zplodit dítě. Vývoj v popsaných cyklech je ovlivněn fungováním dalších orgánů těla i trojího zářiče.

Jak je možné ovlivnit u ještě nenarozeného dítěte správný vývoj? Odpověď můžeme najít studováním trojího zářiče, především spodního. Trojí zářič představuje specifický orgán typický pro hospodaření s tekutinami, teplem či energií. Při narození je uloženo do ledvin dítěte určité množství energie, jež získalo před porodem od otce a matky při početí, a od matky energii získává během celého těhotenství. Vlastní trojí zářič začíná u dítěte pracovat hned s jeho prvním nadechnutím. Horní zářič vyvíjí svoji aktivitu při dýchání, střední zářič při získávání energie z potravy, i při její spotřebě a spodní zářič slouží k vylučování a k ukládání životní síly, kterou odsud můžeme načerpat. Těsně po narození až do sedmého roku je trojí zářič nanejvýš citlivý. Začne být stabilní až po skončení puberty.

Tradiční čínská medicína věří, že děti nejsou pouze dospělí v menším provedení. Podle principů čínské medicíny jsou děti nevyzrálé a většina zdravotních obtíží má původ právě v této nevyzrálosti. Děti mladší pěti let často nemají dostatečně vyvinuté zažívání. Základem trávicího systému je považována slezina a žaludek. Čínští lékaři tvrdí, že právě slezina a žaludek dětí jsou slabé a nevyvinuté. Dětský trávicí systém dokáže jen s velkými obtížemi efektivně oddělovat to čisté od kalů. Proto děti nevyužijí z potravy tolik čchi a krve, jako je tomu u dospělých. Dětské tělo také nedokáže zcela vyloučit odpadní čchi. Ta se pak může uvnitř těla hromadit a páchat škody.

To jsou příčiny většiny dětských nemocí, se kterými se můžeme běžně potkávat. Patří mezi ně například koliky, bolesti a záněty ucha, kašel, opakované respirační onemocnění, alergie, pomočování, dětské astma a ekzém.

Malé děti asi do 10 let jsou většinou tzv. jangové (horké, ohňové), proto mají tendenci se přehřívat.

Jedním z nejčastějších problémů v dnešní době u dětí je skutečnost, že stále více dětí má v sobě, z pohledu čínské medicíny, jakýsi „přetrvávající horký toxin v krvi“, který je častou příčinou různých opakovaných a chronických nemocí. Horký toxin se může do života přinést už z nitroděložního vývoje, přenesením z těla matky, která v těhotenství prodělala různé infekce, nevhodně se stravovala, zažila silné emoce a emoční šoky, kouřila, požívala alkohol, drogy, léky. To vše dala do vínku svému dítěti. I očkování přispívá k přivedení horkého toxinu do těla dítěte. Pokud není tento zbytkový toxin z těla včas vyloučen, usídlí se v něm, zdárně vegetuje a čeká na vhodnou příležitost, aby se mohl opět projevit. Malé děti asi do 10 let jsou většinou tzv. jangové (horké, ohňové), protože mají nadbytek jangu, jejich jin je zatím nedostatečný (chlad, voda) a teprve se postupně vybudovává. Proto mají tendenci se snadno přehřívat. Nadbytečné užívání antibiotik je další příčinou začarovaného kruhu v nemocnosti u dětí. Dle tradiční čínské medicíny všechna antibiotika přináší tzv. chlad do dráhy sleziny a žaludku, lidově řečeno ochlazují žaludek. Chlad zamrazí tok energie v drahách a později se přemění na horko, jež se dostává do vrstvy krve a vytváří zde opět příhodné prostředí pro velké množství infekcí. Antibiotika rovněž „hasí“ fyziologický oheň v ledvinách, který slouží též k udržování zdravé a obranné energie organizmu.

Nesmíme však opomíjet, že velmi podstatným tématem je strava. O tom, jak se dnes všichni „dobře a zdravě“ stravujeme, se netřeba příliš rozepisovat. O dětech to platí dvojnásob, protože jak už jsme si řekli, děti jsou se svým nevyzrálým trávicím traktem na kvalitu potravy velmi citlivé. Nejdůležitější a nejvhodnější pro děti je přirozená strava. Nejvíce jim vadí potraviny, které jsou chemicky a průmyslově zpracované, neboť je neumí ještě dobře zpracovat. Jedná se hlavně o mléko, mléčné výrobky a cukr. Mléko a mléčné výrobky přináší do těla tzv. chlad a vlhko, které se později přemění na hlen. Tento hlen se přemění na horký hlen, ve kterém se lehce pomnoží jakákoliv infekce a způsobuje chronicky zvětšené mízní krční uzliny, zvětšené nosní mandle, zvětšené krční mandle, záněty nosních dutin, výtok ze středouší, chronický vlhký kašel apod. Další škodlivou potravinou je cukr (glukóza) v jakékoliv podobě. Cukr totiž dle tradiční čínské medicíny přináší do organizmu tzv. vlhko a horko, které je podhoubím pro pomnožení různých baktérií a virů. Mezi doporučované potraviny, které dle čínské medicíny rozpouštějí horký hlen v horním ohništi, jsou hlavně tofu (sójový sýr), kedlubny, ředkvičky, ředkve, chřest, houby šitake, mořské řasy, hrušky, grepy, mandarinky, citróny, limetky, pomelo, králík, kohout, slepice, pstruh, candát, celerová nať, jarní cibulky, pažitka, petrželová nať, koriandrová nať, mateřídouška, tymián, oregano, křen, hořčičné semínko, hořčice wasabi, citrónová a mandarinková kůra, zelený čaj.

Nevhodnou stravou a nezdravou životosprávou dochází už i u velmi malých dětí k ekzémům –  vnitřnímu přehřátí,  „vaří“ se to v nich a pomocí kožního ventilu vypouští ven. Obvykle se objevuje na zápěstích, pod loktem, pod koleny a na stehnech. Ve staré řečtině ekzém vyjadřují slovem „vařit" a v čínské medicíně výrazem „vlhká výpusť". Podle diagnostiky tradiční čínské medicíny je v organizmu při ekzému přítomné tzv. „suché horko“, při kterém vzniká suchý, svědivý a olupující se ekzém a tzv. „vlhké horko“, při kterém vzniká mokvající ekzém s častou tvorbou puchýřků. Na kůži se otevře pomyslný ventil v podobě zánětu, pupínků, ekzémového ložiska, aby se toxiny z těla vyloučily. K řešení neodmyslitelně patří úprava stravy, užití bylin, které srovnávají vnitřní nerovnováhu. Jsou to byliny detoxikující játra (lékořice lysá, mařinka vonná, přeslička rolní, medvědice léčivá, měsíček, rozmarýn, zeměžluč) a byliny „vytahující“ horko z krve a doplňující vyživující a chladivé složky (violka rolní, ořešák, lopuch, svízel).

Vibrující vesmír Vincenta van Gogha

 Geniální nizozemský malíř, který se stal legendou svým dílem i svým krátkým životem (1853-1890). Většina tvorby (na 900 maleb a 1100 kreseb) pochází z posledních pěti let života.  Dospěl k výjimečnému a rozeznatelnému stylu husté malby se sytými barvami a dynamickými tahy štětce. Dnes je všeobecně znám, oceňován a cena děl je závratná. Ale za svůj život prodal jen jediný obraz. Bez podpory svého bratra Thea by jako umělec nepřežil. Nebyl ve svém životě šťastný. Neúspěšné vztahy, zklamané cíle, duševní rozervanost. Snad žádný jiný umělec není spojen s tolika psychiatrickými „nálepkami“ jako Vincent van Gogh. Je znám jako ten, kdo si uřízl ucho, a posléze spáchal sebevraždu… Výzkumy posledních let však ukazují, že to mohlo být jinak. Skutečnost může být až dojemná.

Pokusím se nahlédnout do života malíře v souvislosti s jeho horoskopem. Lze to jen s velkým zjednodušením. A s vědomím toho, že žádná konstelace horoskopu nikdy není neodvratitelnou „příčinou“ nějaké vlohy či události. Ze žádného horoskopu nelze jednoznačně číst, jak se vlohy rozvinou, jaké situace nastanou, nebo jaké choroby propuknou. Lze pouze nahlížet dispozice, sklony a převažující tendence. Ty se však vždy proplétají s rodinnými či sociálními okolnostmi. Také s osobním „sebeutvářením“.  

Ta, a žádná jiná

Nejprve uvedu jednu charakteristickou zápletku již dospělého Vincenta. Když se zamiloval do své ovdovělé sestřenky Adriany Kee. Ta pobývala se svým synkem v létě roku 1881 u Vincentových rodičů. Ačkoli ještě neodložila smutek, o sedm let mladší Vincent jí vyznal city a nabídl sňatek.  Kee ho nekompromisně odmítla a uprchla.  Vincent se v dopisech bratrovi po několik dalších měsíců vrací ke svým slovům „Ta, a žádná jiná“ a její odpovědi „Ne, nikdy, nikdy!“ Chce ji vytrvalostí získat.  Vydá se za ní, ona se skrývá.  Na důkaz své lásky vložil před příbuznými ruku do plamene lampy. Lampu sfoukli a hovořili o něm jako o zabijákovi.  Vincent píše Theovi: „Víš, že věřím v Boha, nepochybuji o síle lásky, ale tenkrát jsem cítil cosi z toho: Bože, Bože, pro jsi mne opustil!“.   A tak tomu bude znovu a znovu při mnoha příležitostech nejen milostných. Cítil se znovu a znovu nepochopen, odvržen, obětován. Hádal se s Bohem.  Ztrácel schopnost vnímat „objektivní“ realitu.  Byl však přesvědčen, že citovou upřímností a vášnivým odhodláním může situaci změnit. A realitu přetvořit.  Týkalo se to vztahů, i tvorby.

Lze nežít své city?

Odkud se v něm bral ten citový přetlak? Ascendent, důležitý bod v individuálním horoskopu, má Vincent ve znamení Raka. Tomuto znamení odpovídá (vládne) Luna. K ní patří téma rodiny a také vnitřní citový život. Luna je ve znamení Střelce, spolu s Jupiterem, což ztělesňuje vášnivou citovost. Projevovalo se to i v tématech, jež jsou s Jupiterem spojena: náboženství, estetika, cíle a smysl života. Ve stovkách Vincentových dopisů bratrovi a přátelům se dočteme, jak Vincent intenzivně prožíval své umělecké inspirace a jejich souvislosti, svá tvůrčí díla, své náboženské či citové směřování.  Překračoval horizonty přísné protestantské výchovy, kterou mu poskytla rodina. Jeho duševní intenzitu nemohla spoutat střízlivost a věcnost.  V přetlaku se dostával mnohdy do konfliktu s lidmi. Naznačuje to napěťové spojení (kvadrát) mezi Jupiterem s Lunou ve Střelci a dvojicí planet Venuše/Mars v Rybách. Touha po smysluplném, hlubokém až mystickém vztahu (Střelec, Ryby) je ohrožována jeho agresí (Jupiter, Mars). Každé potlačení či nenaplnění citových potřeb však vedlo k frustraci. Přestože si přál být veselý „jako skřivan z jara“.

 Víra a utrpení

Znamení Ryb, v nichž pobývají Venuše a Mars, je spojované s Neptunem. A v Rybách je též i Neptun. V 8. domě horoskopu – který souvisí s hlubokým psychickým založením. U Vincenta to tedy byla zejména imaginace, citovost, náruživosti, změněné stavy vědomí. A také spiritualita a téma oběti. Což ještě zdůrazňuje spojení (sextil) Neptuna s Cheironem. Cheiron  je symbol utrpení a traumatu.  Jako kdyby Vincent na sobě nesl těžký kříž vlastního života. Byl svým srdcem nablízku prostým pracovitým lidem. Jim jsou věnovány první jeho skici a obrazy, i řada pozdějších. Po prvotních neúspěšných zaměstnáních v různých zemích chtěl být „služebníkem evangelia“ jako jeho otec a předkové. Působil několik měsíců jako laický kazatel mezi chudými horníky v Belgii, půl roku za plat, pak zadarmo, neboť byl propuštěn. Opět na hranici bezmoci a nouze.

Rozpory, samé rozpory

Pohled na Vincentův horoskop nás může na první pohled zmást. Jak je možné, že neuspěl? Vždyť má naprosto mimořádným způsobem obsazen 10. dům, který je spojován s povoláním, kariérou, vzestupem, proslulostí. Je tu dokonce samo Slunce (symbol touhy po „skvělosti“) – a v průbojném znamení Berana! Jak je možné, že ztroskotal? Inu, je toho tady přespříliš. Přespříliš různorodého. Vytváří to spletitost, složitost, přílišnou komplikovanost.  Je tu láska a násilí (Venuše, Mars) pod vlivem iluze a zklamání (Ryby). Hrdina, co se nikdy nevzdá (Slunce v Beranu) – jak o tom svědčí Vincentova slova: „Budu bojovat a draze vykupovat svůj život a pokusím se o vítězství…“.  V 10. domě je dále ve znamení Býka Pluto (umanutost, ale také sklon k absolutní poctivosti bytí). Je tu rovněž Uran. Ten souvisí s neklidem, nervozitou, nestálostí, výbušností. A také s originalitou, k níž se Vincent postupně probíjí. Je to tvrdý dříč – jak ukazuje přítomnost Saturna v Býku!  Malovat se učí poměrně dlouho, než si troufne stát se malířem „naplno“. Nesmrtelnou zásluhu na tom má jeho bratr Theo.

Bratr sponzor

Kdyby Vincent nebyl malířem, mohl být spisovatelem. Zbožňoval psaní dopisů snad ještě více než malování.  Může nás to udivit. Vždyť v jeho horoskopu není obsazené planetami žádné vzdušné znamení. Přitom právě vzduch souvisí s myšlením a mluvou. Bylo pro něho těžké učit se něco jen formálně. Dokázal se však ve své mysli zaobírat tím, co ho vášnivě či citově zaujalo. Ze stejných důvodů Vincent miloval četbu. To naznačuje Merkur v ohnivém znamení ve spojení s Jupiterem a Lunou. Merkur symbolizuje také sourozence.  Dopisů napsal Vincent prý několik tisíc. Dochovalo se jich na 900, z toho 652 adresovaných bratru Theovi.  Theo (Theodor), ač o 4 roky mladší, byl nejdůležitější osobou Vincentova života. Jeho podporovatel, živitel, důvěrník a nejbližší přítel.  Ale ani Theova oddanost neuchránila Vincenta před sebou samým.

 Diagnózy

Už od dětství jeho povaha oscilovala mezi samotářstvím a podrážděností. Vyznačoval se zvláštními povahovými rysy. Asi v osmi letech vymodeloval slona, kterého celá rodina obdivovala. To Vincenta tak rozzlobilo, že výtvor zničil. Totéž se opakovalo u kresby kočky. Tím se zřejmě projevil jeho niterný bytostný sklon: strach nejen ze selhání, ale také strach z úspěchu. A to ho provázelo celý život. Přitom byl nadprůměrně inteligentní. Ovládal mateřštinu, francouzštinu, angličtinu, němčinu. Ale vždy se nějak dostal do potíží.  Jako by trpěl autodestruktivitou. Veškeré jeho osobnostní rysy byly dvojznačné. Nedůvěřivý samotář s návaly vzteku.  Avšak uměl se chovat také společensky příjemně. Asociální sklony kontrastovaly s až přehnaným sklonem pomáhat bližním. Bez námitek pracoval v obchodě, ale později neomaleně kritizoval špatný vkus zákazníků a zlodějinu ve „kšeftě“.  V tvůrčí mánii posledních let zanedbával spánek, zdraví, hygienu. Střídaly se u něj krajní póly nálad. Touha po štěstí a návaly nadšení z četby a jiných zážitků se střídaly s depresemi, nervozitou, úzkostí, melancholií.   Jako by byl rozerván mezi několik povah. Psychické choroby, které byly různě Vincentovy přisuzovány, tvoří téměř slovník. Uváděny byly: meningoencefalitida, epilepsie, schizofrenie, maniodepresivita, porfyrie, ménierova nemoc, psychóza, hraniční porucha osobnosti.  Usuzuje se často na otravu v důsledku hojného popíjení absintu.  Ale také na otravu terpentýnem, nebo olovem, arsenem a kadmiem obsaženými v barvách.

Tu protikladnost a přetlak v něm mohou astrologicky představovat nahuštěné rozporuplné energie v 10. domě. Kromě toho se v něm sváří touha po ideální lásce s agresivitou (voda a oheň). Má sklon k utrpení (Neptun/Cheiron), jak psychickému, tak fyzickému. Domnívá se, že utrpení posvěcuje umění.

A ta černá vzadu…

Ale je tu ještě něco navíc. Jakoby měl v sobě démona, který ho chce zničit.  Možná to představuje faktor zvaný v astrologii Černá Luna – Lilith. Svými aspekty působí na obě hlavní osy Vincentova horoskopu a „kazí“ témata, jež jsou s nimi spojena.  Lilith tvoří  jednostupňové sextily na ascendent (nevědomé Já) a Medium coeli (MC – věhlas). A dále trigony (v grafu nejsou zakresleny) na Immum coeli (IC – rodina, duše) a na descendent (DC – vztahy)  Jde o tzv. hladké aspekty. S nimi Lilith působí jako nenápadná, ale stále přítomná otrava. A nejen to. Lilith je v aspektu zvaném kvinkunx k Luně. Je to problematické spojení. Vincent to nejspíše prožíval jako nepřijetí v rodině. Je téměř zázrak, co Vincent dokázal navzdory temným tónům své duše vytvořit!

Vibrace a vlnění

V letech 1888 – 1889 pobývá Vincent v Arles.  Bylo to jedno z nejplodnějších období: dokončil 200 obrazů a více než 100 kreseb a akvarelů. Nebyl jediný umělec, kterého okouzlila místní krajina a světlo.  Jeho obrazy promlouvají barvami, jako je žlutá, zelená, červená, ultramarínová, fialová, modrá.  Vášeň života a vlnobití citů.  Zvláště obraz Hvězdná noc jako by utvářely jen vlny a paprsky. Vincent oplýval intuicí (ohnivá znamení) a citem (vodní znamení), a tím se dokázal napojit na vesmír.  Významný představitel sci-fi literatury Liou Cch´-sin (*1963) v knize „Vzpomínka na Zemi“ píše:

„Van Gogh jako by podvědomě vnímal strukturu kosmu… podle teorie strun sestává vesmír, stejně jako pevné předměty, z nespočtu mikroskopických vibrujících strun. A van Gogh je zachytil ve všech svých obrazech – jeho vesmír, hory, pšeničná pole, domy a stromy jako by sotva postřehnutelně vibrovaly.“

Vibruje také Vincentovo nitro. V Arles se odehraje ona dramatická událost s uchem.

Nastavit ucho

Často se uvádí, že si Vincent uřízl jen část lalůčku. Naopak! Je již potvrzeno, že odříznuté bylo téměř celé ucho, zůstal jen kousek lalůčku. Nákres doložil sám doktor Rey, který tehdy Vincenta ošetřil. Pozoruhodná jsou zjištění, ke kterým dospěli badatelé H. Kaufmann a R. Wildegransová v knize o van Goghovi, v jejímž podtitulu je „Pakt mlčení“ (7).  Badatelé po mnohaletém výzkumu policejních zápisů, výpovědí a dopisů tvrdí, že ucho Vincentovi usekl malíř Paul Gauguin. Stalo se to v Arles, kam Vincent Gauguina pozval, neboť doufal, že zde založí tvůrčí komunitu. Mezi malíři však neúnosně vzrůstalo napětí, zhoršované pitím absintu.  Gauguin byl pověstný svou útočností a šarvátkami, byl výtečný šermíř a nosíval u sebe zbraň, po prudké hádce odsekl Vincentovi ucho. Pak to oba společně tajili (doložená slova o „mlčení“), aby Gauguin nemusel před soud. Gauguin spěšně odjel (a o něco později si napsal, aby mu poslali z Arles zbytek šermířské výzbroje).  Jisté je, že po incidentu Vincent ucho zabalil a krvavý dar donesl do nevěstince dívce, která zde posluhovala. Týkal se snad konflikt také jí?  Vincent měl sice sklon k agresi, ale také k sebeobětování (Neptun/Cheiron). Po konfliktu se ocitl v psychotickém stavu, který vedl k několikaměsíčnímu pobytu na psychiatrické klinice v Arles.

Sebevražda? Nebo oběť?

V květnu 1890 opustil kliniku a odešel k doktorovi Paulu Gachetovi v Auvers-sur-Oise nedaleko Paříže. Chtěl být blíže svému bratru Theovi. Gachet měl s léčbou umělců již zkušenosti, včetně alternativní léčby, a miloval umění. V Auvers, v té krajině „chvějícího se světla“, se jeho malby zjemnily. „Zažívám strašnou jasnost v okamžicích, v nichž je příroda tak krásná. Nejsem si již vědom sama sebe a obrazy přicházejí jako ve snu.“ (Venuše v Rybách).  V Auvers  prožil Vincent závěrečných 70 dnů života. Vytvořil na tři desítky kreseb a neuvěřitelných 70 pláten s krajinami, zátišími a portréty. V červenci šel opět k oblíbenému poli. Údajně si vzal malý revolver na odhánění havranů. Na poli se střelil do hrudi. Po mdlobách se večer smrtelně zraněn vrátil zpět.  Za další dva dny plných utrpení  zemřel v přítomnosti bratra. Poslední slova zněla: „La tristesse durera toujours.“ (Smutek trvá navždy.)

V roce 2011 vyšla ve Velké Británii kniha badatelů S. Neifeha a G. Whitea. Po více než desetiletém výzkumu došli k závěru, že si van Gogh smrtelné zranění nezpůsobil sám, ale byl postřelen dvěma mladíky, kteří s ním rádi popíjeli, a jeden z nich chodíval se zbraní. Vincent (jehož údajný revolver se našel na poli až v roce 1960) svým tvrzením kryl mládence před potrestáním. Své závěry autoři opírají např. o lékařské záznamy. Z nich vyplývá, že kulka vnikla do těla v  úhlu, který sebevraždě neodpovídal. Co však vedlo Vincenta k tomu, že stáhl vinu na sebe?  Už víme, že měl sklon k sebeobětování (Neptun a Cheiron). Nešťastný zásah mohl prohloubit Vincentovo přesvědčení, že jeho utrpení a smutek jsou „věčné“.  Že je celoživotním břemenem pro bratra, který krátce předtím založil vlastní rodinu, ale dostával se do existenčních potíží. To Vincenta tížilo.  Mohl postřelení brát jako zásah osudu, jenž vyřeší tu neutěšenou situaci. Jež ho zbaví kříže vlastního života.

Dovětek

Oběť však nesl i Theo. Neunesl tu smrt. Vincent za svého života potřeboval milujícího a podporujícího bratra. A Theo se potřeboval starat o trpící duši. Byl v tom jistě kus přenosu. Než Vincent zemřel, Theo žil jako by v „poklidu“. Oženil se a měl syna. Když však bratr zemřel, Theovo psychické zdraví se začalo rychle zhoršovat. Stal se depresivní a konfliktní. Opustil práci a upadl do apatie. Jeho manželka ho nakonec odvedla na psychiatrickou kliniku. V léčebně zemřel necelých šest měsíců po svém bratrovi. Oba jsou pochováni vedle sebe na místním hřbitově v Auvers. Theova manželka Jo pokračovala v  péči o Vincentovu tvorbu.  Uspořádala první výstavy jeho děl a zásadně se zasloužila o věhlas, jenž rychle stoupal. K jeho odkazu se hlásili malíři i výtvarné směry.  O Vincentovi bylo posléze vytvořeno mnoho knih, dokumentů, filmů. To nejdůležitější jsou však jeho sugestivní obrazy.  Jejich náměty, barvy, tvary, vlnění, melancholie, vášeň, upřímnost, lidskost.  Vincentovo evangelium.

Zdroje:  1) Vincent van Gogh: Dopisy.  Biografie 2) H. Perruchot, 3) C. Sirigatti,  4)  I. Stone, 5) D. Sweetman, 6) I. F. Walther, Psychologické knihy o něm: 7) H. Kaufmann a R. Wildegans („…pakt mlčení“), 8) E. van Meekeren (Život a nemoci…).  Dále:  9) TV dokument Van Goghovo ucho (2016). Hrané filmy: 10) Van Gogh (1991), 11) S láskou Vincent (2017). Atd.

Jak vlastně koučink vrcholových sportovců nebo manažerů probíhá? Jste vždycky na telefonu nebo přítomen zápasu, turnaji?

Samozřejmě se snažím být vždycky k dispozici, ale rád bych upřesnil jednu věc – lidé si obvykle myslí, že koučink znamená, že je někdo na telefonu a v krizových situacích něco řeší. Já ale používám techniky, které vedou k tzv. self koučinku. Cílem je, aby mě dotyčný po roce nebo roce a půl už vůbec nepotřeboval. Snažím se ho naučit techniky, aby on sám byl sobě tou největší oporou. Držím se Břetislava Kafky, který říkal, že tu největší sílu máme v sobě. Před 15 lety jsem používal klasické koučovací techniky, ale problémem je, že se může stát, že je na vás klient pak fixovaný nebo závislý. Posledních pět let pracuji spíše se self koučovacími metodami.

Tyto techniky jste vyvinul či poskládal?

Ano, dá se to tak říci.  Něco jsem převzal z logoterapie, něco z klasického koučinku. Hovořím o nich v knize Vnitřní svět vítězů.

Jaký je vlastně vnitřní svět vítězů, žijeme ve velmi výkonovém světě – nemůže být vítězstvím třeba i prohra?

Nejdříve bychom si museli vydefinovat pojmy jako vítězství, úspěch, a to nejen z hlediska sportovního, ale především z hlediska životního. Často obsah těchto pojmů je vnímán pouze pod optikou vnějších faktorů a výsledků našeho života. Jsem-li úspěšný, bohatý, mám medaile, a přitom jsem vnitřně prázdný a nešťastný – to pro mě není úspěch. Pro mě je úspěchem harmonie mezi vnitřním, subjektivním a vnějším, explicitním světem. Z hlediska vnějších parametrů života existuje spousta úspěšných lidí, ale vnitřně jsou „rozsekaní“, např. mnohdy berou antidepresiva či prášky na spaní, nebo mají zbytečnou nadváhu, bypassy, potřebují litry alkoholu denně, v horším případě i drogy, aby to zvládli. Úspěch je bipolární – to znamená, že musí mít nějakou racionální složku, která souvisí s motivy. Proč nemít hezké auto, když si na něj vydělám, proč nemít hezký dům, jezdit na dovolené? Ale existuje ještě druhý pól – stav mého subjektivního světa. Tady je důležité se snažit o určitou harmonii mezi emoční investicí do procesu a investicí racionální. Řeknu to jinak:

Milujme život a chtějme od něj co nejvíce.

Častým problémem je, že chceme „co nejvíce“, ale zapomínáme na emoční vazbu, tedy milovat činnost, kterou děláme.

Milovat činnost, kterou dělám a zároveň chtít i výsledek – dá se vůbec nakoučovat „milovat život“?

No, to je krásná otázka. Také jsem si ji kladl. Můžu vůbec s emocí něco dělat? Ani emoci se nedá nakázat. Koučovat není úplně vhodné slovo, ale emoci mohu probudit. Mohu s ní pracovat. Zamyslete se sami nad sebou, třeba najdete spoustu věcí, které jste kdysi neměli rádi a najednou je rádi máte. Nebo naopak.  Nerodíme se s emoční vazbou k něčemu. Emoční vazbu získáváme na bázi podmínek. Musíme se tedy zabývat podmínkami, které vytvářejí emoční vazbu. I vztah mezi mužem a ženou vzniká na bázi podmínek. Pozdravení, představení, popovídání, podání ruky, oční kontakt, mimika… „pozor, něco se děje“. Pokud by tyto podmínky nebyly naplněné, emoční vazba nemůže vzniknout. Proto jsem si začal uvědomovat, že něco jiného je racionální uvědomění a něco jiného je emoční ovlivnění člověka. Například pokyn: „Musíš to mít rád“, je sice racionálně správný, ale nefunkční, emočně neplatný … Podobně se často říká: Nesmíš se bát – to je rada nad zlato. Ale jak na to?

Koučink historicky vznikl v hokeji?

Koučink pochází z basketbalu, resp. byl ve sportovních hrách vždy. Znamená to vedení týmu v zápase. Do byznysu se dostal v 70. letech minulého století. Nějaký pan Whitmore si začal uvědomovat paralely mezi koučováním týmu basketbalistů a koučováním týmu manažerů. Paralel je celá řada – v obou odvětvích potřebujete u týmu například výkon, synergii, kohezi, hodnotovou homofilii. Musíte řešit krizové situace, neboli situace pod stresem. V současné době je koučů v byznyse více než těch sportovních, otočilo se to. V české asociaci koučů je asi 350 lidí, ale mezi nimi není ani jeden sportovní kouč.

V knize zmiňujete trénink malých hokejistů v tom smyslu, že je nejprve potřeba vypěstovat lásku ke hře, aby to kluky bavilo, a teprve potom požadovat výkon.

Pozor, odpusťme mi, pletete si trénink s koučinkem. To jsou dvě odlišné věci. Koučovat znamená pracovat se subjektivním světem hráče nebo člověka a vést ho – koučovat ho během utkání. Trénování je něco jiného. Je rozdíl mezi trenérem a koučem. Ale zpět k dětem – ano, jsem zastáncem toho, že do určitého věku, řekněme sedmi let, je pro mě dobrým trenérem ten, který je schopný vytvořit v dítěti silnou emoci k té dané aktivitě. V tomto období není prioritní, jakých výsledků dítě dosahuje. Je důležité, aby ho to extrémně bavilo. A potom samozřejmě postupně přecházíte na ty racionální investice, aby chtělo vyhrávat, aby chtělo dát gól.

Takto se vyvíjel i Jarda Jágr?

V jeho sedmi letech jsem s ním nebyl. Ale vím, že Jarda extrémně miluje hru jménem lední hokej a chce od ní extrémně hodně. To je právě rovnováha úspěšných. Harmonie, ve které se najdou.

To se ale dá asi aplikovat na jakoukoliv činnost?

Ano, a znovu opakuji – miluj život a chtěj od něj co nejvíc.

Mluvil jste o emocionální složce naší bytosti, ale ráda bych se dotkla i spirituality. V knížce popisujete slona (naše emoce), které jsou řízeny jezdcem (mysl, racio). Někdy slona neudržíme a emoce nás přemůžou. Vrcholový sportovec může trénovat, ale pak díky emocím „projet“ zápas. Slona můžeme „kočírovat“ k tomu, aby neubližoval maximálnímu výkonu. Je tu ale ještě složka, která nás přesahuje, říkáme jí duchovno, spiritualita… Také s ní pracujete?

Určitě. Jenom se o té složce hůř hovoří, protože věda kolem ní našlapuje a nebereme ji ještě úplně v potaz, ale skoro všichni ji nakonec respektujeme. Třeba Einstein, Nicola Tesla, Hawking – všichni uznávaní vědci s Bohem nakonec začnou koketovat. Určitě je tu něco, co náš rozum zatím není schopen poznat a možná to věda časem pozná.  Deepak Chopra řekl krásnou větu: „Věda postupně poznává Boha“. Možná i věci, které nám teď připadají spirituální a duchovní, budou v nebližších letech objeveny a stanou se normalitou. Přesto tady asi vždycky bude něco, co objeveno nebude, a to často schováváme pod pojem spiritualita a duchovno. Na druhou stranu si myslím, že tyto věci existují a snažím se s nimi pracovat. Na toto téma jsem napsal i druhou doktorskou práci, která se zabývá nefyziologickými energiemi našeho těla – což třeba mohou být akupunkturní dráhy, čakerní systémy, aurální těla. Reálně žádné nenajdeme, krevní řečiště ano – ale přesto už víme, že existují. Jednoduše řečeno, určitě v nás a mimo nás existují síly a energie, které jsme ještě dostatečně nepochopili, neumíme je ovládat, natož s nimi cíleně pracovat, a to ještě nehovoříme o složité problematice duše.

Zmiňoval jste, že self koučink je postavený na různých technikách…

Self koučink je postavený především na sebepoznání. „Zlatým hattrickem“ mého koučinku jsou tři techniky: řízený vnitřní dialog s vnitřním dvojčetem, vizualizace a dechová cvičení. Tyto tři věci kombinuji dohromady.

Je i člověk, který je obrovský trémista, schopen díky těmto technikám svoji trému zvládnout?

Netvrdím, že to funguje na 100%, když nevím, o jakého trémistu jde, ale myslím si, že stojí za to se těmito technikami zabývat. Plno strachů, obav a úzkostí se mi podařilo u mnoha lidí odbourat, respektive je přijmout a transformovat.

Pokud je to něco závažného, tak pak je potřeba se obrátit na psychologa nebo psychiatra…

Samozřejmě!

Zmiňoval jste, že důležité je milovat to, co dělám a chtít maximum. To určitě platí i o vás.

Určitě, snažím se o to a hlavně je tam ten vrchol – milovat život. K životu patří nějaká pracovní role – jestliže milujete život, k tomu patří i milovat pracovní roli a milovat lidi. Jsem přesvědčený o tom, že si tu emoci můžeme z velké míry hlídat, rozvíjet, pracovat na ní. Třeba radost – proč by se člověk nemohl ráno probudit a říci si, proč bych nemohl mít dnes radost? Proč bych měl čekat na to, že mi tu radost někdo nebo něco udělá? Z tohoto úhlu pohledu to vypadá, že by mohla být radost rozhodnutím.

Je to něco jiného než radost z nové kabelky nebo auta…

Takováto radost trvá chvilku, proto hovoříme o potěšení. Potěšení vyprchává. Vnitřní radost jako rozhodnutí může být daleko dlouhodobější, nakonec všichni dobře známe výrok: „Ten má radost ze života.“ Provokuji často na Ministerstvu školství a jinde a říkám, že jsme na ten sebepoznávací prvek pozapomněli. Naivně bych byl rád, kdyby existoval předmět, který by učil děti pracovat se sebou, se svými emocemi. Aby učil člověka pracovat např. s neúspěchem, se stresem. Naopak se dnes učíme poznávat explicitní věci našeho života. Lítáme na Mars, ale neznáme sami sebe. Na jedné straně žijeme v blahobytu, ale na druhé straně nám přibývá spotřeba antidepresiv, nebo lidí, kteří potřebují prášky na spaní. Máme 4,1 sebevraždy denně a snižuje se věk lidí, které sebevraždy páchají. Proč? Vždyť žijeme v nejlepší době lidstva, lepší doba nebyla, přesto nám přibývá problémů v našich subjektivních světech. Pokud nebudu o subjektivní svět pečovat, musím si uvědomit, že honbou za vnějšími prvky tuto péči nenahradím. Např. jestliže budeme mít honosnější domy…neznamená to, že budeme mít lepší mezilidské vztahy nejen v rodinách.

Pole sportu je v tomto velmi extrémní, tlak na výkon apod., nezažíváte v tom rozpor?

Právě je to krásná laboratoř. Potřebuje super výsledky. A vidíte, že ty super výsledky mají jen ti lidé, kteří extrémně milují svou činnost a zároveň chtějí od ní co nejvíc. Federer, Jágr…

Opravdu tomu tak je?

Samozřejmě všechny neznám. Ve sportu i v byznyse máte spoustu lidí, kteří se vydají neetickou cestou – doping, podplácení… Vrcholový sport je vlastně jako sportovní průmysl, a taky se tak chová. Zaznamenáte v něm podvody a jiná neetická jednání, jde v něm především o peníze. Ve vrcholovém sportu jsem už 28 let a věřte mi, že neetičnost v něm bohužel vidíte a vnímáte. Dopingové skandály, podvody při jednáních, kde se budou konat olympijské hry, kde bude MS ve fotbale – je to byznys. Něco jiného je ale zájmový a výkonnostní sport. Když se bavíme o sportu, je velmi důležité toto rozlišovat. Nechci, aby rodiče malých dětí vnímali, že je sport obecně neetický. V zájmovém sportu nejde tolik o peníze a ta etičnost je tam na jiné úrovni. S mírou financí se bohužel zvyšuje i míra rizika neetického jednání.

Přednášíte i na vysokých školách.

Ano, má domovská univerzita je Newton College, ale přednáším i na jiných univerzitách. Vyučuji především psychologii, koučink a behaviorální management.

Učíte studenty i koučovací techniky, se kterými pracujete?

Ano, poskytuji nástroje a neustále hledám nové. Nelze ustrnout v rovině určitého poznání, techniky se neustále vyvíjejí. Teď proběhlo už čtvrté vydání knihy Vnitřní svět vítězů rozšířené o nové poznatky. Poznání neustále „upgraduji“ a jdu dál. Knihu, kterou jsem napsal před pěti lety, bych už dnes napsal jinak.

Kolik máte vlastně klientů?

Sportovců mám vždy maximálně 15. Víc nezvládnu.

Hned v úvodu jsem se ptala, zda jste k dispozici na telefonu. Jak vlastně s klientem pracujete?

Samozřejmě, jsem i na telefonu. První dvě, tři sezení preferuji osobní setkání, abychom se poznali, ale protože jsou klienti rozlítaní po celém světě, pak už využíváme sociální sítě. V dnešní době to ani nelze jinak. I teď díky koronaviru jsme byli více on-line. Ale někdy musím skočit do letadla a přesunout se přes půl světa.

Jak dlouho trvá proces self koučinku? Za jak dlouho vás klient přestane potřebovat? Je to vůbec cíl? Jste rád, že vás nepotřebuje?

Je to pro mě odměna, když se po roce, roce a půl naučí techniky, které mu pomáhají. Musí mu ale sedět. Není to tak, že bychom se pak úplně přestali stýkat nebo si volat. Je úžasné, když zavolá a podělí se o to, jak zvládl náročné situace. Je to skvělá zpětná vazba. Vlastně si takto doplňuji koučovací techniky o nové situace, kterými klienti prošli. Třeba technika zabrala v situaci, kterou jsme nikdy neřešili, protože v ní nikdy ani nebyl.

Je to taková cesta sebepoznání přes hraniční situace?

Ano, přes prožitek té situace, a především jak s tou situací naložit.

Stává se vám někdy, že se s klientem nedomluvíte, protože tam není sympatie?

Určitě. Proto máme úvodní kafe a tam se může stát, že se z nějakého důvodu nedomluvíme, nesedneme si. Většinou, když už pak začneme spolupracovat, tak spolupráce trvá. Popíšu klientovi, jak pracuji a on se nějak vyjádří.  Člověk ale někdy cítí, že koučink potřebuje víc maminka s tatínkem, než dorůstající sportovec. Do takové spolupráce pak nejdu.

Vyměnili jsme strach o život za strach o ego.

Opakují se určité strachy či vzorce chování u vašich svěřenců častěji?

Samozřejmě, máme strachy o život, ty jsou v nás všech, jsou intuitivní a archetypální. Strachy z fyzické destrukce a bolesti. S těmi ale tolik nepracuji. Ale strach, že prohraji zápas a přijdu o peníze, že se nedostanu na olympiádu…tak v těchto případech nejde o destrukci našich těl ani o život. Strach o život jsme zaměnili za strach o ega. Strach o ego a strach o život, to je něco jiného. Obecně lze říci, že pracuji se strachy o ego. S těmi se dá pracovat velmi dobře. Strach o život je něco jiného, každý máme také jinou odolnost vůči bolesti, různým strachům a podobně.  Někdo má například strach se přiblížit na okraj propasti, jiný má potřebu skočit bangee jumping. V těchto případech hraje důležitou roli i genetika – udělat z poseroutky někoho extrémně odvážného je trošku složitější.

 Ve sportu a v byznyse se převážně jedná o strachy ze selhání – že nesplním očekávání. Jsou tam různé úzkosti, že nebudu respektován skupinou lidí, že se mi budou smát. Když se ale zamyslíte, je to všechno strach a atak ega. Přece mi nikdo za to, že prohraji zápas, neuřízne ruku. Nikdo mě neoběsí, že se nedostanu na olympiádu. Ale ego tam dostává na zadek, a ještě navíc v digitální době, kdy možnosti ranit ego jsou daleko větší. Proto je velmi důležité vychovávat člověka, který je vůči těmto věcem odolný. Ranit člověka a jeho ego je v dnešní době daleko snazší než před třiceti lety. Zjednodušeně se dá říct, že jste ho musel potkat v hospodě a před lidmi mu něco říct. V současnosti ho zkritizujete na facebooku nebo ho pomluvíte a 5000 lidí si to přečte.

 Žijeme v blahobytu a hojnosti, nemusíme bojovat o přežití…

„Když nám jde o život, není čas na deprese.“, se traduje desetiletí mezi psychology. Na to řešit ego, když člověk bojuje o přežití, nejsou myšlenky ani čas. Ale dnes? Proměnili jsme strach o život za strach o ego.

Co tedy s tím?

Myslím si, že bychom měli zvýšit psychickou odolnost, tzv. rezilienci, a já věřím, že k tomu nám může pomoci právě self koučink.  Ego je dobrý pomocník, ale špatný pán.

Kdo je Marian Jelínek:

Marian Jelínek vystudoval FTVS UK v Praze, působil jako hokejový trenér a kouč – s týmem hokejistů získal v roce 2005 titul mistra světa, spolupracoval např. i s Jaromírem Jágrem.  Jeho hlavní oblastí je psychologie sportu, na toto téma publikoval řadu knih a získal doktorát z filozofie. V současné době individuálně pracuje s vrcholovými sportovci a manažery. Působí také jako pedagog na pražské i brněnské Newton College, kde je garantem oboru Management a psychologie.

Jako lektorka jógy pracuji s vědomým pohybem již dvacet let. Zalíbení v meditacích a ve vědomé práci s myslí však nacházím až v posledních letech. Přivedla mě k ní až má vlastní potřeba po zmírnění vnitřního napětí a stresu, který měl často původ pouze v mém pohledu na situaci než v charakteru situace samotné. Mezi dalšími důvody také byla a je skutečnost, že jako potomci svých předků si neseme jako (ne)vyžádané dědictví i temperament a určité tendence k reakcím, které sami vnímáme jako již nefunkční, a přesto se od nich dokážeme osvobodit jen velmi těžce. V tom všem nám koncept MINDFULNESS může být velmi dobrým průvodcem a pomocníkem. Nazvat mindfulness všelékem může znít poněkud nadneseně, ovšem má vlastní zkušenost potvrzuje, že právě mindfulness má ten obrovský potenciál nasměrovat tápající mysl, a tím i uzdravit churavějící tělo. Období podzimních melancholických nálad a nastupující energie Vánoc k ponorům do vlastního nitra nabádá a může nás v našem záměru – začít na sobě pracovat právě tímto směrem – podpořit.

Přiblížit potenciál přístupu mindfulness nám může výklad slova – mindful – přídavné jméno, překládající se jako bdělý, s bdělou myslí, tedy vědomý a v plném prožitku. V češtině se používá často i význam všímavý. Mindfulness je podstatné jméno, bdělost nebo-li všímavost. Oba tyto překlady naznačují velmi výmluvně, o co vlastně jde: být bdělý a všímavý k tomu, co se mi děje, jak na mě působí vnější svět a jak já na něj reaguji, co prožívám na těle i na úrovni mysli a emocí. Při delší praxi můžeme díky získanému nadhledu a odstupu pozorovat i to, co se nachází za našimi spontánními reakcemi. Můžeme s nimi dokonce pracovat, nežádoucí reakce odbourat a nefunkční myšlenkové vzorce propustit.

Mindful přístup, nebo chcete-li bdělý přístup k životu, nám nabízí obrovský užitek jak v každodenním životě, tak v krizových situacích. Při každodenní rutině si totiž uvědomíme, že vlastně nic není rutina J, že vše je proměnlivé. Všímáme si drobností a krás, které najednou oceníme. Je to jakoby nám někdo sundal šedavé odřené sluneční brýle, skrze které již nebylo pořádně vidět. My jsme si na ten omezený pohled zvykli, ale (možná) jsme hledali něco víc. A to nyní přichází. Život je najednou pestrý, přináší novou radost a elán, štěstí a nadšení, někdy i smutek a slzy, ale v hlubokém prožitku. Pokud jsme si navíc vědomi skutečnosti, že vše se děje k něčemu a že i ta nejvíce hořká zkušenost nás časem a klikatými zatáčkami může dostat právě k další důležité křižovatce našeho života, vnímáme i ten smutek s pokorou a vděčností.

V krizových situacích vnímám obrovský přínos mindfulness právě v tom, že nás naše praxe a trénink nepustí do zkratové reakce, tedy útok (agrese) či únik. Naopak, zůstáváme bdělí jak vůči vnějšímu světu, tak vůči své vlastní reakci na něj a na stres. Svou reakci si VOLÍME. S plným vědomím.

Na jedné z konferencí TEDexu pan Dr. Dan Siegel, zabývající se vědním oborem zvaným interpersonální neurobiologie, vysvětluje velmi názorně (a lidově uchopitelně) vztah mezi jednotlivými částmi mozku a jejich vlivem na náš život: mozkovým kmenem, zodpovědným především za reakce našeho těla, limbickým systémem, zodpovědným za naše emoce a vztahy, kortexem – mozkovou kůrou, zpracovávající především naše empirické zkušenosti a  částí mozku s názvem prefrontální kortex.  Právě ta poslední, prefrontální kortex nebo-li čelní lalok, je evolučně velmi vyspělou částí mozku zodpovědnou za soustředění, chápání, rozhodování,  vzpomínání a za morální i sociální uvažování. Právě tato část mozku má tu schopnost a možnost integrovat, tedy propojit, další zmíněné časti mozku a monitorovat jejich aktivity a usměrňovat je.  Děje se tak, dle Dr. Siegela, díky tomu, že s postupující meditační praxí dochází k propojování nejspodnější části prefrontálního kortexu s limbikem, mozkovým kmenem a kortexem. Neděje se tak však náhodně. Podmínkou je proces, který Dr. Siegel nazývá „TIME IN“, tedy časem, kdy jsme sami v sobě.  Právě v meditaci, kdy si uvědomujeme vnitřní prožitky a procesy jak tělesné (jako např.dech), tak mentální (tok myšlenek), dochází k propojování zmíněných částí mozku. Výsledkem je lepší sebereflexe a seberegulace, lidově řečeno, máme sami nad sebou lepší kontrolu a nevyskakujeme jako čertík z krabičky, zachováváme si chladnou hlavu a lepší odstup od věcí. Mimoto se pozitivní změny projevují také v oblasti učení a paměti, vnímání sebe sama a zaujímání stanovisek. Tyto změny na mozku jsou dokonce prokazatelné na zobrazovacích metodách magnetické rezonance. K prvním monitorovatelným výsledkům se můžeme dopracovat již po asi třech týdnech praxe, k výrazným změnám dochází zhruba po osmi týdnech každodenní praxe.

Za pojmem MINDFULNESS stojí západní věda, ale prapůvod hledejme v prastaré tradici tibetského buddhismu. Právě buddhistická meditace všímavosti, tedy pozorování přítomného okamžiku bez posuzování, představuje jádro mindfulness přístupu. Dnešní mindfulness je však oproštěn od jakýchkoliv náboženství. Jedná se o přístup, který v roce 1979 převzala Klinika snižování stresu v nemocnici Massachusettské univerzity ve Worcesteru. Tento program, který je nazýván MBSR (Mindfulness-Based Stress Reduction) – Snižování stresu pomocí všímavosti, se stal novým proudem v rámci medicíny, psychiatrie a psychologie, jejž můžeme asi nejvýstižněji nazvat pojmem participativní medicína. Využívání mindfulness na klinikách je příležitostí pro pacienty, jak se více angažovat ve zlepšování vlastního zdraví a pohody a doplňuje standardní léčbu. Mindfulness má za sebou dnes již padesátku let klinických zkušeností a více než dva tisíce studií, které prokazují jednoznačný vliv všímavého přístupu a meditační praxe na zdravotní stav těla, imunitu, stav mysli, pocit všeobecné pohody a snižování stresu.

Pokud energii zaměříme do jednoho bodu, dokážeme zázraky.

Uzdravování pomocí meditace vychází z přesvědčení, že každá bytost má vše potřebné k harmonizaci svého stavu, a drobné, někdy i výrazné odchylky od plného zdraví může uvézt zase zpět do normy. Celý tento přístup má jednu velkou podmínku, tělo i psychika člověka potřebují dostatek životní energie. Životní energii přijímáme dechem, sattvickou neboli harmonickou stravou, kvalitním spánkem a vyváženou tělesnou aktivitou. O tuto cennou a léčivou energii ovšem taky přicházíme, někdy vědomě (odchýlením se od svých zdravých návyků), a velmi často také nevědomě, například když věnujeme pozornost mnoha podnětům najednou. To, že ženy jsou schopné multitaskingu a muži ne, je holý nesmysl. Roztržité zaměření pozornosti škodí oběma pohlavím stejně. Možná mají muži v tomto směru vyvinutější pud sebezáchovy… Naše vědomá pozornost skýtá obrovský potenciál, když ji vrháme všemi směry, neomluvitelně s ní plýtváme, pokud ji však zaměříme do jednoho bodu, dokážeme zázraky. Jako nevinné rozptýlené sluneční paprsky, které skrze lupu přeneseme na kousek suchého dřeva – zažehnou plamen…

Tip pro domácí praxi: Věnujte si každý den s plným vědomím okamžiky, kdy budete záměrně vykonávat jen jednu činnost. Dopřejte si nerušeně šálek kávy nebo oběd, aniž byste do ruky brali mobilní telefon a řešili nevyřízenou korespondenci, anebo procházku lesem bez hudby ve sluchátkách, prostě cokoliv bez dalších podnětů odpoutávajících vaši pozornost.

Jak to celé uchopit a kde začít? Certifikované kurzy mindfulness, které se dnes konají už po celé České republice, trvají přesně osm týdnů. Což je doba, za kterou je možné pozorovat výrazné změny jak na mozku, tak v běžném životě. Najednou nás situace, kvůli kterým jsme se cítili vytočení, nechávají v klidu… Během výcviku mindfulness se každý týden sejde skupinka účastníků spolu s lektorem na zhruba 2 hodiny. Představí si téma, meditací si společně projdou a zbytek je domácí praxe. Tedy náš záměr zmírnění stresu nesplní jedno setkání týdně, nýbrž denní samostatná praxe v délce asi 20 – 30 min. Po ukončení výcviku se meditační praxe stane již návykem a je dobré se k ní v obměnách vracet, podle potřeby. Kdo se zajímá více, existují tzv. Follow-up, tedy navazující programy, prohlubující dovednost meditace a její funkční využití např. v práci se strachem, traumatem a jinými náročnými tématy. Osobně věřím tomu, že v osobní praxi je disciplína nadřazena momentální motivaci. I když se vám nechce a hledáte tisíc a jednu výmluvu, proč právě teď nemáte čas, udělejte to. Připomíná mi to starý vtip o dřevorubci, který řezal dřevo tupou pilou. Na dotaz, proč si ji nenabrousí, odvětil, že na to přece nemá čas…

Co si prakticky můžete vyzkoušet? Základní výcvik zahrnuje asi desítku rozličných meditací, jejichž náročnost je odstupňována. Základem, kterým si však všichni procházejí, je meditace na dech.

Tip pro domácí praxi: Meditace na dech – Stačí se posadit do pohodlné pozice s napřímenou páteří a jen pozorovat svůj dech, neposuzovat, neprohlubovat, jen nechat plynout, v duchu si opakovat NÁDECH A VÝDECH, a dechu se držet coby kotvy své pozornosti. Budete sami překvapeni, kam vás vaše mysl během pouhých pěti minut dovede… Jakých barvitých příběhů budete účastníky, jaké fabulace si budete vytvářet… Ovšem to není naším záměrem. Vždy, když nám mysl odvede pozornost k tomu, co nesouvisí s kotvou naší pozornosti, musíme ji vrátit zase zpět na NÁDECH A VÝDECH. Jak jednoduché a složité zároveň. Během těchto návratů mysli k přítomnému okamžiku totiž dochází ke zmiňovanému propojování jednotlivých částí mozku.

VDĚČNOST: Nedílnou součástí výcviku a přístupu mindfulness je podpora vděčnosti. Vše, co nám přijde do života, je třeba ocenit a poděkovat za to. Bohužel velmi často na to v běžném spěchu zapomínáme a pravou hodnotu toho, co máme, si uvědomíme často až tehdy, kdy o to přijdeme…

Tip pro domácí praxi: Předvánoční rituál vděčnosti – Najděte si každý večer chvíli sami pro sebe a vezměte si kousek papíru či rovnou svůj deníček a oceňte a s vděčností poděkujte za malé i větší radosti, jež vám dnešní den přinesl. Pokud si nechcete psát, vyjádřete svůj vděk alespoň v myšlence.

LASKAVOST: Dalším důležitým prvkem je podpora laskavosti.  Spousta z nás není dostatečně laskavá ani k sobě sama, natož tak k druhým ve svém okolí. Těžko nacházíme pochopení, trpělivost a laskavé slovo pro ostatní, když je nemáme sami pro sebe.

Tip pro domácí praxi: Předvánoční rituál laskavosti – Dopřejte malou (i větší) laskavost sami sobě každý den a vědomě si ji užívejte. Až se budete cítit dostatečně nasyceni, začněte plamen laskavosti šířit kolem sebe.

Právě vděčnost a laskavost jsou témata, která propůjčují meditacím další hluboký význam.

O minfulness a meditacích by se dalo povídat hodiny a hodiny. Pro mě není toto téma teorií z moudré knihy, ale odžitou praxí se všemi novými poznatky, ke kterým mě dovedla. Jsem velmi vděčná za to, že mi meditace vstoupila do života. Stále jsme dost materiálně zaměřená společnost a vhledy, které nám meditace nabízí, velmi povznáší a osvobozují duši.

Před tím, než se začneme vymlouvat na to, že okolí nefunguje podle našich představ, začněme hledat řešení u sebe, změňme úhel pohledu, svůj přístup. Používejme své smysly v jejich plném potenciálu, mějme oči skutečně otevřené, poslouchejme a naslouchejme, vychutnávejme si každý pokrm, dotek i vůni. Buďme tady a teď. Žijme svůj život naplno a zároveň vědomě.

Mgr. Lucie Vybíral Pastrňáková – autorka knihy Mateřství a seberealizace, lektorka jógy pro dospělé a děti

Feng Ren Shui je učení, díky kterému si umíme udržet silnou energii po celý život. Silná energie nám zaručí pevné zdraví, silnou imunitu (která je velmi důležitá, což nám ukázal právě rok 2020), odolnost vůči všem vnějším vlivům, sílu dosahovat ve svém životě našich cílů a také nám umožňuje prožít dlouhý a naplněný život. K tomu využívá práci s energiemi tzv. tří herců: čas, člověk a prostor.

Energie času nám určuje, kdy a co máme dělat. Energie člověka nám pak říká, s kým máme dané činnosti vykonávat. Energie prostoru nám pak umožňuje vytvořit si ty nejlepší podmínky pro danou činnost. Všichni tři herci jsou tak významnými zdroji naší energie a my pak nemusíme vyčerpávat svoji vlastní energii. Tu si uchováme pro sebe, pro kvalitní fungování našeho organizmu.

Proto je uspořádání prostoru pro náš život tak důležité. Významnou úlohu pro sílu naší energie má náš domov. Zde trávíme podstatnou část svého života. Většinou lidé tráví doma více jak polovinu svého života a z toho celých osm hodin spíme. Když si uvědomíme, že během osmi hodinového spánku trávíme v kuse celý čas na jednom místě – v ložnici, tak nám dojde, jak důležitá pro náš život a sílu naší energie je právě ložnice.

Spánek je pro náš život a kvalitu naší energie velmi důležitý. V jeho průběhu dochází k regeneraci našeho organizmu. Ten se v průběhu spánku připravuje na nový den, abychom vše opět zvládli bez zbytečného vyčerpání. Kvalita spánku je tak významná pro kvalitu celého našeho života.

Mnoho lidí vliv spánku na celkový život velmi podceňuje.

Tím, že spíme, můžeme mít dojem, že se „nic neděje“. Ale v rámci našeho organizmu dochází k velmi důležitým procesům, díky kterým máme kvalitní a silnou energii. A právě energie naší ložnice má vliv na to, jakou energii na nový den získáme.

Spánek patří z hlediska Feng Ren Shui k tzv. energii fáze Vody. Je to fáze, kdy vládne největší klid, je to nejsilnější jinová (klidná a pasivní) energie. A právě tuto energii musíme v ložnici co nejvíce podpořit, aby byl náš spánek kvalitní a abychom díky němu získali silnou energii.

V ložnici se tak snažíme vytvořit co nejjinovější prostředí. Musí zde vládnout klid, aby nás v průběhu spánku nic nerušilo. Voda se projevuje tzv. chladem. Tj. ložnice by měla být nejchladnější místo našeho domova. Měli byste zde mít pocit příjemného chládku, jako když si na rozpáleném slunci jdete sednout do příjemného, chladivého stínu. Už jen díky tomuto chladu se energie zpomalí. Tím chlad přispívá k energii klidu. Před spaním je tak velmi důležité, abyste si ložnici řádně vyvětrali a pustili do ní chladivý čerstvý vzduch. Ten je pro kvalitu spánku také velmi důležitý. Víme, že v životě máme dva důležité zdroje tzv. postnatální energie: strava a právě vzduch. Čím kvalitnější vzduch v ložnici máme, tím kvalitnější energii získáme pro nový den.

Energie Vody je dále spojena s energií noci a zimy. Je to období, kdy vládne tma. Proto i ložnice by měla mít co nejvíce tlumené světlo. Tma stejně jako chlad zklidňují energii a zpomalují její aktivitu, a to je přesně to, co potřebujeme pro svůj kvalitní spánek. Proto je důležité, abyste v ložnici před spaním vytvořili příjemné přítmí. Můžete k tomu využít závěsy či různé rolety, abyste zabránili přílišnému světlu zvenku. I vnitřní osvětlení by mělo být spíše tlumené. Před spaním byste si tak měli raději svítit menšími lampičkami než velkým lustrem.

Při spánku jsme také velmi zranitelní, a proto nám ložnice musí dodávat pocit bezpečí. Tomu slouží uzavření. Ložnice by tak měla být před spaním uzavřená před vlivy zvenčí. Zde jsou důležité kvalitní dveře do ložnice, které se musí dát snadno zavřít. Je důležité, aby dveře nedrhly, nevrzaly apod. Dále jsou důležitá i okna. Musí velmi dobře těsnit a být pevně usazená, aby v noci např. poryvem větru nevydávala žádné zvuky apod.

V rámci ložnice je velmi důležitá postel a její umístění. Pro kvalitní spánek je důležité, aby postel byla opravdu pevná a bytelná. Neměla by se nijak hýbat, vrzat apod., tedy nesmí nás v průběhu spánku budit ani pohybem, ani zvukem. Postel by měla být na pevných nohách.

Pod postelí by měl být volný prostor, aby tudy mohla volně proudit energie.

Prostor pod postelí by měl být vždy čistý a uklizený. Pod postel tak nemáme nic ukládat a je důležité, aby zde nebyl prach či jiné nečistoty.

Postel by měla mít vysokou a pevnou pelest za hlavou. Je důležité, aby nám postel hlavu ve spánku chránila a abychom zezadu měli pocit naprostého bezpečí. Pelest by měla být plná. Ideální je, pokud je pelest polstrovaná, aby nám dodávala pocit měkkosti a tepla. Postel musí být umístěna tak, aby měla za hlavou zeď. Neměla by tedy být pod oknem, nebo hlavou do prostoru.

Kolem postele pak musíme vytvořit tzv. pět zvířat: Želva, Drak, Tygr, Fénix a Had. Tato zvířata nám do prostoru přinášejí rovnováhu, klid a pocit bezpečí. Každé zvíře patří k jedné z pěti fází (Želva – Voda, Drak – Dřevo, Tygr – Kov, Fénix – Oheň, Had – Země). Všech pět fází potřebujeme pro náš život, a proto tyto energie musíme posilovat i během spánku.

Za postelí musíme vytvořit pevnou Želvu. To je energie opory a bezpečí, kryje nám „záda“ a hlavu. Želvu můžeme vytvořit právě pevnou a vysokou pelestí postele za hlavou. Želva musí přinášet energii opory a pevnosti, proto musí být pelest plná a pevná.

Po levé straně postele (když ležíme na zádech) má vládnout energie Draka. Tu vytvoříme něčím vyšším jako např. stojací lampou, vyšší rostlinou, vyšší skříní apod. Drak nám dodává pocit bezpečí a chrání nás při spánku z levé strany. Jeho úloha je dodávat nám energii velkorysosti, kreativity, velkých vizí a mocné síly pro náš život.

Po pravé straně pak vytvoříme silnou energii Tygra. Ten by měl být menší a nižší než Drak (přibližně 1/3 velikosti Draka). Tygra může tvořit menší lampa, menší skříňka, svícen apod. Tygr přináší ochranu z pravé strany a dodává silnou a ochranou energii Kovu. Ta je pro nás např. důležitá z hlediska imunity a celkové odolnosti organizmu. Chrání nás tak před napadením zvenčí.

Fénix je pak před námi. Je to energie Ohně a podporuje naše vize, životní naplnění, štěstí a úspěch. Před postel bychom si tedy měli dát nějaký obraz či symbol našich snů, vizí, toho, čeho chceme ve svém životě dosáhnout. Obraz můžete dát na zeď, která je naproti posteli, nebo pokud se vám před postel vejde komoda, můžete si obrázek či symbol vize dát na tuto komodu.

Energie Hada jste pak vy v posteli. Had potřebuje mít pocit jistoty, stability a zázemí (tento Had patří k energii Země). Proto musí být postel opravdu kvalitní, bytelná, pevná a stabilní. V posteli bychom pak měli vytvořit pocit hnízda, do kterého se rádi vracíme. Had má rád teplo, takže postel nesmí působit chladným dojmem. Měla by být měkká a útulná a vzbuzovat příjemný pocit útulného místa.

Důležité samozřejmě je, aby energie ložnice podporovala individuální energie člověka, který v ložnici spí. Zde musíme znát typologii Feng Ren Shui člověka a jí ložnici přizpůsobit. Pokud v ložnici spí partneři spolu, pak ji musíme přizpůsobit i energiím obou partnerů.

Jak jsme již uvedli výše, v ložnici by měla vládnout silná energie Vody. Tu podporuje energie Kovu. K energii Kovu patří čistota a pořádek. Ložnice by tedy měla být vždy uklizená a čistá. Vše by zde mělo mít své místo. Neměl by tu být pocit chaosu a zmatku. Nemělo by se tu nikde válet různé oblečení, či jiné věci. Důležitá je také celková čistota. Úklidu ložnice věnujte opravdu dostatečnou pozornost.

To, v čem spíte, se pak bude projevovat i ve vašem životě.

Je tedy důležité např. hezky zastlat postel a upravit si ji tak, abyste se opět večer do ní těšili. Pozor ale na přehnaný pořádek a sterilitu (může způsobovat problémy s otěhotněním). To není energie vhodná pro život. V ložnici má být tedy určitý pořádek, ale také útulno a příjemně.

V případě, že ložnici používají lidé, kteří jsou sexuálně aktivní, je důležité v ložnici podpořit i tuto energii. Víme, že sexuální energie patří k elementu Oheň. Ten podpoříme např. červenou barvou. Ale pozor, nic se nesmí přehánět. Proto není úplně vhodné si např. ložnici červeně vymalovat. Energie Ohně je velmi aktivní a neumožnila by nám se příjemně zklidnit na spánek. Tím by byl spánek neklidný a nekvalitní. Oheň tak do ložnice dáváme spíše různými drobnými doplňky. Mohou to být např. dva různé červené polštářky jen tak ležérně pohozené na ustlané posteli. Můžete také do ložnice dát červené svíčky nebo růženínové kamínky apod.

Ložnice je také místo, kde partneři tráví dlouhou dobu ve velké blízkosti. Navzájem tedy na sebe působí a tím ovlivňují i energii vzájemného vztahu. Proto je důležité, aby ložnice podporovala energie vztahu. Toho můžeme docílit např. tím, že v ložnici budeme mít různé doplňky ve dvojicích. Např. dvě svíčky, dva hrníčky, dva kamínky apod. Pozor ale na to, že tyto dvě věci nesmí být stejné, tj. dvě různé svíčky (jedna nízká, druhá vysoká apod.), protože vztah tvoří vždy dva různí partneři.

Dále byste měli mít v ložnici fotky s partnerem. Ale jen vy dva sami, nikdo jiný na fotce nesmí být (ani váš pes ?). Mohlo by se stát, že vám pak do vašeho vztahu bude někdo vstupovat. V ložnici byste neměli mít ani fotky svých dětí. Ložnice by tak měla být doménou partnerů, jejich hlavním „sídlem“, které podporuje jejich silný vztah.

V ložnici by nemělo být mnoho květin. Ty přinášejí do místnosti energii Dřeva, a to je velmi aktivní až agresivní energie. Ta by pak velmi narušovala klid spánku a ten nebude dostatečně kvalitní. V ložnici byste neměli mít ani nic, co se hýbe. Např. různé závěsné doplňky (např. zvonkohry apod.). Rozhodně si do ložnice nedávejte akvárium. Pozor také na umístnění zrcadla v ložnici. Zrcadlo nemá mířit na postel, tj. neměli byste se v zrcadle vidět, když v posteli ležíte.

Pokud máte doma málo prostoru a ložnici využíváte i k jiným aktivitám než jen ke spánku (máte tu např. pracovní koutek), pak je důležité, abyste před spaním všechny věci spojené s touto aktivitou uklidili a maximalizovali tak energii klidu a spánku. V ložnici by neměly být žádné elektronické přístroje, protože ruší spánek. Pokud je tam máte, musí být vypnuté a vytažené ze zásuvky, aby nevytvářely žádné rušivé pole.

Věnujte energii ložnice opravdu velkou pozornost. Pocit, že sem chodíte „jen spát“ je velmi nebezpečný. Spánek je opravdu velmi důležitý pro vaši energii, sílu, odolnost i dlouhověkost. Čím kvalitnější prostředí pro spánek si vytvoříte, tím kvalitnější život budete žít.