+420 222 764 004po - čt 8-16, pá 8-14
Hledat - pripravky
Hledat - nemoci
Hledat - organy
Hledat - symptomy
Hledat - meridiany
Hledat - ostatní
Hledat - časopis Sféra
Search - K2
Hledat - poradna
Hledat - akce
+420 222 764 004Podle odborných studií se imunita odvíjí od počtu T lymfocytů v organizmu.
Imunitní systém se skládá ze dvou základních složek – vrozené a získané (adaptivní) imunity, které fungují ve vzájemné spolupráci. Každá z nich disponuje různými typy buněk s různými úlohami. Adaptivní (získaný) imunitní systém se skládá ze tří hlavních typů buněk. Jsou jimi:
Funkce T lymfocytů
B lymfocyty, resp. plazmatické buňky, dokážou tvořit protilátky proti infekcím. Protilátky většinou zastavují patogeny mimo buňky, navážou se na ně, tím neumožní vstup do buňky a zároveň je označí pro rychlejší odstranění.
T lymfocyty jsou brány jako pomocné buňky, jedná se o druh bílých krvinek tvořících se v kostní dřeni, při růstu opouštějí kostní dřeň a migrují do brzlíku, ve kterém dozrávají. Zralé T lymfocyty exprimují na svém povrchu různé proteiny, které označujeme jako CD4+ T nebo CD8+ T. Tyto bílé krvinky sice nemají schopnost rozhodovat o formě imunitní odpovědi, ale zesilují nebo potlačují funkci ostatních (poškozených nebo virem napadených) buněk nebo nevhodné buňky dokonce zabíjejí, zastavují jejich replikaci uvnitř buněk, tj. podílejí se na kontrole infekcí.
Při prvním setkání s infekcí trvá nějaký čas, než vznikne reakce a vytvoří se adaptivní imunita. Tato „dělba práce“ se jeví jako účinný mechanismus k eliminaci infekcí. Obecně se však dá říci, že T lymfocyty jsou podstatou specifické (získané) buněčné imunity.
Paměťové buňky - T lymfocyty
Paměťová buňka je označení pro bílé krvinky ze skupiny lymfocytů, které se v těle uchovávají po proběhnuté imunitní odpovědi. Zajišťují tím imunitní paměť. V praxi to znamená, že druhá infekce konkrétním patogenním organizmem vyvolá silnější a pohotovější odpověď, než primární infekce. K paměťovým buňkám patří paměťové B-lymfocyty a paměťové T-lymfocyty. V obou případech však platí, že jsou tyto buňky přizpůsobeny k potírání konkrétního patogenního organizmu, jako je určitý druh bakterie nebo viru.
Jak si udržovat silný imunitní systém?
Základem zdravého těla a tedy i obranyschopnosti organismu je vždy na prvním místě
V případě, že alespoň trochu dbáme na to, abychom měli kvalitní výživu, která se skládá z velkého množství zeleniny a ovoce, jsme na dobré cestě k silnému imunitnímu systému. Nelze určit, který z vitamínů je nejdůležitější, je potřeba zajistit tělu dostatek všech vitamínů, protože každý spouští v těle jiné chemické reakce. Stejné je to i u minerálů, dostatek jednoho minerálu zajišťuje vstřebatelnost minerálu druhého a ten třetího. Vitamíny a minerály jsou silnými antioxidanty, které se podílejí na tvorbě bílých krvinek a tím silného imunitního systému.
Kozí kolostrum – biologické zlato
Kozí kolostrum, nebo-li mlezivo, je mateřské mléko, které produkuje koza první hodiny, max dny po porodu kůzlete. V kozím kolostru je zastoupeno největší množství účinných látek, jako jsou: imunoglobuliny protilátky, laktoferin, vitamíny, cytokin, růstové hormony, biominerály, antibakteriální a antivirové látky, interferon a další. Právě tyto látky pomáhají našemu tělu obnovit a posílit imunitu (obranyschopnost organismu). Díky pastvě se do mleziva dostávají látky, které se nacházejí v bylinách a venkovních porostech. Koza si sama z bylinek vybírá to nejlepší a přirozenou cestou se prospěšné látky dostanou až do kolostra. Bioinformační doplněk stravy kapsle TCD 4 Imuserol s obsahem kozího kolostra, ovesných betaglukanů a koriandrové silice byl vyvinut právě pro podporu adaptivní, nebo-li získané imunity a pro zvýšení počtu T lymfocytů v těle.
TCD4 Imuserol kapsle - doplněk stravy s kozím kolostrem a ovesnými betaglukany
Bioterapeut Vladimír Ďurina doporučuje
Léto je za svým vrcholem a element Ohně předal vládu elementu Země. Je období sklizní, ovoce zraje a co nevidět začne babí léto. Je to období, kdy sice slunce přes den ještě pěkně hřeje, ale rána už jsou chladná, plná rosy a mlh. V čínském kalendáři začíná babí léto v polovině srpna a končí podzimní rovnodenností. Horké léto uklidňuje svůj žár a vydává nám svou energii v podobě dozrávajících plodů. Je to transformovaná energie ohně v něco hmatatelného – zemského. Prvek klidné země je přirozeným nástupcem aktivního ohně, který musí zpomalit jeho spalující energii. Stabilní země je uprostřed a propojuje všechny prvky pentagramu – voda, dřevo, oheň a kov. Země je střed a jistota a zastupuje naši duševní činnost, naše myšlenky, náš intelekt, poznání, paměť, logiku nebo soustředěnost.
Jestliže upřednostňujeme duševní aktivitu před fyzickou, dochází k vyčerpání prvku země a postupnému tuhnutí volného toku čchi v těle, která pak může stagnovat a působit potíže. Na fyzické rovině se to může projevit např. únavou, zhoršeným trávením či výkyvy váhy. Na duševní úrovni neschopností jasného uvažování, psychickou únavou, vzniku zádumčivosti, závislosti na okolí, kompenzačních mechanismů (např. různé druhy závislostí) apod.
Je tedy důležité vědět, že na konci kalendářního léta je potřeba věnovat pozornost svému středu, který element Země představuje.
K elementu Země jsou přiřazeny orgány slezina, slinivka a žaludek.
K tomuto elementu jsou přiřazeny orgány slezina, slinivka a žaludek. Nadměrné přemýšlení může slezinu oslabovat, člověk si přestává být jistý sám sebou, nenachází řešení svých problémů a problémy se projevují i na fyzické úrovni, protože tělo se s nimi nedokáže vyrovnat, neumí se jich zbavit, tzv. „nemůže je strávit“. Objevuje se nadváha, celulitida či potíže s trávením.
Žaludek je podle čínské medicíny je prvním klíčovým orgánem přijmu a přeměny potravy v energii. Nechává potravu zrát a rozkládat se, odděluje čisté od nečistého. Čisté pošle do sleziny, která dál rozděluje získanou energii a nečisté putuje do tenkého střeva a je vyloučeno. Pakliže tento proces funguje správně, trávení a látková výměna jsou dokonale vyvážené a my potom máme zdravou chuť k jídlu. Partnerským orgánem je slezina.
Slezina řídí přepravu a přeměnu nejen stravy, tekutin a krve, ale všeho, co na nás působí. Poruchy trávení zažívání (pocit těžkého žaludku, nadýmání, řídká stolice, žlutavý obličej, hubnutí) jsou znakem její nedostatečné funkce. Důležitým úkolem sleziny je udržovat rovnováhu vody v těle, tekutiny přijímá, přepravuje a vylučuje. Je-li slezina slabá, projevuje se to zadržováním vlhkosti v těle, vyskytují se edémy, hleny, průjem, celulitida.
Slezina se také podílí na krvetvorbě a ovládá krev tlak, aby zůstala v cévách a nevylévala se mimo ně. Když je krev nedostatečně přepravována dochází ke špatnému prokrvování tkání, na první pohled je to vidět třeba na bledých rtech, popraskaných žilkách, modřinách, krvi ve stolici nebo děložním krvácení.
Věrným pomocníkem žaludku a sleziny je i slinivka, která má také někdy na svědomí kvalitu a povrch našich sliznic. Na tomto úklidu velmi záleží, protože odtud se ze syrové stravy odčerpá část energie pro naše tělo.
Barva etiket produktů Diochi označuje příslušný element.
Element Země označujeme světle až tmavě oranžovou barvou.
Všechno musí fungovat bezchybně a o to se umí postarat extrakty bylin v ASTOMIN kapkách. Obsahují fytolátky, které mají eliminační vliv na celou řadu trávicích problémů vč. parazitů. Ve většině případů je potřeba v užívání přípravku ASTOMIN pokračovat cca 3 měsíce, proto jsme pro období září a října připravili akci ASTOMIN 2 + 1 za 50%, tři lahvičky kapek vystačí cca na 3 měsíce. Doplněk stravy ASTOMIN kapky je bioinformační bylinný přípravek s obsahem hořčin, který se používá na harmonizaci meridiánu (energetické dráhy) žaludku, a který se používá při poruchách trávení, žaludeční nevolnosti, při dietních chybách, proti pálení žáhy, při překyselení apod.
Dalším produktem z oranžové řady, určené na trávení jsou kapsle Diocel SUPRACID. Barvy na krabičce napovídají, že je určen především na harmonizaci meridiánu žaludku, modrá linka značí zároveň i působení v oblasti meridiánu ledvin a močového měchýře. Kapsle obsahují řadu minerálů, které odkyselují a pomáhají vodnímu hospodářství těla. Příznivě ovlivňují trávení a zároveň pomáhají odvádět toxiny přes ledviny a močový měchýř z těla ven.
Celou detoxikaci trávení můžete podpořit čajem Aloysia Triphylla nebo Carica papaya, které rovněž v měsíci září a říjnu zakoupíte v akci 2 + 1 za 50%.
Na přelomu září a října přebírá vládu element KOV, kterému přiřazujeme orgány plíce a tlusté střevo
Na přelomu září a října se však už dostáváme do oblasti elementu KOV, který je charakteristický svou sestupnou energií a energeticky ovládá plíce a tlusté střevo. Dny se zkracují, noci prodlužují, energie sestupuje dolů, jangová energie začíná převládat nad jinovou. Příroda se uklidňuje, míza se stahuje z větví stromů směrem dolů, stromy se začínají zbavovat listí, které padá na zemi a tvoří tak ochrannou vrstvu před přízemními mrazíky a poskytuje útočiště živočichům. I člověk by měl mírnit svou aktivitu a připravovat se na období zimního spánku a klidu. Na podzim se můžeme začít zbavovat nepotřebného a poslat to dál a naopak zařizovat důležité.
Kov představuje v oblasti lidských vlastností bystrý rozum, cit pro spravedlnost a smysl pro podstatné, emocí kovu je smutek.
Funkce plic a kůže
Plíce řídí dýchání, vdechují čistou čchi a vydechují kalnou. Plíce řídí oběh vody, zprůchodňují vodní cesty a účastní se metabolismu tekutin, pomáhají srdci s oběhem krve, regulují otevírání a zavírání podkožních prostorů. Plíce rozptylují po těle esenci stravy, tekutiny, čchi a krev. Plíce jsou propojeny přímo s vnějším prostředím. Jsou tak neustále vystavovány vnějším škodlivinám, musejí odrážet jejich útoky.
Tlusté střevo je na opačné straně plic. Vytvářejí spolu vztah povrch-nitro. Odvádí odpad a vylučuje stolici. Přejímá z tenkého střeva zbytky nestrávené potravy, odvádí z nich tekutiny a formuje stolici, kterou vylučuje ven. Pokud je střevo nemocné, ztrácí tuto schopnost a mohou vzniknout průjmy nebo naopak zácpy.
V Diochi označujeme meridián plic a tlustého střeva tmavě růžovou až fialovou barvou.
Představiteli této barvy jsou produkty BAKTEVIR kapky a DiNAvir kapky, DEVIRAL Plus kapsle, z čajů pak Prunella vulgaris nebo Rosa centifolia. Zároveň ke kovu můžeme přiřadit i barvu modro-zelenou (Astofresh kapky/kapsle), jejichž bylinné extrakty působí jako aktivátor a harmonizátor a usnadňují plícím dýchání, tlumí kašel a obsažená eukalyptová silice působí i protizánětlivě.
V září a říjnu jsme proto připravili akční balíčky na ASTOFRESH tablety i kapky taktéž AKCI 2 + 1 za 50%.
Pro chladné a vlhké počasí podzimu pan Vladimír Ďurina doporučuje přípravky, které posilují meridián plic a tlustého střeva. Akční balíček „Bylinná rouška“, která je zaměřená na ochranu celého dýchacího systému. Obsahuje Deviral plus kapsle, Astofresh tbl. a Rosa centifolia čaj.
Pro celkové posílení vitality a ochranného systému těla je důležité dbát na dostatečný přísun vitamínů, minerálů, a ochranných fytolátek. Proto jsme připravili akční balení kapslí VIRAIMUN a CDFlavonoidy. VIRAIMUN kapsle obsahují uníkátní složení 4 druhů léčivých hub s obsahem přirozených betaglukanů, které posilují imunitní systém. Kapsle CDFlavonoidy obsahují silný vitamín C, protizánětlivý vitamín D3 a flavonoidy, které působí v těle jako antioxidanty a chrání tak organizmus před působením vnějšího prostředí.
Přejeme Vám zdravé a pohodové babí léto a nastávající podzim
Vaše Diochi
Věk po čtyřicítce je dobou zralosti, moudrosti a rozvážnosti. Po přechodu nepřichází stáří, ale nejlepší roky – a ty by si měla každá žena užívat.
Proč mluvím o nejlepších letech? Protože ve čtyřiceti už neřešíme šílené diety jako ve dvaceti, netrávíme noci na párty ani nad učebnicemi a nepotřebujeme zjišťovat, co všechno naše tělo vydrží. Po různých pokusech a omylech jsme konečně našly toho pravého a následovalo sice úžasné, ale také náročné a vyčerpávající období zakládaní rodiny. Máme za sebou bezesné noci s malými dětmi i žonglování s rolemi matky, partnerky, uklizečky, nákupčí, kuchařky – a to často souběžně s nějakou profesní rolí.
Teď už nám děti odrůstají a ustupují naše obavy o jejich zdraví, o přežití školy a také prvních lásek. Máme víc času na sebe a už také víme, že hollywoodské diety a potící pyžama jsou nesmysl. Chápeme, že je nutné pracovat na svých postavách a duších.
Právě jsem oslavila padesátku a vnímám tento čas jako dar za všechno, co jsem zvládla. Můžu se věnovat sama sobě a své práci, pečovat o partnerství a užívat si dětí zpovzdálí (za chvíli se začnou zlobit, když jim ještě budeme říkat děti). Máme doma už jen nejmladšího teenagera, ale i on už mi dávno přerostl přes hlavu a zvládá se samostatně učit nebo nám třeba uvařit.
Ženy od čtyřiceti let výše jsou podle mě ženami v těch nejlepších letech. Pokud si ovšem chtějí tato báječná léta skutečně užít, je potřeba si udržet dobrou kondici a náladu. Co doporučuji? Tu nejlepší stravu a péči o sebe!
Nejlepší strava
Pravidla zdravé výživy jsou velmi jednoduchá. Vůbec není pravda, že pokud se chceme stravovat zdravě, musíme se stát expertem na živiny a v populárních časopisech sledovat nejnovější výživové směry. A už vůbec není třeba dodržovat jakoukoliv dietu.
Zdravá strava, to je jídelníček postavený na příjmu skutečných potravin, které nejsou pokud možno vůbec průmyslově upravované. Naopak polotovary, vysoce průmyslově upravené a chemicky dochucené potraviny je potřeba omezit.
Obrovskou výhodou jídelníčku, který je založen na skutečných potravinách, je fakt, že taková strava je zdrojem maximálního množství živin, a to navíc v ideálních přirozených poměrech. Skutečné potraviny nejsou návykové (jako mnohé vysoce zpracované potravinářské produkty), nevedou k přejídání, ale naopak zajišťují zdravou přirozenou hmotnost, aniž bychom omezovaly jejich množství nebo musely počítat kalorie. Jídlo má být požitkem.
Pokud se najíte až poté, co si na kalkulačce nebo v aplikaci přepočítáte obsah kalorií, tak se zbytečně stresujete. To podle mě nemá se zdravím nic společného.
Zdravý jídelníček by měl obsahovat dostatek zeleniny, kvalitní bílkoviny a tuky. Pokud máte rády obiloviny, pak by měly být co nejméně zpracované. Do zdravé stravy nepatří umělá sladidla, trans mastné kyseliny, glutamát sodný a mnohá další dochucovadla.
To nejlepší z jednotlivých skupin potravin
Zelenina a ovoce
Bílkoviny
Tuky
Obiloviny
Podpora zdravého života pohybem
Pravidelný pohyb je nezbytnou součástí zdraví v každém věku, s přibývajícími roky se jeho význam ještě zvyšuje. Vyšší věk bez pohybu je totiž doprovázen postupnou ztrátou svalové hmoty a jejím nahrazováním tukovou tkání. Vedle hormonálních změn je právě tato výměna aktivní energii spalující svaloviny za pasivní tuk hlavní příčinou nárůstu hmotnosti, i když žena jí stále stejně. Příjem je sice stálý, ale výdej se snižuje a energie v podobě dalších tuků se ukládá.
Vedle pravidelného pohybu na čerstvém vzduchu jsou pro ženy nesmírně důležité i posilující cviky, které podporují zdraví kostí, a dále cvičení podporující ohebnost. Konkrétně doporučuji investici do lehčích závaží (ideálně se suchými zipy pro kotníky a zápěstí), švihadla, minitrampolíny, dále pravidelné posilování, jógu nebo cvičení pilates, procházky a hry venku. K šetrným a zábavným pohybovým aktivitám vhodným i pro vyšší věk patří také plavání a tanec.
Zásadní je, aby vás pohyb bavil, protože jen tak u něj vydržíte. Důležitější než nárazové ničení těla na maratonu je pravidelných 20 až 30 minut denně, které každý týden doplníte nějakou delší túrou, výletem na běžkách, na kole nebo na bruslích.
Pravidelný sport pomůže udržet si zdravou hmotnost, zlepšit flexibilitu a výdrž, uvolnit stres, snížit riziko vzniku srdečně cévních onemocnění, udržet žádoucí hladinu krevního cukru a tlaku a zlepšit náladu.
Dobrá nálada
Je pravda, že komedie nebo vtip většinu lidí rozesměje, ale dobrá nálada je ještě něco víc — je způsobena pocitem spokojenosti a činností, která nás baví a která je pro nás příjemná. Každá z žen určitě má svůj individuální seznam toho, co ji baví a co jí dělá dobře.
Mně samotné zlepší náladu pobyt venku, dále četba knih, správné množství spánku (nedostatek ani nadbytek není prospěšný), pohyb, dobrý film, setkání s přáteli a procházky se psem.
Prevence možných zdravotních potíží
Osteoporóza
Menopauza
Přechod je oslavován a ceněn.
Zvyšování hmotnosti
Podpora paměti
Zajištění všech vitamínů a minerálních látek
Terapie zdravotních potíží
Změna smýšlení o realitě vede k tomu, že se člověk mění z role oběti do role tvůrce.
Poslední dobou stále častěji – nejen z úst kvantových fyziků – zaznívá, že prožíváme právě takovou realitu, jakou si sami vytváříme a jsme svým způsobem spolutvůrci světa. Můžete laikovi tento pohled přiblížit?
Je to poměrně jednoduché. Tento svět – vnější realitu a samozřejmě i sami sebe zažíváme a zkoumáme prostřednictvím pěti smyslů. Všichni víme, že disponujeme hmatem, čichem, sluchem, zrakem, chutí, ale navíc se jako smysl dá považovat i abstraktní myšlení, díky němuž smyslově zkoumáme abstraktní svět myšlenek a představ. Dnešní člověk si obvykle myslí, že všechny signály, které k němu přicházejí, jsou někde venku. Dá se na to ale nahlížet i tak, že vše, co zažíváme včetně světa kolem nás, jsou jen zkušenosti vědomí. Všechno, co existuje, existuje jen proto, že to registruje vědomí.
Samozřejmě by bylo potřeba precizovat, co přesně pojem „vědomí“ znamená. Bohužel se nám to těžko podaří, protože o tomto fenoménu zatím nepanuje shoda ani mezi vědci, ani mezi filozofy. Nicméně si pro tento okamžik představme pod pojmem vědomí to, co registruje a vnímá hologram reality. Pokud se na to podíváte z tohoto pohledu, dá se přistoupit na myšlenku, že vědomí je jediné, co vlastně existuje. Už filozof Descartes říkal: „Myslím, tedy jsem“, a zpochybňovali tak veškerou obecnou pravdu. Ať se bavíme o čemkoliv, tak otázkou zůstává, co je vlastně pravdou. Tedy i Descartes si už tenkrát uvědomil, že jediné, co může s jistotou tvrdit je, že on sám existuje. Potom se poměrně snadno dá přistoupit na myšlenku, že vědomí je jediné, co existuje.
Vědomí je jediné, co existuje.
To už je hodně abstraktní…
Ano, je těžší tento přístup akceptovat. Je to ale základ všech myšlenkových přístupů třeba z východu. Vědomí je primární. Filozofové i mystici říkají, že všechny zkušenosti vědomí, které máme, mají prvotní základní zkušenost v sebeuvědomění – v uvědomění si JÁ JSEM. V moderním slova smyslu „JÁ“ označuje to, čím vědomí je – a tím je prázdnota bez formy, obsahu, času, prostoru… nicota, ze které vše pochází. JSEM je už vědomí, nicota v pohybu. Vzniká tam již iluze pohybu, neboli času, která pak vytváří prostor, život a vše, co s tím souvisí.
JÁ JSEM je vlastně prvotní uvědomění si. Když se dítě narodí, začne si uvědomovat, že je, začne vnímat svět. Ale i v rámci božského vědomí se dá vznik vesmíru interpretovat uvědoměním si božského vědomí, že je.
BOX:
Dnešní většinový názor říká, že svět je mechanický, materialistický stroj a že existuje tam venku. Že prožíváme něco, co nemůžeme ovlivnit, že se dějí náhody, průšvihy apod., a že jsme obětí vnějších okolností. Mysticismus, východní filozofie a podle mě i moderní věda ve smyslu kvantové fyziky, která jasně narazila na problém vědomí, nabízí druhou variantu: Zdrojem všeho je vědomí, které generuje vše a pozoruje samo sebe. Změna těchto paradigmat, změna smýšlení o realitě, vede člověka k tomu, že se mění z role oběti do role tvůrce. Myslím si, že je to obrovským přínosem pro daného pozorovatele a navíc si myslím, že prožíváme dobu, která nějakým zázračným způsobem toto téma otevírá až téměř násilně. Jako kdybychom stovky let procházeli jakousi evoluční fází, kdy si k tomuto chápání jednotlivci dospívali jakousi jemnou cestou, ale doba dnes nastavuje takové zrcadlo a tak třese naší realitou, že nelze uniknout a ta změna se děje téměř revolučně. KONEC BOXU
Směřuje k propojení spirituality a vědy?
Moderní společnost nahrazuje často religiózní či náboženské vnímání a otázky vědou – toto prolínání světů mě obrovsky přitahuje. Vše se dá prezentovat východním deduktivním způsobem myšlení, nebo západním, tedy tím induktivním. Na západě hodně věříme na logiku a racionalitu a to, že věda racionálním vědeckým zkoumáním odhalí odpověď na jakoukoliv otázku. Nicméně z toho východního mystického směru se ukazuje, že existuje něco, co se dá vědecky zkoumat, ale je to veskrze subjektivní. Od psychologie až k mystickým zážitkům nebo zážitkům blízkým smrti – ty jsou veskrze subjektivní, přesto mají charakter objektivní reality, protože každý, komu se to stane, vypovídá víceméně stejně. Lidé, kteří prošli zážitkem blízkým smrti, mají zkušenosti velice podobné.
Mystická zkušenost je pravděpodobně verbálně nesdělitelná…
Moderní věda, i mystická zkušenost ukazují, že racionální pravdu nelze sdělit nebo předat – dá se pouze zažít. I moderní společnost, která lpí na vědeckém a racionálním uchopení, pro mě z nějakého nepochopitelného důvodu ignoruje to, že sama věda přesně k tomuto závěru dospěla taky. Matematici jako Kurt Gődel dospěli k závěru, že matematika sama o sobě nemůže vytvořit systém, který by nebyl rozporuplný. Dokázali, že matematika sama, což je vlastně svatý grál logického a racionálního myšlení, má své limity, přes které se nikdy nemůže dostat. Podle mě je to stejně významný objev, jako Einsteinův objev teorie relativity, kterou vlastně dokázal, že nic se nemůže pohybovat větší rychlostí než rychlostí světla.
Podle mě to všechno směřuje k tomu, že skutečnou pravdu lze jenom zažít. Můžete ostatním souputníkům nabídnout nějaké způsoby, jak se jí dobrat, ale nemůžete ji sdělit…
Co skeptici a ti, co lpí na paradigmatu racionální vědy?
Skeptiky mi byl udělen bludný balvan, ale domnívám se, že i ti skeptici, kteří tak lpí na tom, že je to přesně tak, jak tvrdí racionální věda, a nic jiného není přípustné, tak i ti se dříve či později nevyhnou konfrontací s touto skutečností. I když ostrakizují lidi, kteří se snaží o jiný pohled…
To připomíná církevní středověk. Je zřejmě bezpečné se opřít o strukturu racionální vědy?
Je bezpečné se opřít o strukturu většinového názoru. Každý vás podpoří.
Akademická obec je zřejmě náročné prostředí.
Ano, to samozřejmě je. Ale já se osvobodil ze systému – neříkám, že jsem „huba nevymáchaná“, ale nemohu žít proti svému přesvědčení. V akademickém světě funguje velmi silně autocenzura.
Mluvil jste o změně paradigmatu – je možné, že když si kritické množství lidí uvědomí, že realita je poněkud jiná, než jsme si zvykli ji vnímat, pak se to jako by „překlopí“…?
Pro mě ne úplně z jasného důvodu k této transformaci dochází úplně revolučním způsobem. To, co dneska prožíváme, o tom dříve snilo spoustu otevřenějších lidí. Třeba před pěti lety se spousta lidí bavilo o ekologii, o globálním oteplování, o tom, co se musí změnit. O tom, že by se lidi měli probouzet. Města byla přelidněná – miliony turistů, přehuštěná obloha, léto začínalo už někdy v únoru… Najednou se vše s covidem zastavilo, v zimě napadl sníh, prožili jsme normální jaro, prší, ve městě je prostor – prostě se to děje. Někdy radikálním a dramatickým způsobem, sice prožíváme manipulaci vlády, ale opravdu se změna děje.
Před tím jsme měli možnost si cestu vybrat. I když samozřejmě následovat nesystémovou cestou vyžaduje velkou odvahu a oběti. Vykresluje to nádherně film o Giordano Brunovi – pokrokovém mysliteli své doby, který si podle paradigmatu tehdejší společnosti zasloužil ten nejtvrdší trest. Tehdy by vám 99% lidí řeklo, že je to správně, protože je to v rozporu s tím, co hlásá církev. Dnes každý ví, že měl vlastně pravdu. Každý akceptuje, že se Země točí kolem Slunce. Dnes jsou všichni na straně Giordano Bruna a ví, že se Země točí kolem Slunce, ale právě tito stejní dnes zase stojí na straně většinového názoru.
Dnešní společnost vlastně dělá to samé, sice se už neupaluje, jen jsme se posunuli. Před pandemií měl každý svobodu vystoupit z řady, což bylo podobně jako ve středověku, i když už nešlo o život. Teď svobody pro rozhodnutí ubylo. Pandemie nás nutí dělat zásadní rozhodnutí a už na to nemáme celoživotní prostor.
Vaše rozhodnutí se může opírat o většinový názor, anebo se můžete zastavit a zamyslet, zda se je pro vás v pořádku slepé přijímání názorů, které jsou prezentovány v televizi a v novinách. Například co virolog, to jiný názor. Každý si musí všimnout, že ve sdělovacích prostředcích mají prostor pouze virologové s jedním názorem. Ti ostatní jsou určitým způsobem cenzurovaní.
Teď nám doba ukazuje limity a možnosti systému a to, zda jsme ochotni tento systém dál utvářet.
Jak se tedy mohu vymanit z Matrixu, z toho, že nebudu ovce systému – jak dojdu k tomu, budu realitu vnímat jinak?
Víceméně jsme to už řekli na začátku. To, čemu věříte, tvoří to, co prožíváte. To je váš Matrix. Matrix, který máte v hlavě, tvoří síť toho, čemu věříte.
To, čemu věříte, to se pak v realitě manifestuje.
Použiji příklad – Jarda Dušek často vypráví historku o příjezdu Kolumba na ostrovy u Ameriky. Indiáni viděli jen námořníky na lodích, ale lodě schopni vidět nebyli, protože nevěděli, co loď je. Až jejich šaman, který měl otevřenější vědomí, byl schopen lodě vidět a tento vjem nasdílel do kolektivního vědomí kmene. Pak už je viděli všichni… Pokud se otevřete této možnosti, pak podobné věci můžete zažívat dennodenně. Někteří lidé věci, kterým nevěří, prostě neuvidí. Sensitivita se ale dá díky meditacím vycvičit.
Můžeme do této kategorie zařadit i zažívání zázraků?
Třeba taky… Když nevěříte v UFO, tak ho asi ani nikdy neuvidíte – pokud nedojde k nějaké hluboké transformaci kolektivního vědomí, což se ale také může brzy stát. Ten, kdo v něj věří a aktivně se snaží ho vidět, tak ho prostě uvidí.
Váš „believe“ systém (to, čemu věříte) vytváří realitu a to, co prožíváte. Je naprosto v pořádku, že v mojí realitě vnímám něco, co – ač se díváme stejným směrem – vy nevnímáte.
Kvantová fyzika totiž stojí na řešení rovnic kvantové fyziky. Jejich řešením je tzv. superpozice všech řešení (kombinace výsledku všech řešení) – pokud je řešením rovnice, že kočka je mrtvá a současně je řešením, že kočka je živá, pak z hlediska kvantové fyziky je výsledkem tzv. superpozice, tedy součet těchto dvou řešení. Kočka je současně mrtvá i živá.
Není úplně jednoduché to pochopit…
Není to složité, jen se tomu musíte otevřít. Žijeme ve světě, kde je něco pravda, anebo to pravda není. Buď je hrnek celý, nebo je rozbitý. To je jen povrchní pohled. Řešením je ale i superpozice těchto stavů. Tedy binární logika „buď, anebo“ v tomto světě nemá místo. Můžeme tady zmínit východní filozofie, kde je patrný přechod od duálního vnímání k jednotě. Tam platí „to i to“.
Tedy existence čehokoliv je závislá na pozorovateli?
Samozřejmě, to je obrovsky důležité. Dnešní společnost se bláhově domnívá, že věda vše vyzkoumá, nicméně se tímto nechci navážet do racionální vědy.
Newtonovy zákony ale v našem světě platí – třeba statika apod.? Nebo jsme opět u dohod?
Platí, když jim všichni budeme věřit. Děje se to už jenom tím, že provádíme experimenty a hledáme fenomény, které jsou v souladu s naším „believe“ systémem.
Výzkum a dnešní vědecký systém, který je založen na principech finančního toku, je obrovsky limitovaný v tom, aby se objevilo něco nového. Podporují se projekty, kde je jasné, že dopadnou tak, jak se očekává. Vědci se motivují k tomu, aby napsali co nejvíce článků, což bylo patrné teď v době pandemie. Najednou se ukazuje, že většina z článků z farmaceutického výzkumu není reprodukovatelná. Když se ani nic nového najít nechce – a ten prostor možností je obrovský, potenciál je opravdu neskutečný – tak se nic nového ani najít nemůže. Celý vesmír má nekonečně mnoho variant, a pokud se díváte jen na ty, které jakoby chcete vidět a ignorujete to, co by to mohlo určitým způsobem narušit, pak v tomto paradigmatu můžete žít tisíce let. Nicméně to paradigma se vždycky zhroutí. To, že Newtonovy zákony neplatí všude, je jasné. Máme teorii relativity, máme kvantovou fyziky, tam Newtonovy zákony prostě neplatí.
Co stárnutí, smrt, zdraví… to jsou témata, která se nás úzce dotýkají. Jak byste na ně nahlédl z pohledu kvantové fyziky?
To je ještě mnohem kontroverznější téma. Když jde o fyziku, tak máme pocit, že o moc nejde. Mohu si sice vysloužit bludný balvan, ale fyziku mnoho lidí neřeší. Když jde o zdraví, to už je něco jiného. Debata o tom, co je vědomí, může někoho míjet, i když s tímto postojem nesouhlasím. Každý chce přece vědět, co je smyslem života a jak by ho měl žít. Jak se život tvoří. Jak dosáhnout toho, abychom byli šťastní, ne stresovaní. Nicméně otázka nemoci, která je teď v našem prostoru obrovsky akcentovaná, už není žádná akademická nebo filozofická debata.
Současná situace nás nutí otevřít se myšlence, že to, čemu věříme, může být úplně jinak.
Absolutní pravda je chiméra – věřit něčemu můžete jen, pokud tomu dodáváte energii víry. Můžete ale připustit, že je to jinak… Všichni největší géniové, reformátoři, všichni, co přišli s převratnými myšlenkami – Einstein, Hus, Komenský… byli lidé, kteří si uvědomovali, že nic, z toho, čemu věří, není absolutní. Einstein přišel s tím, že neexistuje absolutní čas, a tím vyvrátil základní víru newtonovské společnosti, že existuje absolutní prostor a čas, to, že všem běží hodinky stejně. Prostě to nerespektoval, a stal se tak největším myslitelem naší doby.
Pokud si toto připustím a zbavím se všech berliček, o co se mám opřít? Ztrácím iluzorní jistoty…
To jste pochopila správně. Pokud toto někdo poslouchá a je úplně v pohodě, pak to asi úplně nechápe. Tento pohled musí v člověku vzbuzovat až nemilé pocity. Skutečné poznání – a mluvíme i o mystickém poznání – znamená, že všechny ty jistoty (a naše ega jistoty potřebují) jsou jenom jakési iluze. To pak samozřejmě v prvních fázích vzbuzuje až pocity hrůzy.
Co pojem Bůh – není tedy univerzálním východiskem, jistotou a opěrným bodem, ke kterému se nakonec všichni máme vztáhnout?
Jaká existuje jistota? Už Descartes říkal: „Já jsem – já si uvědomuji“. To je jediná jistota bytí. Teď se můžeme dostat k náboženství, které má jasně definovaný názor, nebo se můžeme dostat k mystice – pak mizí dualita a jistotu máte v tom, že žádná jistota není.
Jediná jistota bytí je uvědomění si „já jsem“, já existuji.
S tímto uvědoměním můžeme zažívat život jako obrovské dobrodružství.
Jasně, všechno se neustále mění. Všechno je zde jen dočasně. To, co dnes tvrdím, to je také jenom jistý pohled. Život, existence, tu není od toho, aby tady bylo něco navěky. To není vlastnost vědomí. Naopak – všechno se neustále vyvíjí, proměňuje a prozkoumává nekonečný prostor variant.
Znamená mystický prožitek vlastně takové vyhoupnutí se z duality do jednoty?
První fáze mystického prožitku jsou, že si uvědomíte, že realita stojí na principu duality, že to „nic“ se rozdělí na kladný a záporný pól. Vznikají polarity a to, co my vnímáme je vlastně polarizací ničeho – prázdnoty.
Co tíživá témata jakými jsou umírání – třeba holocaust… tento pohled je pro lidi, kterých se tato témata osobně dotýkají, velmi složitý.
Ano a je třeba zdůraznit, že se vším respektem a s pokorou to naprosto chápu a respektuji pocity těch, kteří něco takového zažili, či zažívají. Když se ale podíváte na současnou situaci, tak je svým způsobem podobná. Někdo tvrdí, že pandemie je jakýsi konstrukt, který někdo vymyslel, ale je tady také spousta lidí, kteří prošli těžkým průběhem, nebo jim zemřel někdo z rodiny. Pořád je to o tom samém – vy prožíváte realitu, kterou si vytváříte a které věříte. To, čemu věříte, to se děje. Když někdo věří, že řádí virus, který žere zdravé a hodné lidi, když si představuje hromady mrtvol… pak si tu realitu vytvoříte a prožijete. Naproti tomu i za války spousta lidí prožila klidné roky…
Byla a stále ještě je tato realita vytvářena pozorností, kterou jsme covidu věnovali a věnujeme? Zprávy, čísla…
Jasně a manipulace. Realita je subjektivní, můžete věnovat pozornost něčemu jinému a vytvářet si svoji realitu.
Nejsem na to malý pán? I když to je také jen moje víra…
Stále se k tomu základnímu vracíme – celý rozhovor by se dal přepsat do dvou vět:
Objektivní realita je iluze, vytváří se „believe“ systémem, tedy tím, čemu věříme. Východiskem z toho je si uvědomit, že cokoliv, co považujeme za pravdu, to se dá zpochybnit – ne, že to může být jinak, ale tím, že se na to jinak podíváte, tak to jinak bude.
To je úžasně osvobozující.
Ano, i když to zpočátku může evokovat pocity strachu. Jistoty, o které se život opíral a opírá, se mohou změnit v prach jedním fouknutím. Uvědoměním si, že je to prach… a to je celé! To by úplně stačilo. Všechna ostatní slova a milióny knih, které se napsaly, jsou tady jen proto, že tato pravda je na jednu stranu obrovsky jednoduchá, ale je také obrovsky těžké ji skutečně implementovat do života. Sebevzdělávání, kurzy osobního rozvoje, filozofické knihy… Stačí si uvědomit, že tato pravda je tak jednoduchá, že ji stačí jen přijmout.
To jste potom trochu jako mnich, který musí rozmetat mandalu, kterou tak dlouho tvořil – musíme „rozmést“ vše, co jsme před tím do života přijali a nabrali?
Není nutno rovnou rozmetat – stačí připustit. Ono se to pak rozmete samo. Toto vědění – to není víra, ale vědění – vám potom otevře obrovské nové možnosti. To je princip bytí.
Teď jsme tak nějak uvězněni v určité škatuli.
Ano, a když vystoupíte ze škatule, tak se vám otevře nový obrovský vesmír. A když se vrátíme k nemocem nebo zmiňovanému holocaustu, pak nás toto poznání nebo uvědomění osvobodí i od jakéhokoliv utrpení. Všechno, co se děje, tak si určitým způsobem vytváříte proto, aby vás to někam posunulo. Se vším respektem, jakákoliv nemoc, utrpení. Mluvíme-li o holocaustu – vždyť na individuální úrovni se to děje denně. Lidé jsou pořád obětí násilí a kriminálních činů. To jsou osudy, které lidé prožívali, prožívají a prožívat budou.
Domnívám se, že každý je schopen unést jen tolik lásky, kolik unese bolesti.
Skutečná láska, která tvoří tuto realitu, znamená, že do sebe akceptujete, přijmete cokoliv. To je i obrovská bolest – bolest matky, které zemřelo dítě. I to je láska. Proto mnoho lidí není schopno se dostávat na vyšší úrovně lásky. Znamená to totiž, že čím víc máte v sobě lásky, tím víc bolesti musíte v sobě integrovat. Přijmout, požehnat všemu, co se děje. Odpustit, požehnat, že i to je součástí toho božského výtvoru.
To jsme se téměř dostali ke křesťanství...
Křesťanství nevychází z nějakých pomýlených principů. Jiná otázka je, co je aplikováno v církevních strukturách. Ale jinak principy všech skutečných filozofií a náboženství jsou bezrozporné. Kristovo vědomí – co to znamená? Proč je tam ta symbolika nebo skutečnost utrpení na kříži? Když začnete milovat svůj život, musíte ho milovat se vším, co jste prožila – i s tím utrpením.
My tu bolest ale nechceme, odstrkáváme ji od sebe pryč.
Právě. To, co nechceme, to jen blok a mantinel, který nás drží. Láska vás přenese i přes utrpení, ale pouze v okamžiku, když ho přijmete. Krásná zkušenost jsou žhavé uhlíky nebo potní chýše. Šílené teplo, trpíte… tím se otevírá brána.
Přijetí utrpení je jedinou možností, jak ho přežít.
Podobné je to s nemocemi. Co je nemoc? Duše – duch se chce nějakým způsobem projevovat a vaše tělo to ignoruje, dostává se do disharmonie a duše posílá přes tělo zprávu. Pokud se necháme vmanipulovat do reality, kde svoje poznání ignorujeme, tak se to začne projevovat určitou somatizací. Pokud už duch v těle nemá čeho dosáhnout, chodíte do práce z práce… Když už spirit nemá možnost se rozvíjet – co by v těle dál dělal? Tělo už není nástrojem, který umožňuje duchu naplňovat svoje poslání.
I smrt je velké téma.
Dá se dospět k závěru, že pokud je zdrojem všeho vědomí a vědomí je to jediné, co existuje a je nezničitelné, pak veškeré ty víry, že smrt je konečná, se dají „rozprášit“.
Smrt i život je iluze. Objektivní život je iluze. Vědomí nemůže jen tak zmizet, vědomí je to, co vždycky bylo, co je a co bude, protože i čas je iluzorní.
Smrt a konfrontace s vlastní smrtí je v podstatě to nejdůležitější, co člověka v životě čeká, to je náš nejdůležitější úkol. Moderní společnost se snaží pojem smrti vytěsnit a akcentuje věčné mládí. Smrt a život je to samé. Nepochopíte život, pokud nepochopíte smrt. Jsou i metody, jak se k tomu přiblížit. Vystupování z komfortní zóny – třeba ta zmiňovaná potní chýš. Indiánské nebo tibetské metody, kdy se člověk na dlouhou dobu zavře do tmy a ticha. To jsou rituály, kde se nahlíží temnotě a nicotě do tváře.
Ještě k nemocem – pokud si toto uvědomíme, pak pochopíme, že i přesto, že existuje „evidence-based“ medicína (opírající se o důkazy), která tvrdí, že existují nevyléčitelné nemoci, tak i přesto existují miliony spontánních uzdravení, která jsou v rozporu s pohledem západní medicíny. Možná by stálo za to se zamyslet nad tím, kde se berou? Proč se to tomu procentu lidí podaří? Zamysleme se na závěr nad tím, proč se někdo dokáže uzdravit ve stádiu, kdy klasická medicína tvrdí, že je konec a není to možné. Jarda Dušek často vypráví o Klemencovi Kubym – jezdí po nemocnicích, kde ukazuje, že má přerušenou páteř (doložitelné na CT) a on se postaví na nohy a odejde. Je to otázka víry! Toto je skutečnost, která je v možnostech každého…
Bylo mi čtrnáct let, když se to stalo poprvé… Na školním výletě v Nízkých Tatrách. Dost se běhalo po horách, v noci se moc nespalo… Uprostřed snídaně jsem se během zlomku vteřiny ocitl jako by v jiném světě. Hlasy a zvuky plné jídelny se ztlumily. Slyšel jsem je jakoby pod vodou a já se v mžiku stal hříčkou jakýchsi tajemných, mocných sil. Celkem děsivé. Kupodivu jsem nebyl k smrti vyděšen, jak by se asi dalo očekávat. Nikdo na mě nemohl, myslím, nic zpozorovat. Stav mi byl notoricky povědomý, i přes svou „premiéru“. Dobře mi jistě nebylo, slyšel jsem své srdce, hučelo mi v uších a měl jsem pocit, že jsem ztratil hmotnost. Mohlo to trvat několik vteřin. Pak vše ustoupilo, jak to přišlo. OK, řekl jsem si. Nic se neděje.
Ale dělo se… Astrálních přepadovek přibývalo. Co jsem tenkrát o tom asi tak mohl vědět? Co o tom mohli vědět jiní, rodiče, případně lékaři? Zhola nic. Nikomu jsem o tom instinktivně neříkal. Až do tohoto okamžiku. Opravdu. Teď o tom píšu – a jen proto, že mě nedávno opět navštívil Vesmír, ovšem v zcela jiné podobě.
Když jsem byl nevyspalý a dost mentálně přetížený, nepříjemné stavy se vracely. Od svých osmnácti let jsem skoro každý týden sloužil v nemocnicích noční služby. Zprvu jako zřízenec, pak jako sestřička (!) a nakonec od roku 80 jako lékař… Navíc jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech byl častým návštěvníkem hospod a vináren. Skoro každý víkend. Vedle toho jsem dost sportoval, intenzivně četl a studoval. Organizmus tedy býval velmi často přetížen. Podivné stavy se dostavovaly sporadicky, několikrát do roka, ale skutečně stály za to! Nejhorší byly k ránu. Dostaly novou kvalitu. Probudil jsem se s příšerným, bezmocným pocitem a věděl jsem, že jde do tuhého. Ač při vědomí, nemohl jsem ovládat tělo. Nedokázal jsem ani otevřít oči, pohnout nejmenším svalem. Byl jsem rád, že dýchám. Navíc jsem zcela zřetelně, mnohem zřetelněji než je obvyklé vnímání reality, cítil přítomnost zla. Nejčastěji mělo energetickou podobu temného velkého dravce, jehož jsem nedokázal zařadit. Člověk? Zvíře? Ne. Co tedy?! Seděl na mě a já nevěděl, kdy se můra rozplyne. Trvalo to minuty. Navíc jsem naprosto zřetelně slyšel různé velice nepříjemné zvuky nebo hlasy. Pak najednou cuk a vše bylo v pořádku. Později jako neurolog jsem se dozvěděl o dg. spánková obrna. Četl jsem o zvukových a dotekových halucinacích – četl jsem o sobě v psychiatrických a neurologických učebnicích! Mnohem později, již jako homeopat, jsem rozmlouval s epileptiky a snažil se pochopit jejich pocity. Mnozí mi v různých verzích líčili podobné stavy. Ty následovaly bezprostředně před ztrátou vědomí a křečemi. Někdy k záchvatu nedošlo a zůstalo u paniky s totální bezmocí. Pochopil jsem, že mám zvláštní druh epilepsie. Pochopil jsem, že my, neurologové, o epilepsii víme celkem prd. Pochopil jsem, že jde o astrální útoky.
Pochopil jsem, že léčba epilepsie, narkolepsie, paniky a asi i schizofrenie a hlubokých depresí nemůže spočívat v psychofarmacích. Později jsem si to natvrdo ověřil i v praxi… Zjistil jsem, že jediná šance je spirituální pomoc nesmírně laskavých lidí. A také velmi mocných, vědomých. Ti se tak ovšem těžce hledají, leč kdo neúnavně hledá, najde.
Docela nedávno mi docvaklo, že epilepsie je porucha korunní čakry, jež nás spojuje s Univerzem.
Také i díky autopatii ze sedmé čakry, mám toto z krku. Zbyl mi jen špatný spánek, ale i ten se pomalu zlepšuje. Vše má smysl a já hrál vysokou hru. Při drsných vpádech energetických parazitů jsem se postupně učil, jak s nimi vycházet. Bylo třeba se zbavit strachu a začít komunikovat. Začal jsem se bránit. Prodělal jsem fázi urputných energetických bitev, které mě dost vyčerpávaly. Nakonec jsem – pod vlivem duchovní četby a rozhovorů s léčiteli, dospěl do stádia pochopení. Začal jsem klást dravcům otázky – kdo jsi, co chceš…? Jakej máš problém? Co pro tebe mohu udělat? Posunul jsem se (i v těchto ubohých stavech) do pozice někoho silnějšího, podporovaného světlem. A útoky se stávaly méně nebezpečnými, až ustaly.
Když projevíte skutečnou lásku, plnou pochopení, vyrazíte agresorovi zbraň z ruky. A… začaly přicházet jiné návštěvy.
Ta poslední, cca před deseti dny probíhala takto:
Někdy kolem čtvrté ráno jsem se náhle ocitl v „jiném“ stavu. Někdo u mě byl. Nemohl jsem se tradičně hýbat. Cítil jsem ženu. Nesmírně něžnou a milující. Jako by mě znala už tisíce let… ležel jsem na boku a ona si lehla za mne, také na bok. Pažemi jemně, ale přesto i pevně obepnula mou hruď. Obličej přitiskla k mé tváři. Bylo to nesmírně, až nepozemsky příjemné. No a já začal, jak už to umím, hned konverzovat… „Kdo jsi?“ Nic. Nedostalo se mi odpovědi. Došlo mi, že takto se ptát nemohu, že na to ještě nemám „papíry“. OK, tak systém ano-ne. „Známe se?“ Odpovědí mi bylo okamžité silnější stisknutí. „Miluješ mě?“ A tu energie objetí narostla do drtivých rozměrů… Ale pak se během několika okamžiků celá scénka rozplynula a já se pohnul… Taktilní halucinace? Cha!!
Před týdnem u mě byla klientka s dg. roztroušená skleróza. Klasiku odmítla, provádí autopatii a během několika let se zbavila veškerých příznaků nemoci. Bohužel přišly silné bolesti dolní páteře a zobrazovací vyšetření (CZ, MR) prokázala jasnou plotnu – k operaci. Vyšla z nemocnice a stoupla si na autobusovou zastávku. Náhle k ní přistoupila stará žena, prý skoro ježibaba, přitiskla se k ní a položila jí na rameno svou ohyzdnou tvář. A ona uslyšela, jak jí laskavě, ale zároveň velmi důrazně říká: „Nechoď na operaci!“ Moje klientka byla z tohoto výjevu lehce „šoklá“ a už si neuvědomuje, jak ta paní zmizela. Přijel autobus a ona nastoupila. Nikoho nikde venku už neviděla… Včera se dohodla s neurochirurgy, že nebudou operovat. Zkusí pod CT kontrastní kontrolou aplikovat nějaký zpevňující materiál, který by páteř měl stabilizovat v místním znecitlivění. Narkóza může pro pacienty s RS velmi nebezpečná. Pro některé. Může pak dojít k silnému zhoršení nemoci…
Univerzum se o nás zajímá, kolem nás neustále bdí duchovní průvodci, andělé… Biopole kolem nás je ovšem také plno bytostí, které samy hledají pomoc. Mohou i zoufale útočit na lidi plné strachu. Jedině přes jeho „pach“ k nám mohou. Nikdy není nic ztraceno! Univerzum je na naší straně, stačí si to uvědomit – je celé nadržené se s námi mazlit. Stačí to laskavě dovolit…
Balíček obsahuje astofresh 3x kapky 2+1 za 50%.
Přírodní bioinformační doplněk stravy kapky Astofresh podporují meridián žaludku a plic. Mentol v kapkách Astofresh pomáhá podporovat normální činnost dýchacích cest, eukalyptus napomáhá k normalizaci funkce dýchacího systému, stavu svalů a kloubů a také hladiny glukózy v krvi.
23 ml
Směs éterických silic:
Balení obsahuje 23 ml
Dávkování:
Dospělí a děti od 6 let 1-5 kapek 3x denně. Děti od 3 do 6 let 1 kapka 3x denně.
Přípravek nakapejte do vody/na lžičku s medem/kostku cukru.
Ochraňujte orgány v oblasti solar plexus a meridiánu žaludku, slinivky a sleziny.
Párovými orgány žaludku je slinivka a slezina. Tyto orgány spolu úzce spolupracují a jsou zodpovědné za tzv. postnatální energii, která je zdrojem životní síly pro celý organizmus. Když je silná energie žaludku, pak jsou silné i ostatní orgány, proto je nesmírně důležité harmonizovat jeho dráhu. Při jeho oslabení dochází k nechutenství, nadýmání apod.
Podle TČM je žaludek prvním klíčovým orgánem příjmu potravy a přeměny potravy v energii. Potrava se po počátečním rozmělnění v ústech dostává do žaludku, kde po určitou dobu setrvává a je dále zpracovávána, trávenina je poslána do dvanáctníku, kde v trávení pokračují šťávy ze žlučníku a slinivky, poté dále putuje do střev, kde dochází k dalšímu vstřebávání živin a zbytek je vyloučen z těla ven. Jestliže proces trávení a látkové výměny funguje správně, máme pak zdravou chuť k jídlu a trávení je bez nepříjemného nadýmání nebo dalších obtíží.
Problémy však nastávají, jestliže je energie dráhy žaludku v nerovnováze. Podle TČM nerovnováhu energií zapříčiňují nevyjádřené a nezpracované emoce (stres, hněv, starosti) a zároveň tato nerovnováha ovlivňuje psychiku a může způsobit pocity jako např. neklid, který neustále hlodá a nedá pokoj, nejistota, náruživá touha po soucitu, nesnášenlivost lidí, odmítavé a příliš kritické chování (neschopnost něco strávit), zatrpklost nebo věčná nespokojenost. Přílišné zatížení a nerovnováha potom mohou vést k fyzickým příznakům a obtížím. Nejčastěji se objevují těžkosti a bolesti v oblasti žaludku, nadýmání, zácpa, vředy v žaludku a dvanáctníku, chronická gastritida, poruchy termoregulace, afty v ústech, nechutenství nebo naopak nadměrná chuť k jídlu nebo koliky.
Energie dráhy žaludku přirozeně směřuje dolů, pokud je však narušena a pohybuje se směrem nahoru, může vás potrápit říhání, škytavka, nevolnost až zvracení. V Diochi označujeme produkty určené pro oblast solar plexus, žaludku, slinivky a sleziny žlutou a oranžovou barvou. . Abychom co nejvíce prospěli žaludku a slezině, je nutné jíst jídla připravená z plodů, které právě dozrávají a vyžadují pouze krátké vaření. Jíme méně a pijeme více ovocných šťáv než v jiných měsících. Sladké, ochlazující druhy zeleniny a ovoce chrání srdce a žaludek před horkem, protože zvlhčují a zchlazují slezinu a žaludek
Astomin kapky jsou bioinformační doplněk stravy harmonizující meridián žaludku. Astomin kapky obsahují hořčiny, které jsou velmi prospěšné pro vyvážené trávení.
Sagradin kapky obsahují mízu ze stromu Croton lechleri zvanou dračí krev. Dračí krev hojně používají peruánští indiáni pro své širokospektrální působení zevně i vnitřně.
Nadbytečné nebo hltavě snězené jídlo, špatně rozkousané, smažené, pečené, grilované, silně kořeněné jídlo, nadměrně sladké potraviny nebo alkohol vytvářejí v žaludku stagnaci, stejně tak to vyvolávají i stresy. Blokaci energie však vyvolávají i studená jídla jako jsou jogurty nebo syrová zelenina. Blokádu energie v oblasti solar plexu nebo v trávení lze velmi dobře rozproudit produkty Intocel kapky nebo kapsle s obsahem dračí krve.
Element země je symbolem mateřství, proto i menstruace je spojena se slezinou. Proto bioterapeut pan Vladimír Ďurina doporučuje v tomto období hojně podporovat ženské orgány extrakty bylin harmonizující hormonální systém:
Fytolátky, minerály a vitamíny jsou nezbytnou součástí v procesu zdravého trávení, coby antioxidanty zhášejí volné radikály a snižují riziko vzniku toxických odpadů.
Broumovská vrchovina je území, na němž se nachází nejrozmanitější geologické jevy zvláštního významu, vzácnosti a krásy. Ty společně s charakteristickými stavebními či kulturními památkami reprezentují zdejší krajinu a její neobyčejně bohatou historii.
Ing. Stanislav Stařík
Ať navštívíme kteroukoli část Čech, Moravy a Slezska, tak v ní vždycky nejdeme něco zajímavého, až neopakovatelného. Zejména v pískovcových až neuvěřitelně fantastických třetihorních skaliscích. Jsou to viditelné projevy zvětrávání způsobené vesmírnou energií – prasílou, energií, která v různé vydatnosti prostupuje vším, co se ve Vesmíru nachází.
Když se podíváme na leteckou mapu, tak vidíme, že celý broumovský skalní masiv je velmi členitý. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že skaliska z červeného pískovce rozdělují nestejně silné linie více méně zarostlé lesním porostem. A ty se dokonce křižují tak, že vytvářejí síť, jíž Keltové říkali rybářská.
Základním poznáním je zjištění, že energie prasíla vytváří vesmír, a následně také několikametrovou síť energetických linií dvou opačných fyzikálních vlastností prostupující zemským povrchem. Jedny energii prasílu vydávají a druhé ji odebírají. To věděla nejstarší lidská společenství. Prokazatelně už v době kamenné. Ta ji nejenom využívala, ale též energetickou hodnotu linií dokázala proměňovat. Důsledkem tohoto poznání je bezpočet kamenných (vzácněji dřevěných nebo hliněných) menhirových a pyramidálních systémů.
Dnes si ale povídáme o Broumovsku. Převládající horninou Broumovských stěn je energeticky nejvíce vodivý červený pískovec, který dává krajině její nevídaný, specifický ráz. Ten ještě ozvláštňují stolové hory. Ty se většinou nacházejí severněji, na území Polska v jejich Národním parku stolových hor.
Broumovské stěny o rozloze 638 hektarů, s několika skalními městy, jsou národní přírodní rezervací už od roku 1956. Velký okruh měří 53 kilometrů. Malý okruh je pouze čtyřkilometrový. Větší, začínající od barokní kaple Panny Marie Sněžné je na celodenní výlet, ale se dá turistickým tempem zvládnout za čtyři hodiny. I na těchto trasách najdeme kromě pěkných výhledů řadu zajímavých skalisek. Snad nejznámější je Skalní divadlo.
Skoro 12 km je dlouhá jižní hradba červených pískovcových skal, jejímž nevyšším vrcholem je Božanovský Špičák (772 m n. m.). Plošně jsou Broumovské stěny členěny bezpočtem roklí, a mnohdy i neobvyklými skalními útvary. Nástup na objevování jejich zajímavostí byl v jejich nejjižnější a turisticky nejnáročnější části. Žlutá značka nás zavedla jak ke skalní bráně, tak k vyhlídce Koruna. Z počátku jsme procházeli kamenitou cestou plnou stoupání a klesání. Prošli jsme kolem několika pseudokrasových propadů, abychom se dostali až před její vrcholovou část, k několika pramenům a převážně vyschlým slatinným mokřadům typických pro stolové hory. To znamená, že jsme se dostali – na poměrně krátkém úseku – od míst energeticky vydatných míst až k místům zcela opačným.
Energie se po celé trase představuje nestejně dlouhými užšími nebo širšími skalními průrvami nebo svislými stěnami.
Jedinečnou ukázkou v horní části naší cesty byl kříž dvou skalních pískovcových prostupů ukazujících přesně na pozitivní průsečík dvou na sebe přibližně kolmých linií. Nemohli jsme zcela pochopitelně vynechat skalní bránu a vyhlídku Koruna. Zatímco na skalní bráně se podepsala především vyzařovací složka prasíly – lidské tělo dobíjecí energetické místo, pak na skalním výběžku Koruně se podepsala opačná složka, tedy energii odebírající. Na takovém místě není radno dlouho přebývat.
Po návštěvě Koruny se přesouváme kolem Čertova sedla do nejzajímavější části pojmenované Bludiště. V něm nacházíme bezpočet fantastických skalních útvarů. Jeho součástí jsou Slavanské skalní hřiby, které jsou většinou obrostlé lesním porostem. Podobné najdeme v Kladském pomezí, zatímco další, pojmenované Pokličky, najdeme v Kokořínském údolí, nebo, jednu téměř neznámou, ba přímo utajenou, v lesním masivu západně od zříceniny královského hradu Ralsko. Ale vraťme se na Broumovsko.
Téměř na konci našeho „skalního“ putování se nachází kamenná památka, jíž je Pánův (Oberfořtův) kříž (1827) stojící pod Božanovským Špičákem. Kříž je usazen na kříži vyzařovacích linií. Vytváří kolem sebe, na vyzařovacím průsečíku linií, pole poměrně velké energetické mohutnosti.
Kříž byl dříve součástí Vambeřické poutní cesty. Nyní se stal místem rozcestí tří turistických cest – žluté, zelené a červené. Další neméně energeticky vydatné místo najdeme na vnější boční obvodové zdi kostela archanděla Michaela ve Vernéřovicích. Vlastně ho ani nemusíme hledat. Je totiž označené, upozorní nás na něj Ježíš Kristus. Další dobíjecí místo najdeme na okraji obce Otovice – je jím sloup se čtrnácti svatými pomocníky (1886), kteří jsou římskokatolickou církví uctíváni společně. Mezi ně např. patří sv. Barbora, či sv. Jiří. Každému z nich je přiznávána léčivá síla. Místo pro tento sloup bylo přepečlivě vybráno. Jeho střed je nad sloupem označujícím zároveň vydatný průsečík linií. Proto má místo před ním, zejména přímo proti sloupu, skutečně léčivé účinky. Dobíjí totiž člověka léčivou životodárnou energií.
Za historicky nejstarší známou stavbu můžeme nedaleko Otovic považovat zarostlé Slovanské hradiště na vrchu Hoprich. Zůstaly po něm pouze více či méně viditelné valy. Jejich stáří můžeme pouze odhadovat. Mohly vzniknout kolem roku 700. Ale posuňme se v čase do počátku 18. století. Protože Geopark Broumovsko, má kromě přírodního ještě druhý aspekt. Tím jsou barokní stavby postavené otcem a synem Kryštofem a Kiliánem Ignácem Dienstzenhoferovými.
Perlou mezi těmito stavbami je největší z nich – benediktinský klášter (s nádherným řádovým kostelem sv. Vojtěcha), který jak pták Fénix vstává z popela. Druhou opačnou, tedy nejmenší stavbou, je pěticípá kaple Hvězda. Obě stavby jsou energeticky nadmíru vydatné.
Nejdříve si ale stručně představme barokní kostely, které kapli P. Marie Sněžné obklopují. Většinou to jsou půdorysně neobvyklé kostely. Jsou úžasnou ukázkou barokní tvorby založené na průběhu sítě energetických linií. A v několika málo případech také na její proměně. Stavby působí také jako zářiče energie nejenom dovnitř, ale také ven. Záleží na způsobu uložení a vhodně vybraném materiálu. Což zcela pochopitelně věděli také stavitelé. Na Broumovsku byl, nejenom kvůli dostupnosti, ale právě také kvůli energii, používán červený pískovec. Jako dlažební kámen ho dokonce najdeme v prvním rajském dvoře broumovského kláštera. Podívejme se na některé jednotlivé energeticky zajímavé stavby:
Ruprechtice – kostel sv. Jakuba Většího (1720 – 23) se zděnou zvonicí a farou je ze všech kostelů energeticky nejvydatnější.
Vernéřovice – kostel Sv. Michaela archanděla (1719 – 22) postaven na návrší uprostřed vsi v místě dřevěného kostela. Je to jednověžová oválná skladba. Původní zvony, jako u bezpočtu dalších kostelů v Česku, ukradli za války Němci. Má o něco menší energetickou vydatnost podobnou další stavbě.
Otovice – kostel sv. Barbory (1725 – 27) s osmi kaplemi, v obci u silnice. Je postaven na místě dřevěného protestantského kostela, jako u jediného z celé skupiny vede osová hlavní linie kostela přibližně směrem sever – jih, energetická vydatnost stavby je ve srovnání s ostatními mírně nadprůměrná.
Vižňov – kostel sv. Anny (1724 – 28) se hřbitovem. Energeticky velmi vydatná je márnice s kaštanem koňským, ve srovnání s předchozími je energeticky nejméně vydatný. Z nedalekého Meziměstí musím výjimečně třeba zmínit ještě dvě stavby. Malý barokní zámek je založený klasicky. To znamená vyzařovací linie je na zámek přibližně kolmá a prostupuje středem vstupních dvoukřídlých vrat. Architektonicky úžasná stavba, na kterou mě upozornil letitý tulák Českem V. Kašpar, by měla být prohlášena národní kulturní památkou. Monumentální pozdně barokní nádraží se sokolovnou, divadlem a restaurací bylo totiž vybudováno v 70. letech 19. století. Jedna polovina patřila Prusku a druhá Rakousko-Uhersku.
Heřmánkovice – kostel Všech svatých (1722 – 27) stojí na mírném návrší nad obcí a nahrazuje předchozí dřevěný. Stavba je protáhlý ovál. Energeticky vydatná je opravená márnice pod ním, energeticky nejvydatnější ze všech předchozích staveb.
Bezděkov – kostel sv. Prokopa (1724 – 27), patrona benediktinů, je kromě jejich klášterního kostela sv. Petra a Pavla v Broumově jako jediný v celém Česku s hodinami, dvouvěžový a jako jediný zároveň leží mimo Broumovsko. Je na okraji obce a zdaleka viditelný, v porovnání s předchozími je energeticky nejméně vydatný.
Broumov – kostel sv. Václava je ve srovnání s ostatními menší stavbou méně než střední vydatnosti, je až čtvrtou sakrální stavbou postavenou na stejném místě.
Božanov – kostel sv. Máří Magdalény (1735 – 48), stojí na místě kostela předcházejícího z roku 1384. Zvenčí zdánlivě vypadá jako podélná stavba, má ale kruhový půdorys hlavní lodě a eliptický presbytář, doplňuje ho hranolová věž. Ježíš (Pankrator) před vstupem do kostela je na vydatné vyzařovací linii a také mohutná lípa, která je vyšší než střecha kostela. Na stupínku před oltářem stojí kovový kříž označující průsečík linií, což je v Česku také jedinečné. Je to energeticky nejvydatnější kostel, jak nám z dálky napovídá mohutná lípa před vstupem do kostela.
Šonov – kostel sv. Markéty (1726 – 29) – dva předchozí kostely shořely, proto dvě věže šikmo vsazené do půdorysu snižují, kvůli zásahu bleskem energetickou vydatnost stavby, kostel střední energetické vydatnosti.
Martínkovice – kostel sv. Jiří a Martina (1709 – 19) postavili Martin Allia se synovcem Janem Baptistou. Ač obdélníkového půdorysu, tak z kazatelny působí jako kruhová stavba, v porovnání se všemi předchozími stavbami je energeticky nejvydatnější.
Před večerem náročného dne jsme dorazili ke kapli P. Marie Sněžné (1732 – 33) pojmenované Hvězda. Několik desítek metrů vlevo, v sousedství pěticípé Hvězdy, vězda, je chata (bývalá hájovna) stejného jména, jejíž stylový interiér je také „hvězdně“ vyzdoben. Z jejího vnitřního ochozu nahlédneme do úžasného členitého lesního porostu prostoupeným, možná ještě stále neobjevenými, roztodivnými skalisky.
Do sousední pohostinné chaty jsem zašel za p. Novákem pro klíč od kaple. Když jsem mu sdělil, že nám už vyšel vstříc broumovský farář dr. M. Lanži, který nás zásobil několika kilogramy klíčů od kostelů Broumovska, tak mně také převelice ochotně klíč od mřížových dveří zapůjčil. Kaple Hvězda je totiž energeticky nejvydatnější stavbou ze všech uvedených. Je postavena ve tvaru pravidelné pěticípé hvězdy. Představme si trochu její historii: Byla vybudována za opata Otmara Zinkeho v roce 1733, stejně jako zmiňované kostely Broumovska Kiliánem Dientzenhoferem. S kaplí byla v sousedství postavena poustevna pro mnicha, který ji měl chránit. V roce 1787 byla kaple z nařízení Josefa II. zrušena. Obnovil ji až v roce 1855 opat Dr. J. N. Rotter. V dávných dobách byl na stejném místě, známém pod pojmenováním Polická hora, postaven dřevěný kříž, na jehož vrcholu byla připevněna pro orientaci pocestných zlatá hvězda.
Pětiboká kaple Hvězda je postavena na velmi vydatném průsečíku linií. Příčná vytváří skalní průrvu prostupující pod základy kaple. Průrvy v pískovci vytváří, jak jsme si v úvodu pověděli, silné vyzařovací linie. Ne až tak energeticky vydatných, jak jsem již uvedl, je v Broumovských stěnách víc.
Po energetické stránce je kaple Hvězda opravdovou hvězdou.
Závěrem článku si povězme o tom nejdůležitějším. Benediktini – podobně jako různým způsobem Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité) zejména v Klementinu – poukázali kovovým křížem nepřehlédnutelně dvakrát na energetický průsečík linií. A to ve vstupním prahu broumovského kostela svatých Petra a Pavla. A po druhé na dřevěném stupínku před hlavním oltářem. Benediktini předpokládali, že se na energetickou síť linií zapomene, a tyto dva kříže měly být trvalou připomínkou jejich poznání. A nemýlili se.
Jirko, když jsme připravovali knížku Od počátku k prvopočátku, povídali jsme si, že na Otce zapomínáme, nebereme ho „do hry“, jsme tak nějak odpojení a neuvědomujeme si svou vlastní Božskou podstatu… Tehdy jsem to vnímala jako pobídku k propojení, k navazování a prociťování vědomého vztahu s Otcem, Bohem, Stvořitelem, k otevírání srdce. Teď vnímám určitý posun – začít si více uvědomovat vlastní Božství, Božskou jiskru a to, že jsme součástí Božské hry. Že jsme vlastně také Božskými tvůrci.
Určitě!
Je tedy důležité svoje Božství přibírat stále do hry, samozřejmě ani nezapomínat na základní stavební kámen – spojení s Bohem, Otcem – a z tohoto bodu tvořit a manifestovat svoje touhy a přání?
Přesně tak. Já bych ale spíš použil slovo „zadávat“. Vždycky říkám, že pokud cítíte, že by to nějak mělo být, tak si to zadejte a očekávejte výsledek. Nebo to lze vyjádřit slovem „žít“.
Existuje spousta učení, jak si přitáhnout do života hojnost, partnera apod., ale často tam chybí zmiňovaný výchozí bod, kterým je Božský Tvůrce, spojení s Ním a vědomí vlastního Božství.
Ano, často tam chybí toto propojení. Potřebuješ si ho uvědomovat – ne prázdnotu, nebo že jsi v nějakém zmaru, nebo že ti něco chybí.
Je špatně, když toto spojení necítíme 24 hod denně?
Ne, vůbec ne, stejně o tom víš. Víš, že máš zájem a máš tam pozornost – tak to necháš v klidu proudit. Někdy to ani nevnímáš, je to v klidu.
Můžeme to přirovnat k předem nastavenému autopilotu?
Ano, a ani by nešlo, aby ses na to soustředila každou chvíli. Je to automatické. I kdybys propojení nevnímala, ber to tak, že ho třeba zastiňují jen nějaké emoce, které zase odejdou.
Teď když spolu mluvíme, tak je prožívání vlastního Bytí někde na pozadí…
Ano a to je vlastně ono. Obvykle to ale osobnosti nestačí – chce nějakou senzaci a něco vnímat. Božství je ale v klidu. A až přijde příležitost něco zadat, tak to učiníš.
Je Božím záměrem, abychom my lidé tady na Zemi prožívali a cítili své Božství, a z tohoto bodu tvořili?
Ano, je to záměr Boha, a zda i ty budeš mít stejný záměr, to už je na tobě. Ty sama rozhoduješ, zda je to i tvůj záměr – ale měl by být.
Díky tomu, že máme svobodnou vůli, tak se mohu rozhodnout, zda ten nejvyšší Boží záměr tady budu naplňovat, nebo zda se budu podřizovat matrixu, strachům, programům mysli…?
Ano.
Pokud by to všichni takto uchopili a žili svoji esenci, svůj potenciál, pak by si každý žil ve své „bublině“ a občas se propojil s „bublinou“ někoho jiného?
Ano, tak nějak si to lze představit…
Co vztahování mezi lidmi? Spolupráce ve firmách, kde pracuje spousta lidí. Vytváří něco dohromady…
Tam je důležité, aby to lidé dělali proto, že je to baví. Pokud se rozhodnou, že už takto žít nechtějí, tak se systémy rozpadnou a budou fungovat úplně jinak – na Božském principu a na tom, že si každý dá to nejlepší. Ne pracovat ve firmě, kde nechce být. Lidi si budou vybírat.
To je paradigma současné společnosti, která je dopovaná strachem. Kdybychom byli všichni vědomí…
… ano, vypadalo by to jinak.
Nebo je to určitá fáze vývoje?
Obojí.
Říkáš být ve své realitě, tvořit si svoji realitu – když tu byl lockdown, stejně sis nemohl dělat vše, co bys rád, v tvém případě třeba akce naživo.
Dostaneš jiné nabídky, abys tím prošla. Pokud tady přebýváš v „Božském“ a tyto problémy si nepřipouštíš, pak sice dodržuješ zákony, ale zároveň dostaneš nabídku, jak tím projít. Nestrádáš. Žiješ tak, abys dostala jen to nejlepší. Já mám třeba v zadání, že vše dopadne báječně. Věděl jsem, že když nebylo možné akce pořádat, že to dopadne jinak, ale dobře… Začalo se dělat on-line, zároveň jsem se někam posunul a vyzkoušel jsem si to. Takto by k tomu měli přistupovat všichni.
Pokud někomu krachne podnikání, neměl by se lekat, ale naopak se těšit, co nového přijde. Vždycky se nějaké řešení najde.
Pokud máš ale zábrany, že to z různých důvodů není možné a věříš jim, pak to probíhá přesně podle tohoto scénáře. Spousta lidí se z pozice strachu ptá, proč to nejde. Pokud si ale naopak uvědomuješ Božskou realitu a přistoupíš k tomu tak, že je to o.k., pak dostaneš ještě něco lepšího, co bys ani nevymyslela. Mysl to totiž ani vymyslet nemůže… Je důležité být stále v nastavení hojnosti. Pokud bychom to všichni uměli, pak by neexistoval ani žádný covid, protože lidstvo by bylo na takové úrovni, že by se takový problém do jejich světů vůbec nedostal. Pokud se k tobě dostane informace, že se někde objevila nějaká nemoc, pak tě obvykle napadne „aha“, tak to můžu mít i já – automaticky, aniž by ti došlo, že je to nesmysl, že to k sobě vůbec pouštět nemusíš.
Pokud jsem Božské realitě a uvědomuji si to, pak se dá říci, že tam nemoc vůbec nemá místo?
Ano, vůbec tam nepatří. Nemá tam místo, nelze ji mít.
Pouze pokud se propadnu do systému…
To, co se tady děje, je odraz lidstva a jeho úrovně. Nejen covid, ale cokoliv dalšího… Lidi by se od toho měli odvrátit, měli by se rozhodnout, zda to přijmou, nebo ne.
Přesto – pochází covid z Božské reality?
Dá se to tak říct. Všimni si toho zvláštního původu. Dělá si, co je potřeba, různě mutuje a nedá se uchopit… Lidstvo se od toho má odvrátit, ne to řešit. Lidi, místo, aby to takto uchopili, tak řeší opatření. Tvrdí, že nechtějí covid, ale spíš nechtějí opatření.
Zeptám se na vědomější propojování a uvědomování si vlastního Božství – např. tvoje Boží otisky – nebo meditace. Je to něco, co pomáhá člověka v tom Božském stavu více ukotvovat?
Určitě! Pokud za mnou přijde člověk s přesvědčením, že to tímto způsobem obdrží a jde si za tím, tak ano… V tu chvíli se vše dá zesílit a urychlit. Pokud ale přijde někdo, kdo je jen zvědavý a vlastně ho to vůbec nezajímá, tak se tak úplně neděje. Každý je jiný. Mnoho lidí to již uchopilo.
Lze i přes obrazovku?
Funguje to stejně. Setkání naživo jsou lepší kvůli komunikaci, ale z hlediska energií je jedno, jestli jsi třeba v Austrálii.
Dá se říct, že pokud se někdo připojí, tak ho vlastně přizveš do své bubliny a on se může s tebou vyhoupnout?
Není to tak úplně, lidi se tam vlastně přizvou tím, že mají zájem – přizvou se tak do „Božského“. Já je ani nemusím brát k sobě. Spíš za sebe, nechám si svou bublinu tak, jak je, jen je přizvu do toho „Božského“. Procítí to sami. Musíš neustále pamatovat na vlastní svébytnost!
Co ty věty o tom, že jsme tady všichni propojeni?
Na to bych dal pozor. Dal bych pozor na různé energie, které tady „plavou“, vždyť spousta lidí má v sobě i určité věci v nepořádku – pokud budeš brát, že jsme všichni propojení, pak si „natáhneš“ i určité problémy. Máš mít svůj svět čistý – propojení úplně nejsme, pouze o sobě víme.
Jsme tedy propojení skrze Božský zdroj?
Ano, ale zároveň máme svoji svébytnost. Pokud si tam nechám kohokoliv vstoupit, pak může nastat problém. Nejsme na stejných úrovních a někdo mi tam může zanášet problémy. Mnoho lidí si říká, že když je v tom „Božském“, tak se nic nestane – stane, pokud na to nahlížím z pozice mysli. Pokud jsi v „Božském“, jsi v sobě, pak toho člověka jen pozoruješ, nestahuješ si z něho nic do sebe. Problémem může být, když z pozice mysli nebo ega máš „za povinnost“ někomu pomáhat. Naciťovat se na něj, cítit se skoro stejně špatně – takové propojení je špatně. Bereš si do sebe problémy tohoto člověka a jeho vnímání.
Zpátky k tvořivosti a práci. Paradigma dnešní doby je, že lidé stráví v jedné práci často celý život.
To je často z pozice strachu. Musím to dělat takto, protože to jinak nejde. Pokud to přijmou za pravdu, tak je to pro ně pravda. Měli bychom si hlídat, abychom nepřijímali něco, co nám vyloženě nesedí. Nemyslet si, že je to v pořádku – není to v pořádku.
Opět tedy záleží na mně, jak se rozhodnu, nepřijímat systém přesvědčení, který je mi předkládán společností? Záleží, čemu uvěřím, jestli tomu dám zelenou, nebo červenou? Nesouvisí to i s určitou silou, jakou já jako osobnost disponuji?
Někdo má to přesvědčení silnější a věří si víc. To si ale můžeš i věnovat. Každý z nás má stejnou možnost.
Mně teď naskočila astrologická symbolika a takové ty představy, které souvisí s jednotlivými znameními.
Pak jsi v područí astrologie. Tvoje Božství se k tomu staví tak, že když to tak vnímáš, tak ti to dá.
Z toho vyplývá, že je úplně všechno možné, ale úplně všechno.
Také je. Přesně k tomu to směřuje, můžeš si nastavit cokoliv.
Je dobré postupně a pomalu posouvat limity víry, čeho jsme schopni?
Můžeš i rychle, ale není dobré na sebe tlačit a jít postupně. A časem si troufneš na víc.
Říkáš „troufnout“ – často si netroufneme a jsme zavření v určité škatulce.
Ano, to je hlas ega, musíš mu dát ale najevo, že ho překročíš. Ono protestuje – hlavně tam nechoď… Na začátku to vyžaduje velkou odvahu překročit všechny strachy. Prostě si to dovolíš, i kdyby ego předvádělo všechno možné. Dovolíš si to a očekáváš výsledek, ale nepracuješ na tom, to by se snižovala kvalita, dávala bys najevo Božství, že mu nevěříš.
Zadání, co chci, mohu ale modelovat postupně?
Vždy říkám to nejlepší, co je možné…
Často bereme ohledy… Bude to znít sobecky, ale alfou a omegou by měl být můj zájem, moje štěstí?
Sobecké to vůbec není, vezmi si, že ti to ovlivňuje celý život. Pokud jsi v nepohodě a nepokoji a nedáš si maximum, potom začneš strádat. Sice říkáš, že nechceš trpět, a přitom si to utrpění takto vytváříš sama. Jak se chceš uzdravit, když třeba chodíš do práce, která tě nebaví…? Pozor, je to vlastně převlečené ego.
Proč by naše Bytí, Božství mělo fungovat v nějakém útrpném módu. Má to tu být o radosti a spokojenosti.
Dotkli jsme se nemocí – toho, že si je k sobě pustíme a vlastně v tom božském nemoci nemají místo. Pragmaticky se zeptám – co stárnutí?
Také je to program.
A můžu ho nemít?
Ano a budeš vypadat pořád stejně.
Život od mimina k starci, stárnutí – to je nějaká plošná iluze?
Je to tak obecně přijímáno.
Tedy vše, co je obecně přijímáno, vytváří určité pole, skrze které my programujeme pole našich možností?
Říkáš to dobře – můžeš si vybrat, co si do čistého pole dáš.
Tedy „naházím“ si tam všechno, čemu věřím. Je mi tu sdělováno, že lidi se rodí a umírají, mají choroby, chodí do práce od 8 do 5 hod… tedy obecné pravdy, kterým věříme, a ty mě potom ovlivňují? Ty mohu postupně měnit. Ale může tam být i spousta „pravd“, o kterých ani nevím, že je mám… co s tím?
Pokud máš jasně zadáno, že jsi v Božském poli, tak ani tyto podvědomé pravdy tam nebudou. Prostě se rozplynou. Občas se nějaká může připomenout, ty si uvědomíš, že to není pro tebe a jdeš dál. Pak se tady teprve můžeš cítit dobře a strachy tě nebudou napadat, přesně tak to teď naciťuješ. Když se tam dostaneš, pak tam žádné strachy nemají místo.
Stárnutí a potažmo smrt… může to být i jinak, než jak to vnímáme?
Asi bych to spíš bral tak, že tě to tady asi 1000 let bavit nebude. Rozhodneš se tedy odejít, až budeš chtít.
Mělo by to tak i být – odcházet ze Země, nebo této reality, vědomě?
Ano, když si tady splníš, co jsi chtěla a budeš vnitřně vědět, že už ti to stačí.
Co reinkarnace? Vracíme se zpátky?
Ano. Ne každý zvládne to, co má, za jeden život… Tedy aby duše nabrala kapacitu, uvědomění si svého Božství.
|
Poradna |
Nejbližší akce |
Aktuality - blog |
Obchodní podmínky Reklamační řád Reklamační protokol
Copyright © 2018 DIOCHI SPOL. S R.O, Průmyslová 1306/7, 102 00 Praha 10, Česká republika
