927x127 HEAD VPRAVO

Michaela Exnerová

Michaela Exnerová

Hluchavka bílá

Hluchavka bílá je trvalka s lodyhou asi 30 až 40 cm vysokou. Stopkaté, srdcovitě vejčité listy jsou vstřícné, hrubě pilovité, jemně ochlupené. Jsou uspořádány v pěti až osmivětých polopřeslenech. Kvete od dubna do října, plodem jsou vejčité tvrdky.

Je velmi rozšířená plevelní rostlina, nacházíme ji v křovinách, na kompostech, v příkopech, na stráních nebo na okrajích lesů.

Předmětem sběru jsou především květy, sbírané od jara až do konce léta nebo časně na podzim. Celou nať sbíráme prakticky jen pro využití v koupelích.

Obsahuje katechinové třísloviny, slizy, cholin, alkaloid stachydrinu, silice, flavonoidy, biogenní aminy, stopy glykosidů a další účinné látky. Nať má proti květu uvedených látek méně, ovšem obsahuje navíc řadu minerálů a stopových prvků.

Hluchavka dovede chránit sliznice, má účinek protizánětlivě a tlumí křečovité bolesti. Celkově zklidňuje organismus. Harmonizuje menstruaci, menstruační potíže a zabraňuje nadměrnému menstruačnímu krvácení. V pediatrii je vhodná pro léčbu předrážděného trávicího ústrojí a při průjmech a nadýmání. Nať lze vnitřně používat jako prostředek pro podporu látkové výměny.

Při zevním použití se přidává do koupelí při hemeroidech, prasklinách na konečníku, ale také na podporu hojení ran a popálenin.

Květ připravujeme výhradně formou nálevu, nať krátkodobě asi minutu povaříme. Dávkování je v obou případech obvyklé.

Je vhodná pro dlouhodobé užívání. Naťový čaj má chuť poněkud drsnější chuť. Nežádoucí a nevhodné účinky nejsou.

Bezkonkurenčně se nám hluchavka osvědčila při řešení urologické problematiky – při močových zánětech, kamenech a při špatné činnosti ledvin a nebo při zbytnění prostaty.

Fenykl obecný

Fenykl obecný je dvouletá bylina, dorůstající do výšky až dva metry. Na dlouhých stopkách rostou lístky s blanitými stopkami. Čepel listu je čtyřikrát peřenodílná, s čárkovitými úkrojky. Žlutavé květy rostou v okolících, složených z 15 až 20 okolíčků. Plodem je šedožlutavá dvounažka s pěti žebírky.

Je pěstovaná bylina, má ráda teplé, nepříliš suché podnebí, s dobrou, na živiny bohatou půdou. Svým výskytem přibližně sleduje oblasti pěstování vinné révy.  Roste planě ve Středomoří, kde se užívají jak listy, tak i plody. Dále se s ní setkáme kolem Černého moře a v asijských státech. V České republice se vyskytuje na jižní Moravě.

Fenykl je sbíraný v srpnu druhého roku. Nejvhodnější pro sběr je ráno za rosy.

Obsahuje silici s terpeny anetholem, fenochonem, feniculinem, metylchavikolem, karvolem a mnoha dalšími látkami. Dále obsahuje sacharidy, bílkoviny, mastný olej, pektin, škrob a estragol.

Je výborným karkaminativem a spasmolytikem – tlumí nadýmání a bolestivé křeče v trávicím ústrojí. Hořký fenchom též zlepšuje vylučování trávicích fermentů a povzbuzuje správnou činnost střev. Malý obsah látek podobných ženským hormonům, má vliv na zvýšení tvorby mateřského mléka.

Při zevním použití má silice fenyklu velice blahodárný vliv a dobře se vstřebává do pokožky, což má značný desinfekční účinek. Fenyklový čaj je také výborným výplachovým prostředkem při očních zánětech nebo při únavě očí.

Fenykl je také velmi vhodný pro užití v ophtalmologii, v pediatrii a porodnické praxi pro kojící ženy a pro staré a zesláblé jedince.

Své účinky podporuje i při odtučňovací kůře. Doporučení na dávkování při tinktuře je 21 dní ráno a večer a poté 5 dní vynechat.

Hořec žlutý

Hořec žlutý je trvalka s dlouhým, mohutným oddenkem a dorůstá až do výšky dvou metrů. Bylina se dožívá úctihodných šedesáti let, což ji nutí několikrát za život vyměňovat lodyhu. Kvete poprvé od čtvrtého až pátého roku, od té doby lze také sbírat kořeny. Pěstování je proto málo rentabilní. Pro léčebné účely je třeba hořec pěstovat, protože všechny české i slovenské druh jsou chráněny, v Česku se vyskytují zřídkakdy. Nejpřirozeněji se vyskytuje v Alpách, Vogézách, v Pyrenejích a Balkánském poloostrově. V České republice není původní, byl přivežen ve 20., 30. letech 20. století.  

Kořen obsahuje hořké glykosidy, terpeny, alkaloidy, slizy, pektiny, inulin a jiné látky. Přímo v bylinném léčitelství je používán při zažívacích potížích. Tlumí také dyspeptické projevy při poruchách funkce žlučníku, jater a slinivky. Neznámým mechanismem podporuje krvetvorbu, funkce centrální nervové soustavy a lze ho využít také jako obecné tonikum k rekonvalescenci po těžkých chorobách.

Zevní použití je možné uplatnit na nehojící se a zduřelé rány. Někteří autoři hovoří i o protirevmatických účincích hořcových obkladů.

Podávání byliny je omezeno při žaludečním a dvanácterníkovém vředu, při krvácení ze zažívajícího ústrojí a v prvních třech měsících těhotenství.

Máčka ladní

Máčka ladní je léčivá bylina a trvalka z čeledi miříkovitých, vytvářející kulovitou strukturu, má světlou, šedozelenou barvu a je často zaměňována za obyčejný bodlák. Je suchomilná, dekorativní rostlina, nepříliš hojná. Vyskytuje se v teplejších oblastech, typická pro Balkán a západní Asii.

Hlavním cílem pro sběr je nať, sbíraná na začátku léta, specifická pro sběr mezi čtrnáctou a patnáctou hodinou. Sbírá se i kořen, který je ale vykopáván už na jaře ve stejném čase jako nať.

Je málo prozkoumaná a nepříliš obvyklá, obsahuje třísloviny, silici, saponiny, inulin, éterický olej, sacharozu, kaučuk, flavonoidy, organické kyseliny a zřejmě i stopy neznámého alkaloidu, glykosidu a soli.

Má v několika směrech velmi obohacující účinky např. výborný prostředek pro vykašlávání, a to i v těžkých stavech, je výrazně močopudná a patří mezi bylinky, které výrazně snižují soudržnost močových kamenů. To pochopeně prospívá k jejich rozpadu a následnému odchodu přirozenou formou. Zároveň má v močových cestách i protizánětlivé účinky, a to nejen v močovodech a močovém měchýři, ale také v prostatě. Užívá se i na některé kožní problémy a problémy s ledvinami. Uplatňuje se také jako dobré afrodiziakum. Působí ovšem také jako stimulant slabé nebo nepravidelné menstruace.

Při obvyklém dávkování nejsou známy jakékoli vedlejší a nežádoucí účinky. K opatrnosti se přikláníme pouze u těhotných a kojících žen, kdy bylina není vhodná k dlouhodobému užívání

Šalvěj červenokořenná

Šalvěj červenokořenná je plstnatě chlupatá vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovitých. Má široce dělené listy, povrch rostliny pokrývají jemné chloupky a lepivé žlázy. Růžové až modře zbarvené květy uspořádané do přeslenu. Dorůstá až do výšky 60 cm, typickým je pro ni dužnatý,bohatě větvený kořen červené barvy, jak napovídá název byliny. Plodí „tvrdky“ – druh rozpadavého plodu. Původem je z Číny, Koreje, Japonska a Mongolska, kde roste na stráních a kolem potoků. Dnes ji ale nalezneme prakticky na všech kontinentech, kam byla dovezena.

V České republice a na Slovensku je k vidění spíše v botanických zahradách.

Můžeme ji pěstovat i v květináči – v létě je možné nechat bylinku na vysluněném místě. Nemá ale ráda teplotní výkyvy a stín, miluje zavodněnou půdu.

Šalvěj červenokořenná je využívána v tradiční čínské medicíně již po staletí, v současné době po ni ale rapidně stoupá poptávka. Je základní čínskou bylinkou na srdce a krevní oběh, ale má i mnohem širší využití. Farmakologické studie potvrdily, že obsažené látky snižují krevní tlak, působí proti horečce a zánětům a mají protinádorový, antioxidační a antimikrobiální účinek. Rovněž zlepšují periferní krevní oběh, rozšiřují cévy a působí na srdeční sval.

Významné je také jejich působení na nervový systém.
Při podávání léčivé drogy z rostliny bylo zaznamenáno snížení hladiny celkového cholesterolu, LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi a zvýšení hladiny HDL cholesterolu.
Používá se při alergiích a kožních problémech, může být doplňkovým léčivem při Alzheimerově chorobě. Nové léčivé postupy tradiční medicíny zahrnují šalvěj červenokmennou do směsí pomáhající při nemocech jater a sleziny (možné využití její antioxidační schopnosti).

Lidoví léčitelé vzpomínají na šalvěj červenokmennou také v případech astmatického zánětu průdušek u dětí i dospělých, indikují jí při chronickém prostaty a výluh z kořene zevně k oplachům k podpoře hojení epitelové tkáně při mírně závažných popáleninách.

V tradiční čínské medicíně součástí směsí, které se používají k léčbě diabetu II. Typu.

Nesmí se používat v těhotenství, v období kojení a v pediatrii.

Nepodávat společně s léky na ředění krve.

 

Slunečnice roční

Slunečnice roční je velmi statná jednoletá rostlina, z čeledi hvězdicovitých, dorůstající až do výšky 2,5 metru. Můžeme ji nacházet v přechodu léta do podzimu, a to od srpna do října.

Hlavním předmětem sběru je semeno, potřebné k výrobě oleje, které obsahuje kolem 45% oleje, bílkovin, glyceridů, sterolu, fodfolipoidů a organických kyselin, známé jako citronová, vinná nebo chlorogenová.

Slunečnicový olej je vážený především pro vysoký podíl nenasycených mastných kyselin, zvláště linoleové a olejové.

Květ slunečnice snižuje horečku, zlepšuje trávení a snižuje pocení. Dále byly prokázána podpora a stimulace jaterní činnosti.

Při zevní aplikaci pomáhá léčit kožní infekce, záněty a různá zapaření.

Nebyly zjištěny žádné nežádoucí účinky a proto je slunečnice vhodná k podávání i těhotným a kojícím ženám.

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

// EOF