Světlice barvířská, lidově saflor, je letnička s přímou, lysou, bělavě žlutou lodyhou. Celá hustě listnatá, nahoře chudě chocholičnatě větvená. Dolní listy jsou vejčité, zúžené v kratičký řapík. Plodem je sedmimilimetrová bílí nažka, obyčejně bez chmýru. Kvete v červenci až září.

Rostlina je původem z Malé Asie, odedávna je pěstovaná pro žluté barvivo – saflor. Výjimečně zplaňuje. Květních jazýčků se dříve používalo k falšování šafránu a zřejmě odtud vznikl název planý nebo též turecký šafrán.
Hlavním předmětem sběru je květ, sbíraný nejlépe při rozkvětu v červenci.

Květy obsahují žluté vodorozpustné a vzácnější červené lihorozpustné barvivo flavonoidového typu a hořčiny. V nažkách je obsažen mimořádně hodnotný olej, obsahující až 80 % glyceridů kyseliny linolové. V květech dále nacházíme různé pryskyřice a vosky.

Použití světlice je všestranné. Saflorový olej výrazně snižuje hladinu cholesterolu v krvi a má účinek protisklerotický, a proto je vhodné jej využívat v léčbě a prevenci oběhových a cévních nemocí.

Květy poskytují drogu lehce projímavou, močopudnou, potopudnou a krev čistící. Známo je též využití pro podporu vykašlávání. Proto jej využíváme v léčbě zácpy, chorob močového ústrojí a ledvin, při léčbě horečnatých nemocí, zvláště pokud jsou tyto stavy doprovázeny zimnicí, a také při vnitřní léčbě ekzémů a jiných kožních nemocí.

Zevně pak používáme k desinfekci, jako kašovité obklady na zhnisané těžko hojící se rány a na obklady nebo na omývání při některých typech ekzémů.

V kuchyni tvoří saflor výborné koření zejména do polévek, kterým dává pikantní chuť a příjemnou barvu. Podporuje trávení.

Nejvhodnější lékovou formou je nálev nebo bylinný balzám.

Je zcela netoxická, přece však jistou opatrnost doporučujeme v těhotenství a zvláště při laktaci. Nejsou známy žádné vážnější nežádoucí účinky ani kontraindikace.

Akát je strom, dorůstající do výšky až 25 metrů. Opadavé listy jsou lichozpeřené, ve 4 až 10 jařmech, krátce řapíkaté a vejčité. Palisty přecházejí v trny.

Květenství vytváří převislé, visící hrozny. Plody jsou lysé, černé, ploché lusky. Kromě květů jsou všechny části stromu víceméně jedovaté.

Je to strom původně z Ameriky, v Evropě však dokonale zdomácněl. V maďarských nížinách vytváří dokonce souvislé a husté porosty. U nás je poměrně hojný, najdeme jej převážně v teplejších nížinách, ale daří se mu i tam, kde je místo dostatečně prosluněno.

Používanou částí stromu je květ bez stopek, sbíraný v květnu, nejlépe kolem poledne. Někdy se sbírají celá květenství, ale tato droga je pokládána za drogu horší kvality. Předmětem sběru bývá i čerstvá kůra, sbíraná v květnu a dubnu z mladých větviček, ale ta se využívá výhradně v homeopatii.

Květnový sběr obsahuje flavonoidové glykosidy, silice, malé množství organických kyselin, asparagin, éterické oleje a menší množství antokyanů. Rostlina je vysoce medonosná a akátový med se považuje za jeden z nejlepších.

Patří mezi mírně působící bylinné prostředky. Je prokázán mírný účinek spasmolytický, močopudný, žlučopudný, vedle toho má schopnost zvyšovat tvorbu přírodních enzymů pro zlepšení trávení, aniž by se zvyšovala chuť k jídlu.

Bývá často předepisován jako vehiculum nebo jako prostředek mírnící příliš razantní účinek léčivého čaje. Nejužívanější formou podávání je nálev, připravovaný obvyklým způsobem. Užívá se 2 krát až š krát denně po jedné sklenici.

květ se s oblibou používá do směsí, ve kterých jednak podporuje spasmolytické působení a jednak značně zlepšuje chuť i vůni. Květová droga je velmi choulostivá na skladování, mnohdy nevydrží ani do příští sklizně. Proto se doporučuje skladovat ve vzduchotěsně uzavřených sklenicích.

Je zcela neškodná, nemá žádné vedlejší účinky, což se nedá ale říci o akátové kůře nebo koření.

Rdesno blešník, také jiným názvem Vrbice bílá je jednoletá bylina s lodyhou poléhavou, případně vystoupavou až přímo. Jednoduchou nebo větvenou, někdy červeně tečkovanou. Rostlina je to velmi proměnlivá, což ale z léčebného hlediska nevadí.

Lodyha je vystoupavá nebo přímá, botky krátce brvité, listy kopinaté, lysé s velkou, nepřehlédnutelnou tmavou skvrnou. Lichoklasy jsou tlusté, válcovité, okvětí sytě růžové, řídčeji zelenavé, nažky černé a listy krátce řapíkaté.

Rdesno je vlhkomilné, nacházíme jej poměrně hojně v zaplavovaných územích, v lužních lesích, v příkopech, v bažinatých lokalitách. Mají ráda živné, těžké, vlhké půdy s dostatkem humusu.

Hlavním předmětem sběru je nať, sbíraná nejlépe v červenci. Může se však sbírat až do poměrně pozdního podzimu. Odborně bývá nať označována jako Herba persicarii.

Obsahuje hodně tříslovin, flavonoidy,, rutin, hořčiny, organické kyseliny, silici, vosky, vitamín C a K a minerální látky.

Je to vynikající protiprůjmový prostředek, vhodná také pro přípravu kloktadel, nezbytná složka čajů, „rozpouštějící“ močové kaménky, v močových cestách působí rovněž výrazně desinfekčně.

Stejně vrbice červená je známý krev stavící prostředek, posiluje při chorobách nachlazení, ve formě koupelí se užívá na bolestivé hemeroidy, čerstvá šťáva, vkapávána do hnisavých ran, urychluje hojení.

Při atomické, spastické zácpě působí droga jako jemné projímadlo, osvědčila se též při silné menstruaci, při mimomenstruačním krvácení a při krvácení z močových cest.

Působí též mírně jako kardiotikum, aniž by výrazněji ovlivňovala krevní tlak. Lze ji s výhodou použít k výplachům nosu při rýmě a všude tam, kde je překrvená nosní sliznice.

Užívána vnitřně, léči hemeroidy a křečové žíly.
Obvykle jej připravujeme jako odvar a podáváme 3 krát denně v dávce 350ml nebo 4 krát denně po 250ml. Postačí kratší, pětiminutový odvar.
Rdesna jsou velmi vhodná do složených čajových směsí, kterým dáváme přednost před samotným podáváním.

Sporýš lékařský je trvalka s tuhou, přímou lodyhou, dorůstající do výšky kolem půl metru. Lodyha je čtyřhranná, drsná, v horní polovině větvená.
Listy má vstřícné, dolní řapíkaté a podlouhlé, až dvakrát peřenosečné. Horní listy bývají přisedlé, podlouhle kopinaté, celokrajné a vroubkované. Klasy drobných květů jsou listenaté, kalich trubkovitý.

Sporýš roste většinou na mezích a pastvinách, na pustých místech, skládkách a rumištích. Má rádo půdy vlhké až vysýchavé, živé, humozní, zásadité a neutrální. Je to rostlina teplomilná. Mimořádně je oblíbená ve Francii, kde se často podává jako stolní čaj.

Hlavním předmětem sběru a nejúčinnější látkou je kvetoucí nať, sbíraná od konce června do srpna, nejlépe kolem poledne.

Účinnou obsahovou látkou je monoterpenový glykosid verbenalin. Dále nacházíme sliz, hořčiny, třísloviny, saponiny, ketonickou silici a další látky.
Sporýš je mimořádně účinná, v současnosti však velmi podceňovaná bylina. Především se uplatňuje při psychogenně podmíněných tzv. tensních bolestech hlavy. Zlepšuje též trávení, a to formou zvýšené sekrece trávicích šťáv a enzymů a zvýšením střevního tonu. Též desinfikuje střeva a přispívá k normalizaci střevní mikroflóry. Zvyšuje sekreci mateřského mléka a působí i jako doplňkové antiepileptikum. Využíváme jej k detoxikaci, protože podporuje jaterní funkce, čistí ledviny a působí močopudně. Proto jej používáme i v urologii. Pomáhá vyvolat menstruaci.

Známe i zevní využití, jako kloktadlo a na nehojící se rány, nebo jako masáž vlasových kořínků. Působí jako výborné vlasové přírodní tonikum.
Obvyklou lékovou formou je nálev. Dobře působí i homeopaticky.

Není vhodná pro dlouhodobé podávání ve vyšších dávkách. Také v těhotenství se nedoporučuje. Do nejrůznějších směsí ji můžeme používat a nejsou známy žádné kontraindikace a nežádoucí účinky.

Sporýšový čaj se doporučuje při únavě malátnosti a slabosti. V těchto indikacích sporýš doporučujeme míchat zejména s vřesem, natí ptačího rdesna nebo s natí mateřídoušky.

Hřebíčkovec vonný je vždyzelený tropický strom, ve volné přírodě dorůstající do výšky až 20 metrů, na plantážích pěstovaný obvykle do výšky 10 metrů. Má hustou, kuželovitou a symetrickou korunu, kmen s četnými postranními větvemi a hladkou, šedavou kůrou. Listy jsou podlouhlé a vstřícné. Plodem jsou eliptické jedno nebo dvousemenné bobule.

Pěstuje se v mnoha variantách a hojně se zplaňuje.
Hlavním předmětem sběru je oblíbené koření tzv. hřebíček. Což jsou nerozvitá květní poupata, sklízená tehdy, když se původní zelená barva začíná měnit na nachovou. Má silně aromatickou vůni, hojně využíván v gastronomii.

Hřebíček obsahuje především vysoké množství silice, podle některých údajů až 20 %, jejíž hlavní složkou je eugenol, acetoegenol, humulen, terpen caryophyllen, furfural a vanilin. Obsahuje také menší množství tříslovin, pryskyřice a slizu, flavonoidy a olej.
Má také výrazné desinfekční a místě znecitlivující účinky. Působí také mírně dráždivě. Bývá hojně využívám i v zubním lékařství a je neodmyslitelnou složkou vietnamských nebo čínských balzámů. Lze jej využít jako účinnou příměs kloktadel.

Hřebíčková silice velmi dobře tlumí citlivost I bolestivost zubního nervu. Hřebíčkovým čajem, nebo ještě lépe lihovodným roztokem, lze vymývat nehojící se zhnisané rány a bolestivé kožní afekce. Může být také obsažen v protirevmatických mastech. Podáván inhalační formou desinfikuje dýchací cesty a léčí průduškové záněty. Podle zkušeností z ayurvédy podáván v prášku ovlivňuje povzbudivě činnost srdečního svalu.
Podává se nejčastěji formou éterického oleje s dávkováním po kapkách, nebo formou lihové tinktury s dávkováním 10 až 15 kapek. Můžeme připravovat I nálev nebo lihovodný roztok.

Užití velkých dávek nebo dlouhodobé podávání nedoporučujeme, je to nevhodné až nebezpečné.
Ve směsi s pravým zeleným čajem a tymiánem představuje jeden z nejúčinnějších přírodních desinfekčních prostředků, který je možno užít nejen pro perorální podávání, ale i pro léčebná klyzmata při těžších střevních infekcích, jakou je například úplavice.

Houževnatec jedlý, také známý jako houby šii-take, je lupenatá dřevokazná houba s kloboukem o průměru okolo 50 až 70mm.

Nejčastěji se tato houba pěstuje v Japonsku, a to na kmíncích stromů rodu Pasania z čeledi bukovitých. Jsou to stromy podobné mladým doubkům.
Hlavním předmětem sběru je plodnice. Účinnými látkami jsou především polysacharidy lentinany, dále alkaloid eritadenin a blíže neidentifikované látky s výraznou protivirovou aktivitou.

Vykazuje výraznou protivirovou a protinádorovou aktivitou. Stimuluje imunitní systém organismu a tím zvyšuje jeho celkovou odolnost. Rovněž značně snižuje hladinu cholesterolu v krvi a zlepšuje využití a metabolismus tuků, což se projevuje ve značné protisklerotické aktivitě.

S úspěchem lze využít k tzv. čištění krve, tedy k detoxikaci organismu, a zlepšení látkové výměny. Při mnoha chorobných stavech nastupuje po aplikaci pocit zlepšení, které předcházejí léčivému účinku.
Z dalších účinků je třeba jmenovat působení protihistaminové, které se projevuje poměrně výrazným útlumem nejrůznějších alergií.

Při preventivní kůře, zaměřené na celkové pročištění organismu podáváme 1 houbičku denně, léčebně – pro trvalejší zvýšení látkové výměny – podáváme 2 houbičky denně. Proti antialergické léčbě 3 houbičky denně. Při nádorovém onemocnění pak 4 -5 houbiček denně.
Houbičky lze také povařit a podávat jejich vodný výluh – tedy čaj, nicméně tuto léčebnou kůru můžeme doporučit pouze tehdy, když sušené houbičky pokrájíme nadrobno a přimícháme do příslušné čajové směsi. Samotný houbový čaj má chuť, která není vhodná pro delší podávání.

Boldovník vonný je vždyzelený strom s kožovitými, tuhými a velmi aromatickými listy. Kvete pětiplátečnými bělorůžovými okvětními lístky, podepřenými rovněž pětiplátečným zeleným kalichem. Ve volné přírodě nacházíme boldovník především v Chile a Peru. K nám se dovážejí pouze listy z něj.

Užívaným předmětem sběru je především list, který se pro široké farmaceutické potřeby celkem běžně dováží.
Hlavní účinnou látkou je alkaloid boldin a silice. Silice obsahuje cymol, cienol a řadu dalších látek. Dále je v droze obsažen alkaloid spartein a několik alkaloidů méně významných. Glykosidy jsou zastoupeny boldoglucinem, boldosinem a peumosidem. Četné flavonoidy a třísloviny pak dokreslují látkové složení této drogy.

Výrazně podporuje tvorbu žluči i její distribuci do střeva. Je rovněž značně močopudná a pomáhá k vylučování kyseliny močové. Pokusy s užitím drogy při těžkém kašli prokázaly, že účinnost drogy je jen nepatrně nižší než účinnost kodeinu. Výhodou užívání boldovníku je, že nedochází ke vzniku závislosti. Ve vyšších dávkách poslouží jako emetikum a laxans. Známé je i působení sedativní.

Z boldovníku připravujeme nálev, který podáváme v množství 4 krát denně po 1 skleničce nebo třikrát denně po šálku.

Podáváme ale především formou kombinace – například s heřmánkem, řepíkem, vlaštovičníkem nebo jablečníkem.
Překročení doporučené dávky vyvolává průjmy a celkový pocit ošklivosti, spojený s dávením, takže případná otrava nehrozí.

Vzhledem k tomu, že se k nám dováží jen list, zpracováváme pouze ten, I když jsou známy případy homeopatického zpracování ostatních částí boldovníku.

Puškvorec lékařský je vlhkomilná rostlina dorůstající do výšky i přes jeden metr. Má plazivý oddenek, ze kterého vyrážejí trojhranné stvoly, které jsou zakončené zelenou palicí. Palice se později zbarvuje do světlohněda. Mečovité listy vyvstávají přímo z oddenku. Žlutozelená kvítka se rozvíjejí v červnu a červenci. V západní a střední Evropě plody nedozrávají, protože zde není potřebný hmyz k opylování. Proto se tato vytrvalá rostlina množí pouze vegetativně.

Neplodnost puškvorce je mimo jiné přičítána tomu, že všichni jedinci u nás rostoucí jsou blízce příbuzní, neboť pocházejí z jediné rostliny. Nyní je puškvorec běžnou rostlinou stojatých vod, vlhkých příkopů, břehů, rybníků a tůní. U nás se stal prakticky ohroženou rostlinou.

Nejkvalitnější puškvorcový oddenek poskytuje podzimní sběr mladších jedinců, nejlépe ve druhém nebo třetím roce života. Velmi špatně také snáší skladování a zhruba po 18 měsících rapidně klesají jeho účinky. Zásoba by tedy měla být po roce, maximálně dvou obnovována.
Oddenek obsahuje silici, asaron, kafr, korneol, hořčiny, třísloviny, cholin, vitamin C a slizy. Celkově má fytoncidní charakter. Nesmí být podávána dlouhodobě.
Je univerzálním léčivem zejména v oblasti trávicího ústrojí. Zlepšuje tvorbu trávicích šťáv, tlumí bolestivost a křečovité bolesti. Snižuje také hladinu krevního cukru, mírně uklidňuje, tlumí sklony k astmatickým záchvatů a psychogenním bolestem hlavy. Výtečně působí na nadýmání a infekčním průjmům, včetně krvavých. Zlepšuje kondici zesláblých nemocných, což lze využít u starších lidí v rekonvalescenci po těžkých chorobách, ozařování a chemoterapii apod. Dosud neznámým mechanismem droga zasahuje do krvetvorby a přispívá k útlumu rozvoje krevních onemocnění leukemického typu.
Zevně můžeme puškvorec využívat jako kloktadlo, inhalaci a výrobě masážních olejů a mastí. Dílčí koupele rukou i nohou velmi oblíbeny pro jejich protirevmatické a protiekzemické působení, zejména při infekčních typů onemocnění. S vyšším obsahem asaronu má výrazně protialergický účinek, zejména při dechové a kožní alergii.

Puškvorec využíváme nejčastěji v podobě nálevu nebo prášku. Užívanou formou je také tinktura, podávaná před jídlem pro podporu trávení a chuť k jídlu v dávkách od 15 do 35 kapek nebo po jídle proti nadýmání v dávce od 35 do 60 kapek.

Čerstvý oddenek může vyvovat dávicí reflex. Není nebezpečný ani toxický, budeme Ii dodržovat doporučené dávkování po dobu 6 týdnů.

Tartaletky s nektarinkami a kozím sýrem

Pro 6 osob budeme potřebovat:

250g polohrubé mouky
125g moučkového cukru
125g másla
špetka soli
1 vejce
3 nektarinky
200g čerstvého kozího sýra
2 lžíce medu

Smícháme mouku s cukrem a špetkou soli. Do mouky přidáme malé kostičky nakrájené studené máslo, přidáme vejce a prohněteme. Z těsta vytvoříme bochánek, zabalíme do mikrotenového sáčku a na chladném místě necháme hodinu odpočinout. Kousky těsta poté vtlačujeme do malých forem tzv. tartaletek. Mohou být i formičky na cupcakes. Těsto ve formičkách propícháme na několika místech vidličkou a poklademe plátky nektarinek. Mezi ovoce zasuneme kousky kozího sýra a pokapeme medem. Pečeme ve středně vyhřáté troubě cca 35minut.