Ernst

Ernst

URL internetové stránky:

Lesklokorka lesklá - REISHI

Dřevokazná houba, klobouk má 3–25 cm velký, oválný, ledvinovitý hladký, lesklý, jakoby nalakovaný, hrbolatý, v mládí špinavě žlutavý, pak červenohnědý, s tenkou kůrou na povrchu. Rourky 5–30 mm, s hnědavými póry. Třeň – noha většinou postranní, 5–20 cm dlouhý, válcovitý, tvrdý, barvy červenohnědé až černé. Výtrusy jsou vejcovité, hnědé, na vrcholu zploštělé. Roste jednotlivě nebo ve skupinách na kořenech, pařezech a bázích odumřelých dubů, méně i jiných listnáčů, velmi vzácně i jehličnanů. Je nápadná lesklou plodnicí. Nehodí se na kuchyňské zpracování. Má ale zato jiné významnější přednosti a těmi jsou její léčivé účinky.

Čína, Japonsko, Korea, Asie. Houba se pěstuje pro léčebné účely téměř v celém světě.

Obsahové látky: Obsahuje zejména polysacharidy – polysacharido-proteinové komplexy – ganoderan A a C, heteropolysacharidy, arabinoxylo-b-D-glukan, xylo-b-D-glukan, manno-b-D-glukan a xylomanno-b-D-glukan, ganoderan A a B, glykan A, B a C, polysacharidy podobné glykogenu – fukogalaktan, manofukogalaktan, fukoxylomannan, xylomannoarabinogalaktan, glykogen – zásobárna energie pro tělo a peptidoglykan. Dále alkaloidy, RNA nukleovou kyselinu s antivirovým účinkem, nukleosidy, nukleotidy – adenosin – uvolňuje svaly a má analgetický účinek, steroly – ergosterol 0,3–0,4 %, beta-sitosterol, steroidy, alkaloidy, peptidy, lektiny, terpeny, bílkoviny, glykoproteiny – kompletní molekuly glukanů s bílkovinami, více než 100 triterpenoidů, lanostanoid s protirakovinným účinkem, ganodermadiol (snižování krevního tlaku, inhibice ACE), deriváty kyseliny ganodermové, ganoderové, ganoderenové a luciderové, triterpeny (ganoderiol A–H, ganodermanonol, lucidon). Steroidy – ganodosteron (jaterní protektant), 18 základních aminokyselin, antivirová kyselina oleanová, olejová – antialergický účinek, ganoderová (s protialergickými účinky, ochrana jater, inhibitor syntézy cholesterolu), kyselina ganodermová T-0, inhibitor syntézy cholesterolu, kyselina ganodermová – jaterní protektant, kyselina palmitová a behenová, betain, vitaminy B1 (thiamin), B2 (riboflavin), B6 (pyridoxin), B12 (cobalamin) – jeho součástí je prvek kobalt, provitamin D2 a stopové prvky. Bílkovina popsaná jako Ling Zhi-8 protein má antialergické a imumomodulační účinky. Germanium ve formě organokovové sloučeniny – karboxyetyl-germanium-seskvioxid, minerály: železo, hořčík, zinek, měď, mangan, Germanium 132 s analgetickým a protinádorovým účinkem. Doposud bylo v houbě zjištěno více než 400 obsahových látek.

 

 

Vlaštovičník větší

Vlaštovičník větší (Chelidonium majus L.) je vytrvalá, až 1 m vysoká bylina z čeledi mákovitých (Papaveraceae), rostoucí na rumištích, podél cest, na okrajích lesů a v křovinách. Má větvenou chlupatou lodyhu, střídavé řapíkaté listy a drobné žluté čtyřčetné květy uspořádané do okolíků. Kvete od května do září.

Domovem vlaštovičníku je Evropa, ale široce rozšířený je i v Severní Americe. Dovezli jej sem první osadníci pro jeho léčivé vlastnosti. Vlaštovičníku byly přičítány mimořádné léčivé i magické účinky již ve starém Řecku. Ve svém díle jej vychvaluje Plinius Starší. Řekové tuto bylinu nazývali „chelidónion“ (od chelidón = vlaštovka) a stejného původu je i její české jméno vlaštovičník. Jasně žluté květy ohlašovaly spolu s příletem vlaštovek přicházející léto a sílící účinek slunce. Usušená nať vlaštovičníku chránila toho, kdo ji nosil u sebe, proti nastraženým léčkám. Vlaštovičníkový olej byl zase nepostradatelnou pomůckou čarodějnic pro odstraňování bradavic.

Vliv na zdraví

Nové slávy se vlaštovičník dočkal ve středověku a zasloužili se o to alchymisté. Jméno chelidonium si vyložili jako „coeli donum“ = dar nebes a vlaštovičník se stal součástí mnoha léčivých preparátů. Paracelsus, středověký alchymista, astrolog a lékař, používal tinkturu z vlaštovičníku jako součást své astrologické medicíny. Jiní alchymisté se domnívali, že oranžově zbarvená šťáva vlaštovičníku je vhodnou substancí pro přípravu kamene mudrců.

Celá rostlina je totiž prostoupena mléčnicemi a při poškození roní jedovaté oranžové slzy. V lidovém léčitelství se čerstvá šťáva vlaštovičníku dodnes používá jako prostředek proti bradavicím. Stačí jí bradavici potřít a vyčkat několik dní, až zmizí. Zatímco vnější použití není spojeno se zdravotním rizikem, požití vlaštovičníkového mléka může být nebezpečné! Dochází k podráždění a poleptání sliznice úst, škrábání v krku, mohou se objevit i puchýře. Otrava je doprovázena zvracením, krvavým průjmem a krvavou močí, akutní žloutenkou a může dojít i k trvalému poškození jater.

Obsažené substance

Hlavními obsahovými látkami vlaštovičníku jsou benzofenantridinové a protoberberinové alkaloidy přítomné v rostlině ve formě solí s organickými kyselinami: kyselinou chelidonovou, jablečnou nebo citronovou. Nejvyšší obsah alkaloidů je v oranžovém mléce (až 4 %), dále v kořeni (1,4 %) a nati (0,5 %). Farmakologicky a toxikologicky nejvýznamnějšími alkaloidy vlaštovičníku jsou chelidonin a sanguinarin, které působí tlumivě na centrální nervový systém, uvolňují křeče hladkého svalstva a působí mírně anesteticky. Účinek chelidoninu se blíží účinku morfinu. Má však i jiné farmakologické účinky, např. cytostatické u některých forem kožní rakoviny. Vyvolává buněčnou programovanou smrt (apoptózu) a inhibuje aktivitu enzymu telomerázy, ale nepoškozuje DNA. Sanguinarin má také cytostatické účinky. Zpočátku působí slabě narkoticky, později vyvolává křeče, dráždí střevní peristaltiku, zvyšuje sekreci slin, zevně vyvolává po přechodném pálení znecitlivění kůže. Sanguinarin je účinným a specifickým inhibitorem proteinfosfatázy 2C a vyvolává apoptózu fosforylací proteinu p38. Sanguinarin, chelerythrin a některé další v rostlině také přítomné alkaloidy (coptisin, protopin) jsou rovněž silnými inhibitory enzymu acetylcholinestereázy. Berberin způsobuje zpočátku podráždění dechu, později jeho ochrnutí a smrt. Novější výzkumy naznačují jeho možné využití v terapii neurodegenerativních onemocnění.

 

 

Šišák bajkalský

Je vytrvalá bylina se vzpřímeným stonkem, vysokým až 50 cm, s modrofialovými dvoupyskými květy, které jsou uspořádány do hroznovitého květenství. Listy má přisedlé, vstřícné a kopinaté, jasně zelené barvy. Kořen je vřetenovitý, masitý se žlutým vnitřkem.

Rozšíření: V yskytuje se zejména ve východní oblasti Ruska v Zabajkalí. Dále je rozšířen v Číně a Severní Americe. Roste na sušších propustných, štěrkovitých a kamenitých svazích. Má rád mnoho slunce, ale nevadí mu ani polostín. Je významnou medonosnou rostlinou s vynikajícími léčivými vlastnostmi.

Obsahové látky: Kořen obsahuje vysoké množství flavonoidů - až 35 % (baikalin, baikalein a wogonin), 1,75 mikrogramu melatoninu v jednom gramu rostliny. Dále pak betasitosterol, kampesterol, steroly, betasitosterol a kampesterol, organické kyseliny, kyselinu benzoovou a přes čtyřicet flavonových glykosidů.

 

 

Smilax lékařský

Kořen Smilaxu lékařského (Smilax officinalis Sarsaparilla veracruz) obsahuje zejména steroidní saponiny, rhynchophyllin, hirsutin, mitraphylin, beta sitosterol a glykosidy, vápník, měď, železo, jód, mangan, draslík, křemík sodík, síru vitaminy B-komplexu, vitaminy A, C a D.

Smilax má tonizační, anabolické, antivirové, antibakteriální, antimikrobiální, antimykotické, protizánětlivé, imunostimulační, antioxidační a bolest tlumící účinky. Harmonizuje meridián ledvin a močového měchýře.

 

 

Smil písečný

Smil písečný je vytrvalá bylina vysoká 10 - 40 cm s úzkými krátkými listy . V mládí je rostlina ochlupená. Stonek je hodně listnatý a na vrcholu má mnoho kulovitých květů s víceřadým zákrovem. Plody jsou nažky. Má zlatožluté až lehce oranžové květy. Pojmenování získala z řeckého helios - slunce a chrysos - žlutý, jakou má barvu květů. Přívlastek erenarius - písečný což vyplývá z místa stanovišť jejího výskytu. Ve středověku byla velmi vyhledávanou rostlinou na žloutenky a kožní vyrážky.

Rozšíření: roste na velmi slunných písečných půdách a suchých kamenitých svazích od nížin až po vrchoviny.

Obsahové látky: obsahuje hořčiny, třísloviny, ftalidy, karotenoidní a flavonoidní barvivo helichrysin a kumarinový derivát herniarin, deriváty kumarinu, glykosidy naringeninu, kempferolu a apigeninu. Silice obsahuje nerol, pineny, furfurol, linalol a antibakteriální a antivirové organické kyseliny - kávová a ursulová. Rostlina je plná flavonoidů. Za spazmolytické působení jsou odpovědné flavonoidy. Přítomný naringeninglykosid a podobné látky mají spazmolitický vliv na hladké svalstvo a dělohu podobně jako papaverin z máku setého.

 

 

Stévie sladká

•Stevia rebaudiana Bertoni (stevie/stévie sladká) je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae).

•Rostliny mají vzpřímené až 80 cm vysoké lodyhy, podlouhlé vstřícné listy se zubatým okrajem a drobné bílé květy uspořádané v úborech.

•Plodem je nažka.

•Stevie pochází z Jižní Ameriky (Paraguay), kde se její listy odedávna využívají ke slazení nápojů i jídla a k léčebným účelům.

•Dnes se používá jako alternativní nízkokalorické sladidlo v mnoha částech světa,
v některých zemích však užívání stevie díky diskusím o její bezpečnosti omezuje legislativa.

• V Evropské unii bylo používání stevie a steviosidu v potravinářství povoleno
až v roce 2011.

• Široce se používá již desítky let např. v Japonsku, Koreji a dalších asijských zemích, kde se také ve velkém množství pěstuje.

Obsahové látky
Za sladkou chuť stevie zodpovídají diterpenické glykosidy ent-kaurenového typu, které byly izolovány již v roce 1931. Je to především steviosid, jehož rostlina obsahuje až 10 %, a rebaudiosid A (2-4 %), dále pak steviobiosid, rebaudiosidy B, C, D a E a dulcosidy A a B, které jsou zastoupeny v menším množství. Kromě těchto látek stevie obsahuje steroidní látky (stigmasterol, β-sitosterol, kampesterol), flavonoidy (apigenin, luteolin, kvercetin, kaempferol) a další fenolické látky, triterpeny (lupeol), silice, organické kyseliny a také vitaminy a minerály. Sladké látky obsahují i některé další druhy rodu Stevia, nejsladší chuť má však právě Stevia rebaudiana.

 

 

Trsnatec lupenitý

Lupenatá dřevokazná houba, které se říká také maitaké, roste na starých pařezech. Trsnatec vytváří trsy plodnic široké a vysoké 150–400 mm, které lze v létě a na podzim najít na bázi starých dubů. V přírodě nalezené trsy jsou někdy až 25 kg těžké a skupiny mohou mít 100 cm v průměru, kde jich může být až 200. Hlavní třeň se rozděluje na více odnoží a ty se dále dělí a přecházejí v lupenovité kloboučky. Kloboučky jsou polokruhovité a rostou střechovitě nad sebou, srostlé bokem nebo středově, vějířovité, zvlněné, tenké 5–10 mm, na povrchu drsné, jemně srstnaté, světle žluté, světlehnědé až světle olivově zelené. Rourky jsou krátké (2–3 mm), bílé, sbíhající na třeň. Výtrusy mají rozměr 5,5 x 3,5–4,5 µ, jsou elipsoidní a bezbarvé nebo bílé. Příliš staré plodnice příjemnou houbovou chuť ztrácejí. Používá se k jídlu a léčebným účelům.

Rozšíření:

Trsnatec lupenitý roste v Evropě, východní Kanadě a USA, Číně a severovýchodním Japonsku, kde roste na pařezech a odumřelých kmenech listnatých stromů. Na pařezech začíná tvorba plodnic po 1–3 letech po naočkování. Výskyt: říjen, srpen až do podzimu. Velmi dobře se dá přehlednout a splývá s okolím. Trsnatec je pěstován zejména v Japonsku. V některých evropských státech je chráněn a je na seznamu ohrožených hub.

Obsahové látky: Obsahuje zejména chitin, polysacharidy s protinádorovou, antivirovou a imunostimulační aktivitou, jako je například grifolan, kyselina grifolová, beta-1,3- a beta-1,6 glukan – GRN, maitaké D – frakce, enzym grifolisin, glykoproteiny.

 

 

Štědřenec odvislý

náš nejjedovatější keř
Jedovaté rostliny nejsou jen ty rostoucí na zanedbaných místech a odpuzující svým vzhledem, pachem či chutí. Velmi často se jedná o rostliny z našeho pohledu půvabné. Proto je máme na svých zahrádkách či v parcích. Některé z nich jsou jedovatými účinky na člověka i na zvířata pověstné, u některých dochází k otravám jen zřídka a u jiných téměř nikdy. Takovou méně známou jedovatou rostlinou je i štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides). Tento opadavý keř z čeledi bobovitých (Fabaceae), často pěstovaný v parcích a zahradách, patří mezi nejkrásnější, ale také nejjedovatější zahradní keře. Dorůstá výšky 3–4 m a na jaře jej zdobí záplava zářivě žlutých květů uspořádaných do převislých hroznů. Pro bohatost květů a jejich zlatožlutou barvu bývá nazýván „zlatý déšť“.

U nás je tato rostlina nepůvodní, pochází z jižní Evropy, ale protože se jedná o nenáročnou a mrazuvzdornou dřevinu, našla místo na našich zahrádkách, kde se jí velmi dobře daří. Kvete od května do června a záplavou zářivě žlutých květů zaujme nejen milovníky květin. Celá rostlina je jedovatá, protože obsahuje toxické alkaloidy, o jejichž účinku není na škodu něco vědět.

 

 

Myrta obecná

Silice středomořské myrty se díky svým účinkům od pradávna používá při chřipkách, kašli, rýmě, virózách a nachlazení. Dezinfikuje všechny sliznice. Lze ji použít i při zánětech močových cest, dutin. Skvěle účinkuje na plísně (např. Cryptococcus neoformans, Microsporum canis). Působí na parazita Leishmania tropica (vyskytuje se především v městských a příměstských oblastech jižní Evropy, severní Afriky, na Blízkém východě a ve střední Asii).

 

 

Tea Tree Oil

Tea tree oil je čirý až velmi světle zlatý esenciální olej čerstvé kafrové vůně.

Čerpáme jej z listů kajeputu střídavolistého, jehož domovinou je severovýchodní pobřeží státu Nový Wales z Austrálii. Olej má vynikající vlastnosti pro využití. Má také výborné kosmetické vlastnosti. Používá se jako zředěný, protože u čistého oleje se často objevují nežádoucí reakce a kontraindikace.

Neměl by se zaměňovat s čajovým olejem (tea oil), sladkým jedlým olejem lisovaným ze semen čajovníku čínského nebo olejnaté čajové rostliny.

Je účinný proti zlatému stafylokoku včetně MRSA – při menším množství nejsou opět zjištěny kontraindikace, používá se v 10% koncentraci, je při aplikaci na kůži srovnatelný s mupirocinem, aniž by přitom způsoboval rezistenci. Menší úspěšnost je aplikace do nosu. Známý také jako antimykotinu účinné in vitro proti řadě dermatofytů vyskytujících se na kůži – s působením v šamponu je prokazatelně účinný proti lupům.

Jsou též prokázány účinky při léčbě mírného akné, proti virům a zvláště proti herpesvirům – opar, plané neštovice, pásový opar apod.

Při nelidském využití – přírodní boj u zvířat proti blechám, přímou aplikací na srst psů, koní a ovcí.

 

 

 

 

Martina Šindýlková

Ing. Martina Šindýlková vystudovala Stavební fakultu VUT v Brně a krátce působila jako statik, dnes je maminkou pěti dětí. Svoji lásku a péči dává nejen jim, ale dalším potřebným ve svém okolí. Pracuje jako tazatelka společnosti zabývající se průzkumem veřejného mínění. Radost jí dělají nejen děti, ale i účinkování ve sboru Kdur v Kuřimi. Díky povinnostem a životním peripetiím nabrala 25 kg, pociťuje únavu a říká, že je na čase něco s tím udělat.

// EOF