Navažme spolupráci, která může pozitivně ovlivnit vaše blízké i tisíce dalších lidí.
Do Sféra Klubu Diochi mohou vstoupit
Výhody spolupráce
SLEVA až 30% na všechny přípravky Diochi
Další slevy v produktových akcích vyhlašovaných v Infolistech a v časopise Sféra
Účast na vzdělávacích akcích
Předplatné časopisu Sféra na 12 měsíců ZDARMA
DALŠÍ SLEVY dle objemu realizovaných nákupů
Pro koho je spolupráce vhodná:
pro všechny, kdo chtějí být zdraví
pro všechny, kdo chtějí pomáhat ostatním
lékaři, homeopaté
výživoví poradci
terapeuté, kosmetičky, maséři, atd
Jak se stát členem Klubu Diochi
Více informací o členství se dočtete v Blogu - Výhody členství v Diochi klubu
Název | Kód | Kusů | Cena bez DPH | DPH | Celkem bez DPH | Celkem s DPH |
---|
I.
Základní ustanovení
adresa: Průmyslová 1306/7, Praha 10, 102 00
email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
telefon: 222764004
II.
Zdroje a kategorie zpracovávaných osobních údajů
III.
Zákonný důvod a účel zpracování osobních údajů
IV.
Doba uchovávání údajů
V.
Příjemci osobních údajů (subdodavatelé správce)
VI.
Vaše práva
VII.
Podmínky zabezpečení osobních údajů
VIII.
Závěrečná ustanovení
Tyto podmínky nabývají účinnosti dnem 25.5.2018.
Když poprvé uvidíte plody Kustovnice čínské (Lycium chinense, čínsky kou-čchi), napadne vás možná, že je odněkud znáte. Příbuzná této rostliny Kustovnice cizí (Lycium barbarum) totiž roste i u nás na železničních náspech, stráních nebo v živých plotech.
Nejen pro muže středního věku
Kustovnice čínská je trnitý keř s převislými větvemi, který má střídavé listy a kvete drobnými fialovými kvítky s nálevkovitě srostlými korunními plátky. Plody jsou jasně červené bobule na dlouhých stopkách. Kustovnice se silně rozrůstá, často zplaňuje a vytváří křoviny, které slouží ptákům jako úkryt a bobule jako potrava. V Číně se k léčebným účelům rovněž používají plody kustovnice cizí. V současné době je možné koupit kou-čchi v některých speciálních obchodech i u nás ve směsi dvou druhů Lycium chinense a Lycium barbarum.
Populární bobulky - V Číně bylo užívání drobných oranžových bobulí kustovnice čínské poprvé zaznamenáno již kolem roku 100 našeho letopočtu. A od té doby jejich sláva neuhasla. Plody kou-čchi zná velmi dobře každý Číňan a určitě vám rád prozradí, že jsou vhodné především pro muže ve středních letech. Ale nejen pro ně.
Podle tradiční medicíny mají kou-čchi sladkou chuť, neutrální povahu a působí na meridiány jater a ledvin, dále vyživují krev, rozhojňují jin i jang, tonifikují játra a ledviny, zvlhčují plíce a také zlepšují zrak, jehož ostrost podle tradiční čínské medicíny závisí právě na stavu jater. Muži ve středních letech (a nejen v Číně) potřebují často posílit jin jater a ledvin, zvláště pokud jej dosud neuvážlivě vyčerpávali (např. při častém sexu či nadměrném požívání alkoholu).
Pampeliška lékařská (smetanka lékařská) je vytrvalá bylina se žlutými květy, přisedlou růžicí kopinatých listů a vřetenovitým kořenem. Po naříznutí z ní vytéká bílé mléko, které na vzduchu tuhne. Název rostliny vznikl z řeckého slova taraxis, což znamená zápal očí. Tehdy se mléko ze smetanky, latex, používalo zejména k jeho léčbě.
Latinský název rostlině dal nejslavnější arabský lékař Ibn Sina, známý spíše pod jménem Avicenna (980-1036).
Rozšíření: Vyskytuje se na loukách s hlinitým podložím, na mezích a blízko cest, od nížin až po horská pásma s mírně kyselou půdou. Po odkvětu zdobí odkvetlý stvol chmýří, které se větrem uvolňuje, a tak se Pampeliška lékařská intenzivně rozšiřuje.
Obsahové látky: Obsahuje inulin - nejvíce na podzim, hořčiny (germakranolidy, eudesmanolidy), taraxin - nejvíce v červenci a srpnu, taraxasterin, sliz, třísloviny, triterpeny (faradiol, arnidiol), flavonoidy, v bílém mléce cerylalkohol, laktucerol, kaučuk, organické kyseliny, minerály - sodík, draslík, hořčík, oxid křemičitý, soli manganu, stopy zinku a mědi, sacharidy, steroly (taraxasterol), fytosteroly - homotaraxasterol. Nadzemní části rostliny obsahují vitamin A, B, C a D, terpenové alkoholy a karotenoidy.
Vědecké označení lišejníku vzniklo z latinského slova cetra = malý kožovitý štítek, což vyjadřuje vzhled rostliny. Lišejníky rostou velice pomalu a odborníci odhadují stáří některých exemplářů v Arktidě na čtyři tisíce let. Jedním z farmakologicky významných druhů lišejníků je pukléřka islandská ( Cetraria islandica L .) z čeledi Parmeliaceae, lidově nazývaná islandský mech
Pukléřka reprezentuje tradiční drogu používanou lidmi již několik staletí. Některé další druhy lišejníků se v současné době intenzivně zkoumají. Pro své antibiotické účinky mohou představovat v budoucnu důležitý zdroj antibiotik. Rostlina má olivově zelenou, polokeříčkovitou, vystoupavou, bohatě rozvětvenou stélku, vysokou 10–15 cm. Stélka pukléřky jsou přechodem mezi lupenitými a keříčkovitými typy stélek. Mladé rostliny jsou pružné a měkké.
Rozšíření: Roste pevně přichycená k podkladu na zemi, skalách a kamenech. Má ráda kyselá vřesoviště a suché křemičité půdy, kde se po dešti drží delší dobu dostatek vody. U nás se s pukléřkou setkáme nejčastěji v suchých jehličnatých lesích, na písčitých půdách. Pukléřka islandská je typickým lišejníkem severské tundry a je rozšířena v severní a střední Evropě.
Historie používání: Pukléřka islandská je tradiční léčivou drogou severských zemí a je oblíbená zejména na Islandu. Dodnes představuje nejen ceněnou léčivku, ale i důležitou potravinářskou surovinu. Z pukléřky se v těchto oblastech mele mouka, ze které se běžně peče. Většinou se používá ve směsi s obilím, a na vánoční pečivo se používá čistá pukléřková mouka. Kvašením pukléřky se připravuje oblíbený nakyslý nápoj, který se před konzumací ředí vodou. Pukléřka se používala také jako náhražka nedostatkové soli ke konzervaci masa. Od 18. století se s ní můžeme setkat v mnohých evropských lékopisech. Lidově se používá při astmatu, při léčbě tuberkulózy, onemocněních močového měchýře a ledvin.
Sběr: Předmětem sběru je celá suchá stélka ( Lichen islandicus ), která se může sbírat po celý rok.
Obsahové látky: Hlavní obsahovou látkou je membránový sliz tvořený polysacharidem licheninem a látkami hořké chuti, tzv. lišejníkovými kyselinami (fumaroprotocetrarová, protolichesterová, cetrarová, protocetrarová atd.). Tento sliz je velmi dobře rozpustný v horké vodě. Lichenin je lineární polyglukan složený ze šedesáti až dvouset ß-D-glukopyranózových jednotek. Je doprovázen dalším polysacharidem izolicheninem, který má podobnou strukturu jako škrob a rozpouští se již ve studené vodě (je zase tvořen ?-glukózovými jednotkami). Lišejníkové kyseliny cetrarová, protocetrarová, lichesteronová, ursulová, usninová, působí antibioticky a jsou v rostlině zastoupeny asi 2 %. Dále rostlina obsahuje jod, vitaminy A a některé vitaminy skupiny B (zejména B1).
Vlastnosti: Mucilaginosum, baktericidum, antitusikum, amarum, stomachikum, antiemetikum, antidiabetikum, protektivum, antihidrotikum.
Tis červený je jedním z nejtemnějších jehličnanů a odedávna je symbolem smrti a příslibem znovuzrození. Celá rostlina je (až na červený míšek obalující semena) prudce jedovatá, průběh otravy bývá rychlý a smrtelný a dosud není znám protijed. Lovci používali hroty šípů napuštěné šťávou tisu a jehličí tisu se používalo k vraždám a sebevraždám. Tis je znám údajným abortivním účinkem, který je však provázen smrtí gravidní ženy.
Rod tis zahrnuje celkem asi 8 druhů, které jsou rozšířené na severní polokouli a jsou si velice podobné. Nejznámější z nich - tis červený - je chráněný a zařazený mezi silně ohrožené druhy. Díky své tmavé koruně a načervenalému kmenu je tis téměř nepostradatelný v historických parcích a zároveň jej lze nejlépe ze všech jehličnanů tvarovat a řezat. Jedná se o stálezelené stromy nebo keře, které rostou velice pomalu (původní druhy jsou v 10 letech vysoké přibližně jeden metr a mnohdy i méně, ve 30 letech 3 - 5 m) a zároveň patří k nejdéle žijícím dřevinám. Díky pomalému růstu je jejich načervenalé dřevo nesmírně tvrdé a houževnaté, proto bývalo oblíbeným materiálem pro zhotovování luků a kuší.
Popis: Tis je pomalu rostoucí stálezelený dvoudomý jehličnan. Jedná se často o vícekmenný, až 20 m vysoký a až 15 m široký strom nebo keř. Borka je tenká, odlupující se v tenkých šupinách, zprvu načervenalá, později hnědošedá. Jehlice jsou ploché, čárkovité, na vzpřímených větvích postavené spirálovitě, na postranních větvičkách dvouřadě rozčísnuté. Podle délky jehlic - od 5 do 40 mm- lze tisy rozdělit na mnoho kultivarů. Jehlice jsou tmavé, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zúžené v kratičký řapík, široké asi 2 mm a opadávající ve stáří 4 až 10 let. Jednotlivé květy vyrůstají v úžlabí jehlic v březnu až dubnu. Samčí jsou žluté, kulovité, 3 až 4 mm v průměru. Samičí jsou zelené a jen 1 až 2 mm velké a podobají se pupenům. Samčí jedinci kvetou poprvé asi v 10. roce, samičí ve 20. roce. Vejčitá nahnědlá semena jsou obklopena dužnatým míškem o průměru 8 až 10 mm, který je zpočátku zelený a koncem léta nejčastěji krvavě červený (srpen až listopad). Tento sladce chutnající míšek je jedinou nejedovatou částí tisu. U T. baccata Lutea a T. cuspidata Luteobaccata se setkáváme se žlutými míšky.
Vědecké jméno tisu je spojeno s jeho použitím v minulosti. Taxus má spojitost s " toxon", což je latinský výraz pro luk, a s řeckým " toxicon", které znamená jed. Tisové dřevo se používalo k výrobě luků a tisový jed se zároveň používal k otrávení šípů. Jed se připravoval ze semen tisu, čemeřice a posedu. Tis byl odedávna spojován se smrtí - roste na mnoha starých hřbitovech a používal se k výrobě nejkvalitnějších zbraní. Zároveň je však i symbolem znovuzrození, neboť jeho spodní větve se časem ohýbají k zemi, zakořeňují a dávají vznik novým kmenům, které jsou tak pokračovateli kmene původního. V Irsku například král nosil tisovou brož ve tvaru kruhu, aby mu připomínala otáčení kola života, nevyhnutelnost smrti a příchod nástupce, kterému budou po králově smrti brož a úřad předány. Ve starém Řecku a Římě byl tis zasvěcen podsvětnímu božstvu, vládkyni čarodějnic a temných sil - Hekatě.
Rozšíření: Tis roste v Evropě od Britských ostrovů až po Karpaty a pobaltské republiky, na severu po jih Skandinávie, na jihu převážně jen v horách (v Alpách do nadmořských výšek až 1400 m). Vyskytuje se hlavně v oblastech teplého oceánského proudění s mírnými zimami. Dále se s ním můžeme setkat na severu Afriky, na Kavkaze a v Malé Asii. V ČR je tis původním druhem - dříve býval relativně hojný v keřovitém podrostu smíšených lesů a je zde považován za silně ohrožený a přísně chráněný druh.
Množení: Tis množíme většinou řízkováním na konci léta, výsevem semen pouze výjimečně. Semena je nutné před výsevem stratifikovat, protože ve volné přírodě je pro jejich úspěšné vyklíčení nutné, aby nejprve prošla zažívacím traktem ptáků. U okrasných forem je řízkování jediným možným způsobem množení.
Jsou-li tisy pěstovány ze semene, vyrostou z nich relativně velké, vzpřímeně rostoucí stromy. Jsou-li rozmnožovány řízkováním, dceřiná rostlina si z větší části uchová typ růstu který měla původní větvička, z níž byl řízek odebírán. Byl-li odebrán z bočních, do strany rostoucích větviček, výsledná rostlina bude mít spíše křovitý růst s vodorovnými nebo šikmými větvemi. Byl-li řízek odebrán z terminálních - vzhůru rostoucích výhonů, výsledný vzhled bude podobný jako u semenáčů, jen se slabším vzrůstem.
Pěstování: Tis bývá velmi často pěstován v parcích, a to v několika kultivarech, které se liší tvarem (sloupovitý či široký vzrůst, převislé větve atd.), délkou jehlic či barvou míšků. Je možné jej tvarovat a vzhledem k tomu, že roste velmi pomalu, udržuje si daný tvar po mnoho let. Vyhovuje mu stinné umístění a dobře snáší i městské znečištěné ovzduší. Půda by měla být čerstvě vlhká, zásaditá a humózní. Stanoviště by mělo být stinné, neboť tis špatně snáší rychlé změny intenzity světla.
Obsahové látky: Vyjma míšku obalujícího semena a dřeva je celá rostlina prudce jedovatá. Obsahuje jedovaté alkaloidy - zejména amorfní taxin B a malé množství krystalického taxinu A, souhrnně označované jako taxin. Jejich obsah v jehlicích se pohybuje od 0,6 % do 2 % (nejvíce jej obsahují v lednu, nejméně v květnu). V mladých výhoncích, kůře a semenech je dále přítomen alkaloid milosin, trochu efedrinu, glykosid taxatin a taxakatin, rhodaxanthin, lykopin, seaxanthin, sacharosa, rafinosa, kyselina gallová, hořčiny, bisflavonoidy (skiadopitysin, kyaflavon), steroly a jiné látky.
Otravy: Popisy otrav jsou v toxikologické literatuře poměrně vzácné. Rychle smrtící průběh otravy většinou neposkytuje dostatek času k bližšímu studiu biochemických a elektrofyziologických změn. Alkaloid taxin se velmi rychle vstřebává trávicím traktem a závažné příznaky otravy se projeví většinou již do 30 minut. Většina postižených potom umírá do 2 hodin po požití tisu. Za smrtelnou dávku je považován nálev z 50 - 100 g jehličí. Nejsou vzácností ani otravy u domácích zvířat. Smrtelná dávka pro koně je 2 g/kg, pro ovci a krávu 10 g/kg. Otrava se projeví závratěmi, nevolností, bolestmi břicha, sliněním, zvracením a průjmem. Dochází k nápadnému rozšíření zornic, rychlému nástupu ospalosti a následnému bezvědomí. Výrazný je vliv taxinu na kardiovaskulární systém - již v počátku intoxikace nastupuje arteriální hypotenze. Intoxikace končí zástavou srdce v diastole a spolu s obrnou dechu jde o bezprostřední mechanismus smrti. Během otravy dochází též k narušení sodíko-draslíkové pumpy (zvýšení hladiny draslíku a snížení hladiny vápníku), poškození buněk srdečního svalu a závažnému poškození jater. Vzhledem k tomu, že se taxin v kyselém prostředí žaludku velice rychle vstřebává, je na záchranu velmi málo času. V první řadě je nutné okamžitě vyvolat zvracení a přivolat lékařskou pomoc. Zatím však není známa protilátka, a lékaři jsou tudíž omezeni na výplach žaludku, hemodialýzu, kardiostimulaci, infuze či použití protilátek proti digitalisu, který je taxinu v mnohém podobný - to vše ovšem s velice nejistým výsledkem. Zajímavé je, že pro hmyz a většinu divokých ptáků je tis zřejmě zcela neškodný.
Pupava bezlodyžná (Carlina acaulis L.) je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), která roste v celé Evropě. Najdeme ji na suchých lukách, pastvinách, mezích a teplých kamenitých a křovinatých stráních. Jen se musíme dívat spíše pod nohy, protože listy i květ vyrůstají přímo ze země. Tato rostlina má jen krátkou nevětvenou lodyhu s přízemní růžicí tuhých a pichlavých listů, uprostřed níž vyrůstá jediný květní úbor. Úbory mají vnější zákrovní listeny lupenité, vnitřní listeny suchomázdřité, na líci bílé a na rubu žlutavé. Květy jsou až 18 mm dlouhé, bělavé nebo růžové. Plodem je nažka dlouhá až 5 mm, která má péřovitě štětinatý chmýr. Pupava kvete od července do září. Jedlé květní lůžko chutná podobně jako kedlubna.
Žádná z částí pupavy není jedovatá, takže konzumovat se dá nejen květní lůžko, ale i celkem nepříjemně páchnoucí dužnatý kořen, z něhož se ale ve Středomoří připravuje pikantní salát. Kořen byl odjakživa středem zájmu lidových léčitelů a díky němu byla kdysi pupava slavnou drogou a pěstovala se ve všech klášterních zahradách. Dobývá se ze země na podzim nebo ještě lépe na jaře v květnu, kdy je obsah účinných látek největší. Umytý kořen se rozpůlí a suší, nejlépe umělým teplem, přičemž teplota nesmí překročit 40 °C, aby nedošlo ke znehodnocení účinných látek.
Vzhledem je podobný ostatním žampionům, ale v porovnání s ostatními druhy, má tento žampion delší a silnější třen a vzrůstem je mnohem větší. Má výjimečné, výrazné mandlové aroma a sladkou chuť. V Japonsku se mu říká himenatsutake. Říká se mu také božská, královská nebo mandlová houba.
Rozšíření: Brazílie, Peru, Japonsko. Houba se pěstuje pro konzumaci a léčebné účely. Ve volné přírodě v Brazílii roste v horské oblasti Piedade.
Obsahové látky: Obsahuje zejména chitin, peptidoglykany, polysacharidy – beta-1,3-glukany, 1,4-alfa-glukany, beta-1,6-D-glukany, polysacharid HM3-G, 3 heteroglukany, proteoglukany známé pod označením ATOM zprostředkovávají působení komponent imunitního systému na 4 typy rakovinných nádorů. Obsahuje látky podobné antibiotikům, látku s hypoglykemickými účinky (Galamini), látky s desenzibilizujícími účinky (Paul Daguin). Dále obsahuje RNA – protein komplex, glukomannan, minerální látky, tuky, chitin, fosfolipidy, adenin, aminopurin, chlorpurin, bílkoviny, glykoproteiny, steroidy, vysoká množství ergosterolu s protirakovinným účinkem, terpeny, vitaminy B1, B2, nenasycené mastné kyseliny, enzymy nukleových kyselin. Je velmi bohatým zdrojem protirakovinného selenu.
Regenerace ve Sféře
Nemoci můžete předejít, když vyrovnáme nedostatek energie v meridiánech. Cílem našich ryze českých přípravků je zharmonizovat energetickou síť dříve, než dojde k dlouhodobému energetickému úbytku.
České produkty, které pomáhají