+420 222 764 004 po - čt 8-16, pá 8-14
Hledat - pripravky
Hledat - nemoci
Hledat - organy
Hledat - symptomy
Hledat - meridiany
Hledat - ostatní
Hledat - časopis Sféra
Search - K2
Hledat - poradna
Hledat - akce
+420 222 764 004 Diochi vyrábí ryze české přípravky propagující zdravý životní styl. Zjistěte, jak nahlížíme na vaše zdraví.
Chcete mít krásné nehty, kůži a vlasy? Zajistěte si ve svém jídelníčku dostatečné množství vitaminu B2. Má pozitivní vliv i na váš zrak a na fungování srdce, jater a dalších orgánů. Ovlivňuje metabolizmus aminokyselin, cukrů a tuků.
Vitamin B2 (Riboflavin) je žluté až oranžové barvivo, slabě rozpustné ve vodě. Rostliny a jiné mikroorganismy si tento vitamin dokážou vyrábět, člověk a jiní živočichové ho však musí přijímat v potravě, nebo jinými suplementy. Tento vitamin se v těle neukládá, proto je důležité jej neustále doplňovat. Nelze se jím předávkovat, je vylučován močí.
Dobrým potravinovým zdrojem vitaminu B2 jsou např. vejce, kvasnice, hovězí maso, ryby, tvaroh, oříšky apod.
Vegani a vegetariáni by měli doplňování tohoto vitaminu věnovat vyšší pozornost, aby si zajistili dostatečný příjem.
Příznaky nedostatku riboflavinu
Kde vitamin B2 pomáhá
Vitamin B2 hraje důležitou roli v našem těle. Přispívá k látkové výměně proteinů a tuků. Podporuje imunitu, krvetvorbu a pomáhá léčit anémii. Má vysoce pozitivní vliv na antioxidační procesy v těle.
Ochraňuje mnoho tkání v těle, jako např. játra, oční čočku. Působí preventivně proti vzniku šedého zákalu a zpomaluje jeho rozvoj, chrání rohovku oka a podporuje jasnější vidění.
Podporuje léčbu kožního onemocnění rosacey a hojení kůže při akné.
Má pozitivní vliv na migrény.
Doporučujeme vitamin B2 neustále doplňovat!
Někteří lidé mohou mít jeho zvýšenou spotřebu. Jsou to například vegetariáni, vegani, dále také lidé léčeni antibiotiky, užívající hormonální antikoncepci, nemocní se štítnou žlázou, jater, cukrovkou, celiakií, novorozenci s kojeneckou žloutenkou apod.
Doporučujeme potravinový doplněk:
CDFlavonoidy. Dávkování 1-2 kapsle 1x denně.
Tromboserin multivitamín. Dávkování 1 kapsle 1-3x denně, nebo 2 kapsle 1-2x denně.
Robert Vano říká, že svoji slávu neplánoval, chtěl jen být vždy nejlepší v tom, co právě dělá. Připouští, že je dítě štestěny, ale svému štěstí musel jít i naproti. Povídali jsme si nejen o jeho fotografických začátcích, ale i o tom jak si pro jistotu sestudoval všechna náboženství a tom, jak přišel k hrobce na Olšanech. Setkání s panem fotografem se neslo na vlnách laskavého humoru. Posuďte sami.
Nedávno jste oslavil kulaté narozeniny, jak dlouho vlastně fotíte? Pořád vás to baví?
Přesně padesát let a pořád mě to baví.
Jaké byly vaše začátky? Chtěl jste být vždycky fotografem?
Různě, ono se to tak nějak vyvinulo – jednou jsem k Vánocům dostal foťák – takového bakelitového Pionýra a tehdy mě napadlo, že bych chtěl být fotograf. Jenže za totáče kluci nemohli jít do škol pro holky – nemohli být kadeřníky, holiči… Pan učitel řekl, že fotograf není profese pro chlapy, že bychom měli jít na báňskou nebo na elektrikáře, a tak jsem tu myšlenku ani nerozvíjel, protože, co bych fotil v Nových Zámcích? Fotograf prostě nebyl důležitý. Tak mi to odešlo, šel jsem na gympl s tím, že si do osmnácti vymyslím, co chci dělat, jenže já nic nevymyslel. Pak nás odvedli na vojnu a my jsme s kamarádem utekli.
Začal jste fotit až v Americe?
V Americe jsem začínal ve sklárnách, pracoval ve fabrikách, myl jsem nádobí… a pak jsem si vybral profesi kadeřníka. Když přišla krize, nikdo nechtěl platit za kadeřníka i za vizážistu, každý se musel naučit všechno. Tak jsem se vlastně dostal k fotografům. V Americe byli skoro všichni fotografové chlapi, ale u nás mi říkali, že nemůžu. Tak se to vrátilo, ale až po deseti letech.
Deset let trvalo, než se sen začal naplňovat?
Fotil jsem vždycky, ale nemyslel jsem si, že se s tím můžu uživit.
Jste dítě štěstěny?
Asi ano, mám štěstí, tak nějak, jak se píše v těch new age knížkách.
Věříte tomu?
Asi ano, tak napůl. Kdybych ale neodešel, tak bych tím fotografem nebyl, teprve pak se to mohlo stát. Možná existují andělé nebo vyšší energie, které vás nasměrují. Můj učitel říkal, že všechny cesty vedou do Říma a je jedno, kterou se člověk vydá. Důležité je, aby došel. Říká se, že u fotografa je padesát procent úspěchu, že se musí narodit v Paříži. Když jste z Nových Zámků, tak nějakou oklikou přes Maďarsko a Itálii tam také musíte nějak dojít. Já šel přes Ameriku a potom zpátky do Paříže.
Plánoval jste to?
Ne, nijak jsem to neplánoval. Oni vás posunou lidi kolem a agentura. Chtěl jsem být jenom vždycky nejlepší v tom, co jsem dělal. Když jsem dělal kadeřníka, tak jsem chtěl být nejlepší kadeřník, když jsem dělal vizážistu, tak jsem chtěl být nejlepší vizážista. A byl jsem. Pak přišla fotka, mně se líbilo, že fotograf je režisér celého projektu. On si najde svůj tým a může pracovat, s kým chce. Mladého fotografa moc neberou. Teprve když už jste třikrát rozvedený, vyléčený alkoholik, už nejste nadržený a je vám šedesát, tak už máte respekt. Už je to „to ono“. Když je vám dvacet, nemůžete odjet na čtrnáct dní někam do Španělska s mladými děvčaty a třemi sty tisíc dolary, protože si tam koupíte LSD a nikdy se nevrátíte. A klienti, kteří mají peníze a firmu, těm obvykle není dvacet, takže rádi komunikují s lidmi svého věku.
Chtěl jsem být jenom vždycky nejlepší v tom, co jsem dělal.
Dosáhl jste úplně nejvýš. Máte vůbec nějaký nesplněný sen?
Nemám nesplněný sen, já nikdy žádné sny neměl. Jenom jsem chtěl být fotograf. Já nikdy nechtěl mít ženu, rodinu, bazalku, Porsche, chatu…
Myslela jsem nesplněný sen u té fotky – někoho fotit nebo někde vystavovat?
Ne. Že bych chtěl třeba fotit Madonnu? To ne. Většinou fotím neznámé lidi, kteří se potom stali známí. Práci si vybírám já a většinou to jsou lidi z agentury. Je to krátké trápení. Nebudu běhat po Václaváku s transparentem, že někoho hledám. Tak jdu do agentury, tam jsou ti krásní předvybraní lidi a chtějí se fotit.
Pro bulvár nejsem zajímavý, nevypadám jako umělec, nejsem ožralej a dvacetkrát rozvedenej, nemám jedenáct dětí.
Teď máte hrobku na Olšanech…
No, to teď mají rádi, aspoň ta hrobka. Ale tu mi taky někdo věnoval, paní, na hrobku jsem nikdy nemyslel, tak je to dobrý.
Doba se posunula, v dokumentu jste fotil mobilem, fotit dnes může asi každý?
Fotit může každý, ale ne každý je fotograf. Ono záleží, co s tou fotkou udělá. Když chcete mít výstavu, tak konec musí být ruční práce. Musíte ji dostat ven z toho mobilu, udělat negativ, namazat papír…, a pak ji teprve může vytisknout v tiskárně. Je to jako v každé profesi, kuchař s michelinskou hvězdou také nemůže dělat jídlo v mikrovlnce.
Pokud fotíte pro časopis, a protože každý měsíc vyjde jiné číslo, a pak skončí v koši, tak si je tam můžete posílat elektronicky. Mobily už mají dost velké rozlišení. Ale pokud se chcete fotkou uživit a třeba chcete mít galerii, která se živí prodejem fotek, tak tam musí být garance, že fotka vydrží. Dnes má tu garanci jedině fotka vaší prababičky, co přežila dvě světové války. K tomu Rakousko-Uhersko, nacismus, komunismus, dvakrát vyhořel barák a desetkrát byl vytopený a furt to drží! Jenomže dnes to není papír, je to plast, škrob a kyselina. Chleba je dnes také jiný – dnes nasypete směs do nějakého rádia a pak vyjde ráno kostka se dvěma dírami. Babička by řekla, že tak pečou herečky a kurvy, protože normální máma to dělá ručně. Dává do toho tu lásku a energii, aby byly děti zdravé. Krmí děti vlastním mlékem, ne sunarem. Celá generace po Černobylu má pořád rýmy, alergie a kaz zubů.
Fotka prababičky přežila dvě světové války, nacismus, komunismus, barák dvakrát vyhořel a pořád drží!
Žijete zdravě?
Myslím, že jo, vařím si a peču svoje věci. Nechodím do restaurace, protože tam nevím, co jím.
Předáváte své zkušenosti a vedete workshopy?
Ano, je takový revival fotky, možná za to můžou ty mobily – i starší lidi o tom něco chtějí vědět. Ne že by se chtěli stát fotografy, zajímá je to. Mám čtyři různé – portrét, akt, zátiší a jídlo.
To jsou věci, které vás baví…
To baví ty lidi, jídlo mě baví, ale nemusím ho fotit, raději ho sním.
Fotíte jen lidi?
Pro sebe i přírodu, když mě lidi naštvou, jdu do přírody. Rád fotím zátiší – nemluví a nehýbe se. Nemusíte dávat faldy pryč a zmenšovat zadek.
Vracíte se na Slovensko?
Ne, nikoho tam nemám, ségra je v Kanadě, brácha v Rakousku. Jedině pracovně – dělám tam workshopy, nebo když je tam výstava. Teď bude film o mně v Košicích. Když mě lidi pozvou, tak samozřejmě jedu, ale jezdím i jinam. Nejsem Jánošík. Volala paní ze slovenských novin a povídala, že by se mnou ráda udělala rozhovor, ale že ví, že se necítím jako Slovák. Povídám: „Paní, je sedm hodin ráno, cítím spíš, že se potřebuju vyčůrat a dát si cigáro“. To musí být nějaký Castro nebo někdo takový, kdo vstane ráno a řekne si: Jsem Kubánec nebo jsem Slovák. Jsou věci, které necítím. Necítím národnost, necítím náboženství. Cítím, že mám hlad, jsem šťastný, nešťastný nebo naštvaný…
Náboženství – někde jste zmiňoval, že jste si nastudoval Starý zákon, Nový zákon, Korán, hinduismus….
Všechno, protože nevíte, kdo tam bude, já jsem se pojistil. Co když je Bůh žena a má deset nohou a rukou? (Smích)
V dokumentu jste se modlil maďarsky?
Ano, já uměl jenom maďarsky až do šesti let, pak jsem chodil do slovenských škol. Potom jsme se učili rusky, německy, latinsky a všelijak. Je to dobrý, můžu se pak snadno naučit česky, francouzsky, anglicky, italsky, ale dokonale neumím ani jednu řeč. Snažím se mluvit spisovně a nepoužívat archaismy. Třeba slovo chuligán bych nepoužil, protože by všichni věděli, že mně je sedmdesát.
Vrátil jste se po revoluci, co bylo impulzem k návratu?
Vidět rodiče. Neviděl jsem je třicet let, je nepustili tam a mě zpátky. Odsoudili mě za vlastizradu. Utekl jsem z vojny, tak jsem nemohl domů. Když jsem se vrátil, tak už byla jen maminka, tatínek mezitím zemřel, ségra už žila v Kanadě, brácha v Rakousku. Třicet let nevidět své rodiče je hodně, já si myslel, že to bude na rok.
Rád fotím zátiší – nemluví a nehýbe se. Nemusíte dávat faldy pryč a zmenšovat zadek.
Nakonec jste zůstal v Praze…
To bylo díky tomu, že Američani zakládali českou edici Elle a potřebovali lidi, kteří uměli anglicky a někde ve světě už pro ně pracovali a k tomu uměli slovensky nebo česky. To byla ta první redakce a já dostal nabídku, tak to bylo super. Nikdy před tím jsem nebyl v Praze, byla jak zakletý Disneyland, bylo to celé černé, padaly omítky, bylo to jak v Šípkové Růžence. Pak najednou přišel McDonald´s, celej červenej, pak to jeden vymaloval namodro, druhej nazeleno, teď to vypadá jak opereta. Mám to tady rád.
Nedávno vám vyšla kniha Memories, sám jste ji graficky zpracovával?
Když přijdu do nakladatelství s krabicí fotek od Bati, tak mi řeknou, letos ne, to máme olympiádu, pak deset kuchařek, Tatry… takže to musím připravit já. Memories je přesně taková, jakou jsem ji udělal. Občas říkají takhle ne, nebo grafik udělá něco, co se mi nelíbí. Takže já ji přinesu už hotovou, a když mi řeknou, že to není krásný, tak odejdu. Když to děláte padesát let, tak neexistuje nikdo, kdo by vám poradil, možná Saudek, protože tomu je osmdesátpět. Ale co mi dvacetiletý grafik řekne, co já ještě nevím? Dělá grafiku a často neví, kdo je Alexej Brodovič? Tak co si s ním budu povídat? Musíte se naučit komunikační jazyk oboru. Neřeknou vám, že chtějí drdol, ten má babička v kuchyni. Zavolají vám a řeknou: „Potřebujeme, aby všechny holky vypadaly jako Maria Callas Medea v Mexico City, 1947, když jde dolů po schodech a ztratí to vysoké C.“ Když nevíte, o čem mluví, tak řeknou, tady máte moji vizitku, až to budete vědět, zavolejte.
A nejbližší výstavy?
V Chebu v Galerii 4 výstava Memories 31. 8. – 30. 9. 2018. Zahájení v pátek 31. 8. v 18.00 – jste srdečně zváni!
Robert Vano se narodil v Nových Zámcích maďarským rodičům. Po maturitě emigroval do USA, kde pracoval jako kadeřník a vizážista. Od roku 1984 je samostatným fotografem, působil v New Yorku, Paříži, Miláně a v Praze. Od roku 1995 žije v Praze, kde pracoval jako umělecký ředitel v českém vydání časopisu Elle a do roku 2009 jako kreativní ředitel v agentuře Czechoslovak models. Od té doby pracuje jako fotograf na volné noze.
Nový rok je už doslova za dveřmi. Není snad člověka, který by aspoň jednou nepomyslel na to, co mu ten další rok jeho života přinese, s čím jej bude konfrontovat, jaké změny přijdou do jeho života, zda přijdou dny veselé či smutné. Uvědomujeme si, že na tom máme svůj lví podíl, jsme tvůrci své vlastní reality. Přesto je někdy vhodné, aby se někdo na náš život a to, co do něho přichází, podíval zvenku jako nezúčastněný pozorovatel. Tím pozorovatelem může být i královská nauka numerologie.
Rok 2016 z pohledu numerologie
Nadcházející rok nese devítkovou vibraci. 9 je něco jako all-inclusive, neboť v sobě nese kvality všech předchozích vibrací, takže je zřejmé, že s sebou tento rok přinese řadu rozličných životních událostí. 9 je také číslo našich nejhlubších přání a nejtajnějších snů, které se v právě v tomto roce mohou stát realitou. Pokud jsme se v uplynulých letech věnovali osobnímu růstu a čištění, může nám rok 2016 přinést obrovské naplnění. Pokud jsme s vnitřní očistou ještě nezačali, je nadcházející rok s devítkovou energií tím nejlepším k rozpoznání nezralých emocí, negativního myšlení a dalších omezujících vzorců chování a k vyklizení starých trosek.
Rok 2016 se může stát rokem průlomu, neboť v sobě má ukrytou i vibraci 16, která je v Tarotu symbolizována obrazem hroutící se Věže, poté, co ji zasáhl blesk. Věž je symbolem lidské touhy být blízko moci Boží, ale i snahy povyšovat se nad Boha. Blesk jakožto pradávný symbol sestupu božské energie do fyzického světa, značí potom božskou spravedlnost, která boří papírové věže postavené z pýchy, nejistoty a nerealistických snů. A tak i my budeme vedeni k tomu, abychom sestoupili z věže své ctižádostivosti, svých iluzí a obav. Pokud jsme tak již neučinili, dostaneme příležitost zbavit se minulosti, jistot a starých vzorů.
Vibrace roku 2016 nás povede směrem k velkému vnitřnímu osvobození, pokud k tomu sebereme potřebnou odvahu. Tam, kde se upínáme na nějaké své utkvělé představy nebo lpíme na zvyklostech, bude naprosto nutná změna myšlení a postoje. 16 je totiž symbolem překonání sebe sama, vymanění se z temnoty. Naznačuje potřebu postavit se tváří v tvář svým stinným stránkám i starým ranám a pročistit je. Symbol Věže zakódovaný v energii nadcházejícího roku nás nabádá také k tomu, abychom přijímali co největší odpovědnost za to, co říkáme. Nezapomínejme na to, že každé vyřčené slovo má obrovskou moc (energie následuje myšlenku) – slova mohou pohladit, ale i velmi ublížit.
Ještě než naplno vstoupíme do nového roku, zkusme si udělat chvilku na tiché rozjímání a položme si následující otázky a dopřejme si dost času na to, aby se odpověď mohla sama vynořit z hloubi našeho srdce.
„Kde stále trvám na svém?"
"Jaký krunýř musím roztříštit? A jaká potlačovaná část mé duše bude touto cestou osvobozena?"
V roce 2016 budeme vedeni k tomu, abychom dokončili to, co je potřeba. Abychom odložili vše, co nám již neslouží ( pokud jsme tak již neučinili v letošním roce s karmickou 8). Abychom maximálně vstoupili do kontaktu se svými city a nechali se vést klidnou moudrostí svého srdce. Devátý rok je rokem završení a jakéhosi tichého usebrání, které vede k moudrosti – je to čas poohlédnout se zpátky a pochopit, že všechny cykly končí... a potom znovu začínají. A že pevné připoutání k věcem a lidem není nikdy nic platné, jelikož všechno pomíjí. V roce vlády devítky je vždy potřeba něco rozhodnout, vybrat si nějakou novou cestu a k ní napřít všechny své síly. Ale nejprve je důležité s láskou dokončit a uzavřít minulost. Síla devítky „odděluje zrno od plev" a Vesmír nám nikdy nevezme nic, aniž by pro nás měl již připraveno něco nového.
Devítka je tak trochu magickým číslem a jako taková má schopnost vnášet do života zážitky a zkušenosti, které zpočátku můžeme vnímat jako pěkný chaos. Jedinou cestou jak se pocitům chaosu a zmatku vyhnout je obrácení pozornosti dovnitř sebe samých, do svého vlastního světa nebo spíš nitra a hledat tam odpovědi na problémy, které nás trápí. Rok pod vlivem 9 je rokem odpovědnosti k sobě samým i vůči jiným. Je také vhodným rokem k rozhodnutí zasvětit život službě druhým; k rozvíjení většího soucitu a tolerantnosti. Mnohým z nás prospěje, když si budeme častěji připomínat, že jsme všichni propojeni. Vypěstujme si větší shovívavost, cvičme se v umění odpouštět.
Jestli se chceme vydat za světlem, prozkoumejme nejprve svoji temnotu.
Odložme svoji kritickou mysl bokem a zdokonalujme se v poslouchání hlasu svojí duše.
Naučme se dívat se na sebe a svůj život pokaždé novýma očima.
A nakonec to nejdůležitější... zůstaňme věrni sami sobě. Nenechme se svést k něčemu, co s námi nesouzní,dělejme jen to, co opravdu chceme.
Náš život má v souladu s vesmírnými energiemi a cykly svou zákonitou cestu a povahu, a tak by pro vás třeba mohlo být užitečné ohlédnout se do minulosti na předchozí léta nesoucí energii 9 - jedná se o roky 2007, 1998, 1989, 1980, 1971, 1962, 1953 ... atd.
Až budete mít chvíli času sami pro sebe, sedněte si, zavřete oči a vraťte se po časové ose, kterou si můžete představit jako světelnou přímku, do roku 2007. Jste tam? Ok, otevřete dveře a vstupte. Kolik je vám let? Co se děje ve vašem životě v tomto roce? Co je stěžejním tématem tohoto období? Jaké máte sny, jak se cítíte? S jakými výzvami jste konfrontováni a jak je zvládáte? Jaké hlavní téma se prolíná celým tímto rokem? Zachyťte náladu, která se prolínala tímto vašim životním obdobím i téma, které pro vás bylo klíčové – byly to vztahy, zdraví nebo práce? Všímejte si svých pocitů – je tam spokojenost, radost, naplnění nebo snad nějaký strach, úzkost? Pokud ano, z čeho? Udělejte si o tom pár poznámek. Potom se po časové ose posuňte dál do roku 1998 a vykonejte stejnou vnitřní práci. Zmapujte všechny devítkové roky, které máte za sebou. Tohle jednoduché mentální cvičení, respektive imaginace vám odhalí červenou niť, která se vine roky pod vlivem 9. Dříve nebo později se vám vynoří, o čem pro vás může být nadcházející devítkový rok, jaké téma pro vás bude nejaktuálnější. Vývoj jde po spirále – to, co jste nezvládli zpracovat v předchozích devítkových letech, se nyní vynoří a budete mít opět šanci se s tím vypořádat.
Symbolem pro 9 je hořící pochodeň. Uchopme ji pevně do svých rukou a pojďme vstříc novému roku, který bude pod vládou planety Mars. Opřeme se o jeho odvahu a sílu, uchopme svůj život jinak, pokusme se o něco nového a buďme si jisti, že to dokážeme!
Sofie Zdeňka Natarani
www.novoucestou.cz
Rok 2019 má několik zajímavých momentů. Už v lednu v něm zažijeme úplné zatmění Měsíce. V průběhu roku se nevyskytují žádné retrográdní fáze planet Venuše a Mars, můžeme je tedy projevovat více aktivně. Zajímavě se završuje konstelace „ohraničení“ a upevnění hranic – nejde však jen o „vnější“ hranice. Může jít také o nárok na vymezování osobních hranic. Stále trvají vypjaté energie vztahu jedince a společnosti (státu). Také se ukazuje, že bude potřeba se materiálně či ve svém rozmachu uskrovňovat. Přesto rok 2019 poskytne příležitosti ke světonázorovým, tvůrčím a uvolňujícím změnám. Podívejme se nyní podrobněji na některé astrologické charakteristiky a významnější konstelace roku 2019.
Kozoroh, Saturn, Pluto, Dračí ocas
Na začátku roku pobývá každým rokem Slunce ve znamení Kozoroha. Což vědí právě ti, kteří se v tomto znamení narodili (mají Slunce v Kozorohu). Avšak i když Slunce ze znamení Kozoroha vystoupí, vliv tohoto znamení významně po celý rok 2019 trvá. Proč? Po dlouhou dobu v tomto zvěrokruhovém znamení setrvává také Pluto a Saturn. Tím je znamení Kozoroha velmi zdůrazněno, a to po celý další kalendářní rok. Saturn představuje podobnou energii jako Kozoroh (ostatně Saturn je jeho „vládcem“). Jde o energie sociální povahy – stát a náš vztah k němu, sociální postavení a role. To, k čemu jsme ve společnosti určeni (povoláni). Jak dokážeme hospodařit. Také formální nároky společnosti, a jak se s nimi vyrovnáváme. Jak dodržujeme zákony, platíme daně atd.
Saturn s Plutem se přibližují v Kozorohu do přesné konjunkce, která nastane v roce 2020. Tím se uzavře jejich vzájemný cyklus trvající poslední desetiletí. Cyklus byl spojen s hlubokými ekonomickými otřesy (bankovní, hypoteční, realitní krize). Také je nutností zamyslet se nad finančními rezervami (pojištění, spoření, důchody), což byla a je samozřejmě i osobní záležitost každého z nás. Cyklus Pluto/Saturn, který spěje ke svému dokončení (konjunkce nastane 2020), nám poskytuje v roce 2019 velkou příležitost pro „zvládnutí“ svého života. Spojení Pluta se Saturnem v Kozorohu sice souvisí se zhušťováním moci, případně koncentraci bohatství a společenské moci u některých představitelů společnosti. Říká se jim „oligarchové“. Nebo se jim v duchu starověkých názvů může říkat Plutokrati – což bylo právě označení pro spojení bohatství a moci. Astrolog Markus Jehle připomíná, že „zneužití moci státními orgány a případy kruté nespravedlnosti představují během tohoto cyklu velké ohrožení“ a že někteří politici uzavřou „smlouvu s ďáblem“. Každý cyklus – každý proces – však spěje do přehodnocení. A vždy záleží na našem osobním vývoji, osobním postoji, jak se se sociálními tlaky, problémy či pokušeními vyrovnáme. Heslo Pluta a Saturna v Kozorohu by mělo znít: „Méně je více“.
Jistou obtíž působí, že se ve znamení Kozoroha rovněž nachází Jižní lunární uzel, zvaný také Dračí ocas (Sestupný uzel). Ten můžeme dávat do souvislosti s instinktivním založením, „plazím mozkem“ v nás, s jakýmsi jednodušším způsobem prožívání světa, v němž jde vskutku o přežití, o existenční zápas. S tímto „dinosaurem“ v sobě i v druhých je třeba počítat. Je možné si klidně představit, že jsme jako archaičtí lidé žijící mezi mamuty. Ale potřebujeme jen tolik moci a prostředků k životu – kolik vskutku potřebujeme!
Je vhodné se připravit v roce 2019 na střízlivé zhodnocení svých majetkových a finančních možností, a dál se rozumně uskrovnit. Víme přeci, že pravé hodnoty nás samých neměří peníze, ale opravdovost, autenticita. Pak můžeme očekávat, že tento transformační cyklus, který spěje k závěru, nám přinese vývojovou proměnu. Nalezení nové země, nových jistot pod nohama.
Jak důležité to je, ukazuje horoskop závěru roku, kdy v zemitém znamení Kozoroha bude významné seskupení energií: znovu Slunce, Pluto a Saturn, Dračí ocas, také Merkur a dokonce Jupiter!
I když znamení Kozoroha a energie v něm touží po upevňování stávajících hranic, Jupiter zrcadlí opačnou energii hranice překračovat a rozšiřovat je. Je rovněž významnou silou v průběhu roku 2019.
Jupiter a znamení Střelce, Neptun a znamení Ryb
Jupiter je od počátku roku velmi zdůrazněn tím, že je ve svém vlastním znamení, a sice ve znamení Střelce. V tomto znamení je po většinu roku až do začátku prosince 2019.
Jupiter symbolizuje bohatství a plnost (života), rozšiřování či překračování hranic, expanzi, celkové souvislosti apod. Může být nepříjemně vnímán na mundánní úrovni – např. jako mezinárodní vměšování. Ale v životě jednotlivce hraje zásadní roli tím, že do něj může vnášet bohatší souvislosti a celkový smysl. Nejen např. prostřednictvím cestování, které asi nejčastěji bývá s Jupiterem spojováno. Děje se tak rovněž prostřednictvím vyššího vzdělávání a světonázorové orientace, odvahy k dobrodružnému hledání (sebe sama) a k nalézání hlubšího smyslu v našem konání.
Jupiter má v průběhu roku opakovaně významný vztah s Neptunem. Během roku čtyřikrát vytvoří kvadraturu s Neptunem. S Neptunem vytvoří opakovaně také aspekt (sextil) Saturn. Viz přehled přesných aspektů pomalejších
Co to znamenají aspekty Jupitera s Neptunem? Nejprve doplňme charakteristiku Neptuna.
Neptun je v průběhu celého roku 2019 nadále ve svém vlastním znamení Ryb. Tím je jeho energie umocněna. Neptun symbolizuje hlubiny nevědomí, imaginaci, snění, tvořivost, spiritualitu a duchovnost. Ale také chaotičnost, neuspořádanost. Sklon k náruživostem měnícím vědomí. Od umění (hudby) až po návykové látky. Je to touha po ráji, která se může stát přízrakem.
Kvadratura Jupitera ve Střelci s Neptunem v Rybách je velmi zjitřující. Vytvářejí se přehnané naděje, a ty bývají zklamány. Nesplněné touhy a očekávání bolí. Tématem plným nepochopení se může stát pomoc bližním. Můžeme se stát citlivými vůči utrpení ve společnosti i v přírodě. Hladovějící a umírající děti. Nehospodárnost. Znečištěná moře, jedem zamořená pole. Je tolik témat bídy, utrpení, křivd (Neptun), nad kterými se lze oprávněně rozhořčovat a rozohňovat (Jupiter). A je potřeba v tom něco praktického konat. Každý z nás můžeme. A k tomu vybízí i příhodné sextily Saturna (uskromnění) s Neptunem.
Tanec Slunce a Luny
V rytmu konstelací a cyklů sehrávají svou pravidelnou roli také úplňky a novoluní. A rovněž zatmění.
Novoluní je konjunkcí Slunce a Luny. Úplněk je pak opozicí Slunce a Luny. Jsou součástí jejich „vzájemného tance“.
Na osobní rovině je to spojení mezi naší myslí (Slunce) a city (Luna). Při novoluní či úplňku se nám „roztmívá“ a „zatmívá“, je to takové labilní období. Jeho intenzita je určena znameními, v nichž probíhá. Také se na významu určitého úplňku či novoluní podílejí aspekty k ostatním planetám, jež přitom vznikají. Za nejvýznamnější považuji následující úplňky a novoluní:
Zvláštní kapitolou v tanci Slunce a Luny je zatmění. Na našem území budeme moci již v lednu pozorovat úplné zatmění Luny – a sice již 21. ledna před rozedněním. Nenechte si ho ujít!
Při výhledech do roku 2019 je třeba věnovat pozornost také tzv. retrográdním fázím planet.
Co to ale vlastně je? A co to „prakticky vzato“ znamená?
Retrográdnost planet
Retrográdnost astronomicky vzato je jen zdánlivý zpětný chod planet. Retrográdnost je dána různou rychlostí pohybu planet z hlediska nás na Zemi. Je to, jako když jedeme ve vlaku, a míjíme pomalejší vlak. A nám se zdá, že ten druhý vlak couvá…
Některé planety, totiž to, co symbolizují, se tak projevují „zpomalením“ či „zpětným chodem. Fakticky nezpomalují, ale „psychologicky“ ten prožitek nevědomě máme. Přičemž Slunce a Luna nejsou nikdy retrográdní.
Letos nezažijeme retrográdní Venuši ani Mars. Naskytuje se tak možnost k přímějšímu, otevřenějšímu způsobu chování? Otevírají se před námi nové vztahy? Máme se projevovat aktivněji a asertivněji? Nabízí se to.
Pokud jde však o další planety – osobního Merkura, Jupitera, Saturna a transpersonálního Urana, Neptuna a Pluta – ty mají v roce 2019 své retrográdní fáze.
Obecné požadavky retrográdních planet (retrográdních fází)
Zmíním především dvě stránky retrográdních fází:
Minulost
Retrográdní planety nás mohou přivádět k minulým příběhům, vztahům, zkušenostem. Nebo cosi z minulosti se nám připomíná v nových zkušenostech. Jde o to, že záležitosti, které nejsou dotvořeny, doprožity a které jsou pro nás podstatné, nebo náš život zatěžují více, než jim přísluší, nebo nejsou dostatečně začleněny, integrovány, vyžadují naši pozornost. Vyžadují REVIZI. Mohou se vynořit věci z minulosti – může jít o věci, lidi, zapomenuté záležitosti, nedořešené problémy, nedotvořené možnosti, neukončené cíle.
Vnitřní práce
TTento obrat „dozadu“ vyžaduje také podívat se na sebe jaksi „zezadu“. Je to hlubší vnitřní psychická práce. Může to znamenat určitou regresi (návrat na starší vývojovou rovinu), redukci (omezení se), nebo také revizi dřívějších hodnot, postojů, cílů. Můžeme se rekvalifikovat (vrátit k nedokončenému vzdělávání), můžeme složit pomyslný „reparát“ z něčeho, co jsme nedotáhli ke zdárnému cíli, můžeme obnovit či posílit svůj respekt k někomu či něčemu – anebo k sobě, atd.
Omezení a doporučení
Při retrográdních fázích by se neměly začínat zcela nové, převratné nebo drahé záležitosti. Některé činnosti „obnovujícího“ druhu jsou však naopak doporučovány.
Retrográdní Merkur (obchod, smlouvy, krátké cesty, vrstevníci…):
nekupovat příliš drahé věci, neexperimentovat na cestách, nepodepisovat závažné smlouvy, potíže v komunikaci. Vhodný pro revize, opravy, korektury, opakování učební látky, návraty (dětství, škola, sourozenci).
Retrográdní Jupiter (expanze, růst – materiální i duchovní):
Nepouštět se do zásadního nového projektu, nezačínat velkou novou cestu, nerozšiřovat zásadním způsobem podnik, dům apod. Vhodné pro revizi životních cílů a plánů, pro zhodnocení toho, co je pro nás smysluplné. Bohatší rozvinutí toho, co máme k dispozici.
Retrográdní Saturn (koncentrace, stanovení limitů):
Neměnit statutární záležitosti, nezakládat živnost, neprojednávat nové záležitosti na úřadech. Vhodné pro daňovou revizi, reorganizaci, obnovené úřední jednání, pro obnovený trénink nějakých dispozic.
Retrográdní Uran (spontánnost, jedinečnost, tryskání energie):
Neprovádět elektroinstalace, nezahajovat nová zásadní technická řešení. Nezakládat politickou stranu, sdružení. Vhodná je revize svých vizí a ambicí. Návrat k dřívějším přátelům a obnova vztahu s nimi.
Retrográdní Neptun (spiritualita, uvolnění, imaginace):
Zbavovat se závislostí není v této době příliš produktivní. Nezačínat nové terapie ani spirituální experimenty.
Vhodné je očistit své dosavadní spirituální kořeny, prohloubit či zopakovat si terapii. Prohloubit svou imaginaci a vrátit se k tvorbě, umění.
Retrográdní Pluto (transformace, autenticita):
Nezahajovat dědická řízení či sepsání poslední vůle. Nepřesekávat „kořeny“ nebo symbiotické svazky. Nezačínat inkarnační terapii. Vhodné je prozkoumat manipulativnost druhých a také svou ve vztazích. Přehodnotit rodinnou historii. Zabývat se genealogií. Pátrat ve své „13. komnatě“.
POZOR:
Lidé, kteří mají dotyčné planety ve svém osobním horoskopu (radixu) natrvalo retrográdní, mohou prožívat tranzity retrográdních fází jako něco, co „je jim známé“, co je nepřekvapuje, co naopak vítají jako svůj „způsob života“.
Závěrem
v roce 2019 máme příležitost upevnit svůj život ve střízlivějších a skromnějších ohraničeních sebe sama. Věcnost a poctivost v našem životě si může podat ruce se schopností se uskrovnit. Je to jako ochraňování sil a zdrojů k lepšímu a smysluplnějšímu využití. Můžeme také přitom využít retrográdních fází.
Bohatství a plnost života není jen kvantitativní. Je spíše dána schopností plně prožívat a užívat si toho, že život sám je dobrodružstvím v každém svém ohledu. Dobrodružstvím je i citová otevřenost a chuť pomáhat druhým – aniž bychom zanedbali své potřeby.
Na jedné straně hospodárnost ve využívání svých zdrojů a sil. Na straně druhé schopnost se uvolnit, nadechnout, rozhořet, žít. Cožpak se to vylučuje? Tak můžeme být o rok dál – a přitom o krok k sobě blíž.
Tak ať se vám v roce 2019 dobře daří!
Lenka Adamová, www.neptunica.cz
Vše se děje na základě nějaké návaznosti a také se říká: vše souvisí se vším. Na co nám rok 2016 navazuje?
Roku 2015 vládla Dřevěná Koza. Její vláda navázala na aktivního a někdy až překotného Dřevěného Koně. Úkolem Kozy tak bylo zpomalit zrychlené energie a snažit se užívat si s radostí všeho, čeho silný Kůň dosáhl. V roce Kozy jsme se tak měli přestat hnát za svými cíli a místo toho hledat co nejpříjemnější způsoby, jak si dosažených cílů užít.
Ačkoliv nemůžeme Opici brát její chytrost, musíme si na druhou stranu uvědomit, že Opice si daleko raději hraje, než řeší problémy. A problémy druhých už vůbec ne.
Pozor na konflikty z minula
V roce 2016 můžeme očekávat nechuť řešení nepříjemných problémů. Může docházet k tomu, že si problémy mezi sebou budou lidé navzájem přehazovat, osočovat se, že to je právě ten druhý, kdo je má řešit apod. Opice dokáže být v takovém „přetahování se" velmi nepříjemná, až možná zákeřná. Mohou se tak na světlo dostávat věci z minulosti, které bude Opice využívat k ovlivňování a možná i k vydírání druhých. Opice díky své chytrosti má také velmi dobrou paměť. Dokáže vytáhnout cokoliv z minulosti a využít to v neprospěch svého nepřítele. A na nějakou shovívavost můžeme úplně zapomenout.
Snažme se o dohody a porozumění
Navíc v roce 2016 máme Ohnivou Opici. Takže její temperament může odpovídat rozzuřenému King Kongu. Oheň v rámci zákonů mezi elementy ničí element Kovu. Takže se může stát, že kovová podstata Opice (tedy rozum, myšlení a logické uvažování) může být silně oslabena a Opice se může řídit jen silnými emocemi. Rozlícená Opice pak často nevidí, neslyší a nemluví (znáte určitě ty tři „milé" opičky se zakrytými ústy, ušima a očima). Jak z toho ven? Bude zapotřebí využít energie tří různých elementů: Oheň, Země a Kov. Je to z toho důvodu, že Opice – jako zvíře zvěrokruhu – má energii kovovou. Bude však vládnout v ohnivém roce, takže Kov a Oheň budou v konfliktu a budou konflikty vyvolávat. Aby se tento konflikt harmonizoval, je nutné využít elementu Země, který stojí právě mezi Ohněm a Kovem (posloupnost elementů: Dřevo, Oheň, Země, Kov a Voda). Země tak bude sloužit jako jakýsi nárazník a zabrání přímému střetu mezi Ohněm a Kovem. Bude to však opravdu velmi náročná práce.
Země bude vyžadovat využití empatie a vzájemného porozumění potřebám všech stran.
Budou-li nějaké strany v konfliktu, musí se přimět k tomu, aby se snažily vzájemně pochopit a znát potřeby svého protivníka a rozumět jim.
Země bude dále vyžadovat rovnováhu. Nepřipadá tedy v úvahu, že by fungovalo řešení silou a převahou jedné strany nad druhou. Element Země dále bude chtít znát fakta, objektivní pohled na věc. A to vše bude vyžadovat čas. Proto může poměrně dlouho trvat, než protivníci objektivně vyhodnotí situaci a pochopí se navzájem. Pokud zde však bude tlak času, může se vše rozsypat jako hrad z karet. Země chce jistotu a nebude se pouštět do žádných řešení, která představují nějaké riziko. Proto se budou muset strany konfliktu umět spolehnout na druhou stranu. Bude-li však vládnout vzájemná nedůvěra, nemusí se to vůbec podařit. Pokud se to nepodaří, může Země začít působit negativně, a to svým tzv. zacyklením. To znamená, že strany budou kolem všeho chodit jako kolem horké kaše, jednání mohou být nekonečná a nic nepovede ke konečnému vyřešení. Vše pak může skončit patovou situací. Problém se tak nevyřeší a naopak bude ještě těžší jej zvládat. Hrozba přijde z té strany, která jako první ztratí trpělivost. Zde se pak naplno může projevit vychytralost a zákeřnost Opice. Dá se tedy říci, že ten, kdo z patové situace vycouvá jako první a bude si tvrdě hledět jen svých zájmů, může partnera v konfliktu načapat – jak se říká – s kalhotami dole a zničit ho. Další možnou variantou je znechucení Opice daným problémem. Pak se může stát, že ani jedna strana nebude mít chuť problém řešit a bude toto řešení odsouvat do budoucna. A tak můžeme být svědky toho, že Opice nechá vše na Kohoutovi, který přijde v roce 2017.
Nastavme pravidla hry
Toto vše platí jen pro konfliktní situace. Váš život se však může nacházet někde úplně jinde. Pokud jste pozorně sledovali vývoj energií a následovali jejich kladné působení, pak se můžete na „opičku" naopak těšit. Pak nenarazíte na vychytralého „chytráka", ale na roztomilou opičku, která si s vámi bude ráda hrát a bude si chtít vše příjemně užívat. To však bude platit jen tehdy, pokud jste využili Koně k dosažení svých cílů, a Kozu nechali, ať si je hezky užívá. Pak jste Opici nenechali žádný problém k řešení a tak si i ona bude chtít s výsledky Koně a Kozy hezky hrát. Rozdíl mezi Opicí a Kozou je v tom, že ač si obě chtějí příjemně užívat, Opice bude trošku víc zaměřena na sebe a svoji kovovou energii – tj. bude pravděpodobně již přicházet s nějakými pravidly hry a bude po vás chtít, abyste je dodržovali.
Porušování pravidel tak může Opici nutit k tomu, aby vynucovala jejich dodržování, a to již nemusí být tak příjemné.
Proto si v roce 2016 na každou aktivitu předem dohodněte jasná pravidla hry, a teprve potom začněte „hrát". To, co empatická Koza mohla s lehkostí přijmout, porozumět tomu a možná jen nad tím mávnout rukou, bude Opice již poměrně tvrdě vyžadovat. Pokud budete mít pocit, že nějaká situace míří k potenciálnímu problému, snažte se vše vyřešit dříve, než problém nastane. Mohli byste přijít o spoluhráče (Opici) a ta se naopak může stát vaším protihráčem. A taková hra nemusí být pro vás moc příjemná.
V příštím roce dále můžete dobře využít chytrosti Opice. Řešte tedy vše včas, s rozmyslem a chytrostí. Může se vám tak naskytnout mnoho příležitostí, které bude „chytré" využít. Nenechte si je ujít.
Přejeme všem hravý a nekonfliktní rok 2016 ve znamení Ohnivé Opice.
Ing. Jiří Černák
Rosa centifolia neboli Růže stolistá, lahodný čaj, doplněk stravy. Harmonizuje meridián plic, tenkého střeva, sleziny a slinivky, které příznivě ovlivňují dýchání, plíce, nos, vedlejší dutiny, hrdlo, hlasivky, hrudník.
Chcete žít déle, vypadat a cítit se mladě, mít více energie? Chcete zabránit vzniku mnoha chorob a výrazně snížit spotřebu léků? Předejít mrtvice, impotenci, vyhnout se Alzheimerově chorobě?
Z rostlinné stravy získáme daleko vhodnějším způsobem mnohem více živin než ze stravy živočišné. Zde je Shrnutí výsledků největší dietologické studie všech dob – Čínské studie (ČS) T. C. Campbella, Ph.D., knihy, která získala titul Kniha roku USA:
Geny samy nemoc nevyvolají. Působí pouze tehdy, jsou-li aktivovány, a tu hraje hlavní roli výživa
Některé geny "spí", jiné jsou aktivní. A toto vše způsobuje prostředí, a zvláště to, co jíme. ČS dokládá, že geny způsobující rakovinu jsou ovlivněny konzumací bílkovin. Výzkum, popsaný v ČS, zjistil, že u zvířat můžeme škodlivé geny aktivovat a deaktivovat jednoduše pouhými úpravami množství přijímaných bílkovin v potravě.
Desítky studií dokazují, že když lidé migrují, přijímají riziko nemocí zemí, do kterých se přestěhovali. Nemění své geny, a přesto trpí nemocemi, které se v jejich rodné vlasti téměř nevyskytují. Jen jedí jinak.
Během dvou desetiletí se navíc procento obézních zdvojnásobilo. Do minulého století byly nemoci jako diabetes, srdeční choroby a další tzv. nemoci blahobytu vzácné, přitom genetický kód se nemohl významně změnit.
Na genech však hodně záleží. Vezměme si např. dva Američany žijící ve stejném prostředí, kteří jedí stejnou masitou stravu. Jeden zemřel na infarkt v 54 letech a druhý na rakovinu v 80. Tyto odlišnosti vysvětlují právě geny. Nemůžeme přesně říct, ke kterým nemocem jsme náchylnější, díky ČS ale víme, jak můžeme rizika vedoucí k nemocem ovlivňovat stravou. Oba tito muži tady ještě mohli být a žít kvalitnější život, kdyby jedli optimální stravu.
Výživa může podstatně ovlivňovat nežádoucí účinky škodlivých látek
Předpokládá se, že bez antibiotik a hormonů podávaných hospodářským zvířatům by bylo maso daleko bezpečnější. Pravé nebezpečí však spočívá v tom, že maso představuje nevyvážený soubor živin bez ohledu na nebezpečné látky.
ČS dokládá, že účinek vysoce kancerogenní chemické látky, aflatoxinu, může být úplně potlačen pomocí správné výživy. Pokud byli pokusní potkani krmeni stravou s nízkým podílem bílkovin, zůstávali zdraví. Aktivity chemických kancerogenů (jako u genů) jsou v prvé řadě ovlivňovány živinami, které přijímáme v potravě.
„Čisté" hovězí je asi poněkud zdravější, ale oba druhy hovězího jsou z nutričního hlediska stejné.
Stejná výživa, jež chrání před vznikem a rozvojem nemocí, může nemoc v pozdějších stadiích zastavit nebo vyléčit.
Výsledky výzkumu prováděného u lidí ukazují, že přírodní rostlinná strava léčí srdeční chorobu, pomáhá obézním hubnout, diabetikům umožňuje vysadit terapii... Nejobávanější jsou autoimunitní nemoci, protože jakmile se tělo obrátí proti sobě, už ho nemusíme zastavit. Ale i tady lze některé nemoci zpomalit či potlačit správnou stravou.
Výživa prospěšná u jedné chronické nemoci je prospěšná celkově
Biochemická podstata nemocí ukázala, jak mnoho mají nemoci společného. Tyto shody ukazují, že stejná správná výživa je podmínkou dobrého zdraví a může nás ochránit před mnoha nemocemi. Přírodní rostlinná strava je sice účinnější při léčbě srdeční choroby než u rakoviny mozku, ale nevyvolá jednu nemoc, když druhou potlačuje. Nikdy nám neuškodí.
Správná výživa podporuje zdraví ve všech oblastech naší existence
Špatné stravovací návyky nenapravíme jen pravidelným běháním. Prospěch a rizika, která s sebou nese strava, jsou mnohem významnější. Samozřejmě fyzická aktivita, emoční a duševní zdraví a dobré životní prostředí jsou pro zdraví taky hodně důležité. Vše je spolu propojeno.
Lidé, kteří správně jedí, mají více energie. Správná výživa a cvičení na sebe působí, účinky se násobí a člověk je zdravější. Ti, kdo se cítí spokojeni, se budou pravděpodobně více starat i o své zdraví. A takto se využívá méně přírodních zdrojů, vytváří se méně znečištění a zvířata méně trpí.
Tyto zásady mohou pomoci zmenšit chaos v informacích o stravě. Už nás nevyvede z míry, když bude za kancerogenní označena další chemická látka nebo když vyjde nová kniha o stravě či když uvidíme novinový titulek, že genetický výzkum vyřešil nějakou nemoc.
Z ČS zpracovala Eva Dědková,
více na www.svitani.eu
Tam, kde padl na skálu paprsek jižního slunce, vyrostl ze země první česnek medvědí.
Česnek medvědí (Allium ursinum) je v současnosti velmi oblíbenou a vyhledávanou rostlinou. Někdy se uvádí také jako česnek planý, vlčí nebo i psí, což svědčí o zájmu o tuto rostlinu již v minulosti.
Použití
Česnek medvědí byl považován za rostlinu, která pročišťuje žaludek, střeva, a dokonce i krev. Může být použita i jako prevence cévních onemocnění, které přicházejí s věkem. Doporučuje se při vysokém tlaku a arterioskleróze. Rozšiřuje cévy a uvolňuje křeče. Účinky se však nedostavují ihned. Česnek je třeba nějakou dobu užívat. Jeho antioxidační účinky brání zanášení cévních stěn cholesterolem. Působí rovněž proti zánětům. Využívá se jako součást detoxikačních jarních kúr. Likviduje bakterie, viry, plísně i parazity. Při užívání antibiotik pomáhá regenerovat střevní mikroflóru. V lidovém léčitelství se používal také zevně na rány.
Příprava léčivé tinktury
Jemně nakrájenými listy naplníme sklenici a zalijeme padesátiprocentním alkoholem. Po měsíci slijeme do tmavých lahviček. Užívá se 3x denně 15–25 kapek.
Česnekové pesto
Listy omyjeme a osušíme. Rozmixujeme s olivovým olejem, slunečnicovými semínky a nastrouhaným parmazánem. Dochutíme solí, pepřem nebo citronem. Uchováváme v chladu. Slunečnicová semínka můžeme nahradit vlašskými, kešu či jinými oříšky.
Listy i mladé květy můžeme přidávat do jarních salátů, rizota, polévek apod.
Kde jej najdeme
Česnek medvědí se řadí se do čeledi česnekovitých (Alliaceae), případně amarylkovitých (Amaryllidaceae). Roste ve střední a západní Evropě, zasahuje na Britské ostrovy i na západní Ukrajinu, do Pobaltí, na sever Malé Asie i na Kavkaz. Na severu jej najdeme i ve Skandinávii, na jihu na Balkáně a ve Španělsku a Itálii. Vyhledává především listnaté lesy, háje, bučiny a lužní lesy. Dává přednost vlhkým stanovištím od nížin až do hor. Česnek medvědí si můžeme snadno pěstovat na zahrádce. Osivo i sazenice jsou běžně v prodeji.
Jak ho poznáme
Česnek medvědí je vytrvalý druh s poměrně úzkou, válcovitou cibulí. Nad zemí vytváří zpravidla dva řapíkaté listy, které jsou kopinaté až eliptické. Tím se liší od ostatních druhů česneku. Rostlina může být vysoká 20 až 50 cm. Kvete od dubna do června. Na bezlistém stvolu se v bělavém toulci vytváří lichookolík složený z 10–25 bílých květů. Druh je to poměrně charakteristický, přesto si jej občas někdo splete například s konvalinkou, nebo dokonce s ocúnem, což jsou obě jedovaté rostliny a zmýlení by mohlo mít vážné následky. O tom, že se jedná skutečně o česnek medvědí, nás ubezpečí charakteristická česneková vůně.
Česnek medvědí se na některých lokalitách vyskytuje ve velkém množství, vytváří i rozsáhlé porosty. Na druhou stranu je to rostlina zařazená mezi vzácnější druhy, které vyžadují pozornost. Jeho sběr především v chráněných územích je nezákonný.
Z historie
Česnek medvědí je rostlina s bohatou historií. Například germánská mytologie vysvětluje jeho původ takto: Tam, kde padl na skálu paprsek jižního slunce, vyrostl ze země první česnek medvědí. Býval považován za jednu z prvních rostlin, která vyrostla po stvoření světa. Jeho léčivou sílu prý oceňovali Keltové a konzumovali jej před bojem. Druhový název medvědí byl opravdu spojován s medvědy, pro které to měla být vhodná potrava. Léčivé rostliny spojované s medvědy staré národy uznávaly jako velmi léčivé a mocné. Dodávaly medvědí sílu. Proto si například na Zelený čtvrtek lidé vařili z tohoto česneku polévku. Používal se již před více než dvěma tisíci lety. Jiné zdroje uvádějí, že zvířecí názvy měly varovat, že rostlina se nehodí pro lidi. Zajímavé je, že například Mathioli tuto rostlinu nezmiňuje. Podobně i další staří bylináři. Naopak v současné době je doporučována ze všech stran.
Foto autor
"Zdraví není jen absence nemoci. Je to harmonická jednota těla, vědomí a okolního světa. Vesmír je rozšířením našeho těla a naše tělo v sobě zároveň obsahuje celé univerzum.“ Deepak Chopra
Na počátku roku vám vyšlo nové meditační CD Zimní meditace. Proč právě Zimní meditace?Moje nejnovější meditační CD ZIMNÍ MEDITACE se původně mělo jmenovat Vánoční meditace, ale protože je obdařeno nejen vánoční atmosférou, nechtěl jsem, aby si je posluchači pouštěli jen o Vánocích.
Představíte ho čtenářům?
Sice jsem původně vybíral texty, které se hodí k meditacím právě v období melancholické a zároveň i romantické zimy a k Vánocům, ty jsou však na celém albu nakonec pouze jen tři: Seznam vánočních přání, Vánoční ukolébavka a Štědrovečerní pastýřské troubení. Z ostatních meditací musím jmenovat zejména Aramejský Otčenáš a Exupéryho modlitbu, Ruizovy texty Modlitba za svobodu a Modlitba za lásku z jeho bestselleru Čtyři dohody. A nakonec jsou na CD i meditace Spokojenost, Kráčej opatrně a Mayské orákulum.
Vznikalo snadno?
U mě vše funguje spontánně ☺. Celé léto jsem se zabýval myšlenkou natočit další meditační album právě s vánoční tematikou. Pak jsem ale odjel do Ladaku – Malého Tibetu, kde jsem vedl meditační cestu. Po návratu jsem okamžitě vyrážel na přednáškové turné na Slovensko, odkud jsem psal Robertovi Jíšovi, že bychom si měli dát nějaké frekvence na natáčení – to byl takový „bič nade mnou", abych se už k něčemu rozhoupal. Ovšem kromě dvou textů Miguela Ruize jsem nic jiného neměl. Až když jsem se vrátil z turné, začal jsem hledat texty, které přišly tak „zázračně", jak už to u mě bývá...
Proč jste si vybral právě Miguela Ruize?
S meditacemi-modlitbami Miguela Ruize z jeho knihy Čtyři dohody pracuji na seminářích od prvního vydání jeho knihy u nás. Chtěl jsem je zařadit již na své předchozí CD Meditace, ale neměl jsem k tomu svolení. Rok jsem čekal na poskytnutí audio práv, takže jsem tyto texty zařadil až nyní na CD Zimní meditace.
Kdo k CD skládal hudbu?
Autorem hudby je talentovaný a ostřílený hudební skladatel a můj kamarád Robert Jíša, se kterým spolupracuji již od roku 2000. Složil opět krásnou hudbu, ze které mám velkou radost. Má schopnost vcítit se do mých představ a atmosféry textu, což je vždy velkou výhodou. Proto jsem i jeho samostatnou hudbu zařadil na bonusové CD, které vychází spolu s mými meditacemi na dvoudiskové verzi DELUXE.
Jaké je poselství CD?
Zimní meditace je takový jakoby archetyp zimy, kterou v sobě můžeme změnit v jaro naším vnitřním sluncem – boží jiskrou v nás... Stačí jen zavřít oči, meditovat, stát se Světlem a Láskou. A být šťastni!
Uběhl skoro rok od vydání vašeho prvního meditačního CD. Jaký byl?
Hektický. Hodně jsem cestoval – za svými studenty a posluchači po celé republice, na Slovensku. Ale je o mně známo, že jsem velký cestovatel, což je pravda. Pořádal jsem tedy hned několik meditačních cest a prázdninových pobytů: Střední Amerika, Řecko, Tyrolsko a již zmiňovaný Ladak. Ač jsem měl v plánu dopsat některé mé rozepsané knihy, ne vše se dařilo tak, jak jsem si předsevzal. Ale naopak jsem zase pokračoval v psaní tam, kde jsem to ani nepředpokládal... Inu, „božská" inspirace ☺.
Co jste zažil nejzajímavějšího, nejmilejšího?
Těch zážitků je tolik, že je musím cíleně mazat, jak říkám, „uvolňovat si svůj vnitřní hard disk". Jsem vděčný svému bratranci Peterovi z Košic, že když nemohu najít sponzory/reklamní partnery na své projekty, nakonec je to vždy on, kdo se nade mnou slituje a podpoří – takže to jsou opakované milé zážitky. Ale zažili jsme i moc krásná setkání v Ladaku: nejen s tamními mnichy v klášterech, ale i s obyčejnými lidmi. Proto cestu opakuji i letos v září. A snad nakonec mě potěšilo setkání s paní Nilou Vodičkovou, která z ničeho vykřesala sbírku a nakonec stavbu památníku sv. Zdislavy v jejím rodišti v Křižanově. Mě už všichni berou jako „součást" Zdislavy i proto, že jsem o ní před dvaceti lety vyprodukoval film V erbu lvice – to bylo tehdy mé první velké filmové děťátko a velká láska.
Potkalo vás i něco mrzutého?
Bohužel ano, když mi na jaře zemřel otec a poté i bratranec. Ale to je život...
Jaké jsou vaše nástroje, když musíte čelit trampotám života?
Trampoty si nepřipouštím. Ale nástroje, které používám neustále, jsou sebeláska, láska, radost, štěstí, víra, naděje, důvěra a vděčnost. Ale také práce a cestování. Tím, že hodně cestuji, vidím, že i lidé, kteří nemají nic, jsou šťastní, takže to je takové připomenutí, že ke štěstí toho tolik člověk nepotřebuje. Štěstí je totiž stav mysli.
Chystáte novinky pro své čtenáře či posluchače?
Já mám tolik novinek, jen je všechny zdárně dokončit a najít sponzory, kteří pomohou při vydání... ☺. Před dokončením jsou hermetické meditační karty THOVT, což předznamenává moji další knihu s názvem Učení boha Thovta. Pak bych chtěl dokončit a vydat další díl knihy rozhovorů Hvězdy ezoterického nebe III. – Kniha plná lásky. A pak už snad letos dokončím i Mystickou Barbru Streisand.
Pavel Krejčí, znalec knihoven palmových listů, cestovatel, psychoterapeut a zen tvůrce. Jeho jméno bylo v roce 2009 uvedeno v palmovém listu nádího Shivy jako člověka, který má čteče palmových listů poprvé přivézt do Evropy. Pravidelně se vrací do Indie, pořádá semináře a píše knihy.
Tlumočíte zájemcům čtení z palmových listů. Jak jste se k palmovým listům dostal? Osud?
V roce 2008 jsem si při jednom z občasných nákupů pro radost nadělil tašku nových knih. Měl jsem ve zvyku nejdříve všechny prolistovat. Vzal jsem do ruky „Proroctví o Evropě z knihoven palmových listů“ od Thomase Rittera. Obálka? Nic moc. Proč jsem si ji ještě týž večer vzal do postele? Nevím. Četl jsem: „V Indii existují knihovny palmových listů, jež vytvořili svatí rišiové pro ty, kteří se někdy v budoucnu přijdou zeptat na svůj osud.“ Přišlo mi to šílené, ale od čtení jsem se už neodtrhl. Četl jsem celou noc, celý den a pak? Zvedl jsem telefon a požádal německého autora o místo v jeho další expedici do jižní Indie. Mám to tak ve zvyku, vždycky jdu přímo ke zdroji.
Myslíte, že jste byl předurčen?
Asi ano. Musím se přiznat, že úplně na začátku to byla hlavně zvědavost. Později ale začaly věci do sebe zvláštním způsobem zapadat. Hned po svém prvním čtení jsem pocítil potřebu se nějak podělit o svůj zážitek s ostatními. Nechápal jsem to. Vždyť úkol jsem si splnil. Navštívil jsem knihovnu, list se našel a byl mi přečten. Co bych ještě více chtěl? Možná právě proto jsem si začal psát poznámky a ty vtělil do své první knihy. Druhým momentem byla jakási zrající potřeba sdílet prastaré mysterium palmových listů s lidmi v Evropě. Když se mi nedařilo přesvědčit famózního čteče palmových listů Shivu (Veeraperumal Shivashanmugam), který četl listy mnoha významným státníkům, hercům a duchovním, aby přijel v roce 2010 do Evropy, požádal jsem jej, aby si otevřel svůj palmový list a otázal se, zda má jet do Evropy, či nikoliv. V listu skutečně našel informaci, že do Evropy v památném roce 2010 skutečně jet má, a dokonce tam prý bylo uvedeno jméno Pavel – člověk, který jej má do Evropy doprovodit.
Nechávají si ve svých palmových listech číst i významné osobnosti ČR?
Ano, například herec Václav Postránecký, operní pěvkyně Dagmar Pecková, moderátorka a zpěvačka Lenny, spisovatelka Daniela Fischerová, herec Mario Kubec, zakladatelka léčivého divadla Gabriela Filippi, terapeutka Eva Velechovská… a mnoho dalších. Jejich svědectví si můžete přečíst na webových stánkách.
Kdy a proč byly listy sepsány?
Palmové listy napsalo sedm mudrců (Septha Rishies) před 6 až 7 tisíci lety pro ty, kteří se někdy v budoucnu přijdou zeptat na svůj osud. Proč vlastně tito mudrci vykonali takovou práci pro budoucí pokolení? Věděli, že přijde současná náročná doba „Kali Yuga“ (Temný věk), kdy civilizaci ovládne materiálno, člověk bude posuzován podle toho, co má, a ne podle toho, co umí, kdy jedna politická garnitura bude střídat druhou, aby den po svém zvolení politici zapomněli na svůj slib a své úsilí věnovali vlastnímu prospěchu. Věděli, že média ovládne násilí a sex a kulturu levná globální zábava pro široké materiální masy lidí.
Takže vlastníci svého listu mohou skrze vlastní „nápravu” přispět ke změně vibrací na planetě? Mám to tedy vnímat jako službu?
Ano. Můžeme to chápat tak, že život, který žijeme v souladu s naším životním plánem, nám přinese více štěstí a zdraví. Vybereme si skvělého životního partnera a vytvoříme optimální podmínky pro rozvoj talentů a studia našich dětí. Podaří se nám tak pochopit sebe sama a naplnit své životní poslání. Pokud bude planeta plná šťastných lidí, bude zářit jen pozitivními vibracemi.
Kolik listů vlastně v knihovně je? Má každý člověk žijící na zemi svůj list?
Teorie mluví o různých číslech, ale žádná se mi nezamlouvá. Mnohdy je uváděno číslo 80 tisíc, jedna z teorií říká, že lidé, k nimž se palmové listy dostanou, jsou těmi, kteří se v minulých inkarnacích ocitli ve vysokých vibracích. Jiná teorie hovoří o tom, že ten kdo se má k palmovému listu dostat, tak ten palmový list (resp. záznam v palmovém listu) má… Asi nejvíce se mi osobně zamlouvá druhá teorie. Obecně v knihovnách palmových listů jsou nejen svitky, kde jsou popsány osudy lidí, jsou zde ale také informace o jednotlivých kontinentech, zemích a národech.
Znáte tedy osud našeho národa, České republiky?
Víte požádat o čtení palmového listu pro stát, či kontinent je velká zodpovědnost a není snadné připravit podklad pro takové vzácné čtení. Vím, jak na to. Obecně ale platí, že o takovou službu mohou požádat osoby, které mají vliv na běh věcí. Pokud bych požádal o čtení osudu našeho národa, položme si otázku, kterého našeho nebo evropského státníka bych měl následně navštívit a předat mu takový materiál? Omlouvám se našim spoluobčanům, ale prozatím jsem se nepotkal s žádným vizionářem, pro kterého bych byl ochoten takovou věc připravit.
Stalo se, že list pro určitého „klienta” nebyl v knihovně nalezen?
Ano. Při mých cestách do Indie ale řada čtečů, se kterými jsem se potkal, zmiňovalo naši republiku a Japonsko jako místa, kde skutečně velké množství lidí palmový list má.
Jaká je vaše osobní zkušenost? Co vám čtení přineslo?
Své první čtení jsem absolvoval už v roce 2009. Od té doby jsem čtení měl více a mohu říci, že se svým palmovým listem potkávám vždy, kdy přede mnou stojí nějaké zásadní životní, nebo pracovní rozhodnutí. Údajně mnoho státníků nejen v Indii „běžně“ používá pro svá rozhodování své palmové listy.
Z listu se tedy dá číst opakovaně? Rozumím tomu správně, že každé další čtení odhalí jiné aspekty či doplní střípky již rozvyprávěného příběhu? Nebo se „příběh” může i radikálně změnit?
Pokud při prvním čtení nebylo druhé čtení nějak omezeno, lze přistoupit k dalšímu. Asi bych se vyhnul slůvku rozvyprávěný příběh, protože nám tam může naskočit slovíčko dovyprávění. Opět platí to, co není fráze, totiž že: „V danou chvíli je řečeno vše, co máme slyšet“ – ani víc, ani méně!
Jak se má člověk na čtení připravit?
Předem si připravíme cca šest zásadních konkrétních otázek. Čeká-li nás nějaké zásadní rozhodování v osobním životě (svatba, plánování početí dítěte, koupě bytu, stavba domu, stěhování se do zahraničí…) je vhodné požádat o další čtení palmového listu, pokud v průběhu prvního nebylo následné čtení nějak časově limitováno. Třeba druhé čtení jedné z klientek se mohlo uskutečnit až poté, kdy dosáhla 30 let. Pro druhé či další čtení si opět předem připravíme zhruba šest zásadních otázek. Ty mohou být velmi konkrétní, například pokud bylo v rámci prvního čtení specifikováno období pro nalezení vhodného partnera a ten již reálně do života vstoupil, je vhodné se například zeptat na kompatibilitu, kdy se zkoumá přibližně 15 parametrů shody (porozumění, finance, intimní život…) a třeba také na vhodné datum svatby. Často se lidé táží na konkrétní projekt, ať už se týká jejich osobního života, nebo podnikání. I v těchto případech se nám může dostat cenných informací, které nám ušetří čas a námahu. Pokud nás to zajímá, můžeme se dotázat na přesné datum smrti. Ideální je, pokud zájemci „přijdou“ jeho otázky v meditaci, ve snu a podobně. Pokud ne, naformulujeme je v bdělém stavu v klidu a s uvolněnou myslí.
Při čtení se dozvíme, jaký je náš osud, k čemu jsme předurčeni. Co když se nám to nelíbí? Lze osud zvrátit?
Ještě jsem pro žádný časopis neřekl naplno to, co řeknu vám. Palmový list a práce s ním je normálním poradenstvím. Nezprostředkovaně se napojujeme na svůj ZDROJ a na svůj SCÉNÁŘ pro tento život. Pokud se shodneme na tom, že čas od času poradenství potřebujeme, může nám být palmový list užitečným pomocníkem. Vždyť nemusíme chodit daleko, abychom se dozvěděli, že i Albrecht z Valdštejna používal pro svá strategická rozhodnutí italské hvězdopravce a astrology. Palmový list je filozofií přístupu k sobě samému, převzetím plné odpovědnosti sami za sebe pro práci na svém optimálním životním plánu. Já jsem při svých cestách po světě vždy vyhledal nějakého věštce a nechal si něco předpovědět. Někdy se předpověď naplnila, někdy ne. Byl jsem pasivním konzumentem předpovězeného. S palmovým listem nemusím pasivně čekat, zda se něco stane, či ne? Druhý den po přečtení listu můžeme realizovat svůj život, čistit karmu a pracovat sami na sobě a také nemusíme čekat na poslední soud po posledním výdechu v této inkarnaci na matičce Zemi… Kdyby součástí palmového listu nebyl „balík“ nápravných opatření, nikdy bych se palmovým listům nevěnoval! Součástí palmového listu je i kapitola, co můžeme udělat pro potlačení negativních věcí, kterým bychom se do budoucna raději vyhnuli. Po čtení palmového listu čteč tuto kapitolu zpracuje a my ji dostaneme v písemné nebo elektronické podobě.
Palmový list a práce s ním je normální poradenství. Napojujeme se na svůj zdroj a na svůj scénář.
Co si máme představit pod pojmem „balík nápravných opatření“?
Někteří lidé chápou informace ohledně nápravy jako nějaké „vícenáklady“ čtení palmového listu. To je omyl. Převzali jsme odpovědnost sami za sebe a absolvovali první čtení palmového listu. To zůstane jen přečtením informací, pokud nerealizujeme nápravy, nevyčistíme svou karmu či nepotlačíme negativní astrologický vliv planet na naši osobu. Nikdo to za nás neudělá, žádný ministr zdravotnictví ani ministr obrany. Sami jsme strůjci svého štěstí. Práce, které vykonáme, neděláme zpravidla jenom pro sebe, ale také pro své děti a vnoučata.
Náprava je unikátní součástí védického písma, kde staří mudrci přicházejí s vymezením rituálů pro čištění karmy a eliminaci negativního astrologického vlivu planet. Problémy současného života jsou důsledkem karmického dluhu života minulého. Díky védické astrologii je možné v současném životě s karmou aktivně pracovat. Tato řešení – Parihary – se týkají všech druhů lidských potíží. Při nápravě se jedná obecně o odříkávání manter a vykonávání speciálních rituálů v přesně specifikovaných místech, které přímo ovlivňují aktuální etapu našeho života. Jde např. o pooju (čti: pudžu), mantry a rituály, věnování daru (např. pohoštění či obdarovávání chudých lidí) nebo vagya – nošení prstenu, případně speciálního náhrdelníku apod. Všechna tato řešení závisejí na druhu doshi, kterou máme. Dosha je sanskrtské slovo pro „kaz, nepříznivost, nebezpečí“. Existují rozdílné druhy doshy, jako jsou Manglika Dosha, Sarpa Dosha, Kalasarpa Dosha, Putra Dosha, Pitra Dosha a další. Praktickými řešeními lze všechny tyto doshy překonat.
Některá řešení můžeme vykonat sami, například odříkáváním manter nebo návštěvou míst, kde ke karmickému dluhu došlo, jiná za nás může vykonat brahmín, kněz či šaman. Některá jsou naprosto originální a záleží vždy na čteči palmových listů a na jeho umu, jak je pro nás připraví. Nápravou nemusí být vždy návštěva hinduistických chrámů, ale pokud jsou čtečem z palmového listu přepsány, je to nejefektivnější způsob práce na sobě. Lze říci, že zpravidla se máme vrátit tam, kde karmická nerovnováha v některém z minulých životů vznikla, a vyčistit karmický dluh, ať už se to stalo v Praze, Peru, v Indii, či na Srí Lance.
Nějaká zkušenost klienta na závěr?
Tak tady je zkušenost paní Milady: „Po čtení a následném čištění se zlepšil vztah s mým manželem. Manželství v poklidu plyne a je teď opravdu krásné. Při čtení palmového listu mi byla sdělena i informace o mém minulém životě, o inkarnaci, která zásadním způsobem ovlivňuje můj současný život. Byl to život piráta, který kradl lodě a zřejmě i jiné věci. Možná i z těchto důvodů vodu moc nemusím a z mořských živočichů se mi „zvedá žaludek“. V minulém životě vznikl karmický dluh, který jsem si přinesla do přítomnosti. Stále se tedy snažím na sobě pracovat. Jsem ráda, že jsem dostala příležitost dozvědět se, proč se mi dějí v životě určité věci, kterým nerozumím. Život je krásný a stále si opakuji slova Pavla, který mi říkal, že mým jediným úkolem na Zemi je být šťastná. A já jsem!“
1. 12. 2016 se uskutečnil ve studiu internetové televize Cesty k sobě videorozhovor s majitelem společnosti Diochi panem Vladimírem Ďurinou a MUDr. Lenkou Hodkovou, lékařkou celostní medicíny
Celý videorozhovor najdete zde: http://cestyksobe.cz/vladimir-durina-mudr-lenka-hodkova-prekonejte-svoji-nemoc/16049
Jirko, když jsme připravovali knížku Od počátku k prvopočátku, povídali jsme si, že na Otce zapomínáme, nebereme ho „do hry“, jsme tak nějak odpojení a neuvědomujeme si svou vlastní Božskou podstatu… Tehdy jsem to vnímala jako pobídku k propojení, k navazování a prociťování vědomého vztahu s Otcem, Bohem, Stvořitelem, k otevírání srdce. Teď vnímám určitý posun – začít si více uvědomovat vlastní Božství, Božskou jiskru a to, že jsme součástí Božské hry. Že jsme vlastně také Božskými tvůrci.
Určitě!
Je tedy důležité svoje Božství přibírat stále do hry, samozřejmě ani nezapomínat na základní stavební kámen – spojení s Bohem, Otcem – a z tohoto bodu tvořit a manifestovat svoje touhy a přání?
Přesně tak. Já bych ale spíš použil slovo „zadávat“. Vždycky říkám, že pokud cítíte, že by to nějak mělo být, tak si to zadejte a očekávejte výsledek. Nebo to lze vyjádřit slovem „žít“.
Existuje spousta učení, jak si přitáhnout do života hojnost, partnera apod., ale často tam chybí zmiňovaný výchozí bod, kterým je Božský Tvůrce, spojení s Ním a vědomí vlastního Božství.
Ano, často tam chybí toto propojení. Potřebuješ si ho uvědomovat – ne prázdnotu, nebo že jsi v nějakém zmaru, nebo že ti něco chybí.
Je špatně, když toto spojení necítíme 24 hod denně?
Ne, vůbec ne, stejně o tom víš. Víš, že máš zájem a máš tam pozornost – tak to necháš v klidu proudit. Někdy to ani nevnímáš, je to v klidu.
Můžeme to přirovnat k předem nastavenému autopilotu?
Ano, a ani by nešlo, aby ses na to soustředila každou chvíli. Je to automatické. I kdybys propojení nevnímala, ber to tak, že ho třeba zastiňují jen nějaké emoce, které zase odejdou.
Teď když spolu mluvíme, tak je prožívání vlastního Bytí někde na pozadí…
Ano a to je vlastně ono. Obvykle to ale osobnosti nestačí – chce nějakou senzaci a něco vnímat. Božství je ale v klidu. A až přijde příležitost něco zadat, tak to učiníš.
Je Božím záměrem, abychom my lidé tady na Zemi prožívali a cítili své Božství, a z tohoto bodu tvořili?
Ano, je to záměr Boha, a zda i ty budeš mít stejný záměr, to už je na tobě. Ty sama rozhoduješ, zda je to i tvůj záměr – ale měl by být.
Díky tomu, že máme svobodnou vůli, tak se mohu rozhodnout, zda ten nejvyšší Boží záměr tady budu naplňovat, nebo zda se budu podřizovat matrixu, strachům, programům mysli…?
Ano.
Pokud by to všichni takto uchopili a žili svoji esenci, svůj potenciál, pak by si každý žil ve své „bublině“ a občas se propojil s „bublinou“ někoho jiného?
Ano, tak nějak si to lze představit…
Co vztahování mezi lidmi? Spolupráce ve firmách, kde pracuje spousta lidí. Vytváří něco dohromady…
Tam je důležité, aby to lidé dělali proto, že je to baví. Pokud se rozhodnou, že už takto žít nechtějí, tak se systémy rozpadnou a budou fungovat úplně jinak – na Božském principu a na tom, že si každý dá to nejlepší. Ne pracovat ve firmě, kde nechce být. Lidi si budou vybírat.
To je paradigma současné společnosti, která je dopovaná strachem. Kdybychom byli všichni vědomí…
… ano, vypadalo by to jinak.
Nebo je to určitá fáze vývoje?
Obojí.
Říkáš být ve své realitě, tvořit si svoji realitu – když tu byl lockdown, stejně sis nemohl dělat vše, co bys rád, v tvém případě třeba akce naživo.
Dostaneš jiné nabídky, abys tím prošla. Pokud tady přebýváš v „Božském“ a tyto problémy si nepřipouštíš, pak sice dodržuješ zákony, ale zároveň dostaneš nabídku, jak tím projít. Nestrádáš. Žiješ tak, abys dostala jen to nejlepší. Já mám třeba v zadání, že vše dopadne báječně. Věděl jsem, že když nebylo možné akce pořádat, že to dopadne jinak, ale dobře… Začalo se dělat on-line, zároveň jsem se někam posunul a vyzkoušel jsem si to. Takto by k tomu měli přistupovat všichni.
Pokud někomu krachne podnikání, neměl by se lekat, ale naopak se těšit, co nového přijde. Vždycky se nějaké řešení najde.
Pokud máš ale zábrany, že to z různých důvodů není možné a věříš jim, pak to probíhá přesně podle tohoto scénáře. Spousta lidí se z pozice strachu ptá, proč to nejde. Pokud si ale naopak uvědomuješ Božskou realitu a přistoupíš k tomu tak, že je to o.k., pak dostaneš ještě něco lepšího, co bys ani nevymyslela. Mysl to totiž ani vymyslet nemůže… Je důležité být stále v nastavení hojnosti. Pokud bychom to všichni uměli, pak by neexistoval ani žádný covid, protože lidstvo by bylo na takové úrovni, že by se takový problém do jejich světů vůbec nedostal. Pokud se k tobě dostane informace, že se někde objevila nějaká nemoc, pak tě obvykle napadne „aha“, tak to můžu mít i já – automaticky, aniž by ti došlo, že je to nesmysl, že to k sobě vůbec pouštět nemusíš.
Pokud jsem Božské realitě a uvědomuji si to, pak se dá říci, že tam nemoc vůbec nemá místo?
Ano, vůbec tam nepatří. Nemá tam místo, nelze ji mít.
Pouze pokud se propadnu do systému…
To, co se tady děje, je odraz lidstva a jeho úrovně. Nejen covid, ale cokoliv dalšího… Lidi by se od toho měli odvrátit, měli by se rozhodnout, zda to přijmou, nebo ne.
Přesto – pochází covid z Božské reality?
Dá se to tak říct. Všimni si toho zvláštního původu. Dělá si, co je potřeba, různě mutuje a nedá se uchopit… Lidstvo se od toho má odvrátit, ne to řešit. Lidi, místo, aby to takto uchopili, tak řeší opatření. Tvrdí, že nechtějí covid, ale spíš nechtějí opatření.
Zeptám se na vědomější propojování a uvědomování si vlastního Božství – např. tvoje Boží otisky – nebo meditace. Je to něco, co pomáhá člověka v tom Božském stavu více ukotvovat?
Určitě! Pokud za mnou přijde člověk s přesvědčením, že to tímto způsobem obdrží a jde si za tím, tak ano… V tu chvíli se vše dá zesílit a urychlit. Pokud ale přijde někdo, kdo je jen zvědavý a vlastně ho to vůbec nezajímá, tak se tak úplně neděje. Každý je jiný. Mnoho lidí to již uchopilo.
Lze i přes obrazovku?
Funguje to stejně. Setkání naživo jsou lepší kvůli komunikaci, ale z hlediska energií je jedno, jestli jsi třeba v Austrálii.
Dá se říct, že pokud se někdo připojí, tak ho vlastně přizveš do své bubliny a on se může s tebou vyhoupnout?
Není to tak úplně, lidi se tam vlastně přizvou tím, že mají zájem – přizvou se tak do „Božského“. Já je ani nemusím brát k sobě. Spíš za sebe, nechám si svou bublinu tak, jak je, jen je přizvu do toho „Božského“. Procítí to sami. Musíš neustále pamatovat na vlastní svébytnost!
Co ty věty o tom, že jsme tady všichni propojeni?
Na to bych dal pozor. Dal bych pozor na různé energie, které tady „plavou“, vždyť spousta lidí má v sobě i určité věci v nepořádku – pokud budeš brát, že jsme všichni propojení, pak si „natáhneš“ i určité problémy. Máš mít svůj svět čistý – propojení úplně nejsme, pouze o sobě víme.
Jsme tedy propojení skrze Božský zdroj?
Ano, ale zároveň máme svoji svébytnost. Pokud si tam nechám kohokoliv vstoupit, pak může nastat problém. Nejsme na stejných úrovních a někdo mi tam může zanášet problémy. Mnoho lidí si říká, že když je v tom „Božském“, tak se nic nestane – stane, pokud na to nahlížím z pozice mysli. Pokud jsi v „Božském“, jsi v sobě, pak toho člověka jen pozoruješ, nestahuješ si z něho nic do sebe. Problémem může být, když z pozice mysli nebo ega máš „za povinnost“ někomu pomáhat. Naciťovat se na něj, cítit se skoro stejně špatně – takové propojení je špatně. Bereš si do sebe problémy tohoto člověka a jeho vnímání.
Zpátky k tvořivosti a práci. Paradigma dnešní doby je, že lidé stráví v jedné práci často celý život.
To je často z pozice strachu. Musím to dělat takto, protože to jinak nejde. Pokud to přijmou za pravdu, tak je to pro ně pravda. Měli bychom si hlídat, abychom nepřijímali něco, co nám vyloženě nesedí. Nemyslet si, že je to v pořádku – není to v pořádku.
Opět tedy záleží na mně, jak se rozhodnu, nepřijímat systém přesvědčení, který je mi předkládán společností? Záleží, čemu uvěřím, jestli tomu dám zelenou, nebo červenou? Nesouvisí to i s určitou silou, jakou já jako osobnost disponuji?
Někdo má to přesvědčení silnější a věří si víc. To si ale můžeš i věnovat. Každý z nás má stejnou možnost.
Mně teď naskočila astrologická symbolika a takové ty představy, které souvisí s jednotlivými znameními.
Pak jsi v područí astrologie. Tvoje Božství se k tomu staví tak, že když to tak vnímáš, tak ti to dá.
Z toho vyplývá, že je úplně všechno možné, ale úplně všechno.
Také je. Přesně k tomu to směřuje, můžeš si nastavit cokoliv.
Je dobré postupně a pomalu posouvat limity víry, čeho jsme schopni?
Můžeš i rychle, ale není dobré na sebe tlačit a jít postupně. A časem si troufneš na víc.
Říkáš „troufnout“ – často si netroufneme a jsme zavření v určité škatulce.
Ano, to je hlas ega, musíš mu dát ale najevo, že ho překročíš. Ono protestuje – hlavně tam nechoď… Na začátku to vyžaduje velkou odvahu překročit všechny strachy. Prostě si to dovolíš, i kdyby ego předvádělo všechno možné. Dovolíš si to a očekáváš výsledek, ale nepracuješ na tom, to by se snižovala kvalita, dávala bys najevo Božství, že mu nevěříš.
Zadání, co chci, mohu ale modelovat postupně?
Vždy říkám to nejlepší, co je možné…
Často bereme ohledy… Bude to znít sobecky, ale alfou a omegou by měl být můj zájem, moje štěstí?
Sobecké to vůbec není, vezmi si, že ti to ovlivňuje celý život. Pokud jsi v nepohodě a nepokoji a nedáš si maximum, potom začneš strádat. Sice říkáš, že nechceš trpět, a přitom si to utrpění takto vytváříš sama. Jak se chceš uzdravit, když třeba chodíš do práce, která tě nebaví…? Pozor, je to vlastně převlečené ego.
Proč by naše Bytí, Božství mělo fungovat v nějakém útrpném módu. Má to tu být o radosti a spokojenosti.
Dotkli jsme se nemocí – toho, že si je k sobě pustíme a vlastně v tom božském nemoci nemají místo. Pragmaticky se zeptám – co stárnutí?
Také je to program.
A můžu ho nemít?
Ano a budeš vypadat pořád stejně.
Život od mimina k starci, stárnutí – to je nějaká plošná iluze?
Je to tak obecně přijímáno.
Tedy vše, co je obecně přijímáno, vytváří určité pole, skrze které my programujeme pole našich možností?
Říkáš to dobře – můžeš si vybrat, co si do čistého pole dáš.
Tedy „naházím“ si tam všechno, čemu věřím. Je mi tu sdělováno, že lidi se rodí a umírají, mají choroby, chodí do práce od 8 do 5 hod… tedy obecné pravdy, kterým věříme, a ty mě potom ovlivňují? Ty mohu postupně měnit. Ale může tam být i spousta „pravd“, o kterých ani nevím, že je mám… co s tím?
Pokud máš jasně zadáno, že jsi v Božském poli, tak ani tyto podvědomé pravdy tam nebudou. Prostě se rozplynou. Občas se nějaká může připomenout, ty si uvědomíš, že to není pro tebe a jdeš dál. Pak se tady teprve můžeš cítit dobře a strachy tě nebudou napadat, přesně tak to teď naciťuješ. Když se tam dostaneš, pak tam žádné strachy nemají místo.
Stárnutí a potažmo smrt… může to být i jinak, než jak to vnímáme?
Asi bych to spíš bral tak, že tě to tady asi 1000 let bavit nebude. Rozhodneš se tedy odejít, až budeš chtít.
Mělo by to tak i být – odcházet ze Země, nebo této reality, vědomě?
Ano, když si tady splníš, co jsi chtěla a budeš vnitřně vědět, že už ti to stačí.
Co reinkarnace? Vracíme se zpátky?
Ano. Ne každý zvládne to, co má, za jeden život… Tedy aby duše nabrala kapacitu, uvědomění si svého Božství.
Změna smýšlení o realitě vede k tomu, že se člověk mění z role oběti do role tvůrce.
Poslední dobou stále častěji – nejen z úst kvantových fyziků – zaznívá, že prožíváme právě takovou realitu, jakou si sami vytváříme a jsme svým způsobem spolutvůrci světa. Můžete laikovi tento pohled přiblížit?
Je to poměrně jednoduché. Tento svět – vnější realitu a samozřejmě i sami sebe zažíváme a zkoumáme prostřednictvím pěti smyslů. Všichni víme, že disponujeme hmatem, čichem, sluchem, zrakem, chutí, ale navíc se jako smysl dá považovat i abstraktní myšlení, díky němuž smyslově zkoumáme abstraktní svět myšlenek a představ. Dnešní člověk si obvykle myslí, že všechny signály, které k němu přicházejí, jsou někde venku. Dá se na to ale nahlížet i tak, že vše, co zažíváme včetně světa kolem nás, jsou jen zkušenosti vědomí. Všechno, co existuje, existuje jen proto, že to registruje vědomí.
Samozřejmě by bylo potřeba precizovat, co přesně pojem „vědomí“ znamená. Bohužel se nám to těžko podaří, protože o tomto fenoménu zatím nepanuje shoda ani mezi vědci, ani mezi filozofy. Nicméně si pro tento okamžik představme pod pojmem vědomí to, co registruje a vnímá hologram reality. Pokud se na to podíváte z tohoto pohledu, dá se přistoupit na myšlenku, že vědomí je jediné, co vlastně existuje. Už filozof Descartes říkal: „Myslím, tedy jsem“, a zpochybňovali tak veškerou obecnou pravdu. Ať se bavíme o čemkoliv, tak otázkou zůstává, co je vlastně pravdou. Tedy i Descartes si už tenkrát uvědomil, že jediné, co může s jistotou tvrdit je, že on sám existuje. Potom se poměrně snadno dá přistoupit na myšlenku, že vědomí je jediné, co existuje.
Vědomí je jediné, co existuje.
To už je hodně abstraktní…
Ano, je těžší tento přístup akceptovat. Je to ale základ všech myšlenkových přístupů třeba z východu. Vědomí je primární. Filozofové i mystici říkají, že všechny zkušenosti vědomí, které máme, mají prvotní základní zkušenost v sebeuvědomění – v uvědomění si JÁ JSEM. V moderním slova smyslu „JÁ“ označuje to, čím vědomí je – a tím je prázdnota bez formy, obsahu, času, prostoru… nicota, ze které vše pochází. JSEM je už vědomí, nicota v pohybu. Vzniká tam již iluze pohybu, neboli času, která pak vytváří prostor, život a vše, co s tím souvisí.
JÁ JSEM je vlastně prvotní uvědomění si. Když se dítě narodí, začne si uvědomovat, že je, začne vnímat svět. Ale i v rámci božského vědomí se dá vznik vesmíru interpretovat uvědoměním si božského vědomí, že je.
BOX:
Dnešní většinový názor říká, že svět je mechanický, materialistický stroj a že existuje tam venku. Že prožíváme něco, co nemůžeme ovlivnit, že se dějí náhody, průšvihy apod., a že jsme obětí vnějších okolností. Mysticismus, východní filozofie a podle mě i moderní věda ve smyslu kvantové fyziky, která jasně narazila na problém vědomí, nabízí druhou variantu: Zdrojem všeho je vědomí, které generuje vše a pozoruje samo sebe. Změna těchto paradigmat, změna smýšlení o realitě, vede člověka k tomu, že se mění z role oběti do role tvůrce. Myslím si, že je to obrovským přínosem pro daného pozorovatele a navíc si myslím, že prožíváme dobu, která nějakým zázračným způsobem toto téma otevírá až téměř násilně. Jako kdybychom stovky let procházeli jakousi evoluční fází, kdy si k tomuto chápání jednotlivci dospívali jakousi jemnou cestou, ale doba dnes nastavuje takové zrcadlo a tak třese naší realitou, že nelze uniknout a ta změna se děje téměř revolučně. KONEC BOXU
Směřuje k propojení spirituality a vědy?
Moderní společnost nahrazuje často religiózní či náboženské vnímání a otázky vědou – toto prolínání světů mě obrovsky přitahuje. Vše se dá prezentovat východním deduktivním způsobem myšlení, nebo západním, tedy tím induktivním. Na západě hodně věříme na logiku a racionalitu a to, že věda racionálním vědeckým zkoumáním odhalí odpověď na jakoukoliv otázku. Nicméně z toho východního mystického směru se ukazuje, že existuje něco, co se dá vědecky zkoumat, ale je to veskrze subjektivní. Od psychologie až k mystickým zážitkům nebo zážitkům blízkým smrti – ty jsou veskrze subjektivní, přesto mají charakter objektivní reality, protože každý, komu se to stane, vypovídá víceméně stejně. Lidé, kteří prošli zážitkem blízkým smrti, mají zkušenosti velice podobné.
Mystická zkušenost je pravděpodobně verbálně nesdělitelná…
Moderní věda, i mystická zkušenost ukazují, že racionální pravdu nelze sdělit nebo předat – dá se pouze zažít. I moderní společnost, která lpí na vědeckém a racionálním uchopení, pro mě z nějakého nepochopitelného důvodu ignoruje to, že sama věda přesně k tomuto závěru dospěla taky. Matematici jako Kurt Gődel dospěli k závěru, že matematika sama o sobě nemůže vytvořit systém, který by nebyl rozporuplný. Dokázali, že matematika sama, což je vlastně svatý grál logického a racionálního myšlení, má své limity, přes které se nikdy nemůže dostat. Podle mě je to stejně významný objev, jako Einsteinův objev teorie relativity, kterou vlastně dokázal, že nic se nemůže pohybovat větší rychlostí než rychlostí světla.
Podle mě to všechno směřuje k tomu, že skutečnou pravdu lze jenom zažít. Můžete ostatním souputníkům nabídnout nějaké způsoby, jak se jí dobrat, ale nemůžete ji sdělit…
Co skeptici a ti, co lpí na paradigmatu racionální vědy?
Skeptiky mi byl udělen bludný balvan, ale domnívám se, že i ti skeptici, kteří tak lpí na tom, že je to přesně tak, jak tvrdí racionální věda, a nic jiného není přípustné, tak i ti se dříve či později nevyhnou konfrontací s touto skutečností. I když ostrakizují lidi, kteří se snaží o jiný pohled…
To připomíná církevní středověk. Je zřejmě bezpečné se opřít o strukturu racionální vědy?
Je bezpečné se opřít o strukturu většinového názoru. Každý vás podpoří.
Akademická obec je zřejmě náročné prostředí.
Ano, to samozřejmě je. Ale já se osvobodil ze systému – neříkám, že jsem „huba nevymáchaná“, ale nemohu žít proti svému přesvědčení. V akademickém světě funguje velmi silně autocenzura.
Mluvil jste o změně paradigmatu – je možné, že když si kritické množství lidí uvědomí, že realita je poněkud jiná, než jsme si zvykli ji vnímat, pak se to jako by „překlopí“…?
Pro mě ne úplně z jasného důvodu k této transformaci dochází úplně revolučním způsobem. To, co dneska prožíváme, o tom dříve snilo spoustu otevřenějších lidí. Třeba před pěti lety se spousta lidí bavilo o ekologii, o globálním oteplování, o tom, co se musí změnit. O tom, že by se lidi měli probouzet. Města byla přelidněná – miliony turistů, přehuštěná obloha, léto začínalo už někdy v únoru… Najednou se vše s covidem zastavilo, v zimě napadl sníh, prožili jsme normální jaro, prší, ve městě je prostor – prostě se to děje. Někdy radikálním a dramatickým způsobem, sice prožíváme manipulaci vlády, ale opravdu se změna děje.
Před tím jsme měli možnost si cestu vybrat. I když samozřejmě následovat nesystémovou cestou vyžaduje velkou odvahu a oběti. Vykresluje to nádherně film o Giordano Brunovi – pokrokovém mysliteli své doby, který si podle paradigmatu tehdejší společnosti zasloužil ten nejtvrdší trest. Tehdy by vám 99% lidí řeklo, že je to správně, protože je to v rozporu s tím, co hlásá církev. Dnes každý ví, že měl vlastně pravdu. Každý akceptuje, že se Země točí kolem Slunce. Dnes jsou všichni na straně Giordano Bruna a ví, že se Země točí kolem Slunce, ale právě tito stejní dnes zase stojí na straně většinového názoru.
Dnešní společnost vlastně dělá to samé, sice se už neupaluje, jen jsme se posunuli. Před pandemií měl každý svobodu vystoupit z řady, což bylo podobně jako ve středověku, i když už nešlo o život. Teď svobody pro rozhodnutí ubylo. Pandemie nás nutí dělat zásadní rozhodnutí a už na to nemáme celoživotní prostor.
Vaše rozhodnutí se může opírat o většinový názor, anebo se můžete zastavit a zamyslet, zda se je pro vás v pořádku slepé přijímání názorů, které jsou prezentovány v televizi a v novinách. Například co virolog, to jiný názor. Každý si musí všimnout, že ve sdělovacích prostředcích mají prostor pouze virologové s jedním názorem. Ti ostatní jsou určitým způsobem cenzurovaní.
Teď nám doba ukazuje limity a možnosti systému a to, zda jsme ochotni tento systém dál utvářet.
Jak se tedy mohu vymanit z Matrixu, z toho, že nebudu ovce systému – jak dojdu k tomu, budu realitu vnímat jinak?
Víceméně jsme to už řekli na začátku. To, čemu věříte, tvoří to, co prožíváte. To je váš Matrix. Matrix, který máte v hlavě, tvoří síť toho, čemu věříte.
To, čemu věříte, to se pak v realitě manifestuje.
Použiji příklad – Jarda Dušek často vypráví historku o příjezdu Kolumba na ostrovy u Ameriky. Indiáni viděli jen námořníky na lodích, ale lodě schopni vidět nebyli, protože nevěděli, co loď je. Až jejich šaman, který měl otevřenější vědomí, byl schopen lodě vidět a tento vjem nasdílel do kolektivního vědomí kmene. Pak už je viděli všichni… Pokud se otevřete této možnosti, pak podobné věci můžete zažívat dennodenně. Někteří lidé věci, kterým nevěří, prostě neuvidí. Sensitivita se ale dá díky meditacím vycvičit.
Můžeme do této kategorie zařadit i zažívání zázraků?
Třeba taky… Když nevěříte v UFO, tak ho asi ani nikdy neuvidíte – pokud nedojde k nějaké hluboké transformaci kolektivního vědomí, což se ale také může brzy stát. Ten, kdo v něj věří a aktivně se snaží ho vidět, tak ho prostě uvidí.
Váš „believe“ systém (to, čemu věříte) vytváří realitu a to, co prožíváte. Je naprosto v pořádku, že v mojí realitě vnímám něco, co – ač se díváme stejným směrem – vy nevnímáte.
Kvantová fyzika totiž stojí na řešení rovnic kvantové fyziky. Jejich řešením je tzv. superpozice všech řešení (kombinace výsledku všech řešení) – pokud je řešením rovnice, že kočka je mrtvá a současně je řešením, že kočka je živá, pak z hlediska kvantové fyziky je výsledkem tzv. superpozice, tedy součet těchto dvou řešení. Kočka je současně mrtvá i živá.
Není úplně jednoduché to pochopit…
Není to složité, jen se tomu musíte otevřít. Žijeme ve světě, kde je něco pravda, anebo to pravda není. Buď je hrnek celý, nebo je rozbitý. To je jen povrchní pohled. Řešením je ale i superpozice těchto stavů. Tedy binární logika „buď, anebo“ v tomto světě nemá místo. Můžeme tady zmínit východní filozofie, kde je patrný přechod od duálního vnímání k jednotě. Tam platí „to i to“.
Tedy existence čehokoliv je závislá na pozorovateli?
Samozřejmě, to je obrovsky důležité. Dnešní společnost se bláhově domnívá, že věda vše vyzkoumá, nicméně se tímto nechci navážet do racionální vědy.
Newtonovy zákony ale v našem světě platí – třeba statika apod.? Nebo jsme opět u dohod?
Platí, když jim všichni budeme věřit. Děje se to už jenom tím, že provádíme experimenty a hledáme fenomény, které jsou v souladu s naším „believe“ systémem.
Výzkum a dnešní vědecký systém, který je založen na principech finančního toku, je obrovsky limitovaný v tom, aby se objevilo něco nového. Podporují se projekty, kde je jasné, že dopadnou tak, jak se očekává. Vědci se motivují k tomu, aby napsali co nejvíce článků, což bylo patrné teď v době pandemie. Najednou se ukazuje, že většina z článků z farmaceutického výzkumu není reprodukovatelná. Když se ani nic nového najít nechce – a ten prostor možností je obrovský, potenciál je opravdu neskutečný – tak se nic nového ani najít nemůže. Celý vesmír má nekonečně mnoho variant, a pokud se díváte jen na ty, které jakoby chcete vidět a ignorujete to, co by to mohlo určitým způsobem narušit, pak v tomto paradigmatu můžete žít tisíce let. Nicméně to paradigma se vždycky zhroutí. To, že Newtonovy zákony neplatí všude, je jasné. Máme teorii relativity, máme kvantovou fyziky, tam Newtonovy zákony prostě neplatí.
Co stárnutí, smrt, zdraví… to jsou témata, která se nás úzce dotýkají. Jak byste na ně nahlédl z pohledu kvantové fyziky?
To je ještě mnohem kontroverznější téma. Když jde o fyziku, tak máme pocit, že o moc nejde. Mohu si sice vysloužit bludný balvan, ale fyziku mnoho lidí neřeší. Když jde o zdraví, to už je něco jiného. Debata o tom, co je vědomí, může někoho míjet, i když s tímto postojem nesouhlasím. Každý chce přece vědět, co je smyslem života a jak by ho měl žít. Jak se život tvoří. Jak dosáhnout toho, abychom byli šťastní, ne stresovaní. Nicméně otázka nemoci, která je teď v našem prostoru obrovsky akcentovaná, už není žádná akademická nebo filozofická debata.
Současná situace nás nutí otevřít se myšlence, že to, čemu věříme, může být úplně jinak.
Absolutní pravda je chiméra – věřit něčemu můžete jen, pokud tomu dodáváte energii víry. Můžete ale připustit, že je to jinak… Všichni největší géniové, reformátoři, všichni, co přišli s převratnými myšlenkami – Einstein, Hus, Komenský… byli lidé, kteří si uvědomovali, že nic, z toho, čemu věří, není absolutní. Einstein přišel s tím, že neexistuje absolutní čas, a tím vyvrátil základní víru newtonovské společnosti, že existuje absolutní prostor a čas, to, že všem běží hodinky stejně. Prostě to nerespektoval, a stal se tak největším myslitelem naší doby.
Pokud si toto připustím a zbavím se všech berliček, o co se mám opřít? Ztrácím iluzorní jistoty…
To jste pochopila správně. Pokud toto někdo poslouchá a je úplně v pohodě, pak to asi úplně nechápe. Tento pohled musí v člověku vzbuzovat až nemilé pocity. Skutečné poznání – a mluvíme i o mystickém poznání – znamená, že všechny ty jistoty (a naše ega jistoty potřebují) jsou jenom jakési iluze. To pak samozřejmě v prvních fázích vzbuzuje až pocity hrůzy.
Co pojem Bůh – není tedy univerzálním východiskem, jistotou a opěrným bodem, ke kterému se nakonec všichni máme vztáhnout?
Jaká existuje jistota? Už Descartes říkal: „Já jsem – já si uvědomuji“. To je jediná jistota bytí. Teď se můžeme dostat k náboženství, které má jasně definovaný názor, nebo se můžeme dostat k mystice – pak mizí dualita a jistotu máte v tom, že žádná jistota není.
Jediná jistota bytí je uvědomění si „já jsem“, já existuji.
S tímto uvědoměním můžeme zažívat život jako obrovské dobrodružství.
Jasně, všechno se neustále mění. Všechno je zde jen dočasně. To, co dnes tvrdím, to je také jenom jistý pohled. Život, existence, tu není od toho, aby tady bylo něco navěky. To není vlastnost vědomí. Naopak – všechno se neustále vyvíjí, proměňuje a prozkoumává nekonečný prostor variant.
Znamená mystický prožitek vlastně takové vyhoupnutí se z duality do jednoty?
První fáze mystického prožitku jsou, že si uvědomíte, že realita stojí na principu duality, že to „nic“ se rozdělí na kladný a záporný pól. Vznikají polarity a to, co my vnímáme je vlastně polarizací ničeho – prázdnoty.
Co tíživá témata jakými jsou umírání – třeba holocaust… tento pohled je pro lidi, kterých se tato témata osobně dotýkají, velmi složitý.
Ano a je třeba zdůraznit, že se vším respektem a s pokorou to naprosto chápu a respektuji pocity těch, kteří něco takového zažili, či zažívají. Když se ale podíváte na současnou situaci, tak je svým způsobem podobná. Někdo tvrdí, že pandemie je jakýsi konstrukt, který někdo vymyslel, ale je tady také spousta lidí, kteří prošli těžkým průběhem, nebo jim zemřel někdo z rodiny. Pořád je to o tom samém – vy prožíváte realitu, kterou si vytváříte a které věříte. To, čemu věříte, to se děje. Když někdo věří, že řádí virus, který žere zdravé a hodné lidi, když si představuje hromady mrtvol… pak si tu realitu vytvoříte a prožijete. Naproti tomu i za války spousta lidí prožila klidné roky…
Byla a stále ještě je tato realita vytvářena pozorností, kterou jsme covidu věnovali a věnujeme? Zprávy, čísla…
Jasně a manipulace. Realita je subjektivní, můžete věnovat pozornost něčemu jinému a vytvářet si svoji realitu.
Nejsem na to malý pán? I když to je také jen moje víra…
Stále se k tomu základnímu vracíme – celý rozhovor by se dal přepsat do dvou vět:
Objektivní realita je iluze, vytváří se „believe“ systémem, tedy tím, čemu věříme. Východiskem z toho je si uvědomit, že cokoliv, co považujeme za pravdu, to se dá zpochybnit – ne, že to může být jinak, ale tím, že se na to jinak podíváte, tak to jinak bude.
To je úžasně osvobozující.
Ano, i když to zpočátku může evokovat pocity strachu. Jistoty, o které se život opíral a opírá, se mohou změnit v prach jedním fouknutím. Uvědoměním si, že je to prach… a to je celé! To by úplně stačilo. Všechna ostatní slova a milióny knih, které se napsaly, jsou tady jen proto, že tato pravda je na jednu stranu obrovsky jednoduchá, ale je také obrovsky těžké ji skutečně implementovat do života. Sebevzdělávání, kurzy osobního rozvoje, filozofické knihy… Stačí si uvědomit, že tato pravda je tak jednoduchá, že ji stačí jen přijmout.
To jste potom trochu jako mnich, který musí rozmetat mandalu, kterou tak dlouho tvořil – musíme „rozmést“ vše, co jsme před tím do života přijali a nabrali?
Není nutno rovnou rozmetat – stačí připustit. Ono se to pak rozmete samo. Toto vědění – to není víra, ale vědění – vám potom otevře obrovské nové možnosti. To je princip bytí.
Teď jsme tak nějak uvězněni v určité škatuli.
Ano, a když vystoupíte ze škatule, tak se vám otevře nový obrovský vesmír. A když se vrátíme k nemocem nebo zmiňovanému holocaustu, pak nás toto poznání nebo uvědomění osvobodí i od jakéhokoliv utrpení. Všechno, co se děje, tak si určitým způsobem vytváříte proto, aby vás to někam posunulo. Se vším respektem, jakákoliv nemoc, utrpení. Mluvíme-li o holocaustu – vždyť na individuální úrovni se to děje denně. Lidé jsou pořád obětí násilí a kriminálních činů. To jsou osudy, které lidé prožívali, prožívají a prožívat budou.
Domnívám se, že každý je schopen unést jen tolik lásky, kolik unese bolesti.
Skutečná láska, která tvoří tuto realitu, znamená, že do sebe akceptujete, přijmete cokoliv. To je i obrovská bolest – bolest matky, které zemřelo dítě. I to je láska. Proto mnoho lidí není schopno se dostávat na vyšší úrovně lásky. Znamená to totiž, že čím víc máte v sobě lásky, tím víc bolesti musíte v sobě integrovat. Přijmout, požehnat všemu, co se děje. Odpustit, požehnat, že i to je součástí toho božského výtvoru.
To jsme se téměř dostali ke křesťanství...
Křesťanství nevychází z nějakých pomýlených principů. Jiná otázka je, co je aplikováno v církevních strukturách. Ale jinak principy všech skutečných filozofií a náboženství jsou bezrozporné. Kristovo vědomí – co to znamená? Proč je tam ta symbolika nebo skutečnost utrpení na kříži? Když začnete milovat svůj život, musíte ho milovat se vším, co jste prožila – i s tím utrpením.
My tu bolest ale nechceme, odstrkáváme ji od sebe pryč.
Právě. To, co nechceme, to jen blok a mantinel, který nás drží. Láska vás přenese i přes utrpení, ale pouze v okamžiku, když ho přijmete. Krásná zkušenost jsou žhavé uhlíky nebo potní chýše. Šílené teplo, trpíte… tím se otevírá brána.
Přijetí utrpení je jedinou možností, jak ho přežít.
Podobné je to s nemocemi. Co je nemoc? Duše – duch se chce nějakým způsobem projevovat a vaše tělo to ignoruje, dostává se do disharmonie a duše posílá přes tělo zprávu. Pokud se necháme vmanipulovat do reality, kde svoje poznání ignorujeme, tak se to začne projevovat určitou somatizací. Pokud už duch v těle nemá čeho dosáhnout, chodíte do práce z práce… Když už spirit nemá možnost se rozvíjet – co by v těle dál dělal? Tělo už není nástrojem, který umožňuje duchu naplňovat svoje poslání.
I smrt je velké téma.
Dá se dospět k závěru, že pokud je zdrojem všeho vědomí a vědomí je to jediné, co existuje a je nezničitelné, pak veškeré ty víry, že smrt je konečná, se dají „rozprášit“.
Smrt i život je iluze. Objektivní život je iluze. Vědomí nemůže jen tak zmizet, vědomí je to, co vždycky bylo, co je a co bude, protože i čas je iluzorní.
Smrt a konfrontace s vlastní smrtí je v podstatě to nejdůležitější, co člověka v životě čeká, to je náš nejdůležitější úkol. Moderní společnost se snaží pojem smrti vytěsnit a akcentuje věčné mládí. Smrt a život je to samé. Nepochopíte život, pokud nepochopíte smrt. Jsou i metody, jak se k tomu přiblížit. Vystupování z komfortní zóny – třeba ta zmiňovaná potní chýš. Indiánské nebo tibetské metody, kdy se člověk na dlouhou dobu zavře do tmy a ticha. To jsou rituály, kde se nahlíží temnotě a nicotě do tváře.
Ještě k nemocem – pokud si toto uvědomíme, pak pochopíme, že i přesto, že existuje „evidence-based“ medicína (opírající se o důkazy), která tvrdí, že existují nevyléčitelné nemoci, tak i přesto existují miliony spontánních uzdravení, která jsou v rozporu s pohledem západní medicíny. Možná by stálo za to se zamyslet nad tím, kde se berou? Proč se to tomu procentu lidí podaří? Zamysleme se na závěr nad tím, proč se někdo dokáže uzdravit ve stádiu, kdy klasická medicína tvrdí, že je konec a není to možné. Jarda Dušek často vypráví o Klemencovi Kubym – jezdí po nemocnicích, kde ukazuje, že má přerušenou páteř (doložitelné na CT) a on se postaví na nohy a odejde. Je to otázka víry! Toto je skutečnost, která je v možnostech každého…
"Rychlý spalovač tuků"
Rozchodnice růžová neboli zlatý kořen roste zejména v suchých písečných oblastech arktických částí Evropy a Asie. V tradičním ruském léčitelství je používána již staletí, ale u nás byla ještě donedávna neznámou rostlinou.
Klinické studie potvrdily, že Rhodiola rosea má schopnost systematicky regulovat mnoho různých fyziologických funkcí. Používá se v suplementech určených na spalování tuků, ale současně zvyšuje vytrvalost, podporuje imunitu, svalovou výkonnost, zlepšuje anémii, má pozitivní vliv na deprese, mentální vyčerpání a sexuální vitalitu. Až do roku 1969 byla Rhodiola rosea považována za ruské vojenské tajemství. V tomto roce se totiž farmakologický výbor země rozhodl, že bude po více než třiceti letech klinických testů kultivovaná na komerční produkci.
Rozrazil lékařský je trvalka s poléhlavou a vystouplou lodyhou. Krátce stopkaté, vstřícné listy jsou podlouhlé eliptické, na čepeli jemně pilovité. Květy mají bleděmodré, někdy spíše do fialova, jindy bělavé, vytvářející bohaté hrozny. Plodem je podlouhlá tobolka, přitisknutá k ose hroznu.
Tato bylina se vyskytuje v lesích, chudých loukách a vřesovištích. Většinou se také jedná o stanoviště suchá a chudá na živin, proto z naší intenzivně využívané kulturní krajiny ustupuje. Vyhledává spíše polostín a vyhýbá se vlhkým místům. Kvete v červnu až srpnu.
Vyskytuje se téměř celé Evropě. V České republice zejména v nížinách, ale i ve vyšších polohách. Vzácně se vyskytuje na vápnitých půdách.
Drogu tvoří nať, sbíraná nejlépe na počátku rozkvětu. Mezi bylináři je nejvíce ceněná droga z rozrazilu potočního.
Celkově se odborníci domnívají, že rozrazil je velice nedoceněnou léčivkou. Dovede snižovat hladinu cholesterolu v krvi, působí přiznivě na močové cesty při zánětech a při kaméncích, kde podporuje jejich rozpadávání. Též se rozrazil osvědčil při bronchitidě a zejména při astmatu. Podporuje zažívání a tvorbu slinivkových enzymů. Řadí se k drogám tzv. krev čistícím, a je proto vhodná při nejrůznějších kožních problémech, kde ji podáváme jak zevně tak vnitřně. Je také účinným antirevmatikem a její podávání je plně indikováno zejména v geriatrii.
Při aplikaci v terapeutickém odvětví nemá droga žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky. Neměla by však být překročena denní dávka 5 gramů drogy.
Mladá nať se využívá také například do jarních salátů či polévek.
|
Poradna |
Ke stažení |
Nejbližší akce |
Aktuality - blog |
Obchodní podmínky Reklamační řád Reklamační protokol
Copyright © 2018 DIOCHI SPOL. S R.O, Průmyslová 1306/7, 102 00 Praha 10, Česká republika
