Regenerace ve sféře Diochi

Na počátku roku vám vyšlo nové meditační CD Zimní meditace. Proč právě Zimní meditace?Moje nejnovější meditační CD ZIMNÍ MEDITACE se původně mělo jmenovat Vánoční meditace, ale protože je obdařeno nejen vánoční atmosférou, nechtěl jsem, aby si je posluchači pouštěli jen o Vánocích.

Představíte ho čtenářům?
Sice jsem původně vybíral texty, které se hodí k meditacím právě v období melancholické a zároveň i romantické zimy a k Vánocům, ty jsou však na celém albu nakonec pouze jen tři: Seznam vánočních přání, Vánoční ukolébavka a Štědrovečerní pastýřské troubení. Z ostatních meditací musím jmenovat zejména Aramejský Otčenáš a Exupéryho modlitbu, Ruizovy texty Modlitba za svobodu a Modlitba za lásku z jeho bestselleru Čtyři dohody. A nakonec jsou na CD i meditace Spokojenost, Kráčej opatrně a Mayské orákulum.
Vznikalo snadno?
U mě vše funguje spontánně ☺. Celé léto jsem se zabýval myšlenkou natočit další meditační album právě s vánoční tematikou. Pak jsem ale odjel do Ladaku – Malého Tibetu, kde jsem vedl meditační cestu. Po návratu jsem okamžitě vyrážel na přednáškové turné na Slovensko, odkud jsem psal Robertovi Jíšovi, že bychom si měli dát nějaké frekvence na natáčení – to byl takový „bič nade mnou", abych se už k něčemu rozhoupal. Ovšem kromě dvou textů Miguela Ruize jsem nic jiného neměl. Až když jsem se vrátil z turné, začal jsem hledat texty, které přišly tak „zázračně", jak už to u mě bývá...
Proč jste si vybral právě Miguela Ruize?
S meditacemi-modlitbami Miguela Ruize z jeho knihy Čtyři dohody pracuji na seminářích od prvního vydání jeho knihy u nás. Chtěl jsem je zařadit již na své předchozí CD Meditace, ale neměl jsem k tomu svolení. Rok jsem čekal na poskytnutí audio práv, takže jsem tyto texty zařadil až nyní na CD Zimní meditace.
Kdo k CD skládal hudbu?
Autorem hudby je talentovaný a ostřílený hudební skladatel a můj kamarád Robert Jíša, se kterým spolupracuji již od roku 2000. Složil opět krásnou hudbu, ze které mám velkou radost. Má schopnost vcítit se do mých představ a atmosféry textu, což je vždy velkou výhodou. Proto jsem i jeho samostatnou hudbu zařadil na bonusové CD, které vychází spolu s mými meditacemi na dvoudiskové verzi DELUXE.
Jaké je poselství CD?
Zimní meditace je takový jakoby archetyp zimy, kterou v sobě můžeme změnit v jaro naším vnitřním sluncem – boží jiskrou v nás... Stačí jen zavřít oči, meditovat, stát se Světlem a Láskou. A být šťastni!
Uběhl skoro rok od vydání vašeho prvního meditačního CD. Jaký byl?
Hektický. Hodně jsem cestoval – za svými studenty a posluchači po celé republice, na Slovensku. Ale je o mně známo, že jsem velký cestovatel, což je pravda. Pořádal jsem tedy hned několik meditačních cest a prázdninových pobytů: Střední Amerika, Řecko, Tyrolsko a již zmiňovaný Ladak. Ač jsem měl v plánu dopsat některé mé rozepsané knihy, ne vše se dařilo tak, jak jsem si předsevzal. Ale naopak jsem zase pokračoval v psaní tam, kde jsem to ani nepředpokládal... Inu, „božská" inspirace ☺.
Co jste zažil nejzajímavějšího, nejmilejšího?
Těch zážitků je tolik, že je musím cíleně mazat, jak říkám, „uvolňovat si svůj vnitřní hard disk". Jsem vděčný svému bratranci Peterovi z Košic, že když nemohu najít sponzory/reklamní partnery na své projekty, nakonec je to vždy on, kdo se nade mnou slituje a podpoří – takže to jsou opakované milé zážitky. Ale zažili jsme i moc krásná setkání v Ladaku: nejen s tamními mnichy v klášterech, ale i s obyčejnými lidmi. Proto cestu opakuji i letos v září. A snad nakonec mě potěšilo setkání s paní Nilou Vodičkovou, která z ničeho vykřesala sbírku a nakonec stavbu památníku sv. Zdislavy v jejím rodišti v Křižanově. Mě už všichni berou jako „součást" Zdislavy i proto, že jsem o ní před dvaceti lety vyprodukoval film V erbu lvice – to bylo tehdy mé první velké filmové děťátko a velká láska.
Potkalo vás i něco mrzutého?
Bohužel ano, když mi na jaře zemřel otec a poté i bratranec. Ale to je život...
Jaké jsou vaše nástroje, když musíte čelit trampotám života?
Trampoty si nepřipouštím. Ale nástroje, které používám neustále, jsou sebeláska, láska, radost, štěstí, víra, naděje, důvěra a vděčnost. Ale také práce a cestování. Tím, že hodně cestuji, vidím, že i lidé, kteří nemají nic, jsou šťastní, takže to je takové připomenutí, že ke štěstí toho tolik člověk nepotřebuje. Štěstí je totiž stav mysli.
Chystáte novinky pro své čtenáře či posluchače?
Já mám tolik novinek, jen je všechny zdárně dokončit a najít sponzory, kteří pomohou při vydání... ☺. Před dokončením jsou hermetické meditační karty THOVT, což předznamenává moji další knihu s názvem Učení boha Thovta. Pak bych chtěl dokončit a vydat další díl knihy rozhovorů Hvězdy ezoterického nebe III. – Kniha plná lásky. A pak už snad letos dokončím i Mystickou Barbru Streisand.

Pavel Krejčí, znalec knihoven palmových listů, cestovatel, psychoterapeut a zen tvůrce. Jeho jméno bylo v roce 2009 uvedeno v palmovém listu nádího Shivy jako člověka, který má čteče palmových listů poprvé přivézt do Evropy. Pravidelně se vrací do Indie, pořádá semináře a píše knihy. 

Tlumočíte zájemcům čtení z palmových listů. Jak jste se k palmovým listům dostal? Osud?

V roce 2008 jsem si při jednom z občasných nákupů pro radost nadělil tašku nových knih. Měl jsem ve zvyku nejdříve všechny prolistovat. Vzal jsem do ruky „Proroctví o Evropě z knihoven palmových listů“ od Thomase Rittera. Obálka? Nic moc. Proč jsem si ji ještě týž večer vzal do postele? Nevím. Četl jsem: „V Indii existují knihovny palmových listů, jež vytvořili svatí rišiové pro ty, kteří se někdy v budoucnu přijdou zeptat na svůj osud.“ Přišlo mi to šílené, ale od čtení jsem se už neodtrhl. Četl jsem celou noc, celý den a pak? Zvedl jsem telefon a požádal německého autora o místo v jeho další expedici do jižní Indie. Mám to tak ve zvyku, vždycky jdu přímo ke zdroji.

Myslíte, že jste byl předurčen? 

Asi ano. Musím se přiznat, že úplně na začátku to byla hlavně zvědavost. Později ale začaly věci do sebe zvláštním způsobem zapadat. Hned po svém prvním čtení jsem pocítil potřebu se nějak podělit o svůj zážitek s ostatními. Nechápal jsem to. Vždyť úkol jsem si splnil. Navštívil jsem knihovnu, list se našel a byl mi přečten. Co bych ještě více chtěl? Možná právě proto jsem si začal psát poznámky a ty vtělil do své první knihy. Druhým momentem byla jakási zrající potřeba sdílet prastaré mysterium palmových listů s lidmi v Evropě. Když se mi nedařilo přesvědčit famózního čteče palmových listů Shivu (Veeraperumal Shivashanmugam), který četl listy mnoha významným státníkům, hercům a duchovním, aby přijel v roce 2010 do Evropy, požádal jsem jej, aby si otevřel svůj palmový list a otázal se, zda má jet do Evropy, či nikoliv. V listu skutečně našel informaci, že do Evropy v památném roce 2010 skutečně jet má, a dokonce tam prý bylo uvedeno jméno Pavel – člověk, který jej má do Evropy doprovodit. 

Nechávají si ve svých palmových listech číst i významné osobnosti ČR?

Ano, například herec Václav Postránecký, operní pěvkyně Dagmar Pecková, moderátorka a zpěvačka Lenny, spisovatelka Daniela Fischerová, herec Mario Kubec, zakladatelka léčivého divadla Gabriela Filippi, terapeutka Eva Velechovská… a mnoho dalších. Jejich svědectví si můžete přečíst na webových stánkách.

Kdy a proč byly listy sepsány?

Palmové listy napsalo sedm mudrců (Septha Rishies) před 6 až 7 tisíci lety pro ty, kteří se někdy v budoucnu přijdou zeptat na svůj osud. Proč vlastně tito mudrci vykonali takovou práci pro budoucí pokolení? Věděli, že přijde současná náročná doba „Kali Yuga“ (Temný věk), kdy civilizaci ovládne materiálno, člověk bude posuzován podle toho, co má, a ne podle toho, co umí, kdy jedna politická garnitura bude střídat druhou, aby den po svém zvolení politici zapomněli na svůj slib a své úsilí věnovali vlastnímu prospěchu. Věděli, že média ovládne násilí a sex a kulturu levná globální zábava pro široké materiální masy lidí.

Takže vlastníci svého listu mohou skrze vlastní „nápravu” přispět ke změně vibrací na planetě? Mám to tedy vnímat jako službu?

Ano. Můžeme to chápat tak, že život, který žijeme v souladu s naším životním plánem, nám přinese více štěstí a zdraví. Vybereme si skvělého životního partnera a vytvoříme optimální podmínky pro rozvoj talentů a studia našich dětí. Podaří se nám tak pochopit sebe sama a naplnit své životní poslání. Pokud bude planeta plná šťastných lidí, bude zářit jen pozitivními vibracemi.

Kolik listů vlastně v knihovně je? Má každý člověk žijící na zemi svůj list?

Teorie mluví o různých číslech, ale žádná se mi nezamlouvá. Mnohdy je uváděno číslo 80 tisíc, jedna z teorií říká, že lidé, k nimž se palmové listy dostanou, jsou těmi, kteří se v minulých inkarnacích ocitli ve vysokých vibracích. Jiná teorie hovoří o tom, že ten kdo se má k palmovému listu dostat, tak ten palmový list (resp. záznam v palmovém listu) má… Asi nejvíce se mi osobně zamlouvá druhá teorie. Obecně v knihovnách palmových listů jsou nejen svitky, kde jsou popsány osudy lidí, jsou zde ale také informace o jednotlivých kontinentech, zemích a národech.

Znáte tedy osud našeho národa, České republiky?

Víte požádat o čtení palmového listu pro stát, či kontinent je velká zodpovědnost a není snadné připravit podklad pro takové vzácné čtení. Vím, jak na to. Obecně ale platí, že o takovou službu mohou požádat osoby, které mají vliv na běh věcí. Pokud bych požádal o čtení osudu našeho národa, položme si otázku, kterého našeho nebo evropského státníka bych měl následně navštívit a předat mu takový materiál? Omlouvám se našim spoluobčanům, ale prozatím jsem se nepotkal s žádným vizionářem, pro kterého bych byl ochoten takovou věc připravit.

Stalo se, že list pro určitého „klienta” nebyl v knihovně nalezen?

Ano. Při mých cestách do Indie ale řada čtečů, se kterými jsem se potkal, zmiňovalo naši republiku a Japonsko jako místa, kde skutečně velké množství lidí palmový list má.

Jaká je vaše osobní zkušenost? Co vám čtení přineslo?

Své první čtení jsem absolvoval už v roce 2009. Od té doby jsem čtení měl více a mohu říci, že se svým palmovým listem potkávám vždy, kdy přede mnou stojí nějaké zásadní životní, nebo pracovní rozhodnutí. Údajně mnoho státníků nejen v Indii „běžně“ používá pro svá rozhodování své palmové listy.

Z listu se tedy dá číst opakovaně? Rozumím tomu správně, že každé další čtení odhalí jiné aspekty či doplní střípky již rozvyprávěného příběhu? Nebo se „příběh” může i radikálně změnit?

Pokud při prvním čtení nebylo druhé čtení nějak omezeno, lze přistoupit k dalšímu. Asi bych se vyhnul slůvku rozvyprávěný příběh, protože nám tam může naskočit slovíčko dovyprávění. Opět platí to, co není fráze, totiž že: „V danou chvíli je řečeno vše, co máme slyšet“ – ani víc, ani méně!

Jak se má člověk na čtení připravit?

Předem si připravíme cca šest zásadních konkrétních otázek. Čeká-li nás nějaké zásadní rozhodování v osobním životě (svatba, plánování početí dítěte, koupě bytu, stavba domu, stěhování se do zahraničí…) je vhodné požádat o další čtení palmového listu, pokud v průběhu prvního nebylo následné čtení nějak časově limitováno. Třeba druhé čtení jedné z klientek se mohlo uskutečnit až poté, kdy dosáhla 30 let. Pro druhé či další čtení si opět předem připravíme zhruba šest zásadních otázek. Ty mohou být velmi konkrétní, například pokud bylo v rámci prvního čtení specifikováno období pro nalezení vhodného partnera a ten již reálně do života vstoupil, je vhodné se například zeptat na kompatibilitu, kdy se zkoumá přibližně 15 parametrů shody (porozumění, finance, intimní život…) a třeba také na vhodné datum svatby. Často se lidé táží na konkrétní projekt, ať už se týká jejich osobního života, nebo podnikání. I v těchto případech se nám může dostat cenných informací, které nám ušetří čas a námahu. Pokud nás to zajímá, můžeme se dotázat na přesné datum smrti.  Ideální je, pokud zájemci „přijdou“ jeho otázky v meditaci, ve snu a podobně. Pokud ne, naformulujeme je v bdělém stavu v klidu a s uvolněnou myslí.

Při čtení se dozvíme, jaký je náš osud, k čemu jsme předurčeni. Co když se nám to nelíbí? Lze osud zvrátit?

Ještě jsem pro žádný časopis neřekl naplno to, co řeknu vám. Palmový list a práce s ním je normálním poradenstvím. Nezprostředkovaně se napojujeme na svůj ZDROJ a na svůj SCÉNÁŘ pro tento život. Pokud se shodneme na tom, že čas od času poradenství potřebujeme, může nám být palmový list užitečným pomocníkem. Vždyť nemusíme chodit daleko, abychom se dozvěděli, že i Albrecht z Valdštejna používal pro svá strategická rozhodnutí italské hvězdopravce a astrology. Palmový list je filozofií přístupu k sobě samému, převzetím plné odpovědnosti sami za sebe pro práci na svém optimálním životním plánu. Já jsem při svých cestách po světě vždy vyhledal nějakého věštce a nechal si něco předpovědět. Někdy se předpověď naplnila, někdy ne. Byl jsem pasivním konzumentem předpovězeného. S palmovým listem nemusím pasivně čekat, zda se něco stane, či ne? Druhý den po přečtení listu můžeme realizovat svůj život, čistit karmu a pracovat sami na sobě a také nemusíme čekat na poslední soud po posledním výdechu v této inkarnaci na matičce Zemi… Kdyby součástí palmového listu nebyl „balík“ nápravných opatření, nikdy bych se palmovým listům nevěnoval! Součástí palmového listu je i kapitola, co můžeme udělat pro potlačení negativních věcí, kterým bychom se do budoucna raději vyhnuli. Po čtení palmového listu čteč tuto kapitolu zpracuje a my ji dostaneme v písemné nebo elektronické podobě.

Palmový list a práce s ním je normální poradenství. Napojujeme se na svůj zdroj a na svůj scénář.

Co si máme představit pod pojmem „balík nápravných opatření“?

Někteří lidé chápou informace ohledně nápravy jako nějaké „vícenáklady“ čtení palmového listu. To je omyl. Převzali jsme odpovědnost sami za sebe a absolvovali první čtení palmového listu. To zůstane jen přečtením informací, pokud nerealizujeme nápravy, nevyčistíme svou karmu či nepotlačíme negativní astrologický vliv planet na naši osobu. Nikdo to za nás neudělá, žádný ministr zdravotnictví ani ministr obrany. Sami jsme strůjci svého štěstí. Práce, které vykonáme, neděláme zpravidla jenom pro sebe, ale také pro své děti a vnoučata.

Náprava je unikátní součástí védického písma, kde staří mudrci přicházejí s vymezením rituálů pro čištění karmy a eliminaci negativního astrologického vlivu planet. Problémy současného života jsou důsledkem karmického dluhu života minulého. Díky védické astrologii je možné v současném životě s karmou aktivně pracovat. Tato řešení – Parihary – se týkají všech druhů lidských potíží. Při nápravě se jedná obecně o odříkávání manter a vykonávání speciálních rituálů v přesně specifikovaných místech, které přímo ovlivňují aktuální etapu našeho života. Jde např. o pooju (čti: pudžu), mantry a rituály, věnování daru (např. pohoštění či obdarovávání chudých lidí) nebo vagya – nošení prstenu, případně speciálního náhrdelníku apod. Všechna tato řešení závisejí na druhu doshi, kterou máme. Dosha je sanskrtské slovo pro „kaz, nepříznivost, nebezpečí“. Existují rozdílné druhy doshy, jako jsou Manglika Dosha, Sarpa Dosha, Kalasarpa Dosha, Putra Dosha, Pitra Dosha a další. Praktickými řešeními lze všechny tyto doshy překonat.

Některá řešení můžeme vykonat sami, například odříkáváním manter nebo návštěvou míst, kde ke karmickému dluhu došlo, jiná za nás může vykonat brahmín, kněz či šaman. Některá jsou naprosto originální a záleží vždy na čteči palmových listů a na jeho umu, jak je pro nás připraví. Nápravou nemusí být vždy návštěva hinduistických chrámů, ale pokud jsou čtečem z palmového listu přepsány, je to nejefektivnější způsob práce na sobě. Lze říci, že zpravidla se máme vrátit tam, kde karmická nerovnováha v některém z minulých životů vznikla, a vyčistit karmický dluh, ať už se to stalo v Praze, Peru, v Indii, či na Srí Lance.

Nějaká zkušenost klienta na závěr?

Tak tady je zkušenost paní Milady: „Po čtení a následném čištění se zlepšil vztah s mým manželem. Manželství v poklidu plyne a je teď opravdu krásné. Při čtení palmového listu mi byla sdělena i informace o mém minulém životě, o inkarnaci, která zásadním způsobem ovlivňuje můj současný život. Byl to život piráta, který kradl lodě a zřejmě i jiné věci. Možná i z těchto důvodů vodu moc nemusím a z mořských živočichů se mi „zvedá žaludek“. V minulém životě vznikl karmický dluh, který jsem si přinesla do přítomnosti. Stále se tedy snažím na sobě pracovat. Jsem ráda, že jsem dostala příležitost dozvědět se, proč se mi dějí v životě určité věci, kterým nerozumím.  Život je krásný a stále si opakuji slova Pavla, který mi říkal, že mým jediným úkolem na Zemi je být šťastná. A já jsem!“

Jirko, když jsme připravovali knížku Od počátku k prvopočátku, povídali jsme si, že na Otce zapomínáme, nebereme ho „do hry“, jsme tak nějak odpojení a neuvědomujeme si svou vlastní Božskou podstatu… Tehdy jsem to vnímala jako pobídku k propojení, k navazování a prociťování vědomého vztahu s Otcem, Bohem, Stvořitelem, k otevírání srdce. Teď vnímám určitý posun – začít si více uvědomovat vlastní Božství, Božskou jiskru a to, že jsme součástí Božské hry. Že jsme vlastně také Božskými tvůrci.

Určitě!

Je tedy důležité svoje Božství přibírat stále do hry, samozřejmě ani nezapomínat na základní stavební kámen – spojení s Bohem, Otcem – a z tohoto bodu tvořit a manifestovat svoje touhy a přání?

Přesně tak. Já bych ale spíš použil slovo „zadávat“. Vždycky říkám, že pokud cítíte, že by to nějak mělo být, tak si to zadejte a očekávejte výsledek. Nebo to lze vyjádřit slovem „žít“.

Existuje spousta učení, jak si přitáhnout do života hojnost, partnera apod., ale často tam chybí zmiňovaný výchozí bod, kterým je Božský Tvůrce, spojení s Ním a vědomí vlastního Božství.

Ano, často tam chybí toto propojení. Potřebuješ si ho uvědomovat – ne prázdnotu, nebo že jsi v nějakém zmaru, nebo že ti něco chybí.

Je špatně, když toto spojení necítíme 24 hod denně?

Ne, vůbec ne, stejně o tom víš. Víš, že máš zájem a máš tam pozornost – tak to necháš v klidu proudit. Někdy to ani nevnímáš, je to v klidu.

Můžeme to přirovnat k předem nastavenému autopilotu?

Ano, a ani by nešlo, aby ses na to soustředila každou chvíli. Je to automatické. I kdybys propojení nevnímala, ber to tak, že ho třeba zastiňují jen nějaké emoce, které zase odejdou.

Teď když spolu mluvíme, tak je prožívání vlastního Bytí někde na pozadí…

Ano a to je vlastně ono. Obvykle to ale osobnosti nestačí – chce nějakou senzaci a něco vnímat. Božství je ale v klidu. A až přijde příležitost něco zadat, tak to učiníš.

Je Božím záměrem, abychom my lidé tady na Zemi prožívali a cítili své Božství, a z tohoto bodu tvořili?

Ano, je to záměr Boha, a zda i ty budeš mít stejný záměr, to už je na tobě. Ty sama rozhoduješ, zda je to i tvůj záměr – ale měl by být.

Díky tomu, že máme svobodnou vůli, tak se mohu rozhodnout, zda ten nejvyšší Boží záměr tady budu naplňovat, nebo zda se budu podřizovat matrixu, strachům, programům mysli…?

Ano.

Pokud by to všichni takto uchopili a žili svoji esenci, svůj potenciál, pak by si každý žil ve své „bublině“ a občas se propojil s „bublinou“ někoho jiného?

Ano, tak nějak si to lze představit…

Co vztahování mezi lidmi? Spolupráce ve firmách, kde pracuje spousta lidí. Vytváří něco dohromady…

Tam je důležité, aby to lidé dělali proto, že je to baví. Pokud se rozhodnou, že už takto žít nechtějí, tak se systémy rozpadnou a budou fungovat úplně jinak – na Božském principu a na tom, že si každý dá to nejlepší. Ne pracovat ve firmě, kde nechce být. Lidi si budou vybírat.

To je paradigma současné společnosti, která je dopovaná strachem. Kdybychom byli všichni vědomí…

… ano, vypadalo by to jinak.

Nebo je to určitá fáze vývoje?

Obojí.

Říkáš být ve své realitě, tvořit si svoji realitu – když tu byl lockdown, stejně sis nemohl dělat vše, co bys rád, v tvém případě třeba akce naživo.

Dostaneš jiné nabídky, abys tím prošla. Pokud tady přebýváš v „Božském“ a tyto problémy si nepřipouštíš, pak sice dodržuješ zákony, ale zároveň dostaneš nabídku, jak tím projít. Nestrádáš. Žiješ tak, abys dostala jen to nejlepší. Já mám třeba v zadání, že vše dopadne báječně. Věděl jsem, že když nebylo možné akce pořádat, že to dopadne jinak, ale dobře… Začalo se dělat on-line, zároveň jsem se někam posunul a vyzkoušel jsem si to. Takto by k tomu měli přistupovat všichni.

Pokud někomu krachne podnikání, neměl by se lekat, ale naopak se těšit, co nového přijde. Vždycky se nějaké řešení najde.

Pokud máš ale zábrany, že to z různých důvodů není možné a věříš jim, pak to probíhá přesně podle tohoto scénáře. Spousta lidí se z pozice strachu ptá, proč to nejde. Pokud si ale naopak uvědomuješ  Božskou realitu a přistoupíš k tomu tak, že je to o.k., pak dostaneš ještě něco lepšího, co bys ani nevymyslela. Mysl to totiž ani vymyslet nemůže… Je důležité být stále v nastavení hojnosti. Pokud bychom to všichni uměli, pak by neexistoval ani žádný covid, protože lidstvo by bylo na takové úrovni, že by se takový problém do jejich světů vůbec nedostal. Pokud se k tobě dostane informace, že se někde objevila nějaká nemoc, pak tě obvykle napadne „aha“, tak to můžu mít i já – automaticky, aniž by ti došlo, že je to nesmysl, že to k sobě vůbec pouštět nemusíš.

Pokud jsem Božské realitě a uvědomuji si to, pak se dá říci, že tam nemoc vůbec nemá místo?

Ano, vůbec tam nepatří. Nemá tam místo, nelze ji mít.

Pouze pokud se propadnu do systému…

To, co se tady děje, je odraz lidstva a jeho úrovně. Nejen covid, ale cokoliv dalšího… Lidi by se od toho měli odvrátit, měli by se rozhodnout, zda to přijmou, nebo ne.

Přesto – pochází covid z Božské reality?

Dá se to tak říct. Všimni si toho zvláštního původu. Dělá si, co je potřeba, různě mutuje a nedá se uchopit… Lidstvo se od toho má odvrátit, ne to řešit. Lidi, místo, aby to takto uchopili, tak řeší opatření. Tvrdí, že nechtějí covid, ale spíš nechtějí opatření.

Zeptám se na vědomější propojování a uvědomování si vlastního Božství – např. tvoje Boží otisky – nebo meditace. Je to něco, co pomáhá člověka v tom Božském stavu více ukotvovat?

Určitě! Pokud za mnou přijde člověk s přesvědčením, že to tímto způsobem obdrží a jde si za tím, tak ano… V tu chvíli se vše dá zesílit a urychlit. Pokud ale přijde někdo, kdo je jen zvědavý a vlastně ho to vůbec nezajímá, tak se tak úplně neděje. Každý je jiný. Mnoho lidí to již uchopilo.

Lze i přes obrazovku?

Funguje to stejně. Setkání naživo jsou lepší kvůli komunikaci, ale z hlediska energií je jedno, jestli jsi třeba v Austrálii.

Dá se říct, že pokud se někdo připojí, tak ho vlastně přizveš do své bubliny a on se může s tebou vyhoupnout?

Není to tak úplně, lidi se tam vlastně přizvou tím, že mají zájem – přizvou se tak do „Božského“. Já je ani nemusím brát k sobě. Spíš za sebe, nechám si svou bublinu tak, jak je, jen je přizvu do toho „Božského“. Procítí to sami. Musíš neustále pamatovat na vlastní svébytnost!

Co ty věty o tom, že jsme tady všichni propojeni?

Na to bych dal pozor. Dal bych pozor na různé energie, které tady „plavou“, vždyť spousta lidí má v sobě i určité věci v nepořádku – pokud budeš brát, že jsme všichni propojení, pak si „natáhneš“ i určité problémy. Máš mít svůj svět čistý – propojení úplně nejsme, pouze o sobě víme.

Jsme tedy propojení skrze Božský zdroj?

Ano, ale zároveň máme svoji svébytnost. Pokud si tam nechám kohokoliv vstoupit, pak může nastat problém. Nejsme na stejných úrovních a někdo mi tam může zanášet problémy. Mnoho lidí si říká, že když je v tom „Božském“, tak se nic nestane – stane, pokud na to nahlížím z pozice mysli. Pokud jsi v „Božském“, jsi v sobě, pak toho člověka jen pozoruješ, nestahuješ si z něho nic do sebe. Problémem může být, když z pozice mysli nebo ega máš „za povinnost“ někomu pomáhat. Naciťovat se na něj, cítit se skoro stejně špatně – takové propojení je špatně. Bereš si do sebe problémy tohoto člověka a jeho vnímání.

Zpátky k tvořivosti a práci. Paradigma dnešní doby je, že lidé stráví v jedné práci často celý život.

To je často z pozice strachu. Musím to dělat takto, protože to jinak nejde. Pokud to přijmou za pravdu, tak je to pro ně pravda. Měli bychom si hlídat, abychom nepřijímali něco, co nám vyloženě nesedí. Nemyslet si, že je to v pořádku – není to v pořádku.

Opět tedy záleží na mně, jak se rozhodnu, nepřijímat systém přesvědčení, který je mi předkládán společností? Záleží, čemu uvěřím, jestli tomu dám zelenou, nebo červenou? Nesouvisí to i s určitou silou, jakou já jako osobnost disponuji?

Někdo má to přesvědčení silnější a věří si víc. To si ale můžeš i věnovat. Každý z nás má stejnou možnost.

Mně teď naskočila astrologická symbolika a takové ty představy, které souvisí s jednotlivými znameními.

Pak jsi v područí astrologie. Tvoje Božství se k tomu staví tak, že když to tak vnímáš, tak ti to dá.

Z toho vyplývá, že je úplně všechno možné, ale úplně všechno.

Také je. Přesně k tomu to směřuje, můžeš si nastavit cokoliv.

Je dobré postupně a pomalu posouvat limity víry, čeho jsme schopni?

Můžeš i rychle, ale není dobré na sebe tlačit a jít postupně. A časem si troufneš na víc.

Říkáš „troufnout“ – často si netroufneme a jsme zavření v určité škatulce.

Ano, to je hlas ega, musíš mu dát ale najevo, že ho překročíš. Ono protestuje – hlavně tam nechoď… Na začátku to vyžaduje velkou odvahu překročit všechny strachy. Prostě si to dovolíš, i kdyby ego předvádělo všechno možné. Dovolíš si to a očekáváš výsledek, ale nepracuješ na tom, to by se snižovala kvalita, dávala bys najevo Božství, že mu nevěříš.

Zadání, co chci, mohu ale modelovat postupně?

Vždy říkám to nejlepší, co je možné…

Často bereme ohledy… Bude to znít sobecky, ale alfou a omegou by měl být můj zájem, moje štěstí?

Sobecké to vůbec není, vezmi si, že ti to ovlivňuje celý život. Pokud jsi v nepohodě a nepokoji a nedáš si maximum, potom začneš strádat. Sice říkáš, že nechceš trpět, a přitom si to utrpění takto vytváříš sama. Jak se chceš uzdravit, když třeba chodíš do práce, která tě nebaví…? Pozor, je to vlastně převlečené ego.

Proč by naše Bytí, Božství mělo fungovat v nějakém útrpném módu. Má to tu být o radosti a spokojenosti.

Dotkli jsme se nemocí – toho, že si je k sobě pustíme a vlastně v tom božském nemoci nemají místo. Pragmaticky se zeptám – co stárnutí?

Také je to program.

A můžu ho nemít?

Ano a budeš vypadat pořád stejně.

Život od mimina k starci, stárnutí – to je nějaká plošná iluze?

Je to tak obecně přijímáno.

Tedy vše, co je obecně přijímáno, vytváří určité pole, skrze které my programujeme pole našich možností?

Říkáš to dobře – můžeš si vybrat, co si do čistého pole dáš.

Tedy „naházím“ si tam všechno, čemu věřím. Je mi tu sdělováno, že lidi se rodí a umírají, mají choroby, chodí do práce od 8 do 5 hod… tedy obecné pravdy, kterým věříme, a ty mě potom ovlivňují? Ty mohu postupně měnit. Ale může tam být i spousta „pravd“, o kterých ani nevím, že je mám… co s tím?

Pokud máš jasně zadáno, že jsi v Božském poli, tak ani tyto podvědomé pravdy tam nebudou. Prostě se rozplynou. Občas se nějaká může připomenout, ty si uvědomíš, že to není pro tebe a jdeš dál. Pak se tady teprve můžeš cítit dobře a strachy tě nebudou napadat, přesně tak to teď naciťuješ. Když se tam dostaneš, pak tam žádné strachy nemají místo.

Stárnutí a potažmo smrt… může to být i jinak, než jak to vnímáme?

Asi bych to spíš bral tak, že tě to tady asi 1000 let bavit nebude. Rozhodneš se tedy odejít, až budeš chtít.

Mělo by to tak i být – odcházet ze Země, nebo této reality, vědomě?

Ano, když si tady splníš, co jsi chtěla a budeš vnitřně vědět, že už ti to stačí.

Co reinkarnace? Vracíme se zpátky?

Ano. Ne každý zvládne to, co má, za jeden život… Tedy aby duše nabrala kapacitu, uvědomění si svého Božství.

Změna smýšlení o realitě vede k tomu, že se člověk mění z role oběti do role tvůrce.

Poslední dobou stále častěji – nejen z úst kvantových fyziků – zaznívá, že prožíváme právě takovou realitu, jakou si sami vytváříme a jsme svým způsobem spolutvůrci světa.  Můžete laikovi tento pohled přiblížit?

 Je to poměrně jednoduché. Tento svět – vnější realitu a samozřejmě i sami sebe zažíváme a zkoumáme prostřednictvím pěti smyslů. Všichni víme, že disponujeme hmatem, čichem, sluchem, zrakem, chutí, ale navíc se jako smysl dá považovat i abstraktní myšlení, díky němuž smyslově zkoumáme abstraktní svět myšlenek a představ. Dnešní člověk si obvykle myslí, že všechny signály, které k němu přicházejí, jsou někde venku.  Dá se na to ale nahlížet i tak, že vše, co zažíváme včetně světa kolem nás, jsou jen zkušenosti vědomí.  Všechno, co existuje, existuje jen proto, že to registruje vědomí.

Samozřejmě by bylo potřeba precizovat, co přesně pojem „vědomí“ znamená. Bohužel se nám to těžko podaří, protože o tomto fenoménu zatím nepanuje shoda ani mezi vědci, ani mezi filozofy. Nicméně si pro tento okamžik představme pod pojmem vědomí to, co registruje a vnímá hologram reality. Pokud se na to podíváte z tohoto pohledu, dá se přistoupit na myšlenku, že vědomí je jediné, co vlastně existuje. Už filozof Descartes říkal: „Myslím, tedy jsem“, a zpochybňovali tak veškerou obecnou pravdu. Ať se bavíme o čemkoliv, tak otázkou zůstává, co je vlastně pravdou. Tedy i Descartes si už tenkrát uvědomil, že jediné, co může s jistotou tvrdit je, že on sám existuje. Potom se poměrně snadno dá přistoupit na myšlenku, že vědomí je jediné, co existuje.

Vědomí je jediné, co existuje.

To už je hodně abstraktní…

Ano, je těžší tento přístup akceptovat. Je to ale základ všech myšlenkových přístupů třeba z východu. Vědomí je primární. Filozofové i mystici říkají, že všechny zkušenosti vědomí, které máme, mají prvotní základní zkušenost v sebeuvědomění – v uvědomění si JÁ JSEM. V moderním slova smyslu „JÁ“ označuje to, čím vědomí je – a tím je prázdnota bez formy, obsahu, času, prostoru… nicota, ze které vše pochází. JSEM je už vědomí, nicota v pohybu. Vzniká tam již iluze pohybu, neboli času, která pak vytváří prostor, život a vše, co s tím souvisí.

JÁ JSEM je vlastně prvotní uvědomění si. Když se dítě narodí, začne si uvědomovat, že je, začne vnímat svět. Ale i v rámci božského vědomí se dá vznik vesmíru interpretovat uvědoměním si božského vědomí, že je.

BOX:

Dnešní většinový názor říká, že svět je mechanický, materialistický stroj a že existuje tam venku. Že prožíváme něco, co nemůžeme ovlivnit, že se dějí náhody, průšvihy apod., a že jsme obětí vnějších okolností. Mysticismus, východní filozofie a podle mě i moderní věda ve smyslu kvantové fyziky, která jasně narazila na problém vědomí, nabízí druhou variantu:  Zdrojem všeho je vědomí, které generuje vše a pozoruje samo sebe.  Změna těchto paradigmat, změna smýšlení o realitě, vede člověka k tomu, že se mění z role oběti do role tvůrce. Myslím si, že je to obrovským přínosem pro daného pozorovatele a navíc si myslím, že prožíváme dobu, která nějakým zázračným způsobem toto téma otevírá až téměř násilně. Jako kdybychom stovky let procházeli jakousi evoluční fází, kdy si k tomuto chápání jednotlivci dospívali jakousi jemnou cestou, ale doba dnes nastavuje takové zrcadlo a tak třese naší realitou, že nelze uniknout a ta změna se děje téměř revolučně. KONEC BOXU

Směřuje k propojení spirituality a vědy?

Moderní společnost nahrazuje často religiózní či náboženské vnímání a otázky vědou – toto prolínání světů mě obrovsky přitahuje. Vše se dá prezentovat východním deduktivním způsobem myšlení, nebo západním, tedy tím induktivním. Na západě hodně věříme na logiku a racionalitu a to, že věda racionálním vědeckým zkoumáním odhalí odpověď na jakoukoliv otázku. Nicméně z toho východního mystického směru se ukazuje, že existuje něco, co se dá vědecky zkoumat, ale je to veskrze subjektivní. Od psychologie až k mystickým zážitkům nebo zážitkům blízkým smrti – ty jsou veskrze subjektivní, přesto mají charakter objektivní reality, protože každý, komu se to stane, vypovídá víceméně stejně. Lidé, kteří prošli zážitkem blízkým smrti, mají zkušenosti velice podobné.

Mystická zkušenost je pravděpodobně verbálně nesdělitelná…

Moderní věda, i mystická zkušenost ukazují, že racionální pravdu nelze sdělit nebo předat – dá se pouze zažít. I moderní společnost, která lpí na vědeckém a racionálním uchopení, pro mě z nějakého nepochopitelného důvodu ignoruje to, že sama věda přesně k tomuto závěru dospěla taky. Matematici jako Kurt Gődel dospěli k závěru, že matematika sama o sobě nemůže vytvořit systém, který by nebyl rozporuplný. Dokázali, že matematika sama, což je vlastně svatý grál logického a racionálního myšlení, má své limity, přes které se nikdy nemůže dostat. Podle mě je to stejně významný objev, jako Einsteinův objev teorie relativity, kterou vlastně dokázal, že nic se nemůže pohybovat větší rychlostí než rychlostí světla.

Podle mě to všechno směřuje k tomu, že skutečnou pravdu lze jenom zažít. Můžete ostatním souputníkům nabídnout nějaké způsoby, jak se jí dobrat, ale nemůžete ji sdělit…

Co skeptici a ti, co lpí na paradigmatu racionální vědy?

Skeptiky mi byl udělen bludný balvan, ale domnívám se, že i ti skeptici, kteří tak lpí na tom, že je to přesně tak, jak tvrdí racionální věda, a nic jiného není přípustné, tak i ti se dříve či později nevyhnou konfrontací s touto skutečností. I když ostrakizují lidi, kteří se snaží o jiný pohled…

To připomíná církevní středověk. Je zřejmě bezpečné se opřít o strukturu racionální vědy?

Je bezpečné se opřít o strukturu většinového názoru. Každý vás podpoří.

Akademická obec je zřejmě náročné prostředí.

Ano, to samozřejmě je. Ale já se osvobodil ze systému – neříkám, že jsem „huba nevymáchaná“, ale nemohu žít proti svému přesvědčení. V akademickém světě funguje velmi silně autocenzura.

Mluvil jste o změně paradigmatu – je možné, že když si kritické množství lidí uvědomí, že realita je poněkud jiná, než jsme si zvykli ji vnímat, pak se to jako by „překlopí“…?

Pro mě ne úplně z jasného důvodu k této transformaci dochází úplně revolučním způsobem. To, co dneska prožíváme, o tom dříve snilo spoustu otevřenějších lidí.  Třeba před pěti lety se spousta lidí bavilo o ekologii, o globálním oteplování, o tom, co se musí změnit. O tom, že by se lidi měli probouzet. Města byla přelidněná – miliony turistů, přehuštěná obloha, léto začínalo už někdy v únoru… Najednou se vše s covidem zastavilo, v zimě napadl sníh, prožili jsme normální jaro, prší, ve městě je prostor – prostě se to děje. Někdy radikálním a dramatickým způsobem, sice prožíváme manipulaci vlády, ale opravdu se změna děje.

Před tím jsme měli možnost si cestu vybrat. I když samozřejmě následovat nesystémovou cestou vyžaduje velkou odvahu a oběti. Vykresluje to nádherně film o Giordano Brunovi – pokrokovém mysliteli své doby, který si podle paradigmatu tehdejší společnosti zasloužil ten nejtvrdší trest. Tehdy by vám 99% lidí řeklo, že je to správně, protože je to v rozporu s tím, co hlásá církev. Dnes každý ví, že měl vlastně pravdu. Každý akceptuje, že se Země točí kolem Slunce. Dnes jsou všichni na straně Giordano Bruna a ví, že se Země točí kolem Slunce, ale právě tito stejní dnes zase stojí na straně většinového názoru.

Dnešní společnost vlastně dělá to samé, sice se už neupaluje, jen jsme se posunuli. Před pandemií měl každý svobodu vystoupit z řady, což bylo podobně jako ve středověku, i když už nešlo o život. Teď svobody pro rozhodnutí ubylo. Pandemie nás nutí dělat zásadní rozhodnutí a už na to nemáme celoživotní prostor.

Vaše rozhodnutí se může opírat o většinový názor, anebo se můžete zastavit a zamyslet, zda se je pro vás v pořádku slepé přijímání názorů, které jsou prezentovány v televizi a v novinách. Například co virolog, to jiný názor. Každý si musí všimnout, že ve sdělovacích prostředcích mají prostor pouze virologové s jedním názorem. Ti ostatní jsou určitým způsobem cenzurovaní.

Teď nám doba ukazuje limity a možnosti systému a to, zda jsme ochotni tento systém dál utvářet.

Jak se tedy mohu vymanit z Matrixu, z toho, že nebudu ovce systému – jak dojdu k tomu, budu realitu vnímat jinak?

Víceméně jsme to už řekli na začátku. To, čemu věříte, tvoří to, co prožíváte. To je váš Matrix. Matrix, který máte v hlavě, tvoří síť toho, čemu věříte.

To, čemu věříte, to se pak v realitě manifestuje.

Použiji příklad – Jarda Dušek často vypráví historku o příjezdu Kolumba na ostrovy u Ameriky. Indiáni viděli jen námořníky na lodích, ale lodě schopni vidět nebyli, protože nevěděli, co loď je. Až jejich šaman, který měl otevřenější vědomí, byl schopen lodě vidět a tento vjem nasdílel do kolektivního vědomí kmene. Pak už je viděli všichni… Pokud se otevřete této možnosti, pak podobné věci můžete zažívat dennodenně. Někteří lidé věci, kterým nevěří, prostě neuvidí. Sensitivita se ale dá díky meditacím vycvičit.

Můžeme do této kategorie zařadit i zažívání zázraků?

Třeba taky… Když nevěříte v UFO, tak ho asi ani nikdy neuvidíte – pokud nedojde k nějaké hluboké transformaci kolektivního vědomí, což se ale také může brzy stát. Ten, kdo v něj věří a aktivně se snaží ho vidět, tak ho prostě uvidí.

Váš „believe“ systém (to, čemu věříte) vytváří realitu a to, co prožíváte. Je naprosto v pořádku, že v mojí realitě vnímám něco, co – ač se díváme stejným směrem – vy nevnímáte.

Kvantová fyzika totiž stojí na řešení rovnic kvantové fyziky. Jejich řešením je tzv. superpozice všech řešení (kombinace výsledku všech řešení) – pokud je řešením rovnice, že kočka je mrtvá a současně je řešením, že kočka je živá, pak z hlediska kvantové fyziky je výsledkem tzv. superpozice, tedy součet těchto dvou řešení. Kočka je současně mrtvá i živá.

Není úplně jednoduché to pochopit…

Není to složité, jen se tomu musíte otevřít. Žijeme ve světě, kde je něco pravda, anebo to pravda není. Buď je hrnek celý, nebo je rozbitý. To je jen povrchní pohled. Řešením je ale i superpozice těchto stavů. Tedy binární logika „buď, anebo“ v tomto světě nemá místo. Můžeme tady zmínit východní filozofie, kde je patrný přechod od duálního vnímání k jednotě. Tam platí „to i to“.

Tedy existence čehokoliv je závislá na pozorovateli?

Samozřejmě, to je obrovsky důležité. Dnešní společnost se bláhově domnívá, že věda vše vyzkoumá, nicméně se tímto nechci navážet do racionální vědy.

Newtonovy zákony ale v našem světě platí – třeba statika apod.? Nebo jsme opět u dohod?

Platí, když jim všichni budeme věřit. Děje se to už jenom tím, že provádíme experimenty a hledáme fenomény, které jsou v souladu s naším „believe“ systémem.

Výzkum a dnešní vědecký systém, který je založen na principech finančního toku, je obrovsky limitovaný v tom, aby se objevilo něco nového. Podporují se projekty, kde je jasné, že dopadnou tak, jak se očekává. Vědci se motivují k tomu, aby napsali co nejvíce článků, což bylo patrné teď v době pandemie. Najednou se ukazuje, že většina z článků z farmaceutického výzkumu není reprodukovatelná. Když se ani nic nového najít nechce – a ten prostor možností je obrovský, potenciál je opravdu neskutečný – tak se nic nového ani najít nemůže. Celý vesmír má nekonečně mnoho variant, a pokud se díváte jen na ty, které jakoby chcete vidět a ignorujete to, co by to mohlo určitým způsobem narušit, pak v tomto paradigmatu můžete žít tisíce let. Nicméně to paradigma se vždycky zhroutí. To, že Newtonovy zákony neplatí všude, je jasné. Máme teorii relativity, máme kvantovou fyziky, tam Newtonovy zákony prostě neplatí.

Co stárnutí, smrt, zdraví… to jsou témata, která se nás úzce dotýkají. Jak byste na ně nahlédl z pohledu kvantové fyziky?

To je ještě mnohem kontroverznější téma. Když jde o fyziku, tak máme pocit, že o moc nejde. Mohu si sice vysloužit bludný balvan, ale fyziku mnoho lidí neřeší. Když jde o zdraví, to už je něco jiného. Debata o tom, co je vědomí, může někoho míjet, i když s tímto postojem nesouhlasím. Každý chce přece vědět, co je smyslem života a jak by ho měl žít. Jak se život tvoří. Jak dosáhnout toho, abychom byli šťastní, ne stresovaní. Nicméně otázka nemoci, která je teď v našem prostoru obrovsky akcentovaná, už není žádná akademická nebo filozofická debata.

Současná situace nás nutí otevřít se myšlence, že to, čemu věříme, může být úplně jinak.

Absolutní pravda je chiméra – věřit něčemu můžete jen, pokud tomu dodáváte energii víry. Můžete ale připustit, že je to jinak… Všichni největší géniové, reformátoři, všichni, co přišli s převratnými myšlenkami – Einstein, Hus, Komenský… byli lidé, kteří si uvědomovali, že nic, z toho, čemu věří, není absolutní. Einstein přišel s tím, že neexistuje absolutní čas, a tím vyvrátil základní víru newtonovské společnosti, že existuje absolutní prostor a čas, to, že všem běží hodinky stejně. Prostě to nerespektoval, a stal se tak největším myslitelem naší doby.

Pokud si toto připustím a zbavím se všech berliček, o co se mám opřít? Ztrácím iluzorní jistoty…

To jste pochopila správně. Pokud toto někdo poslouchá a je úplně v pohodě, pak to asi úplně nechápe. Tento pohled musí v člověku vzbuzovat až nemilé pocity. Skutečné poznání – a mluvíme i o mystickém poznání – znamená, že všechny ty jistoty (a naše ega jistoty potřebují) jsou jenom jakési iluze. To pak samozřejmě v prvních fázích vzbuzuje až pocity hrůzy.

Co pojem Bůh – není tedy univerzálním východiskem, jistotou a opěrným bodem, ke kterému se nakonec všichni máme vztáhnout?

Jaká existuje jistota? Už Descartes říkal: „Já jsem – já si uvědomuji“. To je jediná jistota bytí. Teď se můžeme dostat k náboženství, které má jasně definovaný názor, nebo se můžeme dostat k mystice – pak mizí dualita a jistotu máte v tom, že žádná jistota není.

Jediná jistota bytí je uvědomění si „já jsem“, já existuji.

S tímto uvědoměním můžeme zažívat život jako obrovské dobrodružství.

Jasně, všechno se neustále mění. Všechno je zde jen dočasně. To, co dnes tvrdím, to je také jenom jistý pohled. Život, existence, tu není od toho, aby tady bylo něco navěky. To není vlastnost vědomí. Naopak – všechno se neustále vyvíjí, proměňuje a prozkoumává nekonečný prostor variant.

Znamená mystický prožitek vlastně takové vyhoupnutí se z duality do jednoty?

První fáze mystického prožitku jsou, že si uvědomíte, že realita stojí na principu duality, že to „nic“ se rozdělí na kladný a záporný pól. Vznikají polarity a to, co my vnímáme je vlastně polarizací ničeho – prázdnoty.

Co tíživá témata jakými jsou umírání – třeba holocaust… tento pohled je pro lidi, kterých se tato témata osobně dotýkají, velmi složitý.

Ano a je třeba zdůraznit, že se vším respektem a s pokorou to naprosto chápu a respektuji pocity těch, kteří něco takového zažili, či zažívají. Když se ale podíváte na současnou situaci, tak je svým způsobem podobná. Někdo tvrdí, že pandemie je jakýsi konstrukt, který někdo vymyslel, ale je tady také spousta lidí, kteří prošli těžkým průběhem, nebo jim zemřel někdo z rodiny. Pořád je to o tom samém – vy prožíváte realitu, kterou si vytváříte a které věříte. To, čemu věříte, to se děje. Když někdo věří, že řádí virus, který žere zdravé a hodné lidi, když si představuje hromady mrtvol… pak si tu realitu vytvoříte a prožijete. Naproti tomu i za války spousta lidí prožila klidné roky…

Byla a stále ještě je tato realita vytvářena pozorností, kterou jsme covidu věnovali a věnujeme? Zprávy, čísla…

Jasně a manipulace. Realita je subjektivní, můžete věnovat pozornost něčemu jinému a vytvářet si svoji realitu.

Nejsem na to malý pán? I když to je také jen moje víra…

Stále se k tomu základnímu vracíme – celý rozhovor by se dal přepsat do dvou vět:  

Objektivní realita je iluze, vytváří se „believe“ systémem, tedy tím, čemu věříme. Východiskem z toho je si uvědomit, že cokoliv, co považujeme za pravdu, to se dá zpochybnit – ne, že to může být jinak, ale tím, že se na to jinak podíváte, tak to jinak bude.

To je úžasně osvobozující.

Ano, i když to zpočátku může evokovat pocity strachu. Jistoty, o které se život opíral a opírá, se mohou změnit v prach jedním fouknutím. Uvědoměním si, že je to prach… a to je celé! To by úplně stačilo. Všechna ostatní slova a milióny knih, které se napsaly, jsou tady jen proto, že tato pravda je na jednu stranu obrovsky jednoduchá, ale je také obrovsky těžké ji skutečně implementovat do života. Sebevzdělávání, kurzy osobního rozvoje, filozofické knihy… Stačí si uvědomit, že tato pravda je tak jednoduchá, že ji stačí jen přijmout.

To jste potom trochu jako mnich, který musí rozmetat mandalu, kterou tak dlouho tvořil – musíme „rozmést“ vše, co jsme před tím do života přijali a nabrali?

Není nutno rovnou rozmetat – stačí připustit. Ono se to pak rozmete samo. Toto vědění – to není víra, ale vědění – vám potom otevře obrovské nové možnosti. To je princip bytí.

Teď jsme tak nějak uvězněni v určité škatuli.

Ano, a když vystoupíte ze škatule, tak se vám otevře nový obrovský vesmír. A když se vrátíme k nemocem nebo zmiňovanému holocaustu, pak nás toto poznání nebo uvědomění osvobodí i od jakéhokoliv utrpení. Všechno, co se děje, tak si určitým způsobem vytváříte proto, aby vás to někam posunulo. Se vším respektem, jakákoliv nemoc, utrpení. Mluvíme-li o holocaustu – vždyť na individuální úrovni se to děje denně. Lidé jsou pořád obětí násilí a kriminálních činů. To jsou osudy, které lidé prožívali, prožívají a prožívat budou.

Domnívám se, že každý je schopen unést jen tolik lásky, kolik unese bolesti.

Skutečná láska, která tvoří tuto realitu, znamená, že do sebe akceptujete, přijmete cokoliv. To je i obrovská bolest – bolest matky, které zemřelo dítě. I to je láska. Proto mnoho lidí není schopno se dostávat na vyšší úrovně lásky. Znamená to totiž, že čím víc máte v sobě lásky, tím víc bolesti musíte v sobě integrovat. Přijmout, požehnat všemu, co se děje. Odpustit, požehnat, že i to je součástí toho božského výtvoru.

To jsme se téměř dostali ke křesťanství...

Křesťanství nevychází z nějakých pomýlených principů. Jiná otázka je, co je aplikováno v církevních strukturách. Ale jinak principy všech skutečných filozofií a náboženství jsou bezrozporné. Kristovo vědomí – co to znamená? Proč je tam ta symbolika nebo skutečnost utrpení na kříži? Když začnete milovat svůj život, musíte ho milovat se vším, co jste prožila – i s tím utrpením.

My tu bolest ale nechceme, odstrkáváme ji od sebe pryč.

Právě. To, co nechceme, to jen blok a mantinel, který nás drží. Láska vás přenese i přes utrpení, ale pouze v okamžiku, když ho přijmete. Krásná zkušenost jsou žhavé uhlíky nebo potní chýše. Šílené teplo, trpíte… tím se otevírá brána.

Přijetí utrpení je jedinou možností, jak ho přežít.

Podobné je to s nemocemi. Co je nemoc? Duše – duch se chce nějakým způsobem projevovat a vaše tělo to ignoruje, dostává se do disharmonie a duše posílá přes tělo zprávu. Pokud se necháme vmanipulovat do reality, kde svoje poznání ignorujeme, tak se to začne projevovat určitou somatizací. Pokud už duch v těle nemá čeho dosáhnout, chodíte do práce z práce… Když už spirit nemá možnost se rozvíjet – co by v těle dál dělal? Tělo už není nástrojem, který umožňuje duchu naplňovat svoje poslání.

I smrt je velké téma.

Dá se dospět k závěru, že pokud je zdrojem všeho vědomí a vědomí je to jediné, co existuje a je nezničitelné, pak veškeré ty víry, že smrt je konečná, se dají „rozprášit“.

Smrt i život je iluze. Objektivní život je iluze. Vědomí nemůže jen tak zmizet, vědomí je to, co vždycky bylo, co je a co bude, protože i čas je iluzorní.

Smrt a konfrontace s vlastní smrtí je v podstatě to nejdůležitější, co člověka v životě čeká, to je náš nejdůležitější úkol. Moderní společnost se snaží pojem smrti vytěsnit a akcentuje věčné mládí.  Smrt a život je to samé. Nepochopíte život, pokud nepochopíte smrt. Jsou i metody, jak se k tomu přiblížit. Vystupování z komfortní zóny – třeba ta zmiňovaná potní chýš. Indiánské nebo tibetské metody, kdy se člověk na dlouhou dobu zavře do tmy a ticha. To jsou rituály, kde se nahlíží temnotě a nicotě do tváře.

Ještě k nemocem – pokud si toto uvědomíme, pak pochopíme, že i přesto, že existuje „evidence-based“ medicína (opírající se o důkazy), která tvrdí, že existují nevyléčitelné nemoci, tak i přesto existují miliony spontánních uzdravení, která jsou v rozporu s pohledem západní medicíny. Možná by stálo za to se zamyslet nad tím, kde se berou? Proč se to tomu procentu lidí podaří? Zamysleme se na závěr nad tím, proč se někdo dokáže uzdravit ve stádiu, kdy klasická medicína tvrdí, že je konec a není to možné. Jarda Dušek často vypráví o Klemencovi Kubym – jezdí po nemocnicích, kde ukazuje, že má přerušenou páteř (doložitelné na CT) a on se postaví na nohy a odejde. Je to otázka víry! Toto je skutečnost, která je v možnostech každého…

Rozrazil lékařský je trvalka s poléhlavou a vystouplou lodyhou. Krátce stopkaté, vstřícné listy jsou podlouhlé eliptické, na čepeli jemně pilovité. Květy mají bleděmodré, někdy spíše do fialova, jindy bělavé, vytvářející bohaté hrozny. Plodem je podlouhlá tobolka, přitisknutá k ose hroznu.

Tato bylina se vyskytuje v lesích, chudých loukách a vřesovištích. Většinou se také jedná o stanoviště suchá a chudá na živin, proto z naší intenzivně využívané kulturní krajiny ustupuje. Vyhledává spíše polostín a vyhýbá se vlhkým místům. Kvete v červnu až srpnu.

Vyskytuje se téměř celé Evropě. V České republice zejména v nížinách, ale i ve vyšších polohách. Vzácně se vyskytuje na vápnitých půdách.

Drogu tvoří nať, sbíraná nejlépe na počátku rozkvětu. Mezi bylináři je nejvíce ceněná droga z rozrazilu potočního.

Celkově se odborníci domnívají, že rozrazil je velice nedoceněnou léčivkou. Dovede snižovat hladinu cholesterolu v krvi, působí přiznivě na močové cesty při zánětech a při kaméncích, kde podporuje jejich rozpadávání. Též se rozrazil osvědčil při bronchitidě a zejména při astmatu. Podporuje zažívání a tvorbu slinivkových enzymů. Řadí se k drogám tzv. krev čistícím, a je proto vhodná při nejrůznějších kožních problémech, kde ji podáváme jak zevně tak vnitřně. Je také účinným antirevmatikem a její podávání je plně indikováno zejména v geriatrii.

Při aplikaci v terapeutickém odvětví nemá droga žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky. Neměla by však být překročena denní dávka 5 gramů drogy.

Mladá nať se využívá také například do jarních salátů či polévek.

Též nazývaná psí růže - staří Římanové ji používali proti vzteklině. Šípkovou růži můžeme nalézt po celé Evropě kromě dalekého severu.

Výtažek ze semene obsahuje A tilirosid.

Růže turecká

Růže turecká vytváří přímo rostoucí keřík se stejnotvarými ostny, silnými, zakřivenými, zploštělými ostny. Listy jsou pětičetné, lístky vejčité. Květy jsou v chocholíku, plnokvětné, četné, tmavě červené s opadavým kalichem. Plodem jsou šípky, obvejčité, červené. Kvete v červenci a srpnu.

Růže se zřídka zplaňují, hojně jsou pěstovány v desítkách kultivarů. Růže turecká je domovinou v Přední Asii, zejména v Turecku a Sýrii. V Bulharsku je pěstována pro výrobu proslulého růžového oleje.

Předmětem sběru jsou okvětní plátky. Pro léčitelské použití sbíráme především tmavočervené kvetoucí odrůdy a potom květ růže bílé, která má však jiné účinky.

Květ obsahuje především třísloviny, flavonoidy, antokyany a v neposlední řadě silici, vosky a sliz, který je obsažen především v růži bílé.

Působení květů je poměrně široké. Podáváme jej všude tam, kde je zapotřebí, aby působení léku bylo jemné. Znán je především účinek protiprůjmový. Růži lze použít i do kloktadel, jako vynikající léčivo při bolestech v krku, ale také při těžkých formách rýmy, při bronchitidě, při nepoddajných zánětech v trávicím ústrojí. Výborným způsobem umí dát do pořádku střevní floru, narušenou užíváním antibiotik. Lze také použít při nadměrné menstruaci nebo při mimomenstruačním krvácení.

Květ bílé růže má protisklerotické účinky a snižuje krevní tlak. Dáváme jej proto ke směsím určených k léčbě srdce, cév a krevního oběhu.

Láska a sex
Na počátku roku na tom zřejmě nebudete s city nikterak slavně. Ne že byste neměli chuť na milování, ale je možné, že ten koho budete chtít nebude k mání a ten co bude k dispozici, toho zase chtít nebudete. Docházet tak může k milostným úletům. Teprve březen by mohl přinést do milostného života soulad. Počátkem léta raději počítejte s nějakými zkouškami a těžkostmi. Ty však budou vyváženy intenzivním sexuálním životem. Možné jsou nové lásky. Vrcholit toto období bude v říjnu. Do konce roku vás pak opět mohou potrápit těžkosti.
Zdraví a kondice
Na počátku roku byste na tom s energií měli být docela dobře. Hned v únoru však mohou přijít komplikace. Zvýšená však také bude citlivost a vnímavost. Vše tak budete velmi intenzivně prožívat. S příchodem jara si nejspíš opět uvědomíte, že pokud chcete být v dobré kondici, musíte pro to také něco udělat. Půjde to ale ztuha. Duben pak může pro vás být docela problémový. Tlaky budou velké. Ale už od července a po celé léto byste měli být v pohodě. V září pozor na úrazy. Podzim by měl být takový houpačkový, na konci roku by se opět větší tlak.
Peníze
S nějakým přebytkem na počátku nového roku raději nepočítejte. Raději se uskrovněte a žijte z toho, co jste si nastřádali nebo dostali. Hvězdy financím moc přát nebudou. Dobré nápady zde ale budou. Do dubna tak věci budete promýšlet a plánovat. V červnu by mohlo nastat příjemnější období. Peníze by sice přicházet měly. Otázkou ovšem bude vaše disciplína. Léto by vás mělo zastihnout v celkové finanční pohodě. V srpnu až říjnu by příjem měl být stabilní. Září a listopad pak hrozí většími výdaji. Prosinec by měl být neutrální
Kariéra a společenské postavení
Tato oblast života pro vás bude v roce 2016 poněkud houpačková. Počátek roku by měl být u vcelku klidný. Panovat by měla stabilita. Už v únoru se toho na vás navalí dost. V dubnu dojde ke zklidnění, aby opět v květnu a červnu vyvstal tlak. Pak opět dojde ke zklidnění, aby v listopadu opět došlo ke zkouškám a omezením. Pokud to budete chtít zvládnout, budete si muset nastavit nějakou svou vizi a hlavně řád podle kterého budete postupovat. Pokud to uděláte žádné velké odměny nečekejte avšak bude zde velká naděje, že ony tlaky lépe zvládnete.

"Působí jako přírodní antibiotikum"

"Vědecké pokusy potvrdily široké antibiotické působení řepíku. Užívá se vnitřně při virových zánětech jater, hlavně při hepatitidě typu B, zlatém stafylokokovi, listerióze, Candide albicans, u některých typů virů, jako jsou: HIV, Helicobacter pylori, Campylobacter jejuni a antrax. Používá se také při neurotických a menstruačních potížích a v menopauze. Tradičně se osvědčil při zánětech močového měchýře a střev, sliznice krku a úst, angínách, horečkách, aftech, cukrovce, průjmech, parazitických červech, žaludečních katarech způsobených alergiemi na potraviny a jiných alergiích. 

Přírodní bioinformační doplněk stravy kapky Sagradin obsahují maximální koncentraci mízy jihoamerického stromu Croton lechleri, které se říká dračí krev. Posilují především meridián žaludku, tenkého střeva, tlustého střeva.