Regenerace ve sféře Diochi

Plochá chodidla zapříčiňují nohy do X

Značný význam přikládáme esteticky krásnému tělu. Co je dokonalé a co nikoliv, se určuje podle zrovna společensky nastavených měřítek. Mnoho lidí trpí tím, že parametry nesplňují. Tělesných „deformací“ je řada. Někdo má vychýlenou pánev, jiný páteř, další krátký krk či asymetrii v obličeji nebo křivé nohy – a právě na ty se dnes podrobněji zaměříme.

Laicky řečeno, nohy mohou být zakřiveny do písmene O nebo X. Někteří lidé mívají dokonce kombinaci písmen – jednu nohu do O a druhou do X. V případě, že příčina této „deformace“ spočívá v kloubech, lze pro organismus bezbolestnou a nenásilnou metodou nohy srovnat. Prvotní podmínkou však je, aby holenní kosti byly rovné nebo téměř rovné.

Test rovných kostí

Sami můžete jednoduchým testem zjistit, jak na tom jste. Sedněte si na židli a natáhněte nohy před sebe, nejlépe rovnoběžně s podlahou. Prohlédněte si holenní kosti (tj. kosti, které spojují koleno a kotník), jsou-li od kolen ke kotníkům rovné (či téměř rovné). Zdají-li se vám vaše holenní kosti jako „rovné čáry“, testem pro rovnání nohou jste v první fázi prošli. Nemáte-li jistotu, jsou-li kosti rovné, či nikoliv, nechte si zhotovit rentgen této části nohou, aby se mohl změřit přesný úhel vychýlení kostí. V případě, že úhel jejich zakřivení je malý, lze nohy srovnat v kloubech, v porovnání s pacienty, kteří mají kosti rovné, zhruba na 80 %.

Jak rovnání probíhá?

Mám patentovaný speciální přístroj na rovnání nohou v kloubech. Při terapii pracuji s celou nohou – od kyčelního kloubu až k palci. Tato metoda rovnání je vhodná také v případě, kdy člověk podstoupil chirurgický zákrok rovnání kostí (tzn. lámání kosti a následnou instalaci nohy do přístroje, takzvaného aparátu dr. Ilizarova). Lékaři nedokážou změnit osu kosti v kloubu, pouze zakřivení kosti, a to chirurgickým způsobem. Vidím proto možnost velkého potenciálu v kombinaci přístroje na rovnání nohou a chirurgických zákroků.

Na věku nezáleží

Nikdo není příliš starý, aby nemohl mít krásné rovné nohy. I když je vám 70 či 80 let, není pozdě. Spíše naopak. Rovné nohy jsou prevencí proti artróze. Změní-li se postavení úhlu nohy, dotyčný pak chodí více zlehka, bez napětí, a je vitálnější než dříve. I když máte teprve malé děti, nebývá na rovnání jejich nohou příliš brzy. Malí pacienti reagují na terapii velmi rychle a není třeba v porovnání se staršími absolvovat tolik návštěv. Výsledek neuvidíte bezprostředně po skončení návštěvy, protože tělo začne na změnu reagovat zhruba po třech až pěti dnech. Působí zde totiž faktory lokomoce a ovládání pohybu. Každý člověk je navyklý na určitý způsob chůze a dalších pohybů.

A máte-li nohy rovné?

Díky terapii více zpevní, odvodní se a zkrášlí. Na stavbu dolních končetin mají vliv také sporty, kterým se hodně věnujete. Například nohy do O jsou typické u fotbalistů, hokejistů, žokejů a lidí, kteří se věnují karate a sjezdovému lyžování. Nohy do X formují on-line brusle. Naopak nezávislé na tvaru dolních končetin je plavání a běh na lyžích. Příklady z praxe S bolestmi zad přišla na terapii krásná žena s nohama do O. Bylo vidět, že ji tento problém velmi trápí. Navíc si z ní někteří lidé kvůli této deformaci utahovali. Sedm sezení stačilo k tomu, aby měla nohy pěkně rovné. Bylo to v období, kdy měla mít zanedlouho svatbu, vdávala se již v krátké sukni. Sedmdesátiletý pán nebyl nikdy v životě u moře, protože se styděl za své nohy do O. Bylo třeba 30 terapií, aby měl na stará kolena nohy krásné a rovné.

Ploché nohy

Mnoho dětí a dospělých má nohy do X. Tento defekt způsobuje ploché nohy. Váha se totiž při chůzi přenáší hlavně na vnitřní stranu chodidel. Máte-li ploché nohy, pak při našlapování vědomě přenášejte váhu více na vnější stranu chodidel, aby se zátěž rozložila na jeho celou plochu. Mnoho mých pacientů má ploché nohy a účinně jim v odstraňování tohoto problému pomáhá terapie na rovnání nohou.

Počet sezení se řeší individuálně, podle výsledku, který se dostaví vždy po poslední návštěvě. Je ideální, když po dokončení celé terapie chodí klient tak jedenkrát do měsíce „na preventivní údržbu“ rovných nohou.

Doporučuji též svým pacientům cvičení pro prevenci plochých nohou. Dvakrát denně asi 10 minut se procházejte vnější hranou chodidel po měkkém koberci. Dávejte si však pozor, abyste chození nepřehnali a nespadla vám nožní klenba. Nemáte-li jistotu při cviku a potřebnou dávku citlivosti, neprovádějte jej bez diagnostiky a průběžné kontroly lékaře! Uvádím cvik spíše proto, abyste se ještě více seznámili se strukturou metody.

Poradna Vjačeslava Kirjuchina

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 08/2010

Po medu se netloustne!

Dosud někteří dietologové varují, že med způsobuje obezitu, protože má vysokou kalorickou hodnotu. Nesmějí ho prý jíst diabetici. Tyto obavy jsou ale zbytečné!

Med je sice velmi sladký, ale převažuje v něm jednoduchý cukr hroznový (glukóza) a ovocný (fruktóza). Lidské tělo tráví řepný cukr (sacharózu) velmi složitě a potřebuje k tomu mnoho minerálů, zejména vápníku. Právě proto se lidem, kteří dlouhodobě sladí bílým řepným cukrem, často kazí zuby a řídnou kosti kvůli nedostatku vápníku. Tělo se okyseluje a musí kyselost neutralizovat vápníkem. Důsledek? Máte-li osteoporózu, slaďte raději medem.

K tomu, aby včela sebrala nektar pro jediný kilogram medu, musí do úlu přinést svůj náklad při 150 000 výletech. Odborník A. Z. Zlotin tvrdí, že při tomto úkolu malý zranitelný tvoreček nalétá neuvěřitelných 360 000–460 000 kilometrů. Když přičichnete k jediné lžičce květového medu, pochází z tisíce květů. Na jedinou skleničku je zapotřebí nektar z dvou a půl milionu kvítků.

Po 2700 let lidé med užívali k léčení rozmanitých chorob (včetně tropických) až do plného pochopení příčin infekce a nasazení antibiotik. Vědci poté objasnili, že med působí jako antibakteriální (antiseptický) činitel – podobně jako penicilin a streptomycin. Účinnost přitom ovlivňuje druh léčivých rostlin, ze kterých pochází nektar.

Díky vysokému obsahu cukru med ničí bakterie procesem zvaným osmolýza (prasknutí buňky destrukcí buněčné membrány). Nemohou se na něm zachytit ani kvasinky ze vzduchu, protože obsah vody je příliš nízký.

Ve zlatavé sklenici je celá lékárna

V lidové medicíně se med používal pro krytí ran, popálenin a vředů, redukoval otoky a jizvy. Osvědčil se proti bolení v krku. Postačily dvě lžíce medu, které se spolu se šťávou z půlky citronu rozpustily ve sklenici vody. Další použití: choroby srdce, jater, žaludku a močového ústrojí, chřipková onemocnění, černý kašel, tuberkulóza plic, vředy, otravy. V zažívacím traktu působí jako přírodní antibiotikum. Ochraňuje sliznici žaludku před dráždivými látkami. Nefiltrovaný med může zabraňovat vzniku senné rýmy. Půl lžičky medu nalačno zklidní žaludeční vředy nebo podrážděný žaludek. Z hlediska čínské medicíny jsou žaludek spolu se slezinou a slinivkou párovými orgány a spolupracují. Sladká chuť stimuluje jejich činnost, navíc med je pro takovou stimulaci naprosto ideální. Osvědčil se i při snižování krevního tlaku, kdy užívání medu rozšiřuje krevní cévy. Tradičně slouží jako vhodný prostředek při nespavosti (dvě lžičky před spaním).

Med a cukrovka

Pokud jde o příčiny cukrovky, většina lékařských učebnic se tomuto tématu pečlivě vyhýbá. Jiné uznávají, že příčina je neznámá. Podávání inzulinu, což je hormon slinivky břišní, upravuje patologický stav u cukrovky a převádí cukr do glykogenu, což povaha cukrovky není schopna plnit. Inzulin je doplněk při léčbě diabetu, ale v žádném případě lék. Používání inzulinu je náročný postup. Pacient musí injekčně brát inzulin asi půl hodiny před každým jídlem, aby upravil tuto funkci. Jeho dávkování musí být přesně stanoveno, protože jednotky inzulinu musí korespondovat s následujícím jídlem a s pacientovou tolerancí cukru atd. Jakákoliv látka, která by mohla být orálně užívána při mírné cukrovce pro převod sacharidů na glykogen, by byla neocenitelná a překročila by prospěšnost jinak užitečného inzulinu. Úleva od těžkopádných podkožních injekcí by byla neocenitelnou službou. Zda by diabetici mohli využít med přeměnou na glykogen a nahradit potřebný zdroj energie pro své vyčerpané systémy, je problém hodný nezaujatého vyšetřování. Existuje mnoho indikací, že tato možnost tu je.

Med a rafinované cukry se liší nejen v chemických vlastnostech, ale také ve fyziologických účincích. Okolnost, že med obsahuje invertní cukry a ušetří zeslabeným zažívacím orgánům dodatečnou práci s inverzí komerčních cukrů, je důležitým faktorem a významnou výhodou. Ve vztahu k diabetu existují také další výrazně heterogenní funkce cukru a medu. Pokud byl inzulin podáván diabetickým pacientům před jídlem a byl přebytek jednotek inzulinu, než je následně spotřebováno sacharidů, nebo nebyla potrava vůbec, může se objevit vážný, často katastrofální inzulinový šok. Důvodem pro tuto událost je, že inzulin bude konzumovat cukr a již tak skromné rezervy organismu. Nedostatek krevního cukru je stejně nebezpečný jako nadměrný. Jedinou cestou k nápravě takové situace je řídit dostatečné množství glukózy a kompenzovat působení přebytku inzulinu.

Byly hlášeny případy, kde bylo podáno velké množství medu k odvrácení inzulinového šoku kvůli subglykemii, ale výsledky nebyly příznivé. Na druhou stranu, následující podání glukózy rychle neutralizovalo škodlivé efekty inzulinu. Pomalá absorpce ovocného cukru a zpoždění transformace v systému do glukózy by se považovaly za neefektivní. To jasně dokazuje, že na chemickém a fyziologickém základě existuje rozdíl mezi obyčejným cukrem a medem. Stejná nerovnost je mezi glukózou a ovocným cukrem, druhou důležitou složkou medu. Příznaky subglykemie, které následují po úplném odstranění jater u zvířat, byly rychle odstraněny podáváním glukózy, zatímco ovocný cukr se ukázal jako neúčinný. Je pozoruhodné, že ovocný cukr se jen zřídka – pokud vůbec – nalézá v krvi.

Bylo zaznamenáno mnoho případů, kdy byl med diabetiky dobře snášen a dodával jim požadovanou energii. Některé z těchto zpráv tvrdí, že med byl použit v beznadějných diabetických situacích, a s úspěchem. Některé zprávy jsou velmi poučné. Pan G. J. (USA) píše: „Byl jsem železniční inženýr, ale stal jsem se obětí cukrovky a musel jsem se vzdát práce, protože jsem byl velmi slabý. Doktoři prohlásili, že pro mě neexistuje žádná naděje. Pak jsem se rozhodl pro dietu, byť ji doktoři odmítli. Tady je: špenát - syrový nebo vařený, většinou syrový; hlávkový salát slazený medem a limetová šťáva; syrová mrkev – umytá, vykartáčovaná a strouhaná, slazená medem pro chuť; salát ze syrového zelí s limetovou šťávou a med; zralá rajčata – syrová nebo konzervovaná, slazená s medem; celozrnný pšeničný chléb. Od počátku diety doktoři nemohli najít stopy cukru, ačkoli mě jich testovalo několik, aby uspokojili svou zvědavost. Nyní je mi 65 let, jím všechno a pracuji jako každý muž mého věku.“

Pan L. M. D. z New Yorku píše, nejenom, že vyléčil mnoho případů revmatismu pomocí včelích žihadel, ale dodává také seznam lidí, kteří byli obětí cukrovky. Potom, co si dopřáli med, uzdravili se. „Jedni manželé trpěli oba cukrovkou, léčili se u různých lékařů dlouhou dobu bez zlepšení. Nakonec zahájili dietu sestávající z velkého množství medu a spousty ovoce, a dnes jsou oba v pořádku.“ Taková odhalení, i když pocházejí od laiků, by měla vzbudit pozornost úctyhodného lékařského bratrstva.

K ospravedlnění domněnky, že med se může dávat diabetikům, vede také tvrzení zástupců lékařského povolání. Dr. F. C. Ameiss obhajuje med tupelo (druh modřínu) pro diabetiky, protože obsahuje minimum dextrózy a maximum fruktózy. Dr. Desiderius de Beszedits z Mexika již v roce 1934 napsal: „Použití medové diety v léčení cukrovky může vypadat nevědecky, nelékařsky, dokonce skoro hloupě teoretickému nebo povrchnímu pozorovateli. Právě při tomto psaní, jsou moje včely zaměstnány nošením medu z rostlin v květu nazývaných retama nebo tecoma mollis, retania nebo tronadora. Dělám výluh a výtažek z této rostliny (listy a kořeny) a dávám ji diabetickým pacientům v kapkách v čaji manzanilla, když nemůžu získat listy na čaj, kterému dávám přednost. Čaj, tinktura a vodní extrakt rostliny mají rozhodně a zřetelně antiglykosurické a eupeptické vlastnosti a jeho antipolyurický účinek je rychlý. Nyní všichni víme, že včela saje kvintesenci z květové šťávy, přidává něco ze sebe (sliny nebo jiné substance), a pak vše zpracuje do medu. Každá země má velký počet léčivých rostlin a včely sbírají jejich med i z jejich květů. Není těžké pochopit, že z tohoto důvodu se med hodí do léčebné diety pro diabetiky. Nejpravděpodobněji je právě správnou potravou pro zeslabené hladové žlázy.“ Názor, že léčivé vlastnosti jistých rostlin se přenáší včelami z květů do medu, je dosti rozšířený. Menelik, velký král Etiopanů, údajně pěstoval stromy Coso, pod kterými umístil včely. Med Coso, který včely sbíraly z květů, byl považován za vynikající lék proti parazitickým červům. Lžíce medu ve vodě stačila na to, aby byly viditelné výsledky. Domorodci v Indii kapou med z lotusu do očí a léčí tak šedý zákal. Důvěra v antituberkulozní účinek eukalyptového medu je světoznámá.

Dr. A. Y. Davidov z Ruska zjistil, že med je dobrou náhražkou cukru a jiných sladkostí při cukrovce. Věří, že med brání acetonemii a snižuje obsah cukru v moči navzdory faktu, že obsahuje 75 % cukru. Jeden z jeho pacientů užíval půl kilogramu medu během deseti dnů bez zvýšení obsahu cukru v moči. Když bylo užívání medu zastaveno, procento cukru v moči se zvýšilo a pacientovi byly podány 4 čajové lžičky medu denně, potom obsah cukru znovu poklesl. Dr. Davidov hlásil dalších šest případů, kde měl med prospěšné účinky při cukrovce.

Profesor A. Szent-Györgyi, objevitel vitaminu C, publikoval zajímavé výsledky, které získal ústním podáváním kyseliny jantarové v léčení kyselosti cukrovky. Toto, pokud se to potvrdí, může vysvětlit příznivé účinky různých kyselin, mimo jiné mléčné, jantarové, citronové, jablečné a dalších, které med obsahuje. Vytváření nebezpečného acetonu při cukrovce je možné upravit za pomoci těchto kyselin. Za ovocnými kyselinami nemusíme jít daleko. Obsahuje je každé ovoce. Angrešt má třeba kyselinu jantarovou, jablko kyselinu jablečnou a citron kyselinu citronovou. Podobně jsou na tom i jiné druhy ovoce, které můžeme použít pro ideální snídani. Jak taková snídaně může vypadat? Připravíme ji z nastrouhaného jablka, ovesných vloček, šťávy z citronu, bílého jogurtu, a vše osladíme medem.

Dlouhověkost a hladina inzulinu

Zkoumáním dlouhověkých lidí bylo zjištěno, že mají výrazně nižší hladinu inzulinu v krevní plazmě, nižší výskyt nádorových onemocnění, kardiovaskulárních problémů, celkově se těší většímu zdraví a fyzické a duševní pohodě. Na jednu z nemocí, kdy člověk zapomíná a hledá svoje věci, se můžeme podívat i z jiného úhlu. Alzheimerova choroba je v podstatě jiná forma cukrovky, kdy organismus nedostatečně využívá vyprodukovaný inzulin. Buďme věrni potravinám, jež nám dala příroda. Co si můžeme jako výživu, kromě medu, naordinovat z preparátů Diochi při diabetu? Rozhodně Vista Clear. Obsahuje ideální složky pro regeneraci ledvin a fytolátky napomáhající snižovat hladinu cukru v krvi, a výtažek z koňského kaštanu má prokázaný účinek při obezitě. Slabá funkce ledvin je vždy v pozadí dysfunkce hormonálního systému a kaštan koňský obsahuje látky podobné hormonům v kůře nadledvinek. Ve Vista Clearu se násobí několik účinků dohromady: antiobézní, antidiabetický, regenerace ledvin, kloubů a očí. Vše, co by mohl potřebovat diabetik s nadváhou.

(Autor naléhavě upozorňuje diabetiky, aby med nepoužívali bez porady s lékařem.)

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 05/2010

Podle odborných studií se imunita odvíjí od počtu T lymfocytů v organizmu.

Imunitní systém se skládá ze dvou základních složek – vrozené a získané (adaptivní) imunity, které fungují ve vzájemné spolupráci. Každá z nich disponuje různými typy buněk s různými úlohami. Adaptivní (získaný) imunitní systém se skládá ze tří hlavních typů buněk. Jsou jimi:

• B lymfocyty produkující protilátky imunoglobuliny
• T lymfocyty CD4+ (pomocné), které mají pomocnou a efektorovou (výkonnou) funkci
• T lymfocyty CD8+ (cytotoxické), které slouží k zabíjení infikovaných buněk

Funkce T lymfocytů

B lymfocyty, resp. plazmatické buňky, dokážou tvořit protilátky proti infekcím. Protilátky většinou zastavují patogeny mimo buňky, navážou se na ně, tím neumožní vstup do buňky a zároveň je označí pro rychlejší odstranění.

T lymfocyty jsou brány jako pomocné buňky, jedná se o druh bílých krvinek tvořících se v kostní dřeni, při růstu opouštějí kostní dřeň a migrují do brzlíku, ve kterém dozrávají. Zralé T lymfocyty exprimují na svém povrchu různé proteiny, které označujeme jako CD4⁺ T nebo CD8⁺ T. Tyto bílé krvinky sice nemají schopnost rozhodovat o formě imunitní odpovědi, ale zesilují nebo potlačují funkci ostatních (poškozených nebo virem napadených) buněk nebo nevhodné buňky dokonce zabíjejí, zastavují jejich replikaci uvnitř buněk, tj. podílejí se na kontrole infekcí.

Při prvním setkání s infekcí trvá nějaký čas, než vznikne reakce a vytvoří se adaptivní imunita. Tato „dělba práce“ se jeví jako účinný mechanismus k eliminaci infekcí. Obecně se však dá říci, že T lymfocyty jsou podstatou specifické (získané) buněčné imunity.

Paměťové buňky - T lymfocyty

Paměťová buňka je označení pro bílé krvinky ze skupiny lymfocytů, které se v těle uchovávají po proběhnuté imunitní odpovědi. Zajišťují tím imunitní paměť. V praxi to znamená, že druhá infekce konkrétním patogenním organizmem vyvolá silnější a pohotovější odpověď, než primární infekce. K paměťovým buňkám patří paměťové B-lymfocyty a paměťové T-lymfocyty. V obou případech však platí, že jsou tyto buňky přizpůsobeny k potírání konkrétního patogenního organizmu, jako je určitý druh bakterie nebo viru.

Jak si udržovat silný imunitní systém?

Základem zdravého těla a tedy i obranyschopnosti organismu je vždy na prvním místě

• zdravá strava s dostatkem vitamínů a minerálů
• psychická pohoda bez stresu
• dostatek pohybu
• doplňky stravy

V případě, že alespoň trochu dbáme na to, abychom měli kvalitní výživu, která se skládá z velkého množství zeleniny a ovoce, jsme na dobré cestě k silnému imunitnímu systému. Nelze určit, který z vitamínů je nejdůležitější, je potřeba zajistit tělu dostatek všech vitamínů, protože každý spouští v těle jiné chemické reakce. Stejné je to i u minerálů, dostatek jednoho minerálu zajišťuje vstřebatelnost minerálu druhého a ten třetího. Vitamíny a minerály jsou silnými antioxidanty, které se podílejí na tvorbě bílých krvinek a tím silného imunitního systému.

Kozí kolostrum – biologické zlato

Kozí kolostrum, nebo-li mlezivo, je mateřské mléko, které produkuje koza první hodiny, max dny po porodu kůzlete. V kozím kolostru je zastoupeno největší množství účinných látek, jako jsou: imunoglobuliny protilátky, laktoferin, vitamíny, cytokin, růstové hormony, biominerály, antibakteriální a antivirové látky, interferon a další. Právě tyto látky pomáhají našemu tělu obnovit a posílit imunitu (obranyschopnost organismu). Díky pastvě se do mleziva dostávají látky, které se nacházejí v bylinách a venkovních porostech. Koza si sama z bylinek vybírá to nejlepší a přirozenou cestou se prospěšné látky dostanou až do kolostra. Bioinformační doplněk stravy kapsle TCD 4 Imuserol s obsahem kozího kolostra, ovesných betaglukanů a koriandrové silice byl vyvinut právě pro podporu adaptivní, nebo-li získané imunity a pro zvýšení počtu T lymfocytů v těle.

Svou získanou imunitu máte ve svých rukou - zajistěte tělu dostatek výživových látek jako jsou vitamíny, betaglukany, minerální látky, přírodní flavonoidy!

TCD4 Imuserol kapsle - doplněk stravy s kozím kolostrem a ovesnými betaglukany.

Kozímu kolostru se říká biologické zlato, protože obsahuje maximální množství účinných látek, které tvoří základ imunity mláďat. Stejné je to i u dětí - novorozeňat, které v prvních dnech po porodu získávají od matky mlezivo bohaté na imunoglobuliny a má nižší obsah laktózy. 

Betaglukany jsou přírodní komplexní polysacharidy, které se nachází v obilninách, houbách a kvasinkách.

Superschopnost betaglukanů spočívá v aktivaci makrofágů - buněk, které hrají důležitou roli v imunitní reakci organismu.

Aby měly betaglukany na lidský organizmus příznivý vliv, musíte je konzumovat pravidelně a v dostatečném množství. Dobrou zprávou je, že se jimi nedá předávkovat.

Koriandr setý pomáhá udržovat normální činnost kardiovaskulárního systému, normální hladinu cholesterolu v krvi, působí na činnost nervové soustavy, stav pokožky, podporuje chuť k jídlu a pomáhá normálnímu trávení.

CD Flavonoidy jsou bioinformační bylinné kapsle s obsahem vitamínů C, B2, D3 a flavonoidů (přírodních, bylinných účinných látek), které působí v organizmu jako antioxidanty, tj. zhášení volné radikály a pomáhají tak organizmu udržovat jeho zdraví.

Vitamín C je v kapslích zastoupen ve dvojí formě. jako vitamín C a ESTER-C, což je nekyselá forma vitamínu C, která nezpůsobuje podráždění žaludku. Vzhledem k neutrálnímu pH, je možno užívat Ester-C dlouhodobě.

Vitamín C pomáhá snižovat únavu, udržovat zdravý imunitní systém, pomáhá v normální produkci kolagenu v těle, zvyšuje vstřebávání vápníku a tím pomáhá udržovat zdravé klouby, kosti a zuby, pomáhá zvyšovat vstřebávání železa, dále vitamínu E pro zdravou pokožku, přispívá k ochraně buněk před oxidativním stresem.

Vitamín D3 se vyznačuje protizánětlivou aktivitou, přispívá k normálnímu vstřebávání vápníku a fosforu, tj. k udržení normálního stavu kostí, svalů a zubů, podporuje normální imunitní systém a podílí se na procesu dělení buněk.

Vitamín B2 - Riboflavin je důležitý pro důležitý pro dobrý stav kůže, očí, funkce srdce a dalších orgánů. Jelikož má významný vliv na metabolismus cukrů, tuků a aminokyselin, ovlivňuje celkovou energetickou přeměnu v organismu. Jako součást enzymů v dýchacím řetězci je nezbytný pro základní buněčný metabolismus. Nedostatek vitamínu B2 se může projevit jako trhliny v ústních koutcích, bolest a pálení rtů, pálení jazyka, záněty dásní, pálení očí, záněty spojivek. Dále by vás mohla postihnout chudokrevnost, světloplachost, poruchy funkce nervů. Nedostatek vitamínu B2 se může projevit také na psychice a intelektu.

TROMBOSERIN multivitamín jsou bioinformační kapsle s patentovanou látkou Fruitflow® a vitamíny:

Fruitflow® je patentovaná látka vyrobená z extraktu rajčat, působí jako aspirin, ale bez vedlejších účinků, pomáhá udržovat normální srážlivost krve a normální krevní tlak.

Vitamín A Retinol, vitamín B-1 Tiamin, vitamín B-2 Riboflavin, vitamín B-3 Niacin, vitamín B-5 kyselina pantotenová, vitamín B-6 Pyridoxin, vitamín B-9 kyselina listová Foliacin, vitamín B-10 Paba kyselina paraaminobenzoová,  vitamín B-12 Kobalamin

Vitamín D3 Calciferol

Vitamín E

Vitamín H Biotin

Koenzym Q10

Extrakt medicinální houby Rezavec šikmý - ČAGA

Extrakt bylin: Pampeliška lékařská, Právenka latnatá, Červená řepa, Resistaid - extrakt modřínu, Voňatka citrónová a Plečky obecné

VIRAIMUN kapsle s extrakty 4 medidinálních hub s betaglukany

Reishi

Cordyceps

Shiitake

Maitake

CASSIS - šumivé rozpustné tablety s vitamínem C, betaglukany a extrakty ACAI Berry a černým rybízem.

I.

Základní ustanovení

1. Správcem osobních údajů podle čl. 4 bod 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen: „GDPR”) je Diochi, spol. s r.o. IČ 27087468 se sídlem Průmyslová 7, Praha 10, 102 00 (dále jen: „správce“).
2. Kontaktní údaje správce jsou:

adresa: Průmyslová 1306/7, Praha 10, 102 00

email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

telefon: 222764004

3. Osobními údaji se rozumí veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě; identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby.
4. Správce jmenoval pověřence pro ochranu osobních údajů. Kontaktními údaji pověřence jsou: Petr Muller, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

II.

Zdroje a kategorie zpracovávaných osobních údajů

1. Správce zpracovává osobní údaje, které jste mu poskytl/a nebo osobní údaje, které správce získal na základě plnění Vaší objednávky.
2. Správce zpracovává Vaše identifikační a kontaktní údaje a údaje nezbytné pro plnění smlouvy o registraci ve Sféra klubu Diochi.

III.

Zákonný důvod a účel zpracování osobních údajů

1. Zákonným důvodem zpracování osobních údajů je

• plnění smlouvy mezi Vámi a správcem podle čl. 6 odst. 1 písm. b) GDPR,
• oprávněný zájem správce na poskytování přímého marketingu (zejména pro zasílání obchodních sdělení a newsletterů) podle čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR,
• Váš souhlas se zpracováním pro účely poskytování přímého marketingu (zejména pro zasílání obchodních sdělení a newsletterů) podle čl. 6 odst. 1 písm. a) GDPR ve spojení s § 7 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti v případě, že nedošlo k objednávce zboží nebo služby.

2. Účelem zpracování osobních údajů je

• vyřízení Vaší objednávky a výkon práv a povinností vyplývajících ze smluvního vztahu mezi Vámi a správcem; při objednávce jsou vyžadovány osobní údaje, které jsou nutné pro úspěšné vyřízení objednávky (jméno a adresa, kontakt), poskytnutí osobních údajů je nutným požadavkem pro uzavření a plnění smlouvy, bez poskytnutí osobních údajů není možné smlouvu uzavřít či jí ze strany správce plnit,
• zasílání obchodních sdělení a činění dalších marketingových aktivit.

IV.

Doba uchovávání údajů

1. Správce uchovává osobní údaje

• po dobu nezbytnou k výkonu práv a povinností vyplývajících ze smluvního vztahu mezi Vámi a správcem a uplatňování nároků z těchto smluvních vztahů (po dobu 10 let od ukončení smluvního vztahu).
• po dobu, než je odvolán souhlas se zpracováním osobních údajů pro účely marketingu, nejdéle 10 let, jsou-li osobní údaje zpracovávány na základě souhlasu.

2. Po uplynutí doby uchovávání osobních údajů správce osobní údaje vymaže.

V.

Příjemci osobních údajů (subdodavatelé správce)

1. Příjemci osobních údajů jsou osoby

• podílející se na dodání zboží / služeb / realizaci plateb na základě smlouvy,
• zajišťující služby provozování e-shopu společnost Technodat Develop, s.r.o. tř. T. Bati 3295, Zlín a další služby v souvislosti s provozováním e-shopu,
• Spolupracující osoby dle Smlouvy o obchodním zastupování – jednotlivé Sféra klub Diochi. (dále jen SKD):
• SKD Praha – Alena Čermáková, Mníšek p.Brdy, Rymáně 844, IČ:63971224
• SKD Český Těšín, Bc. Marek Liška, Mezi lány 271, Český Těšín, IČ:76375684
• SKD Brno, Ing. Radka Moudrá, Bezručova 13, Brno, IČ: 75687054
• SKD Písek, Hana Grasslová, Sagermann s.r.o., Třída národní svobody 21/18, Pražské předměstí, Písek
• SKD Liberec, Dagmar Šlechtová, Na jezírku 625, Libeec 6, IČ: 46037128
• SKD České Budějovice, Alena Mitter, Mánesova 359/21, České Budějovice, IČ: 65045441
• SKD Tábor, Iveta Vrtišková, Koželužská 140, Tábor, IČ: 68545690
• SKD Boskovice, Zdeňka Kostíková, Moravská Chrastová 147, Brněnec, IČ: 64473597
• SKD Třebíč, Leoš Poskočil, Luční 47, Třebíč, IČ: 12151432
• SKD Pardubice, Zdeňka Heváková, Bělehradská 311, Polabiny, Pardubice II, IČ: 69866112
• SKD Prostějov, Bylinková apatika s.r.o., Borová 1370/13, Domamyslice, Prostějov, IČ: 05212413
• SKD Zlín, Dagmar Buráňová, Lípa 267, IČ: 72368012
• SKD Ostrava, Apavar spol. s r.o., Bukovanského 1329/33, Slezská Ostrava, Ostrava, IČ: 25825194
• SKD Ústí nad Labem, Eva Krčilová, Revoluční 6,m Ústí nad Labem, IČ: 63746972
• SKD Kroměříž, Hana Mikulenčáková, Pod Křiby 5630/C, Zlín, IČ: 48470635
• SKD Olomouc, Mgr. Petra Konečná, Večeřova 416/75, Křelov-Břuchotín, IČ: 73163040
• SKD Karlovy Vary, Naděžda Jandová, Brigádníků 1404/18, Karlovy Vary, IČ: 43307604
• SKD Neratovice, Miroslav Svoboda, Nám. Republiky 990, Neratovice, IČ: 61120944

• zajišťující marketingové služby.

2. Správce nemá v úmyslu předat osobní údaje do třetí země (do země mimo EU) nebo mezinárodní organizaci. Příjemci osobních údajů ve třetích zemích jsou poskytovatelé mailingových služeb / cloudových

VI.

Vaše práva

1. Za podmínek stanovených v GDPR máte

• právo na přístup ke svým osobním údajům dle čl. 15 GDPR,
• právo opravu osobních údajů dle čl. 16 GDPR, popřípadě omezení zpracování dle čl. 18 GDPR.
• právo na výmaz osobních údajů dle čl. 17 GDPR.
• právo vznést námitku proti zpracování dle čl. 21 GDPR a
• právo na přenositelnost údajů dle čl. 20 GDPR.
• právo odvolat souhlas se zpracováním písemně nebo elektronicky na adresu nebo email správce uvedený v čl. III těchto podmínek.

2. Dále máte právo podat stížnost u Úřadu pro ochranu osobních údajů v případě, že se domníváte, že bylo porušeno Vaší právo na ochranu osobních údajů.

VII.

Podmínky zabezpečení osobních údajů

1. Správce prohlašuje, že přijal veškerá vhodná technická a organizační opatření k zabezpečení osobních údajů.
2. Správce přijal technická opatření k zabezpečení datových úložišť a úložišť osobních údajů v listinné podobě.
3. Správce prohlašuje, že k osobním údajům mají přístup pouze jím pověřené osoby.

VIII.

Závěrečná ustanovení

1. Odesláním objednávky z internetového objednávkového formuláře potvrzujete, že jste seznámen/a s podmínkami ochrany osobních údajů a že je v celém rozsahu přijímáte.
2. S těmito podmínkami souhlasíte zaškrtnutím souhlasu prostřednictvím internetového formuláře. Zaškrtnutím souhlasu potvrzujete, že jste seznámen/a s podmínkami ochrany osobních údajů a že je v celém rozsahu přijímáte.
3. Správce je oprávněn tyto podmínky změnit. Novou verzi podmínek ochrany osobních údajů zveřejní na svých internetových stránkách a zároveň Vám zašle novou verzi těchto podmínek Vaši e-mailovou adresu, kterou jste správci poskytl/a.

Tyto podmínky nabývají účinnosti dnem 25.5.2018.

Cítíte se na podzim unavení a zpomalení? Pokud ano, není to pravděpodobně nic nenormálního. Celá příroda kolem nás zpomaluje a chystá se k odpočinku. Odhaduje se, že až 20 % populace trpí na podzim a v zimě mírnou formou útlumu a zhoršené nálady. Pokud ale každý rok s příchodem podzimu totálně ztrácíte energii, jste abnormálně nevýkonní a ospalí, přejídáte se, nic vás nebaví… a na jaře vás to samo přejde, pak možná trpíte sezónní afektivní poruchou. 

Miliony let byl člověk synchronizován s přírodou a řídil se podle jejích cyklů. V létě byl aktivnější, v zimě spoustu času prospal.
Moderní doba nás nutí, abychom tyto přirozené rytmy ignorovali a fungovali stále stejně, ať je teplo nebo zima, světlo nebo tma.
A moderní technika nám to umožňuje. Umíme si vzduch ohřát i ochladit, v noci si posvítíme, v zimě můžeme jíst pomeranče a vesele porušujeme fyzikální zákony, když létáme vzduchem tisíce kilometrů. Mohli bychom si myslet, že nás přírodní cykly vlastně nemusejí zajímat. Až naše tělo nám připomene, že pořád jsme na přírodu napojeni víc, než si myslíme.

Jak nás světlo synchronizuje
Fotosenzitivní (tj. na světlo citlivé) buňky měly pravděpodobně už „nejnižší“ prehistorické organizmy. Mají je rostliny i všichni živočichové. Proč se vyvinuly? Evolučním smyslem biorytmů je připravit se na pravidelné změny vnějšího prostředí a přizpůsobit se jim. Nejvýraznější cyklickou změnou je cyklus dne a noci, tedy střídání světla a tmy. Podle něj se řídí rytmus aktivity a odpočinku, energetického výdeje a opotřebovávání (den) a klidu (noc), které subjektivně vnímáme. Ve spánku se odehrává řada hormonálních, metabolických a buněčných změn, např. syntéza bílkovin a regenerace buněk.
Hlavním neurohormonem, který dává vnitřním hodinám informaci o zevním prostředí, tj. synchronizuje nás se skutečným trváním dne a noci, je melatonin.
Melatonin má u člověka hypnotický, tj. uspávací efekt. Noční tvorové to mají naopak, melatonin u nich zvyšuje aktivitu a bdělost.
Melatonin je něco jako přirozený spánkový hormon a jeho vylučování závisí na množství světla.
Jakmile se začne stmívat, melatonin stoupá a my začínáme být ospalí. V noci jsou hladiny melatoninu 10–100x vyšší než ve dne. K ránu, jak světla přibývá, sekrece melatoninu klesá a my se probouzíme. (Tedy v ideálním případě. Umělé osvětlení a moderní životní styl tyto tisícileté biorytmy potlačují a nutí nás fungovat v době, kdy má náš organizmus vlastně noc. Není pak divu, že poruch spánku dramaticky přibývá.)

Melatonin a světlo
Informace o množství světla vstupuje do mozku očima a nervovými dráhami vede až do tzv. šišinky (epifýzy), která je místem produkce melatoninu.
Zrak má tedy dvě funkce: vidění, ale také přizpůsobení se rytmu dne a noci.
Stejně jako sluchové ústrojí neslouží jen k slyšení, ale i k udržování rovnováhy. Velmi zjednodušeně řečeno, světlo projde okem do mozku, utlumí produkci melatoninu a my jsme (nebo bychom měli být) bdělí a aktivní. Ve tmě není sekrece melatoninu světlem blokována a my jsme ospalí, v ideálním případě usínáme.
Podobně to funguje i u střídání ročních období. Čím delší den (v létě), tím méně melatoninu se vylučuje. Na podzim a v zimě, kdy se dny zkracují, začínají hladiny melatoninu stoupat. Tato informace je důležitá pro načasování sezónního chování (rozmnožování, tvorba zásob, zimní spánek apod.).

Zimní spánek?
Některá zvířata, třeba medvědi, to mají vymyšleno dobře. Neplýtvají silami a ukládají se k zimnímu spánku. O tom, kdy to udělat, je informuje právě množství denního světla prostřednictvím melatoninu. Homo sapiens dostává tutéž světelnou informaci jako medvěd brtník, bohužel ale neumí zimu v klidu prospat. Dříve jsme se přece jen více řídili přírodními cykly.
V létě lidé vstávali s východem slunce a celý den fyzicky pracovali, v zimě spali mnohem déle a příliš se nehonili.
Jak to máme my dnes? Vstáváme podle své pracovní doby (a ta se ještě mění vlivem střídání „zimního“ a „letního“ času. Spát chodíme, jak se nám chce. O nějakém zpomalování a odpočívání v zimních měsících nemůže být řeč. Naopak. Pořídili jsme si předvánoční stres, různé uzávěrky a podobné zátěžové situace ke konci roku, tj. přesně v době, kdy je množství slunečního svitu nejnižší a máme nejmíň energie. S tím příroda nepočítala a některým z nás to celoživotně dělá problémy.

Stále méně spíme. Může za to Edison?
Kromě toho, že nerespektujeme roční přírodní cyklus, neřídíme se ani rytmem dne a noci. Stále méně spíme. Žárovka je tu s námi teprve něco přes 100 let, konkrétně od r. 1879. Teprve zhruba na přelomu 19. a 20. století elektřina „rozsvítila“ svět. A od té doby se celková doba spánku neustále zkracuje. Univerzální rozšíření elektrického osvětlení je hlavním důvodem, proč většina lidstva ve vyspělých zemích trpí chronickou spánkovou deprivací.
Lidé, kteří nedostatečně spí, mají např. i zvýšenou tendenci ukládat tuk.

Může za to hormonální a metabolická nerovnováha, kterou nedostatek spánku působí (změny ve vylučování inzulínu, ghrelinu, růstového hormonu, kortizolu a dalších). Především ve spánku probíhají regenerační pochody, „oprava buněk“ nebo imunitní reakce. Co všechno se může stát, když trvale málo spíme, si z toho každý odvodí sám.

SEZÓNNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA

Také ji známe pod jménem SAD (Seasonal Affective Disorder).

Určitá únava a skleslost na podzim je tedy v podstatě přirozená. Údajně ji výrazněji pociťuje kolem 20 % populace. Kvůli takovému „podzimnímu blues“ nemusíme navštěvovat lékaře ani psychology, spíš přírodu a obchod se zdravou výživou. Pro přibližně 7 % populace je však období od října do března utrpením, kdy téměř nemohou fungovat, nic je nebaví, přejídají se, tloustnou a jsou podráždění. Pokud se to každoročně opakuje, jde velmi pravděpodobně o tzv. sezónní afektivní poruchu. To je seriózní diagnostická kategorie, která dotyčnému působí velké potíže v životě a doporučuje se ji léčit. Typické příznaky SAD jsou útlum, apatie, zvýšená potřeba spánku, nezájem o aktivity a vztahy a zvýšená chuť k jídlu (hlavně na sladké). Jde o skutečnou klinickou depresi, s pocity méněcennosti a prázdnoty, ztrátou radosti ze života, někdy s podrážděností a trvalým napětím. SAD se projevuje častěji u žen. K diagnóze je třeba, aby se podobné sezónní deprese vyskytovaly nejméně po dva následující roky.

Upadáme do zimního spánku?
Většinou však jde o mnohaletý průběh, než si člověk uvědomí cyklický charakter potíží v závislosti na ročním období. Problémem také je, že mu okolí (a často i on sám sobě) vytýká lenost, slabou vůli apod. Někteří lidé se SAD přiberou za zimní období i 6 a více kilo, protože nejsou schopni ovládnout nutkavou potřebu jíst. Kdyby to šlo, dotyčný by zalezl do postele se zásobami jídla (hlavně sladkostí) a vylezl odtamtud až na jaře. Takhle to praktikují některá zvířata např. jezevec. Kromě pravého zimního spánku (hibernace) existuje i nepravý zimní spánek, kdy zvířata zůstávají neaktivní v úkrytu, ale jejich tělesná teplota se nesnižuje. Občas se z tohoto stavu probouzejí a vycházejí ven. Takto přečkávají zimu například jezevci.
Člověk si ovšem nemůže dovolit to co jezevec. Je tedy nucen svoji zimní depresi řešit a předcházet jí. Účinná a bezpečná léčba je fototerapie neboli léčba jasným světlem.
________________________________________________________________
Příznaky sezónní afektivní poruchy
1. Celodenní únava a nedostatek energie. Člověk jen obtížně zvládá své běžné rutinní úkoly, funguje automaticky a bez zájmu.
2. Zvýšená chuť k jídlu, hlavně abnormální potřeba sladkostí. Následkem toho samozřejmě přírůstek na váze, obvykle více než 6 kg. Někteří pacienti dokážou během jara a léta zhubnout, často však jen částečně, takže jejich hmotnost rok od roku narůstá.
3. Zvýšená potřeba spánku. Problém s ranním probouzením, spavost a útlum během dne.
4. Pokles libida (nezájem o sex).
5. Zpomalené myšlení a reakce, zhoršené soustředění.
6. Anhedonie: dotyčného nic nebaví a netěší.
7. Nechuť k sociálním kontaktům: uzavírá se do sebe, nekomunikuje nebo je podrážděný.
Tyto příznaky se objevují na podzim (říjen/listopad) a samy od sebe mizí na jaře (březen).
____________________________________________________________

Co dělat s (pod)zimní depresí?
Lehčí formy podzimního útlumu jsou vlastně přirozenou reakcí na změnu ročního období. Tělo nám signalizuje: „Přibrzdi, chci si odpočinout.“
Zvolněte…
Zkuste lépe vnímat svoje tělo a akceptovat jeho potřeby. Koneckonců, proč bychom nemohli na podzim a v zimě trochu zvolnit a chodit dřív spát, když cítíme, že to potřebujeme? (Jezevec určitě ví, co dělá ☺.) Znamená to ovšem trochu se přizpůsobit. Nestihneme asi všechno, co bychom teoreticky rádi. Můžeme také ignorovat některá lákadla, která se nám v tomto období nabízejí (prodejní akce a posezónní slevy všeho možného, vánoční trhy, televizní programy atd. atd.). Pokud to někdo radostně stíhá, je to jeho věc. Vy se řiďte svým vlastním rytmem.
Opatrně se stimulanty
Jsou samozřejmě různé nezdravé způsoby, jak ze sebe potřebnou energii vydolovat – megadávky kávy, energydrinky, sladkosti, stimulanty. Určitou dobu to funguje, takže si člověk může začít myslet, že jeho energetické zásoby jsou bezedné. Nejsou. Jednoho dne nám dojdou jako fosilní paliva a může se to pak projevit třeba pod obrazem chronického únavového syndromu, syndromu vyhoření, psychickou poruchou nebo nějakou tělesnou nemocí.
Životospráva
Jelikož musíme chtě nechtě fungovat i v zimě, nemůžeme nechat věcem úplně volný průběh. Pohyb venku, správná strava a dostatek světla jsou podstatně lepší variantou, než 10 kafí s čokoládovou tyčinkou denně.
Choďte ven
Zkuste strávit každý den na denním světle minimálně 30 minut, nejlépe ráno. Kdykoliv je jasný den a slunce svítí, využijte toho a „akumulujte“ si sluneční energii jako solární článek. Ještě před sto lety pracovalo 90 % lidí venku. Dnes trávíme většinu dne v uzavřených prostorách a sluneční světlo k nám přichází filtrované přes okenní sklo, což není totéž jako plnospektrální světlo venkovní.
Jídlo jako lék
Přejídání a zvýšená chuť na sladké jsou pro sezónní afektivní poruchu charakteristické. Pokuste se odolávat tomuto nutkání. Krátkodobě vám sice čokoláda nebo kobliha udělá dobře, ale úleva nevydrží dlouho. Přijde znovu hlad (po sacharidech velmi rychle, protože rozkolísají hladinu cukru v krvi) a k tomu budete mít výčitky svědomí. Snažte se jíst celozrnné výrobky a hodně bílkovin. Omezte „prázdné kalorie“ – pečivo, těstoviny, brambory, sladkosti, sladké nápoje. Budete po nich ještě více unavení. Serotonin (hormon dobré nálady) zvyšují některé potraviny (luštěniny, banány, avokádo, ořechy, lněné semínko, listová zelenina).
Vitamíny a výživové doplňky
Pomůžou, ale obvykle nestačí. Můžete zkusit např. vitamín B, omega 3 (esenciální mastné kyseliny), hořčík a koenzym Q.

Vyzkoušejte Nervamin, bioinformační přípravek, který je připraven z rostlin. NERVAMIN JE ENERGETICKÁ KOTVA ČLOVĚKA. Speciální bioinformační směs silic bylin obsažená v bioinformačním přípravku Nervamin, který celkově harmonizuje a zklidňuje celou osobnost, napomáhá k příjemnému spánku a také při zklidnění kašle, přesto není útlumová ani návyková. Nervamin je ideální pomocník při velkém náporu stresu, kdy posiluje navrácení pohody a dobré nálady. Nervamin má také blahodárný vliv na hormonální systém.

Objednat si jej můžete zde

Rozsviťte!
Víme, že hlavním zdrojem sezónní deprese je nedostatek světla. Prosvětlete si proto byt i pracoviště, jak nejvíc můžete. Vpusťte si do bytu co nejvíc denního světla, závěsy a záclony nechte přes den roztažené. Sviťte silnými žárovkami (raději silnější žárovku a pečlivě za sebou zhasínat než šetřit tím, že použijeme žárovku slabou.) Nejdůležitější z hlediska sezónní deprese je ranní světlo: sviťte si ráno co nejvíc a na dobře osvětleném místě i snídejte.
Není světlo jako světlo. Kupte si žárovky s plnospektrálním „zdravým“ světlem. Klasické žárovky vyvíjejí nejvíce světla ve žluté, červené a infračervené oblasti spektra. UV (ultrafialové) záření, důležité pro některé fyziologické pochody, zcela chybí. Převaha červené spektrální části zneklidňuje a vyvolává stresovou pohotovost. Podobně působí i zářivky. Jejich světlo vlastně nepozorovaně bliká – zapíná se a vypíná stokrát za minutu, což náš mozek registruje a udržuje ho to v napětí. Tyto negativní vlivy si po většinu času neuvědomujeme, ale působí na náš organizmus negativně. Plnospektrální žárovky a svítidla jsou sice dražší, ale nejvíce se podobají přirozenému světlu.

FOTOTERAPIE – léčba jasným světlem
Pro výraznější sezónní afektivní poruchy je vhodná intenzivní léčebná fototerapie. Provádí se pomocí speciálních osvětlovacích těles, která dodávají bílé světlo o vysoké intenzitě (přibližně 10 000 luxů). Pro srovnání: zatažená zimní obloha dává osvětlení 3000 luxů, za slunečného letního dne je osvětlení až 120 000 luxů. Běžné osvětlení vnitřních prostor se pohybuje kolem 300–500 luxů. Světelná terapie nejlépe účinkuje v ranních hodinách. Dnes je i u nás na trhu celá řada cenově dostupných přístrojů – lamp, „světelných skříňek“ (light boxes) i simulátorů svítání (od nastavené hodiny začnou svítit se vzrůstající intenzitou, takže nás probudí podobně jako sluníčko v létě.)

Na bábovku budeme potřebovat:

3 banány
200g pohankové mouky + vysypání formy
120g mletých vlašských ořechů
250ml sójového mléka
2 vejce
2 lžičky kypřícího prášku bez fosfátů
2 lžíce medu
30g rozpuštěného kokosového oleje + na vymazání formy
100g hořké čokolády
+ jakékoliv sušené ovoce

Troubu předehřejeme na 160 stupňů. Formu na bábovku vymažte olejem a vysypte moukou. Banány rozmixujte nebo rozmačkejte vidličkou v míse. Postupně k nim přidejte pohankovou mouku, vlašské ořechy, mléko, vejce, sušené ovoce, vlašské ořechy, med a rozpuštěný kokosový olej. Spojte hladké těsto a přidejte nastrouhanou čokoládu. Těsto nalijte do formy a pečte 40-50minut, až špejle zapíchnutá do těsta vyjde ven čistá nebo jen s pár drobnými vlhkými drobky, je bábovka hotová.

Půjčili byste svého partnera jiné ženě či jinému muži?

Žárlivost je jedna z nejrozšířenějších duševních oblastí, kde se lidé vůči sobě a ostatním, a to zejména ve vztazích, chovají nevědomě. Lidé si myslí, že ví, co je to láska. Neví. A z toho, jak lásku chápou, pak vzniká žárlivost. „Láskou" lidé myslí určitý druh výhradního práva, určitý druh vlastnictví, a nechápou jednoduchou životní skutečnost: v okamžiku, kdy si přivlastníte nějakého člověka, zabili jste ho. Život nelze vlastnit. Nemůžete ho sevřít v pěsti. Pokud ho chcete mít, musíte nechat dlaně otevřené.

Ale po této nesprávné cestě lidé kráčejí už dlouhá staletí. Máme to v sobě tak hluboce zakořeněné, že nedokážeme oddělit lásku od žárlivosti. Jsou téměř jako jedna energie. Když jde vaše láska za jinou ženou, můžete žárlit. Jste tím rozrušená, ale rád bych řekl, že pokud žárlivost nepocítíte, budete mít mnohem větší problém – budete si myslet, že ho nemilujete, protože kdybyste ho milovala, budete žárlit.

Lidé se naučili žárlivost a lásku často zaměňovat. Ale ve skutečnosti jsou to naprosté opaky.

"Mysl, která žárlí, nemůže milovat, a naopak mysl, jež miluje, nedokáže žárlit." (OSHO)

Žárlivost vzniká z nedostatku vědomí vlastní hodnoty, strachu ze ztráty „milované" osoby, ale především nedostatku sebelásky. Začíná od lehkých zákazů a proseb (omezování styku s opačným pohlavím) a může dojít až k naprosté paranoii, kdy váš protějšek bude monitorovat váš pohyb, nahrávat telefonní hovory, montovat odposlechy...

Žárlivost ničí krom partnerství především žárlivce. Permanentní vytváření domněnek a scénářů, kterým po čase uvěří, ho vedou s naprostou jistotou do vlastní záhuby. Deprese, neadekvátní reakce v běžných situacích, podezírání a další emoční jedy začnou pomalu, ale jistě poškozovat i tělo. Asi nemusím zdůrazňovat, že orgán, který nejvíce trpí, jsou ledviny. K blokaci 2. a 5. čakry dochází téměř ve všech případech.

Jak pomoci žárlivému partnerovi?
Nedávat žárlivci to, co vyžaduje, ale jen to, co vy sami vnímáte jako součást zdravého vztahu. Pokud žárlivci dáte přesně tolik, kolik od vás požaduje, odsoudíte svůj život k trvalé nesvobodě a omezování. Žárlivec bude chtít stále více vaší pozornosti, více a více informací, slibů, gest z vaší strany, která se budou stále stupňovat a která se po čase stanou natolik vysilující, že vám seberou veškerou chuť a radost ze života. Budete neustále analyzovat své chování tak, aby se druhý necítil dotčený, jakkoli opomenutý či ublížený.

Žárlivost vychází ze strachu, který je silnější než člověk, který jím trpí.

„Vypozoroval jsem také, že když se jeden z partnerů začne chovat správně, dříve nebo později ho následuje i ten druhý. Protože oba prahnou po lásce, ale nevědí, jak jí dosáhnout. Na žádné univerzitě se neučí, že láska je umění, že jste život pouze nedostali, ale že se všechno musíte učit od nuly. Je dobře, že vlastními silami musíme objevit každý poklad, který je v životě ukrytý. Láska je jedním z největších pokladů existence. Ale místo toho, aby spolu lidé putovali a hledali lásku, krásu a pravdu, plýtvají časem v hádkách a žárlení. Buďte jen trochu obezřetní a začněte se změnou u sebe; neočekávejte to od druhé strany. Na druhé straně se to začne dít také. Úsměv nic nestojí, láska nic nestojí; když budete sdílet své štěstí s někým, koho milujete, nic to nestojí." (OSHO)

A nyní odpověď na úvodní otázku. Pokud jste na ni odpověděli „Ano!" nebo „Ne!", nepotěším vás. Právě jste vyjádřili svůj vlastnický vztah k partnerce, partnerovi. A on/ona přece není vaší věcí. Na tuto otázku lze odpovědět jen to, že vám nepřísluší o tom rozhodovat. To je pak opravdová Láska.

Přeji nám všem, abychom prožívali partnerství naplněná Svobodou a Láskou!

Nemoci, jež otřásly světem: Poliomyelitida  

Tak trochu první civilizační nemoc

Obrna byla do padesátých let 19. století (resp. do přelomu 19. a 20. století) poměrně vzácným onemocněním, a teprve s nástupem soudobé západní „civilizace“ dostala šanci se naplno projevit. Ano, je to paradoxně přesně obráceně, než by člověk čekal. Zvýšená hygiena, sanitární podmínky a životní úroveň vedla k omezení výskytu viru. To je samozřejmě pozitivní, řeklo by se. Na jednu stranu tomu tak určitě je, ale pověstná odvrácená strana mince odráží trochu jiný příběh.

V dobách, kdy lidé o hygienu tolik nedbali, byl výskyt původce nemoci (poliovirů) poměrně běžný. Většina dětí tak virus dostala do těla ještě během těhotenství, tedy skrze matku, jejíž protilátky zároveň dítě ochránily. Tím si malé tělíčko vytvořilo imunitu. Šlo vlastně o jakousi přirozenou prenatální vakcinaci, jak bychom to mohli nazvat. Snížený výskyt viru díky zlepšeným hygienickým podmínkám ale způsobil, že stále větší počet dětí neměl možnost se s virem během vývoje v děloze setkat a prvotní setkání s patogenem proběhlo až během prvních měsíců či let po narození. A právě tehdy virus napáchal největší škody. Právě zvýšená hygiena a „civilizovanost“ tedy dala viru šanci zhatit mnoho lidských životů. Teprve vyvinutí efektivní vakcíny přineslo kýžený ústup poliovirů.

Koloběh nemoci

Název poliomyelitida pochází z řečtiny – poliós znamená šedý, myelós mícha nebo dřeň a přípona itida značí zánět. Viry způsobují tuto nemoc u lidí a některých primátů. Vylučují se stolicí infikovaného člověka. K přenosu dochází fekálně-orální cestou. Šíří se, jak již bylo zmíněno, díky nedostatečné hygieně. Zdrojem může tedy být posléze kontaminovaná voda či potraviny. Kapénkový přenos nákazy (orálně-orální cesta) je výjimečný, nicméně možný. Inkubační doba nákazy je 6-20 dní (max. 3-35 dní). Virus je nejvíce infekční cca 7-10 dní před a 7-10 dní po projevení prvních symptomů, ale přenos je možný i později, dokud virus zůstává ve stolici či slinách. V 90 % případů nákazy se neobjeví žádné příznaky a nemoc proběhne zcela asymptomaticky. Pokud se virus dostane do krve, objeví se (některé) příznaky. U jednoho procenta nakažených se virus dostane do centrálního nervového systému, kde napadá neurony mající na starosti motoriku. To vede ke svalové slabosti až paralýze. Pravděpodobnost paralýzy, tedy ochrnutí, se zvyšuje s věkem. U dětí je nejčastějším projevem ataku poliovirů na CNS neparalytická meningitida. Ochrnutí se objeví asi v jednom případu z tisíce. U dospělých je tento poměr daleko drastičtější, a to 1:75. Jenže dospělí jsou zpravidla proti viru imunní, ať již předchozím očkováním, nebo proděláním nemoci (jak již bylo zmíněno, infekce proběhne zpravidla asymptomaticky, takže dotyčný o tom nemusí vůbec vědět). A dětská obrna ve své paralytické formě právě proto udeří nejčastěji (více než 50 % případů) na děti mladší 3let. U dětí pod pět let je nejčastější ochrnutí jedné dolní končetiny. U dospělých bývá situace horší, dochází i k ochrnutí všech čtyř končetin. Podle toho, kterou část CNS virus napadne, se rozlišují tři typy nemoci. Nejčastější je, že virus napadne míchu. Dochází k destrukci motorických nervů, svaly nedostávají z mozku či míchy „instrukce“ a dochází k ochabnutí až celkové paralýze svalu. Progrese je velmi rychlá, přichází horečka a bolest postižených svalů, během 2-4 dnů dosahuje paralýza vrcholu. Protože virus napadá motorické nervy, není postižena schopnost cítit. Končetiny tedy ochabnou, nicméně jsou pořád citlivé (oproti třeba některým úrazům, kdy se zcela přeruší veškeré nervové spojení). Postižena může být jakákoliv končetina nebo jejich kombinace. Většinou je postižení asymetrické. Virus se může dostat také do oblasti bulbárních nervů, které jsou zodpovědné za mnoho životních funkcí. To se stává asi ve 2 % případů paralytické poliomyelitidy. Příznaky jsou podobné encefalitidě. Ohroženo je dýchání, polykání a mluvení. Ale nejen to, napadené nervy vedou také k srdci, plicím, svalům pohybujícím s krkem či mimickým svalům. Mezi příznaky patří dvojité vidění, potíže s polykáním, abnormální dechová frekvence, hloubka. Pokud virus zasáhne právě tuto oblast – tedy nervy ovládající plíce – může nastat šok, edém, nebo plíce zcela zkolabují. Tyto důsledky mohou být fatální. Asi 19 % všech paralytických poliomyelitid vykazuje jak bulbární, tak míšní symptomy. Může vést až k paralýze srdce, končetin a často ohrožuje dýchání tak, že je nemožné bez dýchacích přístrojů. Mnoho paralytických případů je pouze dočasných. I u trvalých postižení je možné nějaké zlepšení zejména v počátcích léčby. Paralýzy po 12 měsících však bývají trvalé, ačkoliv mírných zlepšení bylo dosaženo i po 12-18 měsících. Smrtnost mezi postiženými paralytickým průběhem nemoci se uvádí 2-10 %. Při některých epidemiích ale přesahovala i 15 % (V českých zemích byla nejvyšší v roce 1945, se smrtností 13,5 %).

Historie

Na jedné egyptské desce pocházející z období 1580-1350 př. n. l. je vyobrazen mladý muž s ochrnutou nohou, opírající se o hůl. Je pravděpodobné, že jde o (první) zobrazení muže postiženého dětskou obrnou. Tato nemoc byla tedy známa již velmi dávno. První pokus o její klinické popsání byl proveden v roce 1789, kdy Michael Underwood napsal druhé vydání knihy Dětské nemoci, ve kterém popsal dětskou obrnu jako ochablost a ochrnutí dolních končetin u dětí. První zaznamenaná epidemie byla hlášena v roce 1835 z Worksopu (Anglie) a první systematický popis a vyšetřování nemoci bylo provedeno v Německu Jacobem von Heinem v r. 1840. V USA se první zaznamenaná epidemie datuje do roku 1843. Na přelomu století se z vzácné nemoci stala rozšířená choroba, která za sebou nechávala zejména ochrnuté děti. A to právě v nejrozvinutějších zemích té doby, zejména v USA a Skandinávii. Velká epidemie v New Yorku r. 1916 zanechala na 2 500 mrtvých. V roce 1905 Ivan Wickman ze Stockholmu identifikoval infekční povahu patogenu. O tři roky později ve Vídni objevili rakouští vědci Karl Landsteiner a Erwin Popper, že patogen je virového původu. Později, ve třicátých letech, americký vědec Simon Flexner úspěšně provedl experimentální nákazu z opice na opici, ale nepodařilo se mu odhalit způsob přenosu u člověka. Díky jeho omylu se v USA ve třicátých letech věřilo, že virus se šíří vzduchem, a tak se utratily mnohé peníze za vývoj neúčinných nosních sprejů. Navíc to stálo vědce cenný čas, než se dostali ze slepé uličky. Nejobávanější dětskou nemocí se dětská obrna stala právě v této době, kdy udeřila zpravidla ve městech, a to v letních měsících. V letech 1940-1950 dosahovaly epidemie poliomyelitidy vrcholu. V této době zanechala celosvětově půl milionu ochrnutých nebo zemřelých ročně. Než se vrátíme zpět k časové ose příběhu poliomyelitidy, dovolte tři menší odbočky. Není totiž možné nezmínit, že zachránit mnoho životů nemocných postižených (nejen) paralytickou poliomyelitidou pomohl umělý dýchací přístroj „železné plíce“. Tento první přístroj pomáhající člověku dýchat, pokud selže jeho vlastní tělo, vynalezli harvardští vědci Philip Drinker, Louis A. Shaw a James Wilson v roce 1928. John H. Emerson jej o tři roky později zdokonalil, a používal se dalších 40 let. Mezi lety 1928 a 1940 vypracovala zdravotní sestra Elizabeth Kenny v Austrálii systém fyzioterapeutických cvičení, který pomáhal ulevit od bolesti a křečí v obrnou postižených končetinách. A když už jsem krátce zmínil dva důležité lékařské objevy, zastavme se u postavy, jež sehrála v „popularizaci“ dětské obrny asi největší roli. Byl jí prezident USA Franklin D. Roosevelt. Toho v roce 1921 (tedy ve věku 39 let) postihla nemoc, která jej nechala od pasu dolů zcela ochrnutého. (Ač byla tehdy diagnostikována jako poliomyelitida, dnes se ukazuje, že se s největší pravděpodobností jednalo o jinou nemoc – Guillain-Barrého syndrom; nicméně tehdy byli lékaři i sám Roosevelt přesvědčeni, že jde o dětskou obrnu.) Roosevelt se léčil ve Warm Springs v Georgii (USA). Nadace Warm Springs byla založena v roce 1926 a z ní se za prezidentova přispění o 12 let později stala Národní nadace pro dětskou obrnu, spíše známá pod názvem March of Dimes („pochod/tažení desetníků“). Její filozofie byla odlišná od ostatních nadací té doby zaměřených na velké dary od malého počtu bohatých přispěvatelů. March of Dimes zkusili opačný postup – sbírat malé dary od velkého počtu lidí. Nepochybně i díky Rooseveltově (jehož popularita byla obrovská) podpoře celému projektu se podařilo nadaci vybrat více peněz než kterékoliv jiné humanitární organizaci té doby (s výjimkou Červeného kříže). Odvrácenou stranou celého projektu je fakt, že poliomyelitida se stala (nebo již díky médiím byla) nejobávanější dětskou nemocí. Jenže dětská obrna nikdy nebyla největším „zabijákem dětí“. Posuďte sami – např. v pro Spojené státy nejhorším roce 1952 bylo v USA hlášeno téměř 60 000 případů obrny, z nichž přes 21 000 bylo případů s trvalým lehkým až těžkým postižením. Toho roku ve Spojených státech na obrnu zemřelo 3 145 osob, z toho 1 873 dětí. Téhož roku v USA zemřelo asi 200 000 lidí na rakovinu (z toho 4 000 dětí), 20 000 na tuberkulózu (z toho 1 500 dětí). Kritika zdůrazňovala, že March of Dimes dramatizovala nebezpečí obrny, a také odmítala spolupracovat s ostatními nadacemi. Ale vraťme se po nikoli nezbytných odbočkách zpět k historické ose příběhu, který poliomyelitida napsala. V roce 1948 byli John Enders a jeho tým z Harvardu úspěšní v kultivaci polioviru, za což následně obdrželi Nobelovu cenu (ale o tom až později). Tento objev vedl k úspěšnému vyvinutí vakcíny.

Souboj vakcín

První vakcínu proti dětské obrně vyvinul Jonas E. Salk (1914-1995). Jednalo se o inaktivovaný virus („zabitý“ roztokem formaldehydu). Po laboratorních a klinických zkouškách označovaných za nejkomplexnější v lékařské historii se vakcína dostala mezi obyvatele. Psal se rok 1955 a v USA začalo masivní očkování, jehož úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Oproti roku 1954, kdy se zde vyskytlo 13, 9 případů na 100 000 obyvatel, to bylo v roce 1961 už jen 0,5 případu na 100 000 obyvatel. Druhou vakcínu vyvinul Albert B. Sabin (1906-1993). Jednalo se o živé zeslabené viry. Tato vakcína nebyla již tak megalomansky testovaná a začala se koncem 50. let hojně využívat v Sovětském Svazu a zemích východní Evropy. Výhody nové vakcíny byly hned dvě: aplikuje se orálně, není tedy třeba žádných invazivních prostředků (injekční jehly apod.), a také díky orálně-fekální cestě (bakterie se dostávají do střev) poskytuje „lavinově“ imunitu i lidem, kteří očkovaní nebyli. Tato vakcína vytlačila svoji starší „injekční“ sestřičku i v USA na počátku 60. let. Ale o výhodách a nevýhodách obou typů se vedou spory dodnes, a doposud jsou obě využívány.

Současnost a vyhlídky do budoucna

V ČR se od jara roku 1960, kdy bylo plošně naočkováno 94 % dětí do 15 let, nevyskytl jediný smrtelný případ poliomyelitidy, ba dokonce se neuvádí žádný případ paralytického průběhu nemoci (s výjimkou zavlečených). Tím jsme se stali první zemí na světě, které se de facto podařilo dětskou obrnu vymýtit. Např. v USA se poslední výskyt poliomyelitidy (z přirozeného prostředí) datuje až do roku 1979. O devět let později spustila WHO kampaň k celosvětovému vymýcení dětské obrny. Plán byl vymýtit ji do roku 2000, což se nepodařilo. Ve zmíněném roce 1988, kdy byla spuštěna kampaň, bylo třeba rozhodnout, která z vakcín bude k tomuto účelu použita. WHO rozhodlo, že bude použita Sabinova vakcína z živých oslabených virů. Důvody spočívaly v jejích přednostech – tato vakcína poskytovala gastrointestinální imunitu, a k její aplikaci nebylo třeba jehel. Úspěch vakcíny se objevil záhy. Z odhadovaných 350 000 případů celosvětově v roce 1988 se např. v roce 2006 vyskytlo jen 1 874 případů. Jenže virus se nepodařilo zcela eliminovat. Proč? Orální vakcína z živých oslabených virů je totiž geneticky nestabilní a může u výjimečných případů poliomyelitidu dokonce vyvolat. Stává se to zřídka – asi v jednom případu z 2,5 milionu očkovaných, ale děje se to. Kromě toho může virus z tohoto „neúspěšného“ očkování způsobit epidemii. To se stalo v roce 2000 v Haiti a Dominikánské republice. Tyto nevýhody vedly zpětně k příklonu k injekční inaktivované verzi vakcíny. Např. v USA se jí výhradně očkuje od roku 2000. V Německu toto opatření přijali již v roce 1998. Protože orální vakcína může vyvolat onemocnění a šíření nemoci, vědci se přiklání k tomu, že pokud je cílem úplné vymýcení nemoci, je nyní třeba očkovat injekčně inaktivovanou formou vakcíny. To ovšem naráží na finanční i logistické překážky. I po případném vymýcení dětské obrny bude třeba v očkování nějakou dobu pokračovat, aby se zabránilo znovuzavlečení viru např. z přirozeně se vyskytujících „zatoulaných“ virů či laboratorních vzorků, popř. bioterorismu. Podle odborníků by nemělo proočkování obyvatel klesnout (i po vymýcení) pod 80-85 %. U nás je v současnosti proočkováno 98 % obyvatel. Spory vědců o použití té či oné vakcíny se dají shrnout do kompromisu – orální vakcína je skvělá pro rychlé/levné snížení počtu výskytu nemocí, ale inaktivovaná je nezbytná pro její celkové vymýcení. Otázkou je, zda nezastavit očkování ihned a případné nemoci řešit léčbou antivirotiky. To by ovšem muselo být k dispozici účinné antivirotikum proti poliovirům, a vzhledem k tomu, že v západních zemích se nemoc de facto nevyskytuje, pochybuji, že by farmaceutické společnosti investovaly finance do vývoje takového léku, který na trhu vlastně prakticky nenajde (tržní) uplatnění. Poznamenejme, že v ČR se situace má takto: od r. 1960 se zde očkovalo živou vakcínou, podávanou orálně (na lžičce). Od roku 2007 se nově očkuje kombinovanou hexavakcínou. Ta kromě obrny poskytuje ochranu před záškrtem, černým kašlem, onemocněním vyvolaným původcem Haemophilus influenzae b, žloutenkou typu B a tetanem. Očkování stanoví vyhláška, je tedy povinné. Provádí se celkem v pěti dávkách (přičemž tři stihne dítě do prvního roku věku, další pak do 18. měsíce a poslední mezi 10. - 11. rokem věku). Součástí zmiňované hexavakcíny je i Imovax polio, inaktivovaná injekční forma vakcíny. Dá se tedy říci, že souboj, alespoň v západních zemích nakonec vyhrál Jonas E. Salk.

Dnes je tedy situace následující. Všechny evropské země dosáhly „čistoty“ do roku 2003. V roce 2007 bylo celosvětově hlášeno 1 310 případů dětské obrny. Největší podíl na nemocech má dodnes Nigérie, která se podílí cca na polovině všech případů. V roce 2008 zůstaly jen 4 země s endemickým výskytem obrny – Nigérie, Afghánistán, Indie a Pákistán. Nigérie dokonce v roce 2009 měla výskyt v některých oblastech několikanásobně vyšší než v roce 2008. Stálý výskyt nemoci v určitých oblastech navíc zvyšuje riziko jejího zavlečení do jinak již polia zbavených zemí. Tak např. mezi lety 2003 a 2005 bylo 25 předtím „čistých“ zemí znovu infikováno zavlečeným poliovirem. A ještě dvě zajímavosti na závěr. Orální vakcína dramaticky snížila výskyt dětské obrny v Indii. Přesto pouze ve dvou oblastech – Uttar Pradesh a Bihar – se vyskytuje dodnes 96 % všech případů poliomyelitidy v Indii. Zdá se, že zde jsou děti zřejmě nějak geneticky „odolné“ vůči vakcíně, která nezabírá tak, jak by měla. Zřejmě by i zde situaci vyřešila inaktivovaná vakcína. Jak již bylo zmíněno, v roce 1954 dostali Nobelovu cenu za medicínu vědci John Enders, Thomas Weller a Frederick Robbins za objev kultivace polioviru v laboratorních podmínkách. Ten nepochybně přispěl k pozdějšímu vývoji vakcíny proti dětské obrně. Byla to však jediná Nobelova cena, která byla v souvislosti s dětskou obrnou udělena. Zůstává otázkou, proč byli opomenuti Salk i Sabin, kteří oba vyvinuli velmi úspěšné vakcíny. Vakcinace proti poliomyelitidě totiž zůstává, po vakcíně proti pravým neštovicím, nejúspěšnějším vakcinačním programem v historii lidstva.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 02/2010

Sójová pomazánka

Na sójovou pomazánku budeme potřebovat:

200g uvařených sójových bobů
5 stroužků česneku
polévková lžíce slunečnicového oleje
špetka kmínu
špetka soli
Všechny suroviny utřeme a propasírujeme. Ozdobíme libečkem a podáváme s plackami nebo jakýmkoliv pečivem.

Makovomedová pomazánka

Na makovo medovou pomazánku budeme potřebovat:

150g máku
100g medu
Med pouze utřeme s rozemletým mákem. Je li med zcukernatělý, pomazánku zředíme trochou vody.

Pikantní pomazánka

Na pikantní pomazánku budeme potřebovat:

200g naklíčeného obilí
0,5 dl slunečnicového oleje
kávová lžička mletého kmínu
kousek nastrouhaného křenu
sůl podle chuti
Smícháme všechny suroviny dohromady a mixujeme 3-5 minut. Podáváme s plackami nebo jakýmkoliv pečivem.

Bylinková pomazánka

Na bylinkovou pomazánku budeme potřebovat:

200g naklíčeného obilí
0,5dl slunečnicového oleje
mladé lístky smetanky lékařské
řebříček obecný
červený jetel
sůl podle chuti
Smícháme všechny suroviny dohromady a mixujeme 3-5 minut. Podáváme s plackami nebo jakýmkoliv pečivem. Můžeme podávat s rajčaty.

Mrkvová pomazánka

Na mrkvovou pomazánku budeme potřebovat:

200g naklíčeného obilí
0,5dl slunečnicového oleje
jemně nastrouhaná mrkev
polévková lžíce citronové šťávy
Smícháme všechny suroviny dohromady a mixujeme 3-5minut. Podáváme s plackami nebo jakýmkoliv pečivem.

KDO JE PORADCE DIOCHI?

Poradce Diochi jsou fyzické či právnické osoby, které prodávají výrobky Diochi přímým prodejem. Je zcela možné, že poradcem Diochi je někdo ve Vašem okolí. Zeptejte se.

MOHU SE STÁT PORADCEM?

Ano můžete.

CO MÁM PRO TO UDĚLAT?

• Navštívit nejbližší prodejnu Diochi,adresář je k dispozici zde
• Seznámit se s obchodními podmínkami Diochi, se způsobem distribuce a zásobování. Poradcem může být pouze fyzická či právnická osoba s platným živnostenským oprávněním.
• Zakoupit Vstupní balíček pro poradce
• V ceně balíčku 625Kč získáváte:
• 1x přípravek základní řady (456Kč)
• Roční předplatné časopisu Sféra (299Kč)
• Brožuru "Meridiány a reflexní zóny"
• Propagační materiály
• Obchodní materiály
• Slevu na produkty: 20-25%
• Účast na akcích: slevy až 50%
• Právo na provizi za uskutečněné prodeje
• Právo na další bonusy

JE PORADCE NUCEN PRODÁVAT?

Ne, nucen prodávat není.
Finanční odměna se vztahuje pouze na uskutečněné prodeje.

CHCETE NAKUPOVAT ZA VÝHODNÉ CENY?

Staňte se členy Sféra Klubu Diochi.

Získáte podobné výhody jako poradce:

Cena vstupního balíčku je 525Kč 
V ceně získáváte:

• 1x přípravek základní řady (456Kč)
• Roční předplatné časopisu Sféra (299Kč)
• Základní propagační materiály
• Slevu na produkty: 20-25%
• Účast na akcích: slevy až 50%

Za uskutečněné nákupy získáváte slevu na nákup v následujícím měsíci