Regenerace ve sféře Diochi

Náš mozek miluje obrazy a představy!

Neumí rozlišit představu od reality. Když na něco usilovně myslíme a představujeme si to v obrazech včetně dialogů, zvuků, barev a pocitů, náš mozek věří, že se to doopravdy děje tady a teď. Neví, že to je "jako", takže při každé kvalitní představě spustí adekvátní biochemickou reakci a posílí daná neurospojení.

Mozek spouští "on-line" a "off-line" emoce

"On-line" emoce máme už odžité. To jsou ty, které se vážou ke skutečné situaci. Neustálým přemýšlením a mluvením o stejné situaci si však znovu vyvoláváme silnou představu a mozek si myslí, že se to děje doopravdy a dochází ke spuštění "off-line" emocí. To jsou ty, které se vážou na samotnou představu nebo vzpomínku. Tyto emoce jsou však skutečné a biochemicky měřitelné. Dochází k reálné fyzické reakci v těle.

Má to svoje klady

Můžeme si sami tak trochu zmanipulovat mozek tím, že budeme cíleně myslet na pozitivní situace nebo si představovat hezké obrazy a vize. Proto funguje například meditace a vizualizace cílů. Pokud meditujeme a představujeme si něco příjemného a hezkého, prožíváme pozitivní emoce a dochází k posilování kladných neurospojení a následné biochemické reakce v těle. A to do několika sekund! Jdou nahoru endorfiny, serotonin, dopamin, oxytocin a jiné prospěšné hormony. Síla vizualizace je obrovská. Pomocí cíleného zaměření své pozornosti na kladné vize, barvité cíle a přání a harmonické obrazy v mysli si můžeme v mozku i v těle nastolit pozitivní fyziologickou reakci, která prospívá našemu zdraví. Cílenou pozitivní vizualizací zvyšujeme svou výkonnost, zlepšujeme uzdravování v nemoci, řešíme kreativněji problémové situace, zvládáme lépe strach z něčeho a stresovou reakci. Vítězství se odehrává nejprve v naší hlavě.

Má to svoje zápory

Mozek dává negativním vjemům a situacím až pětkrát větší váhu kvůli přirozené potřebě ochrany života. Když prožijeme silný negativní zážitek, mozek je v pohotovosti a spouští on-line stresovou reakci, aby ochránil život, i když o život objektivně jít nemusí. Necháme-li svoje myšlenky svévolně pobíhat, náš mozek bude namísto deseti kladných zážitků myslet na ten jeden negativní. Postupně si začne při vzpomínání na tento zážitek pouštět silnou představu. Už víme, že mozek tomu věří natolik, že si myslí, že se to děje doopravdy. Znovu a znovu. Tak dochází znovu i k opakované stresové reakci a zvýší se produkce stresových hormonů – koktejl plný kortizolu a adrenalinu. Ve stresu se zároveň kvůli prioritě ochrany života snižuje produkce serotoninu a oxytocinu. Při dlouhodobém negativním způsobu života a myšlení můžeme postupně narušit schopnost mozku produkovat potřebné množství serotininu a oxytocinu, což může vést až k depresi. Co z toho plyne?

Pozor na myšlenky!

Cesta existuje. Bez ohledu na to, co se nám děje, si můžeme ke každé situaci aktivně zvolit vlastní postoj. Vždy se můžeme vědomě rozhodnout, co uděláme jinak. Existuje svoboda a zodovědnost, kterou nám nikdy nikdo nemůže vzít. A to je svoboda a zodpovědnost za naše vlastní postoje a myšlenky. Těmi si vytváříme vlastní realitu. Klíč tkví v zaměření naší pozornosti. V tom, kam vědomě namíříme svou pozornost, se ukrývá obrovský potenciál, který zatím ani neumíme docenit. Co si umíme představit, to se dříve či později stane i v naší skutečností.

Z hlediska neurovědy opravdu platí: na co myslíš, tím se postupně stáváš!

MUDr. Jan Hnízdil je nejenom předním českým celostním lékařem, průkopníkem komplexní psychosomatické medicíny a autorem několika knih, ale také držitelem ocenění Bludný balvan, který je každoročně udělován Klubem českých skeptiků Sisyfos.

MUDr. Jan Vojáček vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, ale na dráze klasického lékaře dlouho nevydržel. Postrádal komplexní přístup při práci s klientem. Hledání příčinných souvislostí vzniku chronických nemocí mu umožnila až funkční medicína, kterou vystudoval dálkově na americké Univerzitě funkční medicíny.

Pocházíte z lékařského prostředí, ale klasickou medicínou se nezabýváte. Jaká byla vaše cesta k funkční medicíně?

Na gymnáziu, kdy se rozhodovalo na jakou vysokou školu pokračovat, jsem vlastně ani neuvažoval, co bych opravdu chtěl dělat. Ani jsem to v té době nevěděl. Medicína byl určitý automatizmus rodiny – otec je lékař a i moji nejlepší kamarádi chtěli jít na medicínu. V průběhu studia jsem ale cítil, že vlastně nevím, co by mě na poli medicíny bavilo a žádný obor mi nepřirostl zcela k srdci. Možná i proto jsem se po promoci zkusil naplno profesionálně věnovat fotbalu a ono to na nějakou dobu šlo. Měl jsem možnost zakusit první i druhou českou a první slovenskou ligu. K funkční medicíně vedla ještě dlouhá cesta.

Kdybyste našel naplnění ve fotbale, tak je z vás teď fotbalista?

Když už jsem měl medicínu vystudovanou, tak se ode mě očekávalo, že jednou budu doktor. Proto jsem si pořád dával na váhy, jestli má smysl pokračovat ve fotbale, nebo už začít dělat medicínu na plný úvazek. Cítil jsem, že musí přijít nějaké zásadní rozhodnutí. To mi pomohl udělat kamarád, který žil ve Skotsku, rozhodl jsem se, že pojedu za ním. Byl to vlastně další útěk od medicíny a také z prostředí, které mě silně ovlivňovalo. V té době jsem se cítil jako ve svěrací kazajce a věděl, že musím odjet. Toto rozhodnutí se ukázalo zcela zásadní pro můj další vývoj, protože ve Skotsku jsem měl klid na práci na sobě a ujasnění si, co vlastně v životě chci. Uvědomil jsem si, že nechci být klasický lékař jen proto, že se to ode mě očekává. Ve Skotsku jsem začal studovat další medicínské směry, životní filozofie, Eckharta Tolleho, Toltéky, ajurvédu, reflexologii, čínskou medicínu, akupunkturu, jógu, psychosomatiku, různá náboženství, filozofii… načerpal jsem tam obrovské množství informací.

Takže teprve ve Skotsku se vám otevřely dveře k dalším oborům?

Ano, byl tam na to čas a prostor. Z různých směrů se ve mně vždy něco uchytilo, důležitá esence, v tu chvíli už bylo jasné, že nemůžu být klasický doktor. Není to o tom, že by klasická medicína byla špatná, ale najednou mi připadala velmi redukcionalistická a mechanistická. Má pouze úzký pohled na náš život a zdraví, organizmus, systém. Kdybych do toho takto neprohlédl, tak by se ze mě stal klasický lékař, ale pravděpodobně nešťastný a nenaplněný.

Vybral byste si tedy jeden obor?

Což se i na nějakou dobu stalo. Když jsem se vrátil, začal jsem pracovat na ortopedii. A zase se mi začalo dít přesně to, co se mi dělo na medicíně. Nervozita, svalové záškuby, klepaly se mi ruce, byl jsem nervózní z operací, protože typologicky jsem na to nebyl. Zažíval jsem příznaky dekompenzovaného stresu a napětí. Obdivuji svoje kamarády, kteří každý den operují, ale oni mají jinou povahu než já.

Západní společnost je dnes sužována epidemií chronických onemocnění, ke kterým klasická medicína přistupuje stejně jako k akutním stavům.

V případě akutních stavů je ale klasická medicína na vysoké úrovni.

Rozhodně, v akutní péči je medicína úžasný nástroj k záchraně života, či zlepšení kvality života v důsledku nápravy nějakého devastujícího poranění. Ale západní společnost je dnes sužována epidemií chronických onemocnění a to je zcela jiná píseň. A klasická medicína k těmto stavům přistupuje naprosto stejně, řeší pouze symptom tím, že ho nějakým léčivem blokuje. To ale nemůže z dlouhodobého hlediska problém vyřešit, protože u chronických nemocí je to problém celého systému organizmu a ne jenom jeho nějaké části, kde se nemoc projeví.

Obvykle lék na určitou nemoc i způsobí něco dalšího a na to dáme další lék…

To už jsou důsledky toho procesu, který z hlediska dlouhodobého nemůže být zcela funkční, protože neřeší podstatu vzniku chronického stavu. Navíc léky jsou látky tělu cizí a vždy si vyberou nějakou daň v podobě vedlejších účinků na organizmus. Přes stromy jsme přestali být schopni vidět les. Není na to čas a lidé chtějí v tomto rychlém světě rychlá řešení. Díky tomu i klasická medicína, která tímto způsobem léčí chronické nemoci, má obrovský smysl pro velké množství lidí, kteří žijí rychlým způsobem života – nevědomým, s určitým odevzdáním zodpovědnosti do rukou lékaře. Takto funguje celý systém už od počátku vzdělávání. Pasuje lékaře do role, že musí přece vědět, co se s tím člověkem děje a musí to vyřešit. Takto jsou lidé vychováni, že to za ně někdo vyřeší.

Vaším oborem je funkční medicína, na jakých principech funguje?

Funkční medicína neztratila celkový nadhled, nepřestala vidět les. To znamená, že neřeším vysoký krevní tlak, ale řeším konkrétního člověka, co ho v čase formuje a proč se to nakonec projevilo jako nemoc. Řeším život a životní styl unikátní lidské bytosti, která sedí přede mnou. Celý život nás něco formuje a ovlivňuje. Organizmus na to pouze reaguje a přizpůsobuje se tomu. A je jen potřeba přijít na to, proč ztratí schopnost se na dané podmínky adaptovat a změní své fungování natolik, že se začne projevovat patologicky, nějakým symptomem, či nemocí. Oblasti vlivu jsou ty, které nás po celý život formují. Je to prostředí, ve kterém žijeme, životní styl, který volíme a samozřejmě naše podvědomé vzorce chování, které způsobují reaktivitu naší mysli v určitých situacích a tím tvorbu emocí a pocitů.

Každý z nás je asi jinak citlivý?

Ano, každý z nás získá určité predispozice a během raného vývoje organizmu vzniká citlivost jednotlivých systémů na určité vlivy a faktory. Proto mě zaujala funkční medicína, protože dokáže stanovovat konkrétní zátěže konkrétního člověka. Je potřeba individuálně zkoumat, kdo je na jaké faktory citlivý a jak jeho organizmus reaguje a v jakém je stavu. K tomu funkční medicína používá různé testy, včetně laboratorních, ale jsou mnohem komplexnější než ty, které používá klasická medicína. Komplexní v tom, že hledá podstatu toho, co se s organizmem děje a ne jen, čím je způsoben daný symptom.

Takže provádíte normální laboratorní vyšetření? Je to tedy stejné jako v klasické medicíně?

Jeví se to tak, ale je zde zásadní rozdíl v přístupu k daným testům a výsledkům. Funkční medicína vychází z toho, že na vrcholu pyramidy je určitý proces způsobující zdravotní problém, symptom, ale ve větší hloubce jsou narušeny důležité regulační procesy až na úrovni buněk. Tato narušení je potřeba řešit, aby se nemusel pouze blokovat určitý symptom specifickým lékem. V lidském těle máme určité důležité systémy, které udržují stav zdraví a rovnováhy vnitřního prostředí. Funkční medicína se proto zabývá těmito systémy, zkoumá stav autonomního nervového systému, hormonálního systému, imunitního systému, stav střeva a střevního mikrobiomu, střevní propustnosti, hladinu důležitých mikronutrientů, esenciálních látek pro zdravý buněčný metabolismus, míru toxické zátěže… Jdeme pod povrch toho, co se s tím konkrétním člověkem děje, jednoduše shrnuto – zajímá nás, co buňkám chybí, co přebývá a proč jsou špatně řízeny.

Jak vypadá práce s klientem konkrétně?

Máme tři hlavní oblasti, na kterých pracujeme – životní styl, psyché a prostředí. Na začátku je vždy důsledný pohovor s klientem. Následně se domlouváme, jaké testy je potřeba provést. Dle výsledků nastavujeme individuální plán, a to jaké změny je potřeba provést v těch 3 důležitých oblastech. Totiž stálý vliv faktorů z těchto oblastí formuje náš organizmus a ovlivňuje aktivitu našich genů. To je i základní princip nové vědy, tzv epigenetiky. Náš organizmus obvykle aktivně používá pouze 1 – 5 % z celkových 20 000 genů.  To, které to jsou, můžeme ovlivnit, a tím ovlivníme, zda budeme zdraví, nebo nemocní. Tvoříte tak vlastně zdravé, nebo nemocné cihly a maltu ke stavbě vlastního těla.

V dnešní době je často skloňován stres jako příčina různých onemocnění, ale prožívání stresu je asi také individuální záležitost?

Ano, všichni se shodnou na tom, že je ho vlastně moc. Ale jak je možné, že když jsme všichni ve stresu, že někdo onemocní dřív a někdo později? Někdo ve dvaceti a někdo v osmdesáti? A co to vlastně stres je? Dřív byly války, hladomor, bídná hygiena, boj o každodenní život. To byl ten pravý akutní stres, tak o co se jedná dnes? Problém dneška se dá shrnout pod rčení: tisíc maličkostí umořilo vola. Dnes jsme pod vlivem stresu chronického, tzv. bezpohybového v úplně jiné intenzitě než tomu bylo dříve. Ale na druhou stranu díky současnému odklonění od přírody, od svých těl, opravdových potřeb, od sebe navzájem, se těmito stresory nízké intenzity skutečně stalo tisíce faktorů. Od těžkých kovů v ovzduší, přes nejrůznější přidané látky v potravinách, v kosmetických prostředcích, v čistících prostředcích, ve vodě, až po nefungující vztahy. Proto se dají stresory rozdělit do obasti chemického stresu, fyzického stresu a psychického stresu. Ale proč těmto stresorům dříve nebo později podlehneme? Důvodem je, že organizmus má určité penzum adaptačních schopností, jak se se stresem v čase vyrovnat. A zde právě záleží na intenzitě stresu. Velmi intenzivní fyzický stres může způsobit zranění. A zde jsme u akutní medicíny. Ale u chronických nemocí je potřeba volit jiný přístup, velmi komplexní, jemnější a individuální. Chronická nemoc nastane vždy, když se vyčerpají adaptační rezervy, to je bod, kde již organizmus začne stres somatizovat.

Jak poznáte, jak moc jsou rezervy vyčerpané?

Existuje na to několik způsobů. Jeden z těch velmi jednoduchých a přitom velmi dobrých je test nadledvinek na kortizol, tzv. kortizolová křivka. Tato křivka ukáže, zda je organizmus v tzv. stresové fázi, či fázi vyčerpání, z hlediska hormonálního systému. A tento test poukazuje na rozdíl v přístupu funkční a klasické medicíny. Klasická medicína by hledala až patologii nadledvinek, tedy zcela jiné referenční hodnoty než medicína funkční. Ta má přístupy jemnější, zároveň ne izolované, ale zasazující do celkového kontextu stavu organizmu a v kombinaci s dalšími zjištěními.

A jak se kortizol „nahodí“?

To je moje hlavní náplní práce s klienty. Je potřeba obnovit adaptační rezervy. Identifikací konkrétních stresorů a provedením klienta patřičnými změnami se rezervy opět doplní. Náš organizmus je extrémně inteligentní, nesnažme se ho přechytračit, stačí jen vytvořit správné podmínky pro obnovení správného fungování.

Zmínil jste i vztahy? Ty bývají velkou zátěží.

Ano, vztahy jsou jednou ze zásadních oblastí. Lidé si ale neuvědomují jednu podstatnou věc. Všechny vztahy v našem tzv. sociomu, což je prostředí našich blízkých vztahů, začínají u vztahu k sobě. A že kvalita vztahů a tím tvorba pozitivních, či negativních emocí a ještě navíc projevených, či potlačených, hraje jednu z nejdůležitějších rolí pro vznik chronických nemocí. Shrnuto – vztah k sobě je jeden z hlavních faktorů pro zdraví a vznik nemoci.

Co vztah s velkým Tvůrcem? Patří do vaší filozofie i víra?

Člověk něčemu musí věřit, obecně dnes věříme v určitou materialistickou podstatu našeho života a na to je nabalený konzumismus, a tím pádem se cítíme odpojení. Vládne rozum a cit a srdce jsou upozaděny. Já věřím v zákony přírody. Tomu Něčemu říkám Architekt… Architekt vytvořil zákonitosti, zákonitost buď platí, nebo neplatí. Lidé zapomněli na jednu podstatnou věc – my jsme příroda. Jsme součástí tohoto systému, nejsme vydělená entita. A proto tyto zákonitosti platí i pro nás a uvnitř nás.

Vydělená entita ze systému je vlastně rakovinová buňka?

Přesně tak. My jsme ta příroda, my jsme přímo stvořeni Architektem na základě zákonů přírody. Díky tomu, že jsme se od nich odpojili, tak trpíme syndromem odcizení. Jsme odpojení od svého těla. Co se stane, když jste odpojená od svého těla? Nevnímáte správně jeho signály, nevnímáte pocity, nevnímáte skutečné potřeby svého těla. Dříve nebo později dojde k vyčerpání adaptačních rezerv. Pokud byste byla schopná reagovat, tak okamžitě změníte situaci, abyste je nevyčerpávala a tím neonemocněla.

Současný trend je vracet se do těla – různé terapie s tím dnes hodně pracují.

Ano, a jsou extrémně účinné. Proto součástí tohoto systému, který v Endale máme, je důsledná práce s tělem na úrovni specifické fyzioterapie a viscerální manipulace.

K obvodnímu lékaři jdete, když máte angínu, chřipku, trpíte nějakým problémem. K vám asi přijde člověk v jiné situaci. Odchází od vás člověk s diagnózou, podobně jako to dělá klasická medicína?

Ne, většinou sem přijde člověk, který má nějakou diagnózu a chce začít se sebou pracovat a potřebuje vědět jak. Většinou je již důkladně klasicky vyšetřen a často již bere léky. Nebo třeba přijde člověk, který je zklamaný klasickou medicínou v tom smyslu, že pociťuje nějaké neduhy, ale žádná diagnóza mu nebyla stanovena, protože to je jakoby neuchopitelné. Takoví lidé končí často na antidepresivech. Nejradši mám skupinu klientů, kteří přijdou na aktivní prevenci – mají vůli na sobě začít pracovat dříve, než onemocní.

Otázka je, co to vlastně znamená být zdravý? Kdy vlastně začneme být nemocní?

To je velmi důležitý bod. Dnes se to bere tak, že člověk je zdravý, než dostane nějakou nemoc a diagnózu. To je ale velký mýtus. Zdraví znamená plná schopnost se adaptovat v průběhu života na výzvy fyzické, mentální a sociální. Znamená to tedy dlouhodobě zachované adaptační rezervy. Ale lidé tuto schopnost ztrácejí měsíce, léta až desetiletí předtím, než přijde nemoc. A v té době je potřeba aktivně zasáhnout a zdraví obnovit. Obvykle dnes nevíme, jak být zdravý z důvodu odpojení od sebe a od přírody. Často vůbec nezaznamenáme, že jsme zdraví ztratili, v tom žije 75 – 95 % lidí, jak říká WHO. Postupem času někdo spadne do akutního stadia, tedy chřipky, angíny, zánětu močového měchýře, slepého střeva a někdo v průběhu času začne padat do chronického. To probíhá roky a desetiletí a v určitém bodě dostaneme diagnózu, nazve se nevyléčitelná a přiřadí se k ní nějaký lék do konce života.

Tak vlastně vypadá matrix klasické medicíny, na který jsme zvyklí.

A ten fantasticky fungoval v minulém století, protože tam lidé neměli čas řešit, zda se cítí hůř, zda jim fungují vztahy, byly války, komunismus. Lidé byli nadšení, že se konečně přestalo umírat při porodech, přestalo se umírat na akutní stavy, tuberkulózu, zranění, infekt. Vědeckou medicínu postavili na úroveň pána Boha, který všechno vyřeší. To bylo přeneseno do 21. století, kdy se život tak rychle a radikálně změnil – je potřeba také změnit přístup v péči o zdraví.

Současný systém zdravotní péče není zdravý, a tak nemůže naučit být zdravým ani nikoho dalšího.

On to ale úžasný pokrok byl…

Byl, ale i díky tomu se medicína velmi pomalu adaptuje. Vezměte si, jak se za posledních deset let změnil způsob života. Stále se to mění, ale medicína jede na stále stejném principu, to znamená – hledají se lepší léky, hledají se lepší chemoterapeutika, lepší antibiotika, lepší biologická léčba, ale pořád to jede stejnou cestou. A k tomu se pouze dodává, že všichni jsme ve stresu a mělo by se žít zdravým životním stylem. Ale současný systém zdravotní péče lidi k tomu být zdravý nijak nemotivuje a nemotivuje k tomu ani lékaře. Přitom lékaři jsou statisticky jedni z nejvíce nemocných a mající sklon k závislostem a vyhoření. To hovoří o tom, že současný systém zdravotní péče není zdravý, a tak nemůže naučit být zdravým ani nikoho dalšího.

Vy sám musíte být velmi silný, když jste vystudoval klasickou medicínu a vystoupil z matrixu?

Za poslední půlrok se ukázalo, že jsem si vybral takovou cestu, že jsem podstatě mezi mlýnskými kameny. Protože se rozhořel boj proti alternativní medicíně, kterou využívá čím dál více lidí. Ano, chápu, že by mělo mít vše nějaká pravidla, ale tento boj k ničemu dobrému pro lidi nevede. Bohužel na obou stranách často vládnou silná ega.

Ega jsou často připoutána i k duchovním záležitostem…

Přesně tak a já jsem v mlýnku těchto eg z obou stran. Ukázalo se, že pro klasickou medicínu není to, co dělám, medicína, a naopak někteří alternativní praktikanti se mnou cítí ohroženi. Ze všech stran se zvyšují tlaky, ale já maximálně důvěřuji tomu, co dělám, a je to také o velké práci na sobě. Skutečně žiju to, co říká Bruce Lipton, známý neurobiolog, zabývající se epigenetikou, totiž že máme osud ve svých rukou, že jsme tvůrci svého života. Já to beru tak, že já jsem nástroj Architekta a zároveň jsem Architekt. Díky tomu má vše, co se v mém životě děje, pro mě nějaký význam. Kdykoliv se mě něco dotkne, tak je to informace, ale už se z toho nepo…

ČESKÁ TRANSPERSONÁLNÍ KONFERENCE 2016 - Praha 23. - 24. dubna

„REVOLUCE VĚDOMÍ A VNITŘNÍ TRANSFORMACE" - hlavním hostem MUDr. Stanislav Grof

Máte rádi květiny? Autorka Markéta Keclíková vám ukáže, jak obohatit svůj každodenní život květinami a udělat radost sami sobě i vašim nejbližším!

Jedinečnost knihy spočívá v podrobném popisu doprovázeném detailní fotodokumentací nejrůznějších květinových vazeb, věnců, svícnů, aranží a dalších nápadů na dárky z květin napříč ročními obdobími, svátky a slavnostními událostmi. Obsahuje přes 200 návodných a ilustračních fotografií, podle kterých dokáže i začátečník vyrobit půvabný a originální dárek pro dívku, ženu či muže.

Autorka knihy zasvěcuje čtenáře srozumitelnou a čtivou formou do základů praktické floristiky, jejích technik a pojetí, ale obsahuje také řadu užitečných rad týkajících se nákupu květin, péče o ně a jejich vlastností. Najdete zde 200 postupových fotografií.

Kniha potěší všechny kreativní milovníky květin a květinových dekorací, ať už je pro ně floristika pouhým koníčkem, nebo přemýšlejí o profesionální dráze.

Markéta Keclíková získala své floristické dovednosti a manažerské schopnosti studiem na floristických kurzech v evropských metropolích, jako je Paříž, Londýn či Amsterodam. Následně otevřela květinářství v pražských Dejvicích.

Nastřádané zkušenosti zúročila před jedenácti lety v projektu úspěšného květinového ateliéru Rosmarino v centru Prahy. Dobré načasování, rozložení sil i financí, ale předně důvěra řady spokojených zákazníků ji přiměla pořádat kurzy a semináře, během nichž měsíčně proškolí až 50 zájemců o tento obor.

Jak je ovlivněna stavba a fungování mužského těla i mysli podle zásad komplexní provázanosti jednotlivých orgánů? Pro odpovědi na otázky se obrátíme k moudrosti tradiční čínské medicíny. Připomeneme si důležitost ledvin a esence ťing, kterou ledviny uchovávají. Nastíníme vliv tradiční čínské medicíny na vývoj mužského plodu v době těhotenství i jeho celkový růst a vývoj. Zaměříme pozornost i na specifické zdravotní potíže spojené s mužskou populací.

Z minulého článku jen lehce zopakujeme nejdůležitější a nejpodstatnější souvislosti. Ledviny jsou považovány za jeden z nejdůležitějších orgánů těla. Jsou jinovým – plným orgánem patřícím do elementu vody, podle funkce patří k jangu i jinu. Říká se o nich, že jsou „kořenem jin-jangu všech vnitřních orgánů“ a „pramenem života“. V ledvinách se uschovává vrozená životní síla i hmota, z níž se člověk rodí, žije a plodí. Ledviny uchovávají esenci ťing - „kořen těla“, tj. základní substance, z níž se formuje zárodek. Zárodečné substanci říkáme prenatální esence ťing nebo též vlastní esence ledvin. Po narození je uschovávána v ledvinách, kde se stává základem pro zmiňovanou rozmnožovací esenci a umožňuje člověku plodit děti. Ledviny řídí i vodní metabolismus a rovnováhu tělesných tekutin, vládnou kostem a vytváří míchu. Udržují kosti zdravé a silné. Navenek se otevírají ušima, urogenitálním otvorem a konečníkem.

Nyní si probereme funkci esence ťing u mužů podrobněji. Esence ťing tvoří základ pro rozmnožování. Z jedné strany tvoří základní substanci pro budoucí zárodek, ale kromě toho představuje i látku (sílu), která umožňuje dozrání pohlavních orgánů a jejich funkcí. V období dospívání se z esence začíná vytvářet plodotvorná látka nazývaná tchien-kuej. Když dosáhne určité síly, v těle dochází k biologickým změnám, které se u chlapců projevují tvorbou semene a ejakulací, schopností oplodnit. To je začátek pohlavního dozrávání. Plodotvorná látka dále sílí, čímž se muž stává pohlavně dospělým. Tento stav trvá přibližně do 40. roku věku, kdy síla ledvin začíná oslabovat, a tím i slábne plodotvorná látka. Semeno u mužů se stává řidším a nemá sílu oplodnit vajíčko.

Čínská medicína popisuje u mužů 8letý cyklus proudění esence ledvin.

Esence ledvin po narození počíná sílit a chlapec se rychle a všestranně vyvíjí. Na konci prvního cyklu, u chlapců ve věku 8 let dochází k vyrůstání nových zubů trvalého chrupu a začínají houstnout vlasy. Na konci druhého cyklu, ve věku 16 let, začíná s probuzením plodotvorné látky, pak ke tvorbě spermatu a již je možno zplodit dítě. Když dosáhne třikrát osm let, čchi ledvin je silná a vyrovnaná, šlachy a kosti jsou silné, proto dorůstají zuby moudrosti a počet zubů je úplným. Když má čtyřikrát osm let, šlachy a kosti jsou mocné, svalstvo je pevné a plné. Tato vzestupná tendence a udržování si celkové dobré fyzické kondice pokračují zhruba do konce pátého cyklu, tj. 5x8 let, pak čchi ledvin slábne a začínají se objevovat s tím spojené zdravotní potíže. S každým dalším cyklem výrazněji. Tělo slábne, pohlavní síla se oslabuje, vlasy vypadávají, zuby se kývají, záda a pas se ohýbají, chůze ztrácí jistotu, slábne i sluch, přicházejí vrásky na tváři a vlasy protkávají šediny.

Nejčastěji se disharmonie ledvin u člověka projeví snížením až zadržováním močení, nebo naopak hojným močením a pomočováním, ke kterým dochází v případě, když prázdnota čchi ledvin způsobí oslabení svíracích funkcí ledvin. K častým projevům patří tlak a bolest v kříži a bederní oblasti, ochablost dolních končetin, studené nohy, ztráta vitality, zhoršení sluchu, hučení v uších až hluchota, neplodnost, oteklá horní víčka nebo i špatná kvalita vlasů. Nespavost a celková nervozita souvisí s prázdnotou jin, zapomnětlivost pak s vyčerpaností esence ledvin. Oslabení ledvin se také projevuje bolestmi kolen, otoky nohou. Vodnaté otoky jsou způsobeny prázdnotou jangu ledvin, voda se začne zastavovat a kumulovat v povrchových částech těla. S disharmonií jsou spojené i poruchy pohlavních funkcí.

Jedním z nejčastějších problémů specifických pro muže jsou potíže s prostatou, ať už záněty, zbytnění nebo rakovina prostaty. Nepříjemnosti muži pociťují i v sexuální oblasti s impotencí, sníženým libidem a předčasnou ejakulací. Všechny potíže velmi úzce souvisí s esencí ledvin. Poodhalíme postupně možné příčiny jednotlivých zdravotních problémů trochu podrobněji.

Prostata zdravého muže je velká asi jako vlašský ořech, váží zhruba 20 gramů, je umístěna pod močovým měchýřem. Jako prstenec obkružuje močovou trubici, je tvořena snopečky hladké svaloviny a drobnými žlázkami. Prostatické žlázky vylučují sekret, který se při ejakulaci mísí se spermiemi. Prostatu postihuje nejčastěji benigní hyperplazie prostaty (BPH), prostatitida (akutní nebo chronický zánět prostaty) a rakovina prostaty.

Prostatitida je zánětlivé onemocnění prostaty postihující muže nejčastěji ve věku 20 – 40 let. Objevuje se plíživě s pomalým zhoršováním. Obvykle se rozděluje na bakteriální a nebakteriální zánět, ale oba druhy zánětu se prokazují dle tradiční čínské medicíny téměř stejnými příznaky. Rozeznávají se 4 základní příčiny této nemoci. Řešení nabízí opět čínská dietetika. Téma stravování je velmi opomíjeným tématem, avšak pro tradiční čínskou medicínu stěžejním způsobem léčení. První příčinou může být stagnace čchi a blokáda krve ve spodním ohništi projevující se bolestí v oblasti mezi šourkem a konečníkem, v podbřišku a ve varlatech, dále se mohou objevit bolesti v bedrech, krev v moči nebo ve spermatu či mírné bolesti při močení. Druhou příčinou je vlhko a horko blokující spodní ohniště (časté močení, pálivá bolest penisu, obtížné močení, kalný výtok, brnění a svědění penisu, kalná a žlutá moč, zácpa se suchou stolicí a pokleslými a nateklými varlaty). Nedostatečnost jin ledvin se stoupajícím ohněm je třetí příčinou s bolestí v bedrech, slabostí v kolenou, závratěmi a motolicemi, pískáním v uších, nespavostí, hojnými sny, noční polucí a častou erekcí. Poslední nejčastější příčinou je nedostatečnost jangu ledvin (slabost v kolenou, zimnice, třesavka, studené končetiny, impotence, samovolný výtok spermatu, předčasná ejakulace, bledost, zkalená moč a unavený duch.

Zvětšená prostata se objevuje nejčastěji u mužů po 50. roce života a je součástí přirozeného stárnutí. Při zvětšené prostatě moč nemůže volně odcházet z močového měchýře, hromadí se v něm a může tak zapříčinit i zánět prostaty. K typickým příznakům patří časté močení v noci (čím častější, tím je problém vážnější), snížené množství moči, snížení síly a proudu moče, obtížné nastartování močení nebo ukapávání moče po nekompletním vymočení se. Důvodů z pohledu tradiční čínské medicíny je několik, vyjmenujeme si je: horko v plicích, vlhko a horko klesá do spodního ohniště, nedostatečnost jinu ledvin se stoupajícím ohněm, stagnace čchi a blokáda krve ve spodním ohništi, nedostatečnost jangu ledvin, nedostatečnost čchi sleziny s poklesem, stagnace jaterní čchi. Každá příčina s sebou nese jemné rozdíly v příznacích a samozřejmě i v doporučeném stravování a léčbě.

Rakovina prostaty je jednou z nejčastějších rakovin u mužů. Nejobvyklejšími příznaky jsou obtížné močení, slabý proud moče a časté močení. Může být způsobena stagnací vlhka a horka ve spodním ohništi, stagnací energie čchi a blokádou krve, nedostatečností energie čchi ledvin. Vždy je zapotřebí při těchto potížích vyhledat lékaře, změnit stravování a životní styl.

Velkou roli hraje při vzniku prostatických potíží životní styl. Úprava životosprávy je důležitá v prevenci i při léčbě. Při potížích s prostatou je doporučováno odstranit ze svého životního stylu tabák, alkoholické nápoje, kofein, chlorovanou a fluorovanou vodu, kořeněná a konzervovaná jídla, rajčata a výrobky z nich. Omezit též konzumaci masa, mléčných výrobků a rafinovaných sacharidů. Proti zbytnění prostaty pomáhá dostatek rostlinných bílkovin dodávajících organizmu aminokyseliny. Dobrým zdrojem jsou pivovarské kvasnice, luštěniny, ořechy, kukuřice i dýňová semena s vysokým obsahem zinku. Prospěšná je strava s vysokým obsahem vlákniny. Jezte proto potraviny celozrnné a dostatek zeleniny (brokolice, růžičková kapusta, zelí, květák, aj.). Doporučuje se užívání zinku, selenu, vitamínu C, vitamín E a esenciálních mastných kyselin.

Impotence je nedostatečná erekce se zachovanou sexuální touhou, na rozdíl od sníženého libida, kde je erekce dostatečná, ale bez sexuální chuti a zájmu. Rychlost dosažení erekce záleží na věku muže. Ve 20 letech se jí dosáhne během několika sekund, v 60 letech po 5 – 10 min, ale to neznamená, že se jedná o impotenci. Vše tedy závisí na věku muže. Jde o přirozený proces stárnutí. Sexuální aktivita by měla být přizpůsobena věku, fyzické kondici a ročnímu období. I podle ročních období by měla být aktivita přizpůsobena, největší by měla být na jaře a nejmenší v zimě. Příčinami impotence mohou být nedostatečnost jangu ledvin, nedostatečnost srdce a sleziny, vlhko a horko jater klesající do spodního ohniště, stagnace jaterní čchi, blokáda krve, chlad v játrech a též šok a strach poškozující ledviny.

 Myrhovník je keř nebo menší strom, který může vyrůst do výšky tří, a dokonce i deseti metrů. Pyšní se mohutným kmenem a hustou korunou s trnitými větvičkami. Obsypán bývá drobnými bílými květy, které vyrůstají ve svazcích. Tisíciletí se využívá pryskyřice, která vytéká zpod kůry samovolně nebo po naříznutí. V kůře má totiž mezibuněčné kanálky, ve kterých se tato vzácná látka nachází. Ve vzduchu pak tuhne na žlutou nebo nahnědlou či načervenalou poloprůsvitnou vonnou hmotu. Vůně surové pryskyřice je ostrá, příjemná. Chuť hořká, aromatická, při žvýkání se lepí na zuby.

Do Evropy se dovážela především z Habeše (dnešní Etiopie). V současnosti k nám myrha putuje především z Jemenu. Subtropický keř nazývaný Myrhovník roste pouze v některých koutech světa, kromě zmiňované Etiopie a Jemenu, na západním pobřeží Arabského poloostrova, v přední Indii, východní Africe, či v Somálsku. Známe několik set druhů keřů z rodu Commiphora, jejich společným znamením je, že vylučují zmíněnou pryskyřici, některé dokonce tak jedovatou, že se v tradičních kulturách využívala jako jed na šípy. Nejznámější druhy myrhovníku, které se využívají ve fytoterapii jsou: Myrhovník molmolový (Commimphora moly), Myrhovník Habešský (Commiphora abysinica) a Myrhovník pravý (Commiphora myrrha).

Mytologie bájné rostliny

Velkému významu rostliny nasvědčuje i mytologie, která ji opřádala mnoha kouzelnými vlastnostmi. Myrha byla součástí kadidlové směsi, která byla prodávána jako afrodiziakum s kouzelnou mocí vyvolat u lidí lásku. Proto byla myrha zasvěcena jedné z nejstarších egyptských bohyň Hathor, která ztělesňovala štěstí, tanec, ochraňovala ženy a střežila milence. Ve starověkém Řecku byla myrha rostlinou bohyně Afrodity, patronky lásky. Ze starověkého Řecka pochází i mýtus o původu myrhy. Bylo to prý jméno dívky, která se zamilovala do svého otce a nevědomky ho přiměla k incestu. Když otec přišel na její podvod, rozkázal dceru, která s ním otěhotněla zabít. Ona však utekla a kajícně požádala bohy o trest. Proměnili ji na Myrhovník.

Dlouhá staletí byla lékem

V řeckých obětních rituálech měla myrha velký význam, byla oblíbeným kadidlem. Pálily ji při římských pohřbech, součástí posvátné masti byla v hebrejských kultech. Podle slov starověkého učence Hérodota, jehož považujeme za otce dějepisu, byla myrha nejspolehlivějším, ale také nejdražším způsobem balzamování mrtvých.

Tlumila bolesti
Roztok myrhy a vína podávali jako uklidňující prostředek odsouzencům před ukřižováním.

Bojovala proti zánětům

V Indii, v ajurvédské medicíně, byla myrha během starověku nejpoužívanější substancí k léčení tělesných poruch, poranění, na uklidnění bolesti, na záněty ústní dutiny a na infekce v hrdle. Předepisovali ji na depresi, ale i zájemcům o zpomalení procesu stárnutí. Sloužila totiž jako osvědčený prostředek na omlazování těla i ducha.

Podávali ji na duševní problémy

Číňané ji dokonce používali při léčbě duševních onemocnění.

Prostředek proti revmatismu

V Africe sloužila jako účinný prostředek proti zánětům, včetně revmatických.

V Evropě odstraňovala akné

Středověké spisy Evropy hovoří o tom, že byla myrha používaná v lékařství, přidávali ji do vína a připravovali se z ní přípravky na krásné vlasy. Doporučovala se při revmatismu, užívala se jako ústní voda. Hippokrates ji používal na opary, staří Řekové na infekce úst a očí. Smíchaná s medem a čínskou skořicí se předepisovala na akné, spolu s octem odstraňovala lišeje, myrhový olej zpevňoval vypadávající vlasy, chronické katary léčila mast, která se vtírala do nosní dírky.

Dezinfikovala domy

Židé využívali myrhu jako jednu ze složek oleje pomazání, který byl součástí obřadů v jejich svatostánku a sloužil také jako kadidlo během náboženských rituálů. Olej se používal jako účinný dezinfekční prostředek v domech a v chrámech.

Stala se vzácným parfémem

Myrha byla na Středním Východě vyhlášenou voňavkou. Ve starověké Persii, když si králové vybírali novou královnu, musely dívky, které o tuto pozici bojovaly, absolvovat roční salon krásy. Jeho součástí byla šestiměsíční kúra, během které každý den natírali jejich pokožku Myrhový olejem.

Využití v lidovém léčitelství

Bylinkáři doporučují užívat myrhu, pokud trpíte těmito problémy: dýchací potíže, hemoroidy, infekce, proleženiny, rány, odřeniny, záněty dásní, kůže (akné) a hrdla. Tinktura z myrhovníku, která se vyrábí z pryskyřice, se přidává do směsí na vykašlávání, při kataru horních a dolních cest dýchacích. Tinkturu z myrhovníku habešského doporučuje lidové léčitelství při zvýšeném "špatném" cholesterolu LDL, proti plísním a na harmonizaci hormonálního systému. Účinné látky příznivě ovlivňují činnost jater, žaludku a střev. Esenciální olej je vhodný na masáž při bronchitidě a nachlazení doprovázené tvorbou hustého hlenu. Doporučuje se jím natírat hrudník. Při ucpaných dutinách rozpusťte 3 kapky v 1 čajové lžičce čistého oleje a jemně masírujte místa nad dutinami. Antiseptický olej se může zředěný používat i na poranění.

Silice středomořské myrty se díky svým účinkům od pradávna používá při chřipkách, kašli, rýmě, virózách a nachlazení. Dezinfikuje všechny sliznice. Lze ji použít i při zánětech močových cest, dutin. Skvěle účinkuje na plísně (např. Cryptococcus neoformans, Microsporum canis). Působí na parazita Leishmania tropica (vyskytuje se především v městských a příměstských oblastech jižní Evropy, severní Afriky, na Blízkém východě a ve střední Asii).

Pokud chceme ve svém životě něco změnit, řešit nějakou situaci jinak – nově, bude mysl hodně vzdorovat a vytvářet katastrofické scénáře. Strašit! Nemá totiž nové řešení ve své databance. Západní civilizace je od útlého mládí vedena k rozvíjení mysli. Vše je třeba promýšlet, vymyslet, rozmyslet... „Mysli přece hlavou! Na co ji máš!“ A tak ztrácíme postupně schopnost vnímat a cítit a jen myslíme. Proto se musíme tolik učit, tedy co nejlépe naplnit databanku, aby měla mysl dostatek dat.

Mysl je nedílnou součástí naší bytosti a asi bychom našli nekonečný výčet situací, kdy je velmi potřebná. Ano, tak to je. Jsou i situace, kdy nám život velmi komplikuje. Je totiž ryze analytická a pracuje POUZE s poznaným. V podstatě bychom mohli přirovnat mysl k počítači, který generuje odpovědi na základě uložených předešlých zkušeností.

MYSL HODNOTÍ A HODNOTÍ

Jdete na procházku s malým dítětem a ono uvidí vrabce. Radostně zvolá: „Pipi.“ Očička se mu rozzáří a pozoruje to ochmýřené malé zvířátko. Hltá každý jeho pohyb. Hlasitě se rozesměje, když vrabčák poskočí. To malé dítě nemá ve své databance mysli příslušná data. Pouze pozoruje srdcem a prožívá přítomnost. A tato přítomnost ho naplňuje štěstím a radostí.
My, jako „chytří“ dospělí, hned dítěti vysvětlíme, že to je vrabec. Obyčejný a dokonce neužitečný pták. Naplníme databanku potřebnými daty. A co to způsobí v životě toho dítěte?
Opět jdeme na procházku. Dítě uvidí vrabce. Hlásí: „Vrabec.“ Dostává pochvalu za vzornou práci s databankou. Tím už bohužel setkání s vrabcem končí. Kontrolu nad situací převzala mysl. Srdce mlčí.
Sami si odpovězte, jak naše „chytrá“ data, obohatila život dítěte...

„Myšlení znamená posuzování. Něco vidíte a posuzujete. Buď něco oceňujete, nebo to zavrhujete.“ (OSHO)

Vidíte květinu, buď řeknete, že je nádherná, nebo že nádherná není. Začnete posuzovat její kvality a vlastnosti. Vaše mysl okamžitě vysílá dotaz do databanky a vrací hodnoty, které se k dané květině hodí. Začíná analýza. Do přítomnosti jsou vynášena data z minulosti a ta je podle nich formována. Jakmile minulost pronikne do přítomnosti, přítomnost jste zmeškali. Jestliže prohlásíte, „tato květina je nádherná“, jde o minulou zkušenost. Věděli jste, posoudili jste. Vyjádřili jste slovy její kvality. Slova jsou soudem. Nyní již nevidíte květinu. Mezi vámi a květinou stojí vaše posouzení její krásy. Vaše minulá zkušenost.

POZORUJME. MILUJME.

Zamilujete se. Krásný pocit. Pocit, kdy do vašeho života přišla bytost, díky které jste byli ochotni naplno otevřít své srdce. A ten mohutný tok Lásky vaším srdcem způsobil ten euforický stav, stav zamilování. Před vámi stojí váš milovaný. A už to jede: Je nádherný! Je pozorný! Je ohleduplný! Je... A je vymalováno J! Mezi vámi a vaším milým stojí vaše posouzení – „Kluk z plakátu“. A jak to bude dál? Váš milý začne vykukovat zpoza plakátu. Začne ho ničit. Křičet: „Haló! Tady jsem!“ Až se mu to nakonec povede. A co uslyší nyní? „Ty ses úplně změnil! Takového tě neznám!“ A pro jistotu zavřeme srdce. A přitom náš milý jen upozorňoval na clonu, kterou mezi vás vložila vaše mysl.

A co s tím? Přesně to, co učí východní metodologie. Pozorovat! Nikoliv analyzovat.

„Jestliže analyzujete, chodíte stále dokola. Když pozorujete, vystoupili jste z kruhu.“ (OSHO)

Když vám řeknu, „dívejte se na květinu, ale nepřemýšlejte“, pak není dovoleno mluvení. Co tedy můžete dělat? Můžete být jenom pozorovatelem. Jestliže jste přítomni bez myšlení, jestliže na něco pouze pohlížíte, je to pozorování. Pozorování tedy znamená pasivní vědomí. Myšlení je aktivní, něco děláte. Ať už vidíte cokoliv, něco s tím děláte. Nejste jen pasivní, nejste jen zrcadlem – něco děláte. A jakmile něco děláte, pak jste tu věc už změnili. Ta věc ve vašem životě již neexistuje. Existuje už jen projekce vaší mysli. Pozorování je prožívání čistého bytí. Jste vy a je květina. Pozorováním máte možnost prožít přítomnost, prožít setkání s květinou, stát se jí.

Stejné to je s naším milovaným. Tady není potřeba moc vysvětlovat.

Nejkrásnější chvíle prožíváme, když mlčíme v objetí nebo když se mlčky držíme za ruce.

Jen být. Jen pozorovat. Jen vnímat. Být jedním. Ach!

Chcete-li prožívat, pozorovat, být v přítomnosti... vynechte slova. Když jíte – jezte beze slov. Když jdete – jděte – nemluvte. Pouze jděte, třeba jen několik sekund, a zahlédnete jiný svět – svět beze slov, skutečný svět, nikoliv svět mysli, který si člověk v sobě vytvořil. Užívejte chvíle „tady a teď!“

Přeji vám láskyplné jarní dny.

Každý máme něco, čemu se říká „limitující přesvědčení". Jsou to zpochybňující myšlenky sebe sama uhnízděné v naší psychice na cestě životem, které posilují roli oběti. Oběť obviňuje svět okolo sebe a zdůrazňováním zranění z minulosti sebe i okolí utvrzuje v tom, že právě kvůli nim nemůže udělat to, co by udělat měla či chtěla. Je to to známé „ale"...

Ale já nemůžu, protože...

Je až s podivem, kolik energie a času věnujeme limitujícím přesvědčením a pochybnostem. Každý byl někdy v životě někým zraněn, každý má z dětství zakořeněné nějaké limitující vzorce. No a co? Čím to krmíme svůj mozek? Existuje jen jedna cesta – věnovat tutéž energii, čas a myšlenky svému potenciálu, přáním, touhám a snům. Vytvoříme tak pozitivní emoce a pozitivní „otisky" v mozku a on si k nim postupně vyšlape „novou brázdu" (http://blog.chudlikova.com/post/83946276393/mozek-umi-prekryt-stare-brazdy). Mozek není „elastický", ale „plastický". Co do něj otiskneme, to posilujeme. Dávat svému mozku i srdci dobrou stravu znamená zaobírat se svými sny, možnostmi, hodnotami. Přesuneme se tak do role tvůrce. Tvůrce svého života. Tak si můžeme vytvořit novou identitu a sebehodnotu. Takovou, jakou chceme mít. Můžeme být tím, kým chceme být!

Jsem tím, kým chci být...

Jde o to, kam směřujeme svou pozornost a čemu vědomě či nevědomě dáváme moc svými myšlenkami, slovy a činy. Je to jako když volíme záběr při fotografování, kdy cíleně zabíráme svůj „rámeček zájmu", fokusujeme svou pozornost. To v mozku posiluje adekvátní neurospojení. Už v samotných myšlenkách tvoříme to, co se stane... A protože jsme tvůrci, neseme za své myšlenky, slova i skutky zodpovědnost.

Volím svoje myšlenky, slova i skutky a nesu za ně zodpovědnost! Jsou totiž moje...

„Cokoliv mysl člověka dokáže pojmout a čemu je schopna věřit, to může uskutečnit." N.Hill

Janka Chudlíková

www.jankachudlikova.com

 I o dovolené je vhodné jíst pravidelně a častěji

Prostřednictvím výdeje energie pohybovou aktivitou jistě vykompenzujeme občasný letní jídelní „hřích“ například v podobě  velké sladké zmrzliny či buřta pečeného na ohni, ale bylo by mylné se domnívat, že díky pohybu si můžeme dovolit neomezené množství jídla. V obdobích, kdy máme tendenci vybočit z běžného denního režimu, bychom především neměli zapomenout na jídelní režim, tj. rozdělení jídla do 5 denních chodů.

Často se totiž stává, že trávíme o dovolené celý den na výletu či na pláži, téměř nejíme a protože večer pocítíme hlad, dopřejeme si většinou velké množství jídla. Tělo má pak po celodenním „hladovění“ větší tendenci energii z večerního jídla uložit do tukových zásob.

Pro odbourávání tuků z těla je vám k dispozici skvělý pomocník – Diochi přípravek Lipodestron. Lipodestron jsou maximálně přírodní bioinformační kapsle s vlastnostmi přírodního tonica a životabudiče.  Lipodestron kapsle byly vyvinuty pro pomoc s lipodestrukcí tuků, urychlení jejich odborourávání, regeneraci svalové hmoty, podporu a nárůst energie. Objednat si jej můžete zde

Ochutnávejte s rozumem

Zachování pravidelného jídelního režimu je velmi důležité i na pobytech, kde je stravování zajištěno formou all inclusive. Různá lákadla v podobě sladkostí, alkoholických  nebo slazených nápojů, sendvičů a dalších dobrot, svádějí k ochutnání a je velmi těžké odolat.

Nenechte si zkazit požitek z jídla pocitem přeplněného žaludku. Máte na výběr, připravte si svůj „zdravý talíř“. Polovinu talíře by měla tvořit  zelenina,  čtvrtinu potraviny, které dodávají tělu zejména bílkoviny (maso, sýry, mléčné výrobky apod.) a z čtvrtiny potravinami, které dodají do  těla zejména sacharidy (přílohy, pečivo, ovoce). Doporučujeme si výběr jídla nejprve rozmyslet než začnete nakládat. Určitě bude příjemné ochutnávat přiměřené množství potravin, které neznáte nebo běžně nekonzumujete. Požitek z jídla a jeho pestrost jsou přínosnější než zkonzumované velké množství.

Zachováme-li přiměřené porce a nebudeme-li konzumovat jídla mimo, jistě udržíme rozumný energetický příjem.

Chystáme jídlo na výlet

Jestliže se rozhodneme pro aktivně strávenou dovolenou a konáme během ní různé, ať už pěší, cyklistické či jiné výlety, měli bychom se vyhnout tomu, že celý den nejíme nebo že sklouzneme k „nebezpečným“ rychlovkám, kterými si energeticky i množstvím tuku  vyčerpáme denní  příjem. To mohou být například dvě bagety u pumpy, nebo klobása s pivem a rohlíkem. V létě  to může být velké množství sladké limonády nebo zmrzliny. A navíc  hamburgery, hranolky, pizzy, buřty, bramboráky, langoše – nepředstavují jen nadbytečné kalorie. Z výživového hlediska představují většinou nadměrný příjem živočišných tuků v podobě nevhodných technologických postupů, zejména smažení.

V rámci zdravé stravy a zejména při hubnutí bychom měli omezit živočišné tuky a sacharidy s vysokým glykemickým indexem.

 Nadměrná spotřeba živočišných tuků vede k ukládání zásob v podobě tělesného tuku. Potraviny s vysokým glykemickým indexem (např. pečivo z bílé mouky, sladkosti) jsou zdravotně nežádoucí a ani nezasytí na dlouho.

Základ úspěchu je v plánování

Obzvláště u celodenní pěší turistiky či cykloturistiky je velmi důležité o skladbě denního jídelníčku přemýšlet. Prázdným či naopak přeplněným žaludkem  našemu tělu při chůzi či jízdě na kole jistě neprospíváme. Proto bychom měli konzumovat takovou stravu, která dodá přiměřené množství energie a přitom příliš nezatíží trávící trakt.

Při výběru potravin bychom také měli brát zřetel na hledisko trvanlivosti.

Na výlet s hodí i balené celozrnné chleby nebo křehké chleby. Vláknina vám může pomoci při zvládání zácpy, která často změnu prostředí o dovolených doprovází.

Pitný režim

Za normálních podmínek by měl dospělý člověk vypít nejméně 2-3 litry tekutin denně. Potřeba však v letních horkých dnech a také při pohybové aktivitě stoupá. Nejvhodnější tekutinou, která by měla tvořit pitný režim, je obyčejná voda. Můžeme si ji ochutit šťávou z čerstvého citrónou nebo pomeranče. Osvěžujícím nápojem se jistě může stát i vychlazený mátový nebo zázvorový čaj. Připomeňme si jen, že káva  by se do pitného režimu počítat neměla. Za každý šálek silné  kávy vypijte nejméně 2 dl vody navíc. 

Vedoucí Sféra Klubu Diochi Karlovy Vary

Brigádníků 18, naproti Penny Marketu, Karlovy Vary

Otevírací doba: dle dohody

T: 776 676 898