Regenerace ve sféře Diochi

 „Mým cílem bylo vymyslet takový produkt, který bude stejně silný jako antibiotika, bude na přírodní bázi, bude tam něco z kamenů, něco z fytoterapie a něco z informací rostlin.“

Boj s alergiemi nemusí být nekonečný zápas s větrnými mlýny

Někdo je alergický na chemické látky, někdo na pyly nejrůznějších rostlin, další na těžké kovy a jiný na hmyzí bodnutí. Organismus některých lidí reaguje podrážděně a až neúměrně třeba na obyčejný prací prášek, určité jídlo, třeba obyčejnou pochutinu, jako jsou arašídy.

Náš organismus reaguje různě – u někoho se objeví jen malá vyrážka, u jiného slité puchýřky a u někoho nastane okamžitý šok s dušením a celkovým selháváním těla. Některé alergie jsou prostě tak silné, že člověka bezprostředně ohrožují na životě.

V dnešní době je téměř každý na něco alergický

Alergická reakce je vyvolána tzv. alergenem. To je za normálních okolností látka zcela neškodná, ovšem v těle alergika spustí velmi silnou reakci. Může se jednat v podstatě o libovolnou látku, nejčastěji ale jde o proteiny. První střet s alergenem obvykle proběhne bez bouřlivých komplikací. Alergen reaguje s určitým typem bílých krvinek zvaných lymfocyty a vyvolává u nich produkci bílkoviny označované jako interleukin-4. Lymfocyty „osloví“ prostřednictvím molekul interleukinu-4 další typ lymfocytů a doženou je k produkci protilátek, pro něž imunologové používají označení IgE. Tyto protilátky kolují v krvi a vážou se na povrch buněk, jež jsou rovněž součástí komplikované imunitní obrany a podílejí se na spouštění zánětlivých reakcí.

Buňky pokryté protilátkami IgE se pak „napruží“ proti alergenu, který spustil tvorbu protilátky. Vše je v tichosti připraveno na alergickou reakci. Dá se tato reakce zpomalit či zcela vymazat? Nebyla by to příroda, aby neměla na každou chorobu připravenou bylinu. Podle přírody je namíchán „antialergický koktejl“ Deviral se zajímavým efektem řepíku lékařského, kuklíku městského a hřebíčkovce vonného. Supertrojka, která brzdí alergické reakce a upravuje metabolické procesy v těle. Na něco sáhnete, něco sníte, něco vdechnete a reagujete neadekvátně a silně alergicky? Pak tu jsou právě pro vás zmíněné tři vynikající byliny.

Jako nášlapná mina

Když se dostane alergen do těla podruhé, váže se na protilátky zakotvené na buňkách imunitní obrany. Je to, jako kdyby šlápl na minu. Buňky ze sebe vychrlí pestrý koktejl molekul spouštějících zánět. Tyto „mocné“ molekuly zasahují do funkce buněk, tkání, orgánů i celého organismu. Pod vlivem „zánětotvorného lektvaru“ dochází v tkáních k dramatickým změnám. Hladká svalovina se smršťuje, cévy se naopak roztahují. Dochází k podráždění nervů, sliznice vylučují bohatý sekret. To vše se v souhrnu navenek projeví jako alergická reakce. Její razance záleží na tom, jak je daný člověk na alergen citlivý, jaký alergen reakci vyvolal, jak a kudy se do těla dostal.

Například vdechnutí pylu vyvolá u alergika smrštění svalů v průduškách, při němž nemůže dýchat. Tady bych chtěl připomenout, že existuje doplněk stravy Astofresh, který je důkazem, že i výživa může být naší spásou. Poznal jsem jednu lékařku, jež má manžela astmatika. Ptala se mě: „Co, prosím vás, dáváte do Astofreshe, že mému manželovi zabírá na astmatické záchvaty lépe než klasický sprej? Vždyť tam jsou jen byliny!“ Ano, právě rostliny využívali naši předkové proti různým nemocem, a nutno říci, že úspěšně. Protože mohu-li se rostlinou otrávit, mohu se také vyléčit. A stejně tak stravou. A tak: výživo, budeš naším lékem. Ne však výživa z oblíbených fastfoodů, ale ta speciální – bylinná.

Chronický zánět jako základ alergie

Při kontaktu s kůží může alergen u citlivé osoby vyvolat ekzém. Po spolknutí alergenu, například s potravou, trápí alergika zase bolesti břicha, nevolnost, průjem, zvracení, ale i vyrážky. Tělo alergika má značnou toxickou zátěž. Někdo třeba užívá dlouhou dobu léčiva, která zatěžují například játra nebo ledviny, trpí zvýšenou teplotou, protože tak tělo reaguje na chronický zánět.

Rád bych vzpomněl na jednoho muže, jemuž jsem dělal diagnostiku a vyšel mu bakteriální infekt na močovém měchýři. Muž se podivil a řekl, že nic takového nemá, protože před týdnem absolvoval testy. Stejně mu to nedalo a šel za svým známým specialistou a ten potvrdil chronický zánět močového měchýře. Právě takový stav může způsobovat různé alergie. Stačí, abychom přicházeli do styku s nějakou kosmetikou častěji, a můžeme si vypěstovat alergii na tento kosmetický produkt, který se nám zpočátku líbil. Pro vznik alergie je jedním ze základů právě chronický zánět v těle.

Smrt ze žihadla

Ve vážných situacích reaguje na alergen přehnaně celé tělo a dochází k tzv. anafylaktickému šoku – postižený člověk se ocitá v ohrožení života. Takový průběh má často alergie na bodnutí hmyzem, například vosou, nebo alergie na léky, třeba antibiotika.

Jestliže užíváme antibiotika, můžeme užívání doplnit Deviralem, který naše tělo současně očišťuje a odstraňuje z něj toxickou zátěž. Stejně tak, pokud máte jakoukoliv alergii, nečekejte, až se objeví, ale začněte správnou výživou těla pomocí bylin, třeba pitím čaje Achyrocline satureioides a Deviralem. K tomu přidejte kupříkladu Detoxin nebo Diocel kapky (například 3x denně 6 kapek). Detoxikační a harmonizační účinek této kúry je úžasný. Alergie pak již tělo nezlomí. Důležité je správné načasování – začněte vyživovat a detoxikovat již nyní a na jaře se nemusíte bát přehnaných alergických reakcí na první pyly. Stačí se o sebe více starat. Vždyť přece zdraví je to nejcennější, co máme.

autor: Vladimír Ďurina

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 02/2010

Boldovník vonný je vždyzelený strom s kožovitými, tuhými a velmi aromatickými listy. Kvete pětiplátečnými bělorůžovými okvětními lístky, podepřenými rovněž pětiplátečným zeleným kalichem. Ve volné přírodě nacházíme boldovník především v Chile a Peru. K nám se dovážejí pouze listy z něj.

Užívaným předmětem sběru je především list, který se pro široké farmaceutické potřeby celkem běžně dováží.
Hlavní účinnou látkou je alkaloid boldin a silice. Silice obsahuje cymol, cienol a řadu dalších látek. Dále je v droze obsažen alkaloid spartein a několik alkaloidů méně významných. Glykosidy jsou zastoupeny boldoglucinem, boldosinem a peumosidem. Četné flavonoidy a třísloviny pak dokreslují látkové složení této drogy.

Výrazně podporuje tvorbu žluči i její distribuci do střeva. Je rovněž značně močopudná a pomáhá k vylučování kyseliny močové. Pokusy s užitím drogy při těžkém kašli prokázaly, že účinnost drogy je jen nepatrně nižší než účinnost kodeinu. Výhodou užívání boldovníku je, že nedochází ke vzniku závislosti. Ve vyšších dávkách poslouží jako emetikum a laxans. Známé je i působení sedativní.

Z boldovníku připravujeme nálev, který podáváme v množství 4 krát denně po 1 skleničce nebo třikrát denně po šálku.

Podáváme ale především formou kombinace – například s heřmánkem, řepíkem, vlaštovičníkem nebo jablečníkem.
Překročení doporučené dávky vyvolává průjmy a celkový pocit ošklivosti, spojený s dávením, takže případná otrava nehrozí.

Vzhledem k tomu, že se k nám dováží jen list, zpracováváme pouze ten, I když jsou známy případy homeopatického zpracování ostatních částí boldovníku.

Pro 4 osoby budeme potřebovat:

900g brambor
15g oloupaného čerstvého zázvoru
3 stroužky česneku
2 větší rajčata
4 lžíce rostlinného oleje
¾ lžičky semínek římského kmínu
1 lžička semínek hořčice
1 velká oloupaná cibule
1 lžička kurkumy
2 lžičky mletého koriandru
1 lžička mletého římského kmínu
1 lžička garam masaly
½ lžičky chilli koření
1 velká hrst čerstvého nasekaného koriandru

Postup:

Ve velkém hrnci uveďte do varu vodu a osolte ji. Vsypte brambory a uvařte je do měkka. Pak je nechte trochu vychladnout, oloupejte a nakrájejte na 2,5cm kostky. Promíchejte zázvor, česnek a čtvrtky rajčete. Velké silnostěnné pánvi rozehřejte olej. Vsypte semínka římského kmínu a hořčice a chvíli smažte, pak přidejte cibuli. Smažte asi minutu, přidejte rajčatovou směs, mletá koření a sůl. Smažte zlehka asi 2 minuty, až se směs a vůně propojí. Přidejte kousky rajčat, promíchejte a smažte 3 až 4 minuty, pak vsypte brambory a smažte další 4minuty, aby nasákly kořeněnou šťávou. Je li třeba, dosolte. Nakonec vmíchejte lístky koriandru.

 Nemoci, jež otřásly světem: Jed, lék, zkrášlovadlo i smrtící zbraň

Ptáte se, co je to za hloupý název? Co má společného jed s lékem? Takřka vše, odpovídám. Jed, jak nás učili v toxikologii, se od nejedu liší pouze množstvím. Je to tak, každá látka je potenciálně toxická, záleží na dávce. A tak táž látka může být jedem stejně jako lékem. Asi na tom není nic překvapivého – kdyby léky měly pouze léčivé účinky, nedalo by se jimi předávkovat.

Ale proč zkrášlovadlo a smrtící zbraň, není to už trochu přitažené za vlasy? Ujišťuji vás, že není. Existuje totiž jedna látka, která je extrémně prudkým jedem, zároveň se používá v lékařství, ale také pro kosmetické „zkrášlení“ a zároveň je potenciálně jednou z nejnebezpečnějších biologických zbraní. Stále netušíte, o čem mluvím?

Na začátku věda

Nejrůznější otravy z jídla bývaly pravděpodobně dříve zcela běžné. Koneckonců lidé neměli k dispozici lednice, mrazáky ani prostředky k účinné sterilizaci a konzervaci potravin, jako máme dnes. A víme, že ani v dnešní přetechnizované době se špatně konzervovaným potravinám nevyhneme. Není proto divu, že otravy z jídel nevzbuzovaly přílišné zděšení, pokud se ovšem nejednalo o větší počet lidí najednou. Tak tomu bylo zřejmě např. v 10. stolení, kdy byzantský císař Leon VI. Moudrý vydal zákaz výroby krvavých klobás.

Až o mnoho století později, mezi lety 1817 a 1822, studoval ve Württembergu německý básník a lékař Justinus Kerner (1786–1862) množství nemocí a záhadných úmrtí. Nakonec dospěl k závěru, že se jde o otravy z místních klobás a uzenin. Jako první předpokládal, že se jedná o jed biologického původu. Popsal i některé z příznaků, např. pokleslá oční víčka, a určil přímou příčinu smrti – zástava dechu. O osmdesát let později, v roce 1895, vedla hromadná otrava po smuteční večeři v jedné belgické vísce k objevu hledaného patogenu. Jejím „otcem“ se stal profesor bakteriologie na univerzitě v Gentu Émile Pierre van Ermegem. Za „masového vraha“ byla označena bakterie Clostridium botulinum. Již o dvacet let dříve se definitivně ujal název nemoci – botulismus (z lat. botulus – klobása).

V roce 1928 přišel další vědecký úspěch, když se dvěma vědcům, Tessmeru Snipeovi a Hermannu Sommerovi, podařilo izolovat čistý toxin, jedovatou látku, kterou bakterie vylučuje. Přeskočme nyní časovou linii (vrátíme se k ní v dalším oddíle) a povězme si o botulismu něco více. Celkem bylo objeveno sedm antigenně (imunologicky) odlišných sérotypů neurotoxinu označovaných A–G, z nichž čtyři (A, B, E a vzácně i F) způsobují botulismus u lidí. C, D, E vyvolávají nemoc u jiných savců, ptáků i ryb.

Rozlišujeme tři typy botulismu. Botulismus přenášený potravou vzniká při požití jídla, případně nápoje již kontaminovaného toxinem, produktem botulinových bakterií. Lze mu relativně snadno předejít zahřátím na dostatečnou teplotu, neboť již teplota nad 60 °C toxin inaktivuje. Dalším typem je botulismus vzniklý ze zranění, kdy dojde k infekci otevřené rány, kde se baterie namnoží a toxin se může dostat do krevního oběhu. Ač se bakterie často nachází v půdě, tento druh nemoci je vzácný a nejčetnější je výskyt u závislých na intravenózních drogách.

Posledním typem je kojenecký (nebo také střevní) botulismus. Jde o případ, kdy se zapouzdřené spory bakterií, jež vydrží i teplotu nad 100°C, dostanou s potravou do střev kojenců. Ti mají ve střevech kyselejší prostředí a vůbec vhodnější podmínky pro množení těchto bakterií než dospělí. Pokud se zde bakterie začnou množit a produkovat toxin, jde o vážné, mnohdy smrtelné onemocnění. Dospělých se toto onemocnění zpravidla netýká. Protože spory bakterie C. botulinum může obsahovat med (obsahuje je asi 10 % testovaných vzorků), nedoporučuje se podávání medu dětem mladším jednoho roku. Je to jediný známý zdroj spor bakterií (z potravy) pro kojence. „Dětský“ botulismus je znám až od roku 1976, a ročně se např. v USA objeví asi stovka potvrzených případů této nemoci, většinou u dětí mladších než šest měsíců.

Co se týče nejznámějšího botulismu, tedy toho pocházejícího ze špatně skladované či tepelně neupravené potravy, pak v současnosti nejčastějším zdrojem jsou domácí výrobky. Zatímco producenti potravinářských výrobků musí splňovat nejpřísnější podmínky při výrobě svých produktů (např. zahřátí na teplotu 121 °C po 3 minuty), domácí „zavařovatelé“ často podstatných zásad nedbají. Bakterie produkuje toxin jen v případech, kdy se množí za speciálních podmínek. Těmi jsou nízké pH (kyselé, pod 5,4) a minimum nebo úplná absence kyslíku. Bakterie se živí rozkládajícím se organickým materiálem. Proto se nachází ve špatně zapracovaném mase, ale také v zavařovaných potravinách, které vytvářejí kyselé prostředí – např. mrkvový džus, chřest, zelené fazole, červená řepa nebo kukuřice. Všechno toto jídlo by ale mělo být bezpečné, pokud je povařené 20 minut před podáním. Nicméně pokud se např. v kovových konzervách množí botulové bakterie, vznikají plyny, které plechovku „vypouknou“. Žádné takové podezřelé zavařeniny by se nikdy neměly požívat, stejně jako zrezavělé nebo různě proděravělé či jinak netěsnící zavařené produkty či páchnoucí uzeniny. V ČR se objeví tak 3–4 potvrzené případy botulismu ročně.

A jaké jsou příznaky a průběh nemoci? Symptomy mohou nastat po šesti hodinách, ale také až po dvou týdnech od požití (zpravidla je to 12–36 hodin). Jedná se o potíže s mluvením, viděním a polykáním. Přesněji: dvojité či rozostřené vidění, pokleslá víčka, neschopnost zřetelně artikulovat, obtížné polykání, sucho v ústech, svalová slabost. Jde o paralýzu, kterou neurotoxin vyvolává. Pokud nedojde k podání protilátky, ve většině případů končí nemoc smrtí (do 24–72 hodin od objevení příznaků) způsobenou paralýzou dýchacích svalů.

Na začátku 20. století byla mortalita u pacientů s botulismem 70 %. WHO dnes uvádí, že smrtnost je 5 % (typ B), resp. 10 % (typ A), u pacientů starších 60 let je to 30 %. Nicméně pokud je botulismus neléčen, stále platí, že jde ve většině případů (60–70 %) o nemoc pro člověka poslední. Celkem běžnou nemocí je botulismus pro vodní ptactvo, zejména kachny. Napadá ale i chovnou drůbež. Může napadat i dobytek, kde může „vymýtit“ až tři čtvrtiny stáda. Naopak poměrně vzácný je u domácích zvířat, psi se z botulismu vyléčí zpravidla za dva týdny.

Lék a elixír mládí v jednom

A nyní se vraťme zpět v čase, do 50. let 20. století. Byl to již zmíněný Justinus Kerner, objevitel klobásového jedu, který jako první naznačil možnosti terapeutického využití botulotoxinu. A právě v padesátých a šedesátých letech počala cesta vedoucí k využití jím naznačeného léčebného potenciálu silného jedu. Doktoru Edwardu Schantzovi se podařilo izolovat čistý botulotoxin v krystalické formě. Doktor Vernon Brooks objevil, že malé množství botulotoxinu dokáže dočasně uvolnit napjatý sval. Oční lékař Alan B. Scott začal s vědeckými pokusy na opicích, kdy se pokoušel injekčním podáním léčit šilhavost. Nakonec dostal oprávnění pokračovat ve svém výzkumu i na lidech, a botulotoxin se skutečně začal k léčbě strabismu používat. Práva k distribuci tohoto léku koupila v USA nadnárodní farmaceutická společnost Allergan Inc., která koupila i výzkumnou společnost dr. Scotta a v roce 1989 vznikl lék a dnes všeobecně známý ochranný název BOTOX. V devadesátých letech se při dalších výzkumech zjistilo, že Botox lze s úspěchem použít i při nadměrném pocení, kdy nezabírají antiperspiranty, a také při spasmech po mozkové obrně.

Asi nejzajímavější objev přinesla kanadská oční lékařka Jean Carruthers, která si všimla, že její pacienti, jimž Botox podávala, vypadají jakoby bez vrásek. Spolu s manželem (dermatolog) položili základ výzkumu a budoucímu nejčastějšímu využití Botoxu – kosmetickému odstranění vrásek. Oficiálního povolení k použití při vyhlazení vrásek a léčbě nadměrného pocení se v USA Botoxu dostalo v roce 2002.

Botox je čistý botulotoxin A, samozřejmě naředěný fyziologickým roztokem (stejně tak jiný výrobek s údajně nižší účinností – DYSPORT firmy Ipsen). Používá se k vyhlazení vrásek na čele, u kořene nosu, u zevních očních koutků, při redukci vrásek na krku. Ambulantní zákrok bez anestezie trvá 5–10 minut. Výsledný efekt trvá asi tři měsíce, po druhém podání přibližně půl roku. Poté lze zákrok podstupovat pravidelně zhruba každých devět měsíců, nejedná se o trvalou změnu. Kontraindikací je těhotenství, laktace, poruchy srážlivosti krve. Botox také nelze podat při současném užívání antibiotik či léků na srdeční arytmii. Výsledek se projeví za 3–6 dní, nejlepšího efektu je dosaženo po 14 dnech. Cena za zákrok se pohybuje kolem 4–6 tisíc korun.

Princip je založen na neurotoxicitě botulotoxinu, který v neuronech blokuje uvolnění neurotransmiteru acetylcholinu. Mimický sval, jenž vrásku „vytváří“, je tak dočasně vyřazen z provozu. Stejného principu se využívá i při jiných terapeutických použitích botulotoxinu. Zmiňme např. spasticitu, tiky, třesy, hypersalivace, chronické bolesti hlavy. Prokázaná účinnost u fokálních dystonií je více než 85 %, což je oproti 40% účinnosti farmakoterapie vysoké číslo.

Hrozba

Odvrácenou stranou pohádky o krásných lidech jsou nehody a nežádoucí účinky Botoxu (svalová slabost, potíže s polykáním, potíže s mluvením, dýchací obtíže). Je třeba si uvědomit, že botulotoxin je prudký jed. Dokonce se jedná o nejjedovatější známou látku pro člověka vůbec! Smrtelnou dávkou pro dospělého jedince při vdechnutí je pouhý 1 mikrogram (některé zdroje uvádějí i čtvrtinové množství), intravenózně dokonce desetkrát méně. Pro terapeutické účely se používají dávky mnohem nižší, nicméně k vážným i smrtelným nehodám po aplikaci Botoxu bohužel došlo. V roce 2005 FDA uvedla, že mezi lety 1989 a 2003 došlo v USA k 28 smrtelným případům po aplikaci Botoxu, avšak ani jedna z nich nebyla po aplikaci za účelem kosmetického vyhlazení vrásek. Jiný zdroj uvádí mezi lety 1997–2006 šestnáct úmrtí (z toho jeden případ po aplikaci za účelem vyhlazení vrásek).

Možná největší hrozbou spojenou s botulotoxinem je možnost výroby biologické zbraně. Bakterii lze celkem snadno kultivovat v laboratorních podmínkách a je řazena mezi pět nejnebezpečnějších látek, které lze k výrobě biologické zbraně využít. Jako zbraň má botulotoxin hned několik výhod. Množství potřebné k vyvolání nemoci či způsobení smrti člověka je extrémně malé. Distribuce je poměrně snadná. Přeživší musí absolvovat dlouhou dobu (několik měsíců) intenzivní péče, aby se z následků dostali. „Nevýhodou“ je fakt, že botulismus se nijak nešíří z člověka na člověka.

Botulotoxin jako zbraň lze rozptýlit ve formě aerosolu nebo třeba přidat do vodního zdroje. V roce 1971 se v modelu WHO podařilo vypočítat, že aplikace 250 g botulotoxinu do vodojemu pro 50 000 obyvatel by měla za následek smrt 60 % z nich. Čistě teoreticky by taková dávka „ideálně intravenózně nadávkovaná“ spolehlivě vyhubila celé lidstvo. Inu, ne každá přírodní látka je zrovna vhodná pro domácí lékárničku.

Za druhé světové války existoval plán, kdy čínské prostitutky měly botulotoxinem otrávit vysoké důstojníky japonské armády. Nicméně k tomuto kroku nakonec nikdy nedošlo. Během této nejhrůznější války v historii lidstva se botulotoxin pro vojenské účely snažilo vyprodukovat hned několik zemí. Údajně proběhly i zkoušky v kanadské divočině, kde padlo za oběť mnoho zvěře. Ale nemusíme tak daleko do historie. CIA tvrdí, že irácký režim Saddáma Husajna vedl až 100 různých zařízení na výrobu biologických zbraní, maskovaných jako farmaceutické továrny, pivovary nebo třeba mlékárny. Údajně měl vyrobit mj. i přes 8000 litrů antraxu a dvojnásobek botulotoxinu. Nevím, zda lze takovým tvrzením věřit či zda mělo jít o botulotoxin čistý, pak by takové množství mohlo vyhubit snad celou živočišnou říši světa. Avšak není fér ukazovat prstem pouze na Irák. Mezi další země, které jsou podezřelé, že botulotoxin vyrobily nebo se to o nich s jistotou ví, se řadí Kanada, Francie, Írán, Severní Korea, Jižní Afrika, Sýrie, Velká Británie – a nikoho nepřekvapí, že také USA.

 uveřejněno v časopise Sféra, vydání 01/2010

Tato modře kvetoucí dekorativní rostlina s bohatým terapeutickým a kulinářským využitím byla používána již v dobách antiky, kdy se pilo víno s naloženými listy brutnáku jako prostředek posilující srdce, dodávající odvahu a rozveselující mysl. Brutnákové víno bylo například nezbytným "dopingem" gladiátorů, než vstoupili do arény, a tak nás ani nepřekvapí, že název této rostliny (pocházející z keltského "borrah") značí odvahu.

Popis: Brutnák je jednoletá rostlina, s přímými lodyhami vysokými 10-80 cm. Lodyhy jsou jednoduché nebo větvené, v horní části jsou často červeně naběhlé. Jsou porostlé řídkými, tuhými, odstálými, štětinovitými chlupy. Listy mají vejčitý až elipčitě kopinatý tvar. Listy v přízemní růžici jsou dlouze řapíkaté, lodyžní listy jsou přisedlé. Jejich velikost se pohybuje v rozmezí 2 až 5 cm x 3 až 10 cm. Čepele mají vyniklou žilnatinu, nejsou vroubkované, bývají ale vykrajované nebo vlnitě zprohýbané. Květy vyrůstají na převislých stopkách dlouhých 2 cm a tvoří řídké listnaté vijany. Jsou stopkaté, nící, modré, zřídka bílé, v ústí koruny s bílou pakorunkou. Plody jsou světle hnědé, vejčité, drsné tvrdky. Rostlina kvete od května až do září.

Výskyt a rozšíření: Brutnák lékařský roste na slunných nebo polostinných místech v kyprých půdách bohatých na minerály. Potřebuje velký prostor, protože se rozrůstá do šířky. V České republice není původní. Pochází z jižní Evropy (oblast Středomoří od Španělska po Turecko) a severozápadní Afriky, ale dnes je rozšířen prakticky na všech kontinentech. Boraginaceae - brutnákovité
Jak již starší název - drsnolisté - napovídá, jedná se vesměs o drsně chlupaté, jednoleté až vytrvalé byliny. Lodyhy přímé, listy v přízemní růžici i na lodyze. Jsou zpravidla střídavé, bez palistů, přisedlé nebo řapíkaté, celokrajné. Květy ve vijanech, oboupohlavné, pravidelné, pětičetné. V ústí koruny je pakorunka. Korunní i kališní lístky srostlé. Vytrvalý kalich se za plodu často zvětšuje. Plodem jsou čtyři jednosemenné tvrdky.
Rostliny se používají zvláště jako léčivé byliny (brutnák, plicník, pilát, kamejka, kostival atd.), do salátů (hadinec, brutnák), jako okrasné (pomněnka, brutnák) a medonosné rostliny.
Celkově čeleď zahrnuje okolo 100 rodů a 2000 druhů především v subtropických a mírných pásech, z čehož u nás roste okolo 20 rodů s více než 40 druhy.

Sběr: Drogou je kvetoucí nať (Herba boraginis), sbíraná nejlépe v první fázi květu. Používáme čerstvou, zamraženou nebo sušenou. Sušíme rychle v suchu a temnu v tenkých vrstvách. Samotné květy lze ještě konzervovat naložením do octa, kandováním v cukru či zamražením do kostek ledu. Hitem poslední doby je brutnákové semeno, ze kterého se lisuje brutnákový olej.

Pěstování: Rostliny potřebují slunné nebo polostinné místo, hodně prostoru, rozrůstají se do šířky. Brutnák se vysévá v dubnu přímo na stanoviště, potřebuje zeminu dobře zásobenou kompostem nebo rozleželou chlévskou mrvou, aby narostl do výšky. Poměrně velká hranatá semena brutnáku, která jsme sklidili z loňské sklizně nebo koupili, snadno klíčí ve tmě, proto je zahrneme asi 5cm vrstvou zeminy a tu mírně udusáme. Rostliny brzy vzejdou. Pro jejich úspěšný vývoj udržujeme záhon vlhký. Výsev jednotíme na 30 až 50 cm - sazenice zásadně nepřesazujeme, protože podobně jako kopr mají rostlinky kůlovité kořeny pronikající hluboko do země. Příliš husté porosty brutnáku trpí přemnožením mšic. Po třech týdnech začneme rostliny přihnojovat kompostem nebo organickými hnojivy. Výborně působí kopřivový výluh. Rostlinu můžeme stejně úspěšně pěstovat v truhlících nebo nádobách, musíme se však spokojit s podstatně nižším vzrůstem.

Účinné látky: Nať obsahuje především slizy (až 30 %), třísloviny, pryskyřice, saponiny, minerální látky (hlavně vápník, draslík a mangan), vitaminy (zejména C v čerstvých listech), aminokyseliny a další důležité látky. Účinky na organismus
Brutnák má močopudné, protizánětlivé a dezinfekční účinky a vliv na zlepšení dýchání. Vyzkoušejte
- Čaj z brutnáku rozrazilu a meduňky pro zlepšení paměti
- Odvar z brutnáku při jarní očistné kúře
- Obden střídaný nálev z jahodníku a brutnáku (4-6x denně) při nadměrném pocení

Chronické bolesti hlavy jsou v naší populaci velmi časté a klasická medicína na ně bývá obvykle krátká. Detoxikací organismu a úpravou životosprávy dokáže alternativní medicína doslova zázraky. Někdy se bolesti hlavy ovlivní poměrně snadno, hlavně ty, které netrvají dlouho. Pokud má pacient bolesti mnoho let, pak detoxikace bude dlouhá a postupná, mnohdy projdeme i fázemi zhoršení a následného klidu či zlepšení. V průměru podle svých vyléčených pacientů mohu říci, že detoxikace pro bolesti hlavy do úplného ústupu bolestí se pohybuje kolem 1,5 roku permanentní detoxikace.