Regenerace ve sféře Diochi

 Nemoci, jež otřásly světem: Jed, lék, zkrášlovadlo i smrtící zbraň

Ptáte se, co je to za hloupý název? Co má společného jed s lékem? Takřka vše, odpovídám. Jed, jak nás učili v toxikologii, se od nejedu liší pouze množstvím. Je to tak, každá látka je potenciálně toxická, záleží na dávce. A tak táž látka může být jedem stejně jako lékem. Asi na tom není nic překvapivého – kdyby léky měly pouze léčivé účinky, nedalo by se jimi předávkovat.

Ale proč zkrášlovadlo a smrtící zbraň, není to už trochu přitažené za vlasy? Ujišťuji vás, že není. Existuje totiž jedna látka, která je extrémně prudkým jedem, zároveň se používá v lékařství, ale také pro kosmetické „zkrášlení“ a zároveň je potenciálně jednou z nejnebezpečnějších biologických zbraní. Stále netušíte, o čem mluvím?

Na začátku věda

Nejrůznější otravy z jídla bývaly pravděpodobně dříve zcela běžné. Koneckonců lidé neměli k dispozici lednice, mrazáky ani prostředky k účinné sterilizaci a konzervaci potravin, jako máme dnes. A víme, že ani v dnešní přetechnizované době se špatně konzervovaným potravinám nevyhneme. Není proto divu, že otravy z jídel nevzbuzovaly přílišné zděšení, pokud se ovšem nejednalo o větší počet lidí najednou. Tak tomu bylo zřejmě např. v 10. stolení, kdy byzantský císař Leon VI. Moudrý vydal zákaz výroby krvavých klobás.

Až o mnoho století později, mezi lety 1817 a 1822, studoval ve Württembergu německý básník a lékař Justinus Kerner (1786–1862) množství nemocí a záhadných úmrtí. Nakonec dospěl k závěru, že se jde o otravy z místních klobás a uzenin. Jako první předpokládal, že se jedná o jed biologického původu. Popsal i některé z příznaků, např. pokleslá oční víčka, a určil přímou příčinu smrti – zástava dechu. O osmdesát let později, v roce 1895, vedla hromadná otrava po smuteční večeři v jedné belgické vísce k objevu hledaného patogenu. Jejím „otcem“ se stal profesor bakteriologie na univerzitě v Gentu Émile Pierre van Ermegem. Za „masového vraha“ byla označena bakterie Clostridium botulinum. Již o dvacet let dříve se definitivně ujal název nemoci – botulismus (z lat. botulus – klobása).

V roce 1928 přišel další vědecký úspěch, když se dvěma vědcům, Tessmeru Snipeovi a Hermannu Sommerovi, podařilo izolovat čistý toxin, jedovatou látku, kterou bakterie vylučuje. Přeskočme nyní časovou linii (vrátíme se k ní v dalším oddíle) a povězme si o botulismu něco více. Celkem bylo objeveno sedm antigenně (imunologicky) odlišných sérotypů neurotoxinu označovaných A–G, z nichž čtyři (A, B, E a vzácně i F) způsobují botulismus u lidí. C, D, E vyvolávají nemoc u jiných savců, ptáků i ryb.

Rozlišujeme tři typy botulismu. Botulismus přenášený potravou vzniká při požití jídla, případně nápoje již kontaminovaného toxinem, produktem botulinových bakterií. Lze mu relativně snadno předejít zahřátím na dostatečnou teplotu, neboť již teplota nad 60 °C toxin inaktivuje. Dalším typem je botulismus vzniklý ze zranění, kdy dojde k infekci otevřené rány, kde se baterie namnoží a toxin se může dostat do krevního oběhu. Ač se bakterie často nachází v půdě, tento druh nemoci je vzácný a nejčetnější je výskyt u závislých na intravenózních drogách.

Posledním typem je kojenecký (nebo také střevní) botulismus. Jde o případ, kdy se zapouzdřené spory bakterií, jež vydrží i teplotu nad 100°C, dostanou s potravou do střev kojenců. Ti mají ve střevech kyselejší prostředí a vůbec vhodnější podmínky pro množení těchto bakterií než dospělí. Pokud se zde bakterie začnou množit a produkovat toxin, jde o vážné, mnohdy smrtelné onemocnění. Dospělých se toto onemocnění zpravidla netýká. Protože spory bakterie C. botulinum může obsahovat med (obsahuje je asi 10 % testovaných vzorků), nedoporučuje se podávání medu dětem mladším jednoho roku. Je to jediný známý zdroj spor bakterií (z potravy) pro kojence. „Dětský“ botulismus je znám až od roku 1976, a ročně se např. v USA objeví asi stovka potvrzených případů této nemoci, většinou u dětí mladších než šest měsíců.

Co se týče nejznámějšího botulismu, tedy toho pocházejícího ze špatně skladované či tepelně neupravené potravy, pak v současnosti nejčastějším zdrojem jsou domácí výrobky. Zatímco producenti potravinářských výrobků musí splňovat nejpřísnější podmínky při výrobě svých produktů (např. zahřátí na teplotu 121 °C po 3 minuty), domácí „zavařovatelé“ často podstatných zásad nedbají. Bakterie produkuje toxin jen v případech, kdy se množí za speciálních podmínek. Těmi jsou nízké pH (kyselé, pod 5,4) a minimum nebo úplná absence kyslíku. Bakterie se živí rozkládajícím se organickým materiálem. Proto se nachází ve špatně zapracovaném mase, ale také v zavařovaných potravinách, které vytvářejí kyselé prostředí – např. mrkvový džus, chřest, zelené fazole, červená řepa nebo kukuřice. Všechno toto jídlo by ale mělo být bezpečné, pokud je povařené 20 minut před podáním. Nicméně pokud se např. v kovových konzervách množí botulové bakterie, vznikají plyny, které plechovku „vypouknou“. Žádné takové podezřelé zavařeniny by se nikdy neměly požívat, stejně jako zrezavělé nebo různě proděravělé či jinak netěsnící zavařené produkty či páchnoucí uzeniny. V ČR se objeví tak 3–4 potvrzené případy botulismu ročně.

A jaké jsou příznaky a průběh nemoci? Symptomy mohou nastat po šesti hodinách, ale také až po dvou týdnech od požití (zpravidla je to 12–36 hodin). Jedná se o potíže s mluvením, viděním a polykáním. Přesněji: dvojité či rozostřené vidění, pokleslá víčka, neschopnost zřetelně artikulovat, obtížné polykání, sucho v ústech, svalová slabost. Jde o paralýzu, kterou neurotoxin vyvolává. Pokud nedojde k podání protilátky, ve většině případů končí nemoc smrtí (do 24–72 hodin od objevení příznaků) způsobenou paralýzou dýchacích svalů.

Na začátku 20. století byla mortalita u pacientů s botulismem 70 %. WHO dnes uvádí, že smrtnost je 5 % (typ B), resp. 10 % (typ A), u pacientů starších 60 let je to 30 %. Nicméně pokud je botulismus neléčen, stále platí, že jde ve většině případů (60–70 %) o nemoc pro člověka poslední. Celkem běžnou nemocí je botulismus pro vodní ptactvo, zejména kachny. Napadá ale i chovnou drůbež. Může napadat i dobytek, kde může „vymýtit“ až tři čtvrtiny stáda. Naopak poměrně vzácný je u domácích zvířat, psi se z botulismu vyléčí zpravidla za dva týdny.

Lék a elixír mládí v jednom

A nyní se vraťme zpět v čase, do 50. let 20. století. Byl to již zmíněný Justinus Kerner, objevitel klobásového jedu, který jako první naznačil možnosti terapeutického využití botulotoxinu. A právě v padesátých a šedesátých letech počala cesta vedoucí k využití jím naznačeného léčebného potenciálu silného jedu. Doktoru Edwardu Schantzovi se podařilo izolovat čistý botulotoxin v krystalické formě. Doktor Vernon Brooks objevil, že malé množství botulotoxinu dokáže dočasně uvolnit napjatý sval. Oční lékař Alan B. Scott začal s vědeckými pokusy na opicích, kdy se pokoušel injekčním podáním léčit šilhavost. Nakonec dostal oprávnění pokračovat ve svém výzkumu i na lidech, a botulotoxin se skutečně začal k léčbě strabismu používat. Práva k distribuci tohoto léku koupila v USA nadnárodní farmaceutická společnost Allergan Inc., která koupila i výzkumnou společnost dr. Scotta a v roce 1989 vznikl lék a dnes všeobecně známý ochranný název BOTOX. V devadesátých letech se při dalších výzkumech zjistilo, že Botox lze s úspěchem použít i při nadměrném pocení, kdy nezabírají antiperspiranty, a také při spasmech po mozkové obrně.

Asi nejzajímavější objev přinesla kanadská oční lékařka Jean Carruthers, která si všimla, že její pacienti, jimž Botox podávala, vypadají jakoby bez vrásek. Spolu s manželem (dermatolog) položili základ výzkumu a budoucímu nejčastějšímu využití Botoxu – kosmetickému odstranění vrásek. Oficiálního povolení k použití při vyhlazení vrásek a léčbě nadměrného pocení se v USA Botoxu dostalo v roce 2002.

Botox je čistý botulotoxin A, samozřejmě naředěný fyziologickým roztokem (stejně tak jiný výrobek s údajně nižší účinností – DYSPORT firmy Ipsen). Používá se k vyhlazení vrásek na čele, u kořene nosu, u zevních očních koutků, při redukci vrásek na krku. Ambulantní zákrok bez anestezie trvá 5–10 minut. Výsledný efekt trvá asi tři měsíce, po druhém podání přibližně půl roku. Poté lze zákrok podstupovat pravidelně zhruba každých devět měsíců, nejedná se o trvalou změnu. Kontraindikací je těhotenství, laktace, poruchy srážlivosti krve. Botox také nelze podat při současném užívání antibiotik či léků na srdeční arytmii. Výsledek se projeví za 3–6 dní, nejlepšího efektu je dosaženo po 14 dnech. Cena za zákrok se pohybuje kolem 4–6 tisíc korun.

Princip je založen na neurotoxicitě botulotoxinu, který v neuronech blokuje uvolnění neurotransmiteru acetylcholinu. Mimický sval, jenž vrásku „vytváří“, je tak dočasně vyřazen z provozu. Stejného principu se využívá i při jiných terapeutických použitích botulotoxinu. Zmiňme např. spasticitu, tiky, třesy, hypersalivace, chronické bolesti hlavy. Prokázaná účinnost u fokálních dystonií je více než 85 %, což je oproti 40% účinnosti farmakoterapie vysoké číslo.

Hrozba

Odvrácenou stranou pohádky o krásných lidech jsou nehody a nežádoucí účinky Botoxu (svalová slabost, potíže s polykáním, potíže s mluvením, dýchací obtíže). Je třeba si uvědomit, že botulotoxin je prudký jed. Dokonce se jedná o nejjedovatější známou látku pro člověka vůbec! Smrtelnou dávkou pro dospělého jedince při vdechnutí je pouhý 1 mikrogram (některé zdroje uvádějí i čtvrtinové množství), intravenózně dokonce desetkrát méně. Pro terapeutické účely se používají dávky mnohem nižší, nicméně k vážným i smrtelným nehodám po aplikaci Botoxu bohužel došlo. V roce 2005 FDA uvedla, že mezi lety 1989 a 2003 došlo v USA k 28 smrtelným případům po aplikaci Botoxu, avšak ani jedna z nich nebyla po aplikaci za účelem kosmetického vyhlazení vrásek. Jiný zdroj uvádí mezi lety 1997–2006 šestnáct úmrtí (z toho jeden případ po aplikaci za účelem vyhlazení vrásek).

Možná největší hrozbou spojenou s botulotoxinem je možnost výroby biologické zbraně. Bakterii lze celkem snadno kultivovat v laboratorních podmínkách a je řazena mezi pět nejnebezpečnějších látek, které lze k výrobě biologické zbraně využít. Jako zbraň má botulotoxin hned několik výhod. Množství potřebné k vyvolání nemoci či způsobení smrti člověka je extrémně malé. Distribuce je poměrně snadná. Přeživší musí absolvovat dlouhou dobu (několik měsíců) intenzivní péče, aby se z následků dostali. „Nevýhodou“ je fakt, že botulismus se nijak nešíří z člověka na člověka.

Botulotoxin jako zbraň lze rozptýlit ve formě aerosolu nebo třeba přidat do vodního zdroje. V roce 1971 se v modelu WHO podařilo vypočítat, že aplikace 250 g botulotoxinu do vodojemu pro 50 000 obyvatel by měla za následek smrt 60 % z nich. Čistě teoreticky by taková dávka „ideálně intravenózně nadávkovaná“ spolehlivě vyhubila celé lidstvo. Inu, ne každá přírodní látka je zrovna vhodná pro domácí lékárničku.

Za druhé světové války existoval plán, kdy čínské prostitutky měly botulotoxinem otrávit vysoké důstojníky japonské armády. Nicméně k tomuto kroku nakonec nikdy nedošlo. Během této nejhrůznější války v historii lidstva se botulotoxin pro vojenské účely snažilo vyprodukovat hned několik zemí. Údajně proběhly i zkoušky v kanadské divočině, kde padlo za oběť mnoho zvěře. Ale nemusíme tak daleko do historie. CIA tvrdí, že irácký režim Saddáma Husajna vedl až 100 různých zařízení na výrobu biologických zbraní, maskovaných jako farmaceutické továrny, pivovary nebo třeba mlékárny. Údajně měl vyrobit mj. i přes 8000 litrů antraxu a dvojnásobek botulotoxinu. Nevím, zda lze takovým tvrzením věřit či zda mělo jít o botulotoxin čistý, pak by takové množství mohlo vyhubit snad celou živočišnou říši světa. Avšak není fér ukazovat prstem pouze na Irák. Mezi další země, které jsou podezřelé, že botulotoxin vyrobily nebo se to o nich s jistotou ví, se řadí Kanada, Francie, Írán, Severní Korea, Jižní Afrika, Sýrie, Velká Británie – a nikoho nepřekvapí, že také USA.

 uveřejněno v časopise Sféra, vydání 01/2010

Tato modře kvetoucí dekorativní rostlina s bohatým terapeutickým a kulinářským využitím byla používána již v dobách antiky, kdy se pilo víno s naloženými listy brutnáku jako prostředek posilující srdce, dodávající odvahu a rozveselující mysl. Brutnákové víno bylo například nezbytným "dopingem" gladiátorů, než vstoupili do arény, a tak nás ani nepřekvapí, že název této rostliny (pocházející z keltského "borrah") značí odvahu.

Popis: Brutnák je jednoletá rostlina, s přímými lodyhami vysokými 10-80 cm. Lodyhy jsou jednoduché nebo větvené, v horní části jsou často červeně naběhlé. Jsou porostlé řídkými, tuhými, odstálými, štětinovitými chlupy. Listy mají vejčitý až elipčitě kopinatý tvar. Listy v přízemní růžici jsou dlouze řapíkaté, lodyžní listy jsou přisedlé. Jejich velikost se pohybuje v rozmezí 2 až 5 cm x 3 až 10 cm. Čepele mají vyniklou žilnatinu, nejsou vroubkované, bývají ale vykrajované nebo vlnitě zprohýbané. Květy vyrůstají na převislých stopkách dlouhých 2 cm a tvoří řídké listnaté vijany. Jsou stopkaté, nící, modré, zřídka bílé, v ústí koruny s bílou pakorunkou. Plody jsou světle hnědé, vejčité, drsné tvrdky. Rostlina kvete od května až do září.

Výskyt a rozšíření: Brutnák lékařský roste na slunných nebo polostinných místech v kyprých půdách bohatých na minerály. Potřebuje velký prostor, protože se rozrůstá do šířky. V České republice není původní. Pochází z jižní Evropy (oblast Středomoří od Španělska po Turecko) a severozápadní Afriky, ale dnes je rozšířen prakticky na všech kontinentech. Boraginaceae - brutnákovité
Jak již starší název - drsnolisté - napovídá, jedná se vesměs o drsně chlupaté, jednoleté až vytrvalé byliny. Lodyhy přímé, listy v přízemní růžici i na lodyze. Jsou zpravidla střídavé, bez palistů, přisedlé nebo řapíkaté, celokrajné. Květy ve vijanech, oboupohlavné, pravidelné, pětičetné. V ústí koruny je pakorunka. Korunní i kališní lístky srostlé. Vytrvalý kalich se za plodu často zvětšuje. Plodem jsou čtyři jednosemenné tvrdky.
Rostliny se používají zvláště jako léčivé byliny (brutnák, plicník, pilát, kamejka, kostival atd.), do salátů (hadinec, brutnák), jako okrasné (pomněnka, brutnák) a medonosné rostliny.
Celkově čeleď zahrnuje okolo 100 rodů a 2000 druhů především v subtropických a mírných pásech, z čehož u nás roste okolo 20 rodů s více než 40 druhy.

Sběr: Drogou je kvetoucí nať (Herba boraginis), sbíraná nejlépe v první fázi květu. Používáme čerstvou, zamraženou nebo sušenou. Sušíme rychle v suchu a temnu v tenkých vrstvách. Samotné květy lze ještě konzervovat naložením do octa, kandováním v cukru či zamražením do kostek ledu. Hitem poslední doby je brutnákové semeno, ze kterého se lisuje brutnákový olej.

Pěstování: Rostliny potřebují slunné nebo polostinné místo, hodně prostoru, rozrůstají se do šířky. Brutnák se vysévá v dubnu přímo na stanoviště, potřebuje zeminu dobře zásobenou kompostem nebo rozleželou chlévskou mrvou, aby narostl do výšky. Poměrně velká hranatá semena brutnáku, která jsme sklidili z loňské sklizně nebo koupili, snadno klíčí ve tmě, proto je zahrneme asi 5cm vrstvou zeminy a tu mírně udusáme. Rostliny brzy vzejdou. Pro jejich úspěšný vývoj udržujeme záhon vlhký. Výsev jednotíme na 30 až 50 cm - sazenice zásadně nepřesazujeme, protože podobně jako kopr mají rostlinky kůlovité kořeny pronikající hluboko do země. Příliš husté porosty brutnáku trpí přemnožením mšic. Po třech týdnech začneme rostliny přihnojovat kompostem nebo organickými hnojivy. Výborně působí kopřivový výluh. Rostlinu můžeme stejně úspěšně pěstovat v truhlících nebo nádobách, musíme se však spokojit s podstatně nižším vzrůstem.

Účinné látky: Nať obsahuje především slizy (až 30 %), třísloviny, pryskyřice, saponiny, minerální látky (hlavně vápník, draslík a mangan), vitaminy (zejména C v čerstvých listech), aminokyseliny a další důležité látky. Účinky na organismus
Brutnák má močopudné, protizánětlivé a dezinfekční účinky a vliv na zlepšení dýchání. Vyzkoušejte
- Čaj z brutnáku rozrazilu a meduňky pro zlepšení paměti
- Odvar z brutnáku při jarní očistné kúře
- Obden střídaný nálev z jahodníku a brutnáku (4-6x denně) při nadměrném pocení

Chronické bolesti hlavy jsou v naší populaci velmi časté a klasická medicína na ně bývá obvykle krátká. Detoxikací organismu a úpravou životosprávy dokáže alternativní medicína doslova zázraky. Někdy se bolesti hlavy ovlivní poměrně snadno, hlavně ty, které netrvají dlouho. Pokud má pacient bolesti mnoho let, pak detoxikace bude dlouhá a postupná, mnohdy projdeme i fázemi zhoršení a následného klidu či zlepšení. V průměru podle svých vyléčených pacientů mohu říci, že detoxikace pro bolesti hlavy do úplného ústupu bolestí se pohybuje kolem 1,5 roku permanentní detoxikace.

Láska a sex
První měsíce nového roku budou přát prožívání sexuality. Možná jsou setkání s novou láskou, nebo oživení vztahu stávajícího. Březen a duben už tak úžasné nebudou, možné je setkávání se s nevěrou, nebo ne příliš čestným jednáním a také sklony k žárlivosti. Ta by mohla potrápit ještě v říjnu a listopadu, kdy může ve vztahu dojít k nečekanému zvratu. Konec jara bude přát navazování nových vztahů a započínání něčeho nového.V letních měsících si pravděpodobně budete lásku a věci milostné užívat stejně, jako na počátku roku. Možné jsou sňatky a přírůstky do rodiny.
Zdraví
První půl rok se intenzivně věnujte zdraví jako takovému. Žádné velké komplikace by vás čekat neměly, ale podpora organismu bude v tomto období velmi důležitá. Nebude vás to stát žádné velké přemáhání, protože tak nějak budete sami mít chuť pro sebe něco udělat. Je možné, že někdo z přátel vás upozorní, nebo rovnou zprostředkuje nějakou tělesnou aktivitu, nebo směr. Počátkem léta pozor na úrazy v důsledku přeceňování sil a během podzimních měsíců se zaměřte cíleně na zažívací ústrojí a životosprávu. Změna ve stravování bude prospěšná. Konec roku by měl být klidný.
Peníze
Začátkem roku by se měly zhodnocovat veškeré snahy, investice a počiny v oblasti financí. Jinými slovy, jak jste zaseli, tak budete sklízet. Jarní měsíce budou přát investicím spojeným s bydlením a zvelebováním domova. Koncem června pozor na uzavírání smluv, je možné setkání s podvodem. To samé platí v listopadu, kdy se ještě vyvarujte jakýmkoliv půjčkám. Snadné zisky by mohly přijít během letních měsíců, kdy je ještě velká šance že něco vyhrajete, nebo se k penězům dostanete celkem snadnou cestou. Poslední měsíc v roce hlídejte výdaje a i když budete mít něco navíc, nevydávejte všechno.
Kariéra a práce
Tento rok bude pravděpodobně plný změn a zvratů. Můžete se často cítit jako na houpačce, kdy vám může připadat že všechno je buď úplně úžasné, nebo naopak, že se proti vám všechno spiklo. Pokud uvažujete o změně zaměstnání, vhodnými měsíci budou únor, duben, červen a listopad. Počátkem roku můžete mít pocit že se nic neděje, ale pozor, abyste nebyli nemile překvapeni. Potíže mohou být za rohem. V březnu, květnu, září a prosinci byste mohli dosáhnout větších úspěchů a dařit by se vám mělo skvěle. Letní měsíce budou takové stagnační, kdy můžete čas využít na rozmyšlenou. Podzim a konec roku bude problematičtější.

Kromě toho, že jsi uznávanou bylinářkou, jsi také výtvarnicí, ilustrátorkou, fotografkou, lektorkou, zahradnicí...  Jak se to všechno „semlelo"? Vystudovala jsi výtvarnou školu, kudy vedla cesta k bylinkám?

Odmalička jsem byla zvídavé dítě a indiánka a to mi tak nějak zůstalo dodnes… I když někdy musím hrát roli rozumné matky tří dětí, přesto na stromy lezu pořád se svou nejmladší dcerkou. Moje maminka byla výtvarnice a lektorka a vedla mě ke kreslení a tvoření. Babička lékařka mi dala první knihu o léčivých rostlinách, a tím to asi začalo, zkoušela jsem bylinky sbírat i používat jako náčelnice tlupy mladších dětí indiánů v létě pod stanem. Když jsem se pak v dospělosti přivdala do rodinného statku na okraji Prahy a stala se ze mě maminka a zahrádkářka, nastalo období praktického bylinářství a pokusů a omylů na sobě a své rodině a jiné zvířeně… a to pokračuje dodnes, zatím všichni přežili.

 Jaké jsou tvoje aktivity, co nabízíš zájemcům nejen o bylinky?

Dnes jsem na volné noze píšící výtvarnice a lektorka. Svou bylinkovou zahrádku jsem založila pro ženy a děti. Pořádám zde exkurze pro zájemce o bylinky, pro děti ze školek a škol, na zahradě máme velké indiánské týpí pro pořádání programů pro rodiny s dětmi. Přednáším na různých místech v Čechách a na Moravě, kam mě pozvou, i na vycházky s poznáváním a ochutnáváním planých bylin a vaření z nich. Vedu kurzy o bylinkách i pro učitelky lesních školek. Spolupracuji s „Živou radostí“ Ivety Kučerové na kurzech pro ženské zdraví, kde přednáším o bylinkách pro ženy. Píšu do časopisů a s přítelkyní Mariou Mojžíšovou připravujeme společně pořad do rádia Bohemia „Bylinář MaMa mia“. Do své zahrádky jsem vloni pozvala i skupinu nevidomých a slabozrakých spolu s několika vodícími pejsky. Bylinky poznávali hmatem, čichem i ochutnáváním a moc se to všem líbilo. Moji bylinkovou knihu mají jako e-book už ve své speciální audio knihovně sdružení SONS a je o ni prý velký zájem.

S bylinami, s matkou Zemí a přírodou musíš být asi hodně propojená – vnímala jsi to tak už od malička? Kým jsi chtěla být? Máš práci snů?

Rodiče mě brali do přírody, jezdili jsme v létě pod stan a na chalupu do hor, kde jsem prožívala své indiánské dětství. Nejprve jsem bylinky spíš zkoumala a kreslila, četla jsem dobrodružné cestopisy a toužila cestovat a poznávat cizí země a přírodu, žít jako Robinson. Svůj sen jsem si splnila po revoluci dobrodružnou cestou do Jižní Ameriky do Venezuely, ze které vznikla i výstava pro Náprstkovo muzeum. S dětmi na táborech sice střílíme z luku, ale namísto lovu divoké zvěře teď lovím divoké plevely… dokonce si je i přesazuji do zahrádky. Od malička mi bylo nejlíp venku, v lese, na louce, u ohně, ve skalách se cítím nejsvobodnější a zároveň jako doma. Nedokážu moc oddělit, co je v mém životě práce a co není, prostě žiju tak, jak to cítím, že je správně, a o tom i píšu, přednáším a kreslím, podle ohlasů čtenářů to má smysl i pro ostatní.

Prožívám velikou vděčnost ke všem přírodním bytostem.

Kreslíš portréty bylinek – vnímáš určitým způsobem jejich energii? 

Zahrada a příroda mi slouží jako inspirace pro psaní a ilustrování knih i pro kreslení přírodních bytostí. Vnímám jejich jemné vyzařování a inspirují mě nejen obrazem, vůněmi, slovy, melodiemi, skládám si i vlastní písničky, které mi přicházejí jako poselství od bylin a stromů. Prožívám velikou vděčnost ke všem pomocným přírodním bytostem, bez kterých by zahrada i příroda byla bez života. Snažím se k úctě k Matce Zemi vést i ostatní. S dětmi sbíráme cizí odpadky v přírodě výměnou za rostliny, které si bereme. Také tvořím z keramiky sošky a květináče, které postupně zaplňují zahradu, pro děti ze školek mám vlastní maňásky bylinkových skřítků a baví mě společné vyrábění a tvoření s dětmi a učím v kroužku keramiky pro děti ve školce.

Před pár lety ti vyšla kniha „Bylinky pro děti a maminky", jsi autorkou textu, ilustrací i fotografií. Co bylo popudem k jejímu napsání?

Když jsem čekala svou první dceru, hledala jsem v knihkupectví knihu o bylinách, kterou by mohly používat i těhotné a kojící ženy a děti. Hledala jsem ale marně, přečetla jsem mnoho přeložených zahraničních knih o bylinách, ale chyběla mi v nich moudrost našich českých kořenů – babek bylinářek. Objevila jsem tento zdroj v podrobném sedmidílném herbáři léčivých rostlin pánů Janči a Zentricha. Pak jsem bylinky jako výtvarnice začala nejprve kreslit, a nakonec jsem se naučila fotografovat i psát a přijala tuto životní výzvu udělat celou knihu sama. Bylo to intenzivní období několika let, kdy jsem knihu musela sama na sobě a své rodině odzkoušet a prožít na vlastní kůži i s těmi dětskými nemocemi... a mezitím se mi narodila i třetí dcera a moje cesta poznávání bylin dál pokračuje, stále se mám co učit.

V současné době vychází v nakladatelství Grada její druhý díl – na co nového se čtenáři mohou těšit?

Už do té první knihy se mi nevešly všechny rostliny, které bych tam chtěla. Trvalo mi ale dalších deset let, než jsem další knihu dala dohromady. Při všech mých aktivitách mám čas na psaní jen přes zimu. Od jara do podzimu jsem víc venku, cestuji, zahradničím a fotím a kreslím. V herbáři mojí bylinkové „dvojky“ najdete „nejobyčejnější“ léčivky, jako je sedmikráska, řepík a jetel, ale i nové, méně známe bylinky, které lze u nás sbírat či vypěstovat – pelargonie, aloisie, konopí, stromy i keře – trnka, líska, kaštan, léčivé druhy obilovin jako ječmen a žito, zeleniny, ovoce a koření. Rozdělení herbáře je opět podle ročních období s doporučeními pro zdraví v úvodu. Nechybí ani oblíbený rámeček s radami pro těhotné, kojící maminky a děti, který v jiných podobných knihách nenajdete. Další kapitoly o domácím léčení těla i duše pomocí bylin a aromaterapie vyplynuly z mých osobních zkušeností se třemi dětmi. Na své si přijdou i tátové, kteří nechtějí být odstrčeni z kuchyně, neboť také rádi vaří a starají se o své děti. S texty do knihy mi pomáhá můj kamarád „Robinson“, jenž má od dětství stejné přírodní zájmy jako já… a výrobce bylinných vín Radim Řehák z Brna. Na Moravě míváme každoročně společné tvořivé semináře.

Překvapil mě čaj z pelargonie vonné – poprvé jsem ho pila v Andách.

 Jaká je tvoje nejoblíbenější bylinka? Jaká tě nejvíc překvapila? A třeba nějaká zvláštnost či rarita?

Pelargonie vonná je mojí srdeční záležitostí. Čaj z ní jsem poprvé pila na cestách ve venezuelských Andách a ráda na to vzpomínám dodnes. Do té doby jsem ji znala jenom jako okrasnou pokojovou květinu. Všichni mají muškáty doma v truhlíku za oknem, ale málokdo zná jejich další léčivé a voňavé příbuzné. Překvapením pro čtenáře možná bude, že příbuznými africké pelargonie jsou i naše evropské kakosty – lidově čapí nůsky. Právě tento znak mají společný, když odkvetou vypadá jejich semeník jako čapí zobák. Také prý kakost pomáhá párům, které touží po dítěti, aby i k nim čáp přiletěl.

Blíží se léto, které bylinky lákají ke sběru? Jak je použít? Prozradíš zajímavý recept z nové knihy?

Květen a červen jsou z celého roku pro mne nejaktivnější bylinářské měsíce, zahrádka je nejrozkvetlejší. Sbíráme hlavně květy bezu, lípy, kakostů, tužebníku, jetele, třezalky, levandule, vonné byliny jako je máta, meduňka, aloisie. Blíží se sezóna třešní, které jsou též léčivé, zejména višně – obsahují hodně jódu potřebného pro naši imunitu, léčí srdce, ledviny i krevní oběh, i z jejich stopek lze uvařit čaj při horečce, a z pecek vyrobit látkový polštářek k nahřívání bolavých kloubů v zimě. Léto je též sezónou kvašených šumivých limonád z ovoce i bylin, skvělé jsou probiotické nápoje fermentované s tibetskou houbou. U nás jsou oblíbené domácí zmrzliny a jejich čas začíná už s teplými dny v květnu. Z vonných bylin jako je máta a meduňka si dělám sirupy a z nich zmrzky – sirup stačí smíchat s tvarohem či jogurtem a zmrazit ve formičkách na nanuky. Recepty? Vyzkoušejte třeba:

Tužebníkový sirup: 10 květů tužebníku dáme do větší třílitrové sklenice a zalijeme večer 1 litrem vroucí vody a necháme zakryté louhovat v chladu do druhého dne. Ráno přecedíme a výluh smícháme zastudena se stejným množstvím cukru a šťávou z 1 – 2 citrónů. Mícháme až do rozpuštění cukru a pak nalijeme do lahviček a označíme cedulkou, uchováváme v temnu. Sirup poslouží jako lék při horečce do vody, nebo pro dochucení letních tvarohových a ovocných dezertů.

Co všechno z bylin vyrábíš nebo zájemce učíš vyrábět?

Jako správná EKO-BIO  žena si vyrábím skoro všechno… Vyrábím si nejen vlastní čajové bylinné směsi, bylinkovou sůl do kuchyně i do koupele, ale i hojivé mastičky. Krémy vůbec nepoužívám jen přírodní oleje obličejové a oleje pro péči o ruce a nohy, míchám si masážní aroma-olejíčky a deodoranty, šampon na vlasy, přírodní prostředky na praní a mytí nádobí, sirupy z voňavých bylin nebo z kořenů na kašel, různé fermentované nápoje a zelené šťávy z čerstvých bylin, klíčím semínka, vařím z planých rostlin… Doma i na seminářích vyrábíme podle aktuální roční doby – na jaře a v létě sirupy, pomazánky, saláty s jedlými plevely a květy, v zimě více aromaterapie a míchání mastí a olejíčků.

Hlavní svatojánskou bylinkou je třezalka.

Co tradice? Oživuješ je? Blíží se slunovrat, svatojánský čas – máš pro čtenáře nějaký svatojánský bylinkový tip?

Tradice jsem začala oživovat se svými dětmi a maminkami v mateřském centru Prokůpek, kde i vznikala moje první kniha. Pořádám na zahradě programy pro rodiny s dětmi jako je vítání jara, svatojánská, svatomartinská a vánoční setkání, kde společně tvoříme, zpíváme, hrajeme hry. Již několik let jezdím přednášet na svatojánskou slavnost do nádherné zahrady – Zahradní dvůr Listen u Nymburka.

Hlavní svatojánskou bylinou je třezalka, u které sbíráme kvetoucí nať nejlépe v den svatého Jana ráno na slunci a necháme ji předsušit, aby nebyla vlhká. Pak ji naložíme do uzavíratelné sklenice do kvalitního oleje, osvědčil se mi sojový nebo olivový, zatížíme, aby byla zcela potopená a necháme louhovat 3 týdny na okně na slunci a nakonec přecedíme. Olej se zbarví do červena a má úžasné hojivé působení na všechna drobná poranění, hlavně na popáleniny, ale mažu si s ním i ruce, když se třeba poškrábu na zahradě o trny růží. K třezalce můžeme přidat i další hojivé byliny, které v tu dobu obvykle kvetou – květy měsíčku a levandule, získáme tak trojnásobně hojivý i voňavý olej. Svatojánský olejíček pak vozím s sebou všude v létě v malé lahvičce. V batohu mám také pro první pomoc vždy lahvičku éterických olejů z levandule a Tea tree smíchaných stejným dílem. Poslouží nejen k dezinfekci, hojení ran, ale i jako repelent.

O čem sníš do budoucna? Co chceš zrealizovat?

Mým dlouholetým plánem je další knížka Bylinek dětem kapesního formátu pro praktické využití a tvoření pro rodiny s dětmi a školy, jakou by užily nejen učitelky lesních školek, ale i vedoucí skauta a táborů s dětmi. Moje zahrádka je součástí v létě rušného kempu s penzionem, restaurací a pivovarem, proto toužím najít své místo snů pro novou bylinkovou zahradu, která by mohla být otevřena i dalším zájemcům. Kdybyste o takovém klidném místě poblíž Prahy věděli, ozvěte se mi, prosím.

Bylinné extrakty pomáhající posilovat dýchací systém a imunitu.

Bylinky byly od nepaměti součástí našich životů a je na čase se k prastaré moudrosti opět vrátit. Příroda si ví se vším rady. Není bylinky, aby na něco nebyla říkávaly naše babičky. Řepík lékařský, Šalvěj, Černohlávek, Máta, Eukalyptus, Lyšejník, Růže stolistá, Třapatka, Ženšen, Aloe Vera, Kozinec, to jsou jen některé, které pomáhají udržovat náš dýchací systém v pořádku a posilují imunitní systém.

Laboratoře Diochi sestavují receptury bylinných produktů na základě znalosti Tradiční čínské medicíny, a proto u produktů uvádíme energetické dráhy (meridiány), které dané přípravky harmonizují, např. meridián plic harmonizuje dýchání. Každá energetická dráha má na starosti orgány, které vyživuje. Např. Dráha plic ovlivňuje nos, vedlejší dutiny, hrdlo, hlasivky, plíce, hrudník, ale i horní končetiny.

Staňte se členem Sféra Klubu Diochi a získáte produkty s 20% slevou a k tomu další spoustu slev a výhod. Více info na 222 764 004 nebo Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo si vyberte nejbližší klub Diochi po celé ČR.

Deviral kapsle

• Řepík lékařský podporuje normální funkce horních cest dýchacích
• normální činnost jater, vylučování, normální stav pokožky, normální činnost oběhové soustavy
• dobrou imunitu, normální trávení a fungování žlučníku
• Hřebíčkovec vonný působí jako antioxidant
• podporuje normální činnost kardiovaskulárního systému -oběh - prokrvení

Viraimun kapsle

• Obsahují uníkátní složení 4 druhů hub Cordyseps, Reishi, Shiitake a Maitake
• Houby přirozeně obsahují betaglukany, které stimulují imunitní systém
• přispívají k normální hladině cholesterolu v krvi
• Lesklokorka normalizuje funkci oběhové soustavy a přirozenou obranyschopnost těla - imunitní systém
• Bazalka podporuje normální funkci imunitního systému (antioxidant) a trávení

DiNAvir kapky

TCD4 Imuserol kapsle

• Kozí kolostrum obsahuje aminokyseliny, imunitní faktory, růstové faktory, enzymy, vitamíny a minerály
• Koriandrová silice napomáhá k normálnímu trávení a působí přirozeně jako antioxidant-imunitní systém
• cholesterol v krvi, nervová soustava a močový systém
• Ovesný betaglukan pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi
• Sorbitol jako náhražka cukru, omezení nárůstu hladiny glukózy v krvi

Astofresh cucavé tablety

• Badyánová silice podporuje normální funkci dýchání
• Citronová silice pomáhá podporovat imunitní systém, paměť a krevní oběh
• Mátová silice podporuje normální dýchání, obranyschopnost, činnost jater, žlučníku a trávení
• Anýzová silice pomáhá normalizovat trávení, dýchání a podporuje chuť k jídlu
• Fenyklová silice pomáhá normalizovat trávení, dýchací systém, podporuje pročištění a detoxikaci jater
• Eukalyptová silice pomáhá normální funkci dýchání
• Kardamomová silice podporuje normální funkci respiračního systému

A další produkty s výtažky bylin pomáhajících posilovat imunitní systém: čaj Prunella vulgaris - dráha plic, Intocel kapky, Diocel kapky - dráha ledvin močového měchýře, Astomin kapky - dráha žaludku, Gerocel kapky - dráha osrdečníku, slinivky a sleziny, Estrozin kapky - hormonální systém a další.

Staňte se členem Sféra Klubu Diochi a získáte produkty s 20% slevou a k tomu další spoustu slev a výhod. Více info na 222 764 004 nebo Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo si vyberte nejbližší klub Diochi po celé ČR.

Přejeme hodně zdraví

Vaše Diochi

Bylinný čaj, doplněk stravy-Tradiční bylina používána k redukci tělesného tuku. Normalizuje trávení a posiluje přirozenou obranyschopnost organizmu.

Cesmína paraguayská (Ilex paraguariensis)
Cesmína paraguayská je strom z rodu cesmína, původem z Jižní Ameriky. Z jeho listů se připravuje nápoj maté.

Obsahové látky: cesmína paraguayská obsahuje zejména antioxidanty, kyselinu chlorogenovou a její fenolické sloučeniny, ursulovou, olaanolovou, caffeoylshikimovou, kaffeoylquinovou 91,40/g, kyselinu kávovou 1,8mg/g, chinovou, 5 – hydroxy kyselinu pipekolinovou, polysacharidy, quercetin 2,2mg/g, rutin 5,2 mg/g, kaemferol 4,5mg/g, 3,4-dihydroxybenzaldehyd, methylxantiny kofein 5,4 mg/g a teobromin 2,7 mg/g s antidepresivním účinkem, theofylin, třísloviny, taniny,saponiny s protizánětlivým účinkem, xanthiny 7,6 mg/g(antioxidant), flavonoidy, alkaloidy, celkově fenoly, 178mg/g polyfenoly(antioxidanty). Má velký obsah manganu ale také: (Fe, Ca, Mg, Na, K, Zn a Cu). V nezralých plodech byly zjištěny saponiny odvozené především od kyseliny ursolové /oleanolové, acetyl ursolové nebo kyseliny pomolové.

Rozhovor s panem Vladimírem Ďurinou – tvůrcem produktů a majitelem firmy Diochi a Jaroslavem Slunečkem – ředitelem Diochi.

Dozvíte se unikátní informace o produktu Alfa Artrizone, který je na trhu od září 2019, a který vznikl na základě zdravotních problémů samotného autora produktu  - pana Vladimíra Ďuriny.

Dalšími tématy jsou i ostatní produkty, časopis Sféra a Diochi Paradise v Jižní Americe.

Alfa Artrizone je prvním z řady produktů Regenerace podle Řeckého pentagramu. Dalšími v řadě přijdou Beta, Gama, Delta a Omega.

Elixír pro každého 50+

Přípravky podle Řeckého pentagramu jsou zcela unikátním způsobem zaměřeny na nejčastější problémy a nastolují zcela novou cestu k harmonizaci organizmu a tím i prevenci před zdravotními obtížemi.

Přejeme Vám příjemné sledování

Vaše Diochi