Search results

Diochi vyrábí ryze české přípravky propagující zdravý životní styl. Zjistěte, jak nahlížíme na vaše zdraví.

ikona otaznik Najít přípravky dle:

Čínská medicína

Není snad nikdo, kdo by o ní neslyšel. I ti, kdo mají jen mlhavou představu o tom, jak tradiční čínská medicína funguje, vědí, že navrací zdraví. Ale na jakém principu vlastně funguje?

Takto jsem se ptala i já, kdykoliv jsem na ni narazila. Celý život jsem toužila proniknout do jejích tajů a odhalit její tajemství.
A mé velké přání se mi splnilo. Když jsem zasedla na první přednášce a lektor vstoupil do dveří, věděla jsem, že jsem na správném místě a mé otázky budou zodpovězeny. Doposud mám živě v paměti tu směsici pocitů: radosti, napětí, hrdosti a touhy po vědění. A když začal vyprávět, jak to vlastně všechno vzniklo, vzpomínám si, že jsem vlastně ani nevnímala, co povídal, jen jsem silně cítila energie, které se v přednáškové místnosti vznášely, a byla jsem nesmírně šťastná, že se toho můžu zúčastnit. Víte, v čínské medicíně je vše krásně logické a já jsem se mnohokrát uctivě poklonila nad její pokorou, moudrostí a vnímavostí, neboť bez ní by nevzniklo nic. Ne že bych měla něco proti západní medicíně, naopak, dokáže zázraky, ale je velká škoda, že tyto dvě úžasné vědy nelze u nás propojit, tak jako v Číně, kde na klinice jsou vedle sebe ordinace klasického lékaře a praktika čínské medicíny a spolupracují. Dokážete si to představit u nás? Já tedy ne. Klasickou medicínu známe přibližně 200 let, tu čínskou 5000 tisíc let (původně je starší, ovšem doložené zápisky jsou od tohoto období). Napadá mě příměr: školáček vedle váženého moudrého kmeta.
Nesmíme zapomínat, že v Číně nebyly povoleny pitvy.

Vědomosti se předávaly prožitými zkušenostmi z generace na generaci.

CO JE TO PULZNÍ DIAGNOSTIKA
Jednou velmi zajímavou věcí, kterou jsme se učili a mě velmi zaujala, je pulzní diagnostika, jejíž pomocí lze určit zdravotní stav. Pulz může mít hodně vlastností – může být klouzavý, rychlý, ponořený, povrchový, přerušovaný, prázdný, plný atd., a tyto jeho vlastnosti jsou důležité k určení stavu orgánů. Pulz se „odebírá“ na zápěstí, ale ne tam, jak jsme zvyklí u lékaře, tento se odebírá z obou stran zápěstí. My se jich učili šest, je to proto, že šest orgánů patří mezi důležité, na nich závisí naše zdraví.

Šest důležitých orgánů
srdce – element ohně
játra – element dřevo
slezina – element země
ledviny – element voda
plíce – element kov

Ledviny máme dvě, tudíž se kontroluje stav každé zvlášť. Říká se jim orgány cang. Pak jsou orgány fu: močový měchýř, tenké, tlusté střevo, žlučník, žaludek a trojitý zářič. Orgány cang jsou plné, ale nenaplňují se, zatímco orgány fu se naplňují, avšak nejsou plné. Každý cang má svůj fu orgán. Znamená to, že jsou ve vztahu sdružené dráhy. Například srdce je ve vztahu s tenkým střevem, a když je srdce z jakéhokoliv důvodu přehřáté, tak tu horkost pošle do své sdružené dráhy – tenkého střeva. Je vždy lepší řešit zánět močového měchýře než onemocnění srdce.

Ve starověké Číně měly tyto orgány příměr císařského dvora:

SRDCE je vládcem, z něhož vyvěrá duch a všechno poznání.
Srdce je císařem lidského těla. Všechny orgány jsou mu podřízené. Když nemá císař řád, nastupuje nemoc a nepohoda. Srdce řídí dlouhodobou paměť, patří k němu láska, radost, spokojenost, slušnost, ukázněnost, ale i zášť, pocit viny, nervozita, rozčilení, touha.
Je pánem krve a cév. Krev patří srdci. Srdce řídí cévy, je hlavní silou krevní cirkulace. Ovlivňuje kvalitu cévního systému – pružnost a průchodnost. Vyživuje a ovládá všechny orgány, psychiku a emoce. Jeho úkolem je ohřívat, řídí tepelnou cirkulaci.
Nejčastější patologické klíčové příznaky srdce jsou palpitace a nespavost.

PLÍCE jsou kancléřem, řídí a regulují čchi v celém těle.
Plíce připomínají stříšku na císařském voze, sídlí na nejvyšším místě a ostatní vnitřní orgány se nacházejí pod nimi. Čchi se ze všech stran vznáší nahoru do plic, a proto se také říká, že plíce jsou dvoranou všech cév, spolu se srdcem. Plíce řídí hlas, dýchání a čchi. Stav plic poznáme podle hlasu – jak je čistý, silný, je-li chrapot apod. Mají na starost vdechování čisté a vydechování kalné čchi a pohyb čchi po těle. Jsou horním pramenem vody a řídí cesty vody.
K emocím plic patří spravedlnost, důstojnost, čestnost, sebeúcta, ale také zklamání, smutek, žal, beznaděj, úzkost a stud. Mezi nejčastější zdravotní potíže patří kašel a dušnost.

JÁTRA jsou vrchním velitelem a vyvěrají z nich úmysly.
Játra řídí průchodnost a je jedno, zda to jsou zablokované emoce nebo tučný oběd. Dále řídí koloběh čchi, krve, tělních tekutin a menstruační cyklus. Játra řídí uschovávání a spotřebu krve – když se člověk hýbe, krev jde do drah, když je v klidu, jde do jater. Z vlastností k nim patří laskavost, shovívavost, soucit, velkorysost, ale i hněv, podrážděnost, frustrace, rozmrzelost, žárlivost a deprese. Mezi nejčastější nemoci pod vlivem jater jsou bolesti hlavy, nervozita, podrážděnost, a premenstruační syndrom (PMS).

ŽLUČNÍK je cenzorem, vyvěrá z něj schopnost rozhodovat a řešit, řídí rozhodnost a kuráž.

SLEZINA a ŽALUDEK jsou správci sýpek, z nichž vychází to, co prošlo přeměnou.
SLEZINA je správcem sýpek, odkud pochází pět chutí (nei jing su wen).
Čchi může být silná pouze tehdy, nejsou-li slezina a žaludek oslabené a doplňují ji. Pokud je žaludek slabý a jídlo se nepřeměňuje, žaludek a slezina slábnou a neživí čchi. Ta se stává prázdnou a vzniká nemoc. (Li dong Yuan)
Slezina řídí přepravování a přeměnu potravy, která stoupá do plic a srdce, ovládá krev – má za úkol udržet ji v cévách, zrovna tak udržet orgány na svém místě, takže za prolapsem rekta, výhřezem konečníku, sestouplou dělohou, hemeroidy, křečovými žílami, těžkýma nohama je právě tento orgán. Ale také k ní patří důvěra, čestnost, otevřenost, rovnováha, nestrannost, jakož i starosti, nadměrné přemítání, utkvělé myšlenky, výčitky svědomí, lítost a melancholie. Jsme-li unaveni po jídle, máme řídkou stolici, chladné nohy a nos, a trápí nás závratě po postavení, potom naše slezina nefunguje, jak má. A vzhledem k tomu, že je to element země, znamená v čínské medicíně velmi důležitý orgán. Neboť v jakém stavu máme zemi, takovou máme úrodu. V praxi to znamená, že správně fungující slezina je schopna dobře zpracovávat a využívat pro tělo živiny.

ŽALUDEK řídí příjem a zpracování potravy, má mezi orgány fu výsadní postavení.
Upraví potravu tak, aby slezina mohla nahlédnout, co je dobré k využití a co není. Jde o dvoustupňový proces. Nejdříve žaludek potravu rozmělní na kašičku a poté slezina po analýze začne rozesílat toto tam, tamto pryč. Ale podmínkou je, že musí být zdravá; pokud není, bere to živelně.

TENKÉ STŘEVO je výběrčím přebytků, z něj vychází to, co se strávilo.
Pomáhá řídit oddělování čistého od kalného. Oddělování řídí v podstatě slezina, ale děje se to v tenkém střevě. Tenké střevo pouze pomáhá, slezina analyzuje a rozhodne.
Tenké střevo má vztah ke dvěma orgánům: tlusté střevo a močový měchýř s ním přísluší do jednoho klubu – do tlustého střeva a močového měchýře posílá odpad. Čisté prostřednictvím sleziny stoupá nahoru do plic a srdce a odtud včleněno do krve stéká po těle a tak ho svlažuje.

TLUSTÉ STŘEVO je správcem nad stokami, z něj odchází to, co se proměnilo.
Řídí přepravu kalného, pomáhá řídit tekutiny, protože ještě 10 % tekutin se vstřebává v tlustém střevě. Ledviny dokáží obsah v tlustém střevě zahustit a tekutinu recyklovat – aby zbytečně neutekla. To znamená, že ledviny berou ze stolice vodu, která se dá ještě upotřebit.

LEDVINY jsou mocným úředníkem, z nich se rodí schopnost a inteligence.
Ledviny, opět úžasný orgán, díky kterému se můžeme radovat ze života. Jsou kořenem života a zdrojem prenatální čchi (ta, která nám byla dána do vínku), dle TČM je v každém z nás kousek prenatální čchi od prvotního předka. Ledviny uchovávají esenci jing (ting) a záleží na každém z nás, jak z ní „čerpáme“. Správně bychom měli žít tak, abychom si každý den kousek té esence mohli uschovat a až přijdou zlé časy, měli kam sáhnout. Zajímavostí je, že různé stimulační látky, které nám na chvíli pomůžou, v podstatě nám tuto životodárnou esenci vykrádají. V esenci jsou uschovány zděděné vlastnosti. Ledviny řídí vodu a rozdělují ji dalším orgánům. Jsou-li ledviny v pořádku, je i moudrost, racionalita, postřeh, jemnost a sebepoznání. Při oslabení ledvin se během života uchovávají strach, tesklivost a nejistota. Jestliže vás obtěžuje časté noční močení, pobolívání v bedrech a kolenou, jsou za tím ledviny. A říká se, že ledviny jsou „poťouchlý“ orgán, když už se ozvou, je jejich léčba většinou na dlouhou trať, proto dbejte na pitný režim.

TROJITÝ ZÁŘIČ je správcem nad vodními kanály.
Není kam zařadit, nemá tvar, ale zato má tři podoby:
Horní zářič – je jako mlha, je v oblasti srdce a plic, souvisí tedy s činností těchto orgánů, a onemocnění horního zářiče je provázeno kašlem, pocity dušnosti, chrchláním a ovlivňuje funkce plic a srdce.
Střední zářič – je jako bažina, v oblasti mezi pupkem a bránicí – patří sem slezina a žaludek a anatomicky játra a žlučník. Je místem přerodu potravy v čchi. Souvisí tedy s trávicími procesy spojenými s činností sleziny, žaludku, jater a žlučníku, tudíž jeho poruchy budou souviset se zažívacími potížemi, jako je nadýmání, zácpa, špatné trávení, kručení ve střevech a průjem.
Dolní zářič – je jako kanál a to v oblasti mezi pánevním dnem a pupkem – patří sem ledviny, střeva (tenké a tlusté), močový měchýř a funkčně játra a žlučník. Souvisí s vylučováním a je funkčně spojen s ledvinami, močovým měchýřem, tenkým, tlustým střevem. Vzhledem k tomu, že tento orgán podporuje roznášení čchi a přepravu tekutin po celém těle, projevují se jeho poruchy různými stagnacemi v podobě vodnatých opuchlin, nadýmání, pocity plnosti, problémy střev, potíže s močením apod.
Trojitý zářič představuje cesty vody – mlha, bažina, kanál – žaludek rozmělní potravu na bažinu. Slezina to správné pošle nahoru v podobě jemno-hmotných substancí, které připomínají páru. Pára se zpracuje v čchi, krev a tekutiny a vydá se na cestu v drahách. Co se nespotřebovalo prostřednictvím kanálků a trubek, odchází pryč z těla – spodní zářič je nečistý (kanál).

MOČOVÝ MĚCHÝŘ je správcem nad vodními nádržemi, uchovává v sobě tekutiny a vylučuje je ven.
Řídí uskladňování a vylučování moči. Je vydatně pod nadvládou ledvin. Ty rozhodují o celkové vodě a močový měchýř to, co dostane, uskladní a vyloučí.

Na závěr této malé ochutnávky z čínské medicíny bych se s vámi rozloučila citací Žlutého císaře (spolu s Fu-sim a Šen-nungem patřil k čínským kulturním hrdinům, podle mýtů stvořil první lidi, vynalezl zpracování kovů, lékařství, architekturu, stavbu cest).

Žlutý císař řekl: „Slyšel jsem, že v nejdávnějších dobách žili lidé zvaní žen-čen, praví lidé, kteří dokonale ovládali zákonitost nebes i princip jin-jangových proměn a žili v souladu s nimi. Dýchali nejčiřejší esenci čchi, odloučeni od vnějšího světa chránili své nitro a cvičením dosáhli dokonalé tělesné harmonie. Proto jsou věční jako nebesa a země a jejich dny se nikdy nechýlí ke konci. To je výsledek žití podle Cesty.“

S úctou k čínské medicíně

Alena Judit Bernardová

Kč

Čínská medicíná vedla k Nobelově ceně

Hledání ve starých receptech tradiční čínské medicíny může vést k nečekaným objevům. Důkazem toho může být i udělení letošní Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství. Tuto cenu, respektive její polovinu, získala čínská vědkyně Tchu Jou Jou „za objevy týkající se nové terapie proti malárii". Druhou polovinu letošní ceny získali jiní vědci za další objevy.

Skutečný význam objevu čínské vědkyně si uvědomíme, teprve když nahlédneme do statistik. Artemisinin, tedy lék proti malárii, který Tchu Jou Jou objevila, se ukázal v klinických zkouškách účinnější než všechna dosud používaná antimalarika, a zhruba od konce 20. století je hlavním lékem proti malárii. Mezi lety 2000 a 2013 se zejména díky zavedení tohoto nového léku do praxe celosvětová úmrtnost na malárii snížila o 47 procent, v Africe o 54 procent. Ještě výraznější pokles byl ve skupině dětí do pěti let, kde se úmrtnost snížila celosvětově o 53 procent (v Africe o 58 procent). To mimo jiné znamená, že jen v Africe, kde je malárie nejrozšířenější, zachrání tento lék přes 100 tisíc životů ročně. I tak nemoc v roce 2013 zabila podle odhadů zhruba 600 až 800 tisíc lidí.

Kromě významného snížení úmrtnosti nový lék také mnoho lidí uzdraví a sníží tak počet lidí nakažených malárií. To je dobrá zpráva nejen pro obyvatele afrických zemí, veřejné zdravotnictví a humanitární pracovníky, ale také pro ekonomiky postižených států – méně nemocných znamená více lidí v práci a také více dětí, které dokončí školní docházku. Podle ekonomů způsobuje malárie ztráty přibližně ve výši 1,3 % ročního HDP. Pokud se země s nemocí potýká řadu let, může to mít vážné následky.
Velmi zajímavé jsou okolnosti objevu a také osud čínské vědkyně, která se stala první Číňankou, jež obdržela Nobelovu cenu v přírodních vědách, a celkem dvanáctou ženou, která byla oceněna touto cenou v kategorii lékařství nebo fyziologie. Zajímavé také je, že během své profesní dráhy nikdy nebyla na zahraničním studijním pobytu a ani neprováděla výzkum mimo rodnou zemi.

Čínský diktátor Mao Ce-tung podporuje vědu
Celý výzkum a hledání nového účinného léku proti malárii překvapivě inicioval čínský diktátor Mao Ce-tung na popud svých vietnamských spojenců. Vietnamští bojovníci ve válce s USA (1955–1975) prý ztráceli více vojáků na následky zhoubné malárie, než jich padlo v boji s Američany.
V té době byl zřejmě nejúčinnější lék proti malárii chlorochin. Ten ovšem ztrácel vzhledem k rychle se vyvíjející rezistenci postupně účinnost. Pro vojáky bylo tedy třeba zajistit nějakou jinou, účinnou léčbu malárie. Proto se „Velký Mao" k datu 23. května 1967 rozhodl založit speciální vojensko-vědeckou „Jednotku 523", která měla najít vhodný lék na malárii.
Vědci postupovali ve svém pátrání po nejúčinnějším prostředku proti malárii v několika směrech. Jedním z nich bylo i pátrání ve starých receptech tradiční čínské medicíny. Procházením archivů byla pověřena Tchu Jou Jou. Velkou výhodou při jejím pátrání ve starých pramenech bylo i to, že zdaleka nebyla jen zastánkyní tradiční medicíny, ale také byla farmakoložkou s lékařským vzděláním západního typu.
V šedesátých létech minulého století, kdy byl výzkum zahájen, probíhala v Číně Velká proletářská kulturní revoluce, jež přivodila smrt stovkám tisíc lidí, kteří se stali oběťmi vraždění rudých gard, způsobila rozvrat ekonomiky a obrovské ztráty na kulturním dědictví. Ani Tchu Jou Jou se tomuto řádění nevyhnula. Z rozhodnutí vojenského a stranického vedení byla tato vědkyně oddělena od rodiny a po připojení k Jednotce 523 zamířila z Pekingu na jih Číny. Bez ohledu na její celkem významné postavení byl její manžel nucen pobývat v pracovním táboře a čtyřletá dcerka musela zůstat v ústavní péči.

1 600 let stará kniha zachraňuje životy
Skupina vedená Tchu Jou Jou při svém hledání prošla zhruba dvě tisícovky receptů, z nichž zhruba třetina jevila nějaké známky toho, že by mohly účinkovat proti malárii. Zhruba 380 z nich pak vědci vyzkoušeli na myších nakažených malárií. Slibně vypadal i recept s využitím pelyňku, který se v čínské medicíně používal proti horečce. Přípravek v některých případech snižoval množství parazitů v krvi zvířat. Výsledky byly velmi nestandardní. Někdy recept fungoval a někdy také ne. Tchu údajně nakonec na řešení hádanky přivedl text v 1600 let staré knize, která uváděla, že by se pelyněk měl louhovat za studena. Jak ukázaly následné laboratorní testy, účinné látky z pelyňku zničí jakékoliv vyšší teploty – rostlina se nakonec vyluhovala za teploty jen 35 °C.
Výluh z pelyňku se ukázal v pokusu na zvířatech jako účinný. Bylo možno přejít ke zkoušení preparátu na lidech. Tak jak to bývalo ve farmakologii obvyklé, první pokusnou osobou se stala sama objevitelka. Když na vlastním těle zjistila, že látka lidskému organismu neškodí, bylo možné pokračovat v dalších zkouškách. Ty ukázaly, že látka, kterou se podařilo přesně identifikovat v roce 1972, je skutečně účinná proti malarickému onemocnění.
Později vědci zkoumali, které druhy pelyňku obsahují nejvíce účinné látky – artemisininu. V Číně je tato látka známa jako čin-hau-su. Čistý artemisinin se pak podařilo získat z vhodnějšího typu pelyňku, pelyňku ročního (Artemisia annua). Zjistilo se, že látka má poměrně nezvyklou chemickou strukturu – obsahuje tzv. peroxidový můstek, který je základem účinku proti zimničce (původci malárie).
Výsledky výzkumu byly zveřejněny v roce 1977. Skutečného rozšíření se objev dočkal až o čtyři roky později, v roce 1981, kdy se v Číně konal mezinárodní kongres odborníků na malárii pod patronátem WHO, na kterém Tchu přednášela. Tak se informace o převratném objevu dostala do širšího povědomí odborné společnosti. V období Kulturní revoluce čínští vědci totiž obvykle nesměli publikovat v angličtině, a tak se zahraniční kolegové o jejich práci prakticky nemohli dozvědět.
Dnes se artemisinin obvykle podává v kombinaci s jinými látkami. Důvodem je snížené riziko vzniku rezistence na artemisinin. Také výroba artemisininu se značně změnila. Americký vědec Jay Keasling z Kalifornské univerzity v Berkeley v roce 2006 publikoval metodu umožňující vnést komplex genů z pelyňku do kvasinek. Místo pěstování pelyňku někde na poli, jeho sklizně a následné izolace artemisininu se nyní tato látka vyrábí průmyslově moderním biotechnologickým postupem. Díky tomu stoupla produkce léku o desítky tun (desítky milionů dávek) ročně. Průmyslová výroba umožnila větší dostupnost léku proti malárii, a tím přispěla ke snížení následků onemocnění malárií.

Co je malárie
Malárie je nemoc, která se objevuje prakticky v celých tropech. Způsobuje ji prvok Plasmodium (zimnička), na člověka ji přenáší komáři rodu Anopheles. Do lidského těla se pohyblivé infekční stadium zimniček dostává ze slinných žláz samiček komárů (samečci nepijí krev). Nemoc se projevuje typickými malarickými záchvaty, kdy dochází ke zvýšení teploty každé 3 nebo 4 dny.
Nemoc není vždy smrtelná, ale procento komplikovaných případů je poměrně vysoké, počet nakažených ohromný.

Antimalarika

Antimalarika jsou léky působícím proti malárii. To znamená, že zabíjejí parazitické prvoky, způsobující malárii.
Mezi nejznámější antimalarika patří chinin, který byl izolován jako aktivní složka z kůry chinovníku (Cinchona officinalis) v roce 1820 francouzským chemikem Pierrem-Josephem Pelletierem a Josephem-Bienaimem Caventou.
Novějším lékem je chlorochin, který zabraňuje vývoji parazitů malárie v krvi. Lékaři ho používají k prevenci, ale také k léčbě malárie. Tento lék byl objeven v roce 1934, ale kvůli podezření z toxicity se v lidské medicíně po desetiletí nepoužíval. Během druhé světové války byla provedena klinická studie antimalarických léčiv sponzorovaná vládou Spojených států, ve které bylo zjištěno, že chlorochin má významný účinek jako antimalarikum. V roce 1947 byl uveden do klinické praxe pro preventivní léčbu malárie.
Existuje i mnoho dalších antimalarik, ale jejich společným nedostatkem je, že si na ně původce brzy vytvoří rezistenci („zvykne" si na ně). Proto se antimalarika používají obvykle v kombinacích, tak aby se vzniku rezistence předešlo.

Kč

Čínská studie pomáhá zvítězit nad civilizačními chorobami

Jestliže si chceme uchovat anebo zlepšit své zdraví, tělesnou kondici i duševní schopnosti, máme jíst hodně masa, vajec a mléčných výrobků, nebo je pro nás lepší rostlinná strava? V Čínské studii se dozvíte, jak na to.

Kč

Čínská studie v kuchyni - chutná strava založená na rostlinných bílkovinách

Víte, že strava s velkým obsahem živočišných bílkovin (více než 10 %) může ničit naše srdce, ledviny, mozek, kosti a podporovat vznik rakoviny? A naopak přírodní rostlinná strava tyto nemoci léčí? Stav lidí s diabetem ll. typu se u této stravy výrazně lepší, dokonce přestávají užívat léky.

Kč

Čtyři pravidla pro práci s počítačem

V roce 2002 byla publikována japonská studie, ve které 25 000 zaměstnanců pracujících v kanceláři bylo dotazováno na počet hodin strávených každý den u obrazovky počítače, na bolesti hlavy a bolesti pohybového aparátu, příznaky přetížení očí, kvalitu spánku, výskyt deprese či úzkosti. A jaký byl výsledek této studie? Ten, kdo více než pět hodin seděl před obrazovkou, si významně častěji stěžoval na poruchy spánku a psychické problémy. Ještě dříve se objevovaly bolesti pohybového aparátu a unavené oči.
Lze najít mnoho studií, které upozorňují na rizikovost práce s počítačem. Náš organismus je počítačem zatěžován v celé šíři, trpí pohybový systém, oči i psychika. Dodržováním těchto několika pravidel lze výskyt potíží významně snížit:

1. PŘESTÁVKY

2. PRAVIDELNÁ POHYBOVÁ AKTIVITA

3. PSYCHICKÁ POHODA

4. PRVKY ŠKOLY ZAD

Přestávky

Téměř klíčovým momentem pro prevenci zdravotního poškození při práci na počítači jsou bezpečnostní přestávky a jejich kvalitní využití. Po jedné, nejdéle dvou hodinách práce na počítači by měla následovat přestávka minimálně pět, lépe deset minut. Práce na počítači nemá za den přesáhnout celkově šest hodin. Ve zbylé části dne se doporučuje vykonávat jinou činnost, než je sledování obrazovky. Tak zní oficiální doporučení. Potřeba přestávek je ale individuální. Stejně jako je individuální odolnost vůči možnému riziku přetížení. Proto by každý měl naslouchat signálům svého těla a varovným příznakům, a je-li to potřeba, být ochoten své pracovní návyky změnit. Problémem přestávek je i to, že na ně mnoho lidí při soustředěné práci často zapomíná. Pracovní okolí i některé pracovní návyky lze změnit tak, abychom na kratší přestávky vůbec nemuseli myslet, a přesto během práce měnili pracovní polohy. Spontánně tak změníme převážně statickou práci na práci s dynamickými prvky. Pro inspiraci uvádíme několik tipů:
• Kancelářské přístroje jako tiskárnu, skener, fax, ale i koš na papír nedávejte na dosah ruky, ale tak daleko, aby vás práce s nimi donutila vstát, a změnit tak polohu vsedě.
• Umístíte-li kávovar do jiné místnosti, zvýšíte četnost chůze v pracovní době.
• Telefonujte a vyřizujte poštu vestoje.
• Máte-li možnost, před obědem či po obědě obejděte blok.
• Při zrakové únavě je vhodný alespoň krátký pohled z okna nebo do zeleně.
• Více krátkých přestávek je účinnějších než jedna dlouhá.
• Existují počítačové programy, které ve zvolených intervalech přestávku připomenou a navrhnou konkrétní cviky.
• Během přestávek provádějte kompenzační cviky zaměřené na uvolnění svalového napětí.

Pravidelná pohybová aktivita

Pohyb je život. Pravidelné cvičení a zlepšování fyzické kondice jsou tou nejlepší prevencí (a často i léčbou) zdravotních potíží nejen pohybového systému. Pravidelný pohyb – u zdravých jedinců ideálně v délce 30–45 minut čtyřikrát až pětkrát týdně – je nejdůležitější prevencí vzniku srdečně-cévních chorob, obezity, cukrovky II. typu a dalších potíží, které při sedavém zaměstnání hrozí. I když doporučovaným cílem je dosáhnout minimálně 30 minut pohybové aktivity většinu dní v týdnu, i mírnější aktivita je spojena se zlepšením zdraví. Zvýšit fyzickou aktivitu během dne můžete i na první pohled drobnými změnami. Zařaďte pohyb všude tam, kde je možný:
• Místo jezdících schodů a výtahů používejte schody.
• Zaparkujte dále od svého pracoviště a chvíli se projděte.
• Vystupujte z tramvaje o stanici dříve.
• Nepřepínejte programy v televizi dálkovým ovladačem, ale přímo na přístroji. Za rok tak ujdete i o 15 kilometrů více.
• Pořiďte si psa, ten vás jistě k vycházce přinutí.
• Najděte si takovou pravidelnou sportovní aktivitu, která vás baví. Může to být třeba tanec, jízda na kole, plavání, jízda na koni či v poslední době stále více populární nordic walking (chůze se speciálními hůlkami). Mezi cvičení vhodná pro prevenci bolestí páteře patří například balanční cvičení na over-ballech, jóga podle Iyengara, cvičení pilates, cvičení na velkých míčích a další.

Psychická pohoda

Psychická pohoda je pro naše zdraví velmi důležitá. Přemíra stresu, a hlavně neschopnost stres zvládat často vede k rozmanitým zdravotním poruchám. Stresem rozumíme reakci organismu na stresový podnět (stresor). Existuje mnoho definic stresu. Přiblížit tento pojem může například definice Cungiho: „Stres je nespecifická odpověď organismu na jakýkoliv požadavek (zátěž), který je kladen na organismus." Avšak ne každý stresor má negativní účinky. Přiměřená zátěž je prospěšná, vede k rozvoji přirozených vlastností, k posilování zdatnosti a lepšímu výkonu. Distres – nadměrná zátěž – může jedince naopak poškodit a vyvolat různá onemocnění.
Mezi naše nejčastější pracovní stresory patří neúměrné pracovní tempo, stresující termíny, hluk, monotónnost práce, časté interpersonální konflikty, nutnost rychlého rozhodování, vědomí odpovědnosti (materiální, morální...) apod. Významným stresorem je mobbing – skrytá, rafinovaná a zákeřná šikana na pracovišti, jejímž cílem je „vyštípání" spolupracovníka z práce, a bossing – šikany se dopouští nadřízený pracovník. Častou příčinou stresu jsou peníze, obava ze ztráty zaměstnání, a samozřejmě onemocnění, ať už vlastní nebo v rodině. Chronický a neřešený stres může vést k tzv. syndromu vyhoření.
Syndromem vyhoření (angl. burnout) označujeme emocionální vyčerpání, ztrátu motivace a zájmu o práci, pocity odcizení, trvalou nespokojenost. Příčinou bývá dlouhodobá nadměrná psychická zátěž způsobená nutností podávat trvalý vysoký výkon spojený s vysokou mírou odpovědnosti za kvalitu práce, kdy případné omyly mají závažné důsledky, a omezenými možnostmi rozhodovat o vlastním pracovním tempu, pracovních podmínkách či o způsobech řešení úkolů. Příznaky tohoto syndromu můžeme najít v oblasti psychické, fyzické i sociální. Patří k nim depresivní stavy s pocity méněcennosti, beznaděje, marnosti, neurotické příznaky, poruchy spánku, chronická únava, psychosomatické potíže různého charakteru, bolesti hlavy a další. V oblasti sociální se nejčastěji jedná o omezování osobních kontaktů, nezájem o okolí, časté konflikty. Ztráta motivace a iniciativy se projeví snížením výkonnosti v práci.
Existují rozmanité metody, které učí, jak se vyrovnávat se stresem. Jsou to různá dechová, relaxační cvičení, metody využívající představivost, meditace, tai-chi, jóga. Předcházet stresu se dá asertivním jednáním, jehož úkolem je mimo jiné rozpoznat a zastavit manipulativní chování. Termín asertivita se dá do češtiny přeložit jako zdravé sebeprosazení. Výcvik v asertivitě je předmětem mnoha kurzů vyučovaných psychoterapeuty, věnují se jí četné odborné i populárně naučné publikace.

Prvky Školy zad

Škola zad je systém, který učí optimalizaci pohybu v nejrůznějších zátěžových situacích. Metody Školy zad spočívají ve vypracování určitých zásad v chování ke svému tělu v nejběžnějších denních situacích a jsou určeny nejen pro jedince s chronickými bolestmi páteře, ale i pro ty, kteří dosud tyto potíže nemají a jejichž pohybový režim vykazuje jednostranné přetěžování pohybového systému. Důležitou prevencí poškození páteře je podle této metody princip pohybu v oblasti „pracovního sektoru". „Pracovní sektor" je vymezen v úhlu asi 45°, který svírají stehna. Zvedáme-li předměty v této oblasti (tedy v podstatě mezi koleny), je osa otáčení v kyčelních kloubech, a páteř není tak zatěžována. Pohybem mimo tuto oblast se bederní páteř dostává do nevýhodného postavení – postavení v rotaci. Ohnutím v této poloze vzniká zvýšený tlak na bederní ploténky, který může vést k jejich poškození. Ploténky jsou současně klínovitě deformovány, což usnadní možný vznik jejich výhřezu.
K vyrovnání nesprávného – „kulatého" sedu lze doporučit tzv. odlehčující sed podle Brüggera: Sedíme na rovné nebo lépe mírně dopředu skloněné sedací ploše. Sed je vzpřímený, nejvyšším bodem těla je temeno hlavy (vzpřímené držení trupu můžeme navodit představou, že nás někdo tahá za snopec vlasů v nejvyšším bodě temene hlavy). Dolní končetiny držíme mírně od sebe (asi v úhlu 45 stupňů), plosky nohou spočívají na zemi. Chodidla jsou v dlouhé ose stehen při pohledu shora, paty nohou na zemi pod kolenními klouby. Úhel v kyčelních, kolenních a hlezenních kloubech je tedy přibližně 90 stupňů. Tato poloha podporuje přirozeně zakřivené postavení bederní páteře, relaxované břišní i hýžďové svaly a pánev překlopenou vpřed (viz obr.). Tento sed používáme jen na přechodnou dobu jako sed odlehčující. Při dlouhodobém setrvání v této poloze dochází k statickému přetěžování pohybového systému. Při práci proto střídáme různé typy sezení.
.

Kč

Čubet benedikt

Čubet je jedno až dvouletá rostlina, bodlák s červenohnědým pakořenem a větvenou, pavučinovitě plstnatou lodyhou, dorůstající do výšky asi ¾ metru. Listy jsou střídavé, přisedlé, na okrajích zubaté, ostnaté, tmavě zelené. Žlutavě květy jsou sestavené do úborů, jejichž listeny jsou také bodlinaté. Spodní semeník dozrává v podlouhlé, rýhované nažky, vybavené chmýřím. Je to pěstovaná rostlina, původem ze Středomoří, která se jen ojediněle zplaňuje.

Předmětem sběru je nať, sbíraná na přelomu června a července, tedy před úplným rozvitím, nejlépe kolem poledne.

Důležitými účinnými látkami jsou především třísloviny a silice, dále hořké glykosidy cninin a benediktin, pryskyřice, flavonoidy, slizy, soli hořčíku, vápníku a draslíku, tanin, vitamíny B a jiné.

Je používaná jako stomachium – amarum. Celkově posiluje, zlepšuje trávení, podporuje tvorbu a vylučování žluče, působí desinfekčně a antisepticky, má poměrně silné protivirové působení a účinně zasahuje proti některým bakteriálním kmenům.

Dále zlepšuje vylučování kyseliny močové a celkově urychluje a reguluje látkovou výměnu, je také močopudná. Optimalizuje složení a tvorbu žaludečních šťáv, potlačuje kvašení a hnití ve střevech.

Benedikt je zvlášť vhodný pro starší nemocné s astrofizujícím katarem sliznic trávicího traktu a špatnou asimilací výživných látek, jakož i pro rekonvalescenty po operacích trávicího ústrojí a při závažných metabolických poruchách.

Vhodnou lékovou formou je především nálev, připravovaný běžným způsobem. Jiné lékové formy jsou víceméně výjimečné. Je ovšem pravdou, že i v této na první pohled jednoduché aplikaci je veliké množství různých konkrétních návodů na složení a zhotovování nálevů, a tím i na jejich účinnost.

V přiměřených, menších dávkách, je benedikt vhodný i pro podávání jak v pediatrii, tak v geriatrii, tedy pro děti i starší lidi.

Při předávkování může droga vyvolat nevolnost, spojenou s nutkáním zvracením, a také podráždění ledvin. Při těžších ledvinových poruchách je její podávání kontraindikováno.

Kč