927x127 HEAD VPRAVO

Fialky - Nejoblíbenější pokojové rostliny

  • Napsal(a) Jan Stanzel


Když ředitel botanické zahrady v Herenhausenu Hermann Wendland popisoval latinsky nově objevenou rostlinu, kterou mu z oblasti dnešní Tanzanie poslal přítel Walter von Saint Paul Illaire, jistě netušil, jak populární se zanedlouho stane a jak dlouho jí to vydrží. Tehdy se psal rok 1892. Již příští rok byla rostlina vystavena v belgickém Gentu, kde doslova zazářila, a týž rok se začalo s jejím šlechtěním. Její jméno je Saintpaulia.

Saintpaulie u nás známe spíše pod označení africké fialky, i když s našimi fialkami (Viola) nic společného nemají. Ani čeleď. Africké fialky společně s dalšími stovkami, možná tisícovkami rodů patří do rozsáhlé čeledi podpětovitých (Gesneriaceae). Jedná se především o tropické rostliny. Většina pěstitelů zná achimenesy – honzíky, gloxinie, streptokarpy – tořivky, eschynanty, episcie a další. Z této čeledi bychom v Evropě na několika posledních lokalitách našli pouze zástupce tří rodů Haberlea, Ramonda a Jankaea. Rostliny z prvních dvou rodů se vzácněji pěstují na stinných partiích skalek. Vraťme se ale k „fialkám".

Dvacet tisíc kultivarů
Jak je patrné v úvodu, první cesta nově objevené Saintpaulia ionantha vedla do Evropy. Zde se sice saintpaulie začaly šlechtit a množit, ale pravé fialkové šílenství propuklo ve dvacátých letech ve Spojených státech. Vznikaly zde nejenom nové kultivary, ale také četné kluby pěstitelů této pokojové rostliny. Ty přibývaly hlavně s rostoucím množstvím atraktivních kultivarů. Šlechtitelé do křížení zapojili i další druhy rodu Saintpaulia, kterých bylo postupně objeveno kolem dvaceti. V roce 1946 vznikla Americká společnost pěstitelů afrických fialek (AVSA), která zastřešila nejenom kluby vzniklé v Americe, ale na celém světě. Až v současné době se objevují snahy vytvořit určitý protipól v Evropě.
Z Ameriky se fialkové šílenství přesunulo do tehdejšího Sovětského svazu. Ruští, ukrajinští, běloruští a další šlechtitelé z této oblasti dnes poměrně výrazně zasahují do každoročních kolekcí novinek.
Africké fialky není třeba představovat. Jejich popisy najdeme ve všech knihách o pokojových rostlinách. Zdobily okenní parapety již našim prababičkám, ovšem tehdy převládaly rostliny s fialovými, růžovými nebo bílými jednoduchými květy. Z původně drobných, modro- až fialovokvětých rostlinek vzniklo do současnosti na dvacet tisíc kultivarů. Pěstují se rostliny tvořící listovou růžici i rostliny převislé s olistěnými stonky. Existují kultivary miniaturní, standardní velikosti i poměrně velké. Z původního tvaru květu, který nám asi nejvíce připomíná naše fialky nebo macešky, byly vytvořeny i další tvary – kulatý, hvězdovitý, zvonkovitý apod. Některé zůstaly jednoduché, ale přibyly i poloplné a plné květy. Co se týče barev, zatím chybí snad jenom žlutá, ale i na té se intenzivně pracuje a ne bez úspěchu. Běžné jsou květy různě zkadeřené, dvoubarevné, ale výjimkou nejsou ani tříbarevné květy. Ani listy nezůstaly stranou. Liší se nejenom tvarem a zoubkováním okraje, ale také barvou. Oblíbené jsou kultivary pestrolisté.

Pěstování a množení
Pěstování a množení těchto nenáročných rostlin je velmi jednoduché. Připomeňme snad jen několik zásad, které vycházejí z prostředí v jejich domovině. Vyžadují dostatek světla, ovšem pouze rozptýleného. Přímé sluneční paprsky by je poškodily. Ideální jsou parapety na severním, případně východním okně. Na západním a jižním okně lze fialky rovněž pěstovat, ale musíme je důsledně stínit žaluziemi. Substrát musí být především velmi propustný. Rostliny nesnesou přemokření. Proto do běžného substrátu na pokojové květiny přidáváme agroperlit, vermikulit a další vylehčující složky. Zaléváme vždy vodou o pokojové teplotě a do další zálivky necháme substrát vyschnout. Fialky snesou lépe přísušek než přemokření, ale samozřejmě každý extrém rostlinu poškozuje. Mezi pěstiteli se vžilo, že zalévat lze jen do misky. Není to pravda, zálivka do květináče mimo „srdíčko" rostliny je naprosto v pořádku. Navíc splavuje zpět vzlínající soli, které mohou poškozovat listové řapíky. V zimě pozor na větrání. Studená zálivka a ledový vzduch způsobují nepěkné skvrny na listech. Hnojíme pravidelně, ale mnohem slabším roztokem než ostatní pokojové rostliny.
Množení listovými řízky je obecně známé. Snadno koření ve vodě nebo v agroperlitu. Pokud se nám rostlina rozroste v květináči a vytvoří více růžic, rozsadíme je, jinak si konkurují a málo kvetou. Řízkovat lze rostliny celoročně kromě období od listopadu do poloviny února, kdy špatné světelné podmínky celý proces znesnadňují.

Kde je získat
Pokud těmto rostlinám propadneme, což se při jejich obrovském sortimentu snadno může stát, brzy zjistíme, že v našich zahradních centrech a květinářstvích se objevuje nabídka desítky, možná dvou, komerčně množených kultivarů dovezených zpravidla z Holandska. I u nás však existují specializovaní pěstitelé, kteří se pěstováním afrických fialek zabývají a v jejich sbírkách jsou stovky kultivarů. Před deseti lety také u nás vznikla specializovaná organizace Saintpaulia (www.saintpaulia.cz), která sdružuje všechny zájemce o africké fialky a příbuzné rostliny. Funguje při Českém zahrádkářském svazu. Pořádá setkání pěstitelů, burzy a výstavy. Brzy pak zjistíme, že jediné, co nám chybí, je další parapet.
Jan Stanzel
Foto autor

Na obrázku je Saintpaulia Darling Blue Trail – převislá
 

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

// EOF