Banner nové Sféry

Párové štěstí a jak na ně

  • Napsal(a) Vladimír Munz


Není snadné psát o něčem, co možná ani neexistuje... Je to jako Yetti. Mnozí o něm mluví, někteří věří, že existuje, ale nikdo to dosud nedokázal. Jak být šťastný v páru, ve vztahu či manželství. Neexistuje žádný zaručený tip ani zlatá pravidla. Jde o každodenní nasazení a touhu vztah nejen mít, ale i udržet... Pokud to nemá sklouznout do defektu, tak oba znají své hranice.
Už si nehraj, nejsi dítě

Typická situace. Probíhá rozhovor ve vztahu, během kterého dojde ke slovnímu faulu. Je jedno, zda je vědomý (záměrný) či nevědomý (náhodný). Oba zraní. Pak následuje scénář, kdy začneme hledat viníka. Toho, kdo mě zranil. Ubližuje mi. Jsem oběť. Krátkodobě tato hra funguje, protože mám pocit morální převahy. A jako bonus mohu odevzdat svou zodpovědnost. Hraji hru na oběti a viníky. Mohu se začít litovat a vyčítat partnerovi, že už zase... Setkávám se s tím tak často, až žasnu. Libozvučná čeština tomu říká "Nasazování psí hlavy". Označit někoho za pachatele a tím být sám z obliga. Možnost najít východisko je mizivá.

Pak je tu další scénář. Rozšiřující. Pokud už jsem více bdělý a vědomí, tak současně vím, že i Já sám jsem viníkem. Nechávám se zraňovat. Mohu se začít obviňovat a vyčítat si, že už zase... Možnost najít východisko je opět mizivá. Vstupuji do hry a to je nedospělé.

Partnerský vztah je pro dospělé

Hledat východisko je možné pokud neupadnu do pasti odevzdávání zodpovědnosti. Pak mohu označit všechny aktéry za spolutvůrce, kdy každý nese následky za svůj podíl... Jde o to převzít osobní zodpovědnosti za vše, co dělám. Být si vědom svého pole působnosti a plně se v něm realizovat.
Opravdově, spontánně a naplno. Obsáhnout ho celou svou bytostí. Otevřeně. Vášnivě a silně. Dát do toho vše a nic neočekávat ani nechtít. Přijmout fakt, že nejde nic dopředu zaručit. Pokud se neodpoutám od očekávání, tak jen připravuji půdu pro frustraci v případě, že to nedopadne. Následně to umět pustit. „Odevzdat to." Pokorně se přiznat, že to není v mé moci a přesto do toho dát vše. O tom je plnokrevnost života. Dříve se tomu říkalo „Děj se vůle Boží." Opustit pýchu. Obnažit své nitro. Stát hrdě nahý a zranitelný napospas všem krásám i hrůzám života.

Hledá se štěstí (Zn. Rychle)

Pokud opustíme snílka, že mám žít krásný život 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, a jsem na zemi a připustím, že život má propady i výšiny, potom jsem už kus frustrace dal na stranu. Nechci šťastný život až na věky, to je možná v pohádkách. Takže první krok je uvědomit si, že není pořád hezky. Mimochodem, ani bychom pak nepoznali, že je vlastně hezky. Musíme mít polarity. Těžko vystoupím z tohoto polaritního světa. Trefně to vyjadřuje Rúmí perský básník a učitel súfismu „Celý život jsem klepal na dveře s nápisem štěstí, až jsem nakonec zjistil, že jsem už celou dobu uvnitř."

Dar partnerství

Naše volba partnera má dvě roviny. Vybíráme si partnera podle toho, co chceme (inteligenci, krásu, veselost, bohatství...) To je ta vědomá složka. A současně si vybíráme partnera pro to, co potřebujeme. A to je ta nevědomá složka. Vypadá to tak, že si vzájemně zrcadlíme naše nejhlubší strachy. Buď to vidím jako příležitost a řeknu si „aha", nebo svádím boj či uteču do jiného vztahu.

Vzájemně se vyladit

Základem partnerské pohody je přiměřenost a vyváženost. Nemůžu je, ale najít, aniž bych víc zjistil o sobě. Většina partnerství nám něco dává. A jsem v partnerství i proto, co mi to dává. Teď je otázka, jak moc to bude velké? Kolik si ponecháme autonomie? Nikdo neříká, že si máme vytvořit dvoukolejní vztah. Když budu stát na zemi, budu znát svoje základní potřeby, poskládám si svoje hodnoty... většina vztahů má jako svou prioritu důvěru. Ale já věřím tomu, že každý vztah může přežít nevěru, když se to bude komunikovat. Jednu určitě. Ale dvě? Tři? Jak to, že byly tři? Na to musejí být dva, každý neseme svůj díl: ten, kdo podvádí i ten, kdo se nechá podvádět. Potřebuju se dostat do pozornosti a bdělosti k sobě. Potom je jedno, jak je tak fronta strachů velká. Nejde o to být na všechno připraven – protože to nejde. Jde spíš o to být stabilní, znát se.

Zastav se a poslouchej ticho

V dnešní komunikační době nám mimo jiné začíná silně scházet i ticho. Zůstat jen u sebe. Pozorovat se. Mít odstup od svých myšlenek i pocitů. Zůstat v klidu u sebe bez toho, aniž bych hned začal reagovat na vnější podněty. Jedním z nástrojů, jak si tyto stavy přivodit je meditace.
Hezky to ilustruje situace s autonehodou. Jsi tam jako první. Zranění lidé. Krev. Křik či pláč. Pokud budete emotivně reagovat, tak nejspíš neuděláte nic. Budeš v šoku, plakat anebo zamrzneš. Nepomůžeš nikomu. Pravý záchranář vždy nejprve vyhodnotí situaci, než začne cokoliv konat. Zjistí, kde je největší ohrožení života a podle toho koná...

Pokud bych se měl vydat na vandr na cestu za štěstím, tak bych si určitě nezapomněl přibalit těchto 12 vlastností:

  • 1. ČESTNOST, mravnost, zásadovost nebo jak se lidově říká „Mít páteř". Když mám jasné a pevné zásady, tak se mi snáze rozhoduje. Ctím sebe i druhé tím, že jsem věrný kodexu a žebříčku hodnot. Ta jednoduchost je osvobozující a oblažující zároveň. Nekomplikované, přímé a pevné vystupování
  • 2. ODDANOST. Tuto kvalitu celkem dobře popisuje svatba – rituál vstupu do manželství. Spojení dvou lidí ve svazku manželském, kdy jsou oddáni... Nicméně toto vnější projev. Jádrem a pravou oddanosti je pro mě stav, kdy se umím oddat životu. Věřím v něj i v sebe.
  • 3. VELKORYSOST, umět se nad to (situaci) i sebe povznést a nenechat se vtáhnout do malicherností. Nejde bez umění odlišovat to podstatné od podružného. Jednat v klidu. Nenaskočit na stoupající spirálu reakce. Umět jasně a pevně určit priority... a to okrajové nechat bez povšimnutí.
  • 4. MILOSRDENSTVÍ je umění dávat milost či odpouštět. Dochází tu často a snadno k mýlce, pokud si myslíš, že odpuštění se týká ponejvíce těch kolem tebe. Největší výzvou je odpustit sám sobě... což obnáší vůbec si přiznat, že jsem v nouzi a mám trable Já sám. A dále to obnáší uznání, že jsem potřebný či přímo bezmocný.
  • 5. UMÍRNĚNOST je kladem ve smyslu zdrženlivosti a střídmosti. Tuto kvalitu vnímám hlavně skrze disciplínu a určitou strukturovanost. Souvisí s hodnověrností, respektive věrností slovu a činu, se závazkem a zodpovědností. Být jako partner konzistentní – soudržný a mající vnitřní soulad.
  • 6. ÚMĚRNOST. Provází ji a charakterizuje pravidelnost, harmoničnost, proporcionalita. Pak lze o chování říci, že je přiměřené, vyrovnané a vyvážené. Jedná se o soulad, což lze trefně vyjádřit slovy, že takový člověk zachovává „jednotu slov a činů". Určitě lze najít i souvislost s předvídatelností chování. To je obzvláště v partnerství bráno za vysokou kvalitu, která avizuje bezpečí.
  • 7. VYTRVALOST. Hodně souvisí se stálostí. Věrností zásadám a závazkům. Vytrvám nehledě na okolnosti. Věřím tomu. Stojím si za sebou. Nestanu se chameleonem, který vždy svou barvu přizpůsobí okolí, aby se chránil a maskoval. Jde o to mít páteř.
  • 8. ZRANITELNOST se stává „vymírajícím druhem". Příliš často se tu situaci snažíme vydržet, přečkat a přejít. Jenže bez ní nejde nastavit hranice. Zranitelnost je klíčová, když hovoříme o štěstí. Bez ní nikdo není kompletní. Není třeba nic velkého vykonat. Stačí si zranitelnost dovolit. Námitka a obava ze slabosti je lichá... Protože jsem jenom tak silný, jak dokážu být slabý. Aneb řetěz (mé celá Já) je jen tak silné jako jeho nejslabší část.
  • Ve stínové formě se muž stává nezranitelným. Vytváří iluzi vlastní síly a nezdolnosti, což je velmi křehká konstrukce. Navíc je to provázeno krutostí, bezcitností. Nejhorším dopadem je vnitřní chaos. Jsem odpojen od své citlivosti. Nevnímám nebo redukuji pocity. Přežívám.
  • 9. VĚRNOST, loajalita. Poctivost ve smyslu plnění závazků. Stát nejen za svým slovem, ale i sám za sebou. Vlastně se dá říci, že dnes lidem chybí často slib, závazek, přísaha či úmluva sama se sebou, která jasně deklaruje, PROČ a JAK se budu chovat. Jak se budu vztahovat k sobě a ke světu.
  • 10. AUTENTIČNOST je nezbytná. Stát naplno a cele v proudu života. Najít osobní svéráz a přestat se adaptovat dle vnějších okolností a požadavků. Usednout na trůn vlastní opravdovosti a vytrvat. Odbrzdit svou sílu, divokost a přestat si stát na koulích jen proto, že jsem pro někoho „moc". Roste a vyvěrá z mé esence, je tu vždy, když jsem ve své podstatě a založení. Jinak nejsem ve vztahu hodnověrný. Tvé chování i činy nejsou opravdové. Nevychází z tvé podstaty. Je to přetvářka a hra. Předstírání a hledání vhodné strategie. Vytváření nátlaku a podbízíme se. Nejsem v klidu sám se sebou. Nepřijímám se tak, jak a kdo teď jsem – od hlavy až k patě.
  • 11. LEHKOST, jež v sobě má pružnost, jednoduchost a snadnost. Právě ta mi umožní jít do své totálnosti a síly, kdy ovšem neztrácím odstup a nepropadám do fanatismu. Zároveň se ani nezahltím podružnostmi. Pokud je lehkost „čistá", tak si udržuje odstup od přelétavosti, prospěchářství a nepokory. Když se zkalí, tak vede k povrchnostem.
  • 12. ODPOČATOST. Je to stav, kdy jsem se zastavil a obnovil své síly. Jsem připraven na vše, co se objeví. Jelikož jsem si odpočinkem podpořil sebejistotu. Odpírání si oddychu je častou formou sebeklamu a iluzí o vlastní nepostradatelnosti.

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.