Banner nové Sféry

Jak překonat nevěru

  • Napsal(a) Vladimír Munz

Statistika je báječná v tom, jak umí z nadhledu evidovat dopady mnoha jevů. Nevěra, rozvod nebo ztráta partnera mezi ně zcela určitě patří. Z hlediska stresové zátěže je rozvod potažmo rozchod řazen mezi velké činitele. Není se čemu divit. Pokud jsme šli do vztahu naplno a se všemi city, tak nás tato ztráta musí nevyhnutelně zasáhnout.

 Nevěrně tvá/tvůj?

Nevěra je až příliš častý důvod pro rozpad vztahu či manželství. Častou, nikoliv však pravidelnou součástí bývá žárlivost. To vede k odcizení. Když žárlím, tak projevuji nedůvěru. Nakonec často dochází ke stavu, kdy si každý žije svůj paralelní život. Někdy včetně paralelního vztahu. Zůstávají „spolu“ zdánlivě kvůli dětem, majetku, ale v jádru jde o nesvobodu živenou strachem. A odcizení je průvodním nebo následným jevem této formy soužití. Takže žádná krása. Málokdo si tohle přeje zažít, a přesto se to děje. Pojďme se společně podívat na příčiny těchto situací a životních peripetií. Hledejme východiska. Naučme se jim předcházet a hlavně uvidět včas ta riziková místa, která ohlašují blížící se pohromu.

Kdo tady koho vlastně zradil

Nevěra, kdo by o ní neslyšel alespoň z doslechu. Mnozí ji zakusili i na vlastní kůži. Hned se pravidelně rozehraje oblíbená hra na oběti a viníky. Pod praporem morálky a mravopočestnosti se rozezní mocné hlasy všech soudců a držitelů pravd. Jde o prastarou férii o dobru a zlu. Všichni ti držitelé pravd ovšem zapomínají, že stejně jako se rovným dílem podílíme na zdaru vztahu, tak totéž platí i pro nezdar. Lidově řečeno, nejenže má každý svůj díl, ale tyto díly jsou si rovny... Holá pravda je, že jedinou věrnost, kterou v životě mohu zachovat, je věrnost k sobě.

Hledá se viník

Ta zlověstná vina. Ideální nástroj pro odevzdání zodpovědnosti s „příjemným“ bonusem možnosti někomu nasadit psí hlavu. Nasazení hlavy – zneuctění nemusí směřovat pouze k někomu venku. Často míří dovnitř, kdy sami sobě dáváme vinu ze selhání, zklamání či porušení slibu. Pociťujeme to jako stud či hanbu, kterou se sami cejchujeme. Pochvala a uznání se je lékem na hanbu. Vina neexistuje, jde jen o osobní volbu, jak na danou situaci budu nahlížet. Východiskem je vzepřít se konceptu bezchybnosti, morálky a všeho, kde je jasně dáno, co je správně... Opustit koncept dualit viník a oběť a nahradit ho vědomou zodpovědností za vše, co se mi děje, i za vztahy, které vytvářím. Svůj postoj mohu změnit vždy, pokud nejde o osud v podobě přírodních katastrof či nemocí.

Kde mám tu vodováhu

Vyrovnání je to, oč tu běží. Každý vztah, který je dlouhodobě mimo rovnováhu, je ohrožen. Jde o to mít vyrovnaný poměr mezi dáváním a přijímáním. Každý, kdo dává, také bere a kdo bere, také dává.
Zní vám to čistě teoreticky? To ale jen do chvíle, kdy dojde k nějakému „ublížení“ ve vztahu, protože pak podvědomě hledáme způsob vyrovnání. Ne nadarmo se říká, že se s tím musíme nejdříve vyrovnat – nejen v sobě, ale hledáme i způsob narovnání s tím druhým. Je to oboustranná výměna. Já doporučuji netrvat na biblickém rčení „Oko za oko, zub za zub.“ Nechtít vše vyrovnat beze zbytku. Volil bych spíše cestu přiměřenosti, kdy v rámci „oplácení“ vědomě trochu uberu. Jde o to, že je třeba se vyhnout eskalaci. Pokud máte k oplácení odpor, tak se vystavujete riziku, že upadnete do autoagresivity. Ta vede k sebedestrukci, kdy podváděný začne trestat sám sebe. Začne například vidět svou méněcennost, protože kdyby přece byl tak dobrý a jedinečný, nedošlo by k nevěře atd. Jako minimální základ pro vyrovnání vidím otevřenost, která začíná přiznáním si vlastních pocitů a zejména zranitelnosti, spolu s následným sdílením téhož s partnerem. To je nejen počátek procesu vyrovnání, ale i smíření se.

Vyjádřit se. Nejde o jablka

Právě vyjádřit své pravé pocity bývá pro nás absolutně to nejtěžší. Jsme experti na tvorbu iluzí. Umíme se mistrovsky uvádět v omyl. Přehlížíme se. Odkládáme se a necháváme to vyhnít v bláhové naději, že se to snad nějak samo napraví. Pak se nevyhnutelně do vztahu vkrádá něco navíc. Spodní proud. Něco nevyřčeného. Většinou je to zraňující či jinak palčivé.
Říct, jak to cítím a říct to naplno, to je mnohdy téměř nemožné. Naučili jsme se mnoha strategiím, jak se oslyšet. Máme zde časté postupy, které vedou k témuž výsledku: jsou to odložení, vytěsnění, zatvrzení, ignorace, přehlížení... Prostě v parafrázi na slavnou větu, že „Všechny cesty vedou do Říma“, zde všechny cesty vedou, respektive mají za cíl, nevnímat své pocity.

Opravdovost hledej ve svém zranění

A tak jsme přišli o citlivost. Tím též o soucit. Možnost slitování se nad sebou. Jsem sice zdánlivě v bezpečí za hradbou mysli díky iluzi, že lze mít vše pod kontrolou, jenže co jsem bez prožitku. Co ze mě zbylo po té redukci a deformaci. Jsem pragmatický a racionální... Potkávám dnes takových lidí mnoho. Jsou zabarikádování ve svých bunkrech jistot. Neustále eliminují rizika. Hledají optimální řešení... Jenže život nelze řešit, není to sudoku. Lze ho „pouze“ žít. Navíc přicházíme o celou škálu emocí, jelikož jsme emočně ploší. A muž bez emocí je problém, ale žena bez emocí je průser.

Vrátit se pro sebe

Tam někde v dálce ztrácíme se svou citlivostí i sami sebe. Bezmoc a závislost, charakteristické rysy dětství, nám zavřely ústa. Někdo blízký nás zranil. Nikdy nám nedal bezpodmínečnou lásku a plné přijetí. I kvůli tomu si teď nevěříme a hledáme naplnění zvenčí. Někdy skrze práci či kariéru, jindy skrze vztah a zásluhy. Jenže tohle zraněné místo stále volá po objevení a uvědomění. Jenže to nejde, když jsme se ztratili sami sobě. Náš vnitřní kompas – symbolický opis našeho postoje k životu, je vychýlen a ještě má zamlžené sklíčko. Neprůchozí kombinace pomýlení a nečitelnosti. Následně se každý vztah horší a šponuje.

Jak si vrátit citlivost

Vnímat, co se mi děje, prostě nejde, aniž bych věděl, jak se u toho cítím. Nejde o to být na příjmu neustále. Některé situace jsou tak rychlé, že na pocity není hned prostor. Vždy mám ovšem možnost jít k sobě zpátky, zpětně si uvědomit, co jsem cítil. Teprve pak se lze zcela vrátit do zdravého postoje.

Pilíře, na kterých stojí a padá změna:

1. Pilíř sebehodnoty – Dát si váhu. To je nejlepší lék na pocit, který má kořeny nejspíše v dětství: „Na mně nezáleží...“
2. Pilíř pozornosti/bdělosti. Bez ní nevidím své potřeby. Nemohu si tedy o ně říci ani si je pro sebe uznat.
3. Pilíř sebevědomí – Vědět, kdo jsem. Vědomí svých kvalit i limitů. Stejně jako slyšíte u mnoha manželských slibů „V dobrém i ve zlém.“

Vrať si pozornost!

Jde primárně hlavně o to být zase aktivní. Pokud si nezačnu opět vytvářet svůj život, tak mohu jen brblat, upadnout do apatie nebo čekat na zázrak. Nic proti zázrakům. Ty byly a budou, jenže představit si je, to jde pesimistům jen ztuha. A pokud si to nedokážu představit, tak to nemůže ani nastat. Tím základním předpokladem je víra a naděje. Když si ji udržím, může nastat i „zázrak“.
Nicméně bez přesného/jasného kompasu – zdravého postoje k životu to nepůjde. A jak na to?
Pozorujte, jak se cítíte v tom, co v průběhu dne děláte. Vždy, když bude prostor ještě před tím, než začnete plánovanou činnost dělat, si položte otázku: Dělám to rád, nebo nerad? Prospívá mi to, anebo škodí? Jsou pouze 3 druhy odpovědí. Kladná značí „udělám to“. Záporná rovná se, že to neudělám. A pak zde bude nejspíše celkem velká skupina „nevím“. Tam doporučuji ze začátku též nic nedělat, protože k sobě ještě nejsme dost pozorní. Nemáme ve věci ani v sobě jasno, nevíme, co nám prospívá a co škodí... Určitě hned namítnete, že u mnoha, možná u většiny činností nemáte na výběr. Ať už se jedná o vaše zaměstnání, či péči o děti. Nejprve bych se zastavil u toho, jak velkou část dne vlastně zabírá oblast jménem „nemám možnost volby“? A pak bych šel do akce s cílem znovu si vrátit prostor pro sebe. Vytvořit přepadovou hranu. Pokud to nejde, tak bude asi třeba se zamyslet, zda to místo je pro vás OK... Záměrem je nezapomínat na sebe. Jasnost, kterou mi to přinese, mohu použít jako ředidlo pro iluze, falešné postoje a růžové brýle, které žiji.

www.zijsvemuzstvi.cz

 

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.