Krása začíná uvnitř

Nebojte se rakoviny

Nebojte se rakoviny!

Při rakovině se uvolňují do těla pacientů látky, které zvyšují náchylnost k depresi, tvrdí nová studie. A to i u těch, kteří o své nemoci nevědí. Těžce nemocný člověk má strach z toho, co jej čeká. Vyhlídky na neodvratný konec nahánějí hrůzu. Duševními depresemi trpí například dvě třetiny žen, u nichž byla diagnostikována rakovina prsu. Vědci zjistili, že deprese u nádorových onemocnění není zdaleka jen otázkou psychické odolnosti. Rakovinné buňky produkují látky, které tvrdě zasahují do práce mozku a zvyšují náchylnost pacientů k depresím. Strach a stres pak snižují funkci imunitního systému, a pacient se dostává do začarovaného kruhu.

Na psychický stav lidí trpících rakovinou působí řada nepříznivých faktorů. Vedle strachu a nejistoty jsou to i následky léčby. Razantní účinek chemoterapie spouští v těle zánětlivé procesy. Ty vedou ke změnám v nervových buňkách mozku a v konečném důsledku mohou vyvolat deprese, pocity odcizení a další duševní poruchy. Oddělit přirozený strach od následků léčby a případného biochemického působení samotného nádoru je prakticky nemožné.

Nádory ovlivňují psychiku

Američtí vědci vedení Brianem Prendergastem z University of Chicago se pokusili odhalit vliv nádorových buněk na mozek pokusem na laboratorních potkanech. Předpokládáme, že zvířata trpící nádorovým onemocněním nepociťují strach z budoucnosti, a pokud se u nich projeví útlum, pokles motivace a další příznaky deprese, jedná se z valné části o přímý vliv nádoru.

Prendergast a jeho spolupracovníci vyvolali u samic potkana nádor mléčné žlázy a pak nemocná zvířata podrobili sérii testů. Nechávali je například v nádrži s vodou a sledovali, kolik času tráví potkani pasivním vznášením ve vodě a jak dlouho cíleně plavou. Ztráta chuti porvat se s vodním živlem je jedním z projevů deprese. Zdraví potkani věnují plavání asi polovinu času stráveného ve vodě. Samice s nádorem ovšem bojují podstatně méně srdnatě. Až 80 % času jsou pasivní.

Podobně si vedli nemocní potkani i v dalších testech. Konzumovali mnohem méně cukru, i když se touto pochoutkou mohli nacpat zcela podle libosti. Potkani trpící nádorovým onemocněním si také mnohem častěji zahrabávali své oblíbené hračky do podestýlky. Vědci to považují za projev strachu. Zvíře si schovává hračky z obavy, že mu je někdo sebere.

Vědci pátrali po látkách, kterými nádor promlouvá do práce mozku. Ukázalo se, že jsou to cytokiny vznikající při boji imunitního systému s rakovinnými buňkami. Potkani s nádorem měli zvýšené hladiny cytokinů nejen v místě nádoru, ale i v krvi, a dokonce i v mozku. Zvýšení hladin cytokinů bylo zvláště patrné v části mozku zvané hippocampus, která je klíčovou součástí systému vytváření emocí.

Zvířata s nádorem měla zároveň potlačenou stresovou reakci organismu. Jejich organismus produkoval méně hormonů glukokortikoidů, jež jsou s to potlačit produkci cytokinů. Tím se vliv nádoru na mozek ještě zesiluje. Příčiny oslabené stresové reakce nejsou zatím výzkumníkům jasné.

Studie zveřejněná ve vědeckém časopise PNAS je pro vědce i lékaře překvapením. „Zatím se touto otázkou nikdo nezabýval,“ řekl v rozhovoru pro vědecký týdeník Science americký psychofarmakolog Charles Cleeland. „Někteří pacienti trpí už před zahájením léčby nádorového onemocnění psychickými problémy, které lze ve světle výsledků pokusů na potkanech celkem logicky vysvětlit.“

Rakovinné buňky na odpočinku v kostech

Protein podporující tvorbu nádorů zvaný Src pomáhá rakovinným buňkám přežít často celé roky v morku kostí. Pracovníci z Memorial Sloan-Kettering Cancer Center v New Yorku získali údaje o expresi genů z 615 nádorů prsu. Zjistili, že nádory přežívající pět let po původní diagnóze mají unikátní typ genové exprese regulované proteinem Src. Snížení množství Src v buňkách lidského prsního karcinomu zpomaluje nárůst těchto buněk v myších kostech, ale nikoli v metastázách v plicích. Kromě toho nejsou buňky ochuzené o Src schopny potlačit dráhu k buněčné smrti v morku kostí, a tak umírají.

Co nám může pomoci s depresemi?

Dobrou kombinací, jak si vylepšit náladu a ještě působit proti negativnímu vlivu rakovinných buněk, je výživový doplněk Gerocel kapky s protirakovinně působící bylinou černuchou setou, která má současně vliv i na psychiku. K tomu můžeme přidat alespoň 10 kapek Levaminu s jednou až dvěma kapslemi Deviralu s obsahem hřebíčkovce vonného. Ten patří mezi rostliny dobře působící na psychiku a současně je silným antioxidantem. Nezapomínejme ani na osvědčený Gerocel kapsle s výtažky z kalifornských dešťovek, u kterých bylo zjištěno hned několik protirakovinných látek. Pomohou nám dostat ledviny do velmi dobré kondice, a to je první základ, jak se zbavit strachu z onkologického onemocnění. Je dobré posilovat imunitní systém. Zde může pomoci buněčná výživa v podobě preparátu Viraimun. Obsahuje polysacharidy a vybrané výtažky z hub se silným protirakovinným účinkem. A na nervy a stresy obecně je tu osvědčený Nervamin.

Magnolie a rakovina

V šištici magnolie (o ní více ve Sféře 06/2010) byla zjištěna látka, která zastavuje růst nádorů. V Japonsku je čaj z jejích květů oblíbeným prostředkem proti stresu. Tým výzkumných pracovníků z Lékařské univerzity v Emory (USA) objevil v magnolii substance, které inhibují růst krevního řečiště v nádorech. Laboratorní pokusy ukazují, že aktivní látky zastavují růst tumorů u myší v polovině všech případů.

Výzkum vycházel ze známé skutečnosti, že jakmile nádory začnou růst, nemohou růst donekonečna. Za určitou velikostní hranicí začnou mít nádorové buňky nedostatek kyslíku a živin, kterými dané místo zásobuje soustava krevních kapilár. Nejnebezpečnější nádory si ale dokážou tvořit signální látky, které tělu dávají pokyn, aby do nádoru vrůstaly stále nové a nové mikrokapiláry, a tak si přednostně zajišťují přísun dostatku živin a nádor neomezeně roste na úkor okolních tkání. Při použití látek zvaných inhibitory angiogeneze se u léčby nádorů využívá toho, že jejich struktura dokáže zrušit (vyblokovat) signály vydávané buňkami nádoru, kterými lákají krevní kapiláry, aby do něj vrůstaly ve větší a větší míře. Inhibitory angiogeneze tedy doslova nádoru „přiškrtí kyslík“, a samozřejmě i další látky potřebné pro růst jeho buněk, přičemž právě nedostatek kyslíku bývá limitujícím faktorem. Rozvoj nádoru se tak omezí nebo zcela zastaví. Kromě magnolie jsou obdobně působící látky obsaženy např. také v kurkumě a listech čaje maté.

Další naděje v onkologii

Jiní američtí vědci našli lék, který si poradí s nejzákeřnějšími nádorovými buňkami. Takzvané kmenové rakovinné buňky stojí u zrodu nádoru a pohánějí jej k růstu. Zároveň vzdorují léčbě a mají na svědomí „návraty“ rakoviny poté, co se choroba zdála poražena. Většina léčebných postupů je s to vymýtit masu nádorových buněk. Buňky, jež vznik nádoru vyvolaly, však léčbě odolávají. Přežívají v těle zdánlivě vyléčeného pacienta a mohou kdykoli znovu udeřit. Právě z kmenových rakovinných buněk „zatoulaných“ z mateřského nádoru vznikají v jiných částech těla druhotné nádory, tzv. metastázy.

Kmenové rakovinné buňky jsou sice nebezpečné, ale zároveň jsou i velmi vzácné. Vědci je nedokázali získat v takovém množství, aby na nich mohli testovat potenciální léky. Biologové Robert Weinberg a Eric Lander z MIT zablokovali v buňkách běžného nádoru prsu vybraný gen, a ty se pak začaly chovat podobně jako nádorové kmenové buňky. Následně vědci na těchto „umělých“ kmenových rakovinných buňkách otestovali šestnáct tisíc různých chemikálií. Sledovali, ke kterým molekulám jsou buňky nejcitlivější. V prvních testech se jevilo jako velmi slibných dvaatřicet molekul. V dalších prověrkách osvědčila své kvality jedna jediná – antibiotikum salinomycin, jež se hojně užívalo jako doplněk v krmivech pro hospodářská zvířata. Salinomycin zabíjí buňky nádoru prsu se stokrát vyšší účinností než běžně užívané chemoterapeutikum taxol.

Když vědci naočkovali myším buňky lidského nádoru prsu, podrobili je tradiční léčbě a léčbě salinomycinem. Po ošetření taxolem sice mizely běžné nádorové buňky, ale množství kmenových rakovinných buněk se zvyšovalo, a to s sebou neslo i vyšší riziko metastáz. Při léčbě myší salinomycinem ale kmenových rakovinných buněk razantně ubývalo a s tím klesalo i množství vznikajících druhotných nádorů.

Úvahy o léčbě rakoviny salinomycinem jsou však předčasné. Vědci nevědí, proč jsou kmenové rakovinné buňky tak citlivé právě k tomuto antibiotiku. Zatím byl prokázán jeho účinek na buňkách pěstovaných v laboratoři. Buňky nádorů jsou podstatně různorodější a není jasné, jak taková heterogenní buněčná populace na lék zareaguje. Velkou neznámou zůstává, jak se bude salinomycin chovat v lidském těle, například zda bude pronikat z krve do nádorů. Nejdůležitější je bezpečnost případného léku.

 

autor: Vladimír Ďurina

 

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 07/2010

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.