Horečka jako lék |
 |
|---|
" Horečka je mocná čarodějka,kterou příroda darovala lidstvu, aby ničila jeho nepřátele," prohlásil slavný lékař ze 17.století Thomas Sydenham.Horečka skutečně léčí a zřejmě i rakovinu.
Po celá staletí od středověku byly rakovinové nádory předev±ím záleµitostí pro chirurgy.V sedmdesátých letech 19.století v±ak účinnost chirurgických zákroků začala slábnout.V té době uµ existovala anestézie a antiseptické prostředí.Tedy daleko lep±í podmínky pro úspě±né operační zákroky.A přesto se situace vyvíjela opačně.
Byl to Dr. William Cooley, mladý lékař z New Yorku, který "znovuobjevil" blahodárný vliv horečky u pacientů s nádorovým onemocněním. Pokud u pacientů v pooperačním období propuklo těµké, horečnaté onemocnění, ve statisticky významném počtu byl dal±í průběh léčby rakoviny příznivěj±í. Pokud pacienti přeµili akutní stav, rakovina se jiµ nevrátila a nemetastazovala. Při studiu starých spisů, zjistil, µe sto let před ním, kolem roku 1770, se operací uzdravilo průměrně ±est pacientů ze sedmi. V jeho době pouze jeden za čtyř. Důvodem byly právě hygienické podmínky, za kterých probíhaly operační výkony, a tedy častěj±í infekční komplikace provázené horečkou.
Tyto úvahy nakonec vedly Cooleyho k tomu, µe se rozhodl vyzkou±et metodu aplikace injekčního streptokokového roztoku přímo do nádorů. V případech, kdy infekce byla provázena prudkými horečkami, byly výsledky léčby nejrychlej±í a nádory mizely úplně a na vµdy. Po řadě zku±eností vytvořil vlastní sérum, které bylo kombinací mrtvých bakterií Streptococcus pyogenes a bakterií Serratia marcescens a které bylo po něm nazváno Cooleyho toxin. Měl v±echny výhody. Od samého počátku vyvolával u pacientů prudkou horečku a zimnici bez akutní infekce. Cooley byl přesvědčen, µe to nejsou bakterie, které léčí, ale prudká imunitní reakce těla, tedy vysoká horečka. Svůj toxin vstřikoval pacientům hluboko do nádoru tak často, jak bylo třeba, aby horečka neustupovala a byla dostatečně vysoká. Někdy to trvalo týdny, a měsíce, ale výsledky byly překvapivé.
Cooley se přitom zaměřoval na zcela beznadějné případy, kdy jakákoli jiná léčby selhala. I pacienti, které se zcela vyléčit nepodařilo, µili mnohem déle. "Měl lep±í výsledky, neµ jakých dosahují dne±ní moderní postupy," říká o Cooleym doktor Stephen Hoption Cann z univerzity v Britské Kolumbii a tvrdí, µe stojí za to se touto metodou zabývat.
Cooley svojí metodou zcela vyléčil ne desítky ,ale stovky beznadějných případů. Jeho metody byly netradiční a poměrně zdlouhavé. Dávka toxinu musela být "u±ita na tělo" pro kaµdého pacienta.
Řada výzkumných pracovi±» dnes zkoumá moµnosti vyuµití imunitního systému v boji s rakovinou. Některé programy se zaměřují na způsob, jak vyprovokovat tvorbu specifických protirakovinných buněk nebo molekul potlačujících nádory.
Někteří odborníci nicméně tvrdí, µe Cooleyho metoda byla lep±í. Právě proto, µe byla velmi drastická a vyvolávala prudkou imunitní reakci. Podle doktora Canna právě horečka byla tím nejdůleµitěj±ím faktorem. Čím vy±±í, tím lep±í. Tělo při ní produkuje velké mnoµství obranných látek. Obranné buňky jsou při horečce velmi rychlé a mají vysoké destruktivní vlastnosti. Dokonce u lidí, kteří mají často horečnaté onemocnění, je nebezpečí vzniku rakoviny daleko niµ±í. Zdá se, µe moudrá slova lékaře z doby před čtyřmi sty lety o horečce jako mocné čarodějce mají něco do sebe.
(100+1 12/2003)