Oxidace

Primárním účinkem, který má dýchání na tělo, je oxidace. Oxidace je přírodní proces, kdy se kyslík sloučí s jinou látkou. Výsledkem je chemická sloučenina, odlišná od obou látek. Technicky řečeno, oxidace zahrnuje všechny reakce, při nichž se předávají elektrony (částice s elektrickým nábojem, menší než atom). Většina oxidací produkuje velké množství energie, jako je světlo, teplo nebo elektřina.

Produktem oxidace je koroze, rozpad, hoření a respirace. Pokud jisté kovy vystavíme působení kyslíku, oxidují, tvoří se rez. Jestliže dlouho necháme máslo na otevřeném vzduchu, oxidace způsobí jeho žluknutí.

Oxidace je také primární složkou spalování. Když zapálíme oheň, způsobíme oxidaci dřeva. Když ráno nastartujeme svůj vůz, palivo se sloučí s kyslíkem a vzniká mimo jiné oxid uhličitý.

Když kyslík v těle přeměňuje cukr na energii, projevuje se oxidace jako spalování. Oxidaci a její produkty naše tělo využívá jako první obrannou linii proti škodlivým bakteriím, virům, kvasinkám a parazitům. Oxidující molekuly napadají patogenní buňky a ty se pak normálním procesem z těla vyloučí.

Po oxidaci je nejdůležitějším účinkem dýchání oxygenace. Oxygenace znamená saturaci kyslíkem – v těle konkrétně okysličení krve v plicích. Dýchání kyslíku je velkým zdrojem oxygenace. Peroxid vodíku a ozon, jež jsou nejvíce známé jako okysličovadla, jsou zároveň mocnými oxygenátory.

Pokud je proces oxygenace v těle slabý nebo nedostatečný, tělo nemůže adekvátně eliminovat jedy a může dojít k toxické reakci. V mírnějším případě to může vést k únavě, skleslosti a apatii. Je-li ovšem nedostatečná oxygenace chronická, oslabí to celou naši imunitní reakci na zárodky a viry a my jsme náchylní k řadě chorob.

Oxidace a tvorba volných radikálů

Jednou z největších výhrad lékařů vůči užívání oxidantů jako ozonu a peroxidu vodíku v lékařství je tvorba volných radikálů. Volný radikál se definuje jako „každá molekula, která má nepárový elektron, elektricky nabitou částici, jež krouží po osamoceném orbitu a hledá další elektron k vyvážení rovnováhy“.

Stabilní molekuly mají elektrony v párech. V zájmu stability si volný radikál vezme elektron ze stabilní molekuly, která se pak sama stane volným radikálem. Dochází tedy k řetězové reakci, kdy jeden volný radikál způsobuje důležité strukturální změny v mnoha dalších molekulách. Častým důsledkem je poškození buněk včetně mutací.

Nicméně volné radikály nejsou nutně „špatné“. Ve skutečnosti jsou mnohé podstatné pro život. Volné radikály (včetně superoxidových a hydroxylových) si tělo vytváří, aby dopravilo energii k buňkám. Volné radikály se navíc využívají k usmrcování bakterií, plísní a virů. Například když jsme vystaveni viru chřipky, vytvářejí se volné radikály k jeho zničení. Volné radikály také hrají důležitou roli v regulaci látek potřebných pro přežití organismu, jako jsou hormony.

Volné radikály si vytváří tělo samo (velké množství jich vzniká při usilovném cvičení, ale lidé v dobré fyzické formě je snadno detoxifikují) a vznikají i při podávání jistých léků. Také se utvářejí v našem okolí. Znečištění ovzduší (ozonem nasycený smog, výfukové plyny automobilů a tabákový kouř), toxické odpady, určitá potravinová aditiva, zbytky pesticidů a radiace (z rentgenu a z letecké dopravy), to vše produkuje volné radikály, které nás mohou ovlivňovat různými způsoby.

Když máme v těle příliš mnoho volných radikálů, může dojít k poškození buněk. Ve své knize Free Radicals and Disease Prevention (Volné radikály a prevence chorob) David Lin uvádí, jak přemíra volných radikálů může negativně ovlivňovat buňky. Mohou:

Poškození způsobené volnými radikály tedy souvisí s množstvím degenerativních chorob včetně aterosklerózy, rakoviny, šedého zákalu, cukrovky, alergií, mentálních poruch a artritidy. Přemíra volných radikálů také hraje roli v procesu stárnutí, snižuje imunitní reakci a otevírá dveře k řadě imunitních poruch včetně AIDS.

Antioxidanty

Z největší části reguluje nadměrnou produkci volných radikálů tělo samo. Děje se to tvorbou antioxidantů. Antioxidanty jsou enzymy (jako kataláza, superoxiddismutáza a glutathionperoxidáza), které chrání buňky před volnými radikály tím, že je rozkládají na neškodné složky, jako je kyslík a voda.

Ve své knize Antioxidant Adaptation (Přizpůsobivost antioxidantů) dr. Stephen A. Levine a dr. Parris M. Kidd píšou o schopnosti obranného systému antioxidantů odrazit útok volných radikálů tím, že u vybraných tkání zajistí větší toleranci na oxidační stres:

Tento systém je flexibilní: individuální antioxidantové faktory si mohou vzájemně předávat elektrony, čímž usnadní regeneraci optimálně aktivních (plně redukovaných) sil. Tento systém je také všestranný a může příslušně reagovat na oxidační výzvy tak, že stimuluje zdroje a dostupná místa žádoucích faktorů… Adaptabilita obranného systému antioxidantů je pozoruhodná.

Antioxidanty v potravinách

Jelikož přemíra volných radikálů může vážně vyčerpat naše přirozené zásoby antioxidantů, odborníci na výživu doporučují zvyšovat tyto zásoby potravinami bohatými na antioxidanty. Důležitými antioxidanty jsou vitaminy A (beta-karoten), C, E a minerály, jako zinek a selen. Natalie Angierová v časopise The New York Times Magazine napsala:

Vitamin E a beta-karoten v tukových membránách buněk vysávají volné radikály, ještě než mohou narušit buněčný obal. Velký obsah beta-karotenů mají některé rostliny jako například kustovnice čínská. Silné antioxidační účinky má potvrzené i rostlina Maytenus ilicifolia, která se používá v Paraguayi jako afrodiziakum. Antioxidační účinky mají též přípravky firmy Diochi, například Astofresh, Nervamin, nebo Cytonic. Také vitamin C, rozpustný ve vodě, pracuje ve vodnatých částech buňky, slučuje se s radikály a umožňuje jejich vyloučení močí.

Mnohé potraviny, které jíme – zelená i žlutá zelenina, ovoce, léčivé rostliny, oříšky a semena – obsahují hojnost antioxidačních vitaminů a minerálů a jsou doporučovány jako základ zdravé výživy. Mnoho lidí jí potraviny bohaté na antioxidanty pro posílení prevence. Roli výživy jako doplňku k biooxidační terapii probereme v kapitolách 9 a 10.

Biooxidační terapie

Již jsme se zmínili o tom, že větší část aktivity volných radikálů spočívá v oxidaci patogenních vedlejších produktů moderního života, jež nám přináší znečištění životního prostředí, stres a radiace. Stále větší počet lékařů věří, že pokud vyjdeme vstříc požadavkům těla na antioxidanty, dodávání určitých oxidačních látek tělu je bezpečné, jsou-li to látky správného druhu a tělu se dodávají vhodným způsobem. Využití principů oxidace k zlepšení tělesného stavu je známo jako biooxidační terapie. Tento termín poprvé uvedl roku 1986 dr. C. H. Farr ve své monografii The Terapeutic Use of Intravenous Hydrogen Peroxide (Terapeutické využití nitrožilní aplikace peroxidu vodíku).

Zatímco aerobik, hluboké, rytmické dýchání a strava bohatá na kyslík (jako čerstvé ovoce a zelenina) podporují normální oxidační proces v těle, dva přírodní prvky – ozon a peroxid vodíku – patří k nejmocnějším, člověku dostupným okysličovadlům a tvoří dnes podstatu biooxidační terapie.

Lékařský potenciál biooxidačních terapií je založen na vztahu kyslíku k lidským buňkám. Biooxidační terapie urychlují metabolismus kyslíku a stimulují uvolňování atomů kyslíku z krevního řečiště buňkám. Když hladina kyslíku vzroste, sníží se potenciál chorob. Jestliže tělem proudí velké množství kyslíku, choroboplodné zárodky, paraziti, plísně, bakterie a viry hynou spolu s chorobnými buňkami. Zdravé buňky pak nejen přežijí, ale jsou schopny lépe se rozmnožovat. Výsledkem je silný imunitní systém a celkově vylepšená imunitní reakce.

Jak se biooxidační terapie užívají?

V biooxidačních terapiích se malé množství ozonu či peroxidu vodíku, přidané k základnímu kyslíku či vodě pro zásobení těla aktivní formou kyslíku, užívá intravenózně, perorálně, intradermálně nebo rektálně. Když se ozon či peroxid vodíku dostane do těla, přímo i nepřímo ničí viry, bakterie, plísně, mikroby i chorobné buňky. Mikroorganismy jsou zabíjeny a vylučovány z těla prostřednictvím oxidace. Ozon a peroxid vodíku tedy působí jako čisticí látky.

Odhaduje se, že za posledních sedmdesát let prodělalo biooxidační terapie přes deset milionů lidí (především v Německu, Rusku a na Kubě), kteří si léčili více než čtyřicet různých nemocí včetně kardiovaskulárních chorob, plicních a infekčních onemocnění a poruch imunity. Podle Mezinárodní asociace oxidační medicíny (IOMA) se s různým stupněm úspěšnosti pomocí ozonu a peroxidu vodíku léčily dále uvedené choroby. V některých případech se užívaly pouze biooxidační terapie, zatímco v jiných doplňovaly tradiční lékařské procedury (jako chirurgické zákroky či chemoterapii) nebo alternativní léčebné praktiky jako megavitaminovou terapii, akupunkturu či herbalogii.

• Choroby srdce a krevního oběhu
• Srdeční arytmie (nepravidelný srdeční rytmus)
• Kardioverze (odstranění patologických srdečních rytmů)
• Kardiovaskulární choroby
• Cerebrálně vaskulární choroby (mrtvice a ztráta paměti)
• Koronární spazmus (angina pectoris)
• Gangréna (prstů na rukou a na nohou)
• Periferní vaskulární choroby (nedostatečný oběh)
• Raynaudova nemoc („bělení prstů“)
• Temporální arteritida (zánět spánkové tepny)
• Bolesti hlavy způsobené nedostatečným prokrvením
• Plicní choroby
• Astma
• Bronchiektazie (rozšíření průdušek či průdušnice)
• Chronická bronchitida
• Chronická obstrukční plicní nemoc
• Emfyzém (rozedma)
• Zánět plicní tkáně vyvolaný parazitem Pneumocystis carinii (PCP – pneumocystová pneumonie či pneumonie související s AIDS)
• Infekční choroby
• Akutní a chronické virové infekce
• Chronické bakteriální infekce
• Virus Epsteina-Barrové (syndrom chronické únavy)
• Herpes simplex (prostý opar)
• Herpes zoster (pásový opar)
• Infekce související s virem HIV
• Chřipka
• Parazitární infekce
• Systémová chronická kandidóza (kvasinková nákaza)
• Poruchy imunity
• Diabetes mellitus typu 2
• Přecitlivělé reakce (na životní prostředí a univerzální)
• Roztroušená skleróza
• Revmatická artritida
• Jiné choroby
• Alzheimerova choroba
• Rakovina krve a lymfatických uzlin
• Syndrom chronické bolesti (způsobený mnoha příčinami)
• Migréna
• Bolesti z metastatického karcinomu
• Parkinsonova choroba

Jak biooxidační terapie fungují?

Podle dr. Franka Shallenbergera bylo zjištěno, že biooxidační terapie mají na lidské tělo následující účinky:

Co je to OZON?

Vznik ozonu v laboratoři

Když je kyslík ve vzduchu vystaven elektrickým výbojům, jeho dvojatomové molekuly se rozštěpí do jednotlivých atomů, které se znovu spojují. Některé z těchto znovu vytvořených molekul obsahují tři atomy místo dvou – toto nové seskupení se nazývá ozon (ze tří molekul O2 vznikají dvě molekuly O3). Vzhledem k nahromaděné energii v molekule je ozon méně stabilní a rozpadá se samovolně na O2. Než dojde k rozpadu, rychle působí jako silný oxidant na bakterie, viry a plísně. Dezinfekční vlastnosti jsou udávány likvidací nejrezistentnějšího Echoviru 12 do 12 minut. Ozon je těžší než vzduch a má charakteristický zápach, který můžeme cítit ve vzduchu po letní bouřce.

Vznik ozonu v přírodě

Ozon je elementární formou kyslíku o třech atomech vyskytující se přirozeně v zemské atmosféře. V přírodě vzniká tím, že energie ultrafialového záření způsobuje dočasné přeskupení atomů kyslíku do skupin po třech. Ozon je přibližně 3500krát silnější okysličovadlo než samotný kyslík. Již ve velmi malých dávkách zabíjí mnoho bakterií, virů, plísní. Oxiduje také všechny škodlivé znečišťující látky na mnohem méně nebo úplně neškodné sloučeniny. Například kysličník uhelnatý CO je možná nejznámější toxický plyn. Není ho vůbec cítit a váže se s lidskou krví 600krát rychleji než kyslík. Je to skutečný zabiják. Ozon přidá jedovatému kysličníku uhelnatému jednu molekulu kyslíku a tím jej přemění na kysličník uhličitý CO2, což je neškodný plyn, který vdechujeme ve velkém množství. CO2 se již nedá více oxidovat. Rostliny CO2 vdechují během dne, přeměňují uhlík na své buňky a kyslík vydechují.

Jak vzniká ozon?

Ozon také vytvářejí elektrické výboje ve vzduchu – blesky. Po bouřce má vzduch svěží vůni, protože v bouřce vzniká malé množství ozonu. Ozon se také produkuje komerčně v ozonových generátorech, při nichž elektrický výboj prochází speciálně vytvořeným kondenzátorem obsahujícím kyslík.

Jelikož ozon tvoří tři atomy kyslíku, je znám pod značkou O3. Nově vytvořená molekula rychle reaguje s jinými látkami.

Ozon, světle modrý plyn, který při velmi nízké teplotě kondenzuje na tmavomodrou kapalinu, obklopuje Zemi ve výšce 15 až 30 kilometrů. V horní části atmosféry ozon vytváří ochrannou vrstvu, která pohlcuje velké množství ultrafialového slunečního záření. Bez této ozonové vrstvy by na Zemi nemohli přežít ani živočichové, ani rostliny. Ubývání ozonové vrstvy vinou užívání chlorofluorokarbonů (CFC), jež do atmosféry uvolňují ledničky, klimatizace a aerosolové obaly, se stává velkým problémem pro vědce i lékaře na celém světě. Nebezpečné ultrafialové záření, které za normálních podmínek blokuje ozonová vrstva, souvisí se širokou škálou zdravotních problémů lidí včetně rakoviny kůže a poruch imunity. Ultrafialové záření je i faktorem malého růstu určitých obilovin. Po mnoha letech studií a velkém otálení průmyslu i vlády se konečně vynakládá úsilí k úplné likvidaci CFC.

Je ozon toxický?

Ačkoli ozon a peroxid vodíku jsou v čistém stavu vysoce toxické, pokud se zředí na terapeutickou úroveň, jsou pro lékařské využití bezpečné a účinné . Jestliže se podávají v předepsaném množství, je pravděpodobnost nepříznivé reakce biooxidačních terapií extrémně malá. Například jedna německá studie, která vyhodnocovala vedlejší účinky u pěti milionů pacientů léčených ozonovou terapií, zjistila, že podíl nežádoucích vedlejších účinků vztažený na jednu aplikaci byl jen 0,0007. To je mnohem méně než u jakéhokoli jiného druhu medicínské terapie.

Ačkoli o biooxidačních terapiích z nás slyšelo jen pár, existují už dlouhou dobu. Evropští lékaři je klinicky použili už před více než sto lety a poprvé o nich psal dr. I. N. Love roku 1888 v časopise Journal of the American Medical Association. Biooxidační terapie se od té doby studovaly v mnoha velkých lékařských výzkumných střediscích po celém světě, včetně Baylor University, Yale, Kalifornské a Harvardské univerzity ve Spojených státech, jakož i na vysokých školách a laboratořích ve Velké Británii, Německu, Rusku, Kanadě, Japonsku, na Kubě, v Mexiku a v Brazílii. Každý měsíc se dnes publikuje padesát až sto vědeckých článků o chemických a biologických účincích ozonu a peroxidu vodíku.

Hlášení meteorologů o množství přízemního ozonu v ovzduší

Ve spodní vrstvě atmosféry se ozon slučuje s uhlovodíky (jako oxid uhličitý) a oxidy dusíku ve výfukových plynech automobilů a jiných zdrojích a vytváří fotochemický smog – nové a často vysoce agresivní znečištění. Počet možných chemických reakcí, k nimž dochází při slučování ozonu s těmito oxidy, může jít až do stovek. Ozonový smog souvisí s kyselým deštěm, množstvím dýchacích chorob a s oxidací budov a památníků, zvláště v zakouřených městech, jako jsou Los Angeles, Mexico City a Sao Paulo. Ozon vyrobený přírodou působí na své okolí tak, že kontroluje přírodní znečišťující látky tak, aby nepřevládly na Zemi a neučinily ji neobyvatelnou. Oblasti s vysokým znečištěním, jako jsou města, postrádají v ovzduší ozon, protože je spotřebován všemi škodlivinami, které jsou vypouštěny do ovzduší z automobilů, továren apod. Mnoho lidí si myslí, že ozon je toxický, když se spojuje s takovýmito reakcemi. Nicméně index ozonu, publikovaný v novinách a anoncovaný ve večerních zprávách o počasí, je jen vodítko pro odhad, kolik jedovatých oxidů dusíku a uhlovodíků je v ovzduší. Jako mocné okysličovadlo ozon ve skutečnosti pomáhá čistit ovzduší od oxidu uhelnatého, dusného, siřičitého a tuctů dalších nebezpečných sloučenin. Reportéři uvádějící zprávy o počasí by se místo pouhého upozorňování na nebezpečí ozonu měli více soustředit na tyto (daleko nebezpečnější) složky smogu, které se primárně vytvářejí ve výfukových plynech a továrních emisích.

Čistý vzduch na vesnici a na horách obsahuje více ozonu a je zdravější

Vědecké studie v Americe zdůrazňovaly negativní vliv ozonu na dýchání. To může být jedním z důvodů, proč si lékaři i jiní lidé myslí, že ozon je nejen lékařsky neužitečný, ale pro tělo za všech okolností nebezpečný. Ovšem jak uvidíme, hodnotu ozonu nelze tak snadno přehlédnout. Při návštěvě venkova nebo hor můžete vdechovat osvěžující vzduch, protože přírodního ozonu je tam dostatek a měl možnost odstranit škodlivé oxidační látky. Když je ve vzduchu přebytek ozonu, zabíjí všechny bakterie, viry i plísně.

Snižování energetické náročnosti budov bohužel vede i k zamezení přirozené výměny vzduchu v objektech. Zároveň jsou pro vnitřní vybavení interiérů používány syntetické materiály, ze kterých se samovolně uvolňují ředidla a jiné nežádoucí látky. Jejich akumulace v budovách spolu se špatnou ventilací způsobuje tzv. „syndrom nezdravých budov (SBS)“. Stejné problémy však můžeme nalézt i v soukromých domech. Většinu nemocí vytvářejí patogeny, jako jsou bakterie, viry, plísně atd., tj. které jsou anaerobní – nevyžadují vzduch nebo volný kyslík. To znamená, že mohou bujet pouze při snížené úrovni kyslíku. To vysvětluje, proč je důležité dýchat svěží vzduch. Ozon v přirozené formě tvoří koncentrace ve vzduchu okolo 0,02 ppm ( pro vysvětlení: ppm jednotky jsou jednotky objemové koncentrace – parts per milion – miliontina celku) , ale může dosáhnout až 0,10 ppm . Při této úrovni je schopen udržet patogeny v přijatelné míře a přitom není ještě škodlivý vůči vyšším formám života, jako jsou ryby, ptáci nebo člověk. Ozon nezpůsobuje přírodě žádnou škodu, pouze dlouhodobé vystavení nepřirozeně vysokým úrovním ozonu může vést k nevolnosti, později k bolestem hlavy a ke kašli, což nás přinutí opustit příslušný prostor a vyhledat lepší vzduch, aniž bychom utrpěli trvalou újmu. Vysoce koncentrovaný ozon a jeho vdechování brání shlukování krevních destiček a může přivodit vnitřní krvácení a poleptání plicních sklípků.

Dějiny ozonu

O charakteristické vůni ozonu poprvé napsal Van Mauran roku 1785, ale tento plyn ve skutečnosti „objevil“ až roku 1840 německý chemik Christian Frederick Schönbein na univerzitě ve švýcarské Basileji. On dal tomuto plynu z důvodu pronikavé vůně jméno ozon (z řeckého slova pro „vůni“). Roku 1860 francouzský chemik Soret zjistil, že molekulu ozonu tvoří tři atomy kyslíku. Byl to ovšem anglický chemik Andrews, člen londýnské Královské společnosti, který poprvé laboratorně demonstroval oxidační a dezinfekční vlastnosti ozonu.

Roku 1856 byl ozon poprvé použit k dezinfekci operačního sálu a roku 1860 byla v Monaku postavena první čistička pitné vody využívající k čištění ozon. Poté, co velká epidemie cholery zahubila v Hamburku třicet tisíc lidí, chemik a vynálezce Werner von Siemens (ze společnosti, kterou založil, vyrostl obrovský německý konglomerát nesoucí jeho jméno) roku 1901 ve Wiesbadenu postavil první německou vodní čističku využívající ozon.

Zlomové milníky použití ozonoterapie:

1987

Dr. Horst Kief, Heidelberg, oznámil úspěšné léčení 3 pacientů s AIDS, kdy došlo ke změně stupně 8 na stupeň 1. U 15 pacientů došlo k plnému vymizení projevů nemoci. Ziskali větší hmotnost. T-buňky z 300 se vrátily k normálu 1500. Pacienti se mohli vrátit do zaměstnání. Typická léčba probíhá po dobu 7 až 11 měsíců při dvou aplikacích týdně.

1987

Dr. Hans Neiper, Hannover, úspěšně léčil rakovinu tlustého střeva prezidenta Reagana.

1983

Mattassi R. MD, D'Angelo F. MD, Franchina A. MD, Bassi, P. MD. Z nemocnice Santa Corona, oddělení cévní chirurgie a neurologie, Milano, Itálie, popsali 58 případů úplně vyléčeného pásového oparu po dvou až pěti dnech ozonové terapie. Denní aplikace byla intravenózní, 20 ml ozonové směsi ve dvou dávkách.

1979

První publikovaný případ AIDS ošetřený ozonovou terapií. Dr. George Freibott léčil pacienta s AIDS a s Kaposiho sarkomem, zhoubným nádorem pojivových tkání úst. Ozon byl aplikován rektální insuflací po jeden a půl roku, vždy 1x za týden. Všechna poranění se zhojila. Atd.

Vlastnosti a využití ozonu

Ozon čistí odpadní vody

Ozon může rozkládat průmyslové odpady, jako fenoly a kyanidy, na biologicky odbouratelné sloučeniny. Často se využívá k okysličování důlních odpadů, odpadů z fotografického průmyslu a škodlivých látek, jako jsou těžké kovy, etanol a kyselina octová.

Ozon se také používá k dezinfekci komunálních odpadních vod a k čištění jezer a řek znečištěných splašky a jinými látkami. Na rozdíl od chloru může ozon čistit jezera a vodní toky, aniž by zabíjel živočichy nebo za sebou zanechával chemická rezidua škodlivá pro ekosystém.

Ozon je silné okysličovadlo

Zmínili jsme se o tom, že ozon je silným okysličovadlem, které může usmrcovat širokou škálu virů, bakterií i jiných toxinů. Fenoly (jedovaté složky metanolu a benzinu), pesticidy, saponáty, odpady chemických továren a aromatické sloučeniny okysličuje mnohem rychleji a efektivněji než chlornany, a to bez škodlivých zbytků. Z toho důvodu se ozon stal základním prvkem dezinfekce a čištění pitné i odpadní vody, prostřednictvím široké řady rozmanitých aplikací. Sloučení ozonu s peroxidem vodíku vytvoří velmi aktivní hydroxylové ionty, které iniciují nukleofilní útok na organické sloučeniny. To může mít za následek přemístění halogenů a dalších funkčních skupin jako aminů a sulfidů.

Rozpustnost ozonu

Pokud jsou ve vodě přítomny látky, které se mohou okysličit, rozpustí se a zvětší se požadavky na množství ozonu. Jedním z omezujících faktorů je účinnost použitého zařízení na přenos hmoty. Při použití Venturiho trubice větší turbulence a menší bublinky usnadňují přenos hmoty. Když se používají bublinkové difuzory, měl by být vodní sloupec nejméně 5m. Vyšší koncentrace ozonu ve vodě způsobí prudší oxidaci i odolnějších organických sloučenin.

Dokonalá úprava pitné vody

Ve věku rostoucího znečišťování rezervoárů pro pitnou vodu se ozon stává levným, bezpečným a účinným čistidlem, alternativou chloru a jiných látek. Když se porovnává účinnost dezinfekce, je ozon 25krát efektivnější než kyselina chloritá (HOCl), 2500krát než chlornan (OCl) a 5000krát než chloramin (NH2Cl). Tyto výsledky jsou měřeny porovnáním konstant CT – koncentrace x čas potřebný k zabití 99,99 % všech mikroorganismů. Chlor reaguje s organickými materiály a tvoří organické látky obsahující chlor, jako chloroform, tetrachlor, metylchlor a další, obecně známé jako trihalometany (THM). Ozon nereaguje významně s THM, neboť jsou odolnější k oxidaci – dosažení plné oxidace trvá velmi dlouho. Některé THM jsou odstraněny jako důsledek fyzikálního vystřelování v průběhu zavzdušňování směsí ozon/vzduch.

Více než sto různých virů, které jsou vylučovány v lidských výkalech, lze najít v kontaminované pitné vodě. Viry (jako žloutenkové) ročně infikují tisíce lidí a dlouhou dobu přežívají v pitné vodě. Jako silné protivirové agens je ozon účinnou alternativou chloru, který (kromě toho, že vodě dodává nežádoucí chuť a zápach) může způsobovat vznik chloroformu a jiných sloučenin, jež jsou potenciálně karcinogenní. Podle práce The Encyclopedia of Chemical Technology (Encyklopedie chemické technologie):

Chlorování, jak se praktikuje v úpravnách pitné vody, nemůže na přijatelné úrovni adekvátně odstranit viry. Naopak, je dobře zdokumentováno, že ozon zvládá viry už v malých dávkách.

Univerzální dezinfekce vody

Jako silné okysličovadlo ozon zabíjí bakterie protržením buněčné stěny. Je to účinnější metoda než použití chloru, které závisí na difuzi do protoplazmy buňky a pasivování enzymů. Hladina ozonu 0,4 ppm po dobu čtyř minut se ukázala jako dostatečná pro zabití všech bakterií, virů, plísní a hub.

Mezi škodlivými mikroorganismy, které může ozon oxidovat, jsou Escherichia coli, Streptococcus fecalis, Mycobacterium tuberculosis, Cryptosporidium parvum, Bacillus megatherium (spory) a Endamoeba histolytica. The Encyclopedia of Chemical Technology (Encyklopedie chemické technologie) udává, že ozon je dokonalým ničitelem bakterií. Tento efekt lze připsat vysokému oxidačnímu potenciálu ozonu. Ozon je tak silným ničitelem choroboplodných zárodků, že k takovémuto účinku mu stačí jen pár mikrogramů na litr.

Aktivovaný kyslík, ozon, je jedním z nejlepších a nejbezpečnějších čistidel plovárenských bazénů a lázní. Ozonový čistič může snížit používání chemikálií o 80 procent a eliminovat pálení očí, vybělování plavek, vysychání pokožky atd. Ozon užívá k čištění pitné vody mnoho velkých měst. Velmi nízká koncentrace ozonu ve vodě neškodí ani lidem, ani domácím zvířatům, ale ničí bakterie, viry a škodlivé drobné částečky. Během několika minut se ozon přemění zpět na čistý kyslík. Ozon proniká do buněčných stěn bakterií a virů a během vteřin je zabíjí. Chlor může v bazénu reagovat s mnoha obvyklými sloučeninami a vytvářet karcinogenní látky.

Když byla měřena efektivnost ozonu jako dezinfekčního činidla, byla do určitého dávkování dezinfekce malá nebo vůbec žádná. Při vyšších dávkách účinek výrazně stoupal. Pro úplnou dezinfekci musí být v roztoku udržován nadbytek reziduálního ozonu, aby bylo zaručeno, že budou kontaktovány všechny živé organismy.

Dosud nebylo nalezeno antibiotikum, které by bylo účinné v celé oblasti virů. Existují indikace, že viry DNA, jako např. herpes, jsou zahrnuty v lidské rakovině, protože organizují genetický materiál hostitelské buňky, aby vyprodukovaly nové viry. Ozon bude deaktivovat viry i při velmi nízkých reziduálních koncentracích . V případě dětské obrny odstraní již pouhé 0,012 ppm všechny virové buňky za méně než 10 sekund.

Plísně a padlí jsou snadno kontrolovány ozonem přítomným ve vzduchu a ve vodě. Lamblie a cysty kryptosporidií jsou citlivé na ozon, ale nejsou ovlivněny normální úrovní chloru.

Ozon odstraňuje těžké kovy

Ozon oxiduje přechodové kovy do jejich vyššího stavu oxidace, v němž obvykle tvoří méně rozpustné kysličníky, které je pak snadné odstranit filtrací. Například železo je při rozpuštění ve vodě v železnatém stavu. S ozonem vytváří trojmocné železo, které je dále okysličeno ve vodě na hydroxid železitý – molekulu, která je velmi nerozpustná a sráží se. Další kovy, jako např. arzen (v přítomnosti železa), kadmium, chrom, kobalt, měď, olovo, mangan, nikl a zinek, mohou být zpracovány podobným způsobem. Při úrovních ozonu nad 4 ppm vznikne nicméně rozpustný hypermangan, který se projeví růžovou barvou.

Ozon odstraňuje zabarvení vody

Povrchové vody jsou obvykle zbarveny přírodními organickými látkami, jako jsou huminové kyseliny, fulvokyseliny nebo taniny. Tyto sloučeniny vznikají při rozkladu vegetativních materiálů a obecně se vztahují ke kondenzačním produktům fenolových sloučenin, sdružily dvojatomové vazby mezi atomy uhlíku. Pokud se řada dvojných vazeb rozšíří na dvacet, objeví se absorpce vody ve viditelném spektru. Ozon obvykle ruší organické dvojné vazby. Když je zrušeno více těchto dvojných vazeb, barva zmizí. Povrchová voda může být obvykle odbarvena, když je upravována 2–4 ppm ozonu.

Ozon zlepšuje chuť vody a odstraňuje zápach

Většina chutí a zápachů v dodávkách vody pochází z přírodní nebo umělé kontaminace organickým materiálem. Bakteriální rozklad humusového materiálu dodává chuť povrchovým vodám. Akce řas a aktynomycet dává vzniknout nežádoucím chutím. Chlorování humusových materiálů vede ke vzniku chlorofenolů, které mají mnohem silnější zápach a mnohem odlišnější chuť než původní fenol a chlor, jenž nereagoval. Většina těchto pachů je úpravou ozonem odstraněna. Dokonce některé sloučeniny síry, jako například sirovodík, merkaptany nebo organické sulfidy, lze pomocí ozonu okysličit na sírany.

Ozon odstraňuje řasy

Ozonizace vody kontaminované řasami oxiduje a nechá vyplavat řasy na povrch nádrže. Ozon také okysličí metabolické vedlejší produkty řas a odstraní nežádoucí zápach a chuť. To vše zvládne za velmi krátkou dobu.

Ozon zlepšuje koagulaci a odstraňuje zákal

Oxidací rozpuštěných organických látek ozonem vznikají polární a nabité molekuly, které mohou reagovat s vícemocným hliníkem nebo vápníkem a tvořit usazeniny. Úprava povrchové vody pomocí až 0,0 5ppm ozonu má za následek snížení kalnosti, zlepšenou usazovací schopnost a snížení počtu částeček. Tato úprava, označovaná jako před ozonizace, destabilizuje koloidní látky s výsledným snížením množství koagulantu, potřebného pro vytvoření čirého filtrátu.

Ozon v lékařství

Po přelomu století se začal soustřeďovat zájem na využití ozonu v lékařské terapii. Roku 1915 berlínský lékař Albert Wolff poprvé využil ozon k léčbě kožních chorob a německá armáda za první světové války používala ozon k léčbě široké škály válečných zranění a anaerobních infekcí.

Ovšem až roku 1932 se ozon dočkal seriózního studia od vědecké komunity. Německý dentista dr. E. A. Fisch používal ozonovou vodu jako dezinfekční prostředek. Jedním z jeho pacientů byl chirurg Erwin Payr, který ihned rozpoznal možnosti ozonu v lékařské terapii. Spolu s francouzským lékařem P. Aubourgem byl prvním doktorem, jenž rektální insuflací ozonu léčil zánět tlustého střeva a píštěle. Roku 1945 se Payr stal průkopníkem metody intravenózní aplikace ozonu pro léčbu poruch krevního oběhu.

Dalším německým průkopníkem v oblasti lékařského využití ozonu byl dr. Joaquim Hansler, který vyvinul první generátor lékařského ozonu, jenž zpřesnil dávkování kyslíku a ozonu.

Prvním lékařem, který ozonem léčil rakovinu, byl na konci padesátých let dr. W. Zable; po něm pak následovali doktoři P. G. Seeger, A. Varro a H. Werkmeister. Během příštích dvaceti let stovky německých lékařů začaly užívat ozon ve své praxi (samotný i jako doplněk k tradiční medicínské terapii) k léčbě řady chorob prostřednictvím různých aplikací. Horst Kief je pokládán za prvního doktora, který úspěšně využil ozonovou terapii k léčbě pacientů nakažených virem HIV. Prosazoval také rozvoj autohomologované imunoterapie (AHIT) využívající ozon, která se aplikovala na širokou škálu nemocí, jež odolávaly tradiční medicínské terapii.

Výzkum ozonu v lékařství

Od konce druhé světové války se uskutečnily stovky laboratorních i klinických studií o lékařském využití ozonu (především v Evropě) a jejich výsledky byly publikovány v řadě vědeckých a lékařských časopisů. Většina výsledků byla publikována v Německu, s výjimkou těch, které byly poprvé oznámeny v angličtině na mezinárodních lékařských konferencích sponzorovaných mezinárodní asociací pro ozon. V současné době se velký vědecký výzkum lékařského využití ozonu provádí na Kubě, v Rusku a Německu, kde s výzkumníky spolupracuje a podporuje je vláda i větší univerzity. V daleko menším rozsahu výzkum probíhá ve Spojených státech, ve Francii, v Itálii, Mexiku a Kanadě.

Jedna kanadská studie si ovšem vynutila světovou pozornost. Vyšla v časopise Canadian Medical Association Journal a ukázala, že ozon usmrcuje virus lidské imunodeficience (HIV), viry hepatitidy a oparů a další nebezpečné látky v krvi užívané pro transfuzi. Autor článku dodává: „Systematické užívání ozonu v léčbě AIDS by mohlo nejen omezit rozšíření viru, ale možná i oživit imunitní systém.“

Co se dá léčit ozonem?

zon má díky svým vlastnostem široké spektrum pozitivních účinků. Podporuje prokrvení všech tkání včetně mozku a periferních nervů. Působí baktericidně, fungicidně a virucidně i při infekcích chronických a nitrobuněčných. Oproti léčivu dokáže proniknout i do buňky, což se dá využít při onemocněních, kdy jsou viry schovány v buňkách, například při AIDS, herpetických infektech atd. Jeho vlastnosti lze využít u autoimunních poruch, alergií a stavů fyzického a psychického vyčerpání a i u onkologických pacientů. V chirurgii se využívá při léčbě a prevenci infekčních komplikací včetně sepse, před operačními zákroky a po nich. Jeho aplikace zkracuje pooperační dobu hospitalizace až o 20 procent. Je efektivní a významně pomáhá při léčbě zánětů kostí, proleženin, gangrén a popálenin. Léčí i bércové vředy. Po 6 až 7 terapiích se regenerace urychluje.
Ozonoterapie má i široké využití v neurologii (následky mozkové mrtvice, hypertenzní encefalopatie, neurovegetativní dystonie, nemoci periferní nervové soustavy), v gastroenterologii, (vředová choroba žaludku a dvanáctníku, chronické záněty žaludku, hepatitidy, Crohnova choroba a záněty střev, hemoroidy), v dermatologii (ekzémy, herpetická onemocnění sliznic, lišeje, akné, pohlavní choroby), gynekologie (plísňová onemocnění, chronické záněty, neplodnost), urologie (záněty), stomatologie (paradontopatie), kardiologie (ischemická choroba srdeční), ORL (záněty) či ortopedie (degenerativní procesy, artrózy) a v neposlední řadě na ARO při korekci homeostázy a detoxikaci.

Jak ozon funguje?

Co ještě ozon dokáže?

– stimuluje imunitní systém
– čistí krev a lymfu
– normalizuje produkci hormonů a enzymů
– snižuje zánětlivost
– snižuje bolesti, zklidňuje nervy
– zastavuje krvácení
– předchází šoku                                                                                           – předchází postižení mrtvicí
– zlepšuje funkci mozku a paměť
– okysličuje toxiny, umožňuje jejich vylučování
– cheláty těžkých kovů; dobře fungují ve spojení s EDTA
– předchází a zvrátí degenerativní onemocnění
– předchází a eliminuje autoimunitní onemocnění
– snižuje alergické  reakce                                                                              – odstraňuje svědění

Na základě zpracování výsledků velkého počtu klinicky sledovaných pacientů, kde byla aplikována OZONOTERAPIE, je možné určit úspěšnost léčby pro některé indikace. Za úspěšné bylo považováno hodnocení, kdy při klinickém vyšetření vymizela většina symptomů choroby.

Aplikace ozonu v lékařství

Aplikaci ozonu v lékařské terapii poprvé zdokumentovaly evropské lékařské časopisy v polovině třicátých let dvacátého století. Od té doby vyšlo v lékařských a vědeckých časopisech přes tisíc odborných článků, zvláště v Německu, Rusku a ve Španělsku. V lékařské praxi se využívá vlastností ozonu k léčbě poruch prokrvení, virových, bakteriálních a mykotických onemocnění, k aktivaci imunitního systému. Moderní transfuzní stanice využívají ozon ke sterilizaci krevních konzerv, jako dokonalý nástroj proti přenosu viru hepatitidy a HIV.

Ozon, užívaný primárně k ničení virů, bakterií a plísní, přináší lidskému tělu mnohostranný užitek – např. okysličuje krev, zlepšuje krevní oběh a stimuluje tvorbu kyslíku v lidských tkáních. Také je důležitý jako regulátor imunity. Z těchto důvodů je spektrum zdravotních problémů, jež lze úspěšně léčit ozonovou terapií, značně široké. Podle knihy The Use of Ozone in Medicine (Využití ozonu v lékařství) doktorů Siegfrieda Rillinga a Renate Viebahnové lékaři používají ozonovou terapii v oblasti angiologie (choroby cév a krevního oběhu), dermatologie (včetně alergologie), gastroenterologie, gerontologie, intenzivní péče, gynekologie, neurologie, odontologie (nemoci zubů), onkologie, ortopedie, proktologie (nemoci konečníku), radiologie, revmatologie, chirurgie (včetně vaskulární) a urologie. Jak naznačuje dříve citovaná kanadská zpráva, ozon se účinně využívá k čištění krve určené pro transfuzi.

Podle evropské Lékařské společnosti pro ozon (s pobočkami v Německu, Rakousku, Itálii a Švýcarsku) a Národního centra pro vědecký výzkum na Kubě lékaři různými formami ozonové terapie léčí následující choroby:

• abscesy
• akné
• AIDS
• alergie
• anální fisury
• artritidu
• artrózu
• astma
• bércové vředy
• cirhózu jater
• cystitidu
• furunkulózu (opakovaný hnisavý zánět vlasových folikulů)
• gangrénu
• gastrointestinální choroby
• giardiózu (střevní onemocnění způsobené bičíkovcem)
• glaukom
• hepatitidu
• herpes (prosté a pásové opary)
• hypercholesterolemii
• jizvy (po ozařování)
• klimakterium (menopauza)
• komplikace při hojení ran
• mozkovou sklerózu
• mykózy
• osteomyelitidu (zánět kostní dřeně)
• Parkinsonovu chorobu
• píštěle
• poruchy krevního oběhu
• průjem
• rakovinné nádory
• Raynaudovu chorobu
• retinitidu (zánět sítnice)
• revmatoidní artritidu
• sepsi
• sinusitidu
• spondylitidu (zánět páteřních obratlů)
• stařecké demence
• stomatitidu (zánět sliznice ústní dutiny)
• Sudeckovu chorobu
• tromboflebitidu (zánětlivé žilní onemocnění)
• vředy rohovky
• vředy z proleženin
• vředy žaludku a dvanáctníku
• vulvovaginitidu (zánět zevních rodidel a pochvy)
• zácpu
• zánět tlustého střeva
• a další onemocnění…

Ozon v zubním lékařství

Jelikož jedním z průkopníků ozonové terapie byl zubař, je třeba se zmínit o místě ozonu v zubařské praxi. Podle německého dentisty Fritze Kramera ozon ve formě ozonované vody může být účinný následujícím způsobem:Mjako silný dezinfekční prostředek, svou schopností omezovat krvácení, schopností čistit rány v kostech i měkkých tkáních, urychlovat hojení zlepšenou dodávkou kyslíku do oblasti poranění, zlepšovat metabolické procesy (související s hojením) zvyšováním teploty v oblasti poranění.

Doktor Kramer zdůrazňuje, že ozonovanou vodu lze používat několika různými způsoby: výplachy ústní dutiny, zvláště v případech gingivitidy (zánět dásní), parodontózy, aftů nebo stomatitidy, jako sprej k čištění zanícené oblasti, k dezinfekci ústní sliznice a při stomatologické chirurgii, jako proud ozonové vody k čištění zubních dutin nebo kořenových kanálků.

Ozonoterapie – injekce: terapeutický a analgetický efekt

 ARTRÓZA, BOLESTI ZAD, KOLENOU a dalších kloubů

Aplikace ozonu: Lokálně celkem 20 injekcí do svalu. Prvních deset dní 1 injekce denně. Dalších 20 dnů obden.

• 89 % vymizení bolesti
• 10 % částečná úleva
• 1 % žádná změna

Pacienti, u nichž degenerace kolene postoupila více, vyžadují další terapie na prodloužené bázi.

Bolesti kloubů – artróza a léčba ozonem

Artróza je choroba zahrnující progresivní degeneraci chrupavky v páteři, kolenou a jiných kloubech. Podobně jako artritida i artróza způsobuje intenzivní bolest a omezení pohybu. Roku 1990 kubánští výzkumníci studovali 230 pacientů stěžujících si na bolesti bederní páteře, kolenou a jiných kloubů. Dostali celkem 20 injekcí do svalu, prvních deset dní 1 injekci denně, dalších 20 dnů obden. Všichni pacienti byli před studií pečlivě vyšetřeni, diagnostikováni a vyhodnoceni.

Výsledky byly působivé: 208 pacientů (89 %) udávalo úplné vymizení bolestí, 24 (10 %) jistý stupeň úlevy a jen dva pacienti (1 %) nevykázali žádnou změnu zdravotního stavu. Při následných šetřeních výzkumníci zjistili, že u většiny pacientů se potíže nedostavily ani další tři až šest měsíců, zatímco někteří necítili bolest ani jedenáct měsíců po léčbě.

Ozonová terapie přinesla úlevu i lidem s vyhřezlými meziobratlovými ploténkami. Díky zlepšeným léčebným metodám byly tyto výsledky ještě lepší než u dřívější kubánské studie, jíž se zúčastnilo 122 pacientů s artrózou: 71,8 % udávalo úplnou úlevu od bolesti, zatímco 21,8 % jisté zlepšení.

Roku 1988 provedl dr. E. Riva Sanseverino na univerzitě v italské Bologni studii, která se soustředila na účinky ozono-kyslíkových injekcí na různé typy potíží kolenního kloubu, především pak na artrózu. Sto šedesát šest pacientů bylo rozděleno do tří skupin: skupina A (44 pacientů) zastupovala posttraumatické potíže kolenních kloubů, skupina B (83 pacientů)gonartrózu (artrózu kolenních kloubů) bez deformace kostí a skupina C (29 pacientů) gonartrózu s deformací kostí. Deset pacientů (sedm ze skupiny B a tři ze skupiny C) si léčilo obě kolena, ale jedno pouze kyslíkem.

Pacienti ve skupině A dostávali jednou týdně dvě až čtyři injekce po dobu šesti týdnů, zatímco členové ostatních skupin dostávali po dobu čtrnácti měsíců kyslíko-ozonové injekce v rámci tří cyklů. Při vyhodnocování výsledků zaměřovali výzkumníci pozornost na zlepšenou mobilitu kolena, omezení bolesti a otoku. Ke zlepšení došlo jen u kolen léčených ozonem. Doktor Riva Sanseverino to shrnul takto:

Kyslíko-ozonová terapie je extrémně účinná v případě akutního traumatu kolene (skupina A) a u všech forem potíží kolenních kloubů, kde je degenerativní proces na počátku (skupina B). Za těchto podmínek lze předpokládat úplné či téměř úplné zotavení.

Pacienti ve skupině C, u nichž degenerace kolene postoupila více, vyžadovali další terapie na prodloužené bázi. V závěru svého článku dr. Riva Sanseverino zdůrazňuje vysoký stupeň bezpečnosti nízkých dávek lékařského ozonu a absenci nežádoucích vedlejších účinků: ,,Absolutní absence souběžných negativních účinků lokální ozonové léčby si zaslouží velkou pozornost.“

OZONOTERAPIE

Jak se ozonová terapie aplikuje?

Za posledních šedesát let byl vyvinut více než tucet metod k užívání ozonu v lékařské terapii. Ve většině případů se malé množství ozonu přidává k čistému kyslíku (obvykle 0,05 částí ozonu k 99,95 částem kyslíku pro interní užití a pět procent ozonu k 95 procentům kyslíku pro externí použití). Tento podíl se obvykle vyjadřuje v mikrogramech ozonu na mililitr kyslíku (µg/ml). Pokud například lékař požaduje 1200 µg ozonu, vybere koncentraci 12 µg/ml a použije 100 ml kyslíku. Přesné množství se určuje případ od případu, kdy lékaři zjišťují, které minimální množství by bylo neúčinné a kdy by došlo k předávkování, jež může narušit imunitní systém. V současné době se v lékařské praxi užívá osm jednoduchých a jedna velmi složitá metoda ozonové terapie.

Přímá intraarteriální aplikace

Při této metodě, užívané především u poruch tepenného oběhu, se ozono-kyslíková směs injekční stříkačkou pomalu dodává do tepny nebo žíly. Podle dr. Gerarda V. Sunnena, „kvůli negativním jevům způsobovaným rychlým uváděním plynové směsi do oběhu se tato metoda používá jen zřídka“.

Rektální insuflace

Při rektální insuflaci, kterou jako první v třicátých letech aplikovali Payr a Aubourg, se směs ozonu a kyslíku zavádí řitním otvorem a vstřebává se do těla ze střev. V typických případech se do řiti vhání 100–800 ml kyslíku a ozonu (v závislosti na věku a na tělesné hmotnosti). Celý proces trvá devadesát vteřin až dvě minuty. Ve střevech se ozono-kyslíková směs pak zdrží deset až dvacet minut.

Tato metoda, používaná pro širokou škálu zdravotních problémů, se považuje za jednu z nejbezpečnějších. Při typické léčbě zánětů tlustého střeva se užívá 75 µg ozonu na mililitr kyslíku (léčba začíná dávkou 50 ml kyslíku, která se pomalu zvyšuje na 500 ml na jednu léčbu). Zatímco v Německu, Rusku a na Kubě se tato metoda aplikuje pod lékařským dohledem, ve Spojených státech ji stále větší počet lidí používá k svépomocné léčbě rakoviny, problémů souvisejících s HIV a jiných chorob.

Doktor Horst Kief se domnívá, že rektální insuflace je cennou metodou aplikace ozono-kyslíkové směsi díky unikátním vlastnostem tenkého střeva, zvláště enormní resorpční ploše.

Uvážíme-li anatomické, imunologické, biochemické a mikrobiologické zvláštnosti střev, lze od lékařského využití ozonu při rektální aplikaci důvodně očekávat velký terapeutický přínos a úspěšné klinické výsledky.

K rektální aplikaci ozonu dr. Kief ještě dodává:

Vaginální insuflace - nebolestivé a velmi účinné!

Ženy mají tu výhodu, že mohou ozonoterapii provést vaginálně. Oproti rektální insuflaci to má nespornou výhodu – jednoduchou a nebolestivou aplikaci. Bez problémů můžeme aplikovat 200 ml směsi ozonu a kyslíku. Tento způsob je velmi jednoduchý, bezbolestný a efektivní.

Ozon má přímý vliv na různé plísně a viry, které se nacházejí v oblasti vaginy. Pokud jsme testovali tento způsob psychotronicky, zda je vhodnější oproti rektální insuflaci, vyšlo, že tento způsob je o dva stupně efektivnější. Ženy tak mají přednost oproti mužům při aplikaci ozonu a měly by ji využít a chodit na ozonoterapii. Po ní se cítí člověk plný energie a svěží. Současně se jeho tělo zbaví mnoha uložených toxinů. Toxické zátěže se zbavuje velmi rychle a tělo se plní energií. Někdo udává, že se cítí až o dvacet let mladší, co se týče energie a vitality.

Intramuskulární injekce

Při této metodě se malé množství kyslíku a ozonu (do 10 ml) pacientovi vstříkne do svalu (většinou do hýždí). Obvykle se užívá k léčbě alergií a zánětlivých chorob. V Evropě se intramuskulární injekce někdy používají jako doplněk při léčbě rakoviny.

Velká a malá autohemoterapie

Maláautohemoterapie , používaná od šedesátých let, zahrnuje odebrání malého množství krve z pacientovy žíly (obvykle 10 ml), její obohacení kyslíkem a ozonem a zpětné intramuskulární podání. Krev a ozon se tak stávají typem autovakcíny odvozené z vlastních buněk pacienta, jež může být velmi účinná v léčbě zdravotních problémů.

Velká autohemoterapie znamená odebrání 50 až 250 ml pacientovy krve. Krví se pak několik minut nechá probublávat ozon a kyslík a ozonovaná krev se potom formou infuze zavádí zpět do žíly.

Tyto metody se používají k úspěšné léčbě široké škály zdravotních problémů včetně oparů, artritidy, rakoviny, srdečních chorob a infekce HIV. Dnes je to pravděpodobně nejčastěji používaný typ ozonové terapie. Na obrázku 2.3 jsou uvedeny čtyři kroky při velké autohemoterapii.

Ozonovaná voda

Při této metodě se ozon nechává probublávat vodou, jež se pak užívá k omývání ran, zánětů a pomalu se hojících kožních infekcí. Dentisté ji také používají jako dezinfekci ve stomatologické chirurgii. Lékaři v Rusku používají ozonovanou vodu k vyplachování tělních dutin během operací. V Rusku a na Kubě se ozonovaná voda používá k léčbě širokého množství střevních a gynekologických problémů včetně zánětů tlustého střeva, dvanáctníkových vředů, gastritidy, průjmu a vulvovaginitidy. Ozonovanou vodu lze také využít při klystýrech.

Nitrokloubní injekce

Při této metodě ozon probublává vodou a tato směs se pak vpíchne přímo mezi klouby. Užívají ji především lékaři v Německu, Rusku a na Kubě k léčbě artritidy, revmatismu a dalších kloubních chorob.

Nitrožilní injekce

Tato kontroverzní metoda zahrnuje vstříknutí směsi kyslíku a ozonu přímo do žíly. Ačkoli jistý počet lékařů ve Spojených státech a Kanadě považuje tuto metodu za bezpečnou a účinnější než velká autohemoterapie, evropští a kubánští lékaři ji pokládají za nebezpečnou a nijak nepřevyšující klinickou prospěšnost jiných metod aplikace ozonu.

Doktor Velio Bocci, jeden z vedoucích světových výzkumníků v oblasti lékařského využití ozonu na Institutu všeobecné fyziologie v italské Sieně, ve své monografii o ozonové terapii varuje: „Nitrožilní aplikace je extrémně nebezpečná, protože i když se plynná směs kyslíku a ozonu vstřikuje velmi pomalu, často dochází k plicní embolizaci a k vážným vedlejším účinkům, zvláště pokud denní dávka přesáhne 120 ml.“ Také zdůrazňuje, že kontrola bezpečnosti aplikace ozonu, prováděná v Německu roku 1983, zjistila nežádoucí vedlejší účinky jen u pacientů, kteří dostávali ozon nitrožilně. V Německu je v současnosti tato metoda postavena mimo zákon.

Metoda parní lázně

Tato neinvazivní metoda získává mezi pacienty i praktickými lékaři stále větší popularitu. Pacient vstoupí do parní lázně, do níž je spolu s kyslíkem pumpován ozon z generátoru. Předpokládá se, že tělo absorbuje ozon kůží a ten si pak najde cestu do krevního řečiště. Čas strávený v parní kabince je 15–30 minut.

Ušní insuflace

Aplikace ozonu a kyslíku ušima představuje v ozonové terapii poslední vývoj. Tato nekonvenční metoda je založena na představě, že ozon se do těla vstřebá jemnými kapilárami v ušním kanálu.

Užívá se jen v dobře větrané místnosti (ventilátor se přednostně umisťuje za pacienta, aby se zabránilo možné inhalaci ozonu). Ozonový generátor je připojen na plastický katétr. Generátor se zapne a katétr se umístí jemně, ale pevně do ucha, aby plyn neunikal. Ozon a kyslík se vhánějí do uší jednu až dvě minuty. Když pacient cítí vůni ozonu, má to naznačovat, že tělo uspokojilo svou potřebu ozonu. V typických případech podstupují pacienti tuto léčbu třikrát týdně. Ačkoli u metody ještě neproběhly klinické studie, zatím se zdá v udržování zdraví a léčbě chorob bezpečná a účinná.

Ozonový vak

Tato neinvazivní metoda využívá speciálně vyrobený plastický vak umístěný kolem oblasti těla, jež vyžaduje léčbu. Do vaku se načerpává ozono-kyslíková směs a vstřebává se do těla kůží. Ozonový vak se primárně doporučuje při léčbě bércových vředů, gangrény, plísňových infekcí, zánětů a pomalu se hojících ran.

Ozon v „saunovém vaku“ (který nechává nezakrytou jen hlavu) se nyní užívá k léčbě obecnějších zdravotních problémů, jako je infekce HIV. V typickém případě si pacient dá horkou sprchu a nechá se zabalit do vaku. Pak se dvacet až třicet minut pumpuje do vaku čistý kyslík smíchaný s malým množstvím ozonu, který se kontaktuje s celým povrchem kůže. Ta ozon vstřebá. Doktor Sunnen říká: „Je překvapující, že směs je schopna proniknout dostatečně daleko do sítě kapilár, že zvýší tlak krevního kyslíku. Pak pravděpodobně může ozon zlepšit svůj biochemický vliv.“

Ozonovaný olej – Diozon clear

Ozonovaný olej se už sto let používá k léčbě kožních problémů. Ačkoli v lékárnách ještě není široce dostupný, v Evropě se stal značně populárním už v padesátých letech a lze si ho prostřednictvím několika dodavatelů objednat i ve Spojených státech a Kanadě. Ozon se přidává do olivového oleje a je užitečný v léčbě široké škály kožních problémů – dermatitida, bakteriální infekce kůže (choroby způsobené stafylokoky, jako celulitida, impetigo, ektyma a syndrom opařené kůže), plísňové infekce (infekce nehtového lůžka, dermatomykóza), píštěle, bércové vředy, proleženiny, gingivitida, prostý opar, hemoroidy, vulvovaginitida, včelí bodnutí a pokousání hmyzem, akné, furunkly a karbunkly, infekce potních žláz (hidradenitis suppurativa) a kvasinkové infekce včetně kandidózy (způsobené kvasinkou Candida albicans). Ozonovaný olej je také užitečný v pooperačním ošetřování ran a kubánští lékaři užívají kapsle naplněné ozonovaným olejem k léčbě vředů žaludku a dvanáctníku, gastritidy, giardiázy a peptických vředů. Firma Diochi nabízí pro tento způsob aplikace široký sortiment bioinformační ozonové kosmetiky pro všechny věkové kategorie. Můžete například vyzkoušet Diozon clear, který je vyroben z olivového oleje a ozonu a je obohacen o bioinformace rostlin – aster, chryzantém a dalších přírodních látek, které napomáhají hluboké detoxikaci pokožky, ale i orgánů.

Inhalace ozonu

Plíce jsou orgánem nejcitlivějším na ozon. Lékaři, kteří užívají ozon, varují, že inhalování ozonu do plic může způsobit změny v hustotě plicní tkáně, poškodit jemné plicní membrány a jejich epitel (povrchovou vrstvu sliznice), průdušky a průdušnici a může vést k rozedmě plic. Upozorňují také uživatele, aby při inhalování žádný ozon neunikl do vnějšího prostředí; vhodně utvořené generátory lékařského ozonu mohou náhodnému úniku plynu zabránit. Doktor Stephen A. Levine, spoluautor knihy Antioxidant adaption (Přizpůsobivost antioxidantů), varuje před užíváním komerčních čističek vzduchu, jež za tímto účelem generují malé množství ozonu, který bychom neměli inhalovat.

V této souvislosti je důležité zdůraznit, že v Rusku se v jistých případech pro krátkodobou inhalaci přidává ke kyslíku nepatrné množství ozonu. Vyzkoušelo se to u pacientů trpících otravou oxidem uhelnatým a výsledky na lékaře značně zapůsobily. Nebyly pozorovány žádné vedlejší účinky. Ovšem necháme-li ozon a kyslík probublat olivovým olejem, lze nosem bezpečně inhalovat jiný plyn, který se tu vytváří (C10H18O3). Alternativní léčitelé zjistili, že vdechování tohoto plynu maskou je bezpečné a účinné pro léčbu astmatu a jiných respiračních chorob.

Autohomologovaná imunoterapie (AHIT)

Tuto metodu ozonové terapie na počátku 80. let 20. století vyvinul německý lékař Horst Kief. Je to patentovaná terapeutická metoda, nová forma autohemoterapie, kterou v Evropě běžně používá přes 120 lékařů. Pro užívání ve Spojených státech není schválena.

Pacientovi se odebere moč a krev a v laboratoři se rozloží na různé buněčné a fluidní části, zvané frakce. S každou frakcí se provede více než tucet speciálních biochemických kroků a procedur včetně ozonizace. Tyto odlišné frakce se pak podle individuální diagnózy rekombinují a po několik měsíců podávají ve formě kapek, injekcí či inhalací.

Zjistilo se, že AHIT má velký vliv na imunitní systém. Způsobuje změny buněk tohoto systému, který pomáhá ve stimulaci těla k přirozeným obranným mechanismům. Na rozdíl od antibiotik a jiných medikací AHIT během doslova tisíců aplikací neprokázala žádné nežádoucí vedlejší účinky. Klinicky naopak prokázala mocný vliv na širokou řadu chorob, jako jsou rakovina, ekzémy, bronchiální astma, alergie, revmatické onemocnění kloubů, chronické infekce a předčasné stárnutí. Také slibuje léčbu dalších chorob, jako jsou hepatitida, problémy související s infekcí HIV, cirhóza a záněty tlustého střeva.

Různé terapie vyžadují specifické koncentrace ozonu.

Další způsoby podávání ozonu:
1. Nitrožilní vstříknutí – přímá injekce plynového ozonu do žíly.

2. Přímá injekce do tumoru (nádoru) – plynový ozon může být vstříknut do tumoru nebo cysty.

3. Rychlá aplikace skrz kůži – ozon je injekcí vpraven do kůže.

4. Aplikace pod kůži – injekce s ozonem (v plynném skupenství) je vpravena těsně pod kůži.

5. Děložní insuflace – cévka je umístěna do dělohy, kde ozon pomalu účinkuje.

6. Insuflace měchýřem – cévka je umístěna do močového měchýře, kde ozon pomalu účinkuje.

7. Využití ozonizované vody v zubařství – voda, která klokotá skrz ozon (plyn) a je téměř ledová.

8. Vaginální insuflace – pomocí cévky je ozon vpraven do vaginy.

9. Pitná voda – voda, která klokotá skrz ozon (plyn) a téměř okamžitě se pije.

10. Klystýr ozonizovanou vodou – ozonizovaná voda prochází cévkou do konečníku.

11. Obsáhlá lymfatická masáž ozonizovaným olivovým olejem – olivový olej, který klokotá skrz ozon (plyn), až téměř ztuhne.

12. Ozonizovaná projímavá koupel s mořskou solí – koupání v ozonizované vodě.

13. Elastická obinadla – elastická obinadla, která se prodávají na zápěstí, kotníky a krk. Zkapalněný ozon se nasákne do elastického obinadla a nechá se působit 15 až 30 minut.

14 . Zevní sáčkování končetin – sáček je umístěn na postižené místo. Jakmile je ozon zkapalněn, je čerpán do sáčku. Tak zlikviduje jakékoli bakterie, viry a plísně v otevřené ráně.

Koncentrace ozonu a terapie

K terapii používáme směs čistého O 2 a O 3 v poměru 0,1–5% O 3 na 99,9–95% O 2 . Využívá se velké rozpustnosti ozonu v tekutinách. Pro určení koncentrace používáme poměr mikrogram (µg) ozonu v mililitru (ml) směsi O 2 a O 3 .
Použijeme-li např. 100 ml směsi o koncentraci 40 µg/ml, je celková dávka ozonu dodaného do organismu 4000 µg = 4 mg. Maximální doporučená dávka na jednu aplikaci je do 10 000 µg = 10 mg.
Terapeutická oblast koncentrace ozonu se pohybuje od 2 do 80 µg/ml. Nižší hodnoty používáme pro imunologický efekt, vyšší u infekcí. Vyšší koncentrace do 80 µg/ml se dají použít jen k vnějšímu použití, např. k proplachu píštele či hnisající rány.

Lékařský ozon je vyroben v různých koncentracích. Množství ozonu ve srovnání s množstvím kyslíku v proudu plynu je nazváno procentuální koncentrace. Je měřena v mikrogramech (µg) ozonu na mililitr (nebo cc – centimetr krychlový ) směsi. Litr kyslíku váží 1,4 gramu. Proto:

0,5 %  x  1,4 g  =     7 µg/cc
1,0 %  x  1,4 g  =   14 µg/cc
1,5 %  x  1,4 g  =   21 µg/cc
2,0 %  x  1,4 g   =   28 µg/cc
2,5 %  x  1,4 g  =   35 µg/cc
3,0 %  x  1,4 g  =   42 µg/cc
3,5 %  x  1,4 g  =   49 µg/cc
4,0 %  x  1,4 g  =   56 µg/cc
4,5 %  x  1,4 g  =   63 µg/cc
5,0 %  x  1,4 g  =   70 µg/cc

5 % nebo 70 µg/ ml je považováno za horní limit koncentrace pro vnitřní použití lékařského ozonu.

Dr. Greenberg in vitro ukázal, že při koncentraci 90 µg/ ml se buňky červených krvinek „kadeřily" (crimping), což bylo určitě škodlivé. Experimenty provedené F. Sweetem a jeho kolektivem ukázaly zastavení růstu ve zdravých buňkách při koncentraci nad 70 µg/ml Jestliže zůstaneme pod touto hranicí, nebudeme mít žádné problémy.

Bylo zjištěno, že ozon je extrémně bezpečná medicínská terapie a že nemá žádné vedlejší účinky. Ve studii provedené v roce 1980 Německou medicínskou společností pro ozonovou terapii bylo provedeno sčítání u 644 lékařů a jejich 384 775 pacientů, s celkovým počtem přes 5 a půl milionu provedených ozonových léčení. Bylo pouze 40 případů vedlejších účinků z celkového počtu ošetření, což představuje neuvěřitelně nízký poměr 0,000007 % a pouze 4 úmrtí. Ozon se tedy potvrdil být nejbezpečnější medicínskou terapií, která byla kdy vymyšlena.

Biochemické působení na viry, bakterie a plísně

Baktericidní a virucidní působení spočívá v rozrušení struktury buněčných membrán a virových obalů peroxidací fosfolipidů a lipoproteinů, jakožto jejich hlavních stavebních součástí.Pak teprve dochází k vazbě na DNA nebo RNA. Rozdíl v působení na vyšší organismy spočívá v tom, že ozon je při stoupající dávce dříve toxický pro infekční zárodky než pro člověka. V některých případech se mechanismus vlivu ozonu vysvětluje také poškozením polypetidových řetězců a proteinů obalu. Toto může vést k poruše adhezivní schopnosti viru, přičemž se rozlomí DNA nebo RNA na dva díly, a tím se výrazně ovlivní replikační schopnost viru.Tento efekt je tak významný, že existují již práce prokazující vliv ozonu i na viry HIV. Pochopení baktericidního efektu dokresluje i proces při fagocytóze. Všechny granulocyty obsahují histamin a enzym peroxidázu. Chronická infekce vzniká tehdy, nemohou-li leukocyty tvořit dostatek peroxidů, aby mohly zabíjet bakterie a viry. Ozonizací dodané peroxidy působí synergicky s týmiž, vzniklými intracelulárně. Fagocytóza a odstraňování pohlceného materiálu v bílých krvinkách je proces, který vyžaduje energii. Proces, který je spjat s výraznou stimulací leukocytární respirace a metabolismu glukózy. I do těchto procesů ozon příznivě vstupuje. Některé práce ukazují, že buňky které jsou napadány viry, vytváří radikály kyslíku, aby tyto viry ze svého těla vyhostily. Zdá se, že viry jsou zneškodněny radikály kyslíku a bakterie peroxidem vodíku, jenž vzniká ve fagocytárních vakuolách.

EB viróza

Dezaktivace virových částic ozonem se může provést různými mechanismy, od přímých fyzikálně-chemických účinků až po mnoho nepřímých imunologických účinků. Viry obalené glykoproteinovými lipidy, jako například vir Epsteina-Barrové, jsou zničitelné působením ozonu a intenzitou jeho oxidačních vlastností. EB virus způsobuje infekční mononukleózu. Jde o akutní zánět mandlí s postižením jater, poměrně závažné onemocnění. Jeho příznaky při ozonoterapii odeznívají mnohem rychleji.

CMV – cytomegalovirus

Použití ozonu na domácí léčebný program vyžadující agresivní metodu ke zvrácení aktivního CMV. Obvykle lékař při léčbě virů jako CMV doporučí autohemoterapii.

Ozonoterapie a diabetes

Otitida – zánět středouší

U všech pacientů, kteří přišli na externí konzultaci nebo na lékařskou prohlídku se středním uchem, byl proveden terapeutický test. Byla aplikována léčba ozonizovaným krémem, nehledě na typ bakterie a symptomy, a výsledky se porovnaly s obvykle používanými léčbami za tímto účelem. Léčba ozonizovaným olejem byla účinná. [L .Arias, R. Jimčnez, P. Beauballety S. Menčndez Instituto Superior de Medicina Militar, Dr. Luis Diaz Soto, Centro Nacional de Investigaciones Cientificas]

Ozon v kosmetice

Naše pleť je zrcadlem stavu našeho těla. Je samozřejmé, že si každý přeje, aby jeho pleť zůstala pokud možno co nejdéle mladá, atraktivní a udržovaná.

Naše pleť má podivuhodnou vlastnost se pravidelně obnovovat. K tomuto procesu ale potřebuje dostatek energie a energie neexistuje bez kyslíku. Pouze když máme dostatek kyslíku, mohou být živiny a vitální látky v pleti přeměněny na energii. Ačkoliv vaše pleť samostatně dýchá, již ve věku kolem 30 let se ukazují první příznaky nedostatku kyslíku – pleť vypadá unaveně, povadle, tvoří se první vrásky, a to z důvodu nedostatečné obnovy buněk = nedostatku kyslíku v pokožce.
Oxidací likviduje nežádoucí chemikálie na pokožce, vysokomolekulární sloučeniny, jedovaté aromatické látky, fenoly atd. Detoxikační schopností likviduje karcinogeny. Silný dezodorizační efekt způsobuje rozrušení zapáchajících látek, a tím redukci zápachu. Vysoká rozpustnost ozonu v tekutinách a krátký poločas rozpadu umožňuje vysoké sycení pokožky kyslíkem. Baktericidní, virucidní a antimykotické vlastnosti se využívají k dezinfekci a hlubokému čistění pleti. Aplikace ozonového krému zajišťuje periferní prokrvení pokožky, lepší zásobení kyslíkem, a tím i dokonalou výživu buněk.

Využijte ochranného účinku ozonu v bioinformačních krémech Diochi!

Ozon v kosmetice má řadu účinků:

• vrásky
• obnova pružnosti pokožky
• revitalizace a detoxikace pokožky
• zvyšuje flexibilitu a účinnost membrány červených krvinek
• zvyšuje transport kyslíku z krve do buňek
• trudovitost pokožky
• otoky dolních končetin
• celulitida
• čistí pleť
• odstraňuje zápach na intimních místech
• likviduje plísně, bakterie, viry, prvoky
• hojí záněty
• stimuluje produkci bílých krvinek, které jsou nezbytné pro boj s infekcí
• potlačuje růst nádorů
• zvyšuje účinnost antioxidačního účinku enzymů
• akceleruje cyklus kyseliny citronové, který představuje hlavní cyklus pro uvolnění energie z cukru, ta pak stimuluje základní metabolismus
• zvyšuje produkci interferonu a tumor nekrotizujícího faktoru (TNF)

Možnosti terapie ozonovým krémem

Plísně na kůži

Řada lokálních ozonových aplikací prokázala významný úspěch ve vyhubení mnoha chronických a neústupných kožních plísní. Všeobecně může být lokálně používán na plísňové infekce ozonový krém Diozon clear.

Lokální ozonová terapie pro infekce nehtů nabízí jedinečnou možnost léčby těchto nepoddajných infekcí. Ozon pronikne do příslušné oblasti a současně nehty vyčistí. A s opakovaným podáním je schopný dezaktivovat všechny druhy plísní vztahujících se k infekci nehtů. Hojení probíhá pomalu, nicméně nepřetržitě, a kožní integrita společně s anatomií nehtu postupně získává svoji normální kompozici.

Používáte-li ozonový krém, může být aplikován na noc a současně i pod nehty. Pouzdro na prst nebo ustřižený prst z latexové/vinylové rukavice se může navléci na prst u nohy, za účelem udržení krému na prstu a lepšího proniknutí během noci. Větší účinek může nastat, pokud krém aplikujete i během dne.
Použití ozonového krému na léčbu onychomykózy je založeno na jeho dokázané protiplísňové činnosti, dobré toleranci kůže a absenci vedlejších účinků. Ve zkoumaných případech se ozonizovaný olej osvědčil jako jedna z účinných terapií. Byly provedeny klinické i mykologické testy.

[R. Grillo, L. Falcon, W. Lorenzo, R. Daniel, S. Mendez M. Gomez y L. A.Fernŕndez Centro Nacional de Investigaciones Cientificas]

Ozonový krém je všeobecně používán na plísňové infekce včetně „athlete's foot“. Vzhledem k vlastnosti ozonového krému a také jeho obrovské dezinfekční síle pacienti polikliniky Pasteur, trpící plísněmi na chodidlech a citliví na klasické postupy, podstoupili tuto léčbu. Příkladem bylo 100 pacientů, z nichž 50 bylo léčeno lokálně ozonovým krémem a 50 konvenčními metodami; 96 % pacientů ze skupiny léčené ozonovým krémem se uzdravilo za 10 až 15 dní. Ve skupině léčené konvenční terapií bylo 20 % pacientů vyléčených do 15 dní. [Las Cagigas, V. Bastard, S. Menčndez, M. Gomčz y L. Eng Consultorio del Medico de la Famiglia del Policlinico " Luis Pasteur ", Centro de Investigaciones Cientificas ]

Herpes (opar)

Dr. R. Mattassi z Itálie ve své studii z roku 1982 zjistil, že u 24 lidí z 27 prostý opar (herpes simplex), se kterým se potýkají až 3 roky v rámci recidivy, zmizel poté, co prodělali ozonovou léčbu. Rovněž demonstroval, že se všechna poranění také ztratila po maximálně pěti podaných ozonových injekcích.

Na téma ozonový krém byly provedeny dvě kubánské studie. Ozonový krém byl podán skupině 10 pacientek trpících prostým oparem na rtech. Postižené místo se zahojilo v brzké době.

Byl proveden další průzkum na 50 pacientech trpících prostým oparem. Ti byli léčeni lokální aplikací ozonového krému. Ústup lokálních příznaků byl zjištěn několik hodin po léčbě a k vlastnímu zhojení došlo po třech dnech.

Byly shledány výhody ve srovnání s ostatními tradičními léčbami, zvláště jejich antivirové účinky a jejich schopnost eliminovat recidivu těchto potíží.
[J. Delgado, R. Wong, M. Gňmez y S. Menčndez Centro de Investigaciones Medico Quirurgicas, Centro Nacional De Investigaciones Cientificas]

U oparových potíží je akumulována tekutina mezi kožní vrstvou a pokožkou, produkující puchýřky, které praskají, tudíž propouštějí více virových partikulí. Nakazí se tak jednodušeji sekundárními organismy.

Genitální opar

Oparové potíže byly extenzivně zkoumány s ohledem na lokální ozonovou léčbu. Ozon v těchto případech (1) přímo dezaktivuje oparové viry, kterými jsou lipidy (2) působí jako pan-baktericidní prostředek v případech výskytu sekundárních infekcí a (3) podporuje hojivost tkáně pomocí zvyšování cirkulace. Také se předpokládá, že ozon může mít prospěšný účinek na periferální neurony, které tyto viry uchovávají.

Dr. H. Konrad z Brazílie uveřejnil své výsledky o léčbě oparů na genitáliích. Po ozonových injekcích všem z 20 pacientů opary zmizely, kromě tří, jimž se vrátily až po 2,5 letech.

Byl proveden předběžný průzkum ozonového krému aplikovaného lokálně na opakující se genitální opar. Díky antivirovým účinkům se opar velmi dobře hojí a ozonový krém pokožka dobře snáší. Nejsou známy vedlejší účinky. Výsledky tohoto terapeutického testu na 20 pacientech byly uspokojivé, protože 8 pacientům se opar nevrátil po 9 měsíců, dalším 8 pacientům se vrátil občas a u 12 se snížilo trvání recidivy. [R. Grillo, L. Falňon, S. Menčndez, M. Gomez, S. Carbonell y L. Eng Hopital Militar " Dr.Carlos Finlay " Centro Nacional De Investigaciones Cientificas]

Pásový opar

V Centru lékařského a chirurgického výzkumu v Havaně 15 dospělých pacientů trpících pásovým oparem bylo léčeno injekcemi s ozonem/kyslíkem po dobu 15 dní. Všichni pacienti se kompletně zbavili symptomů po této léčbě a po roce následovaly testy, které neprokázaly recidivu. Byla provedena analýza chování pásového oparu při lokální terapii s ozonovým krémem a aplikací ozonu do svalu (0,8 mg denně) pacientovi trpícímu tímto onemocněním. Byly získány potěšující výsledky těsně po několika hodinách lokálního použití ozonizovaného oleje, s ústupem kožního postižení po 5 dnech. Bolest přestala po 24 hodinách aplikované léčby bez vedlejších účinků.
[J. Delgado, F. Wong, M. Gňmez y S. Menčndez Centro De Investigaciones Mčdico Quirurgicas, Centro Nacional De Investigaciones Cientificas]

Špatně se hojící rána

Ozon aplikovaný pomocí ozonového krému lokálně na špatně se hojící ránu dezaktivuje většinu, pokud ne všechny, útočné patogeny, které mohou způsobovat hnisání a slabé hojení rány. Kromě toho cirkulační stimulace napomáhá hojivému procesu.
V případě lymfatického městnání krve způsobeného předchozí operací by měla být aplikována lokální léčba ozonem co nejdříve po zpozorování potíží v ráně  dané oblasti, aby se zabránilo sekundární infekci.

Ozonová terapie zvětšuje okysličení tkáně, což způsobuje zlepšování stavu hojení pokožky.

Ozon aktivuje buněčné metabolické procesy. Normalizuje buněčnou menbránu (Na-K pumpa), aktivuje aerobní glykózu, Krebsův cyklus, biooxidaci mastných kyselin, aktivací erytrocytů zlepšuje transport kyslíku ve tkáni. Aktivací enzymového antioxidačního systému dochází k likvidaci volných radikálů. Toto odstranění „oxidačního stresu“ vede ke stimulaci proteosyntézy včetně jeho vlastního kolagenu a elastinu, a tím ke zvýšení regeneračního potenciálu pokožky.

Bércový vřed

Nejčastěji vzniká z důvodů špatného prokrvení, může se kombinovat i s diabetes mellitus. Toto onemocnění se obvykle stává chronickým a s tendencí k recidivě vytváří důležitý sociální problém. Ozonový krém byl použit jako nosič ozonu s antibakteriálním účinkem. Jeho síla byla využita v terapii bércového vředu ke stimulaci a regeneraci poškozené tkáně. Bylo léčeno 120 pacientů s vředy na dolních končetinách, 60 pacientů pomocí ozonového krému a dalších 60 pacientů konvenční terapií; 100 % pacientů léčených ozonovým krémem se uzdravilo do 15–30 dní. Ve skupině léčené konvenční terapií potřebovala většina k uzdravení více času. Některé případy se řešily doma. [T. De las Cagigas, V. Bastard, S. Menčndez, M. Gomez y L. Eng Consultorio del Medico de Famiglia del Policlinico "Luis Pasteur ", Centro Nacional De Investigaciones Cientificas]

Hemoroidy

Je dokázáno, že trochu ozonového krému aplikovaného rektálně nebo rektální insuflace ozonu jsou účinnou léčbou zanícených hemoroidů. Ozonem lze zabít bakterie a plísně, které mohou zpomalit hojení tkáně. Dvacet pacientek trpících hemoroidy bylo léčeno ozonovým krémem v anální zóně. Tato terapie ukončila v krátké době bolesti a zastavila svrbění a pocit análního pnutí. [G. Morris, S. Menčndez y Clinical M. Gomez Central "Cira Garcia " Centro Nacional De Investigaciones Cientificas]

Zánět předkožky u mužů

Zánět předkožky může muže značně potrápit, zvláště když se jedná o recidivu. Je velmi jednoduché alespoň dvakrát denně aplikovat na postižené místo ozonový krém a za několik dní dojde k úplnému odeznění velmi nepříjemného zánětu.

Odstranění zápachu na intimních místech

Ozonový krém Diozon intim můžeme použít jako prevenci vzniku různých zápachů. Jak u žen, tak u mužů dochází na intimních místech k množení bakterií a k šíření nepříjemného zápachu. Aplikací ozonového krému na tato místa zabráníme množení bakterií a plísní a bakteriálnímu rozkladu. Nepříjemný pach rychle zmizí. Například nepříjemný pach v oblasti genitálií, zápach v záhybech kůže silnějších osob, zápach v podpaždí atp.

Pocení a zápach nohou

Ozonový krém Diozon pedi můžeme použít jako prevenci vzniku různých zápachů. Dá se využít při nadměrném pocení a zápachu nohou. Dobře se penetruje a má ochranný účinek až 48 hodin. Ochrana nohou proti plísním, bakteriím a virům při návštěvě sauny, bazénu a posilovny. Na podlaze v bazénu, v sauně, nebo v posilovně se vyskytuje mnoho patogenních plísní, virů (například bradavic) a bakterií. Preventivně si můžeme ošetřit nohy ozonovým krémem Diozon pedi aúčinně tak předcházet přenosu infekce.

Ústní hygiena

Pro ústní hygienu byl speciálně vyvinut ozonový krém Diozon Dent. Použijeme jej po každém vyčistění zubů a dutiny ústní místo ústní vody. Je velmi svěží a má silný ochranný účinek. Dá se použít i při zanícené dutině ústní pod zubní vyndavací protézy. Ozon je velmi účinný při aftech a herpetické infekci v dutině ústní nebo v okolí úst.

Zánět kůže v důsledku radiace

Klinická zkoumání ukázala dobrý hojivý efekt ozonového krému při akutní radiodermatitidě (zánětu kůže), radiačním erytému a chronické radiodermatitidě. Poškození kůže závisí na typu, množství a době trvání vystavení radiaci.
Ačkoli není snadné obnovit poškozenou DNA, k sekundární infekci dochází mnohem častěji sníženou odolností tkáně, což může být zvráceno lokální ozonovou terapií. Ta zajistí ochranu proti široké řadě patogenních vlivů.

Zánět šlach

Šťastný příběh paní J. K., která se před několika lety přiotrávila houbami a měla špatné jaterní testy, trpěla zánětem šlach rukou, a to tak silně, že nemohla nosit ani nákupní tašky. Všechna léčba byla bez výsledků, až paní J. K. získala darem ozonový krém Diozon clear. Po několika aplikacích její bolesti zmizely. Játra jsou z hlediska čínské medicíny mimo jiné odpovědná za výživu šlach, a tak původ zánětu můžeme přičíst játrům. Kromě natírání Diozonem clear začala užívat bioinformační doplněk stravy Levamin, který harmonizuje meridián jater. Tím se zajistí, aby zánět natrvalo zmizel a zajistila se správná výživa šlach.

Síla ozonu se dá dále využít:

• akné
• nečistá pleť
• velmi suchá a popraskaná kůže
• slabá hydratace pokožky
• stárnoucí pokožka
• bércový vřed
• řezné a bodné rány
• lupénka (psoriáza)
• zarůstání nehtů
• plísně na nohou
• Candida albicans
• vaginální infekce
• odstranění zápachu
• odstranění zabarvení kůže rostlinným barvivem či chemikálií
• vrásky
• jizvy
• nádory kůže
• bolestivá místa pod zubní protézou
• zanícené dásně
• opary pásové
• opary kolem úst
• bolest zubů
• zánět dásní
• parodontóza
• afty v ústech
• záněty a infekce kůže

Léčba celulitidy

OZONOTERAPIE - Postup

Postup terapie: Lékař vám z  těla odebere 150 až 200 ml krve, smíchá ji s ozonem a aktivním kyslíkem, ošetří laserem a vpraví ji zpět do těla. Laser má vliv na stimulaci aktivity T-obranných lymfocytů a zvýšení nitrobuněčné energie.

Ozon aktivuje antioxidační enzymy, které likvidují volné radikály, a zpomaluje stárnutí tkání.

Ozon je desetkrát silnější okysličovadlo než kyslík a vzhledem k tomu okysličuje mnohé látky v běžných podmínkách na kyslík netečné.