Obsah

Úvod:

Úvod:

Čím více toho známe, čím více umíme diagnostických metod, tím přesnější diagnosu můžeme stanovit. A správná diagnóza je nezbytným předpokladem k výběru vhodného léku, který nám pomůže zvládnou nemoc v co nejkratším čase.

Jaké diagnostické postupy máme k dispozici? Měli bychom začít dotazováním - tzv. anamnézou, kterou můžeme pojmout buď pouze z pohledu západní medicíny, nebo přidáváme postupy „alternativní“. Zde vyzdvihujeme především metody, které patří do rámce tradiční čínské medicíny, která patří mezi nejpropracovanější dochované přírodní medicíny na světě.

Při odběru anamnézy si musíme všímat jednotlivých projevů nemoci a snažit se je zařadit podle určitého systému. Můžeme použít meridiánovou či orgánovou syndromologii, diagnostiku pulsovou či podle orgánových hodin, vyšetření jazyka, nejrůznější psychotronické postupy, jednoduchý tzv. kinezotest atd. Cílem těchto stránek je podat vám základní informace o jednotlivých vyšetřovacích metodách. Vlastní studium je pak již na vás, ale pokud tomu budete věnovat svůj čas, uvidíte, jak se obohatí spektrum Vašich terapeutických možností.

Metoda dotazování neboli anamnéza

Základem úspěšné léčby je stanovení správné diagnózy. K tomu nám slouží řada diagnostických postupů. V této kapitole se budeme věnovat metodě dotazování neboli odběru anamnestických dat.

Podrobná anamnéza nám pomáhá rozkrýt příčinu, průběh a prognózu nemoci a je zcela samozřejmé, že špatná anamnéza může způsobit chyby v terapeutickém přístupu k pacientovi.

V 77. kapitole Su Wen (což je základní kniha tradiční čínské medicíny) se hovoří o pěti chybách lékaře:

Při odběru anamnesy bychom měli použít jak západní postup, tak metodu „deseti otázek“, jak ji používá čínská medicína.

Jaké otázky by měla obsahovat správná anamnesa? Musíme se vyptat podrobně na průběh vlastní nemoci, kdy začala, co bylo jejím spouštěcím mechanismem, co vede ke zhoršení či zlepšení nemoci. Pokud se vyskytují bolesti, neměli bychom zapomenout na jejich přesný popis, tedy jsou-li tupé, ostré, pulzující, palčivé, objevují-li se záchvatovitě či jsou trvalého rázu, zda-li probouzejí v noci, jak často se vyskytují, co je vyvolává atd. Poté, co se zorientujeme v základních obtížích pacienta, bychom neměli zapomenout se zeptat na osobní anamnézu. Sem řadíme prodělané nebo již chronické nemoci, operace, úrazy. Je nutné se zeptat na léky, které pacient užívá. Důležitá je i rodinná anamnéza, která nám může ukázat sklony k určitým nemocem. Neméně významné jsou i možné alergie, které mohou být překážkou v léčbě určitými přípravky. U žen se musíme vždy zeptat na menstruační cyklus, na porody a potraty, zda-li je užívána hormonální antikoncepce. Zkrácený nebo prodloužený menstruační cyklus, bolestivá menstruace velmi dobře ukazuje na zdravotní stav ženy. Neměli bychom vynechat ani otázky týkající se rodinného zázemí a zaměstnání.

Tímto způsobem bychom měli získat základní přehled o zdravotním stavu pacienta. Již tyto informace mohou vést k dobré diagnóze, ale pokud následně použijeme metodu „deseti otázek“, získáme celostnější pohled na aktuální stav organismu, a tím můžeme následně naši diagnózu a terapii upřesnit.

Metoda „deseti otázek“ vychází ze znalosti čínského pohledu na organismus a příčiny nemocí. Ty jsou velmi početné, ale mohou být zařazeny do tří skupin, a to na příčiny 1) vnější, 2) vnitřní a 3) jiné.

Při studiu vnitřních příčin se popisuje v tradiční čínské medicíně (TCM) šest škodlivin a způsobů, jimiž zasahují tělo. Tyto škodliviny představují extrémní klimata a řadíme mezi ně: vítr, teplo a žár, vlhko, sucho a chlad. Vnitřní příčiny jsou dle některých autorů vyvolavatelem disharmonie v organismu až v 75% onemocnění. Dělíme je na pět únav, které se vztahují k dlouhotrvajícím činnostem (dlouhodobé ležení oslabuje plíce, dlouhodobé stání oslabuje ledviny, dlouhodobé hledění oslabuje srdce, dlouhodobé chození oslabuje játra, dlouhodobé sezení oslabuje slezinu) a sedm zranění, které mají vztah k emocím (hněv, nadměrná radost, přemítání, smutek, žal, strach a děs). Do skupiny jiné řadíme širokou škálu příčin, jako je životní styl, sexuální aktivita, traumata, paraziti, požití jedů a dědičnost.

Nyní si rozebereme metodu deseti otázek trochu podrobněji. Proč je dobré ji používat? Jedná se o jednoduchý systém, který nám umožní, abychom nezapomněli při odběru anamnézy na určitou partii těla či systém. Pokud se budeme držet tohoto systému, umožní nám to dobře se zorientovat v aktuálním stavu organismu a průběhu nemoci. Jaké jsou to tedy otázky?

1. vztah k teplu a chladu, 2. pocení, 3. hlava, 4. všeobecné bolesti po těle, 5. vyměšování, 6. stravovací zvyklosti, 7. pocity na hrudníku a v břiše, 8. smyslové orgány, 9. spánek, 10. žízeň a přidáváme 11. otázku, týkající se gynekologických obtíží.

1. Vztah k teplu a chladu

Vypovídá o poměru jinu a jangu v organismu. Rozlišujeme zde dvě situace: obavu z chladu či obavu z horka. Pokud se jedná o obavu z chladu, musíme zjistit, zda se zlepšuje po oblečení, pak se jedná o nedostatek jangu, nebo oblečení stav nezmění a odeznívá až s nástupem pocení, potom se jedná o napadení organismu vnější škodlivinou chladné povahy. Pokud je obava z horka, může se jednat buď o stav napadení organismu vnější škodlivinou horké povahy, nebo je v důsledku vnitřních příčin z nedostatku jinu či krve. V této kapitole se zmíníme ještě v krátkosti o třech základních typech horečky: 1. přílivová horečka, která se objevuje typicky mezi 15-17 hodinou a je způsobena akumulací horka v dráze žaludku a tlustého střeva, 2. horečka, která se objevuje navečer a v noci a je vyvolána nedostatkem jinu (současně zde nacházíme noční pocení), 3. střídání horečky a třesavky, které je charakteristické pro postižení dráhy žlučníku a trojohřívače.

2. Pocení

Prostřednictvím kožních pórů se organismus zbavuje vnitřního tepla. Rozlišujeme dvě základní patologie: nadměrné pocení z vnějších a vnitřních příčin. Nadměrné pocení z vnějších příčin je typicky vyvoláno napadením organismu zevní škodlivinou.  Pro všechny tyto případy je charakteristické, že v průběhu pocení nacházíme rychlý puls, který se po vypocení normalizuje. To znamená, že vnější škodlivina byla vyloučena z organismu. Druhou skupiny tvoří patologie, které vyvolávají nadměrné pocení z vnitřních příčin. Rozlišujeme 1. nadměrné, spontánní pocení, které se objevuje v průběhu dne, zhoršuje se jakoukoliv fyzickou aktivitou. Odpovídá nedostatku jangu, který nedokáže udržet kožní póry uzavřené. Pot je chladný, bez chuti. 2. kradmé noční pocení, které se vyskytuje pouze ve spánku, po probuzení okamžitě ustává. Je způsobeno nedostatečností jinu, který je vyháněn jangem z organismu. V těchto případech je vždy nutné se podrobněji doptat na stav ledvin, srdce a plic. 3. pocení na jedné polovině těla, které je předzvěstí tzv. „větrné bouře“, jak nazývá čínská medicína cévní mozkovou příhodu. Toto pocení předchází před ochrnutím končetin, které se potí.

3. Hlava

Na hlavě začínají či končí jangové meridiány, je to místo, kde se projevují jednotlivé vnitřní orgány svými vnějšími otvory (oči – játra, jazyk – srdce, ústa – slezina, nos – plíce, uši – ledviny), v lebeční dutině je uložen mozek. Při dotazování sledujeme tři základní projevy: bolesti hlavy, závrať a pocit těžké hlavy.

• A. Bolesti hlavy

Diferenciální diagnostika bolestí hlavy je velmi složitá, ale obecně je můžeme rozdělit na bolesti vnějšího a vnitřního původu. Pokud se objeví bolesti hlavy v důsledku napadení organismu vnější škodlivinou, což bývá nejčastěji větrem, chladem či teplem, je pro ně charakteristický rychlý nástup a prakticky okamžité odeznění po vyloučení vnější patologie z organismu. Bolesti hlavy vnitřního původu jsou způsobeny nedostatkem jinu či jangu jednotlivých vnitřních orgánů. Podrobněji se však jimi nebudeme v tomto textu zabývat.

Důležitým kritériem při hodnocení bolestí hlavy je doba trvání. Rozlišujeme akutní a cyklické bolesti. Akutní rychle začnou a rychle skončí, typicky se objevují při napadení organismu vnější škodlivinou. Cyklické jsou charakteristické jednak pro nedostatek jinu - trvají často roky a jsou přerušovány obdobími klidu, a jednak pro nedostatek jangu, kdy jsou jednotlivé periody bolestí a klidu s kratšími periodami.

Specifickou skupinu tvoří bolesti hlavy při blokádách v drahách a jejich spojnicích. Jsou často prudké, ostré, lokalizované na jednom místě a trvají do té doby, dokud není blokáda odstraněna. Nejtypičtější je postižení následujících jangových oddílů: 1. bolesti v oblasti čela, které mají vztah k dráze žaludku a tlustého střeva, 2. bolesti v po stranách šíje s propagací do zátylku, které odpovídají patologiím v dráze močového měchýře a tenkého střeva, 3. bolesti v oblasti spánku, resp. před a za ušima, které jsou projevem postižení v dráze žlučníku a trojohřívače.

• B. Závratě

Závratě nejsou projevem postižení organismu při napadení vnější škodlivinou. Pokud se v těchto případech začnou objevovat, jedná se pouze o zvýraznění vnitřní příčiny. Rozdělujeme je na závratě z nadbytku a nedostatku. V převážné většině případů se jedná o postižení jinu jater, kdy oslabený jin není schopen dostatečně kontrolovat jaterní jang, který se vzedme, stoupá do hlavy a působí závratě, zamlžené vidění, bolesti hlavy, červený obličej, pískání v uších, eventuelně poruchu vědomí

• C. Těžká hlava

Jedná se o pocit nepohodlí, jakési „tuposti a tíhy v hlavě“. V těchto případech nejde o bolesti. Člověk nemá chuť o ničem přemýšlet, má zpomalené psychomotorické tempo. V těchto případech se většinou jedná o postižení sleziny, která neprodukuje dostatečné množství čchi s následným oslabením celkového jangu.

4. Bolesti na těle – obecně

Bolesti se objevují při vzniku stagnace v oběhu čchi a krve. Rozlišujeme její typ, intenzitu, lokalizaci, charakter. Obecně můžeme bolesti rozlišit opět na bolesti z vnějších a vnitřních příčin. Bolesti z vnějších příčin vznikají při napadení organismu vnější škodlivinou větrné, chladné, horké či vlhké povahy. Charakter bolesti je zcela závislý na dominující škodlivině. Chlad způsobuje obecně bolesti největší intenzity, lokalizované na jednom místě, ostrého charakteru. Teplo, horko vyvolává bolesti spíše difusního charakteru, menší intenzity oproti chladu, bolesti z vlhka jsou pak především v dolních partiích těla. Vítr vede k bolestem, které trvale mění své místo na těle, bývají difusnější a menší intenzity. Do této skupiny patří i veškerá revmatologická onemocnění, pro která je typická reakce na změnu počasí. Poslední skupinou bolestí, které jsou vnějšího původu, jsou veškeré úrazy, které vedou v místě zranění k blokádě čchi a krve.

Diferenciální diagnostika bolestí z vnitřních příčin je opět velmi složitá, zjednodušeně je můžeme rozdělit na bolesti při nedostatku jangu či jinu. Pokud je přítomen nedostatek jangu, dochází k hromadění chladného jinu na určitých místech, kde pak následně dojde k zablokování oběhu čchi a krve. Při nedostatku jinu, a to především nedostatku krve, se objevují bolesti, které jsou důsledkem nedostatečné výživy dané oblasti (často v místech určitým způsobem přetěžovaných). Bolesti v těchto případech jsou stále, tupé, s pocitem tíhy.

5. Vylučování stolice a moče

• A. Stolice

Stolice nás informuje o aktuálním stavu jinu a jangu, o stavu vnitřních orgánů, a to především sleziny, ledvin, plic a střev. Základními patologiemi jsou zácpa a průjem.

Zácpa:

Nejčastějšími příčinami zácpy je sucho v plicích, nedostatek jinu sleziny, nedostatek jinu ledvin, celkové oslabení plic a používání projímadel. Pokud se objevuje zácpa ze suchosti v plicích, nacházíme současně - jako projev povšechného úbytku tekutin - suchou stolici, která se těžko eliminuje, často spojenou s přítomností suchého kašle a suchostí v hrdle. Při nedostatku jinu sleziny dochází ke špatnému přerozdělování tekuté a tuhé potravy, a proto se současně objevuje nechutenství, úbytek hmotnosti, mohou se objevit až příznaky ohně v žaludku. Nedostatek jinu ledvin je spojen s bolestmi v bedrech a matnou, žlutou, lehce zapáchající močí. V důsledku celkového oslabení plic dochází k úbytku čchi v organismu, ztrácí se síla k vytlačení stolice a stav je spojen s únavou, slabostí, krátkým dechem. Často můžeme tuto situaci vidět po porodu. Dlouhodobé používání projímadel vede k poškození čchi, a to především čchi plic a střev, kdy organismus následně není schopen samostatně vyloučit stolici.

Průjem:

Vyvolávající příčiny průjmu jsou opět velmi různorodé, ale obvykle se jedná o jednu ze čtyř následujících: 1. nedostatek jangu sleziny, který vede k hromadění vlhkosti ve slezině, která poté odchází prostřednictvím střeva, a zhoršení transformační funkce sleziny při trávení potravy. 2. nedostatek jangu ledvin vede k akumulaci vody v organismu (protože oslabený jang ledvin není schopen dostatečně kontrolovat metabolismus vody), která jednak zhoršuje vlastní transformační funkci sleziny, jednak vede k zhoršenému rozdělování kalné a čisté tekutiny ve střevech. 3. nadbytek jaterního jangu se může projevit ve formě „větru“, který se obrací proti slezině. Tento stav se nazývá „vítr zametá zemi“ (slezinu řadíme k prvku země). Průjem se objevuje prakticky ihned po jídle a obsahuje nestrávené zbytky potravy. Průjem může samozřejmě vzniknout také při napadení organismu vnější škodlivinou (chladné či teplé povahy) a většinou probíhá akutně.

• B. Močení

Tyto otázky zahrnují celou škálu močových problémů od naprosté zástavy až po neudržení moče. Současně sem řadíme močové kameny, dětské pomočování, různé druhy zakalení moče. Pokud je málo tmavé moči, jde obecně o projev horka v organismu, který vzniká při nedostatečnosti jinu v organismu nebo je vnějšího původu. Pokud se vyskytuje zakalená moč, většinou zapáchající, jedná se o akumulaci horka a vlhka,  často v játrech a žlučníku. Ve vystupňovaných případech se mohou objevit močové kaménky. Hojné močení se světlou močí nacházíme při oslabení jangu ledvin nebo zevním chladem. Pokud se jedná o oslabení jangu ledvin, přidružuje se zimomřivost, bolesti v bedrech, studené dolní končetiny. Výrazné oslabení jangu ledvin vede nakonec ke špatnému zadržování moči až úplné inkontinenci. Tento příznak však můžeme nalézt i v důsledku přítomnosti ohně v organismu, např. při akumulaci ohně v močovém měchýři. Noční pomočování u dětí souvisí s vrozenou nedostatečností tzv. původní čchi (Yuan qi), kterou získáváme od rodičů a jejíž velikost je určena energetickým stavem ledvin obou rodičů v době početí. 

6. Stravovací návyky

Tato otázka má úzký vztah k orgánům sleziny a žaludku. Zajímáme se, zda má vůbec pacient chuť k jídlu, které chuti a jakou teplotu potravy upřednostňuje, zda-li nemá pachuti na jazyku. Obecně k chuti k jídlu: můžeme říci, že na počátku napadení organismu vnějšími škodlivinami nedochází k poklesu chuti, ta se objevuje až v pokročilejších stádiích. Pokud se objeví nechutenství z vnitřních příčin, bývá to nejčastěji z postižení sleziny. Výrazná chuť k jídlu bez přírůstku hmotnosti je typická pro tzv. oheň v žaludku, kdy dochází ke „spálení potravy“ přímo v něm a ta tudíž není dále využita k „výrobě“ energie. Oblíbené chutě mají vztah k postižení jednotlivých vnitřních orgánů a vztahují se k prvkům čínského pentagramu. Můžeme tedy říci, že ke dřevu patří kyselá, ohni hořká, zemi sladká, kovu pikantní a vodě slaná. Při onemocnění horké povahy nemají pacienti chuť na slaná a ostrá jídla, dávají přednost stravě hořké. Naopak při nemocech chladné povahy nacházíme odpor k hořkým jídlům a objevuje se chuť na jídla neutrální či slaná. Je zcela jasné, že pokud v organismu dominuje horká patologie, nebude mít pacient chuť na horká jídla, a naopak onemocnění chladné povahy vyvolá chuť spíše na jídla horká. Zvláštní situace jsou, když se objeví určité pachuti v ústech. Pak nacházíme hořkou pachuť při onemocněních teplé povahy, slanou při nemocech chladné povahy, nasládlou u postižení organismu teplou a vlhkou škodlivinou a při postižení sleziny a nakonec kyselou pachuť při stagnaci potravy v žaludku se současným postižením jater. Ztráta rozeznávání chutí je typická pro oslabení jangu sleziny, kdy velké množství slin „rozředí“ potravu.

7. Pocity na hrudi a v břiše

U této otázky sledujeme pocity na hrudníku a v břiše, kde rozlišujeme oblast nad a pod pupkem. Na hrudi se nejčastěji objevují různé druhy tlaku, které vznikají z akumulace čchi buď z nadbytku, či z nedostatku, při různých patologiích vnitřních orgánů. Co se týká břicha, tak pocity nad pupkem mohou mít dvě různé varianty. Buď se jedná o stav z nadbytku, kdy nacházíme nafouklé, tvrdé, bolestivé břicho. Tlak často příznaky zhoršuje (pozor – v těchto případech je nutné vždy přemýšlet o možnosti tzv. náhlé příhody břišní, která je stavem ohrožujícím život). Nebo se jedná o stavy z nedostatku, kdy je břicho nafouklé, ale není tvrdé, bolesti jsou menší a často vznikají v důsledku oslabení sleziny se stagnací vlhkosti ve středním ohništi.

Břicho pod pupkem informuje o stavu ledvin a močového měchýře. Proto v těchto případech nacházíme i dle aktuálního postižení různé poruchy vylučování moče.

Pozn. - při vyšetřování břicha palpací můžeme při diferenciálně diagnostické rozvaze použít tzv. „příznak palce“, kdy v případech stagnace krve (které jsou závažnější) po zatlačení zůstává důlek, naproti tomu při pouhé stagnaci čchi se důlek nevytvoří.

8. Smyslové orgány – sluch, zrak, čich

Při dotazování na sluch musíme odlišit různé formy nedoslýchavosti od sluchových fenoménů. Uši jsou vnějším otvorem ledvin, které je vyživují, a současně mají úzký vztah k játrům a žlučníku, protože spojky jejich drah procházejí skrze ušní aparát. V populaci velmi časté hučení v uších vzniká buď z vnějších příčin, a to typicky při napadení organismu větrem, nebo z vnitřních příčin v důsledku nedostatečnosti jangu ledvin – má charakter tichého šumění až vodopádu, anebo při nadbytku jaterního jangu, kdy nacházíme vysoké, intenzivní, pískavé tóny („pískot lokomotivy“). Pokud je postižení této oblasti ať již z vnitřních či vnějších příčin výrazné, může dojít ke snížení až naprosté ztrátě sluchu. Svoji roli zde může hrát také profesionální postižení sluchu, které vede k oslabení spojek procházejících ušima.

Neméně důležité jsou otázky zaměřené na zrak, který je vnějším otvorem jater, a na čich, kdy nos je vnějším otvorem plic. Zahrnují v sobě širokou škálu různých patologií, jejichž rozborem se zde nebudeme zabývat.

9. Spánek

Pro zdravý organismu je spánek naprosto nezbytný. Během noci dochází k regeneraci jinu. Pokud pacient špatně spí, nemůže se uzdravit. Při dotazování se zajímáme o délku, kvalitu spánku, rušivé sny či představy. Sledujeme, zda-li pacient netrpí nespavostí, či není-li naopak nadměrně spavý. Nespavost můžeme rozdělit do tří skupin: 1. obtížné usínání, ale potom již spí dobře, 2. usne snadno, ale má přerušovaný spánek, 3. usne bez problémů, ale probudí se nad ránem a již neusne. Nejčastěji se nespavost objevuje při nedostatečnosti krve srdce, kdy se objevuje opakované noční probouzení se současnými palpitacemi a bledým obličejem. Další příčinou může být nedostatek jinu ledvin, který špatně kontroluje oheň srdce,  duch se nestačí uklidnit a jedinec nemůže večer dlouho usnout. Typická nespavost z nadbytku je v důsledku stoupajícího jangu jater a žlučníku, kdy pacient nemůže usnout a pokud usne, má velmi dramatické sny (až noční můry), bolesti hlavy, mohou se vyskytnout i závratě, pálení očí, tlak v bocích. Nadměrnou spavost (hypersomnii) nacházíme nejčastěji při přepracování, rekonvalescenci. Jedná se o projev nedostatečného množství čchi.

10. Žízeň

V organismu by měla existovat rovnováha mezi příjmem a výdejem tekutin. Pokud tomu tak není, začnou se objevovat nejrůznější projevy nemoci. Pociťování či nepociťování žízně vypovídá především o aktuálním stavu tělních tekutin, jejich vodním hospodářství a orgánech, které souvisejí s jejich tvorbou distribucí a vylučováním. Obecně můžeme říct, že přítomnost žízně hovoří o nedostatku tělních tekutin a proto nejčastěji souvisí s onemocněními horké povahy.

11. Gynekologie

V této části nás zajímá počet porodů a potratů, které dávají základní informaci o stavu vyčerpání čchi, krve a esence. Dále sledujeme menstruační cyklus a gynekologické výtoky.

Krátký menstruační cyklus je většinou spojen s přítomností tepla v organismu, které vyhání krev ven rychleji a výrazněji. Jedná se stavy nadbytku jangu, ať už absolutního či zdánlivého při oslabení jinu jater a ledvin. Opožděná menstruace, popřípadě její zástava doprovází případy oslabení jangu, kdy není dostatek síly k vypuzení krve, nebo se jedná o stavy nedostatku krve, kdy organismus cíleně krev zadržuje.