Zpravodaj SFÉRA - 03/2006 |
 |
Regenerace ve Sféře |
Neuróza je když ...
|
 |
Jedinec trpí tělesnými nebo duševními obtížemi, odborná lékařská vyšetření nevykazují žádné změny na orgánech, lidé v okolí u něj nepozorují podivné chování, které by vybočovalo z normy, a on sám svou situaci vnímá celkem soudně. |
|---|
Příznaky neurózy představují velmi pestrou paletu. Například bolesti hlavy, závratě, tlak či píchání u srdce, bušení srdce, tlak nebo bolesti v žaludku, zažívací potíže, nervové poruchy, pocení a mnoho dalších. Tyto potíže mohou být tak silné, že pacient někdy není schopen uvěřit v jejich psychický původ a často se od lékaře dožaduje dalších vyšetření. V psychické oblasti se neuróza může projevovat jako podráždění, nesoustředěnost, zapomínání, úzkostlivost, ztráta vůle něco dělat, pocit méněcennosti, nebo naopak přehnané důležitosti, poruchy spánku a jiné. Časté jsou přítomny rovněž různé fobie (strach z výšek, z velkých či malých prostranství, ze zvířat, z onemocnění) nebo nutkavá jednání (opakované bezdůvodné mytí rukou, neustálé kontroly uzamčených bytů, vypnutí plynových spotřebičů, nově též počítačů). Neurotik si je vědom nesmyslnosti svého počínání, přesto se mu nemůže ubránit. Tyto pocity mohou vést postiženého až k obavám, že je duševně nemocný nebo že k duševní nemoci dojde. K tomu navíc přispívá skutečnost, že těžké formy neurózy patří do péče psychiatra.
Naproti tomu duševní nemoc čili psychóza se pozná podle toho, že nemocný člověk má nápadné a nepřehlédnutelné chování neodpovídající situaci. Raduje se při pohřebním obřadu, trpí zrakovými, sluchovými či jinými halucinacemi, má nelogické uvažování, kdy se například domnívá, že je odposloucháván tajnými službami z elektrické zásuvky nebo že zavinil svým chováním blížící se konec světa, myslí si o sobě, že je Budha, a podobně. Psychotik si neuvědomuje, že je nemocný a žije ve svém vlastním iluzorním světě. To, že není něco v pořádku, vnímá spíše jeho okolí. I když konfliktní situace mohou vyprovokovat projevy psychózy, její příčinou jsou chybné chemické pochody v mozku při poruše látkové výměny, která bývá vrozená. U neurózy nejde o organické poškození nervového systému, ale o jeho funkční disharmonii.
Dispozicí ke vzniku neurózy, ne však její příčinou, může být celkové oslabení nervové soustavy, například přepracováním, horečnatým onemocněním, špatnou životosprávou, alkoholismem nebo kouřením. Větší či menší sklon k propuknutí neurózy je dán také typem osobnosti. Dodnes nejpoužívanější a klasické dělení vycházející z učení řeckého lékaře Hippokrata rozlišuje čtyři skupiny: Melancholici jsou vážní, citliví, svědomití, uzavření, neumí se prosadit a konflikty prožívají intenzivně a vnitřně. Ti jsou svojí povahou k neurastenickým projevům silně náchylní. Stejně tak cholerici se svou výbušností, nedůsledností, špatným sebeovládáním i snahou ovládat jiné vyvolávají zbytečné konflikty se svým okolím. Naopak bezstarostný, veselý, přátelský až lehkomyslný sangvinik, optimista, kterého nic příliš netrápí, bude vůči neuróze odolnější a pomalý, klidný, rozvážný až lhostejný flegmatik rovněž. Také nevhodné sociální zařazení - člověk uzavřený a nesmělý je nucen být v neustálém kontaktu s lidmi a společenský jedinec pobývat v izolaci, dominantní člověk v podřízeném postavení, zatímco jiný s potřebou být veden a o někoho se opřít je pověřen vedením - také rozhodně nepřispívá k psychické odolnosti.
Vlastní příčinou a rozhodujícím momentem vzniku neurotického onemocnění bývají buď silné psychické otřesy, jako je zážitek přírodní či dopravní katastrofy, ztráta milované osoby nebo jiné velké životní hodnoty. Někteří lidé se s takovou situací dokážou po čase vyrovnat, jiní její tíhu neunesou. Paradoxně častěji však vedou k neurózám problémy zdánlivě banálního charakteru, které ale působí dlouhodobě, soustavně a bez naděje na zlepšení. Konflikty v rodině nebo v zaměstnání, ať už otevřené, projevující se hádkami a všemožnými útoky, nebo neřešené a potlačované v sobě. Přepracovanost bez odpovídajícího odpočinku, přílišná zodpovědnost bez možnosti ovlivnit běh událostí, neradostný šedivý život, který není životem, ale plahočením se - stokrát nic, které umořilo osla.
Neuróza neohrožuje bezprostředně na životě, ale významně zhoršuje jeho kvalitu. Často se stává, že se neurotik skutečně cítí hůře než člověk vážně nemocný. Dobře míněné rady, "aby na to nemyslel", "nic si z toho nedělal", "snažil se zabavit", "překonal to vůlí, když přece o nic nejde" nebo podezírání a výtky, že "jde jen o simulaci" nejenže nepomáhají, ale mohou stav nemocného dokonce zhoršovat.
Léčení - Někdy se stane, že dojde ke spontánnímu uzdravení, i když to pravděpodobně neznamená, že "to přešlo samo", ale může zde hrát pozitivní úlohu nějaká žádoucí změna okolí, ve způsobu života pacienta nebo v mezilidských vztazích.
Farmakoterapie - může se zaměřit na zmírnění příznaků, například analgetiky při bolestech, léky na spaní a podobně. Nejčastěji se však předepisují psychofarmaka, která snižují úzkost a navozují klid až lhostejnost. Pacient pak někdy nachází sílu své problémy začít řešit, nebo svou situaci alespoň lépe snášet.
Psychoterapeutický pohovor - někdy probíhá tak, že psycholog aktivně dává otázky týkající se života nemocného, počínaje zážitky z dětství, rodinnými vztahy, spokojeností v zaměstnání, citovými problémy až po plány, co dělat v budoucnosti. Nakonec se snaží vysvětlit, v čem spočívá problém, a navrhuje řešení. Jindy pouze se zájmem soustředěně naslouchá a dává přitom najevo pochopení. Tím, že se pacient může vymluvit ze všeho, co ho trápí, že se svěří i s tím, co dosud nedokázal vyslovit, dochází někdy k úlevě. Skutečnost, že může o svých záležitostech promlouvat, vede někdy k pochopení některých souvislostí, případně vlastního podílu viny, a tak sám případně najde řešení. Někdy si psycholog přizve osoby z blízkého okolí nemocného. Může jít o radu, jak s ním jednat, nebo o žádost o spolupráci, kdy se scházejí společně, přičemž se ukazuje, jaké vztahy mezi zúčastněnými panují, a kdy psycholog navrhuje jejich zlepšení.
Léčba klidem - často se pacienti dožadují klidu a odpočinku a "na všechno zapomenout". I to je možný způsob, ale není vhodný tehdy, kdy je příčinou neřešený konflikt, což bývá nejčastěji. Jak už jsem se zmínila, neuróza neohrožuje lidský život, "jenom" jej silně znehodnocuje. Přesto ji nepodceňujme. Není-li léčena a trvá neúměrně dlouho, může přejít ve skutečná organická, tzv. psychosomatická, onemocnění, jako jsou například žaludeční vředy, záněty žlučníku, některé formy hypertenze, ekzémy. Jestliže je náš stav závažný, měli bychom odstranit předsudky a svěřit se do péče psychiatrovi.
Ivana Karpenková
