Zpravodaj SFÉRA - 02/2006

 

"Ty nejdůležitější věci na světě jsou neviditelné."

Antoine de Saint-Exupéry

PŘECHODOVÁ ENERGIE

Aura, luminiscence, elektromagnetismus, životní energie, ki, čchi, tachyony, lifetony, prána, energie nulového bodu, magnetismus, bioplazma. to je mnoho názvů pro působení jedné a téže energie. Energie, kterou západní věda tak často odmítá a vykazuje ji do oblastí pavědy, energie, na jejíž existenci stojí mnoho starých duchovních učení a již se snaží využívat všichni léčitelé, psychotronici, proutkaři a magnetizéři nové doby. Je to energie světla, zázraku, duchovního pokroku, přímé komunikace mezi živými molekulami, energie Boha.

Tuto univerzální energii se snažilo vědecky, prakticky či teoreticky podchytit nespočet lidí. Mnoho lidí ji také chtělo popřít a každý, kdo chtěl její tajemství pro veřejnost odkrýt, se setkal s cíleným výsměchem. Poznání energie, která bezprostředně formuje veškerý život, je přitom základním kamenem kvantového skoku, který naši společnost ve všeobecném měřítku stále ještě čeká. A přestože se práci s "duchovní" energií věnuje v rámci své osobní cesty již řada lidí, celospolečensky je pokrok závislý na vědecké bázi. Tato energie se však příčí zakonzervované vědě: popírá materialismus a je příliš subtilní, než aby ji zachytily přístroje. Nic naplat, že se o ni na Západě zajímali jako první právě vědci. První pokusy o její vědecký výzkum vyplynuly v desetiletí nesmyslného hašteření, zlost a zavržení celého konceptu. Zmínky o auře se staly nejhorší pavědou. Až v nedávné době se skupině otrlých vědců podařilo obejít obranné valy. Našli způsob, jak zatracovaný obor začlenit do přísné materiální vědy, a získali objektivní důkaz neviditelného záření.

Patrně nejznámějším označením energetického záření je pojem aury. Aura je podle Encyklopedie hraničních jevů (Praha, 1995) "záře, světélkování, vyzařování, viz též luminiscence. Obklopuje některá radioaktivní nebo elektricky nabitá tělesa, a to buď v celém obrysu, nebo jen na některé části. Může mít různou barvu; velmi slabé záření, které je vnímáno již jen očními čípky necitlivými na světlo, se jeví jako bělavé nebo šedavé. V polovině 19. století si těchto jevů všímal K. Reichenbach, ovšem šlo o velmi slabou auru, kterou vnímali jen někteří citliví lidé, a to ještě po adaptaci oka na tmu..." Jak přiznává encyklopedie a poeticky podává např. James Redfield ve svém Celestinském proroctví, určité záření mohou vidět všichni lidé, i ti z vás, kteří si to doposud nemysleli. Postačí při rozednění nebo setmění dát ruku proti modré obloze, rozostřit oči, přiblížit dva prsty k sobě a pak je od sebe po milimetrech oddalovat. Uvidíme slabý bělavý kouř. Někteří se naučí vidět auru celých objektů, rozlišovat barvy a sledovat její přesuny mezi lidmi, zvířaty, rostlinami i tzv. neživými předměty. Existují i lidé, a těch přibývá, kteří toho jsou schopni od narození a svou schopnost si s dospíváním udrží.

Učení o auře a čakrách (diskovitá energetická centra člověka) pochází jak známo z Indie a je součástí složitých hinduistických učení. V auře přitom poznáváme duševní a fyzický stav člověka, což lze využít jako citlivý a spolehlivý nástroj lékařské diagnostiky. Stav aury a čaker souvisí také s duchovním vývojem a celé téma vždy skončí u nějaké duchovní nauky, protože popírá materialistické pojetí a nahání strach i materialistickému kapitalismu. Podobně v Číně, další starobylé megacivilizaci, označují staré, na taoismu založené spisy určitá energetická centra (tzv. tan-tchieny neboli zářiče) a velké množství energetických uzlů a drah. Obdoby této energetické anatomie můžeme nalézt i v dalších kulturách, setkáváme se s ní až do střetu s nově definovanou vědou karteziánského světa. Věda následně v zájmu jistoty poznání ostře eliminovala veškeré staré poznatky, jejichž pravdivost nebyla schopna viditelně prokázat, a je zázrakem, že energetická anatomie a celistvý obraz člověka zůstal využíván alespoň v tradiční čínské medicíně. Vcelku jsou tyto veskrze praktické znalosti vždy propojeny s nějakým duchovním učením, které se západnímu, vědeckému a materiálnímu světu příčí stejně, jako se příčí člověku, který zavrhl někoho z rodiny, uzavřít s ním mír a uznat jeho pravdy.

Pokud hovoříme o vědě, vědcích a vědeckém smýšlení, je třeba mít vždy na paměti, že zdaleka netvoří jednotný svět. Neporozumění a rozepře existují i mezi jednotlivými instituty, vědci jednoho oboru někdy nemají ponětí o výzkumech oboru druhého a i v rámci jediného institutu se mohou názory zcela rozcházet, přestože to nenarušuje spolupráci. Nebo si také mohou všichni vědci jednoho oboru naprosto rozumět, ale jejich poznatky jsou ignorovány. Výslednou podobu vědy vytváří autority přes média. Diktují obraz světa, který bere v úvahu jen vybrané poznatky. O mnoha výzkumech zásadního významu se lidé prostě nedozvědí, a když přece, je to bez účinku - stačí pod hlavičkou nějaké instituce prohlásit, že máte data prokazující opak. Média se tím hlouběji zabývat nebudou.

I přes to všechno ale zůstává podstatné, zda je některý výzkum sestaven a oštemplován v rámci vědecké sítě a státem uznaných institucí. Patent nemusí být zcela osvětlen, a přesto může být používán, je-li takto posvěcen. A je-li nějaký obor na okraji zájmu vedoucích názorotvůrců, neznamená to, že se i přes všechnu jejich zlost nemůže časem stát nejvýznačnějším ze všech. Zkrátka a dobře, co čtete v novinách, propaguje Jiří Grygar nebo říká rektor na Harvardu, ještě nemusí být konečné slovo a všechno může být již dávno jinak. Tak nějak se to zřejmě má i s výzkumem, o kterém bych vám rád sdělil radostnou novinu.

Nemohu mít přehled o všem, co se kde napíše, přesto je zřejmé, že o tomto zásadním výzkumu nebylo v celé České republice napsáno jediné slovo - přestože existuje již řadu let. Proč je to výzkum tak zásadní? Vždyť kdo někdy nezavedl řeč na téma záhadné energie a záření, které má souvislost s mnohými zázraky, léčitelstvím, parapsychologií nebo interpersonální psychologií nebo třeba s jógou či pocity člověka v přírodě a ve skupině. Kolik z nás jen zná sci-fi seriál Star Trek, v němž mimo jiné obdivujeme pokročilé léčení jednoduchým přístrojem vysílajícím hojivé částice. Ale než se dostaneme k popisu finálního důkazu, prosvětleme si mýty, které mu předcházely.

Není tomu dávno, co jistý vědecký tým přišel s aparátem na fotografii a později videozáznam tzv. aury, energetického obalu či záření všeho živého, jež má detailně reflektovat fyzický i psychický stav člověka a způsobovat mnoho paranormálních jevů. V čele projektu stál jistý Guy Coggins, vývojář výpočetní techniky ze slavného Silicon Valley, který podle svých slov patří k oné menšině, jež vidí aury od přírody. Tento vynález byl uznán jako právoplatný lékařský diagnostický nástroj. Umožnil lidem po celém světě, aby si v souladu s východními naukami o čakrách a jinak neviditelné energii interpretovali, a především vizualizovali to, čemu se lidově říká aura. Tento přístroj může sloužit jako pomůcka v psychologickém rozboru a meditačním ladění mozkové aktivity, avšak nemá hlubší potenciál, který by způsobil revoluci v lékařství či fyzice. Nemá ani potřebný potenciál pro vědecké podepření spirituálních zákonů či pro pokrok na poli výzkumu spojení ducha s tělem. Tato technologie je totiž založena na umělé vizualizaci informací získaných z již dávno využívaného systému biologické zpětné vazby (biofeedback) a měření mozkových vln elektroencefalogramem (EEG) a nic neříká o povaze aury, která je tak z vědeckého hlediska stále mytická.

Větší posun v pátrání po auře od objevení známé Kirlianovy fotografie v roce 1939 tedy aurokamera nepřinesla. Samu "Kirlianovu" fotografii údajně vytvořil známý génius Nikola Tesla v roce 1891, a Semjon Kirlian ji tak pouze "znovuobjevil". Tento patent stále žije mezi amatéry, avšak vědou byl již dávno zavržen s vysvětlením, že jde o pouhé plynové výboje, přestože to neobjasňuje schopnost Kirlianovy fotografie zobrazit i "auru" chybějící části organismu. Lidově řečeno, elektrický výboj, jejž Kirlianova fotografie zobrazuje, opisuje podle všeho auru předmětu, avšak není původním energetickým zářením, jež je aurou nazýváno. Mohli bychom tedy záležitost aury a nějaké neviditelné energie zahodit mezi babské povídačky a podvodnické triky? Rozhodně ne! Zatím je jasné, že pokud bychom tak učinili všichni, přišli bychom o nejrychleji se vyvíjející a možná nejperspektivnější vědní obor.

Dalibor Novák