Banner nové Sféry

Astrologie jako zrcadlo aneb Jak chce zářit vaše slunce?

  • Napsal(a) Lenka Adamová

 Stejně jako svítí Slunce na obloze, tak svítí i Slunce v nás. Podle slunečního znamení tedy můžeme nahlédnout, jak to naše osobní Slunce chce svítit. Jak chce zářit. Co chce osvětlit. Jak a v čem chce „přesvítit“ druhé. V čem se chce zviditelnit.

 Může se chtít prosadit či vítězit (Beran). Nebo tvořit (Lev, Váhy, Ryby).  Nebo více vědět (Blíženci, Střelec). Nebo vhodně organizovat práci, lidi, společnost (Panna, Kozoroh). Nebo osvětlit, co je skryté (Štír, Ryby).  Nebo být autoritou pro své nejbližší (Rak, Lev, Váhy). Nebo zářit blahobytem (Býk) či svou výjimečností (Vodnář). Opět vybírám jen něco z možných charakteristik.

Podle znamení, ve kterém máme Slunce, tedy můžeme do určité míry rozpoznávat, jakým způsobem chce být naše Já zářivé. V čem se chceme zaskvět. V čem toužíme být přirozenou autoritou. Nemusíme si tyto sklony dokonce ani uvědomovat! Projevují se – více či méně – jako určitý „vrozený“ sklon. Jako určitá tendence v našem chování. Dokonce to více či méně platí, byť bychom se k astrologii stavěli jen kriticky.

 Astrologie vznikla z empirie a intuice a je zrcadlem

Samozřejmě že z hlediska „přísné“ vědy usilující o přesnost je astrologie jen „pavědou“. Astrologie vskutku není vědou – je spíše na pomezí umění, psychologie, esoteriky a trochu i vědy. Vyrůstá z dávné a stále živé a obměňující se zkušenosti lidí a z dávné a stále živé intuice lidí.

Určitě znáte teorii temperamentů, která vznikla v antickém lékařství.  Teorii vypracoval Galenos (129–199 n. l.) podle Hippokrata (460–370 př. N. l.) 

Stanovil čtyři temperamenty (sangvinik – cholerik – melancholik – flegmatik) na základě čtyř tělních tekutin. Za jednu z nich byla v antice i středověku nesprávně považována černá žluč.  Přestože má tedy tato teorie „vyvrácené“ předpoklady, typologie sama je dál více či méně platná. Spíše se do ní promítly zkušenosti a intuice (vhled), jak to s povahou lidí je.

I v astrologii platí: „Jak nahoře tak dole.“

Podobně i  astrologie má svou pravdu, která nestojí na „vědeckých“ základech. Předpokládám, že o tom vás přesvědčovat nemusím.  Co však chci zdůraznit, je ona zásada „Jak nahoře, tak dole, jak dole, tak nahoře“. Nejdůležitější je v ní možná to slůvko JAK, slůvko klíčové pro PŘIROVNÁNÍ – pro analogie. 

Není to fyzikální Slunce na obloze, které v určitém znamení při našem narození by bylo fyzikální příčinou některých našich povahových sklonů. Ostatně jsme se mohli narodit za hluboké noci, kdy bylo třeba Slunce na opačné straně vůči zeměkouli.  To určité postavení Slunce ve zvěrokruhu při narození jen ZRCADLÍ ty dispozice, jež jsou s tím daným zvěrokruhovým znamením „provázány“. 

Samozřejmě že Slunce působí i fyzikálně. Někdy je nám s ním teplo, někdy jeho výbuchy působí zvýšené elektrické napětí a my jsme třeba podrážděni apod. Tyto fyzikální vlivy však s tím, o čem budu psát v rámci psychologické astrologie, nesouvisí.

V psychologické astrologii, vlastně v moderní astrologii všeobecně, je celý ten kosmický rámec s astrologicky využitými prvky chápán jako ZRCADLO člověka.  Stejné je to s pohledem do vodní hladiny. Vodní hladina zrcadlí naši tvář. Není příčinou naší podoby.

Jak lidi přišli na to kosmické zrcadlo? Inu – to už jsem zmínila. Na základě obrovské zkušenosti a intuice. A kdo vytvořil tu možnost zrcadla? Nevíme. To je už otázka, na kterou si zkuste odpovědět sami.

Slunce jako symbol našeho vědomého Já

Zpátky ke Slunci.  Slunce vrhá jas na Zemi a na vše, co osvětluje. Podobnou roli v nás hraje vědomí. To, co vstupuje do „světla“, to si uvědomujeme. Proto Slunce symbolizuje v člověku vědomí, nikoli nevědomí.  Vlastně z této analogie těžili osvícenci, když svou epochu nazvali „osvícenstvím“. Rozuměli tím právě epochu rozumu, vědění, poznání.

Slunce v psychologické astrologii symbolizuje i vřelost, spontánnost, hrdost či tak trochu i pýchu. Schopnost poskytnout se druhým či světu (tak JAKO Slunce dává nám svou energii).  S tím rovněž souvisejí tak důležité rysy jako sebevědomí, seberealizace (Sebe – Slunce). Podle znamení Slunce při našem narození (a tedy i v našem horoskopu) lze usuzovat na to, jak se naše Já, sebevědomí a seberealizace projevují. Samozřejmě v psychologické astrologii nahlížíme Slunce v horoskopu ještě v dalších souvislostech (konstelacích, aspektech), ale to prozatím ponechávám stranou.

Podle postavení Slunce lze usuzovat, jak se naše já projevuje.

Slunce „samo o sobě“ je tedy symbolem psychického reflektoru, světla.  Je symbolem vědomí. Symbolem vědomého Já. Totiž toho, s čím se naše vědomé Já jaksi snadněji ztotožňuje. Vlastně místo toho, abychom říkali, že Já je to, co o sobě víme, tak bychom měli říkat, že Já je pouze to, co si myslíme, že o sobě víme. A to bývá dost málo. Co naše nevědomí, emoce, kterým naše vědomí neporučí – aby vznikaly či nevznikaly?

Znamení Slunce totiž není zdaleka to jediné, které charakterizuje naši osobnost.   Důležité je přinejmenším rovněž znamení Luny.

Lenka Adamová, www.neptunica.cz

 

Více z této kategorie: « Kaštany a démoni Křivoklátu

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.