Banner nové Sféry

Ať žije vnitřní dítě aneb Radujme se nejen o adventu!

  • Napsal(a) Lucie Vybíral Pastrňáková

 

Je sychravo. Občas se nám ani nechce jít ven, míváme chuť jen tak hezky z tepla gauče a zpod hřejivé deky pozorovat přes okno barevné padající listí, jak se jemným pohupováním snáší k zemi.  Osobně mám tento čas velmi ráda. Prožívám jakési postupné uzavírání se do sebe, do svých pocitů a vnitřních prožitků.  Vnímám zklidnění, tělesné i mentální, stejně jako lesní zvířata se i já uchyluji k pomyslnému spánku. Zima bude dlouhá… Toto pohroužení, které započne s prvními chladivými výrazně zkracujícími se dny, bývá ovšem náhle přerušeno s prvními padajícími sněhovými vločkami.  Melancholický déšť vystřídá bělavý sníh a v každé dušičce se začíná pomalu probouzet vnitřní dítě. S očekáváním prvních zimních radovánek na sněhu, pečení cukroví a zdobení stromečku se rozjasní očka dítěte i dospělého. Proč? Protože dítě radost z okamžiku dokáže, zatím, spontánně prožívat. A každý dospělý jednou fyzickým dítětem byl a své vnitřní dítě nosí stále ve svém srdci, jen je někdy uloženo tak hluboko a pod nánosem každodenních povinností a starostí, že jeho cesta na světlo není právě jednoduchá. Osvoboďme své vnitřní dítě! Dejme mu prostor, nechť nám ukáže radostnou cestu životem…

Pozorujme chvíli spontánně si hrající děti. Nechme se jimi inspirovat. Prožívejme radost jako oni, nefiltrujme ji skrze rozumovou analýzu přínosu ze hry. Vnímejme hru jako cíl samotný. Děti se hrou učí. I my dospělí můžeme mnohé skrze hru pochopit… Například právě to být zcela SPONTÁNNÍ, prožívat RADOST a velkoryse TVOŘIT.

 DIXIT BASE ELEMENT CAROUSEL

 

Všimli jste si někdy, kolik omezení na sebe dobrovolně přijímáme ze společnosti, ve které žijeme? Od malička nám babička a děda, máma a táta, paní učitelky říkaly: „Neskákej do kaluží, budeš špinavý!“, nebo „Nehraj si v blátě! Kdo to bude prát…?, nebo „Nekřič jako na lesy, to se nedělá…“ , také: „Chceš si hrát? Tak až budeš mít hotové úkoly!“  K těmto vnějším omezením, které se staly součástí našeho pohledu na život, jsme do sebe někdy, většinou nevědomě, integrovali ještě svá vnitřní omezení vyplývající z našich emočních, hluboce zakořeněných a ne plně prožitých traumat. Ovládá nás strach a stud.

Z pravidla, které upřednostňuje povinnosti před hrou, jsme si vzali to, že je třeba nejdříve splnit veškerá očekávání na nás kladená, ať už námi samotnými či naším okolím, (práce, péče o domácnost, péče o děti …) a pak možná někdy, možná nikdy, vyjde čas na hru. Z mé vlastní zkušenosti a z pozorování to vychází spíše na to nikdy, bohužel. Jenomže co se stane, když budeme ignorovat svou přirozenou potřebu hry? Ze života nám odejde radost. Dítě se přirozeně radovat chce, radost cíleně vyhledává, touží se smát. My dospělí si často radost odepíráme, protože na ni ještě nepřišel ten správný čas, nemáme splněno to a ono, teď se to nehodí ať už společensky nebo osobně. Výsledkem je pochmurná společnost barvy šedavé myšky. Baví vás to? Cítíte se být vnitřně šťastní? Ne? Asi vám chybí radost…Změňte to! Buďte opět dítětem. Občas si dopřejte chvíle bez starostí, prožívejte jen a jen svou hru.

Používám slovo hra, ale nemusí jít nutně o hru. V širším slova smyslu jde o činnost, která nám přináší čistou radost. Činnost, během které se naprosto ztratíme v čase a prostoru, uchváceni svou polarizovanou pozorností. Co jste dělali rádi jako malé děti? Skákali jste do kaluží nebo běhali v lese? Zkuste si třeba během podzimní procházky párkrát skočit či vkročit do kaluže a sledovat vodu, jak lemuje podrážku vaší boty. Třeba vás to uchvátí. Nebo se během venčení pejsků, svých dětí či vnoučat proběhněte v lese a třeba si i zakřičte. Dovolte si to. Zajděte s dětmi se sáňkami na kopec a užijte si jízdu, dvě, tři. Dovolte si spontánní radost vyjádřit nahlas, od srdce se zasmát. Nehleďte na to, jestli vás někdo poslouchá. Protože pokud vás někdo uslyší se od srdce zasmát, zasměje se s vámi a pokud ne, má ještě více problémů než vy a právě vy mu můžete být inspirací v tom, brát život s lehkostí.

Můžete se nechat pohltit svou oblíbenou činností ve společnosti někoho blízkého a svou radost sdílet, anebo můžete prožívat svou radost uvnitř sebe sama. Chodíte rádi do kina? Zajděte si na vánočně laděnou pohádku. Zpíváte rádi? Zazpívejte si ve sprše i jinde. Plácáte se rádi ve hlíně? Přesaďte si kytičky nebo si uplácejte misku na keramickém kroužku a darujte ji někomu pod stromeček. Lepíte rádi modely? Kupte si jeden nový model letadla či světové stavby a zavřete se na celý večer s lepidlem a nůžkami v pracovně. Pečete rádi? Dejte se do pečení cukroví a zkuste vytvořit to, co jste zatím ještě nikdy nevytvořili. Naučte se jiný druh, zkuste jinou polevu, rozmanité tvary. Nebojte se být kreativní. Realizujte si své nápady a mějte z nich radost. Buďte TVOŘIVÍ!

Když se ponoříte do aktivity, která vás skutečně baví, nebudete vnímat ani žízeň, ani hlad ani únavu. A uvidíte, že po ukončení této aktivity budete tolik nabití energií, že budete toužit svou radost dávat dál! A o to tady jde! Jenom vnitřně šťastný člověk dokáže svou radostí prosvětlit své okolí, rodinu, společnost. Světlo vychází z nás, z našeho srdce. A když je ho hodně, září do dáli. Je to přesně ta jiskra, která září v dětském oku a kvůli které jsme schopni každoročně opakovat šarádu se zdobením vánočního stromečku a přípravou nejrůznějších překvapení. S každým dětským úsměvem, s každým radostným otevřením vánočního dárku se totiž nadechne i to malé dítě uvnitř každého z nás a i náš obličej se rozzáří. Přeji vám krásný adventní čas.

 dixit nadhled2

 

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.