Banner nové Sféry

MUDr. Jan Hnízdil: "Beru lidem diagnózy."

 

MUDr. Jan Hnízdil je nejenom předním českým celostním lékařem, průkopníkem komplexní psychosomatické medicíny a autorem několika knih, ale také držitelem ocenění Bludný balvan, který je každoročně udělován Klubem českých skeptiků Sisyfos.

 

 

Přivítal mě v Hnízdě zdraví, kde dnes „tlumočí“ diagnózy svým pacientům. Vyzařovalo z něj charisma a vlídnost a na vše dohlížel jeho čtyřnohý přítel Skip.

Pane doktore, pro mnohé pacienty jste možná poslední záchranou?

Pokud někdo přijde se slovy: „Vy mě zachráníte, vy to dokážete, jste moje poslední naděje….“, okamžitě se mi rozsvítí červená kontrolka, je jasné, že pacient má nereálné očekávání. Hned ho zarazím a říkám: „Ne, ne, ne, to jste tady špatně…. Já nejsem spasitel, musíte se obrátit k vyšší instanci, sám k sobě.

Lidé často hledají vnější autoritu, ať už v podobě alternativní medicíny nebo té klasické s farmaceutickým průmyslem.

Ano, lidé hledají vnější autoritu, spasitele, lékaře, léčitele. Já ale žádné zázraky nedělám, nikomu nic neslibuji, nikým nemanipuluji, jen jim nastavím zrcadlo a vysvětlím: „Podívejte se, tohle je váš život, tohle děláte špatně a nemoc není nic jiného, než sdělení, že takhle už to dál nejde, tímto způsobem, v těchto podmínkách, dál žít nemůžete.“  V zásadě je jedno, zda je člověk závislý na lécích nebo na léčiteli. Snažím se vést lidi k nezávislosti. Aby byli sami za sebe, aby svoje zdravotní problémy řešili v souvislostech svého života. Pokud zjistím, že na to nemají sílu, pak využívám i léky.  Dostal jsem sice nejvyšší cenu za alternativní medicínu Bludný balvan, ale myslím si, že nic alternativního nedělám.

Tvrdíte, že s nikým nebojujete, ale přitom jako by všichni okolo bojovali? Distancuje se Česká psychosomatická společnost, získal jste ocenění Bludný balvan od spolku Sisyfos, atd.

Je asi nejvíc irituje moje nezávislost, to, že s nimi nebojuji. Nestojím o tituly, funkce, pozice. Psychosomatika je teď žádaná, atraktivní, tudíž se ustanovila skupina odborníků, kteří zpochybňují klasickou medicínu, ale v podstatě stojí o totéž, o moc, o katedry, habilitace, akreditace, licence… Já ale žádnou instituci k tomu, abych pacientovi vysvětlil, kde dělá chybu, nepotřebuji. Představte si ale, že by lidé hromadně porozuměli svým nemocem, změnili svoje chování a uzdravili se. To nelze dopustit. Celý medicínsko-farmaceutický komplex by se sesypal.

Jak vlastně probíhá setkání s pacientem?

Nejprve se musím zorientovat, jak je na tom člověk fyzicky. Abych nepřehlédl nějaký závažný tělesný problém, třeba žaludeční vřed nebo nádor. Pak se musím zorientovat, jak je na tom psychicky. Abych nepřehlédl úzkost nebo depresi. Spousta lidí se léčí třeba s bolestí zad a za ní je skrytá těžká deprese.  Nemohou tu tíhu unést. Pak musím posoudit aktuální životní situaci, třeba jestli je zrovna nevyhodili z práce, nebo se nerozvádějí.

Každý z nás somatizuje jinak….

Somatizace je ztělesňování složité životní situace člověka. Má nějaké životní starosti, je ve stresu, neví si rady a to, co není schopen změnit vědomě, tak postupem času začne tělo na nevědomé úrovni dělat za něj.  Začne za něj stonat.  A to už jsme u lidových přísloví. Například bolesti hlavy - má toho plnou hlavu, závratě – hlava se mu z toho zatočila, pálení žáhy – leze mu to krkem, bolesti žaludku – leží mu to v žaludku… Vysvětlení nemocí je jednoduché, co ale není jednoduché, je změna způsobu života. A nejde jen o stravu a pohyb. Člověk musí měnit i svoji povahu. Třeba je úzkostný, zlostný a agresivní. Byl tu pacient, který má spoustu zdravotních potíží, má spoustu prášků a já se ho zeptal: „Jakou máte povahu?“  Odpověď zněla, že je neurotický sobec. Pokud bude dál neurotický sobec, tak mu není pomoci. Musí zásadně měnit svůj charakter. Pracovat na sobě a vztahu k okolí. Ode mne chtěl zázraky. Odcházel zklamaný, protože za hodinu konzultace neudělám z neurotického sobce laskavého dobráka.

Je váš postup kopírovatelný nebo je odvislý od vaší intuice? Máte následovníky?

Podstatné je kvalitní medicínské vzdělání, schopnost uvažovat v souvislostech a intuice.  To si ale může rozvíjet každý. Nenarodil jsem se s žádným výjimečným talentem, mám klasické biologické vzdělání. Pak mi ale přišlo divné, že i když postupuji lege artis, píšu prášky a vyšetřuji, lidi mi pořád stůňou. Díky setkání s doktorem Šavlíkem jsem zjistil, že nemoc je možné pochopit jen v souvislostech, že to není čistě biologický problém, ale problém života člověka. Být zdravý, na to nestačí být v rovnováze sám se sebou, musíte být v rovnováze i s partnerem, dětmi, společností, s přírodou. V nemocné společnosti nemohou žít zdraví lidé. Jestliže lidé volí zlostné, arogantní, mstivé psychopaty, sami se stávají součástí jejich patologie. Není jim pomoci.

Rakovina je takové zrcadlo celé společnosti.

Rakovina je součet faktorů: smog, znečištěná voda, chemie ve stravě, nadužívání léků, hluk, stres. Sečteno a podtrženo. Mladý kluk se přišel poradit o rakovině a pak mě vyškolil, nádherně jí porozuměl: „Já jsem si pro ni došel, já vím, proč… jsem přesvědčený, že jednou budu moci říci, děkuji rakovině, změnila mi život, pochopil jsem a uzdravil se“.  Současná společenská situace je taková rakovina. Žijeme sebezničujícím způsobem. Tušíme, že se něco musí stát. Utěšujeme se, že nález bude benigní, že to přežijeme. To ale nemusí být pravda.

Vystoupil jste ze systému a k tomu je potřeba spousta odvahy.

Zjistil jsem, že systém zdravotní péče je tak obludný a provázaný korupcí, že reformovat nejde. Na začátku jsem se o to snažil, ale pak jsem zjistil, že je to ztráta času a energie. Tak jsem z něj vystoupil. Nijak s ním nebojuji, ani nesoutěžím. Lidem nabízím jiný pohled na nemoci a jejich léčení. Koho osloví, může ho využít.

Založil jste Hnízdo zdraví, šlo od počátku všechno hladce?

Jsem nepraktický a nepodnikavý, první pokus mi společníci vytunelovali. Měl jsem projekt, vizi, iluze a úplně jsem opomenul formální náležitosti. Všichni byli nadšení, já jsem byl nadšený, vše jsme viděli v růžových barvách. Společníkům v s.r.o. jsem podepsal majoritu, celé jsem to vymyslel, zrekonstruoval a zaplatil. Chtěl jsem malý rodinný podnik, který se musí uživit, ne velký byznys, který kumuluje zisk. Takové kouzlo malého a nenákladného, abychom se uživili, byli spokojení, ale ne velká expanze. Nechtěl jsem velkou kliniku, kde bych ohromoval klientelu. Podepsal jsem majoritu dravým podnikatelkám, a když jsem pak chtěl realizovat svoji vizi, tak to nešlo. Ony chtěly velký byznys. Dostal jsem se do situace, kdy jsem nic nemohl ovlivnit, byť jsem to celé zaplatil, vybudoval a vymyslel. Celá klientela byla na mně. Rozhodl jsem se, že v tom působit nebudu a chtěl jsem odejít. Odpověděly ale, že to není možné, protože jsem zaměstnanec, nechtěly mě pustit. Potřebovaly si mě vystavit.

Odešel jsem, právník mě stál spoustu peněz, úplně jsem se svléknul. Byl jsem bez peněz, ordinace a bez práce….To bylo před 2, 5 rokem. Kamarád mě pár měsíců nechal ordinovat ve sklepě na Letné, nějak jsem se oklepal a začali jsme s manželkou hledat něco jiného někde jinde a za půl roku přišla sms. Společnice se pohádaly o peníze a nabídly nám to, ať si to koupíme znovu. Jako kdyby vám ukradli kolo a pak přišel zloděj a řekl: „Já vím, měl jsi to kolo rád, tak si ho ode mě kup.“ Sháněl jsem finance. Jednal jsem se spoustou podnikatelů, líbilo se jim to, ale vždycky říkali, jo pomůžeme vám, ale musí to hodně vydělávat….já jsem říkal: „Ne, ne, ne, o peníze nepřijdete, ale že byste je tam otočili, to ne. Pokud se vám to líbí, vidíte v tom smysl a chcete to podpořit, pak ano, ale jinak si kupte akcie Agrofertu….Hnízdo zdraví není Čapí hnízdo“. Pak jsem se s podnikateli rozešel, zjistil jsem, že mají úplně jiná očekávání a že jim nejde o podporu jiné medicíny, ale opět o byznys. Pomohl mi mecenáš pan Dejčmar. Jednoho dne tu zastavilo Ferrari a on vstoupil se slovy: „Pane doktore, líbí se mi, co děláte, nepotřebujete pomoc….?“ Vylíčil jsem mu, co se mně stalo, začal se smát a vytáhl svazek bankovek. Nic neočekával. Je formát, mecenáš….jde mu o věc. I u nás jsou slušní charakterní lidi.

Jaký máte názor na tradiční čínskou medicínu?

Jsem spoluautorem knih o alternativní medicíně a byl jsem i kritik alternativní medicíny. Myslím si, že je důležité znát její principy. V Číně nebo Vietnamu nedošlo k tak ostrému oddělení těla a duše.  Je spousta vynikajících terapeutů čínské medicíny a spousta pacientů, kterým TČM pomohla. Je to ale jiná mentalita, jiný kontinent, jiná tradice, jiná filozofie. Kořeny zdraví bychom měli hledat tam, kde žijeme. Stejně jako nás nespasí západní medicína, nespasí nás ani ta čínská medicína. Musíme si pomoci sami, tady a teď.

Vydáváte novu knihu PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO UZDRAVENÍ, je pokládaná z příběhů vašich pacientů?

Ano, knížka je poskládaná z autentických příběhů pacientů, kteří za mnou přišli, měli diagnózy, brali prášky. Já jim jen vysvětlil, co dělají blbě, oni to pochopili, chybu odstranili a uzdravili se. Obejdou s bez doktorů a bez léků. Některé příběhy si dokonce napsali sami a podepsali se plným jménem, aby inspirovali ostatní.

Zní to jednoduše, musíte na ně působit svou osobností. J

Nevím, jestli jsem osobnost, to musí posoudit pacienti, ano, musím být přesvědčivý. Pacientům totiž beru diagnózy. Oni si řeknou: „Sakra, ten Hnízdil, on mi pověděl, že vlastně ten syndrom nemám, jen že se nezdravě chovám, “ a uvěří tomu. Věř a víra Tvá Tě uzdraví.

V knize jsou i příběhy spisovatele Michala Viewegha nebo bývalého generálního ředitele Microsoftu Jana Mühlfeita.

Panu Vieweghovi jsem řekl: „ Od doktorů už nic nečekejte, ti vám operací prasklé aorty zachránili život, ani od léčitelů, teď se musíte sebrat a makat na sobě fyzicky, psát, začít znovu.“ Je nesmírně inteligentní a pochopil, že je to jen na něm. Když přišel poprvé, měl nadváhu, byl zmatený a zanedbaný. Za půl roku jsem ho viděl v televizi při autorském čtení, málem ho nepoznal, v kondici, v pohodě, úžasně to dokázal zpracovat.

...stejně jako pan Mühlfeit?

V byznysu to dotáhl na samotný vrchol, byl pravou rukou Billa Gatese, ředitelem Microsoftu pro Evropu, Asii, Afriku, zažíval obrovský stres a nemohl už dál, ale chtěl výš, dělat větší obrat a větší zisky. To je problém spousty podnikatelů – už nemůžou, tělo se snaží je zastavit, ale oni musí.  Přece nemůžu dát okolí najevo, že už padám na držku. Užíval kvanta psychofarmak, pak se nechal na čtyři měsíce zavřít v Bohnicích. Trpěl tak, že chtěl umřít. Byl jako cyklista na Tour de France, který stoupá do na vrcholky Alp, nemůže, ale musí. Přišel za mnou, bral spoustu prášků, pořád mu bylo špatně a čekal, že udělám zázrak, nějakou tu alternativu. Já jsem mu jen řekl: „Pane inženýre, okamžitě vystupte! Jestli je vám život milý, jděte od toho.“  Za pár měsíců jsem se z novin dozvěděl, že skončil v Microsoftu.  Baví se přednáškami, koučováním, je v pohodě.

Rada na klidné prožívání zdravého života?

Tady je každá rada drahá, každý si to musí hledat sám. Neodevzdávat se žádnému vůdci, spasiteli, ale pracovat nejen na sobě, ale také se starat o své okolí. Nesnažit se měnit systém, ale pozitivně ovlivňovat nejbližší okolí, být příkladem. A tím vlastně měnit systém.

Jste věřící?

Věřím přírodě, to je můj chrám, ten si uklízím, o ten se starám, myslím si, že víra, když se člověk odevzdá nějaké církvi, tak se zase odevzdává autoritě – vůdci. Je mi blízká filozofie Dalajlámy, nikomu nic nevnucuje, svoje učení žije, je autentický. Na přednášky nosí sáček s bonbony, mluví o rodině, lásce, vztazích, ekologii, pomoci bližnímu.

Jak zvládáte stres?

Mám skvělého psího psychologa, Skipa. On mě venčí po každém pacientovi. Snažím se hned, když pacient odejde, od toho odstřihnout. Komplexní medicína je založena na vztahu s pacientem. Já ten vztah musím navázat, musím se na něj napojit. Často se ale napojuji na člověka v  úzkosti, depresi. To je vysavač energie. Jakmile s pacientem skončím, musím se okamžitě odpojit, vymazat ho z hlavy. Moc mi v tom pomáhá fyzická práce.  Úplně obyčejná: rytí záhonů, přehazování kompostu, štípání dříví...

Co sport, jídelníček, meditace?

Se Skipem chodíme do práce pěšky, mám rád kolo, běžky, plavání…  Hlídám si zimní dovolenou s rodinou a kamarády na horách, v létě u moře, víkendy na chalupě. Z domova si nosím kastrůlky, manželka skvěle vaří, třeba dnes jsem měl francouzskou čočku s klobásou. Nezáleží jen na tom, co jíte, ale také jak a s kým si jídlo vychutnáte. S manželkou milujeme dobré víno. Když máme hosty, řídíme se pravidlem vypít o jednu láhev míň, než je lidí u stolu. Občas nám to ujede...

Spousta lidí se zajímá, jak medituji. Nejlépe prací. Loni jsem poprvé stáčel med, nádherný den, svítilo sluníčko, medomet, točil jsem klikou. Připadal sem si jako tibetský mnich, který točí modlitebním mlýnkem. Zažil jsem při tom hlubokou meditaci a ještě vytočil několik kilo medu.

 

Více z této kategorie: « Lenka Clara: O pránické výživě

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.