Banner nové Sféry

PODZIMNÍ DEPRESE, SPÁNEK A NAŠE BIORYTMY

  • Napsal(a) MUDr. Zuzana Krausová

Cítíte se na podzim unavení a zpomalení? Pokud ano, není to pravděpodobně nic nenormálního. Celá příroda kolem nás zpomaluje a chystá se k odpočinku. Odhaduje se, že až 20 % populace trpí na podzim a v zimě mírnou formou útlumu a zhoršené nálady. Pokud ale každý rok s příchodem podzimu totálně ztrácíte energii, jste abnormálně nevýkonní a ospalí, přejídáte se, nic vás nebaví… a na jaře vás to samo přejde, pak možná trpíte sezónní afektivní poruchou. 

Miliony let byl člověk synchronizován s přírodou a řídil se podle jejích cyklů. V létě byl aktivnější, v zimě spoustu času prospal.
Moderní doba nás nutí, abychom tyto přirozené rytmy ignorovali a fungovali stále stejně, ať je teplo nebo zima, světlo nebo tma.
A moderní technika nám to umožňuje. Umíme si vzduch ohřát i ochladit, v noci si posvítíme, v zimě můžeme jíst pomeranče a vesele porušujeme fyzikální zákony, když létáme vzduchem tisíce kilometrů. Mohli bychom si myslet, že nás přírodní cykly vlastně nemusejí zajímat. Až naše tělo nám připomene, že pořád jsme na přírodu napojeni víc, než si myslíme.

Jak nás světlo synchronizuje
Fotosenzitivní (tj. na světlo citlivé) buňky měly pravděpodobně už „nejnižší“ prehistorické organizmy. Mají je rostliny i všichni živočichové. Proč se vyvinuly? Evolučním smyslem biorytmů je připravit se na pravidelné změny vnějšího prostředí a přizpůsobit se jim. Nejvýraznější cyklickou změnou je cyklus dne a noci, tedy střídání světla a tmy. Podle něj se řídí rytmus aktivity a odpočinku, energetického výdeje a opotřebovávání (den) a klidu (noc), které subjektivně vnímáme. Ve spánku se odehrává řada hormonálních, metabolických a buněčných změn, např. syntéza bílkovin a regenerace buněk.
Hlavním neurohormonem, který dává vnitřním hodinám informaci o zevním prostředí, tj. synchronizuje nás se skutečným trváním dne a noci, je melatonin.
Melatonin má u člověka hypnotický, tj. uspávací efekt. Noční tvorové to mají naopak, melatonin u nich zvyšuje aktivitu a bdělost.
Melatonin je něco jako přirozený spánkový hormon a jeho vylučování závisí na množství světla.
Jakmile se začne stmívat, melatonin stoupá a my začínáme být ospalí. V noci jsou hladiny melatoninu 10–100x vyšší než ve dne. K ránu, jak světla přibývá, sekrece melatoninu klesá a my se probouzíme. (Tedy v ideálním případě. Umělé osvětlení a moderní životní styl tyto tisícileté biorytmy potlačují a nutí nás fungovat v době, kdy má náš organizmus vlastně noc. Není pak divu, že poruch spánku dramaticky přibývá.)

Melatonin a světlo
Informace o množství světla vstupuje do mozku očima a nervovými dráhami vede až do tzv. šišinky (epifýzy), která je místem produkce melatoninu.
Zrak má tedy dvě funkce: vidění, ale také přizpůsobení se rytmu dne a noci.
Stejně jako sluchové ústrojí neslouží jen k slyšení, ale i k udržování rovnováhy. Velmi zjednodušeně řečeno, světlo projde okem do mozku, utlumí produkci melatoninu a my jsme (nebo bychom měli být) bdělí a aktivní. Ve tmě není sekrece melatoninu světlem blokována a my jsme ospalí, v ideálním případě usínáme.
Podobně to funguje i u střídání ročních období. Čím delší den (v létě), tím méně melatoninu se vylučuje. Na podzim a v zimě, kdy se dny zkracují, začínají hladiny melatoninu stoupat. Tato informace je důležitá pro načasování sezónního chování (rozmnožování, tvorba zásob, zimní spánek apod.).

Zimní spánek?
Některá zvířata, třeba medvědi, to mají vymyšleno dobře. Neplýtvají silami a ukládají se k zimnímu spánku. O tom, kdy to udělat, je informuje právě množství denního světla prostřednictvím melatoninu. Homo sapiens dostává tutéž světelnou informaci jako medvěd brtník, bohužel ale neumí zimu v klidu prospat. Dříve jsme se přece jen více řídili přírodními cykly.
V létě lidé vstávali s východem slunce a celý den fyzicky pracovali, v zimě spali mnohem déle a příliš se nehonili.
Jak to máme my dnes? Vstáváme podle své pracovní doby (a ta se ještě mění vlivem střídání „zimního“ a „letního“ času. Spát chodíme, jak se nám chce. O nějakém zpomalování a odpočívání v zimních měsících nemůže být řeč. Naopak. Pořídili jsme si předvánoční stres, různé uzávěrky a podobné zátěžové situace ke konci roku, tj. přesně v době, kdy je množství slunečního svitu nejnižší a máme nejmíň energie. S tím příroda nepočítala a některým z nás to celoživotně dělá problémy.

Stále méně spíme. Může za to Edison?
Kromě toho, že nerespektujeme roční přírodní cyklus, neřídíme se ani rytmem dne a noci. Stále méně spíme. Žárovka je tu s námi teprve něco přes 100 let, konkrétně od r. 1879. Teprve zhruba na přelomu 19. a 20. století elektřina „rozsvítila“ svět. A od té doby se celková doba spánku neustále zkracuje. Univerzální rozšíření elektrického osvětlení je hlavním důvodem, proč většina lidstva ve vyspělých zemích trpí chronickou spánkovou deprivací.
Lidé, kteří nedostatečně spí, mají např. i zvýšenou tendenci ukládat tuk.

Může za to hormonální a metabolická nerovnováha, kterou nedostatek spánku působí (změny ve vylučování inzulínu, ghrelinu, růstového hormonu, kortizolu a dalších). Především ve spánku probíhají regenerační pochody, „oprava buněk“ nebo imunitní reakce. Co všechno se může stát, když trvale málo spíme, si z toho každý odvodí sám.

SEZÓNNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA

Také ji známe pod jménem SAD (Seasonal Affective Disorder).

Určitá únava a skleslost na podzim je tedy v podstatě přirozená. Údajně ji výrazněji pociťuje kolem 20 % populace. Kvůli takovému „podzimnímu blues“ nemusíme navštěvovat lékaře ani psychology, spíš přírodu a obchod se zdravou výživou. Pro přibližně 7 % populace je však období od října do března utrpením, kdy téměř nemohou fungovat, nic je nebaví, přejídají se, tloustnou a jsou podráždění. Pokud se to každoročně opakuje, jde velmi pravděpodobně o tzv. sezónní afektivní poruchu. To je seriózní diagnostická kategorie, která dotyčnému působí velké potíže v životě a doporučuje se ji léčit. Typické příznaky SAD jsou útlum, apatie, zvýšená potřeba spánku, nezájem o aktivity a vztahy a zvýšená chuť k jídlu (hlavně na sladké). Jde o skutečnou klinickou depresi, s pocity méněcennosti a prázdnoty, ztrátou radosti ze života, někdy s podrážděností a trvalým napětím. SAD se projevuje častěji u žen. K diagnóze je třeba, aby se podobné sezónní deprese vyskytovaly nejméně po dva následující roky.

Upadáme do zimního spánku?
Většinou však jde o mnohaletý průběh, než si člověk uvědomí cyklický charakter potíží v závislosti na ročním období. Problémem také je, že mu okolí (a často i on sám sobě) vytýká lenost, slabou vůli apod. Někteří lidé se SAD přiberou za zimní období i 6 a více kilo, protože nejsou schopni ovládnout nutkavou potřebu jíst. Kdyby to šlo, dotyčný by zalezl do postele se zásobami jídla (hlavně sladkostí) a vylezl odtamtud až na jaře. Takhle to praktikují některá zvířata např. jezevec. Kromě pravého zimního spánku (hibernace) existuje i nepravý zimní spánek, kdy zvířata zůstávají neaktivní v úkrytu, ale jejich tělesná teplota se nesnižuje. Občas se z tohoto stavu probouzejí a vycházejí ven. Takto přečkávají zimu například jezevci.
Člověk si ovšem nemůže dovolit to co jezevec. Je tedy nucen svoji zimní depresi řešit a předcházet jí. Účinná a bezpečná léčba je fototerapie neboli léčba jasným světlem.
________________________________________________________________
Příznaky sezónní afektivní poruchy
1. Celodenní únava a nedostatek energie. Člověk jen obtížně zvládá své běžné rutinní úkoly, funguje automaticky a bez zájmu.
2. Zvýšená chuť k jídlu, hlavně abnormální potřeba sladkostí. Následkem toho samozřejmě přírůstek na váze, obvykle více než 6 kg. Někteří pacienti dokážou během jara a léta zhubnout, často však jen částečně, takže jejich hmotnost rok od roku narůstá.
3. Zvýšená potřeba spánku. Problém s ranním probouzením, spavost a útlum během dne.
4. Pokles libida (nezájem o sex).
5. Zpomalené myšlení a reakce, zhoršené soustředění.
6. Anhedonie: dotyčného nic nebaví a netěší.
7. Nechuť k sociálním kontaktům: uzavírá se do sebe, nekomunikuje nebo je podrážděný.
Tyto příznaky se objevují na podzim (říjen/listopad) a samy od sebe mizí na jaře (březen).
____________________________________________________________

Co dělat s (pod)zimní depresí?
Lehčí formy podzimního útlumu jsou vlastně přirozenou reakcí na změnu ročního období. Tělo nám signalizuje: „Přibrzdi, chci si odpočinout.“
Zvolněte…
Zkuste lépe vnímat svoje tělo a akceptovat jeho potřeby. Koneckonců, proč bychom nemohli na podzim a v zimě trochu zvolnit a chodit dřív spát, když cítíme, že to potřebujeme? (Jezevec určitě ví, co dělá ☺.) Znamená to ovšem trochu se přizpůsobit. Nestihneme asi všechno, co bychom teoreticky rádi. Můžeme také ignorovat některá lákadla, která se nám v tomto období nabízejí (prodejní akce a posezónní slevy všeho možného, vánoční trhy, televizní programy atd. atd.). Pokud to někdo radostně stíhá, je to jeho věc. Vy se řiďte svým vlastním rytmem.
Opatrně se stimulanty
Jsou samozřejmě různé nezdravé způsoby, jak ze sebe potřebnou energii vydolovat – megadávky kávy, energydrinky, sladkosti, stimulanty. Určitou dobu to funguje, takže si člověk může začít myslet, že jeho energetické zásoby jsou bezedné. Nejsou. Jednoho dne nám dojdou jako fosilní paliva a může se to pak projevit třeba pod obrazem chronického únavového syndromu, syndromu vyhoření, psychickou poruchou nebo nějakou tělesnou nemocí.
Životospráva
Jelikož musíme chtě nechtě fungovat i v zimě, nemůžeme nechat věcem úplně volný průběh. Pohyb venku, správná strava a dostatek světla jsou podstatně lepší variantou, než 10 kafí s čokoládovou tyčinkou denně.
Choďte ven
Zkuste strávit každý den na denním světle minimálně 30 minut, nejlépe ráno. Kdykoliv je jasný den a slunce svítí, využijte toho a „akumulujte“ si sluneční energii jako solární článek. Ještě před sto lety pracovalo 90 % lidí venku. Dnes trávíme většinu dne v uzavřených prostorách a sluneční světlo k nám přichází filtrované přes okenní sklo, což není totéž jako plnospektrální světlo venkovní.
Jídlo jako lék
Přejídání a zvýšená chuť na sladké jsou pro sezónní afektivní poruchu charakteristické. Pokuste se odolávat tomuto nutkání. Krátkodobě vám sice čokoláda nebo kobliha udělá dobře, ale úleva nevydrží dlouho. Přijde znovu hlad (po sacharidech velmi rychle, protože rozkolísají hladinu cukru v krvi) a k tomu budete mít výčitky svědomí. Snažte se jíst celozrnné výrobky a hodně bílkovin. Omezte „prázdné kalorie“ – pečivo, těstoviny, brambory, sladkosti, sladké nápoje. Budete po nich ještě více unavení. Serotonin (hormon dobré nálady) zvyšují některé potraviny (luštěniny, banány, avokádo, ořechy, lněné semínko, listová zelenina).
Vitamíny a výživové doplňky
Pomůžou, ale obvykle nestačí. Můžete zkusit např. vitamín B, omega 3 (esenciální mastné kyseliny), hořčík a koenzym Q.

Vyzkoušejte Nervamin, bioinformační přípravek, který je připraven z rostlin. NERVAMIN JE ENERGETICKÁ KOTVA ČLOVĚKA. Speciální bioinformační směs silic bylin obsažená v bioinformačním přípravku Nervamin, který celkově harmonizuje a zklidňuje celou osobnost, napomáhá k příjemnému spánku a také při zklidnění kašle, přesto není útlumová ani návyková. Nervamin je ideální pomocník při velkém náporu stresu, kdy posiluje navrácení pohody a dobré nálady. Nervamin má také blahodárný vliv na hormonální systém.

Objednat si jej můžete zde

Rozsviťte!
Víme, že hlavním zdrojem sezónní deprese je nedostatek světla. Prosvětlete si proto byt i pracoviště, jak nejvíc můžete. Vpusťte si do bytu co nejvíc denního světla, závěsy a záclony nechte přes den roztažené. Sviťte silnými žárovkami (raději silnější žárovku a pečlivě za sebou zhasínat než šetřit tím, že použijeme žárovku slabou.) Nejdůležitější z hlediska sezónní deprese je ranní světlo: sviťte si ráno co nejvíc a na dobře osvětleném místě i snídejte.
Není světlo jako světlo. Kupte si žárovky s plnospektrálním „zdravým“ světlem. Klasické žárovky vyvíjejí nejvíce světla ve žluté, červené a infračervené oblasti spektra. UV (ultrafialové) záření, důležité pro některé fyziologické pochody, zcela chybí. Převaha červené spektrální části zneklidňuje a vyvolává stresovou pohotovost. Podobně působí i zářivky. Jejich světlo vlastně nepozorovaně bliká – zapíná se a vypíná stokrát za minutu, což náš mozek registruje a udržuje ho to v napětí. Tyto negativní vlivy si po většinu času neuvědomujeme, ale působí na náš organizmus negativně. Plnospektrální žárovky a svítidla jsou sice dražší, ale nejvíce se podobají přirozenému světlu.

FOTOTERAPIE – léčba jasným světlem
Pro výraznější sezónní afektivní poruchy je vhodná intenzivní léčebná fototerapie. Provádí se pomocí speciálních osvětlovacích těles, která dodávají bílé světlo o vysoké intenzitě (přibližně 10 000 luxů). Pro srovnání: zatažená zimní obloha dává osvětlení 3000 luxů, za slunečného letního dne je osvětlení až 120 000 luxů. Běžné osvětlení vnitřních prostor se pohybuje kolem 300–500 luxů. Světelná terapie nejlépe účinkuje v ranních hodinách. Dnes je i u nás na trhu celá řada cenově dostupných přístrojů – lamp, „světelných skříňek“ (light boxes) i simulátorů svítání (od nastavené hodiny začnou svítit se vzrůstající intenzitou, takže nás probudí podobně jako sluníčko v létě.)

 

 

 

 

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.