Banner nové Sféry

Myslíte? A myslíte si, že děláte dobře?

  • Napsal(a) Petr Švec

Pokud chceme ve svém životě něco změnit, řešit nějakou situaci jinak – nově, bude mysl hodně vzdorovat a vytvářet katastrofické scénáře. Strašit! Nemá totiž nové řešení ve své databance. Západní civilizace je od útlého mládí vedena k rozvíjení mysli. Vše je třeba promýšlet, vymyslet, rozmyslet... „Mysli přece hlavou! Na co ji máš!“ A tak ztrácíme postupně schopnost vnímat a cítit a jen myslíme. Proto se musíme tolik učit, tedy co nejlépe naplnit databanku, aby měla mysl dostatek dat.

Mysl je nedílnou součástí naší bytosti a asi bychom našli nekonečný výčet situací, kdy je velmi potřebná. Ano, tak to je. Jsou i situace, kdy nám život velmi komplikuje. Je totiž ryze analytická a pracuje POUZE s poznaným. V podstatě bychom mohli přirovnat mysl k počítači, který generuje odpovědi na základě uložených předešlých zkušeností.

MYSL HODNOTÍ A HODNOTÍ

Jdete na procházku s malým dítětem a ono uvidí vrabce. Radostně zvolá: „Pipi.“ Očička se mu rozzáří a pozoruje to ochmýřené malé zvířátko. Hltá každý jeho pohyb. Hlasitě se rozesměje, když vrabčák poskočí. To malé dítě nemá ve své databance mysli příslušná data. Pouze pozoruje srdcem a prožívá přítomnost. A tato přítomnost ho naplňuje štěstím a radostí.
My, jako „chytří“ dospělí, hned dítěti vysvětlíme, že to je vrabec. Obyčejný a dokonce neužitečný pták. Naplníme databanku potřebnými daty. A co to způsobí v životě toho dítěte?
Opět jdeme na procházku. Dítě uvidí vrabce. Hlásí: „Vrabec.“ Dostává pochvalu za vzornou práci s databankou. Tím už bohužel setkání s vrabcem končí. Kontrolu nad situací převzala mysl. Srdce mlčí.
Sami si odpovězte, jak naše „chytrá“ data, obohatila život dítěte...

„Myšlení znamená posuzování. Něco vidíte a posuzujete. Buď něco oceňujete, nebo to zavrhujete.“ (OSHO)

Vidíte květinu, buď řeknete, že je nádherná, nebo že nádherná není. Začnete posuzovat její kvality a vlastnosti. Vaše mysl okamžitě vysílá dotaz do databanky a vrací hodnoty, které se k dané květině hodí. Začíná analýza. Do přítomnosti jsou vynášena data z minulosti a ta je podle nich formována. Jakmile minulost pronikne do přítomnosti, přítomnost jste zmeškali. Jestliže prohlásíte, „tato květina je nádherná“, jde o minulou zkušenost. Věděli jste, posoudili jste. Vyjádřili jste slovy její kvality. Slova jsou soudem. Nyní již nevidíte květinu. Mezi vámi a květinou stojí vaše posouzení její krásy. Vaše minulá zkušenost.

POZORUJME. MILUJME.

Zamilujete se. Krásný pocit. Pocit, kdy do vašeho života přišla bytost, díky které jste byli ochotni naplno otevřít své srdce. A ten mohutný tok Lásky vaším srdcem způsobil ten euforický stav, stav zamilování. Před vámi stojí váš milovaný. A už to jede: Je nádherný! Je pozorný! Je ohleduplný! Je... A je vymalováno J! Mezi vámi a vaším milým stojí vaše posouzení – „Kluk z plakátu“. A jak to bude dál? Váš milý začne vykukovat zpoza plakátu. Začne ho ničit. Křičet: „Haló! Tady jsem!“ Až se mu to nakonec povede. A co uslyší nyní? „Ty ses úplně změnil! Takového tě neznám!“ A pro jistotu zavřeme srdce. A přitom náš milý jen upozorňoval na clonu, kterou mezi vás vložila vaše mysl.

A co s tím? Přesně to, co učí východní metodologie. Pozorovat! Nikoliv analyzovat.

„Jestliže analyzujete, chodíte stále dokola. Když pozorujete, vystoupili jste z kruhu.“ (OSHO)

Když vám řeknu, „dívejte se na květinu, ale nepřemýšlejte“, pak není dovoleno mluvení. Co tedy můžete dělat? Můžete být jenom pozorovatelem. Jestliže jste přítomni bez myšlení, jestliže na něco pouze pohlížíte, je to pozorování. Pozorování tedy znamená pasivní vědomí. Myšlení je aktivní, něco děláte. Ať už vidíte cokoliv, něco s tím děláte. Nejste jen pasivní, nejste jen zrcadlem – něco děláte. A jakmile něco děláte, pak jste tu věc už změnili. Ta věc ve vašem životě již neexistuje. Existuje už jen projekce vaší mysli. Pozorování je prožívání čistého bytí. Jste vy a je květina. Pozorováním máte možnost prožít přítomnost, prožít setkání s květinou, stát se jí.

Stejné to je s naším milovaným. Tady není potřeba moc vysvětlovat.

Nejkrásnější chvíle prožíváme, když mlčíme v objetí nebo když se mlčky držíme za ruce.

Jen být. Jen pozorovat. Jen vnímat. Být jedním. Ach!

Chcete-li prožívat, pozorovat, být v přítomnosti... vynechte slova. Když jíte – jezte beze slov. Když jdete – jděte – nemluvte. Pouze jděte, třeba jen několik sekund, a zahlédnete jiný svět – svět beze slov, skutečný svět, nikoliv svět mysli, který si člověk v sobě vytvořil. Užívejte chvíle „tady a teď!“

Přeji vám láskyplné jarní dny.

Více z této kategorie: « Mozek věří představám

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.