927x127 HEAD VPRAVO

Estrozin

Estrozin kapky jsou bioinformační doplněk stravy, který celkově harmonizuje ženský organizmus a navrací tělu sílu a svěžest. Obsahuje speciální koktejl z bylin s vysokým procentem přírodních fytohormonů s příznivým vlivem na menstruaci, menopauzu a hormonální komfort. Harmonizuje meridián tří zářičů. 

 

 Dále obsahuje:

  • Srdečník podporuje normální činnost nervové soustavy a kardiovaskulárního systému
  • Pískavice řecké seno podporuje normální poporodní péči, vylučování a menstruaci, normální funkci žaludku a pH rovnováhu
  • Jestřabina lékařská podporuje kojení
  • Trnovník akát normalizuje trávení
  • Jetel luční podporuje normální činnost srdce, krevní tlak a menopauzální komfort
  • Fenykl obecný pomáhá ke komfortu při menopauze, podporuje kojení a vylučování moči - detoxikace
  • Lékořice lysá podporuje močový a reprodukční systém a působí jako přirozený antioxidant
  • Anýzová silice pomáhá normalizovat trávení, dýchání a podporuje chuť k jídlu
  • Badyánová silice podporuje normální funkci dýchání 
  • Kardamomová silice podporuje normální funkci respiračního systému
  • Majoránková silice podporuje normální trávení a normální hladinu cukru v krvi 
  • Fenyklová silice pomáhá normalizovat trávení, dýchací systém, podporuje pročištění a detoxikaci jater

 

Pokud u bylinek a silic nejsou uvedená zdravotní tvrzení, pak nám EU nedovoluje psát jejich účinky. Dohledejte na internetu.

 

Číst dál 

 

Upozornění:

  • Není vhodné pro děti.
  • Uchovávejte mimo dosah dětí.
  • Není vhodné pro těhotné a kojící ženy.
  • Nepřekračujte doporučené dávkování.
  • Před použitím protřepat.
  • Během užívání zvyšte pitný režim.
  • Výrobek není náhradou pestré stravy.

 

Doporučení:

1. Před použitím lahvičku důkladně protřepejte 21x. Tím dojde k dynamizaci a účinnost přípravku se tak zvýší.

2. Jste-li v lékařském ošetření, řiďte se pokyny lékaře!

 

Dle současné legislativy EU u bylinek a bylinných produktů nesmíme uvádět podrobnější informace, které by v nás mohly vzbudit dojem zdravotního nebo léčebného účinku bylin – byť se ony bylinky používají stovky let a pomohly miliónům lidí. Nesmíme již uvádět ani vědeckými výzkumy prokázané účinky bylin, pokud se nejedná o farmaceutickou firmou registrovaný lék.

  • Kód produktu: CZ90011211
  • skupenstvi: kapky
  • kartuše: 10,3,6,2
  • Země původu: Česko
  • Tabulka horní: Kontryhel harmonizuje menopauzální komfort, normální stav kloubů a svalů Mochna husí napomáhá k normálnímu (před)menstruačnímu komfortu Konopice bledožlutá napomáhá normalizovat zažívací a dyspeptické problémy Kozinec blanitý podporuje normální činnost ledvin a močového měchýře, působí jako přirozený antioxidant a podporuje imunitu Měsíček lékařský harmonizuje trávení a funkci jater, rovnováhu vaginální mikroflóry a cevní problémy Hluchavka bílá napomáhá normalizovat vaginální mikroflóru
  • Dávkování:

    50 ml přípravku vydrží asi jeden měsíc

  • Složení:

    Bylinný lihový macerát:

    • Konopice bledožlutá (Galeopsis segetum, konopička bledožlutá, konopice)
    • Kozinec blanitý (Astragalus membranaceus, Astragalus membranaceu, Huáng Qí)
    • Kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris, Kondolík, Stříbrník, Alchemilka, Kontrhel, Divý muškát, Konrádek, Hvězdoš, Přívratník, Rosička, Husí nožka)
    • Mochna husí (Potentilla anserina)
    • Srdečník sibiřský (Leonorus sibiricus, Honeyweed, Sibiřský motherwort, Buřina srdečník, Srdcovník, Hojička, Hubeníček, Srdeční koření)
    • Pískavice řecké seno (Trigonella foenum-graecum, Senovka, Kozí roh, Fenegrek)
    • Hluchavka bílá (Lamium album, Cumláň, Hluchá kopřiva, Nedunice, Hluchánka)
    • Topolovka růžová (Alcea rosea, Sléz zahradní, Slez římský, Proskurník topolovka)
    • Jestřabina lékařská (Galega officinalis, Kozí routa, Polní štědřenec)
    • Trnovník akát (Robinia pseudoacacia, Pseudoacacia communis, Pseudoacacia pseudoacacia, Čimišník obecný, Trnovník obecný, Akácia, Luštník, Akát, Agastr, Trnovník, Trnovník bílý)
    • Jetel luční (Trifolium pratense, Jetel červený)
    • Měsíček lékařský (Calendula officinalis, Krušínek, Nechtík, Kalendule, Nepravý šafrán, Deštná bylina, Pazourky, Sluníčko, Bradavičné koření, Krusíček, Pampalík, Prstenčitá květina, Ruský penicilín, Slunovín, Slunovrat, Umrlčí karafiát, Umrlčí květ)
    • Popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea, Opoňka, Openec, Zádušník, Břečťan zemský, Budra, Kadeřník, Kondelík, Kundrátek, Pupenec, Švýcarský čaj, Vopuňka, Zemní břečťan)
    • Fenykl obecný (Foeniculum vulgare, Funcha, Vlašský kopr, Italský kopr, Římský kopr, Sladký kopr, Chlebové koření, Úkrop, Fenykl hořký, Fenykl sladký)
    • Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra, Likořice, Sladké dřevo, Sladký kořen)

    Směs éterických silic:

    • Anýzová (silice rostliny: Anýzovávník obecný - Pimpinella anisum)
    • Badyánová (silice rostliny: Badyán pravý - Illicium verum)
    • Kardamomová (silice rostliny: Kardamovník obecný - Elettaria cardamomum)
    • Majoránková (silice rostliny: Majoránka zahradní - Origanum majorana)
    • Fenyklová (silice rostliny: Fenykl obecný - Foeniculum vulgare)
  • Dávkování plné:

    ikona kapky Balení obsahuje 50 ml

    Dávkování: 3x denně max. 20 kapek. Děti od 6 let 2x denně max. 5 kapek.

  • Typ:: kapky
  • Akce: Ne
  • Zařazení: REGENERACE VE SFÉŘE / 10 ženská hormonální sféra
  • členská cena: 429
  • Symptomy:: Menstruace - Menopauza, Stres, Únava (osvěžení těla), Sex a Libido

Související položky (podle značky)

  • Trnovník bílý

    Akát je strom, dorůstající do výšky až 25 metrů. Opadavé listy jsou lichozpeřené, ve 4 až 10 jařmech, krátce řapíkaté a vejčité. Palisty přecházejí v trny.

    Květenství vytváří převislé, visící hrozny. Plody jsou lysé, černé, ploché lusky. Kromě květů jsou všechny části stromu víceméně jedovaté.

    Je to strom původně z Ameriky, v Evropě však dokonale zdomácněl. V maďarských nížinách vytváří dokonce souvislé a husté porosty. U nás je poměrně hojný, najdeme jej převážně v teplejších nížinách, ale daří se mu i tam, kde je místo dostatečně prosluněno.

    Používanou částí stromu je květ bez stopek, sbíraný v květnu, nejlépe kolem poledne. Někdy se sbírají celá květenství, ale tato droga je pokládána za drogu horší kvality. Předmětem sběru bývá i čerstvá kůra, sbíraná v květnu a dubnu z mladých větviček, ale ta se využívá výhradně v homeopatii.

    Květnový sběr obsahuje flavonoidové glykosidy, silice, malé množství organických kyselin, asparagin, éterické oleje a menší množství antokyanů. Rostlina je vysoce medonosná a akátový med se považuje za jeden z nejlepších.

    Patří mezi mírně působící bylinné prostředky. Je prokázán mírný účinek spasmolytický, močopudný, žlučopudný, vedle toho má schopnost zvyšovat tvorbu přírodních enzymů pro zlepšení trávení, aniž by se zvyšovala chuť k jídlu.

    Bývá často předepisován jako vehiculum nebo jako prostředek mírnící příliš razantní účinek léčivého čaje. Nejužívanější formou podávání je nálev, připravovaný obvyklým způsobem. Užívá se 2 krát až š krát denně po jedné sklenici.

    květ se s oblibou používá do směsí, ve kterých jednak podporuje spasmolytické působení a jednak značně zlepšuje chuť i vůni. Květová droga je velmi choulostivá na skladování, mnohdy nevydrží ani do příští sklizně. Proto se doporučuje skladovat ve vzduchotěsně uzavřených sklenicích.

    Je zcela neškodná, nemá žádné vedlejší účinky, což se nedá ale říci o akátové kůře nebo koření.

  • Anýz vonný

    Anýz vonný je sytě a pronikavě vonící jednoletá bylina s jemně pýřitou, přímou lodyhou, dorůstající až do půlmetrové výšky. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté, nedělené, okrouhle ledvinovité, zastřihovaně zubaté. Květy jsou tvořeny kolíky se 7 až 15 kolíčky, obal nemá a nahrazuje jej obal z nitkovitých kořenů. Kvete v červenci a srpnu, květy mají bílou barvu. Plodem je štětinatě brvitá dvounažka.

    Je to pěstovaná bylina, jen zřídka zplaňující v teplejších oblastech.

    Předmětem sběru je plod, sbíraný koncem léta, kdy se plody začínají šedozeleně zbarvovat.
    Plody obsahují především silici s hlavní složkou anthenolem, dále pak mastný olej, sacharidy, slizy, cholin, pektin, chlorofyl, organické kyseliny atd.

    Účinně podporuje vykašlávání a užívá se také tam, kde je nebezpečí nadýmání, například při nejrůznějších projevech dyspepsie. Zde je velmi užitečná pro své spasmolytické působení. Může se uplatnit i v pediatrii. Příznivé účinky drogy se přenášejí i do mateřského mléka, jehož tvorbu anýz rovněž podporuje. Obsažená silice zvyšuje vylučování trávicích enzymů, což má vliv na celou řadu trávicích potíží. Jako doplňující prostředek můžeme plod přidávat i do diuretických čajů a do čajů proti zácpě. Působí jako antiseptikum dýchacích cest a zažívacího ústrojí.

    Anýz můžeme kombinovat s bylinami jako fenykl, puškvorec, andělika, podběl, proskurník, lékořice, jitrocel, šalvěj, petrklíč, rdesno ptačí, divizna, dobromysl, tymián a majoránka.

    Ve správně stanovených dávkách je tato droga zcela bezpečná a je vhodná i pro děti. Jediným možným nebezpečím je předávkování při užívání čisté silice. V takových případech může dojít až k otoku mozku a plic.

    Například anýzový obklad se velice dobře osvědčuje na potíže s Achillovými šlachami. Při jejich zanícení je vhodný chladný a naopak při jejich namožení teplý obklad. Přikládá se zpravidla na noc, ale může být přiložený i přes den.

  • Jetel luční

    Jetel luční je trvalka s krátce stoupavými lodyhami, typickými červenavými nebo bílými květy a charakteristickým trojlístkem. Plodem jsou lusky.

    Je to hodně rozšířená bylina luk a pastvin, v současnosti převážně pěstovaná. Používaná také jako droga z jetele plazivého, nověji zvaného jalo jetelovec plazivý.
    Předmětem sběru u jetelu jsou květní hlávky červeného i bílého jetele, ale pokud možno raději volíme hlávky červené.

    Obsahuje třísloviny, glykosidy, flavonoidy, barviv, fenolické látky, pryskyřice, tanin, pratol a pratensol, což jsou flavonové substance, a silice.
    Jetel se využívá hlavně při průjmových onemocnění, při bronchitidě, revmatismu, při oteklých lymfatických žlázách a při cukrovce. Zevně se používá jako kožní dezinfekci a ke koupelím.

    Nejběžnější formou pro podávání jetele je nálev, zhotovený běžným postupem.

    Nemá žádné výrazné nežádoucí účinky ani kontraindikace a je možné ji volně kombinovat. Například jako dobré složení se osvědčilo v kombinaci s mátou, fenyklem, mateřídouškou nebo tymiánem. Jako metabolikum ji kombinujeme zejména s kořenem a listem pampelišky.

    Upozorňujeme ovšem, že jetele roste okolo dvaceti druhů a ne všechny mají terapeutické účinky.

  • Kozinec sladkolistý

    Kozinec sladkolistý je lysá, poléhavá až plazivá rostlinka, výšky od 0,3 více než 1 m s hranatou lodyhou. Listy má dlouhé 10 až 20 cm, se 4 až 7 jařmy, lístky široce eliptické nebo vejčité, květní kalich široce zvonkovitý, korunu nazelenale žlutou nebo bledou. Plodem jsou lusky.

    Kozinec je rostlina křovin a světlých lesů a jejich okrajů. Vyžaduje půdy vlhké, výhřevné, živné, neutrální nebo zásadité, humozní. Rostlina je vhodná k pěstování.
    Sbírá se kvetoucí nať, a to v létě, případně na jaře nebo i na podzim i kořen. Rostlině se často říká lesní lékořice pro podobné působení. Velmi podobně působí i jiné druhy kozince, jako například kozinec bezlodyžný.

    Obsahuje určitá množství málo probádaných alkaloidů, dále flavonoidy, vitamin C, olej, třísloviny, aminokyseliny, řadu mikroprvků, něco silice, glycirrhyzin, proteiny, sacharozu, pryskyřice, saponin, asparagin, kaučuk a další. Vesměs málo známé látky.

    Silně podporuje močení a je zároveň potopudná. Tlumí bílý výtok, při zevním použití zmenšuje vypadávání vlasů. Ve formě klyzmatu jí lze také utlumit krvavé průjmy. Podávána formou bylinného balzámu působí jako výborný žaludeční léčivý prostředek. Může být také použita jako celkové tonikum při úpadku fyzických, ale i psychických sil.
    Vhodnou formou podávání je macarát, ale i nálev.

    Kozincovou drogu můžeme kombinovat do různých směsí. I když nebyl zjištěn žádný případný toxický účinek a nejsou ani známé vážnější kontraindikace, postupujeme s ohledem na málo prozkoumané alkaloidy dost obezřetně. Spíše bychom doporučovali podávání malých a středních dávek a jen po dobu nezbytně nutnou pro léčbu. Neměla by však překračovat délku než 6 týdnů.

     

  • Topolovka růžová

    Topolovka růžová je dvouletá, vytrvalá bylina, dorůstající dvoumetrové výšky. V prvním roce vytváří přízemní růžici a druhým rokem přímou, větvenou, lehce ochlupenou lodyhu. Svou stavbou poněkud připomíná diviznu. Listy má řapíkaté, okrouhle srdčité, dlanitě pěti až sedmilaločné, jemně vroubkované.

    Květy dorůstají různé velikosti, v průměru 5 cm a větší. Jsou růžové, u velmi oblíbené varianty hortensis nigra pak černofialové a vytvářejí klasovité hrozny. Bývají jednoduché nebo plné. Rostlina kvete ve druhém roce od konce června do září, plodem je jednosemenná tvrdka.

    Topolovka, často nazývaná topolová růže, má svůj původ na Balkáně, u nás se často pěstuje jako okrasná rostlina a je mylně zaměňována za sléz.

    Nejkvalitnější drogu poskytuje černofialový květ topolovky bez kalichu, ale sbírá se často i s kalichem. Růžové květy mají poněkud menší obsah účinných látek.
    Obsahuje především sliz, třísloviny, antokyanové glykosidy, zvláště pak směs delfinidiového glykosidu a malvidinového glykosidu alteinu ve varietě nigra, dále malé množství silice a látky hormonálního charakteru.

    Hlavní indikační okruh této drogy vychází z obsahu slizů. Je vhodná všude tam, kde je zapotřebí tlumit dráždění sliznic, tedy v dutině ústní, v žaludku, ve střevech a v dýchacích cestách. Svým jemným působením je droga vhodná především pro aplikaci v pediatrii a v geriatrii. Vykazuje estrogenní aktivitu, dovede vyvolat pozastavenou menstruaci, případně slabou menstruaci zesílit.

    Velmi vhodnou lékovou formou je mírně přihřátý macarát a osvědčil se také bylinný balzám.

    Tinkturu užíváme hlavně jako protizánětlivý prostředek proti kašli, při bronchiálních zánětech a při chronických zánětech sliznic, zejména žaludku a střev.

    Nemá výraznější nežádoucí účinky ani kontraindikace a může být aplikována i v těhotenství a při laktaci.

     

  • Jestřabina lékařská

    Jestřabina je trvalka, dorůstající do výšky i přes jeden metr, s vícehlavým odenkem a tuhou, přímou a nevětvenou lodyhou. Listy jsou lichozpeřené, krátce řapíkaté, tvořené čtyř až osmijařmými lístky, jenž jsou podlouhle eleptické nebo kopinaté. Plodem jsou lusky.

     Má ráda tepolo a vlhko, což jí z českých oblastí poskytuje například jižní Morava nebo část Polabí. Většinou se pak pěstuje jako krmivo.

    Cílem sběru je kvetoucí nať, sbíraná během léta, nejlépe odpoledne kolem čtrnácté hodiny. Ojediněle se sbírají i plody po jejich dozrání, což bývá většinou v srpnu.

    V semenech se nachází alkaloid peganin a také látka, zvaná galegin. V naťové droze se vyskytují flavonový glykosid galuteolin, aminokyseliny, saponiny, sacharidy, hořčiny, třísloviny a další účinné látky.

    Jestřabina se používá jako podpůrný prostředek pro zvýšení tvorby mateřského mléka. Snižuje také hladinu krevního cukru u diabetu II. Typu, při kterém nemocný musí aplikovat inzulín a kromě toho také působí močopudně.

    Obvyklou a vlastně jedinou lékovou formou je nálev, pčipravený běžným způsobem.

    Účinek samotné jestřabiny jako takový je praktický slabý, a proto se používá, míchá v různých směsích. Jako podpůrný přípravek pro tvorbu mléka se míchá např. s fenyklem nebo s borůvkou nebo fazolovými listy.

  • Hluchavka bílá

    Hluchavka bílá je trvalka s lodyhou asi 30 až 40 cm vysokou. Stopkaté, srdcovitě vejčité listy jsou vstřícné, hrubě pilovité, jemně ochlupené. Jsou uspořádány v pěti až osmivětých polopřeslenech. Kvete od dubna do října, plodem jsou vejčité tvrdky.

    Je velmi rozšířená plevelní rostlina, nacházíme ji v křovinách, na kompostech, v příkopech, na stráních nebo na okrajích lesů.

    Předmětem sběru jsou především květy, sbírané od jara až do konce léta nebo časně na podzim. Celou nať sbíráme prakticky jen pro využití v koupelích.

    Obsahuje katechinové třísloviny, slizy, cholin, alkaloid stachydrinu, silice, flavonoidy, biogenní aminy, stopy glykosidů a další účinné látky. Nať má proti květu uvedených látek méně, ovšem obsahuje navíc řadu minerálů a stopových prvků.

    Hluchavka dovede chránit sliznice, má účinek protizánětlivě a tlumí křečovité bolesti. Celkově zklidňuje organismus. Harmonizuje menstruaci, menstruační potíže a zabraňuje nadměrnému menstruačnímu krvácení. V pediatrii je vhodná pro léčbu předrážděného trávicího ústrojí a při průjmech a nadýmání. Nať lze vnitřně používat jako prostředek pro podporu látkové výměny.

    Při zevním použití se přidává do koupelí při hemeroidech, prasklinách na konečníku, ale také na podporu hojení ran a popálenin.

    Květ připravujeme výhradně formou nálevu, nať krátkodobě asi minutu povaříme. Dávkování je v obou případech obvyklé.

    Je vhodná pro dlouhodobé užívání. Naťový čaj má chuť poněkud drsnější chuť. Nežádoucí a nevhodné účinky nejsou.

    Bezkonkurenčně se nám hluchavka osvědčila při řešení urologické problematiky – při močových zánětech, kamenech a při špatné činnosti ledvin a nebo při zbytnění prostaty.

  • Fenykl obecný

    Fenykl obecný je dvouletá bylina, dorůstající do výšky až dva metry. Na dlouhých stopkách rostou lístky s blanitými stopkami. Čepel listu je čtyřikrát peřenodílná, s čárkovitými úkrojky. Žlutavé květy rostou v okolících, složených z 15 až 20 okolíčků. Plodem je šedožlutavá dvounažka s pěti žebírky.

    Je pěstovaná bylina, má ráda teplé, nepříliš suché podnebí, s dobrou, na živiny bohatou půdou. Svým výskytem přibližně sleduje oblasti pěstování vinné révy.  Roste planě ve Středomoří, kde se užívají jak listy, tak i plody. Dále se s ní setkáme kolem Černého moře a v asijských státech. V České republice se vyskytuje na jižní Moravě.

    Fenykl je sbíraný v srpnu druhého roku. Nejvhodnější pro sběr je ráno za rosy.

    Obsahuje silici s terpeny anetholem, fenochonem, feniculinem, metylchavikolem, karvolem a mnoha dalšími látkami. Dále obsahuje sacharidy, bílkoviny, mastný olej, pektin, škrob a estragol.

    Je výborným karkaminativem a spasmolytikem – tlumí nadýmání a bolestivé křeče v trávicím ústrojí. Hořký fenchom též zlepšuje vylučování trávicích fermentů a povzbuzuje správnou činnost střev. Malý obsah látek podobných ženským hormonům, má vliv na zvýšení tvorby mateřského mléka.

    Při zevním použití má silice fenyklu velice blahodárný vliv a dobře se vstřebává do pokožky, což má značný desinfekční účinek. Fenyklový čaj je také výborným výplachovým prostředkem při očních zánětech nebo při únavě očí.

    Fenykl je také velmi vhodný pro užití v ophtalmologii, v pediatrii a porodnické praxi pro kojící ženy a pro staré a zesláblé jedince.

    Své účinky podporuje i při odtučňovací kůře. Doporučení na dávkování při tinktuře je 21 dní ráno a večer a poté 5 dní vynechat.

  • Mochna husí

    "Bylinkáři radí používat při trávicích problémech."

    Lidové názvy mochna husí nebo lesklá, stříbrník, husí nožka, husí mýdlo. Bylinkáři mochnu husí používají při průjmech, střevních kolikách, křečích hladkého svalstva, bolestivé menstruaci, vnitřním krvácení, vysokém krevním tlaku, zánětech sliznic, alergiích, zánětech, virózách, snížené imunitě a různých gynekologických problémech.

    Vytrvalá bylina z čeledi růžovitých s hedvábnými listy a žlutými květy. Kvete od května do srpna. Roste hojně při cestách a potocích, na dvorech, většinou tam, kde se kdysi zdržovaly husy. Po nich rostlinku naši předkové i pojmenovali. Obsahuje katechinové třísloviny 6-10 %, silici, Tormenta, agrimonín, hořčiny, vitamín C, cholin, sliz, organické kyseliny – elagovou a gallovou, chinové, kávovou, p-kurmanovou, sinapovou, lithium, flavonoidy a glykosidy sloučeninu s protikřečovým účinkem. Stimuluje produkci interferonu.
     Účinné fytolátky snižují hladinu tukových částic v krvi a chrání organismus před otravou. Zevně mochna husí slouží pro přípravu kloktadel, obkladů, na omývání hnisavých ran a kožních vřídků. Nať i listy mochny naši předkové používali jako zeleninu.

    Mochna husí je účinná také jako digestiv

    Pokud jste se přejedli, nebo trpíte nadbytkem žaludeční kyseliny, vyzkoušejte jednorázově nebo pravidelně každý den 3 - 5 decilitrů neslazeného odvaru z mochny husí. Odvar připravíte krátkým povařením jedné lžičky drogy v 2,5 dcl vody.

     

  • Lékořice lysá

    Kdo by neznal chuť lékořice - setkáváme se s ní v mnoha cukrovinkách (nejznámější je asi tzv. pendrek). Překvapením však může být, že mlsáním těchto pochutin zároveň prospíváme svému organismu. Lékořice je totiž jednou z nejstarších léčivek - zmínky o ní nalezneme již v nejstarších egyptských papyrech a spolu se ženšenem patří k tradičním pilířům čínské medicíny. V současné době je již dokonce vědecky prokázáno, že zmírňuje zhoršování paměti v důsledku stárnutí.

    Lékořice lysá patří do čeledi rostlin bobovitých (Fabaceae). Do rodu lékořice řadíme asi dvě desítky druhů. Lékořice lysá je vytrvalá rostlina s kořeny dlouhými až 100 cm a oddenky. Dorůstá do výšky jednoho až jednoho a půl metru, její lodyhy jsou přímé a silné. Listy má lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou vejčité, celokrajné, na spodní straně jsou žláznaté a lepkavé. Lékořice lysá kvete v červnu a červenci bledě fialovými květy, které skládají přímé hrozny. Plodem je lysý lusk (proto G. glabra, lékořice lysá), který obsahuje většinou tři až čtyři semena.

    Rozšíření
    Zástupci rodu lékořice jsou rozšířeny především v jižní Evropě, v Asii, méně na americkém kontinentě a v Austrálii. V těchto oblastech patří kořeny několika druhů lékořice k důležitým rostlinným drogám a jsou ceněny v lidovém léčitelství i oficiální medicíně. U nás se můžeme s lékořicí lysou setkat především na jižní Moravě, méně v Čechách. Na všech lokalitách se jedná o pozůstatek dřívější kultury. Lékořice lysá pochází původně z východního Středomoří, ale v našich zemích se hojně pěstovala od 16. století do druhé poloviny 19. století, kdy její pěstování postupně zanikalo a bylo nahrazeno dovozem. S pozůstatky dříve pěstované lékořice se můžeme setkat na výslunných stráních v okolí Hustopečí, Mikulova a Bzence.

    Užívané části
    Vlastní drogu tvoří kořen lékořice (radix liquiritiae). Ten se loupe a zbavuje zevní vrstvy, aby se snáze vylouhovaly účinné látky a odstranili nepříjemně chutnající pryskyřice. Sbírá se na podzim, nejlépe v říjnu, kdy rostlině opadávají listy z rostlin, které dosáhly věku minimálně tří let. Kořeny se suší ideálně při teplotě 20 až 35°C (teplota sušení by nikdy neměla přesáhnout 40°C). Droga má slabý charakteristický pach a sladkou chuť. Správně sušená, loupaná droga má sírově žlutou barvu. Pro lékařské účely je možné použít též kořeny různých variet lékořice, např. G. glabra var. typica, G. glabra var. violacea, G. glabra var. Glandulifera.

    Glycirrhizin, který reprezentuje sladkou chuť lékořice je asi 50-ti násobně sladší než řepný cukr. Vědecký název rostliny pochází z řeckého glykys = sladký a rhiza = kořen. Název Liquiritia je latinská forma starořeckého označení rostliny. Druhové jméno glabra = lepkavý se vztahuje na žlázy lepkavých listů; běžněji se uvádí výklad lysý, holý (s ohledem na plody).

    Historie použití
    Lékořice patří k velice starým léčivým rostlinám, jejíž používání přetrvalo v evropské medicíně dodnes. Znali ji a používali ji už ve starověkém Egyptě. V roce 1923 byla archeology objevena ve velkém množství v jedné z faraónských hrobek. V indické ájurvédě jsou o lékořici zmínky starší než 4000 let. Pozdější, středověké pěstování lékořice v Evropě zmiňuje např. Matthioli ve svém herbáři. U nás se v minulosti hojně používal odvar proti kašli připravený z lékořice, rozinek a fíků.

    Lidové pověry a magie
    Lékořice je temným a tajemným kořenem. Je spojován s vášní ve všech jejích podobách (láska, nenávist, žádostivost, pomstychtivost, zuřivost, šílenství zrozené ze sexuálních posedlostí). Bylina působí zejména na způsob projevu základních instinktů. Její síla je magická, ukrytá a těžce přístupná. Lékořice vyvolává rozpolcenost, odděluje mysl od cítění. V žádném případě by se proto neměla podávat ženám, které jsou plaché, nesmělé či bojácné - bylina může vyvolat velmi silné cítění, může se stát, že tento druh energie nebudou schopny zvládnout. Lékořice je považována za ženskou obdobu kořene žen-šen (podobné složení látek i účinky). Žen-šen je však více stimulující, lékořice je spíše harmonizující.

    Obsahové látky
    Lékořice obsahuje monosacharidy a oligosacharidy s uronovými kyselinami. Dále triterpenoidní saponiny (glycyrrhizin, který je 50krát sladší než sacharóza), flavonidové glykosidy (likviricin, likviricigenin, izolikviricigenin, formononetin), oxykumariny, asi 20% škrobu, do 6% hořčin atd. Rostlina jako taková navíc obsahuje cyklitoly (pinitol) a její semena toxický kanavanin.

    Vlastnosti
    Expektorans, spazmolytikum, diuretikum, antiflogistikum, antiulcerosum, emenagogum, mírné laxans a chuťové korigens.

    Účinky na organimus
    Droga působí na sliznici žaludku a reflexně vyvolává zvýšenou sekreci v dýchacích cestách. Při krátkodobém užívání je lékořice mírné diuretikum, ale pokud se užívá déle a ve vyšších dávkách, působí naopak antidiureticky. Při dlouhodobé konzumaci drogy působí podobně jako kortikosteroidy, a proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje. Výjimkou je dlouhodobé používání lékořice při tzv. Addisonově chorobě (selhání nadledvinek v produkci hormonu kortizolu a případně i aldosteronu). Droga působí také estrogenně. Lékořice působí hojivě na žaludeční a dvanáctníkové vředy.

     Použití

    Lékořice se používá především jako prostředek usnadňující odkašlání a rozpouštějící hleny. Slouží k vyčištění plic a zjasnění hlasu. Tradičně je používána při kataru průdušek, chronických žaludečních vředech, kolikách a při nedostatečnosti kůry nadledvinek. Má protizánětlivé a protirevmatické vlastnosti (záněty plic, astma, žaludeční a peptické vředy). Snižuje žaludeční kyselost, zvyšuje produkci ochranných slizů trávicího ústrojí a respiračních cest, zvyšuje vylučování žluči - podpora jater. Tlumí křeče hladkého svalstva a dýchacího systému. Sráží horečku a snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Dále bylo prokázáno, že snižuje krevní srážlivost a snižuje účinnost enzymu zodpovědného za některé komplikace provázející cukrovku (oční poruchy). Chrání játra před účinkem některých jedů.Podporuje činnost chemikálií v těle - minerály, vitamíny, hormony, jakékoliv drogy. Ovlivňují funkci nadledvinek, zvyšují vitalitu, obranyschopnost, odolnost proti stresům. Kořen jako takový bývá oblíbenou součástí nejrůznějších čajových směsí, zejména určených proti kašli a používaných při žaludečních a zažívacích potížích. dráždí žaludeční sliznici, působí mírně projímavě a močopudně.
    V lidovém léčitelství se nejvíce používá jako prostředek proti kašli a chrapotu, dále při zácpě a revmatismu. Má také rozsáhlé použití v potravinářském průmyslu při výrobě limonád a některých druhů piv. Díky své sladké chuti se využívá k výrobě cukrovinek proti kašli a chrapotu.
    Dlouhodobé používání lékořice není vhodné, protože nepříznivě ovlivňuje iontovou rovnováhu a vylučování vody z těla. Lékořice má též antibakteriální a antimykotické účinky.

    Nyní je na světe ještě jeden důvod, proč holdovat pendreku. Tým Jonathana Seckla z Univerzity v Edinburgu zjistil, že carbenoxolon izolovaný z lékořicového extraktu zmírňuje zhoršování paměti spojené se stárnutím. Tuto látku podávali 3x denně lidem, kteří byli ve věku, kdy se na fungování paměti začíná projevovat stáří. Po čtyřech týdnech užívání bylo zjištěno že si dotyční lépe pamatují náhodná slova a snadněji si vzpomínají na to, co podnikali o minulém víkendu. Carbenoxolon působí v mozku tak, že zde snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu. Ten se vyplavuje při stresu a lidé s chronicky vysokými hodnotami tohoto hormonu vykazují mimo jiné i zmenšení hippocampu v mozku. Jonathan Seckl věří, že právě v hippocampu se carbenoxolon váže na proteiny, které pak "probouzejí" geny užitečné pro zapamatování a vybavení informací.

    Dávkování
    Obvyklá denní dávka při krátkodobém použití je 1 kávová lžička drogy (1-4g práškovaného kořene) na šálek záparu, který se pije dvakrát až třikrát denně.

    Toxicita
    Droga není toxická, ale musí se užívat v přiměřených dávkách a pouze krátkodobě . Jinak může způsobit zvyšování hladiny sodíku a vody v organismu a vést ke ztrátě draslíku (příznaky zvýšené funkce kůry nadledvin). Lékořici by proto neměli užívat pacienti s existujícími poruchami srdeční činnosti a cévního sytému. Lékořice by se taktéž neměla používat v těhotenství a době kojení (tradičně se u lékořice uvádí abortivní účinky). Vynechávání menstruace může být také příznakem předávkování přípravkem obsahujícím lékořici. Proto, ačkoliv je lékořicový kořen široce používán v potravinářství jako doplněk upravující chuť (sladkost), mnohé státy limitují obsah drogy v konečném produktu.

    Interakce
    Lékořice může ovlivňovat existující léčbu pohlavními hormony nebo léčbu snižující hladinu krevního cukru.

    Další význam
    Lékořice lysá se používá v cukrářství, přidává se do likérů a nealkoholických nápojů. "Pendrek", dětmi milovaná cukrovinka, je vlastně zahuštěný a upravený extrakt z lékořicového kořene. Klasický postup při výrobě lékořiny (liznice či pendreku) je poměrně jednoduchý. Kořen lékořice se nakrájí na drobné kousky, rozmačká a umele v mlýnku. Získáme výtažek, který se vaří v měděném kotli až nabude hnědočerné barvy a zhoustne. Do obchodů se dostával lékořicový extrakt jako dlouhé, tmavé válečky - pendrek. Název je patrně zkomolenina z německého Bärendreck ("medvědí lejno"). Za studena je hmota křehká, za tepla se mění na ohebnou a tažnou.

    Lékořice se také přidávala do piva, kde působí jako pěnící přísada. Této vlastnosti lékořicového kořene se dříve využívalo i při výrobě náplní do hasicích přístrojů. Lékořicí se upravuje chuť tabáku. Lékořice je také důležitou surovinou ve farmaceutickém průmyslu - používá se jako chuťové korigens při výrobě léků, i jako plnidlo při přípravě pilulkové hmoty. V minulosti měla lékořice poměrně široké technické použití. Přidávala se do leštidel, malířských barev, tuše a inkoustů. Lékořice lysá je rovněž významnou medonosnou rostlinou.

    Zajímavosti
    Původní obyvatelé severoamerického kontinentu používali k obdobným účelům kořen, případně list domácího druhu lékořice - Glycyrrhiza lepidota . Z celé řady domorodých kmenů, kteří lékořici používali se blíže zastavíme např. u Siouxů. Zápar z listí používali při bolesti uší. Dětem, které trpěly horečkami se podával zápar z kořenů lékořice Glycyrrhiza lepidota . Při bolestech zubů Siouxové žvýkali lékořicový kořen. Kořen také používali při léčbě koní.

    Tradiční čínská medicína si velice cení a považuje příbuzného druhu lékořice, lékořice uralské ( Glycyrrhiza uralensis Fisch. ex DC.). Spolu s ženšenem patří k pilířům tradiční čínské fytoterapie. Obě rostliny mají tonifikační účinky a jsou spojovány s dlouhověkostí. Lékořice je nazývána "guobao" neboli "posvátný národní poklad". Ve směsích bylin zlepšuje jejich chuť, harmonizuje a prodlužuje jejich účinek a prospívá všem orgánům. Kořen lékořice uralské se používá při nachlazení, žaludečních a dvanáctníkových vředech, diabetu, otravě alkoholem, kožních vyrážkách aj.

    Sirup proti kašli
    1,2 l vody; 1 čaj. lžička lněných semínek; 25 g kořene lékořice; 100 g rozinek, 100g cukru, 1 pol. lžíce octa. První 4 složky vaříme tak dlouho, dokud nezískáme obsah 0,9 l. Přidáme cukr a ocet a řádně promícháme. Podáváme před spaním.

    Kašel dráždivý - uklidnění
    15 g kozlíku lékařského; 15 g rozinek; 15 g anýzu; 15 g lékořice.Byliny přelijte vodou a přiveďte k varu. Čaj je vhodný přisladit medem.

    Metabolismus - úprava
    1čaj. lžička kůry olše - řešetláku, 1čaj. lžička lékořicového kořene, 1čaj. lžička kořene a listů smetanky a 1čaj. lžička violky trojbarevné. Namočte jednu polévkovou lžíci uvedené směsi bylin v 1 l studené vody a nechejte 3 hodiny louhovat. Pak směs přiveďte k varu, odstavte a přikryjte na 15 minut. Užívejte 2 polévkové lžíce denně.

    Ústní voda
    30 g kořene lékořice; 500 ml vody. Kořen zalijte studenou vodou, přiveďte k varu a vařte 15 minut. Používejte na afty a záněty ústní dutiny.

    Směs k urychlení léčby spalniček
    4 díly světlice; 4 d. meduňky; 2 d. lékořice; 2 d. květů černého bezu; 1 d. listů violky. Čajovou lžičku směsi vaříme 3 minuty ve třech šálcích vody a poté necháme 10 min stát. Dávkování : 3 x denně jeden šálek čaje.

    Autor: Jiří Široký

     

  • Měsíček lékařský

    Tato okrasná bylina s oranžově žlutými květy má velmi široké terapeutické působení. Používá se zevně i vnitřně. Drogou je květ, přesněji řečeno obvodové okvětní jazýčky (Flos calendulae sine calice), případně i celý květ s kalichem (Flos calendulae cum calice). Latinský název měsíčku je převzatý z římského názvu prvního dne v měsíci, což je spojené buď s dlouhou dobou kvetení této léčivky, nebo s jejím počtem jazykovitých květů, kterých je jako dnů v měsíci.

    Popis: Měsíček lékařský je jednoletá, 30–50 cm vysoká bylina s vřetenovitým kořenem a s přímou větvenou, žláznatě pýřitou lodyhou. Přisedlé listy jsou celokrajné, spodní kopisťovité, vrchní podlouhlé, kopinaté, chlupaté. Květy jsou oranžové či žluté úbory o průměru 4–6 cm. Plodem jsou srpovitě zahnuté nažky, na hřbetní straně ostnité, hrubě příčně rýhované. Měsíček dobře roste ve slunných polohách, na každé půdě. Při klíčení žádá dostatek vláhy. Kvete od června do podzimu. Jsou-li květy měsíčku po sedmé hodině ranní ještě zavřené, je možné ten den očekávat déšť.

    Rozšíření: Měsíček patří k našim nejstarším letničkám známým z venkovských i klášterních zahrad. Nejspíš vznikl jako prastarý a ustálený kříženec druhů měsíčku polokřovitého z evropského Středomoří a měsíčku hvězdovitého ze Sicílie a severní Afriky.

    Historie užití: Měsíček je u nás znám už od 12. století a zdomácněl natolik, že se někdy stává plevelem. Naši praktičtí předkové ocenili především jeho léčebné účinky. Používali jej však již i staří Egypťané jako omlazující prostředek, hinduisté jím zdobili oltáře v chrámech, Peršané a Řekové jazykovitými květy zdobili jídla. I dnes se měsíček v mnoha zemích Evropy přidává do polévek a do dušeného masa na dochucení nebo k přibarvení sýrů a másla. U nás se pěstuje v zahrádkách jako okrasná květina, ale i ve velkém pro potřeby farmaceutického průmyslu.

    Sběr: Okvětní plátky či celé květy měsíčku sbíráme od června do srpna, někdy i v září. Nejvhodnější je pěkný slunečný den a doba krátce před polednem. Snažíme se vybírat hlavně oranžové květy, které jsou prý účinnější než květy žluté. Droga se suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Usušená droga by měla být chráněna před světlem. Protože snadno přijímá vzdušnou vlhkost, doporučuje se její občasné přesušení. Usušená droga by měla mít stejnou barvu jako původně sbírané květy. Poměr seschnutí je 6 až 8 : 1.

    Pěstování: Existuje více odrůd, které se liší barvou květů (oranžové, žluté, s tmavším středem) nebo výškou rostliny. Pěstování je velmi snadné, je to rostlina vhodná pro dětské i dospělé začátečníky. Měsíček je nenáročný na polohu, dobře poroste na plném slunci i v polostínu. Půda by měla být výživná, při sušším pěstování se zlepšuje kvalita květů i listů. Množí se semeny, která se vysévají přímo na stanoviště na podzim nebo na jaře (březen až květen), případně se mohou rostlinky předpěstovat v pařeništi (únor až březen). První květy se objeví asi 10 týdnů po výsevu.

    Účinné látky: Květy měsíčku obsahují cenné léčivé látky, mezi něž patří éterické oleje, hořčina calanden, organická barviva, kyselina salicylová, tuky, vosky, saponiny, pryskyřice, flavonoidy, slizy, organické kyseliny, vitamin C a další méně známé a neznámé látky.

    Účinky na organismus: Při zevním potírání má měsíček výborné účinky na odstraňování křečových žil, urychluje hojení ran, proleženin, působí zároveň protizánětlivě. Při vnitřním podávání příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, zlepšuje činnost trávicí soustavy. Působí na nervový systém, má mírně sedativní účinky. Zlepšuje práci srdce, používá se v gynekologii na ženské potíže buď samostatně, nebo v kombinaci s řebříčkem nebo kontryhelem. Bylo zjištěno protirakovinné působení měsíčku, zejména v oblasti trávicího traktu a ženských orgánů. Měsíček lékařský lze použít při léčbě vředových chorob, urychluje granulaci tkáně, hojí a pročišťuje.

    Droga má klinicky dokázaný slabý protikřečový účinek, podporuje vylučování žluči a snižuje pocení. Pro svoje hojivé a antiseptické účinky se zařazuje mezi vynikající prostředky k ošetření suché pokožky a popraskaných rtů. Velké uplatnění proto našel měsíček i v kosmetice.

    V lidovém léčitelství se používá většinou ve formě tinktur nebo mastí na obklady proleženin. I v moderní medicíně je extrakt z měsíčku složkou mastí na bércové vředy, křečové žíly a proleženiny. Vojenští lékaři jej používali během občanské války v Americe k léčbě otevřených ran.

    Využití měsíčku při přípravě čajů na choroby žaludku a žlučníku je už dnes řídké. Bylo vhodné a velmi šetrné pro pacienty alkoholiky. Extrakt z květů bývá často složkou přípravků používaných po trhání zubů. Velmi známý je měsíčkový olej, který se získává macerací květů. Jeho příznivé léčivé vlastnosti se využívají v mnohých kožních preparátech a v aromaterapii. Uklidňuje a hojí zanícenou pokožku, omrzliny, trhlinky na prsních bradavkách při kojení – pro dítě toxický není.

      

    Použití: Čaj (popřípadě nálev) z měsíčku je velice účinný zvláště u zánětlivých stavů, u gynekologických onemocnění, reguluje menstruaci, u nemocí slinivky břišní, při špatném zažívání. Má i působnost protirakovinnou, zvláště preventivní (v gynekologii). Působí příznivě na poruchy krevního oběhu, nemoci jater, při infekční žloutence, pročišťuje krev . Pokud se pije pravidelně, upravuje činnost srdečního svalu. Pije se při onemocnění žaludku a střev, při žaludečních křečích a vředech, stejně jako při zánětu tlustého střeva. Doporučuje se při silných průjmech, vodnatelné a krvavé moči. Používá se i na doléčení paratyfu. Vyhání z těla dokonce i škrkavky. Opatrné vymývání očí vlažným čajem způsobuje zlepšení ostrosti zraku a obecně čaj hojí oční i ušní záněty. Odvar lze použít i jako kloktadlo dutiny ústní. Čaj se připravuje z jedné čajové lžičky drogy na 100 až 150 ml vody, doba varu by však neměla překročit 1 až 2 minuty. Při přípravě roztoků pro vnější aplikaci se doporučuje zvýšit koncentraci odvaru 2krát až 3krát. Zde je hlavní použití při omývání a koupeli zanícených ran, bércových vředů a míst postižených plísňovým onemocněním.

    Mast z měsíčku odstraňuje ve velmi krátké době bolesti a silné napětí spojené s pooperačními jizvami a výrazně urychluje jejich hojení. Doporučuje se ji používat i při křečových žilách, zánětech žil, nehojících se bércových vředech, omrzlinách a spáleninách. Dále se používá na vředy prsů, a to i rakovinného původu . Vhodné je i její použití při plísni na nohách. Obecně ji lze doporučit při jakýchkoliv kožních problémech.

    Podobně jako odvar pro zevní použití či mast lze použít i tinkturu z měsíčkových květů. Ta se před použitím rozpustí v převařené vodě nebo (pro zvýšení účinnosti) v měsíčkovém čaji.

    Šťávu z čerstvých měsíčkových květů lze použít proti bradavicím a svrabu (v tomto případě je však nezbytné též navštívit lékaře).

    Toxicita a vedlejší účinky: Při používání odpovídajících dávek nemá droga nežádoucí vedlejší účinky ani není toxická.

    Další význam: Květy měsíčku využíváme i v domácnosti. Povařením jazykovitých květů získáme jasné žluté barvivo a můžeme je přidávat i do jídel, kterým chceme vylepšit barvu. Okvětními plátky lze příležitostně i dekorovat maso, studené mísy, pomazánky a ovocné saláty. Vynikající je též osvěžující čaj z čerstvých květů. Syrové i suché jazykovité květy můžeme přidat do krémů a do koupelí s hojivými, čisticími a změkčujícími účinky. Velmi svěže vypadá sytě oranžové zbarvení měsíčku i v suchých dekoračních kyticích. V předjarním období si můžeme měsíček narychlit ve skleníku.

    Směs na čištění krve: 30 g měsíčku, 10 g kopřivy, 10 g řebříčku; jednu čajovou lžičku spaříme v 0,25 litru vřelé vody a krátce vyluhujeme. Pijeme 2 – 3x denně po malých doušcích.

    Příprava měsíčkové masti: Na 1 kg vepřového sádla (lze si vyškvařit nebo zakoupit již vyškvařené sádlo bez škvarků) potřebujeme hrst okvětních lístků měsíčku lékařského (není třeba s ním šetřit). Lze pochopitelně použít i celé květy, ale samotné okvětní lístky jsou vhodnější. Pokud nemáme čerstvé okvětní lístky, lze použít i sušené. Některé recepty doporučují lístky nejprve nechat chvíli macerovat v čistém lihu a poté celé smíchat s rozpuštěným sádlem, ale je zcela dostačující je dát do rozpuštěného sádla jen tak. Pro lepší vůni je možné přidat levanduli. Poté se sádlo s lístky nechá ztuhnout. Pak se nechá 2x až 3x opět rozpustit a ztuhnout (nevařit, jen rozpustit a promíchat). Poté se celá směs nechá alespoň týden v chladu. Po týdnu opět rozpustíme a přecedíme přes plátno nebo umělohmotné sítko (styk s kovem není vhodný, a proto i hrnec, ve kterém sádlo rozpouštíme, by měl být skleněný či smaltovaný). Ve vychládající směsi důkladně rozmícháme asi polévkovou lžíci glycerinu (glycerolu) nebo trochu indulony pro zvláčnění. Není to nezbytné, ale mast se potom lépe roztírá. Mastí pak plníme připravené dokonale suché kelímky. Uzavíráme je až po ztuhnutí, jinak by se na víčku mohla vysrážet vlhkost a mast by mohla zplesnivět. Z tohoto důvodu dáváme během celého procesu výroby pozor, aby se do ní nedostala voda.

    Autor: Jiří Široký

     

  • Kardamom

    KARDAMOMOVÁ SILICE
    Kardamom (Elettaria cardamomum) se pro své blahodárné účinky využívá už mnoho tisíc let. Pochází z Indie, odtud se rozšířil do Číny a ve 4. století př. n. l. byl dovezen do Řecka. Je jedním z nejstarších a nejznámějších olejů. Původně se kardamovník vyskytoval v tzv. Kardamomových horách při jihozápadním pobřeží Indie.

    „Všeobecně posilující účinek kardamomu spočívá v jeho schopnosti posilovat energii čchi sleziny – slinivky, hlavního orgánu odpovědného za přeměnu potravy a nápojů v čchi a krev. Kdykoli nedostatečnost slezinné čchi vyvolá letargii, nechuť k jídlu a zastavení stolice, lze doporučit kardamomové silice.“

    Gabriel Mojay: Aromaterapie pro léčení duše

    Dnes se pěstuje také v Guatemale, na Srí Lance a v Tanzanii. Od středověku se dovážela semena do našich zemí pod názvem rajská zrna, pro jejich schopnost potírat vnitřní neduhy. Zajímavé je jeho řecké pojmenování καρδιά = srdce + τέλειος = bezvadný, tj. bezvadné koření v chorobách srdečních. V Přední Indii nazývají tuto rostlinu Elletari. O kardamomu se můžeme dočíst ve starých herbářích, citujme alespoň Mathioliho herbář: „Cardamomi aneb rajská zrna jsou k užívání dobrá těm, s nimiž třesení srdce, omdlévání a závrať zápasí…“ Kardamom jako podpůrný prostředek využívá už mnoho tisíc let tradiční čínská medicína i ájurvéda. Doporučoval ho i Hippokrates.

    Kardamomová silice je také nedílnou součástí parfémářského průmyslu a v parfémech udává střední tón.

    Jak poznáme kardamovník?
    Kardamovník je rostlina podobná rákosu, dorůstající do výšky až tři metry. Má protáhlé listy, malé žluté květy s růžovým až fialovým okrajem a malé světle žluté plody. Květy kardamomu jsou podobného složení jako květy zázvoru a náleží do společné čeledi rostlin zázvorovitých (zingiberaceae). Plody obsahují červenohnědá vejčitá semena, která se jako koření drtí na prášek nebo ponechávají vcelku. Semena jsou zdrojem silice. Rostlina kvete a plodí pouze v oblasti tropů, neboť vyžaduje vysokou vlhkost, teplotu minimálně 22 °C a nadmořskou výšku mezi 700 až 1500 m n. m. V mírném pásmu se dá pěstovat ve skleníku pro své zajímavé listy.

    Vlastnosti kardamomové silice
    Kardamomová silice je jako většina silic z koření horké a suché povahy. Má harmonizující a vyrovnávající účinky, což znamená, že kardamomový olej je vhodný i pro začátečníky. Tradičně se silice z kardamomu používala a používá hlavně při zažívacích potížích. V indické Materia Medica je olej uveden jako účinný prostředek proti nevolnosti.

    ZPŮSOB ZÍSKÁVÁNÍ SILICE: Parní destilací ze semen. Ze 30 kg sušených semen se získá 1 kg bezbarvé silice.
    AROMA: Teplé, exotické, kořeněné, sladké, balzámové
    POVAHA (dle teploty a vlhkosti): Teplá a suchá
    PŘEVLÁDAJÍCÍ ENERGIE (dle čínského pentagramu): ZEMĚ – slinivka, slezina
    Hlavní obsahové látky a terapeutické vlastnosti
    Cardamomová silice obsahuje převážně terpenické estery (alfa-terpinyl acetát 40 %), terpenické oxidy (1,8-cineol 30 %), linalyl acetát (6 %), limonen, borneol, pinen, mircen, citral, linalol, sabinen a další.
    Vzhledem k velkému množství 1,8-cineolu má podle odborných studií inhibiční účinek proti množení bakterií a virů. Další průběžné studie prokazují účinnost 1,8-cineolu na snížení bronchiálního astmatu (PumMed 2004). Silice také vykazovala silnou antibakteriální aktivitu proti mikroorganismům Staphylococcus aureus, Bacillus cereus, Escherichia coli a Salmonella (Journal of Science 2008). U borneolu, nedílné složky silice, bylo prokázáno, že je velmi efektivní antagonista acetylcholinu (Cabo a kol. 1986), a je možné, že je to právě borneol, který má účinek proti zvracení a nevolnosti (J. Buckle 2008).

    Kardamom se užívá především při trávicích potížích, proti plynatosti,břišním křečím a zvracení. Také usnadňuje vykašlávání (ředí hlen) a působí antibakteriálně, takže je vhodný i při infekcích dýchacího systému. Usnadňuje odvodnění a tok lymfy. Silice z kardamomu podporuje, na rozdíl od ostatních horkých silic, kromě tvorby noradrenalinu také tvorbu serotoninu, a proto působí především jako vyrovnávající a harmonizační prostředek. Zklidňuje při vnitřním neklidu, nervozitě, žaludečních a trávicích neurózách a nespavosti, ale zároveň dodává energii a odvahu k novým začátkům. Posiluje koncentraci, proto je vhodný jako podpora při studiu nebo při zkouškách, prezentacích apod. Jeho teplé aroma přináší pocit přijetí, jistoty, stability a zakořenění. Používá se tedy při práci s tématem „uzemnění“, bezpečné existence v hmotném světě.
    Silici lze použít k ošetření ran a kožní a nehtové plísně.

     

     

     

    Využití kardamomu v praxi
    Zažívání
    při trávicích potížích
    proti plynatosti
    při břišních křečích
    zvracení
    Dýchací systém
    usnadňuje vykašlávání (ředí hlen)
    působí antibakteriálně – při infekcích dýchacího systému
    usnadňuje odvodnění a tok lymfy
    Psychika
    působí jako vyrovnávající a harmonizační prostředek
    podporuje tvorbu noradrenalinu
    podporuje tvorbu serotoninu
    zklidňuje při vnitřním neklidu, nervozitě,
    pomáhá při žaludečních a trávicích neurózách
    pomáhá při nespavosti
    dodává energii a odvahu k novým začátkům
    podpora při studiu nebo zkouškách, prezentacích apod.
    jeho teplé aroma přináší pocit přijetí, jistoty, stability a zakořenění; používá se při práci s tématem „uzemnění“, bezpečné existence v hmotném světě
    Péče o tělo
    k ošetření ran
    k ošetření kožní a nehtové plísně
    Diochi léčí, Diocho pomáhá. Proto najdete kardamomovou silici v těchto přípravcích:
    Astofresh tablety – bioinformační specialita
    Bioinformační posilující doplněk stravy vyrobený ze silic vybraných rostlin. Rychle se vstřebává a navrací tělu svěžest a vitalitu. Harmonizuje především meridián žaludku, sleziny se slinivkou a plic. Díky tomu si tělo samo přirozenou cestou upravuje problémy, které se pojí k disharmonii v těchto meridiánech a následujících oblastech. Trávicí systém, hormonální systém, plíce, aktivace a harmonizace organismu.

    Astofresh – bioinformační kapky
    Astofresh je bioinformační posilující doplněk stravy vyrobený ze silic vybraných rostlin. Rychle se vstřebává, navrací tělu svěžest a vitalitu. Astofresh tak napomáhá při onemocněních horních cest dýchacích. Přispívá ke tlumení kašle, pomáhá při dýchacích potížích a zklidňuje bolesti v krku. Při nachlazení odstartuje vylučování hlenu z plic a celkově osvěžuje organismus.

    Reference:
    František Polívka: Rostliny cizích zemí, Nakladatelství R. Prombergra 1908
    Gill Farrer-Halls: Aromaterapie od A do Z, Metafora 2007
    Gabriel Mojay: Aromaterapie pro léčení duše, Alternativa 2008
    Jane Buckle: Clinical Aromatherapy, Elsevier Science 2008
    Journal of Science of Food and Agriculture, 2008, 88, 2, 280–289
    U. R. Juergens, T. Engelen, K. Racké, M. Stober, A. Gillissen, H. Vetter: Inhibitory activity of 1,8-cineol (eucalyptol) on cytokine production in cultured human lymphocytes and monocytes, Department of Pneumology, Allergology and Sleep Medicine, Medical Outpatient Clinic, Bonn University Hospital, Wilhelmestrasse 35-37, Bonn D-53111, Germany
    Gastroprotective effect of cardamom, Elettaria cardamomum Maton. fruits in rats. http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0378874105004782#
    V. Gochev et al.: Low temperature extraction of essential oil bearing plants by liquefied gases, seeds from cardamom (Elletaria cardamomum /L. Maton/), J.BioSci.Biotech 2012
    J. Cabo, M. Crespo, J. Jimenez et al.: The spasmolytic activity of various aromatic plants from the province of Granada. The activity of the major components of their essential oils. Plantes Medicinales et Phytotherapie, 1986, 20, 3, 213–218

     

  • Nepravidelná menstruace

    Při takových poruchách je potřeba zharmonizovat hor- monální systém ženy. Doporučuji Estrozin, Detoxin stejně jako v předchozím případě. Dále doplníme Cytonicem v dávce 2x 1 kapsle.

    Příčiny  z pohledu klasické medicíny

    Nadváha až obezita – jídelníček příliš bohatý na sacharidy
    Náhlá omezující dieta
    Příliš náročné cvičení, které ubere tělu energii
    Vysazení hormonální antikoncepce po delší době – tělo si potřebuje znovu nastavit svoji hormonální hladinu
    Menopauza čili klimakterium - nástup menopauzy urychlují celkově horší životní podmínky, kouření a brzký nástup první menstruace

    Další možné příčiny:
    Polymenorea - častější menstruace, která přichází dříve jak po 23 dnech od prvního dne poslední menstruace.
    Oligomenorea - je naopak výrazně zpožděná menstruace, která přichází po více jak 36 dnech od prvního dne poslední menstruace.
    Amenorea – chybějící menstruace, často při anorexii (duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle).
    Endometrióza - onemocnění, během něhož se ložiska tkáně podobající se tkáni vystýlající za normálních podmínek dělohu vyskytují i mimo ni
    Děložní myom - nezhoubný nádor, který vyrůstá z hladké svaloviny děložní stěny

  • Zánět prsu

    Příčiny  z pohledu klasické medicíny

    Jako příčina vzniku zánětu se udává ucpání mlékovodů a nadprodukce mléka spolu s bakterií. Onemocnění vyvolává často bakterie Staphylococcus aureus. Dalšími bakteriemi jsou např. streptokoky.

  • Premenstruační syndrom

    Příčiny  z pohledu klasické medicíny

    Příčinou jsou hormonální změny během menstruačního cyklu, které se cyklicky opakují. Příznaky vznikají obvykle několik dnů (až týdne) před menstruací. Některé ženy premenstruačním syndromem vůbec netrpí, u některých jsou projevy mírné a u některých až nesnesitelné. Důvodem může být určitá individuální odolnost, která je geneticky podmíněná. Zhoršení příznaků se může objevit v důsledku stresu, požití alkoholu, nadměrného množství kávy a dalších nápojů obsahujících kofein.

     

  • Slinivka břišní

    Endokrinní funkce – slinivka vylučuje z Langerhansenových ostrůvků hormon inzulin a glukagon, které regulují hladinu glukózy v krvi.
    Exokrinní funkce – vylučování pankreatické šťávy – bezbarvé tekutiny, která se skládá z vody, trypsinu pro snadnější štěpení bílkovin, alfa amylázy pro štěpení cukrů, lipázy na štěpení tuků.
    Pankreatická šťáva také vylučuje bikarbonát sodný, který neutralizuje kyselé prostředí v duodenu.

    Sekrece pankreatické šťávy je řízena nervově a zejména vlivem chemických látek, jejichž tvorba je zahájena podrážděním sliznice kyselým žaludečním obsahem. Kyselý obsah stimuluje tvorbu enzymu sekretinu, který zevní cestou podporuje tvorbu a sekreci pankreatických šťáv do duodena.

    Při autoimunitním onemocnění diabetes 1. typu dochází k likvidaci Langerhansenových ostrůvků a vymizení produkce inzulínu. Nemoný je odkázán na trvalé dodávání inzulinu z vnějšku.

    Při diabetu 2. typu dochází k rezistenci na inzulin, časný průběh nemoci lze zvrátit režimovými opatřeními - dietou, pohybem.

  • Štítná žláza
  • Vlasy
  • Pochva
  • Prostata
  • Děloha
  • Vaječníky
  • Osteoporóza

    Příčiny  z pohledu klasické medicíny

    Ve většině případů věkem podmíněné, fyziologické řídnutí kostí, patologické jako důsledek dlouhodobé terapie kortizonem nebo heparinem nebo onemocněním střev.
    K rizikovým faktorům patří kromě jiného nedostatek pohybu, podváha, kouření, nadměrné požívání alkoholu, častá konzumace rafinovaného cukru, nedostatečný přísun vápníku a vitamínu D.

     

     

  • Meridián sleziny a slinivky

     

    Obecná charakteristika jinová dráha probíhající vzestupně od nohy k hrudníku
    Pod vlivem je

    oči

    uši

    jazyk

    postranní části hrudníku

    ramena a lokty

    Sdružený orgán

    žaludek

    Element země
    Měsíc září
    Maximální čas 0í - 11 hod. 
    Povrchové tkáně  měkké vazivo, podkoží
    Nálady starosti
    Barva  oranžová

     

    Symptomy

    Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

    • Vliv na imunitu, anemie, poruchy elasticity cév, krvácivost, modřiny, bolesti jazyka a tuhnutí kořenu jazyka, po jídle nutkání zvracet, bolesti žaludku a břicha, střevní poruchy, nadýmání břicha, diabetes, prudké bolesti pod srdcem, řídká stolice a průjem s pocitem nedostatečného vyprázdnění, zablo¬kování vody v organismu, žloutenka, neschopnost stabilního spánku, opuchliny na vnitřní straně kolen a stehen, pocit chladu v končetinách, pocity slabosti - zejména dolních končetin, slabost a tíha v celém těle, celková únava, pocity chladu na vnitřní straně stehen a kolen, nedostatek energie, vodnaté výtoky z nosu, krku, úst a jiných sliznic, bolesti v průběhu dráhy, pocení, alergie na potraviny.

     Psychické projevy energetické nerovnováhy:

    • Soužení - starosti, otevřenost, špatná paměť a vyjadřování, zmatené, těžkopádné a pomalé myšlení, nesoustředěnost, tréma, prchavé myšlenky a utkvělé představy, nutkavé konání a dogmatismus, nedůvěra, přílišná starostlivost a sebelítost, úzkostné stavy, duševní labilita, podezíravost, smutek, žárlivost.
  • Meridián tří zářičů

     

    Obecná charakteristika jangová dráha probíhající vzestupně od ruky k hlavě
    Pod vlivem je

    oči

    uši

    jazyk

    postranní části hrudníku

    ramena a lokty

    Sdružený orgán

    osrdečník

    Element oheň
    Měsíc srpen
    Maximální čas 21 - 23 hod. 
    Povrchové tkáně  arterie
    Nálady radost
    Barva  růžová

     

    Symptomy

    Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

    • Nahluchlost, pocity hučení v uších, bolestivý zánět hrdla, pocení, poruchy termoregulace, oběhové potíže, vysoký tlak, bolesti zubů, bolesti břicha, poruchy zažívání, dýchání a poruchy funkce lymfatického systému, urogenitální potíže, inkontinence, kloubní potíže, revma, neuralgie v průběhu dráhy, oslabení imunity, alergie, zadržování tekutin a toxinů v organismu, otoky v průběhu dráhy, bolest vnějšího koutku oka, opuchnutí tváře v prostoru jařmové kosti, bolesti za uchem a na vnější straně ramene, v oblasti nadloktí, lokte a předloktí, neschopnost používat prsteníček.

     Psychické projevy energetické nerovnováhy:

    • Vznětlivost, zuřivost, panovačnost, deprese, nedostatek vstřícnosti ve společenských vztazích, přílišná starostlivost o sebe a své blízké, nedostatek vnitřní a vnější vyrovnanosti.
  • Meridián ledvin

     

    Obecná charakteristika jinová dráha probíhající vzestupně od nohy k hrudi
    Pod vlivem je

    kosti

    uši

    hrdlo

    mandle

    dolní končetiny

    plíce

    urogenitální orgány

    klouby

    páteř

    Sdružený orgán

    močový měchýř

    Element voda
    Měsíc únor
    Maximální čas 17 - 19 hod. 
    Povrchové tkáně  kosti
    Nálady strach
    Barva  modrá

     

    Symptomy

    Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

    • Všechny nemoci ledvin spojené s jejich funkcemi, záněty v hrdle, angíny, astma, onemocnění kůže a vedlejších dutin, poruchy sluchu, vnitřního ucha, ušní šelesty, nedoslýchavost, nechutenství, temné zbarvení obličeje, temné kruhy kolem očí, prosáknutá víčka, váčky pod očima, akné, ekzémy, suchost dlaní, suché hrdlo, poruchy rovnováhy. Dolní končetiny - ochablost, slabost a křeče. Střevní potíže, obecně poruchy zažívání, arytmie, bolesti srdce, únava, potřeba častého odpočívání, potíže v sexuální a hormonální oblasti, poruchy plodnosti, sklon k potratům, poruchy menstruace, prostata, opožděný růst, pomočování, časté močení, chronická únava, pocity bolesti a přecitlivělosti na bedrech, bolesti v průběhu dráhy, nehtů, vlasů, osteoporóza, kazivost zubů.

     

     Psychické projevy energetické nerovnováhy:

    • Lstivost, vztahovačnost, duševní neklid, nerozhodnost, váhavost, úzkostli- vost, netrpělivost, cynismus, podezřívavost, zapomnětlivost, snížená motivace, pocity beznaděje, tendence k rozladěnosti a smutku, fobie, nesmělost, bázlivost, obavy, strach o druhé, neodůvodněný strach, strach.

     

  • Sféra 4 - žaludek, slezina, slinivka - ASTOMIN
  • Sféra 11 - tonikum, životabudič - LEVAMIN
  • Sféra 10 - ženská hormonální sféra - ESTROZIN
  • Slezina

     

    Slezina má několik funkcí. Je článkem imunitní obrany organizmu. Dochází v ní k syntéze protilátek. Slouží také jako krevní filtr s velkým množstvím makrofágů. Ty pohlcují a destruují poškozené nebo zanikající erytrocyty, leukocyty, bakterie a další materiál. Podílí se na recyklaci železa. Funguje jako rezervoár krve. Ve slezině se normálně objevuje krvetvorba ve fetálním období. Po vytvoření funkční kostní dřeně tvorba krvetvorných elementů ve slezině zaniká a objevuje se teprve, když je v organizmu krvetvorných elementů málo.
    Slezina je zodpovědná za kvalitu imunitního systému. Čistí lymfatický systém a také odvádění chemických látek a barviv z těla, které získáváme např. potravou. Vstupuje do ní slezinná tepna, vystupuje slezinná žíla. Ve slezině se tepna větví na tepénky. Tyto tepénky nepřecházejí do sítě vlásečnic, ale vyprazdňují se přímo do sleziny. V dřeni jsou obaleny lymfatickou tkání. Ve vnitřku je vyplněna červenou a houbovitou dření.

    Tato dřeň (též označovaná jako pulpa), se skládá ze sítě cév, přerušovaných útvary lymfatické tkáně. Červenou část dřeně tvoří cévy, bílou část mízní tkáně. Nejbližšími sousedy sleziny v našem těle je žaludek a slinivka břišní. Hlavní význam sleziny spočívá v tom, že třídí zdravé a poškozené červené krvinky. Ty poškozené se zachycují v červené části pulpy a tam zaniknou. Naproti tomu bílá část pulpy se podílí na tvorbě protilátek.

    Podobně jako játra disponuje slezina a celý její orgánový okruh výraznou energií. Její emocí jsou starostlivost. Přehnané obavy a neustále se opakující vnitřní otázky: „Co když... Co kdyby...“

     

  • Meridián močového měchýře

     

    Obecná charakteristika jangová dráha probíhající vzestupně od ruky k hlavě
    Pod vlivem je

    hlava

    hrdlo

    šíje

    záda

    centrální nervový systém

    kůže

    kosti

     

    Sdružený orgán

    ledviny

    Element voda
    Měsíc leden
    Maximální čas 15-17 hod. 
    Povrchové tkáně  kosti
    Nálady strach
    Barva  tmavě modrá

     

    Symptomy

    Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

      Poruchy vodního hospodářství, bolesti hlavy, pocit vytlačování očí z hlavy, bolesti připomínající natažení na šíji, bolesti a ztuhlost páteře, bolesti svalů v oblasti šíje, zad, pasu a sedacích svalů, hemoroidy, horečnaté stavy se zimniční třesavkou, slzení, výtok řídkých hlenů nebo krve z nosu, onemocnění oční, zežloutnutí očního bělma, obtíže spojené s močením včetně inkontinence a častého močení, zadržování moče, zvětšení prostaty, nemoci kostí, některé formy artritidy a osteoporózy, předčasné vypadávání vlasů, jejich šedivění a ztráta lesku, poruchy sluchu, bolestivé pocity chladu v končetinách, asthma bronchiale.

     

     Psychické projevy energetické nerovnováhy:

      Duševní poruchy projevující se pomateností a záchvaty provázené ztrátou vědomí, depresivní stavy, neklid, bázlivost, nesmělost, bezohlednost, lehkovážnost, nedbalost, hyperaktivita s nepřiměřenými reakcemi na stres a s neschopností uvolnit se, ustrašenost, neschopnost mít vlastní cíl života.

     

  • Hemoroidy

    Příčiny  z pohledu klasické medicíny:

    Příčin vzniku hemoroidů je mnoho, dle dlouhodobého sledování bylo stanoveno několik rizikových faktorů:

    Zvyšování nitrobřišního tlaku u chronického silného kašle, zácpách spojených s usilovným tlačením při stolici vede k hemoroidům. Přispívají i další potíže při vyprazdňování jako jsou chronické průjmy. U žen se nitrobřišní tlak zvyšuje při těhotenství, protože zvětšená děloha tlačí na velké cévy.

    Tělesná konstituce – nadváha a obezita je velkým rizikem nejen při vzniku hemoroidů, ale i dalších závažnějších chorob.

    Stravovací návyky jsou velmi důležité, nedostatek vlákniny ve stravě a malý přísun tekutin vedou k možnosti vzniku hemoroidů, stolice je tužší a je větší pravděpodobnost, že poničí konečník. Také časté pití kávy, alkoholu není vhodné, protože odvodňují tělo a způsobují zahuštění stolice.

    Životní styl hraje velkou roli. Dlouhodobé sezení na tvrdé podložce v některých zaměstnáních, bez dostatku pohybu, ze sportů se nedoporučuje cyklistika pro zvýšený tlak na konečník.

    Genetika a vysoký věk – tenké žilní stěny a poruchy vaziva. 

     

     

  • Žaludek

    Žaludek bývá považován za hlavní orgán trávicího systému, ačkoli většina trávicích procesů, především vlastní vstřebávání živin, neprobíhá zde, ale až v jednotlivých úsecích střeva.

    Žaludek průměrné dospělé osoby pojme obsah 1 až 1,5 litru; každých 24 hodin vyrobí také zhruba stejné množství žaludečních šťáv, jejichž sekreci stimuluje jednak vzhled, vůně a chuť jídla, jednak vlastní vstup potravy do žaludku.

    Stavba žaludku odpovídá základní stavbě všech úseků trávicí trubice. Žaludeční stěny jsou tvořeny několika vrstvami podélné a kruhové svaloviny, jsou vystlány výstelkou ze speciálních žlázových buněk produkujících trávicí enzymy, kyselinu a hlen a jsou bohatě zásobeny krevními cévami a inervovány četnými nervy.

    Třebaže hlavní funkcí žaludku je pokračovat v rozkladu potravy, který byl zahájen v ústní dutině a dokončuje se v tenkém střevu, působí navíc jako jakýsi přechodný sklad. Kdyby tomu tak nebylo, museli bychom přijímat potravu každých zhruba dvacet minut, a nikoli – jak je to obvyklé – třikrát za den.

    Žaludek je tedy skladníkem a současně také překladačem potravy. Jeho horní, vakovitá část čili fundus zadržuje rychle snědenou potravu, kterou pak po částech dodává do dolní části – vlastní žaludeční dutiny.

    Žaludek působí i jako barman vyrábějící mixované nápoje. Silné svaly v jeho stěnách se každých dvacet sekund rytmicky stahují, a dovolují tak rozmačkat a rozdrtit obsah uvnitř na lepkavou a blátivou hmotu, které se říká trávenina, cizím slovem chymus. Rozmělnění potravy účinně napomáhají žaludeční šťávy, jejichž základní složkou je koncentrovaná kyselina chlorovodíková a enzym pepsin. Hlavní funkcí trávicího enzymu, který ke své činnosti vyžaduje právě kyselé prostředí, je štěpení bílkovin na jednoduché vstřebatelné polypeptidy tvořené řetězcem aminokyselin. Tvorba tráveniny trvá různě dlouho v závislosti na druhu požité potravy. Obecně lze říci, že čím je strava tučnější a bohatší, tím déle v žaludku setrvává. Potrava obsahující hodně tuků se zdržuje v žaludku nejdéle – až 6 hodin. Potrava obsahující převážně sacharidy (cukry) opouští žaludek již za 2 až 3 hodiny.
    Částečně natrávená potrava je v pravidelných intervalech stahy žaludku a uvolňováním svěrače vrátníku v dolní části žaludku vypuzována do dvanáctníku. Peristaltické pohyby se na žaludku objevují i při lačnění, tedy v období mezi jídly. Tato pohybová aktivita žaludku vzniká přibližně jednou za dvě hodiny a trvá několik minut.

    Žaludek plní rovněž funkci sterilizátoru. Již zmíněná kyselina chlorovodíková, vylučovaná nástěnnými buňkami žláz ve výstelce žaludeční stěny, bez milosti usmrcuje většinu virů ve zkažené nebo ne zcela čerstvé potravě.
    Všechny buňky povrchu žaludeční sliznice se postupně vyměňují v průběhu 1 až 3 dnů. Obnovná schopnost žaludeční sliznice je stejně jako u ostatních částí trávicího systému pozoruhodná.

     

     

     

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

// EOF