Krása začíná uvnitř

Čemeřice - Helleborus

Čemeřice - Helleborus Čemeřice - Helleborus

Čemeřice, jedovaté a čarodějné rostliny

Málokteré rostliny jsou opředeny tolika mýty jako jedovaté a záhadné čemeřice, s jejichž květy se můžete v přírodě setkat již brzy zjara a někdy již uprostřed zimy. Rod čemeřice (Helleborus) z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) zahrnuje asi 45 druhů rozšířených převážně v jižní a jihovýchodní Evropě a ve východní Asii. U nás se čemeřice vyskytují jen zplaněle, ale často se pěstují na zahrádkách. Oblíbeným druhem je čemeřice nachová (Helleborus purpurascens), až 45 cm vysoká bylina se silným lysým stonkem, který je na bázi hnědočerveně zabarvený. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, čepel dlanitě členěná, úkrojky kopinaté, pilovité a u báze celokrajné. Květy, asi 5 cm velké a sklopené dolů, rostou obvykle po třech. Okvětní lístky jsou na vnější straně purpurové, na vnitřní zelené. Kvete od února do dubna, ale když je mírná zima, rozkvete již v lednu.

Toxicita a magie

Již ve středověku se vědělo, že celá rostlina je jedovatá. Byla spojována se světem duchů a zemřelých. Vedle čemeřice nachové se využívala také čemeřice černá (Helleborus niger), s níž se lze také setkat na našich zahrádkách. Nejčastěji se čemeřice používala jako součást vykuřovadel. Vykuřování, jedna z nejstarších magicko-náboženských praktik, bývalo po staletí každodenní součástí života. Používalo se k rituální očistě, vymýtání i k uctívání božstev. Vykuřování čemeřicí podle tehdejšího mínění pomáhalo lidem posedlým duchy a zbavovalo člověka melancholie.

Kořen čemeřice zabalený v kousku bílého plátna chránil člověka před zlými duchy a před melancholií. Rozdrcený na prášek byl zase prostředkem lidové magie. Kdo jej sypal před sebou, mohl se zcela nepozorován dostat, kam chtěl. Rozdrcený sušený kořen smíchaný s česnekem a sirným květem se používal jako „Faustovo kuřidlo“. Když bylo kuřidlo nasypáno na žhavé dřevěné uhlí, a navíc byl úkon provázen pronášením tajných formulí, bylo možné podmanit si zlé duchy. Odvar z kořene se používal proti střevním parazitům. O oblíbenosti čemeřice svědčí množství lidových názvů, například: černé koření, černý elebor, hromové koření, kejchavičné koření, Kristova růže, svatodušní koření, zimní růže apod.

Použití v medicíně

Čemeřice obsahují jedovaté steroidní glykosidy: helleborein, helleborin, hellebortin a hellebrin. Helleborein má silně dráždivé účinky na sliznici a způsobuje zánět spojivek, kýchání apod. Při větších dávkách dráždí trávicí ústrojí. Helleborin má neurotoxické účinky. V lékařství se kdysi užíval hellebrin, protože zesiluje srdeční stah. Všechny steroidní glykosidy ale škodí srdci – vyvolávají srdeční arytmie a mohou způsobit srdeční zástavu. Otrava čemeřicí se projevuje pálením v ústech, silným sliněním, zvracením, průjmem a křečovými bolestmi zažívacího traktu. Pulz bývá pomalý a nepravidelný, zorničky rozšířené, člověk pociťuje slabost, závratě a upadá do bezvědomí. Prognóza otrav čemeřicí je vždy vážná a je třeba co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc. Bez lékařské pomoci může otrava skončit smrtí.

V současné době nemá čemeřice v oficiální medicíně žádné využití. Pro její vysokou toxicitu bylo od používání upuštěno. Našla však nové uplatnění jako zahradní květina kvetoucí časně zjara. Intenzivní kulturní šlechtění čemeřic sice nemá příliš dlouhou historii, ale byly již vyšlechtěny vcelku stabilní linie s květy velkými až 9 cm. Existují i rostliny s čistě bílými květy schopnými kvést tak, aby mohly být dodány na vánoční trh. Pokud vám tedy na zahradě žádná čemeřice nekvete, a dokonce ani neroste, neváhejte a nějakou si opatřete. 

Autor: Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.