Jestřabina lékařská

Jestřabina je trvalka, dorůstající do výšky i přes jeden metr, s vícehlavým odenkem a tuhou, přímou a nevětvenou lodyhou. Listy jsou lichozpeřené, krátce řapíkaté, tvořené čtyř až osmijařmými lístky, jenž jsou podlouhle eleptické nebo kopinaté. Plodem jsou lusky.

 Má ráda tepolo a vlhko, což jí z českých oblastí poskytuje například jižní Morava nebo část Polabí. Většinou se pak pěstuje jako krmivo.

Cílem sběru je kvetoucí nať, sbíraná během léta, nejlépe odpoledne kolem čtrnácté hodiny. Ojediněle se sbírají i plody po jejich dozrání, což bývá většinou v srpnu.

V semenech se nachází alkaloid peganin a také látka, zvaná galegin. V naťové droze se vyskytují flavonový glykosid galuteolin, aminokyseliny, saponiny, sacharidy, hořčiny, třísloviny a další účinné látky.

Jestřabina se používá jako podpůrný prostředek pro zvýšení tvorby mateřského mléka. Snižuje také hladinu krevního cukru u diabetu II. Typu, při kterém nemocný musí aplikovat inzulín a kromě toho také působí močopudně.

Obvyklou a vlastně jedinou lékovou formou je nálev, pčipravený běžným způsobem.

Účinek samotné jestřabiny jako takový je praktický slabý, a proto se používá, míchá v různých směsích. Jako podpůrný přípravek pro tvorbu mléka se míchá např. s fenyklem nebo s borůvkou nebo fazolovými listy.