Banner nové Sféry

V noci vládne melatonin

  • Napsal(a) MUDr. Radkin Honzák

Ve spánku strávíme třetinu života. Většina lidí spí ráda, jen někteří – jako například Edison – tvrdili a tvrdí, že je to ztráta času. Není to pravda, spánek není pasivní děj, během té doby, kdy nejsme při plném vědomí, se toho děje v těle i v mozku tolik užitečného, že bychom se bez toho neobešli.

Spánku potřebujeme každý svou porci, a tak není jednotná norma, ale věda o spánku říká, že do doby mezi pěti a devíti hodinami by se člověk měl vejít, a když mu jeho čas vyhovuje, tak je to v pořádku.

Po ulehnutí bychom měli do dvaceti minut vplout do prvního a pak do druhého spánkového stadia, které je tak mělké, že ještě můžeme při spánku registrovat, co se děje okolo nás. Teprve třetí stadium nás odděluje od okolního světa a ve čtvrtém je spánek tak hluboký, že je možné probuzení až po bolestivém podnětu (nebo po oslovení jménem, na které dotyční slyší). Zhruba za hodinu po usnutí se charakter spánku prudce změní (však se také tato fáze označuje jako paradoxní) a organismus se všestranně aktivuje. Zatímco až doteď se zpomaloval tep, dech, klesal krevní tlak, dokonce se zpomalovaly i mozkové vlny (proto také název „pomalovlnný spánek“) a všechny funkce zlenivěly, nyní nastává jejich probuzení. Badatelé o spánku říkají, že je to proto, aby člověk a s ním i další tvorové, kteří tento typ spánku mají, nebyl celou noc v bezvědomí a nestal se snadnou kořistí predátorů.

Celý cyklus trvá přibližně devadesát minut, pak se ještě jednou opakuje a v dalších cyklech už je spánek mělčí, paradoxního spánku a snů k ránu přibývá, aby se jedinec probudil patřičně osvěžený, čilý a schopný.

Paradoxní neboli REM-spánek má ale ještě další funkce. Během něj se nám totiž zdají sny, které si můžeme připomenout, pokud jsme probuzeni do pěti minut po jejich skončení; později už je zaspíme. Sen je fyziologický halucinatorní stav, dějí se nám v něm různé věci, a abychom nejednali ve shodě s halucinovaným dějem, máme dole v mozku pojistku, která vypne svaly, jež vzpřimují tělo proti gravitaci, a naše tělo se doslova zhroutí.

Tohoto mechanismu využil v 60. letech francouzský badatel o spánku Michel Jouvet, který mazaným způsobem „vygumoval“ kočkám sny, aby se dozvěděl, k čemu jsou dobré, co se bude dít, když jim budou scházet. Posadil kočky na dřevěné sokly do bazénu s vodou. Dokud kočka spala pomalovlnným spánkem, klimbala na podstavci, když však přišel REM-spánek, zhroutila se do vody, vzbudila se a vyšplhala se znovu na podstavec. Po několika takovýchto nocích kočky přestaly dbát o čistotu, byly agresivní a začaly se chovat homosexuálně. Pár let nato australský vědec Ian Oswald pojistku kočkám operativně odstranil a tak mohl pozorovat, jak se kočky ve snu chovají. Zajímavé bylo, že ty hodné a přítulné číči byly ve snu agresivní jako saně, zatímco ty denní potvory měly sny klidné, bez útočných prvků.

Člověk stráví v REM-fázi okolo 20 % spánkové doby, a pokud jí má méně, má REM tendenci prosadit se výrazněji příští noc. Dokonce při úplné spánkové deprivaci, tedy když nenecháme lidi vůbec spát, se může sen už druhou noc projevit jako halucinace. Jeho význam spočívá jednak v upevnění paměti a jednak ve zpracování těžkých, nepříjemných, stresových nebo úzkostných zkušeností. Některé léky, například ty, jež se používají pro uklidnění, nebo také alkohol, snižují procento REM spánku a způsobují to, že druhý den se člověk hůř koncentruje a má tendenci upadat do mikrospánků, jejichž největší riziko je kolem jedné hodiny po poledni.

Co se týká obsahu snu, jsou tu tři teorie: jedna říká, že sen skládá zkušenost ze včerejška, prohrabuje se přitom zkušenostmi minulými a dává nám informaci o důležitých věcech našeho života. Druhá je toho mínění, že naopak během snu se vyhazují z paměti nepotřebné vzpomínky, a ta třetí hlásá, že je to zcela nesmyslná práce mozku, skládanka, která nemá hlavu ani patu. Osobně se kloním k té první, protože jak moje sny, tak sny mých pacientů, které mě zajímají, ne vždycky, ale občas přinášejí velmi zajímavý vhled do situací, které se nám v bdělém stavu zdají těžké, nebo dokonce neřešitelné. Ve snu vzniklo dokonce několik objevů a melodie slavné písně Yesterday napadla jejího autora také ve snu. Když se svým snům věnujete, můžete si vytvořit docela zajímavé spojení se svým podvědomím; někdy mi pacienti, spíše však pacientky, sdělují, že „se jim několikrát zase zdálo o...“, a bylo to vždy, když se jim mění zdravotní stav. A já jim věřím a dáváme pak spolu na to pozor, abychom mohli včas zasáhnout, kdyby se něco kazilo.

V nejhlubší, čtvrté spánkové fázi, která je podobná hlubokému bezvědomí, zpracovává mozek paměťovou stopu z proběhlého dne. Lidská paměť se vůbec nepodobá paměti počítače, ani fotografii, je zajímavým způsobem poskládaná a také nepřesná a narušitelná. Dají se do ní vložit falešné vzpomínky poměrně snadno a její spolehlivost je nejistá.

Spánek je řízen dvěma systémy: cirkadiánním a homeostatickým.

Cirkadiánní (= okolo dne) systém je ovlivňován slunečním světlem; na sítnici máme kromě tyčinek a čípků, které nám umožňují vidění, ještě třetí světločivé buňky, které vedou hlavně bílé sluneční světlo nikoliv do zrakové kůry, ale přímo k „centrálnímu dirigentovi“, kterým je párové jádro v hypotalamu a jmenuje se nucleus suprachiasmaticus. To má napojení na šišinku a s nastupující tmou jí dá signál a šišinka začne do krve vypouštět hormon tmy, melatonin, který nám jednak zajišťuje spaní, jednak očišťuje organismus, protože patří mezi takzvané „zametače volných radikálů“. Melatonin vládne nad naším organismem až do rána a není rád, když se v noci svítí. Kolem šesté hodiny ráno jeho produkce ustává a místo něj začnou proudit do těla stresové hormony, které nám pomáhají zvládat každodenní zátěž. Tento systém také určuje, zda jsme „skřivánci“, kteří si musí vrznout v půl páté ráno, i kdyby je všichni chtěli umlátit, nebo „sovy“, které je obtížné dostat do postele před půlnocí.

Druhý systém, homeostatický, se týká rovnováhy doby spánku a doby bdění a je nastaven tak, že spouští pocit ospalosti (přes chemického posla zvaného adenosin) po nějaké době bdění. Pro příklad: když vstaneme ve tři hodiny ráno, budeme velmi ospalí už kolem páté odpoledne bez ohledu na to, že šišinka ještě dlouho nebude posílat do těla žádný melatonin. Tyhle dva systémy by se měly harmonicky doplňovat a člověk by se neměl příliš vyčleňovat z přírody a neměl by příliš vzdorovat rytmům určovaným Sluncem. Ono stačí, že za úplňku všichni spíme nejméně o čtvrthodiny méně, a to i tehdy, když žádný úplněk nevidíme. A že dalšími kritickými body pro citlivé lidi jsou období kolem jarní rovnodennosti a asi s dvoutýdenním zpožděním podzimní rovnodennost, kdy si jejich systém „není jistý“, zda bude dlouhý den a krátká noc, nebo zda to bude naopak, a může se docela rozložit, což se projevuje jako jarní a podzimní deprese, zhoršování některých nemocí, zejména trávicího systému, a zhoršenou výkonností. A do toho ještě přijdou úředníci s posunem času, který mnohé labilnější jedince doslova dorazí!

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.