Banner nové Sféry

Střevní mikrobiota: výrobce posvátného serotoninu

  • Napsal(a) MUDr. Radkin Honzák

Pokud vám „chutná život“, všechny horší věci nakonec „dobře strávíte“ a „nic vám neleží v žaludku“, ani se vám z ničeho nechce zvracet, dostáváte správné signály od svého útrobního mozku. Občas je skutečně nutné „se na něco vy...“, aby se člověk „z toho nepodělal“, a tak je to v pořádku.

Není to nic revolučního, jak se nám někdy snaží apoštolové údajně nových zjištění naznačit, věděl to už Hippokrates, když říkal, že všechny nemoci pocházejí z břicha. Franz Alexander zase zjistil, že břicho je nejzvučnější rezonanční deska emocí. „Že jsem tlustý, že mám břicho, o tom se šepce, jen jak mi tluče srdce se mě žádná nezepce,“ si stěžovali Voskovec a Werich v parodii na píseň Prodám srdce, a že jejich břicha byla podceňována neprávem, si teď ukážeme – jak říká popularizační klišé – ve světle nových poznatků.

Chodící zoologická zahrada
Jako doktor, který se věnuje psychosomatickému přístupu polovinu století, mohu říci, že zatímco biologicky přemýšlející odborníci často nejsou schopni vřadit do svého pohledu psychologickou dimenzi, jsou naopak zastánci „psycho“ skotomizováni (ignorace faktů či výkladu určité situace, pokud jsou nevhodné pro vlastní osobu) ve věcech týkajících se věcí z biologické oblasti.

Jestliže tedy dnes pašuju do psychologie tvrdé BIO poznatky, není to proto, že bych „psycho“ podceňoval, ale proto, abych ukázal to, bez čeho se neobejde (a pro dnešek to nebudeme komplikovat „socio“ složkou, a už vůbec ne aspektem spirituálním).
Člověk z hlediska biologického vůbec není jednotným organismem ve smyslu zvolání „jsme jedné krve ty a já“, ale spíš zoologickou zahradou, v níž žije několik podivuhodných druhů. Ano, tělo je složeno opravdu z masa a kostí, ale v každé naší buňce bydlí taková malá mrška, která se na Zemi objevila před třemi miliardami let a která se jmenuje mitochondrie. Mitochondrie se tu nějakou dobu jen tak potulovaly a čekaly trpělivě (skoro dvě miliardy let), až se objeví buňky s jádrem. Ve chvíli, kdy se tak stalo, se do nich tiše a bez řečí nastěhovaly. V jedné buňce jich může být i několik tisíc. Pracují zde, takže je máme rádi a přirovnáváme je k „buněčné elektrárně“.
Mitochondrie vyrábějí ATP, což je sloučenina nezbytná pro energii.
Co si myslet o jejich pravém poslání? Byly tu, přežily trilobity, přežily dinosaury, přežily blbouna nejapného, přežijou také všechny další druhy, které časem vymřou. Někdy si je představuju jako takové malé zahradnice, které si tu pěstují stále chutnější kedlubny (ale k tomu vás nenutím, to si jen tak blbnu).
A teď se několik let ví, že na našem těle a v našem těle žijí miliardy a biliony bakterií, parazitů, hub, virů a dalších malých potvor, kterých je desetkrát víc než všech buněk našeho těla.

Přílišná hygiena může i škodit
Jejich genom obsahuje přes čtyři miliony genů a ty spolu s našimi 21 000 to všechno řídí. Mají tedy mírnou převahu, ale vůbec nejsou zlé, jelikož jsou našemu organismu velice potřebné, pomáhají nám v trávicích procesech, ale také výrazně v dějích imunitních, ve tvorbě nervových přenašečů (neurotransmiterů), v řízení sekrece enzymů (například rozhodují o složení žluči), možná ještě někde jinde. Jejich vyhubení přílišnou hygienickou péčí, nebo – a to je ještě horší – zneužívanými antibiotiky, vede k řadě nemocí. Některé z nich už máme zmapované (alergie, autoimunitní choroby), některé máme zmapované částečně (obezita) a o některých se zčásti jen domýšlíme (autismus, který už se experimentálně léčí dodáním vajíček parazita Tenkohlavce prasečího). O dalších se teprve spekuluje, avšak hypotézy jsou to nosné, tedy dost pravděpodobné.
Ty bakterie, které máme ve střevech, vyrábějí podstatnou část slavné „mozkové chemie“, včetně vznešené a posvátné molekuly serotoninu.
Serotoninu zde vzniká téměř devadesát procent, dopaminu – nejvýznamnější molekuly v systému odměn, se zde tvoří plná polovina.
Devadesát procent z nich je tvořeno dvěma velkými skupinami. Jedna nese název Firmicuti (jmenují se tak, protože mají pevný a tuhý povrch; firmus je pevný a cutis je kůže), druhá skupina jsou Bakteroideti. Když firmikuti převáží nad bakteroidety, u člověka se začne projevovat obezita, protože firmikuti jsou schopni zpracovat i to, co se běžně do kalorií nepočítá. Naopak štíhlí lidé mají nadvládu bakteroidetů. Je zajímavé, že k převaze firmikutů přispívá nejen vysokotuková dieta a umělá sladidla, ale také narušení normálního rytmu spánek – bdění. Nadbytek firmikutů nacházíme rovněž u obtíží typu dráždivého tračníku. Zbývajících deset procent bakteriomu tvoří individuální směs, kterou si můžeme zčásti vyměňovat s blízkými osobami, zčásti vykrmovat specificky složenou stravou, nebo vyhubit přílišným používáním antibiotik.
Naopak dodání laktobacilu ve stravě napomáhá k normalizaci střevního bakteriomu. Dokonce prý chrání před rakovinou tlustého střeva.

Útrobní mozek pracuje ve tmě a tichu našeho břicha
Když lidé ještě jedli, co se dalo a co bylo poživatelné, tak tehdy se v Japonsku dostalo obyvatelům do jejich trávicího ústrojí plno genů z bakterií, které umějí zpracovat „mořskou zeleninu“ nori obsahující specifické sacharidy, po nichž má mnoho nezkušených snobů alergické reakce, když si dají opravdové sushi.
Trávicí systém je jakási podivuhodná trubice protažená naším tělem, něco jako dírka v korálku, a to, co je v ní, je vlastně mimo naše tělo, dokud se to její stěnou do něj nevstřebá. Vstřebávání začíná v tenkém střevě a podle starších údajů má resorpční plocha velikost až 300 m2, ale poslední zprávy ji podstatně změnšují – i tak je dost rozlehlá. Zde se vstřebává většina látek, v tlustém střevě (povrch „jen“ čtyři čtvereční metry) už pouze voda a minerály.
Ve stěně trávicí trubice je velká nervová pleteň, tak velká, že se jí říká útrobní mozek (gut brain, ENS = enterální nervový systém). Je dost samostatný a řídí celou řadu operací probíhajících v absolutní tmě našeho břicha. Má víc neuronů než celá mícha a ty směřují z největší části do X. mozkového nervu, což je nerv bloudivý neboli nervus vagus. Nervy i bakterie, o kterých bude ještě řeč, úzce navzájem spolupracují se složkami imunitního systému, kterých je ve střevě a kolem střeva naskládáno opravdu mnoho.
A v tomhle prostředí žijí bakterie a ostatní mrňavé potvory, které najdeme od dutiny ústní až po úplný konce trávicího traktu a je jich – jak již bylo řečeno – plno a pro ty pořádné, co mají rádi přesná čísla, je to přesně 100 bilionů. Jejich souhrnný název je střevní mikrobiom nebo také mikrobiota.

Užitečné bakterie nafasujeme při porodu od maminky
Lokneme si jich, když se tlačíme jejími porodními cestami a jak je nakoupíme, tak je v zásadě také máme po zbytek života. Půlka z nás nosí v žaludku Helicobacter, který – když se namíchne – je schopen nadělat nám vředy. Životní partner nositele, který ho nemá, ho ale také od něj „nechytne“.
Které dítě mělo smůlu, že se narodilo císařským řezem, si mikrobiomu nelokne, nějak si to nakonec poskládá, ale je v životě daleko náchylnější k alergiím a také k autoimunitním onemocněním.
To jsou takové, kdy si imunitní systém člověka poplete cíle a zaútočí také na vlastní tkáně, což je třeba případ cukrovky I. typu, kdy imunitní systém doslova vybije buňky pankreatu (slinivky břišní), nebo střevních zánětů.
Chudé dítě a navíc malé čuně si v dětství podstatně lépe zajistí jak střevní mikrobiom, tak některé prvky imunitního systému než bohaté dítě žijící v úzkostlivě čistém prostředí a krmené jen pečlivě vybranou a připravenou stravou.

Metoda ze čtvrtého století zachraňuje život
Jak důležitý pro život je střevní mikrobiom, poznali lékaři už dávno a léčili tak. K zapomenuté metodě ze čtvrtého století se vrátili osvícení klinici z Colorada, kteří pacientovi s těžkým střevním zánětem provedli transplantaci stolice od zdravého člověka (fekální transplantace) a zachránili mu tak život. Nedá se říci, že by se tento způsob léčby prováděl rutinně, ale v odborných kruzích už nevyvolává senzaci. Jedná se nejprve o získání stolice od zdravého dárce, většinou člena rodiny. Poté následuje úprava tohoto biologického materiálu. Nakonec se uskuteční vlastní transplantační krok, a to vpravení upravených výkalů do zažívacího traktu – obvykle tlustého střeva – nemocného.
Jihočeská univerzita zahájila ojedinělý projekt týkající se zde zmíněné problematiky. Není zaměřen na mikroby, ale na tvory, které jsme byli zvyklí považovat za zlé parazity a kteří možná jsou našemu zdraví užitečnější než mnohé léky.

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.