Banner nové Sféry

Přehodnocení vědy o výživě aneb Celek je víc než součet jednotlivých částí

  • Napsal(a) Mgr. Eva Dědková

Pokud věříte tomu, že věci se dají pochopit jen tehdy, porozumíme-li jejich částem, pak jste redukcionista. Naopak, stoupencem celostního přístupu je ten, kdo věří, že celek znamená víc než součet jednotlivých částí.

 Kdybychom dokázali smazat 2 000 let vědeckého pokroku a vrátili se do časů, kdy lidé uctívali přírodu bez toho, aby chápali její smysl a fungování, byli bychom zastánci celostního přístupu.

V několika posledních staletích i dnes však vítězí redukcionistický přístup. Sám o sobě není špatný, problematické však je, když si myslíme, že to, co vidíme, je celkový obraz skutečnosti, ne jenom její úzký výsek, když jsou tyto individuální pohledy chybně pokládány za popisy úplné pravdy. A je-li jakýkoli jiný pohled, který tuto „pravdu“ zpochybňuje, považován za nesprávný.

Redukcionismus pronikl do všech oblastí našeho života, dokonce až k lidské duši -- ta byla zredukována na mapu nervů a nervových spojení v mozku...Stále existují skutečnosti, které asi nikdy plně nepochopíme a u nichž se budeme muset smířit s tím, že je budeme pouze pozorovat. Vědecké údaje nevysvětlí inspiraci a úžas, který v nás vyvolává poslech krásné hudby, úvahy o počátku a konci všeho bytí. Tyto jevy jsou nepředstavitelně složité. Věda nikdy nebude schopna svět kolem nás plně popsat.

Někteří lidé si představují, že jednoho dne budeme schopni vytvořit lidské tělo doslova z ničeho, že k tomu potřebujeme pouze poznat všechny podrobnosti tohoto těla a vyvinout dostatečně výkonné superpočítače, které budou tento proces realizovat. Ale v případě biologických systémů, jako je lidské tělo, se jedná o naivitu.

Opravdový svět je složitý. Enzym není samostatně stojící jednotkou, je nedílnou součástí vyššího systému a jeho existence je spjata se systémem. A to platí i pro ostatní složky. Každá součást systému ovlivňuje jiné součásti a sama je jimi také ovlivňována. Odstranění či změna jakékoliv součásti postihuje celek, stejně jako má změna celku vliv na jeho součásti. V lidském těle neexistují žádné pevné hranice, které by oddělovaly jakoukoli část od ostatních. Redukcionistické modely jsou zde zbytečné. Jak daný enzym vypadá, z čeho je ložen, jak pracuje a proč to dělá, to vše je funkcí vyššího systému, kterým je lidské tělo. Sebelepší technologie tuto skutečnost nezmění.

Redukcionistický model, kterému jsme svěřili hledání pravdy a jehož objevy formují veřejnou politiku i naše osobní volby, předem odmítá myšlenku, že nemusí být vždy tím nejlepším způsobem vnímání a měření skutečnosti. Je tedy dogmatem. A ti nejlepší z nás fungují pouze v rámci hranic tohoto dogmatu: studují podrobnosti, přičemž si dostatečně neuvědomují, že existuje celek.
Triumf redukcionismu nad celostním přístupem infikoval i nejdůležitější principy výzkumu, infikoval vývoj zdravotních prostředků a služeb, mocné instituce proměnil na téměř neživé, postrádající jakýkoliv soucit a touhu učinit nás zdravými a šťastnými.

Právě proto je velká část výzkumu zabývajícího se stravou a zdravím tolik rozporuplná a často zavádějící.

Podle knihy Celek – přehodnocení vědy o výživě, T.C.Campbell a Howard Jacobson

Více o knize na www.svitani.eu

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.